Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2008-02-19-Speech-2-352"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2008-02-19"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:O strategie UE pentru Asia Centrală (dezbatere)6
dcterms:Language	"de"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20080219.32.2-352"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2008-02-19-Speech-2-3536
lpv:speaker	lp:Cem Özdemir6
lpv:spoken text	"Frau Präsidentin, Frau Kommissarin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Ich möchte zunächst die Gelegenheit nutzen, den Schattenberichterstattern für die Unterstützung und für ihre wertvollen Anregungen für den Bericht in Sachen Zentralasien zu danken. Ich möchte aber auch die Gelegenheit nutzen, um dem AFET-Sekretariat ausdrücklich zu danken und natürlich auch den Fraktionsmitarbeitern, die man bei der Gelegenheit nicht vergessen sollte und ohne die dieser Bericht nicht möglich gewesen wäre. Ich möchte nur wenige hervorheben: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François und meine Mitarbeiterin Rana Aydın. Heute Abend befassen wir uns im Europäischen Parlament zum ersten Mal mit dem Bericht über Zentralasien. Ich finde, dies ist ein besonderer Moment für dieses Parlament, weil es ausdrückt, welche Bedeutung wir der Region Zentralasien in unseren Beziehungen einräumen. Zentralasien wird ein zunehmend wichtiger strategischer Partner für die Europäische Union. Nach Jahren der Vernachlässigung hat die Europäische Union die Notwendigkeit einer kohärenten Strategie gegenüber den fünf zentralasiatischen Republiken Kasachstan, Kirgisistan, Tadschikistan, Turkmenistan und Usbekistan erkannt. Nach dem Zerfall der Sowjetunion sind die fünf Republiken Mitglieder der OSZE geworden und haben sich damit allerdings auch verpflichtet, die Werte, die Standards und die Prinzipien dessen, was wir innerhalb der OSZE teilen, anzunehmen. Unter der deutschen Ratspräsidentschaft nahm der Europäische Rat am 20./21. Juni 2007 eine gemeinsame Zentralasienstrategie an. Die Zentralasienstrategie bietet den fünf genannten Ländern an, die Erfahrungen und die Expertise in Schlüsselbereichen wie beispielsweise gute Regierungsführung, Rechtsstaatlichkeit, Demokratisierung, Menschenrechte, Bildung und Ausbildung zu teilen. Die Abhängigkeit der Europäischen Union von externen Energieressourcen sowie der Bedarf an einer diversifizierten Energieversorgungspolitik, um Energiesicherheit zu garantieren, ist ein gemeinsames Interesse der Europäischen Union und der zentralasiatischen Republiken. In dieser Hinsicht haben wir gemeinsame Interessen. Allerdings reden wir, wenn es um den Bezug von Energiequellen geht, im Kern von zwei Ländern, nämlich von Turkmenistan und von Kasachstan. Usbekistan und Tadschikistan beispielsweise haben, wie wir in diesen Tagen wieder erfahren durften, selber Energieprobleme. Kirgisistan ist ein energiereiches Land, wenn es um Wasser geht, und wir haben es bewusst genannt. Hier folgen wir dem Vorschlag der Kommission und der Botschaften vor Ort, eine Wasser- und Energieakademie einzurichten, die das Thema gemeinsam betrachtet, auch im Sinne der Ökologie und im Sinne der Nachhaltigkeit. Es liegt auch im Interesse der betroffenen Länder, die Energierouten zu diversifizieren, weil wir kein Interesse an einer weiteren Erhöhung der Abhängigkeit gegenüber Russland haben können. Die Partnerschafts- und Kooperationsabkommen sind wichtige Instrumente der bilateralen Kooperation mit den Staaten. Die Abkommen mit Kasachstan, Kirgisistan und Usbekistan sind bereits in Kraft getreten, während das Abkommen mit Tadschikistan noch nicht von allen Mitgliedstaaten ratifiziert wurde. Mit Turkmenistan haben wir bislang kein Abkommen unterzeichnet. Die Gründe sind bekannt. Es liegt an dem Isolationsregime, das bis Ende 2006 in Aschgabat herrschte. Wir hoffen – und ich nehme an, dass ich hier im Namen aller spreche –, dass in Turkmenistan ein Neubeginn erfolgt, und wir drücken der neuen Regierung die Daumen, dass sie mit demokratischen Reformen weitermacht. Der Weg allerdings – das muss an dieser Stelle auch gesagt werden – ist noch ein sehr langer. Die ersten Schritte in Richtung Öffnung, die erfolgt sind, begrüßen wir. Wir hoffen allerdings, dass dies erst der Beginn von dem ist, was wünschenswert ist. Dieser Bericht orientiert sich klar an Zielen und Prioritäten hinsichtlich der Beziehungen zu diesen fünf Ländern. Es geht darum, dass wir länderspezifische und regionale Ansätze zusammenbringen. Es geht um Demokratie und um Rechtsstaatlichkeit, ohne dass wir die Menschenrechte übersehen wollen. Wir wollen klare die Indikatoren und Ziele definieren, damit unsere Partner wissen, womit sie es zu tun haben. Ich wünsche mir auch, dass die Kommission und der Rat sich weiterhin in aller Deutlichkeit beispielsweise für die Freilassung von politischen Gefangenen und auch für die Unabhängigkeit der Medien einsetzen. Und ich hoffe, dass die Regierungen sich durch diesen Bericht ermutigt fühlen, in Sachen Menschenrechte die notwendigen Maßnahmen zu ergreifen und vor allem die Freilassung von allen Menschenrechtsaktivisten ohne jedes Wenn und Aber zum schnellstmöglichen Zeitpunkt zu veranlassen. Uns ist klar: Wir werden nur dann dauerhafte Stabilität in der Region gewinnen, wenn damit der Ausbau der Zivilgesellschaft einhergeht. Ohne aktive Zivilgesellschaften in Rechtsstaaten wird es auf Dauer keine Stabilität geben. Wer Energiesicherheit für uns möchte, der darf die Demokratie nicht dagegen ausspielen."@de9
lpv:spokenAs	member; Delegation to the Euro-Mediterranean Parliamentary Assembly (2007-03-15--2009-07-13)23 member; G/EFA (2004-07-20--2009-07-13)23 unknown; Bündnis 90/Die Grünen (2004-07-20--2009-07-13)23 substitute; Delegation for relations with the Mashreq countries (2007-03-15--2009-07-13)23 member; Delegation to the EU-Turkey Joint Parliamentary Committee (2004-09-15--2009-07-13)23 substitute; LIBE (2007-01-31--2009-07-13)23 member; AFET (2007-01-31--2009-07-13)23
lpv:translated text	"Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, nejprve mi dovolte využít této příležitosti k tomu, aby poděkoval stínovým zpravodajům za jejich podporu a cenné podněty ke zprávě o Střední Asii. Rád bych však této příležitosti rovněž využil k tomu, abych konkrétně poděkoval sekretariátu Výboru pro zahraniční věci a samozřejmě také kolegům ze Skupiny, na které bych neměl v tomto okamžiku zapomínat a bez nichž by tato zpráva nemohla vzniknout. Dovolte mi zmínit jen několik z nich: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacicová, Andrew Woodcock, Margaret Françoisová a má kolegyně Rana Aydınová. Dnes večer zde v Evropském parlamentu projednáváme zprávu o Střední Asii poprvé. Myslím, že je to pro Parlament mimořádný okamžik, protože ukazuje význam, jaký přikládáme regionu Střední Asie v našich vztazích. Střední Asie se stává pro Evropskou Unii stále významnějším strategickým partnerem. Po letech zanedbávání Evropská unie uznala, že je zapotřebí koherentní strategie vůči pěti republikám Střední Asie, kterými jsou Kazachstán, Kyrgyzská republika, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán. Po rozpadu Sovětského svazu se těchto pět republik stalo členy OBSE, což znamená, že se rovněž zavázaly akceptovat hodnoty, normy a zásady, které v rámci OBSE sdílíme. V době německého předsednictví Rady, ve dnech 20. a 21. června 2007, přijala Evropská rada společnou strategii pro Střední Asii. Tato strategie nabízí těmto pěti republikám, že s nimi budeme sdílet evropské zkušenosti a odborné znalosti v klíčových oblastech jako je například dobrá státní správa, zásady právního státu, demokratizace, lidská práva a vzdělávání a odborný výcvik. Závislost Evropské unie na vnějších energetických zdrojích a její potřeba diverzifikované energetické politiky pro zaručení bezpečného dodávání energie je společným zájmem EU a republik Střední Asie. V tomto ohledu máme společné zájmy. Avšak pokud jde o energetické zdroje, v zásadě se to týká dvou zemí, a sice Turkmenistánu a Kazachstánu. Uzbekistán a Tádžikistán mají například samy energetické problémy, jak jsme se nedávno dozvěděli. Pokud jde o vodu, má velké energetické bohatství Kyrgyzská republika, což je důvodem, proč jsme ji úmyslně zmínili. V tomto ohledu se řídíme návrhem Komise a velvyslanectví, která jsou v příslušných republikách, aby byla založena Akademie vody a energie, která by se touto otázkou mohla zabývat z celkového pohledu a rovněž z hlediska životního prostředí a udržitelnosti. Rovněž je v zájmu těchto zemí diverzifikovat své energetické trasy, protože nemůže být v našem zájmu být svědky dalšího zvýšení závislosti na Rusku. Dohody o partnerství a spolupráci jsou důležitými nástroji bilaterální spolupráce s těmito státy. Dohody s Kazachstánem, Kyrgyzskou republikou a Uzbekistánem již vstoupily v účinnost, zatímco dohoda s Tádžikistánem dosud nebyla všemi členskými státy ratifikována. Dosud jsme nepodepsali dohodu s Turkmenistánem. Důvody jsou dobře známé. Souvisejí s izolacionistickým režimem, který v Ašchabatu vládl do konce roku 2006. Doufáme – a předpokládám, že hovořím jménem všech přítomných – že se v Turkmenistánu dočkáme nového začátku a velmi doufáme, že bude tento stát provádět demokratické reformy. Avšak v tomto okamžiku musíme také přiznat, že v tomto ohledu před touto zemí leží ještě dlouhá cesta. Vítáme první kroky, které byly podniknuty ve směru větší otevřenosti. Doufáme však, že to je jen počátek toho, čeho bychom se rádi stali svědky. Tato zpráva stanoví jasné cíle a priority pro vztahy s těmito pěti republikami. Musíme uplatnit kombinaci individuálního přístupu ke každé zemi a přístupu k regionu jako celku. Jde nám o demokracii a právní stát, aniž bychom zapomínali na lidská práva. Chceme jasná kritéria, která stanoví ukazatele a cíle tak, aby naši partneři věděli, jaké úkoly před nimi jsou. Rovněž doufám, že Komise a Rada budou nadále velmi jasně požadovat propuštění politických vězňů a nezávislost sdělovacích prostředků. Také doufám, že tato zpráva podpoří vlády v tom, aby podnikly potřebná opatření v souvislosti s lidskými právy, a že zejména všechny aktivisty zabývající se lidskými právy bezpodmínečně a neprodleně propustí na svobodu. Jedna věc je nám jasná: dlouhodobé stability v tomto regionu dosáhneme pouze tehdy, pokud půjde ruku v ruce s rozvojem občanské společnosti. Bez aktivních občanských společností a zásad právního státu nemůže existovat žádná dlouhodobá stabilita. I když pro sebe chceme bezpečné dodávky energie, nesmíme tomuto cíli obětovat demokracii."@cs1 "Fru formand, kommissær, mine damer og herrer! Lad mig først benytte denne lejlighed til at takke skyggeordførerne for deres støtte og værdifulde forslag til betænkningen om Centralasien. Jeg vil imidlertid også gerne benytte lejligheden til specifikt at takke AFET-sekretariatet og naturligvis også mine gruppekolleger, som vi ikke skal glemme på nuværende tidspunkt, og foruden hvem denne betænkning ikke kunne være blevet til. Lad mig blot nævne nogle få: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François og min kollega Rana Aydın. Her i Parlamentet drøfter vi betænkningen om Centralasien for første gang her til aften. Jeg tror, at dette er et særligt øjeblik for Parlamentet, for det afspejler, hvor stor betydning vi tillægger det centralasiatiske område i vores forbindelser. Centralasien bliver en mere og mere vigtig strategisk partner for EU. Efter årelange forsømmelser har EU erkendt behovet for en samlet strategi over for de fem centralasiatiske republikker Kasakhstan, Den Kirgisiske Republik, Tadsjikistan, Turkmenistan og Usbekistan. Efter Sovjetunionens sammenbrud blev de fem republikker medlemmer af OSCE, hvilket ganske rigtigt betyder, at de også har forpligtet sig til at acceptere de værdier, standarder og principper, som vi deler i OSCE. Under det tyske formandskab for Rådet vedtog Europa-Rådet den 20.-21. juni 2007 en fælles strategi for Centralasien. Denne strategi tilbyder de fem republikker en andel i Europas erfaring og ekspertise på nøgleområder som god forvaltningsskik, retsstatsprincippet, demokratisering, menneskerettigheder og uddannelse og efteruddannelse. EU's afhængighed af eksterne energikilder og dets behov for en varieret energipolitik for at kunne garantere en sikker energiforsyning er af fælles interesse for både EU og de centralasiatiske republikker. I den henseende har vi fælles interesser. Grundlæggende taler vi imidlertid om to lande, hvad angår energikilder, nemlig Turkmenistan og Kasakhstan. Usbekistan og Tadsjikistan har f.eks. selv energiproblemer, som vi oplevede igen for nylig. Hvad vand angår, er Kirgisistan rigt på energi, og det var derfor, vi bevidst nævnte det. Her følger vi Kommissionens og de lokale ambassaders forslag om at etablere et vand- og energiakademi, som kan vurdere spørgsmålet i sin helhed, også set fra et miljø- og bæredygtighedssynspunkt. Det er også i de omtalte landes interesse at sprede deres forsyningsveje, for det kan ikke være i vores interesse at opleve, at deres afhængighed af Rusland øges yderligere. Partnerskabs- og samarbejdsaftalerne er vigtige redskaber til bilateralt samarbejde med disse stater. Aftalerne med Kasakhstan, Den Kirgisiske Republik og Usbekistan er allerede trådt i kraft, mens aftalen med Tadsjikistan endnu ikke er blevet ratificeret af alle medlemsstater. Vi har til dato ikke undertegnet en aftale med Turkmenistan. Årsagerne er velkendte. De har at gøre med det isolationistiske regime, der herskede i Asjabat indtil udgangen af 2006. Vi håber - og jeg går ud fra, at jeg taler på vegne af os alle - at vi vil opleve en ny start i Turkmenistan, og vi håber meget, at det vil fortsætte sine demokratiske reformer. Dog må vi også indrømme, at der på nuværende tidspunkt stadig er lang vej at gå. Vi hilser de første skridt, der er blevet taget i retning af en større åbenhed. Vi håber imidlertid, at dette blot er begyndelsen på det, vi gerne vil opleve. Denne betænkning udstikker klare målsætninger og prioriteter for relationer til disse fem republikker. Vi må kombinere landespecifikke og regionale tiltag. Vi er optaget af demokrati og retsstatsprincippet for ikke at glemme menneskerettigheder. Vi ønsker tydelige kriterier, som definerer indikatorer og målsætninger, så vores partnere ved, hvad de har med at gøre. Jeg håber også, at Kommissionen og Rådet vil fortsætte med meget klart at kræve frigivelse af de politiske fanger og uafhængige medier. Jeg håber også, at regeringerne vil føle sig ansporet af denne betænkning til at træffe de nødvendige foranstaltninger i forbindelse med menneskerettigheder, og især at de uden forbehold og uden forsinkelser vil frigive alle menneskerettighedsaktivister. En ting står os klart: Vi kan kun opnå langsigtet stabilitet i området, hvis den går hånd i hånd med udviklingen af civilsamfundet. Uden aktive civilsamfund og retsstaten er det ikke muligt med langsigtet stabilitet. Selv om vi ønsker forsyningssikkerhed for os selv, må vi ikke spille demokratiet ud imod det."@da2 "Κυρία Πρόεδρε, κυρία Επίτροπε, κυρίες και κύριοι, καταρχάς επιτρέψτε μου να εκμεταλλευτώ αυτή την ευκαιρία για να ευχαριστήσω τους σκιώδεις εισηγητές για την υποστήριξή τους και τις ανεκτίμητες προτάσεις τους για την έκθεση σχετικά με την Κεντρική Ασία. Ωστόσο, θέλω επίσης να εκμεταλλευτώ αυτή την ευκαιρία, για να ευχαριστήσω συγκεκριμένα τη γραμματεία της Επιτροπής Εξωτερικών Υποθέσεων και ασφαλώς επίσης τους συναδέλφους της Ομάδας μου, τους οποίους δεν πρέπει να λησμονήσουμε σε αυτό το σημείο και χωρίς τους οποίους αυτή η έκθεση δεν θα μπορούσε να γίνει πραγματικότητα. Επιτρέψτε μου να αναφέρω μόνο μερικούς εξ αυτών: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François και τη συνάδελφό μου Rana Aydın. Εμείς στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο συζητάμε την έκθεση για την Κεντρική Ασία για πρώτη φορά απόψε. Πιστεύω ότι αυτή είναι μια ξεχωριστή στιγμή για το Κοινοβούλιο διότι αντικατοπτρίζει τη σημασία που προσδίδουμε στην περιοχή της Κεντρικής Ασίας στις σχέσεις μας. Η Κεντρική Ασία καθίσταται ένας ολοένα και πιο σημαντικός στρατηγικός εταίρος για την Ευρωπαϊκή Ένωση. Μετά από χρόνια παραμέλησης η Ευρωπαϊκή Ένωση έχει αναγνωρίσει την ανάγκη για μια συνεκτική στρατηγική απέναντι στις πέντε δημοκρατίες της Κεντρικής Ασίας, το Καζακστάν, τη Δημοκρατία της Κιργιζίας, το Τατζικιστάν, το Τουρκμενιστάν και το Ουζμπεκιστάν. Μετά την κατάρρευση της Σοβιετικής Ένωσης, οι πέντε δημοκρατίες έγιναν μέλη του ΟΑΣΕ, πράγμα που σημαίνει ότι έχουν δεσμευτεί επίσης να δεχτούν τις αξίες, τα πρότυπα και τις αρχές που μοιραζόμαστε στο πλαίσιο του ΟΑΣΕ. Κατά τη διάρκεια της γερμανικής Προεδρίας του Συμβουλίου, στις 20/21 Ιουνίου 2007 το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο υιοθέτησε μια κοινή στρατηγική για την Κεντρική Ασία. Αυτή η στρατηγική προσφέρει στις πέντε δημοκρατίες ένα μερίδιο από την εμπειρία και τις γνώσεις της Ευρώπης σε βασικούς τομείς, όπως η χρηστή διακυβέρνηση, το κράτος δικαίου, ο εκδημοκρατισμός, τα ανθρώπινα δικαιώματα και η εκπαίδευση και κατάρτιση. Η εξάρτηση της Ευρωπαϊκής Ένωσης από εξωτερικές πηγές ενέργειας και η ανάγκη της για μια διαφοροποιημένη ενεργειακή πολιτική προκειμένου να διασφαλιστεί η ασφάλεια του ενεργειακού εφοδιασμού είναι κοινού ενδιαφέροντος τόσο για την ΕΕ όσο και για τις δημοκρατίες της Κεντρικής Ασίας. Από αυτή την άποψη έχουμε κοινά συμφέροντα. Βασικά, ωστόσο, όταν πρόκειται για ενεργειακές πηγές, μιλάμε για δύο χώρες, το Τουρκμενιστάν και το Καζακστάν. Το Ουζμπεκιστάν και το Τατζικιστάν, για παράδειγμα, έχουν ενεργειακά προβλήματα και τα ίδια, όπως έχουμε μάθει ξανά τον τελευταίο καιρό. Όσον αφορά τα ύδατα, η Δημοκρατία της Κιργιζίας είναι πλούσια σε ενέργεια, γι’ αυτό το λόγο και την αναφέραμε εσκεμμένα. Εδώ ακολουθούμε τη πρόταση που υπέβαλαν η Επιτροπή και οι πρεσβείες επιτόπου σχετικά με τη σύσταση μιας Ακαδημίας Υδάτων και Ενέργειας που μπορεί να εξετάσει το θέμα συνολικά, από την άποψη επίσης του περιβάλλοντος και της βιωσιμότητας. Είναι επίσης προς το συμφέρον των ενεχόμενων χωρών να διαφοροποιήσουν τις ενεργειακές τους οδούς, διότι δεν μπορεί να είναι προς το συμφέρον μας να δούμε μια περαιτέρω αύξηση της εξάρτησης από τη Ρωσία. Οι συμφωνίες εταιρικής σχέσης και συνεργασίας αποτελούν σημαντικά μέσα διμερούς συνεργασίας με αυτά τα κράτη. Οι συμφωνίες με το Καζακστάν, τη Δημοκρατία της Κιργιζίας και το Ουζμπεκιστάν έχουν τεθεί ήδη σε ισχύ, ενώ η συμφωνία με το Τατζικιστάν δεν έχει επικυρωθεί ακόμη από όλα τα κράτη μέλη. Μέχρι στιγμής δεν έχουμε υπογράψει συμφωνία με το Τουρκμενιστάν. Οι λόγοι είναι πολύ γνωστοί. Έχουν σχέση με το καθεστώς απομόνωσης που επικρατούσε στο Άσγκαμπατ ως το τέλος του 2006. Ελπίζουμε –και υποθέτω ότι μιλάω εξ ονόματος όλων εδώ– ότι θα δούμε μια νέα αρχή στο Τουρκμενιστάν και ελπίζουμε πολύ ότι θα συνεχίσει τις δημοκρατικές μεταρρυθμίσεις του. Ωστόσο, πρέπει επίσης να παραδεχτούμε σε αυτό το σημείο ότι έχουμε ακόμη πολύ δρόμο να διανύσουμε. Χαιρετίζουμε τα πρώτα βήματα που έχουν γίνει προς την κατεύθυνση μεγαλύτερου ανοίγματος. Ελπίζουμε, ωστόσο, ότι αυτή είναι μόνο η αρχή από αυτό που θα θέλαμε να δούμε. Αυτή η έκθεση θέτει σαφείς στόχους και προτεραιότητες για τις σχέσεις με αυτές τις πέντε δημοκρατίες. Πρέπει να συνδυάσουμε μια ειδική για κάθε χώρα προσέγγιση και μια περιφερειακή προσέγγιση. Μας ενδιαφέρει η δημοκρατία και το κράτος δικαίου, χωρίς να ξεχνάμε τα ανθρώπινα δικαιώματα. Θέλουμε σαφή κριτήρια αξιολόγησης που να καθορίζουν δείκτες και στόχους ούτως ώστε οι εταίροι μας να ξέρουν τι αντιμετωπίζουν. Ελπίζω επίσης ότι η Επιτροπή και το Συμβούλιο θα συνεχίσουν να ζητούν πολύ ξεκάθαρα την απελευθέρωση των πολιτικών κρατουμένων και την ανεξαρτησία των μέσων ενημέρωσης. Ελπίζω επίσης ότι οι κυβερνήσεις θα ενθαρρυνθούν από αυτή την έκθεση ώστε να λάβουν τα απαραίτητα μέτρα σε σχέση με τα ανθρώπινα δικαιώματα και ιδιαίτερα ότι θα ελευθερώσουν άνευ όρων και χωρίς καθυστέρηση όλους τους υπερασπιστές των ανθρωπίνων δικαιωμάτων. Ένα πράγμα είναι σαφές για μας: θα επιτύχουμε μακροπρόθεσμη σταθερότητα στην περιοχή μόνο αν συμβαδίζει με την ανάπτυξη της κοινωνίας των πολιτών. Χωρίς ενεργές κοινωνίες των πολιτών και το κράτος δικαίου δεν μπορεί να υπάρξει μακροπρόθεσμη σταθερότητα. Ακόμη και αν θέλουμε ενεργειακή ασφάλεια για μας, δεν πρέπει να την ανταλλάζουμε με τη δημοκρατία."@el10 "Madam President, Commissioner, ladies and gentlemen, first let me take this opportunity to thank the shadow rapporteurs for their support and valuable suggestions for the report on Central Asia. I would also like to take this opportunity, however, specifically to thank the AFET secretariat and of course also Group colleagues, who should not be forgotten at this point and without whom this report could not have come into being. Let me mention just a few of them: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François and my colleague Rana Aydın. We in the European Parliament are discussing the report on Central Asia for the first time this evening. I think this is a special moment for Parliament because it reflects the importance we attach to the Central Asian region in our relations. Central Asia is becoming an increasingly important strategic partner for the European Union. After years of neglect the European Union has recognised the need for a coherent strategy towards the five Central Asian republics of Kazakhstan, the Kyrgyz Republic, Tajikistan, Turkmenistan and Uzbekistan. Following the collapse of the Soviet Union, the five republics became members of the OSCE, which means indeed that they have also undertaken to accept the values, standards and principles we share within the OSCE. Under the German Presidency of the Council, on 20/21 June 2007 the European Council adopted a common strategy for Central Asia. That strategy offers the five republics a share in Europe’s experience and expertise in key areas, such as good governance, the rule of law, democratisation, human rights and education and training. The European Union’s dependence on external energy sources and its need for a diversified energy policy in order to guarantee security of energy supplies is a common interest of both the EU and the Central Asian republics. In that respect we have common interests. Basically, however, when it comes to energy sources, we are speaking of two countries, Turkmenistan and Kazakhstan. Uzbekistan and Tajikistan, for instance, have energy problems themselves, as we have learned again in recent times. When it comes to water, the Kyrgyz Republic is rich in energy, which is why we deliberately mentioned it. Here we are following the proposal from the Commission and embassies to set up a Water and Energy Academy that can look at the question as a whole, from the point of view also of the environment and sustainability. It is also in the interest of the countries concerned to diversify their energy routes, because it cannot be in our interest to see a further increase in dependence on Russia. The Partnership and Cooperation Agreements are important instruments of bilateral cooperation with those states. The agreements with Kazakhstan, the Kyrgyz Republic and Uzbekistan have already entered into force, while the agreement with Tajikistan has not yet been ratified by all Member States. To date we have not signed an agreement with Turkmenistan. The reasons are well known. They are to do with the regime of isolation that prevailed in Ashgabat until the end of 2006. We hope – and I assume I am speaking on behalf of everybody here – that we will see a new beginning in Turkmenistan and we very much hope it will pursue its democratic reforms. Yet we must also admit at this point that there is still a very long way to go. We welcome the first steps that have been taken in the direction of more openness. We hope, however, that this is just the beginning of what we would like to see. This report sets out clear objectives and priorities for relations with those five republics. We must combine country-specific and regional approaches. We are concerned with democracy and the rule of law, without forgetting human rights. We want clear benchmarks that define indicators and objectives so that our partners know what they are dealing with. I also hope the Commission and the Council will continue to call very clearly for the release of political prisoners and for media independence. I hope too that the governments will feel encouraged by this report to take the necessary measures in relation to human rights and in particular will release all human rights activists unconditionally and without any delay. One thing is clear to us: we will only achieve long-term stability in the region if it goes hand in hand with the development of civil society. Without active civil societies and the rule of law there can be no stability in the long term. Even if we want energy security for ourselves, we must not play off democracy against it."@en4 "Señora Presidenta, Comisaria, Señorías, permítanme, en primer lugar, aprovechar esta oportunidad para agradecer a los ponentes alternativos su apoyo y sus valiosas sugerencias para el informe sobre Asia Central, aunque quisiera también hacer uso de esta oportunidad, concretamente, para expresar mi agradecimiento a la secretaría de la Comisión de Asuntos Exteriores y, por supuesto, también a los colegas del Grupo, a quienes no debería olvidarse en este momento y sin los cuales este informe no hubiera visto la luz. Permítanme mencionar tan sólo a algunos de ellos: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François, y mi colega Rana Aydın. Esta tarde debatimos por primera vez en el Parlamento Europeo el informe sobre Asia Central. Creo que se trata de un momento especial para el Parlamento, pues refleja la importancia que otorgamos a esta región en el ámbito de nuestras relaciones. Asia Central se está afianzando como un importante socio estratégico para la Unión Europea. Tras años de abandono, la Unión Europea ha reconocido la necesidad de una estrategia coherente hacia las cinco repúblicas de Asia Central: Kazajstán, Kirguistán, Tayikistán, Turkmenistán y Uzbekistán. Tras la desintegración de la Unión Soviética, las cinco repúblicas pasaron a ser miembros de la OSCE, lo que significa, de hecho, que con ello se han comprometido a aceptar los valores, las normas y los principios que compartimos en su seno. Bajo la Presidencia alemana del Consejo, los días 20 y 21 de junio de 2007 el Consejo Europeo adoptó una estrategia común para Asia Central. Dicha estrategia ofrece a las cinco repúblicas una participación en la experiencia y la capacidad europea en ámbitos clave como son la buena gobernanza, el Estado de Derecho, la democratización, los derechos humanos, la educación y la formación. La dependencia de la Unión Europea de fuentes externas de energía y su necesidad de una política energética diversificada con el fin de garantizar la seguridad del suministro energético es un interés común, tanto de la UE como de las repúblicas de Asia Central. Compartimos intereses comunes al respecto. Sin embargo, y principalmente en materia de fuentes de energía, hacemos referencia a dos países: Turkmenistán y Kazajstán. Uzbekistán y Tayikistán, por ejemplo, experimentan también problemas de energía, como hemos vuelto a tener conocimiento recientemente. En materia de recursos hídricos, la República Kirguisa tiene abundancia de ellos, razón por la que la mencionamos expresamente. En este punto, seguimos la propuesta de la Comisión y de las embajadas para establecer una «Academia del Agua y de la Energía» que pueda considerar la cuestión en su conjunto, también desde el punto de vista del medio ambiente y de la sostenibilidad. Igualmente, redunda en beneficio de los países en cuestión diversificar sus rutas de energía, puesto que no puede ser de nuestro interés asistir a una mayor dependencia de Rusia. Los Acuerdos de Asociación y Cooperación son instrumentos importantes de la cooperación bilateral con dichos Estados. Los acuerdos con Kazajstán, Kirguistán y Uzbekistán ya han entrado en vigor, mientras que el acuerdo con Tayikistán todavía no ha sido ratificado por todos los Estados miembros. Hasta la fecha, no hemos firmado un acuerdo con Turkmenistán, por razones de sobra conocidas que guardan relación con el régimen de aislamiento que persistió en Ashjabad hasta finales de 2006. Esperamos —y doy por hecho que hablo en nombre de todos los aquí presentes— que podamos asistir a un nuevo comienzo en Turkmenistán, y tenemos grandes esperanzas en que proseguirá sus reformas democráticas; sin embargo, debemos admitir también en este punto que todavía queda un largo camino por recorrer. Recibimos con satisfacción los primeros pasos dirigidos a alcanzar una apertura mayor, aunque esperamos que ello sea tan sólo el comienzo de los logros que quisiéramos constatar. El presente informe presenta prioridades y objetivos claros para las relaciones con las cinco repúblicas. Debemos combinar los enfoques específicos por países y por regiones. Nos preocupan cuestiones como la democracia y el Estado de Derecho, sin olvidar los derechos humanos. Deseamos criterios de referencia claros que definan los indicadores y los objetivos, de manera que nuestros socios sepan concretamente lo que están abordando. Espero también que la Comisión y el Consejo continúen exigiendo rotundamente la liberación de los prisioneros políticos y la independencia de los medios de comunicación; asimismo, espero que estos Gobiernos se sientan motivados por el presente informe para adoptar las medidas necesarias en relación con los derechos humanos y, en concreto, que procedan a la liberación incondicional e inmediata de todos los defensores de dichos derechos. Para nosotros es obvio: únicamente lograremos alcanzar la estabilidad a largo plazo en la región si va de la mano del desarrollo de la sociedad civil. Sin sociedades civiles activas y sin el Estado de Derecho no puede haber estabilidad a largo plazo. Aun cuando ambicionemos nuestra seguridad energética, no debemos contraponerla a la democracia."@es21 "Proua president, volinik, daamid ja härrad, esmalt lubage mul kasutada võimalust tänada variraportööre nende toetuse ja Kesk-Aasiat käsitleva raporti osas tehtud väärtuslike ettepanekute eest. Samuti tahan kasutada võimalust ja eraldi tänada AFETi sekretariaati ning muidugi ka kolleege töörühmast, keda ei tohiks siinkohal unustada ja kelleta ei oleks see raport valminud. Lubage mul nimetada mõned neist: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François ja minu kolleeg Rana Aydın. Meie siin Euroopa Parlamendis arutame Kesk-Aasiat käsitlevat raportit täna õhtul esimest korda. Arvan, et see on parlamendi jaoks eriline hetk, kuna see näitab, kui oluliseks me peame Kesk-Aasia piirkonda oma suhetes. Kesk-Aasia muutub ELi jaoks järjest olulisemaks strateegiliseks partneriks. Pärast aastatepikkust tähelepanuta jätmist on EL tunnistanud vajadust sidusa strateegia järele viie Kesk-Aasia vabariigi Kasahstani, Kirgiisi Vabariigi, Tadžikistani, Turkmenistani ja Usbekistani suhtes. Pärast Nõukogude Liidu lagunemist said need viis vabariiki OSCE liikmeks, mis tähendab tõesti, et nad on eesmärgiks võtnud nende väärtuste, normide ja põhimõtete järgimise, mida me OSCEs jagame. Saksamaa eesistumise ajal võttis Euroopa Nõukogu 20.–21. juunil 2007 vastu ühtse Kesk-Aasia strateegia. See strateegia pakub mainitud viiele vabariigile osa Euroopa kogemustest ja teadmistest põhivaldkondades, nagu hea valitsemistava, õigusriik, demokratiseerimine, inimõigused ning haridus ja koolitus. ELi sõltuvus väljaspool liitu asuvatest energiaallikatest ja selle vajadus mitmekesise energiapoliitika järele energiaga varustamise tagamiseks, pakub huvi nii ELile kui Kesk-Aasia vabariikidele. Selles osas on meil ühised huvid. Kui asi puutub energiaallikatesse, siis räägime tegelikult kahest riigist, Turkmenistanist ja Kasahstanist. Usbekistanil ja Tadžikistanil on näiteks endal probleeme energiaga, nagu me viimasel ajal uuesti aru oleme saanud. Kui asi puudutab vett, siis Kirgiisi Vabariik on energia osas rikas, sellepärast seda ka nimelt mainisime. Siin järgime komisjoni ja kohapealsete saatkondade ettepanekut rajada vee- ja energiaakadeemia, mis võiks vaadelda antud küsimust tervikuna, seda ka keskkonna ja jätkusuutlikkuse seisukohast. Asjaomaste riikide jaoks on oluline ka oma energiakoridoride mitmekesistamine, sest meie huvides ei saa olla suurenev sõltuvus Venemaast. Partnerlus- ja koostöölepingud on nende riikidega kahepoolse koostöö olulised vahendid. Lepingud Kasahstani, Kirgiisi Vabariigi ja Usbekistaniga on juba jõustunud, aga lepingut Tadžikistaniga ei ole kõik liikmesriigid veel ratifitseerinud. Siiani ei ole me veel allkirjastanud lepingut Turkmenistaniga. Põhjused selleks on hästi teada. Need on seotud isolatsioonirežiimiga, mis valitses Ashgabatis 2006. aasta lõpuni. Me loodame – ja ma arvan, et räägin kõigi siinviibijate nimel –, et näeme Turkmenistanis uut algust ja me loodame väga, et see jätkab oma demokraatlike reformidega. Siiski tuleb hetkel tunnistada, et käia on veel pikk tee. Tervitame esimesi suurema avatuse suunas tehtud samme. Loodame aga, et see on alles algus sellele, mida näha võiksime. Käesolevas raportis sätestatakse selged eesmärgid ja prioriteedid suheteks nimetatud viie vabariigiga. Peame kombineerima riigipõhiseid ja regionaalseid lähenemisviise. Me hoolime demokraatiast ja õigusriigist, unustamata inimõigusi. Tahame selgeid märgistusi näitajate ja eesmärkide määratlemiseks, et meie partnerid teaksid, kellega neil tegemist on. Loodan, et komisjon ja nõukogu jätkavad selgelt poliitvangide vabastamise ja meedia iseseisvuse nõudmist. Samuti loodan, et käesolev aruanne julgustab valitsusi võtma vajalikke meetmeid seoses inimõigustega ja vabastab inimõiguste aktivistid vastuvaidlematult ja otsekohe. Üks on meile selge: saavutame piirkonnas pikaajalise stabiilsuse ainult juhul, kui see käib käsikäes tsiviilühiskonna arenguga. Aktiivse tsiviilühiskonna ja õigusriigita ei saa olla mingit pikaajalist stabiilsust. Isegi kui me soovime enda jaoks energia varustuskindlust, ei tohi me demokraatiat selleks ära kasutada."@et5 "Arvoisa puhemies, arvoisa komission jäsen, hyvät kollegat, haluan aluksi kiittää varjoesittelijöitä heidän tuestaan ja Keski-Aasiaa koskevaa mietintöä koskevista arvokkaista ehdotuksistaan. Haluan kuitenkin kiittää erityisesti myös ulkoasiainvaliokunnan sihteeristöä sekä tietenkin myös ryhmäni kollegoja, joita ei pidä unohtaa tässä vaiheessa ja joita ilman mietintöä ei olisi syntynyt. Mainitsen heistä vain muutaman: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François ja kollegani Rana Aydın. Käsittelemme tänään Euroopan parlamentissa ensimmäistä kertaa Keski-Aasiaa koskevaa mietintöä. Katson, että tämä on merkittävä hetki parlamentille, sillä tämä kuvastaa Keski-Aasian suhteillemme antamaamme arvoa. Keski-Aasiasta on tulossa Euroopan unionille yhä merkittävämpi strateginen kumppani. Vuosia jatkuneen laiminlyönnin jälkeen Euroopan unioni on tunnustanut viittä Keski-Aasian tasavaltaa, Kazakstania, Kirgisian tasavaltaa, Tadžikistania, Turkmenistania ja Uzbekistania koskevan johdonmukaisen strategian tarpeen. Neuvostoliiton hajoamisen jälkeen näistä viidestä tasavallasta tuli Euroopan turvallisuus- ja yhteistyöjärjestön (Etyj) jäseniä, mikä todellakin tarkoittaa, että ne ovat sitoutuneet hyväksymään meille Etyjin jäsenille yhteiset arvot, standardit ja periaatteet. Eurooppa-neuvosto hyväksyi Saksan puheenjohtajakaudella 20.–21. kesäkuuta 2007 yhteisen Keski-Aasian strategian. Strategiassa tarjotaan viidelle tasavallalle yhteisön kokemusta ja asiantuntemusta hyvän hallintotavan, oikeusvaltion, demokratian, ihmisoikeuksien sekä opetuksen ja koulutuksen kaltaisilla keskeisillä aloilla. Euroopan unionin riippuvuus ulkoisista energialähteistä ja sen monipuolisen energiapolitiikan tarve energiatoimitusten varmuuden takaamiseksi on EU:n ja Keski-Aasian tasavaltojen yhteinen etu. Tässä asiassa meillä on yhteisiä etuja. Itse asiassa, kun puhumme energialähteistä, tarkoitamme kuitenkin kahta valtiota, Turkmenistania ja Kazakstania. Esimerkiksi Uzbekistanilla ja Tadžikistanilla on itsellään energiaongelmia, kuten olemme viime aikoina saaneet todeta. Veden osalta Kirgisian tasavallalla on runsaat energiavarat, minkä vuoksi mainitsimme sen tarkoituksellisesti. Otamme tässä mallia komission ja lähetystöjen ehdotuksesta perustaa vesi- ja energia-akatemia, joka tarkastelisi asiaa kokonaisuudessaan myös ympäristön ja kestävän kehityksen kannalta. On myös näiden valtioiden edun mukaista monipuolistaa energian toimitusreittejään, sillä meidän etumme mukaista ei ole, että riippuvuus Venäjästä lisääntyy. Kumppanuus- ja yhteistyösopimukset ovat merkittäviä näiden valtioiden kanssa toteutettavan kahdenvälisen yhteistyön välineitä. Sopimukset Kazakstanin, Kirgisian tasavallan ja Uzbekistanin kanssa ovat jo voimassa, kun taas kaikki jäsenvaltiot eivät ole vielä ratifioineet Tadžikistanin kanssa tehtävää sopimusta. Tähän mennessä emme ole allekirjoittaneet sopimusta Turkmenistanin kanssa. Syyt ovat kaikkien tiedossa. Ne liittyvät eristäytyneeseen järjestelmään, joka oli vallalla Ashgabatissa vuoden 2006 loppuun asti. Toivomme – ja oletan puhuvani kaikkien läsnä olevien puolesta – että näemme Turkmenistanin uuden alun ja toivomme kovasti sen jatkavan demokraattisia uudistuksiaan. Meidän on kuitenkin tässä vaiheessa myönnettävä, että sillä on vielä pitkä matka tavoitteeseensa. Olemme iloisia ensimmäisistä askeleista kohti yhä laajempaa avoimuutta. Toivomme kuitenkin, että tämä on vasta toivomamme kehityksen alkua. Mietinnössä esitetään selkeät tavoitteet ja painopisteet suhteissamme näihin viiteen tasavaltaan. Meidän on yhdistettävä maakohtainen ja alueellinen lähestymistapa. Kiinnitämme huomiota demokratiaan ja oikeusvaltioperiaatteeseen ihmisoikeuksia unohtamatta. Haluamme selvät mittapuut, joilla määritetään indikaattorit ja tavoitteet, jotta kumppanimme tietävät, mistä on kysymys. Toivon komission ja neuvoston edelleen vaativan hyvin selkeästi poliittisten vankien vapauttamista ja tiedotusvälineiden riippumattomuutta. Toivon myös näiden valtioiden hallitusten kokevan tämän mietinnön kannustavaksi ja toteuttavan tarvittavia toimenpiteitä ihmisoikeuksien alalla sekä erityisesti vapauttavan kaikki ihmisoikeusaktivistit ilman ehtoja ja viipymättä. Yksi asia on meille selvä: pitkäaikainen vakaus on saavutettavissa alueella ainoastaan, jos vakautuminen etenee käsi kädessä kansalaisyhteiskunnan kehityksen kanssa. Ilman aktiivista kansalaisyhteiskuntaa ja oikeusvaltiota ei pitkäaikainen vakaus ole mahdollista. Vaikka haluamme energiavarmuutta itsellemme, emme voi sen vuoksi uhrata demokratiaa."@fi7 "Madame la Présidente, Madame la Commissaire, Mesdames et Messieurs, je voudrais tout d'abord remercier les rapporteurs fictifs pour leur soutien et leurs suggestions précieuses concernant ce rapport sur l'Asie centrale. J'aimerais aussi, cependant, profiter de l'occasion pour remercier tout particulièrement le secrétariat de l'AFET et, bien entendu, mes collègues du groupe, que je tiens à saluer ici et sans lesquels ce rapport n'aurait pas vu le jour. Permettez-moi d'en citer quelques-uns: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François et ma collègue Rana Aydın. Cette Assemblée débat pour la première fois, ce soir, du rapport sur l'Asie centrale. Je pense que c'est un moment spécial pour le Parlement européen, parce qu'il reflète l'importance que nous attachons à la région centrasiatique dans nos relations. L'Asie centrale devient un partenaire stratégique de plus en plus important pour l'Union européenne. Après des années de négligence, l'Union européenne a reconnu la nécessité d'une stratégie cohérente à l'égard des cinq républiques centrasiatiques: Kazakhstan, République kirghize, Tadjikistan, Turkménistan et Ouzbékistan. À la suite de l'effondrement de l'Union soviétique, les cinq républiques ont adhéré à l'OSCE, elles ont donc, à ce titre, pris l'engagement de souscrire aux valeurs, aux normes et aux principes que nous partageons au sein de l'OSCE. Sous la présidence allemande, le Conseil européen des 21 et 22 juin 2007 a adopté une stratégie commune en Asie centrale. Cette stratégie propose aux cinq républiques de partager l'expérience et l'expertise de l'Europe dans des domaines aussi essentiels que la bonne gouvernance, l'État de droit, la démocratisation, les droits de l'homme ainsi que l'éducation et la formation. La dépendance de l'Union européenne par rapport aux sources d'énergie extérieures et la nécessité de diversifier la politique énergétique pour garantir la sécurité de l'approvisionnement sont des sujets d'intérêt commun pour l'UE et les républiques d'Asie centrale. Sur ce point, nous avons des intérêts communs. Toutefois, s'agissant des sources d'énergie, c'est essentiellement à deux pays que nous pensons: le Turkménistan et le Kazakhstan. L'Ouzbékistan et le Tadjikistan, par exemple, connaissent eux-mêmes des problèmes énergétiques, comme nous l'avons vu encore récemment. La République kirghize, pour sa part, est riche en ressources hydriques et donc en énergie hydraulique, et c'est pourquoi nous l'avons mentionnée dans notre rapport. Nous suivons ici la proposition de la Commission et des ambassades d'établir une Académie de l'eau et de l'énergie capable de considérer la question dans son ensemble, y compris du point de vue de l'environnement et de la durabilité. Il est également souhaitable pour tous les pays concernés de diversifier les voies d'acheminement, car il n'est sûrement pas dans notre intérêt de voir notre dépendance s'accentuer à l'égard de la Russie. Les accords de partenariat et de coopération sont d'importants instruments de coopération bilatérale avec ces États. Les accords avec le Kazakhstan, la République kirghize et l'Ouzbékistan sont déjà entrés en vigueur, tandis que celui conclu avec le Tadjikistan n'a pas encore été ratifié par tous les États membres. Nous n'avons pas signé d'accord, jusqu'à présent, avec le Turkménistan. On en connaît les raisons. Elles ont à voir avec l'isolationnisme qui prévalait à Achgabat jusqu'à fin 2006. Nous espérons – et je suppose que je peux parler au nom de tous ici – que nous assistons à un nouveau départ pour le Turkménistan, et que le pays poursuivra ses réformes démocratiques. Pour autant, nous devons admettre qu'il reste encore un très long chemin à parcourir. Nous saluons les premiers pas qui ont été faits dans le sens d'une plus grande ouverture. Nous espérons, cependant, que ce n'est là que le début de ce que nous aimerions voir. Ce rapport définit clairement une série d'objectifs et de priorités pour les relations de l'UE avec ces cinq républiques. Nous devons combiner les approches bilatérales et l'approche régionale. Nous sommes préoccupés par les questions relatives à la démocratie et à l'État de droit, sans oublier les droits de l'homme. Nous voulons des critères clairs, définissant des indicateurs et des objectifs, afin que nos partenaires sachent à quoi s'en tenir. J'espère que la Commission et le Conseil continueront à appeler très clairement à la libération des prisonniers politiques et à l'indépendance des médias. J'ai aussi l'espoir que ce rapport incitera les gouvernements à prendre les mesures qui s'imposent en matière de droits de l'homme et, en particulier, à libérer tous les militants des droits de l'homme sans condition et sans délai. Une chose est claire pour nous: la stabilité à long terme de la région est conditionnée par le développement de la société civile. Sans des sociétés civiles actives, sans l'instauration d'un État de droit, il ne peut pas y avoir de stabilité à long terme. Nous voulons assurer notre sécurité énergétique, mais cela ne doit pas se faire aux dépens de l'exigence démocratique."@fr8 "Elnök asszony, Biztos asszony, hölgyeim és uraim! Elsőként is megköszönném az árnyék-előadók támogatását, a közép-ázsiai jelentés kapcsán tett értékes felvetéseit. Szeretném megragadni az alkalmat, hogy külön is megköszönjem az AFET Titkárság, valamint, természetesen a csoportbeli képviselőtársak közreműködését. Róluk aligha feledkezhetek meg, hiszen nélkülük e jelentés nem jöhetett volna létre. Hadd említsem csak némelyikük nevét: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François és kollégám, Rana Aydın. Ma este, az Európai Parlamentben először vitatjuk meg a Közép-Ázsia-jelentést. Rendkívüli alkalom ez a Parlament számára, mert ezzel nyomatékosítjuk azt, milyen jelentőséget is tulajdonítunk Közép-Ázsiának. Közép-Ázsia fokozatosan az Európai Unió stratégiai jelentőséggel bíró partnerévé válik. Miután éveken keresztül mellőztük, az Európai Unió felismerte koherens stratégia kidolgozásának szükségességét az öt közép-ázsiai ország, Kazahsztán, a Kirgiz Köztársaság, Tádzsikisztán, Türkmenisztán és Üzbegisztán irányában. A Szovjetunió széthullását követően az öt köztársaság az EBESZ tagjává vált, és ezzel felvállalták az EBESZ keretein belül általunk is képviselt értékek, normák, elvek elfogadását. A Tanács német elnökségének időszakában, 2007. június 20-21-én, az Európai Tanács elfogadta a közép-ázsiai közös stratégiát. A stratégia az európai tapasztalatokat és szakértelmet ajánlja fel az öt köztársaságnak olyan kulcsterületeken, mint a jó kormányzás, a törvényesség, a demokratizálódás, az emberi jogok, valamint az oktatás és képzés. Az Európai Unió külső energiaforrásoktól való függése, az energiaellátás biztonságának garantálása keretében egy diverzifikáltabb energiapolitika igénye közös érdekeltségeket teremt az EU és Közép-Ázsia között. Vannak tehát közös érdekek. Amikor az energiaforrásokat tekintjük, alapvetően két ország jön szóba: Türkmenisztán és Kazahsztán. Üzbegisztán és Tádzsikisztán, amint legutóbb ez ismét megerősítést nyert, maguk is energiaproblémával küzdenek. A vízről beszélve, a Kirgiz Köztársaság energiában ugyancsak gazdag, és ezért is kerül itt tudatosan említésre. Most a Bizottság és a térségben működő külképviseletek javaslatait követve kezdeményezzük egy, a kérdéskört egészében vizsgálni képes, tehát a környezetvédelem és a fenntarthatóság szempontjait is szem előtt tartó Vízi és Energiaügyi Akadémia létrehozását. Az érintett országoknak is érdeke, hogy diverzifikálják energia-kapcsolataikat, mert aligha áll érdekünkben, hogy erősödjék függésük Oroszországtól. A partnerségi és együttműködési megállapodások fontos eszközt jelentenek az adott államokkal fenntartott kétoldalú kapcsolatainkban. A Kazahsztánnal, a Kirgiz Köztársasággal, és az Üzbegisztánnal kötött megállapodások már hatályba léptek, míg a Tádzsikisztánnal kötött egyezményt még nem minden tagország ratifikálta. Türkmenisztánnal ilyen megállapodás aláírására még nem került sor. Az okok ismertek, és összekapcsolhatók a 2006-ig Asgabatban uralkodó, elzárkózó rendszerrel. Reméljük — és feltételezem, hogy minden jelenlévő nevében mondhatom ezt — egy új kor kezdetét látjuk Türkmenisztánban, és bízunk abban, hogy a rendszer a demokratikus reformok útjára lép. Azonban még ezen a ponton meg kell állapítanunk, hogy hosszú utat kell még megtennie. Üdvözöljük a nagyobb nyitottság irányában tett első lépéseket. Azt is reméljük azonban, hogy ezek valóban csak az első lépések az általunk is kívánatosnak ítélt irányban. Ez a jelentés egyértelmű célokat és prioritásokat határoz meg az öt köztársasággal fenntartott kapcsolatokat illetően. A megközelítés során az ország-specifikus és regionális elemeket ötvöznünk kell. Foglalkoztat bennünket a demokrácia és a jogállamiság kérdése, de nem feledkezhetünk el az emberi jogokról sem. Egyértelmű kiindulási pontokra van szükségünk az értékelésnél használt mutatók, valamint a célkitűzések terén, hogy partnereink is világosan láthassák, miről is van szó. Bízom abban is, hogy a Bizottság és a Tanács folyamatosan napirenden tartja a politikai foglyok szabadon bocsátásának, és a sajtószabadságnak kérdését. Remélem, hogy a kormányzatok bátorítást merítenek e jelentésből az emberi jogokkal összefüggő további intézkedések meghozatala, és különösen az összes emberjogi aktivista feltételnélküli és haladéktalan szabadon bocsátása érdekében. Egy dolog világos számunkra: csak akkor biztosíthatjuk a térség hosszú távú stabilitását, ha az párhuzamosan együtt halad a civil társadalom fejlődésével. Aktív civil társadalmak és jogállamiság nélkül hosszú távon a stabilitás nem biztosítható. Még, ha szükségünk is van önmagunk energiabiztonságára, nem áldozhatjuk fel a demokráciát ennek az oltárán."@hu11 ". − Signora Presidente, signora Commissario, onorevoli colleghi, per prima cosa consentitemi di cogliere questa opportunità per ringraziare i relatori ombra per il loro sostegno e i consigli preziosi a favore della relazione sull’Asia centrale. Inoltre, desidero ringraziare in modo particolare la segreteria dell’AFET e ovviamente anche i colleghi del gruppo, che a questo punto non dovrebbero essere dimenticati e senza i quali la presente relazione non avrebbe visto la luce. Cito solo alcuni di loro: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François e la mia collega Rana Aydın. Questa sera, stiamo discutendo per la prima volta nel Parlamento europeo della relazione sull’Asia centrale. Ritengo che questo sia un periodo speciale per quest’Aula, poiché riflette l’importanza che attribuiamo a questa regione nelle nostre relazioni. L’Asia centrale sta diventando un strategico sempre più rilevante per l’Unione europea. Dopo anni di disattenzione, l’Unione europea ha ammesso la necessità di una strategia coerente nei riguardi delle cinque repubbliche centro-asiatiche di Kazakistan, Repubblica kirghiza, Tagikistan, Turkmenistan e Uzbekistan. In seguito al crollo dell’Unione Sovietica, questi cinque paesi sono entrati a far parte dell’OCSE, il che significa che in effetti si sono anche assunti l’impegno di accettare i valori, le norme e i principi che condividiamo in seno a tale organizzazione. Sotto la Presidenza tedesca del Consiglio, il 20 e 21 giugno 2007 il Consiglio europeo ha adottato una strategia comune per l’Asia centrale. Tale strategia offre ai cinque paesi una parte dell’esperienza e delle competenze d’Europa in settori fondamentali, quali buona Stato di diritto, democratizzazione, diritti umani, istruzione e formazione. La dipendenza dell’Unione europea da fonti di energia esterne e la sua esigenza di una politica energetica diversificata al fine di garantire la certezza degli approvvigionamenti energetici rappresentano un interesse comune sia per l’UE che per le repubbliche dell’Asia centrale. A tale proposito, abbiamo interessi condivisi. Fondamentalmente, tuttavia, quando si tratta di fonti energetiche, ci riferiamo a due paesi, Turkmenistan e Kazakistan. Uzbekistan e Tagikistan, ad esempio, presentano di per sé problemi relativi all’energia, come d’altronde abbiamo appreso di recente. Riguardo all’acqua, la Repubblica kirghiza è ricca di energia, motivo per cui l’abbiamo volutamente citata. In questo ambito ci stiamo attenendo alla proposta della Commissione e alle missioni volte a istituire un’Accademia per l’acqua e l’energia che sia in grado di considerare la questione nel suo complesso, anche dal punto di vista dell’ambiente e della sostenibilità. È inoltre nell’interesse dei paesi coinvolti diversificare le proprie rotte dell’energia, poiché non può andare a nostro favore aumentare ulteriormente la dipendenza dalla Russia. Gli accordi di partenariato e cooperazione sono strumenti essenziali di cooperazione bilaterale con questi Stati. Gli accordi con Kazakistan, Repubblica kirghiza e Uzbekistan sono già entrati in vigore, mentre quello con il Tagikistan non è ancora stato ratificato da tutti gli Stati membri. Finora, non abbiamo firmato alcun accordo con il Turkmenistan. Le ragioni sono note. Nel paese hanno a che fare con il regime di isolamento che è prevalso ad Ashgabat alla fine del 2006. Speriamo (e presumo di parlare a nome di tutti in quest’Aula) di assistere a un nuovo inizio in Turkmenistan e ci auguriamo che prosegua le proprie riforme democratiche. Eppure dobbiamo anche ammettere che a questo punto c’è ancora molta strada da fare. Accogliamo positivamente i primi passi che sono stati compiuti nella direzione di una maggiore apertura. Speriamo, tuttavia, che questo sia soltanto il principio di ciò che vorremmo vedere. La presente relazione fissa con precisione obiettivi e priorità per i rapporti con le cinque repubbliche. Occorre combinare approcci specifici dei paesi e regionali. Siamo interessati alla democrazia e allo Stato di diritto, senza trascurare i diritti umani. Vogliamo criteri precisi che definiscano gli indicatori e i traguardi in modo che i nostri sappiano con che cosa hanno a cha fare. Mi auguro inoltre che la Commissione e il Consiglio continuino a chiedere in maniera risoluta il rilascio dei prigionieri politici e l’indipendenza dei mezzi di comunicazione. Spero anche che i governi si sentano incoraggiati da questa relazione a intraprendere le misure necessarie per quanto riguarda i diritti umani e, in particolare, liberino gli attivisti senza condizioni né indugi. Un aspetto è chiaro: otterremo una stabilità a lungo termine nella regione solo se è accompagnata dallo sviluppo della società civile. Senza società civili attive e lo Stato di diritto non può esistere alcuna stabilità a lungo termine. Anche se per noi vogliamo la sicurezza energetica, non dobbiamo mettere la democrazia contro di essa."@it12 "Ponia Pirmininke, Komisare, ponai ir ponios, leiskite man visų pirma pasinaudoti šia proga ir padėkoti šešėliniams pranešėjams už jų paramą ir vertingas pastabas, rengiant pranešimą apie Centrinę Aziją. Taip pat norėčiau pasinaudoti šia proga ir ypač padėkoti AFET komitetui ir, žinoma, grupės kolegoms, apie kuriuos negalima pamiršti ir be kurių pagalbos šis pranešimas nebūtų parengtas. Leiskite paminėti nors keletą iš jų: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François ir mano kolegė Rana Aydın. Šį vakarą Europos Parlamente mes pirmą kartą aptariame pranešimą apie Centrinę Aziją. Manau, tai yra ypatingas momentas Parlamentui, kadangi tai atspindi svarbą, kurią teikiame Centrinės Azijos regionui plėtodami ryšius. Centrinė Azija tampa svarbia Europos Sąjungos strategine partnere. Ilgą laiką neskyrusi dėmesio šiam regionui Europos Sąjunga pagaliau suprato, kad būtina kurti nuoseklią strategiją penkių Centrinės Azijos respublikų, Kazachstano, Kirgizijos, Tadžikistano, Turkmėnistano ir Uzbekistano, atžvilgiu. Žlugus Sovietų Sąjungai, šios penkios respublikos tapo ESBO narėmis, o tai reiškia, kad ryžosi priimti ESBO narių iškeltas vertybes, standartus bei principus. Vokietijai pirmininkaujant Tarybai, 2007 m. birželio 20-21 dienomis, Europos Taryba patvirtino bendrąją strategiją dėl Centrinės Azijos. Ši strategija siūlo penkioms respublikoms pasinaudoti Europos patirtimi ir žiniomis keliose pagrindinėse srityse, tokiose kaip valdymas, teisės normos, demokratizavimas, žmogaus teisės bei švietimas ir mokymas. Europos Sąjungos priklausomybė nuo išorinių energijos išteklių ir jos poreikis įvairinti energetikos politiką siekiant užtikrinti energijos tiekimo saugumą, yra bendras ES ir Centrinės Azijos šalių interesas. Šiuo atžvilgiu mūsų interesai sutampa. Tačiau kalbėdami apie energijos išteklius dažniausiai turime omenyje dvi šalis, Turkmėnistaną ir Kazachstaną. Kaip neseniai dar kartą įsitikinome Uzbekistanas ir Tadžikistanas patys turi energetikos problemų. Kalbant apie vandens išteklius, Kirgizijos Respublika turi daug energijos išteklių, todėl specialiai ją paminėjome. Čia remiamės Komisijos ir ambasadų pasiūlymu įsteigti Vandens ir Energetikos Akademiją, kuri svarstytų šį klausimą, atsižvelgdama į aplinką ir tvarumą. Šios šalys taip pat suinteresuotos turėti daugiau energijos tiekimo kanalų, nes mes nesame suinteresuoti, kad ateityje mūsų priklausomybė nuo Rusijos didėtų. Partnerystės ir bendradarbiavimo sutartys yra svarbios dvišalio bendradarbiavimo su šiomis šalimis priemonės. Sutartys su Kazachstanu, Kirgizijos Respublikos ir Uzbekistanu jau įsigaliojo, o sutarties su Tadžikistanu kol kas dar neratifikavo visos valstybės narės. Iki šiol nesame pasirašę sutarties su Turkmėnistanu. Priežastys gerai žinomos – jos susijusios su izoliacijos režimu, vyravusiu Ašchabade iki 2006 m. pabaigos. Tikimės, ir aš manau, kad kalbu visų susirinkusiųjų vardu, kad Turkmėnistane išvysime naujo judėjimo pradžią ir ypač tikimės, kad jis sieks įgyvendinti demokratines reformas. Tačiau taip pat turime pripažinti, kad dar reikia nueiti ilgą kelią. Sveikiname pirmuosius žingsnius atvirumo link. Tačiau tikimės, kad tai tik pradžia to, ką norėtume matyti. Šis pranešimas nustato aiškius santykių su šiomis penkiomis valstybėmis tikslus ir prioritetus. Turime derinti atskiroms šalims pritaikytus metodus ir regionų politikos metodus. Rūpinamės demokratija ir teisės normomis nepamiršdami apie žmogaus teises. Norime nustatyti aiškias gaires, kurios apibrėžtų rodiklius ir tikslus, kad mūsų partneriai žinotų, ko siekti. Taip pat tikiuosi, kad Komisija ir Taryba ir toliau aiškiai reikalaus politinių kalinių išlaisvinimo ir žiniasklaidos nepriklausomybės. Taip pat tikiuosi, kad šis pranešimas paskatins vyriausybes imtis reikiamų veiksmų dėl žmogaus teisių, o ypač veiksmų, kurių reikia, kad būtų besąlygiškai ir nedelsiant išlaisvinti visi žmogaus teisių gynėjai. Mums aišku viena – ilgalaikį stabilumą regione pasieksime tik tuomet, jei kartu vystysis ir pilietinė visuomenė. Be aktyvaus pilietinės visuomenės dalyvavimo ir teisinės valstybės įtvirtinimo nebus ir ilgalaikio stabilumo. Net jeigu siekiame savo energetikos saugumo, negalime to priešpriešinti demokratijai. -{}"@lt14 "Priekšsēdētājas kundze, komisāra kungs, dāmas un kungi, ļaujiet man vispirms izmantot šo iespēju, lai pateiktos referentiem par viņu atbalstu un vērtīgajiem ierosinājumiem ziņojumam par Vidusāziju. Tomēr, es vēlētos izmantot šo iespēju un īpaši pateikties Ārlietu komitejas sekretariātam un, protams, arī manas grupas kolēģiem, kurus šobrīd nedrīkst aizmirst un bez kuriem šis ziņojums nebūtu sagatavots. Ļaujiet man minēt tikai dažus no viņiem: un mana kolēģe . Šovakar mēs Eiropas Parlamentā pirmo reizi apspriežam ziņojumu par Vidusāziju. Manuprāt, šis Parlamentam ir īpašs brīdis, jo tas atspoguļo nozīmīgumu, ko mēs savās attiecībās piešķiram Vidusāzijas reģionam. Vidusāzija Eiropas Savienībai kļūst par arvien svarīgāku stratēģisko partneri. Pēc nevērīgas izturēšanās gadiem Eiropas Savienība ir atzinusi nepieciešamību pēc saskaņotas stratēģijas attiecībā uz piecām Vidusāzijas republikām - Kazahstānu, Kirgīzijas Republiku, Tadžikistānu, Turkmenistānu un Uzbekistānu. Pēc Padomju Savienības sabrukuma šīs piecas republikas kļuva par EDSO dalībvalstīm, kas patiesi nozīmē, ka tās ir apņēmušās pieņemt EDSO vērtības, standartus un principus. Vācijas Padomes prezidentūras laikā 2007. gada 20. un 21. jūnijā Eiropas Padome pieņēma vienoto stratēģiju attiecībā uz Vidusāziju. Šī stratēģija šīm piecām republikām piedāvā Eiropas pieredzi un kompetenci galvenajās jomās, tādās kā laba pārvaldība, likuma vara, demokratizācija, cilvēktiesības un izglītība un apmācība. Eiropas Savienības atkarība no ārējiem energoresursu avotiem un nepieciešamība dažādot enerģētikas politiku, lai garantētu energopiegāžu drošību, ir ES un Vidusāzijas kopīgās intereses. Šajā ziņā mums ir kopīgas intereses. Tomēr, pamatā saistībā ar energoresursiem mēs parasti runājam par divām valstīm, Turkmenistānu un Kazahstānu. Uzbekistānai un Tadžikistānai, piemēram, pašām ir ar enerģētiku saistītas problēmas, kā mēs to nesen esam uzzinājuši. Runājot par ūdeni, Kirgīzijas Republika ir bagāta ar energoresursiem, tādēļ mēs to apzināti minējām. Šajā ziņā mēs ievērojam Komisijas un vēstniecību priekšlikumu izveidot Ūdens un enerģijas akadēmiju, kas varētu apskatīt šo jautājumu kopumā, arī no vides un ilgtspējas viedokļa. Arī minētās valstis ir ieinteresētas dažādot savus energoresursus, jo mēs nekādi nevarētu būt ieinteresēti redzēt, ka atkarība no Krievijas turpina palielināties. Partnerības un sadarbības nolīgumi ir būtiski instrumenti divpusējā sadarbībā ar šīm valstīm. Nolīgumi ar Kazahstānu, Kirgīzijas Republiku un Uzbekistānu jau ir stājušies spēkā, savukārt nolīgumu ar Tadžikistānu visas dalībvalstis vēl nav ratificējušas. Uz šodienu mēs vēl neesam parakstījuši nolīgumu ar Turkmenistānu. Tā iemesli ir labi zināmi. Tie ir saistīti ar izolējošo režīmu, kas Ašhabadā dominēja līdz 2006. gada beigām. Mēs ceram, un es pieļauju, ka es to saku visu klātesošo vārdā, ka mēs Turkmenistānā redzēsim jaunas dzīves sākumu un mēs ļoti ceram, ka tā veiks demokrātiskas reformas. Tomēr, jāatzīst, ka šobrīd vēl ir ļoti tāls ceļš ejams. Mēs atzinīgi vērtējam pirmos soļus, kas sperti lielākas atvērtības virzienā. Tomēr, mēs ceram, ka tas ir tikai sākums tam, ko mēs vēlētos redzēt. Šis ziņojums izklāsta skaidrus mērķus un prioritātes attiecībām ar šīm piecām republikām. Mums ir jāapvieno atsevišķām valstīm piemērotas un reģionālas pieejas. Mēs esam ieinteresēti demokrātijā un likuma varā, neaizmirstot arī par cilvēktiesībām. Mēs vēlamies redzēt skaidrus etalonus, kas noteiktu rādītājus un mērķus, lai mūsu partneri zinātu, ar ko viņiem ir darīšana. Es arī ceru, ka Komisija un Padome turpinās skaidri pieprasīt politisko ieslodzīto atbrīvošanu un plašsaziņas līdzekļu neatkarību. Es arī ceru, ka šis ziņojums valdības iedrošinās veikt nepieciešamos pasākumus attiecībā uz cilvēktiesībām un īpaši bez jebkādiem nosacījumiem un nekavējoties atbrīvot visus cilvēktiesību aktīvistus. Viens mums ir skaidrs: ilgtermiņa stabilitāti šajā reģionā mēs panāksim tikai tad, ja tā ies roku rokā ar pilsoniskas sabiedrības attīstību. Bez aktīvām pilsoniskām sabiedrībām un likuma varas nevar būt ilgtermiņa stabilitātes. Pat, ja vēlamies sev nodrošināt energodrošību, mēs tās iegūšanai uz spēles nedrīkstam likt demokrātiju."@lv13 "Frau Präsidentin, Frau Kommissarin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Ich möchte zunächst die Gelegenheit nutzen, den Schattenberichterstattern für die Unterstützung und für ihre wertvollen Anregungen für den Bericht in Sachen Zentralasien zu danken. Ich möchte aber auch die Gelegenheit nutzen, um dem AFET-Sekretariat ausdrücklich zu danken und natürlich auch den Fraktionsmitarbeitern, die man bei der Gelegenheit nicht vergessen sollte und ohne die dieser Bericht nicht möglich gewesen wäre. Ich möchte nur wenige hervorheben: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François und meine Mitarbeiterin Rana Aydın. Heute Abend befassen wir uns im Europäischen Parlament zum ersten Mal mit dem Bericht über Zentralasien. Ich finde, dies ist ein besonderer Moment für dieses Parlament , weil es ausdrückt, welche Bedeutung wir der Region Zentralasien in unseren Beziehungen einräumen. Zentralasien wird ein zunehmend wichtiger strategischer Partner für die Europäische Union. Nach Jahren der Vernachlässigung hat die Europäische Union die Notwendigkeit einer kohärenten Strategie gegenüber den fünf zentralasiatischen Republiken Kasachstan, Kirgisistan, Tadschikistan, Turkmenistan und Usbekistan erkannt. Nach dem Zerfall der Sowjetunion sind die fünf Republiken Mitglieder der OSZE geworden und haben sich damit allerdings auch verpflichtet, die Werte, die Standards und die Prinzipien dessen, was wir innerhalb der OSZE teilen, anzunehmen. Unter der deutschen Ratspräsidentschaft nahm der Europäische Rat am 20./21. Juni 2007 eine gemeinsame Zentralasienstrategie an. Die Zentralasienstrategie bietet den fünf genannten Ländern an, die Erfahrungen und die Expertise in Schlüsselbereichen wie beispielsweise gute Regierungsführung, Rechtsstaatlichkeit, Demokratisierung, Menschenrechte, Bildung und Ausbildung zu teilen. Die Abhängigkeit der Europäischen Union von externen Energieressourcen sowie der Bedarf an einer diversifizierten Energieversorgungspolitik, um Energiesicherheit zu garantieren, ist ein gemeinsames Interesse der Europäischen Union und der zentralasiatischen Republiken. In dieser Hinsicht haben wir gemeinsame Interessen. Allerdings reden wir, wenn es um den Bezug von Energiequellen geht, im Kern von zwei Ländern, nämlich von Turkmenistan und von Kasachstan. Usbekistan und Tadschikistan beispielsweise haben, wie wir in diesen Tagen wieder erfahren durften, selber Energieprobleme. Kirgisistan ist ein energiereiches Land, wenn es um Wasser geht, und wir haben es bewusst genannt. Hier folgen wir dem Vorschlag der Kommission und der Botschaften vor Ort, eine Wasser- und Energieakademie einzurichten, die das Thema gemeinsam betrachtet, auch im Sinne der Ökologie und im Sinne der Nachhaltigkeit. Es liegt auch im Interesse der betroffenen Länder, die Energierouten zu diversifizieren, weil wir kein Interesse an einer weiteren Erhöhung der Abhängigkeit gegenüber Russland haben können. Die Partnerschafts- und Kooperationsabkommen sind wichtige Instrumente der bilateralen Kooperation mit den Staaten. Die Abkommen mit Kasachstan, Kirgisistan und Usbekistan sind bereits in Kraft getreten, während das Abkommen mit Tadschikistan noch nicht von allen Mitgliedstaaten ratifiziert wurde. Mit Turkmenistan haben wir bislang kein Abkommen unterzeichnet. Die Gründe sind bekannt. Es liegt an dem Isolationsregime, das bis Ende 2006 in Aschgabat herrschte. Wir hoffen – und ich nehme an, dass ich hier im Namen aller spreche –, dass in Turkmenistan ein Neubeginn erfolgt, und wir drücken der neuen Regierung die Daumen, dass sie mit demokratischen Reformen weitermacht. Der Weg allerdings – das muss an dieser Stelle auch gesagt werden – ist noch ein sehr langer. Die ersten Schritte in Richtung Öffnung, die erfolgt sind, begrüßen wir. Wir hoffen allerdings, dass dies erst der Beginn von dem ist, was wünschenswert ist. Dieser Bericht orientiert sich klar an Zielen und Prioritäten hinsichtlich der Beziehungen zu diesen fünf Ländern. Es geht darum, dass wir länderspezifische und regionale Ansätze zusammenbringen. Es geht um Demokratie und um Rechtsstaatlichkeit, ohne dass wir die Menschenrechte übersehen wollen. Wir wollen klare die Indikatoren und Ziele definieren, damit unsere Partner wissen, womit sie es zu tun haben. Ich wünsche mir auch, dass die Kommission und der Rat sich weiterhin in aller Deutlichkeit beispielsweise für die Freilassung von politischen Gefangenen und auch für die Unabhängigkeit der Medien einsetzen. Und ich hoffe, dass die Regierungen sich durch diesen Bericht ermutigt fühlen, in Sachen Menschenrechte die notwendigen Maßnahmen zu ergreifen und vor allem die Freilassung von allen Menschenrechtsaktivisten ohne jedes Wenn und Aber zum schnellstmöglichen Zeitpunkt zu veranlassen. Uns ist klar: Wir werden nur dann dauerhafte Stabilität in der Region gewinnen, wenn damit der Ausbau der Zivilgesellschaft einhergeht. Ohne aktive Zivilgesellschaften in Rechtsstaaten wird es auf Dauer keine Stabilität geben. Wer Energiesicherheit für uns möchte, der darf die Demokratie nicht dagegen ausspielen."@mt15 "Mevrouw de Voorzitter, geachte commissaris, geachte dames en heren, allereerst wil ik de schaduwrapporteurs bedanken voor hun bijdragen en waardevolle suggesties voor het verslag over Centraal-Azië. Ik wil ook van deze gelegenheid gebruikmaken om het AFET-secretariaat in het bijzonder te bedanken en natuurlijk ook de collega's van de fractie die in deze context niet mogen worden vergeten omdat zonder hen dit verslag niet tot stand kon komen. Ik wil graag enkele namen noemen: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François en mijn collega Rana Aydın. Vanavond debatteren wij in het Europees Parlement voor het eerst over het verslag inzake Centraal-Azië. Naar mijn mening is dit een bijzonder moment voor het Parlement omdat dit debat aantoont hoe belangrijk we onze betrekkingen met Centraal-Azië vinden. Centraal-Azië wordt een steeds meer belangrijke strategische partner voor de Europese Unie. De Europese Unie heeft jarenlang niets ondernomen, maar nu erkent zij dat er een coherente strategie moet komen voor de vijf Centraal-Aziatische republieken Kazachstan, Kirgizische Republiek, Tadzjikistan, Turkmenistan en Oezbekistan. Na het uiteenvallen van de Sovjet-Unie werden deze vijf republieken lid van de OVSE. Dit impliceert dat zij dezelfde waarden, normen en beginselen als van de andere OVSE-leden hebben onderschreven. Under the German Presidency of the Council, on Onder het Duitse voorzitterschap heeft de Europese Raad op 20 en 21 juni 2007 een gemeenschappelijke strategie voor Centraal-Azië aangenomen. Deze strategie moet ervoor zorgen dat de ervaring en de deskundigheid van Europa op essentiële punten zoals goed bestuur, rechtstaat, democratisering, mensenrechten, onderwijs en opleiding wordt doorgegeven aan de vijf republieken. Zowel de EU als de Centraal-Aziatische republieken hebben baat bij de afhankelijkheid van de Europese Unie van externe energiebronnen en de diversificatie van het energiebeleid om energievoorziening te kunnen waarborgen. We hebben dus gemeenschappelijke belangen. Als we het hebben over energiebronnen, denken we in feite aan twee landen, namelijk Turkmenistan en Kazachstan. Oezbekistan en Tadzjikistan hebben bijvoorbeeld zelf energieproblemen, dat was onlangs opnieuw in de actualiteit. Op het gebied van water is de Kirgizische Republiek rijk aan energie. Daarom vermelden wij expliciet deze republiek. We gaan akkoord met het voorstel van de Commissie en de ambassades om een academie voor water en energie op te richten die de hele problematiek kan bestuderen, rekening houdend met onder andere het milieu en met duurzaamheid. Het is ook voor de betrokken landen belangrijk om hun energieroutes te diversifiëren want het is niet goed voor ons als onze afhankelijk van Rusland vergroot. De partnerschaps- en samenwerkingsovereenkomsten zijn belangrijke instrumenten voor een bilaterale samenwerking met deze staten. De overeenkomsten met Kazachstan, de Kirgizische Republiek en Oezbekistan zijn al in werking getreden, maar de overeenkomst met Tadzjikistan werd nog niet door alle lidstaten goedgekeurd. Tot op heden werd nog geen overeenkomst met Turkmenistan ondertekend. Iedereen kent de redenen. Tot eind 2006 heerste immers in Asjchabad een isolatieregime. We hopen - en ik denk dat ik uit naam van alle aanwezigen hier spreek – dat Turkmenistan een nieuwe start zal nemen en dat het zijn democratische hervormingen zal doorvoeren. We moeten echter wel toegeven dat op dit gebied nog een lange weg moet worden afgelegd. Wij juichen toe dat de eerste stappen naar meer openheid werden gezet. We hopen echter dat dit slechts het begin is van wat we zouden willen verwezenlijkt zien. Dit verslag geeft duidelijke doelstellingen en prioriteiten aan voor de betrekkingen met deze vijf republieken. Wij moeten onze aanpak zowel afstemmen op de landen zelf, als op de hele regio. Wij moeten de nadruk leggen op democratie en rechtstaat, maar ook op mensenrechten. We willen duidelijke standaarden die indicatoren en streefdoelen aanreiken als leidraad voor onze partners. Ik hoop ook dat de Commissie en de Raad heel duidelijk zullen blijven verzoeken om de vrijlating van politieke gevangenen en om onafhankelijkheid voor de media. Ik hoop eveneens dat dit verslag de regeringen zal aanmoedigen om de nodige maatregelen te nemen op het gebied van mensenrechten en dat zij in het bijzonder alle mensenrechtenactivisten onvoorwaardelijk en onverwijld zullen vrijlaten. Voor ons is een ding duidelijk: we kunnen in de regio enkel stabiliteit op lange termijn bereiken als dit gepaard gaat met de ontwikkeling van het maatschappelijk middenveld. Zonder een actief maatschappelijk middenveld en een rechtstaat kan geen stabiliteit op lange termijn worden bereikt. Zelfs al willen we energievoorziening voor onszelf, we mogen geen afbreuk doen aan de democratische beginselen."@nl3 "Pani przewodnicząca, pani komisarz, panie i panowie! Najpierw pozwólcie mi skorzystać z okazji i podziękować sprawozdawcom pomocniczym za ich wsparcie i wartościowe sugestie zawarte w sprawozdaniu w sprawie Azji Środkowej. Chciałbym skorzystać z okazji i podziękować szczególnie Komisji Spraw Zagranicznych i współpracownikom z różnych grup, o których nie należy zapominać i bez których to sprawozdanie nie zostałoby stworzone. Pozwolę sobie wymienić zaledwie kilku z nich: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François i moją koleżankę Ranie Aydın. Tego wieczoru po raz pierwszy omawiam w Parlamencie Europejskim sprawozdanie w sprawie Azji Środkowej. Uważam, że jest to dla Parlamentu wyjątkowy moment, ponieważ jest to odbicie tego, jak duże znaczenie przypisujemy naszym relacjom z regionem Azji Środkowej. Azja Środkowa staje się dla Unii Europejskiej coraz ważniejszym partnerem strategicznym. Po latach zaniedbań Unia Europejska rozpoznała potrzebę spójnej strategii wobec pięciu republik: Uzbekistanu, Kirgistanu, Kazachstanu, Turkmenistanu i Tadżykistanu. Po rozpadzie Związku Radzieckiego, te pięć republik stało się członkami OBWE, co oznacza, że podjęły się akceptacji wartości, standardów i zasad OBWE. Podczas prezydencji niemieckiej w Radzie w dniach 20/21 czerwca 2007 r. Rada Europejska przyjęła wspólną strategię dla Azji Środkowej. Strategia oferuje pięciu republikom możliwość czerpania z doświadczenia Europy i z jej wiedzy w kluczowych kwestiach, takich jak sprawne zarządzanie, normy prawne, demokratyzacja, prawa człowieka, edukacja i szkolenia. Zależność Unii Europejskiej od zewnętrznych źródeł energii i jej potrzeba zróżnicowanej polityki energetycznej, aby zagwarantować bezpieczeństwo zasobów energetycznych jest wspólnym interesem zarówno UE, jak i republik Azji Środkowej. W tym zakresie mamy wspólne interesy. Zasadniczo jednak, jeśli chodzi o źródła energii, mówimy o dwóch państwach, Turkmenistanie i Kazachstanie. Uzbekistan i Tadżykistan same na przykład mają problemy energetyczne, jak ostatnio się dowiedzieliśmy. Jeśli chodzi o wodę, Republika Kirgiska ma bogate zasoby energii, i właśnie dlatego o niej mówimy. Komisja i ambasady znajdujące się w danych miejscach złożyły wniosek dotyczący stworzenia „Akademii wody i energii”, która zajmowałaby się całościowo tym zagadnieniem, także z punktu widzenia środowiska naturalnego i jego bezpieczeństwa. Dywersyfikacja kanałów energetycznych leży także w interesie tych krajów, ponieważ dalszy wzrost zależności od Rosji nie może leżeć w naszym interesie. Umowy o partnerstwie i współpracy są niezwykle istotnymi instrumentami dwustronnej współpracy z tymi państwami. Umowy z Kazachstanem, Republiką Kirgiską i Uzbekistanem weszły już w życie, podczas gdy umowa z Tadżykistanem nie została jeszcze ratyfikowana przez wszystkie państwa członkowskie. Do chwili obecnej nie podpisaliśmy umowy z Turkmenistanem. Powody są dobrze nam znane. Mają one wiele wspólnego z reżimem, który dominował w Aszgabacie do końca 2006 r. Mamy nadzieję - i zakładam, że przemawiam w imieniu wszystkich tu zgromadzonych - że zobaczymy w Turkmenistanie nowy początek i że będzie on podążał ścieżką demokratycznych reform. Musimy jednak przyznać, że do tego jest jeszcze długa droga. Przyjmujemy z radością te pierwsze kroki podjęte w kierunki większej otwartości. Mamy jednak nadzieję, że jest to zaledwie początek tego, co chcielibyśmy zobaczyć. To sprawozdanie jasno wytycza cele i priorytety w relacjach z tymi pięcioma republikami. Musimy połączyć podejście właściwe dla danego kraju i właściwe dla danego regionu. Jesteśmy zainteresowani demokracją, normami prawnymi i nie zapominamy o prawach człowieka. Oczekujemy jasnych punktów odniesienia, które zdefiniują wskaźniki i cele, tak aby nasi partnerzy wiedzieli, z czym muszą się liczyć. Mam także nadzieję, że Komisja i Rada będą nadal wyraźnie nawoływać do uwolnienia więźniów politycznych i do wolności mediów. Mam także nadzieję, że to sprawozdanie zachęci rządy do podjęcia koniecznych środków w związku z prawami człowieka a w szczególności doprowadzi do bezwarunkowego i bezzwłocznego uwolnienia działaczy na rzecz praw człowieka. Jedna rzecz jest jasna: osiągnięcie długoterminowej stabilizacji w regionie jest możliwe, jeśli będzie towarzyszył mu rozwój społeczeństwa obywatelskiego. Bez aktywnego społeczeństwa obywatelskiego i norm prawnych nie może istnieć długoterminowa stabilizacja. Nawet jeśli oczekujemy bezpieczeństwa energetycznego dla nas samych, nie możemy używać do tego celu demokracji."@pl16 "Senhora Presidente, Senhora Comissária, Senhoras e Senhores Deputados, antes de mais nada aproveitarei esta oportunidade para agradecer aos relatores sombra o seu apoio e as sugestões muito válidas com que contribuíram para o relatório sobre a Ásia Central. Porém, gostaria também de aproveitar esta ocasião para agradecer especificamente ao Secretariado da AFET, bem como, é claro, aos colegas do Grupo, que neste momento não podem ficar esquecidos e sem os quais o presente relatório não poderia existir. Citarei apenas alguns: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François e a minha colega Rana Aydın. Estamos a debater esta noite pela primeira vez, aqui no Parlamento Europeu, o relatório sobre a Ásia Central. Julgo que é um momento especial para o Parlamento, porque reflecte a importância que atribuímos às nossas relações com a região da Ásia Central. A Ásia Central é um parceiro estratégico cada vez mais importante da União Europeia. Foi esquecido durante anos, mas agora a União Europeia reconheceu a necessidade de uma estratégia coerente para as cinco repúblicas da Ásia Central: Cazaquistão, Quirguizistão, Tajiquistão, Turcomenistão e Usbequistão. Na sequência do colapso da União Soviética, as cinco repúblicas passaram a ser membros da OSCE, o que significa que se comprometeram também a aceitar os valores, normas e princípios que partilhamos com a OSCE. O Conselho Europeu adoptou em 20/21 de Junho de 2007, durante a Presidência alemã do Conselho, uma estratégia comum para a Ásia Central. Esta estratégia oferece às cinco repúblicas a possibilidade de tirar partido da experiência e dos conhecimentos da Europa em áreas importantes, tais como as da boa governação, do Estado de Direito, da democratização, dos direitos humanos e da educação e formação. A dependência da União Europeia em relação a fontes de energia externas e a necessidade de uma política energética diversificada que permita garantir a segurança do abastecimento energético são de interesse comum para a UE e as repúblicas da Ásia Central. Temos interesses comuns nesta matéria. Contudo, quando falamos de fontes de energia, estamo-nos a referir basicamente a dois países, o Turcomenistão e o Cazaquistão. O Usbequistão e o Tajiquistão, por exemplo, têm os seus próprios problemas de abastecimento de energia, como o soubemos recentemente. No que respeita à água, o Quirguizistão é rico em energia, razão pela qual nos referimos deliberadamente a esse país. Neste ponto apoiamos a proposta da Comissão e das embaixadas no terreno relativa à criação de uma Academia da Água e da Energia que possa estudar a questão sob todos os aspectos, incluindo também os do ambiente e da sustentabilidade. Os países em causa têm também interesse em diversificar as suas rotas de transporte de energia, pois não estamos certamente interessados em que a dependência em relação à Rússia continue a aumentar. Os Acordos de Parceria e Cooperação são instrumentos importantes de cooperação bilateral com estes Estados. Os acordos com o Cazaquistão, o Quirguizistão e o Usbequistão entraram já em vigor, ao passo que o acordo com o Tajiquistão não foi ainda ratificado por todos os Estados-Membros. Não assinámos até à data um acordo com o Turcomenistão, por razões bem conhecidas, que têm a ver com o regime de isolamento que prevalecia em Ashgabat até ao fim de 2006. Esperamos (e suponho que falo em nome de todos os presentes) assistir a um novo começo no Turcomenistão e que o país prossiga as suas reformas democráticas. Contudo, temos de admitir que neste momento resta ainda muito a fazer. Congratulamo-nos com os primeiros passos que foram dados em direcção a uma maior abertura. Esperamos, porém, que sejam só o princípio do que gostaríamos que acontecesse. São definidos no relatório objectivos e prioridades claras para as relações com estas cinco repúblicas. Temos de combinar abordagens específicas por país e abordagens regionais. Estamos preocupados com a democracia e o Estado de Direito, sem esquecer os direitos humanos. Queremos critérios de referência claros, que definam indicadores e objectivos, para que os nossos parceiros saibam o que devem fazer. Espero também que a Comissão e o Conselho continuem a clamar muito claramente pela libertação dos presos políticos e a independência dos meios de comunicação. Espero também que os governos sejam incentivados pelo presente relatório a tomar as medidas necessárias em matéria de direitos humanos e, nomeadamente, que libertem todos os activistas de direitos humanos, incondicionalmente e sem demora. Uma coisa é clara: só será possível alcançar a estabilidade a longo prazo na região através do desenvolvimento da sociedade civil. Sem uma sociedade civil activa e na ausência do Estado de Direito, não pode haver estabilidade a longo prazo. E por muito interessados que estejamos na segurança energética, não devemos tentar obtê-la sacrificando a democracia."@pt17 "Frau Präsidentin, Frau Kommissarin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Ich möchte zunächst die Gelegenheit nutzen, den Schattenberichterstattern für die Unterstützung und für ihre wertvollen Anregungen für den Bericht in Sachen Zentralasien zu danken. Ich möchte aber auch die Gelegenheit nutzen, um dem AFET-Sekretariat ausdrücklich zu danken und natürlich auch den Fraktionsmitarbeitern, die man bei der Gelegenheit nicht vergessen sollte und ohne die dieser Bericht nicht möglich gewesen wäre. Ich möchte nur wenige hervorheben: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François und meine Mitarbeiterin Rana Aydın. Heute Abend befassen wir uns im Europäischen Parlament zum ersten Mal mit dem Bericht über Zentralasien. Ich finde, dies ist ein besonderer Moment für dieses Parlament , weil es ausdrückt, welche Bedeutung wir der Region Zentralasien in unseren Beziehungen einräumen. Zentralasien wird ein zunehmend wichtiger strategischer Partner für die Europäische Union. Nach Jahren der Vernachlässigung hat die Europäische Union die Notwendigkeit einer kohärenten Strategie gegenüber den fünf zentralasiatischen Republiken Kasachstan, Kirgisistan, Tadschikistan, Turkmenistan und Usbekistan erkannt. Nach dem Zerfall der Sowjetunion sind die fünf Republiken Mitglieder der OSZE geworden und haben sich damit allerdings auch verpflichtet, die Werte, die Standards und die Prinzipien dessen, was wir innerhalb der OSZE teilen, anzunehmen. Unter der deutschen Ratspräsidentschaft nahm der Europäische Rat am 20./21. Juni 2007 eine gemeinsame Zentralasienstrategie an. Die Zentralasienstrategie bietet den fünf genannten Ländern an, die Erfahrungen und die Expertise in Schlüsselbereichen wie beispielsweise gute Regierungsführung, Rechtsstaatlichkeit, Demokratisierung, Menschenrechte, Bildung und Ausbildung zu teilen. Die Abhängigkeit der Europäischen Union von externen Energieressourcen sowie der Bedarf an einer diversifizierten Energieversorgungspolitik, um Energiesicherheit zu garantieren, ist ein gemeinsames Interesse der Europäischen Union und der zentralasiatischen Republiken. In dieser Hinsicht haben wir gemeinsame Interessen. Allerdings reden wir, wenn es um den Bezug von Energiequellen geht, im Kern von zwei Ländern, nämlich von Turkmenistan und von Kasachstan. Usbekistan und Tadschikistan beispielsweise haben, wie wir in diesen Tagen wieder erfahren durften, selber Energieprobleme. Kirgisistan ist ein energiereiches Land, wenn es um Wasser geht, und wir haben es bewusst genannt. Hier folgen wir dem Vorschlag der Kommission und der Botschaften vor Ort, eine Wasser- und Energieakademie einzurichten, die das Thema gemeinsam betrachtet, auch im Sinne der Ökologie und im Sinne der Nachhaltigkeit. Es liegt auch im Interesse der betroffenen Länder, die Energierouten zu diversifizieren, weil wir kein Interesse an einer weiteren Erhöhung der Abhängigkeit gegenüber Russland haben können. Die Partnerschafts- und Kooperationsabkommen sind wichtige Instrumente der bilateralen Kooperation mit den Staaten. Die Abkommen mit Kasachstan, Kirgisistan und Usbekistan sind bereits in Kraft getreten, während das Abkommen mit Tadschikistan noch nicht von allen Mitgliedstaaten ratifiziert wurde. Mit Turkmenistan haben wir bislang kein Abkommen unterzeichnet. Die Gründe sind bekannt. Es liegt an dem Isolationsregime, das bis Ende 2006 in Aschgabat herrschte. Wir hoffen – und ich nehme an, dass ich hier im Namen aller spreche –, dass in Turkmenistan ein Neubeginn erfolgt, und wir drücken der neuen Regierung die Daumen, dass sie mit demokratischen Reformen weitermacht. Der Weg allerdings – das muss an dieser Stelle auch gesagt werden – ist noch ein sehr langer. Die ersten Schritte in Richtung Öffnung, die erfolgt sind, begrüßen wir. Wir hoffen allerdings, dass dies erst der Beginn von dem ist, was wünschenswert ist. Dieser Bericht orientiert sich klar an Zielen und Prioritäten hinsichtlich der Beziehungen zu diesen fünf Ländern. Es geht darum, dass wir länderspezifische und regionale Ansätze zusammenbringen. Es geht um Demokratie und um Rechtsstaatlichkeit, ohne dass wir die Menschenrechte übersehen wollen. Wir wollen klare die Indikatoren und Ziele definieren, damit unsere Partner wissen, womit sie es zu tun haben. Ich wünsche mir auch, dass die Kommission und der Rat sich weiterhin in aller Deutlichkeit beispielsweise für die Freilassung von politischen Gefangenen und auch für die Unabhängigkeit der Medien einsetzen. Und ich hoffe, dass die Regierungen sich durch diesen Bericht ermutigt fühlen, in Sachen Menschenrechte die notwendigen Maßnahmen zu ergreifen und vor allem die Freilassung von allen Menschenrechtsaktivisten ohne jedes Wenn und Aber zum schnellstmöglichen Zeitpunkt zu veranlassen. Uns ist klar: Wir werden nur dann dauerhafte Stabilität in der Region gewinnen, wenn damit der Ausbau der Zivilgesellschaft einhergeht. Ohne aktive Zivilgesellschaften in Rechtsstaaten wird es auf Dauer keine Stabilität geben. Wer Energiesicherheit für uns möchte, der darf die Demokratie nicht dagegen ausspielen."@ro18 "Vážená pani predsedajúca, pani komisárka, dámy a páni, v prvom rade mi dovoľte využiť túto príležitosť na to, aby som sa poďakoval tieňovým spravodajcom za ich podporu a hodnotné pripomienky k správe o strednej Ázii. Dovoľte mi využiť túto príležitosť aj na to, aby som sa osobitne poďakoval sekretariátu Výboru pre zahraničné veci a tiež kolegom zo skupiny, na ktorých nesmieme zabudnúť, a bez ktorých by táto správa nikdy nevznikla. Dovoľte mi, aby som niekoľkých menoval: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacicová, Andrew Woodcock, Margaret Françoisová a moja spolupracovníčka Rana Aydinová. Dnes večer budeme o správe o strednej Ázii diskutovať v Európskom parlamente vôbec po prvýkrát. Myslím si, že je to pre Parlament zvláštna chvíľa, pretože odráža dôležitosť, akú v našich vzťahoch pripisujeme regiónu strednej Ázie. Stredná Ázia je pre Európsku úniu čoraz dôležitejším strategickým partnerom. Po rokoch nevšímavosti uznala Európska únia, že je potrebné vypracovať ucelenú stratégiu voči piatim republikám ležiacim v strednej Ázii (Kazachstan, Kirgizská republika, Tadžikistan, Turkménsko a Uzbekistan. Po rozpade Sovietskeho zväzu sa týchto päť republík stalo členmi OBSE, čo, samozrejme, znamená, že sa zaviazali prijať hodnoty, normy a zásady, ktoré v rámci OBSE zdieľame. Počas nemeckého predsedníctva Rady prijala Európska Rada v dňoch 20. a 21. júna 2007 spoločnú stratégiu pre strednú Áziu. Stratégia ponúka piatim republikám podiel z európskych skúseností a odborných poznatkov z kľúčových oblastí, medzi ktoré patrí dobrá správa, právny štát, proces demokratizácie, ľudské práva a odborný výcvik a vzdelávanie. Medzi spoločné záujmy EÚ a republík strednej Ázie patrí závislosť Európskej únie na vonkajších zdrojoch energie a potreba uplatňovať politiku diverzifikovanej energie, aby bolo možné zabezpečiť bezpečnosť energetických zdrojov. V tomto smere máme spoločné záujmy. V zásade keď hovoríme o energetických zdrojoch, ide o dve krajiny, Turkménsko a Kazachstan. Napríklad Uzbekistan a Tadžikistan samy majú energetické problémy, čoho sme boli nedávno opäť svedkami. Pokiaľ ide o vodu, je Kirgizská republika energeticky bohatou krajinou, a preto sme ju spomenuli úmyselne. V tejto oblasti sa riadime návrhom Komisie a miestnych veľvyslanectiev zriadiť Akadémiu vody a energie, ktorá by mohla túto otázku skúmať komplexne, aj z hľadiska životného prostredia a udržateľnosti. Je aj v záujme príslušných krajín diverzifikovať svoje energetické trasy, pretože ďalšie zvyšovanie závislosti od Ruska nemôže byť v našom záujme. Dohody o partnerstve a spolupráci sú dôležitými nástrojmi dvojstrannej spolupráce s týmito štátmi. Dohody uzavreté s Kazachstanom, Kirgizskou republikou a Uzbekistanom už nadobudli platnosť, dohodu s Tadžikistanom zatiaľ neratifikovali všetky členské štáty. Dohoda s Turkménskom zatiaľ nebola uzavretá. Príčiny sú dobre známe. Súvisia s režimom izolácie, ktorý vládol v Ašchabade až do konca roku 2006. Pravdepodobne budem hovoriť za nás všetkých, ak poviem, že dúfame, že v Turkménsku budeme svedkami nového začiatku. Skutočne pevne dúfame, že sa v Turkménsku začnú presadzovať reformy. Momentálne však musíme uznať, že sme od toho ešte ďaleko. Vítame prvé kroky, ktoré boli prijaté smerom k väčšej otvorenosti. Dúfame však, že ide len o začiatok toho, čoho by sme boli radi svedkami. Táto správa stanovuje jasné ciele a priority pre vzťahy s týmito piatimi republikami. Musíme spojiť regionálny prístup s prístupom zameraným na konkrétne krajiny. Záleží nám na demokracii a na právnom štáte, nezabúdajúc ani na ľudské práva. Chceme, aby boli stanovené jasné méty s vymedzenými ukazovateľmi a cieľmi, aby naši partneri vedeli, s čím majú dočinenia. Dúfame tiež, že Komisia a Rada budú aj naďalej veľmi jasne požadovať prepustenie politických väzňov a nezávislosť médií. Dúfam, že táto správa podnieti vlády jednotlivých republík, aby prijali potrebné opatrenia z hľadiska ľudských práv, najmä že bezpodmienečne a okamžite prepustia všetkých aktivistov za ľudské práva. Jedno je isté: dlhodobú stabilitu v regióne je možné docieliť len vtedy, ak pôjde ruka v ruke s rozvojom občianskej spoločnosti. Z dlhodobého hľadiska nie je možné dosiahnuť stabilitu bez aktívnej občianskej spoločnosti a bez právneho štátu. Hoci si chceme zabezpečiť energetickú bezpečnosť, nesmieme sa kvôli tomu zahrávať s demokraciou."@sk19 "Gospa predsednica, gospa komisarka, gospe in gospodje, najprej se zahvaljujem poročevalcem v senci za njihovo podporo in pomembne predloge za poročilo o Srednji Aziji. Ob tej priložnosti se tudi zahvaljujem zlasti sekretariatu AFET in seveda kolegom, ki se jih pri tem ne sme pozabiti in brez katerih tega poročila ne bi bilo. Naj jih nekaj naštejem: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François in moja kolegica Rana Aydýn. V Evropskem parlamentu nocoj prvič razpravljamo o poročilu o Srednji Aziji. Menim, da je to poseben dan za Parlament, ker odraža pomen, ki ga pripisujemo srednjeazijski regiji pri naših odnosih. Srednja Azija postaja vse pomembnejša strateška partnerica za Evropsko unijo. Po petih letih zapostavljanja je Evropska unija priznala potrebo po skladni strategiji za pet republik Srednje Azije: Kazahstan, Kirgizistan, Tadžikistan, Turkmenistan in Uzbekistan. Po razpadu Sovjetske zveze so te republike postale članice OVSE, kar pomeni, da so sprejele vrednote, standarde in načela, ki so nam skupna v OVSE. Pod nemškim predsedstvom Sveta je Evropski svet 20./21. junija 2007 sprejel skupno strategijo za Srednjo Azijo. Ta strategija petim republikam ponuja del izkušenj in strokovnega znanja Evrope na ključnih področjih, kot so dobro upravljanje, pravna država, demokratizacija, človekove pravice, izobraževanje in usposabljanje. Odvisnost Evropske unije od zunanjih energetskih virov in potrebe po raznoliki energetski politiki za zagotovitev varne oskrbe z energijo je skupni interes EU in republik Srednje Azije. V tem smislu imamo skupne interese. Kadar govorimo o virih energije, gre v bistvu za dve državi, to sta Turkmenistan in Kazahstan. Uzbekistan in Tadžikistan imata na primer lastne težave z energijo, kot smo večkrat izvedeli v zadnjem času. V zvezi z vodo pa je Kirgizistan bogat z energijo, zato smo ga namenoma omenili. Pri tem sledimo predlogu Komisije in veleposlaništev na kraju samem o vzpostavitvi akademije za vodo in energijo, ki lahko preuči vprašanje kot celoto tudi s stališča okolja in trajnosti. Zadevne države se prav tako zanimajo za diverzifikacijo svojih energetskih poti, ker ni naš interes, da se odvisnost od Rusije še dodatno poveča. Sporazumi o partnerstvu in sodelovanju so pomembni instrumenti dvostranskega sodelovanja s temi državami. Sporazumi s Kazahstanom, Kirgizistanom in Uzbekistanom so že začeli veljati, medtem ko sporazuma s Tadžikistanom niso še ratificirale vse države članice. Sporazuma s Turkmenistanom še nismo podpisali. Razlogi so dobro znani. Navezujejo se na režim izolacije, ki je prevladoval v Ašhabatu do konca leta 2006. Upamo – in domnevam, da govorim v imenu vseh prisotnih – da bomo priča novemu začetku v Turkmenistanu in upamo, da bo izvajal svoje demokratične reforme. Pri tem moramo priznati, da je treba narediti še dolgo pot. Pozdravljamo prve korake, ki so bili narejeni v smeri večje odprtosti. Upamo, da je to le začetek tega, kar si želimo videti. To poročilo določa jasne cilje in prednostne naloge za odnose s temi petimi republikami. Združevati moramo pristope, značilne za državo, in regionalne pristope. Zaskrbljeni smo zaradi demokracije in pravne države, pri čemer se ne pozabijo človekove pravice. Želimo jasna merila, ki opredeljujejo kazalnike in cilje, tako da naši partnerji vedo, s čim se ukvarjajo. Prav tako upam, da bosta Komisija in Parlament še naprej jasno zahtevala izpustitev političnih zapornikov in neodvisnost medijev. Upam tudi, da bo vlade to poročilo spodbudilo k sprejetju potrebnih ukrepov v zvezi s človekovimi pravicami ter da bodo brezpogojno in brez odloga izpustile vse aktiviste na področju človekovih pravic. Ena stvar je jasna: dolgoročno stabilnost v regiji bomo dosegli le, če se ta prepleta z razvojem civilne družbe. Brez dejavnih civilnih družb in pravne države dolgoročna stabilnost ne more obstajati. Čeprav si želimo varne oskrbe z energijo, demokracije ne smemo postaviti na nasprotno stran."@sl20 "Fru talman, fru kommissionsledamot, mina damer och herrar! Till att börja med skulle jag vilja utnyttja detta tillfälle till att tacka skuggföredragandena för deras stöd och värdefulla förslag till betänkandet om Centralasien. Jag skulle också vilja passa på att tacka utrikesutskottets sekretariat och naturligtvis även mina gruppkolleger, vilka inte får glömmas bort och utan vars hjälp detta betänkande aldrig hade blivit till. Låt mig bara nämna några av dem: Dag Sourander, Paolo Bergamaschi, Rosemary Opacic, Andrew Woodcock, Margaret François och min kollega Rana Aydın. Vi i Europaparlamentet debatterar betänkandet om Centralasien för första gången här i kväll. Det är ett speciellt ögonblick för parlamentet eftersom det speglar hur viktiga vi anser att förbindelserna med den centralasiatiska regionen är. Centralasien håller på att bli en allt viktigare strategisk partner för EU. Efter att ha försummat frågan i många år har EU insett att det behövs en konsekvent strategi för de fem centralasiatiska republikerna Kazakstan, Kirgizistan, Tadzjikistan, Turkmenistan och Uzbekistan. Efter Sovetunionens sammanbrott blev de fem republikerna medlemmar i OSSE. Detta innebär att de även har åtagit sig att acceptera de värderigar, standarder och principer som vi inom OSSE delar. Under det tyska ordförandeskapet antog Europeiska rådet den 20–21 juni 2007 en gemensam strategi för Centralasien. I strategin erbjuds de fem republikerna att ta del av EU:s erfarenhet och expertis på centrala områden som goda styrelseformer, rättsstatsprincipen, demokratisering, mänskliga rättigheter samt utbildning och yrkesutbildning. EU:s beroende av externa energikällor och dess behov av en diversifierad energipolitik för att garantera trygga energileveranser ligger både i EU:s och de centralasiatiska republikernas intresse. På så sätt har vi gemensamma intressen. När det gäller energikällor talar vi emellertid egentligen om två länder, Turkmenistan och Kazakstan. Uzbekistan och Tadzjikistan har exempelvis själva energiproblem, vilket vi har fått veta den senaste tiden. Kirgizistan är rikt på vattenenergi och därför tar vi särskilt tar upp detta. Här följer vi förslagen från kommissionen och ambassaderna på plats om att inrätta en vatten- och energiakademi som kan behandla hela frågan, även ur miljö- och hållbarhetssynvinkel. Det ligger även i de berörda ländernas intresse att diversifiera sina energivägar, eftersom det inte kan ligga i vårt intresse att få ett ökat beroende av Ryssland. Partnerskaps- och samarbetsavtalen är viktiga instrument för det bilaterala samarbetet med dessa stater. Avtalen med Kazakstan, Kirgizistan och Uzbekistan har redan trätt i kraft, medan avtalet med Tadzjikistan ännu inte har ratificerats av samtliga medlemsstater. Än så länge har vi inte undertecknat något avtal med Turkmenistan. Skälen är välkända. Orsaken är den isoleringspolitik som bedrevs av regimen i Ashgabat fram till slutet av 2006. Vi hoppas – och jag förutsätter att jag talar för alla här – att vi kommer att få se en nystart i Turkmenistan. Och vi hoppas verkligen att landet kommer att fortsätta med sina demokratiska reformer. Samtidigt måste vi också erkänna att det återstår mycket arbete. Vi välkomnar de första steg som har tagits i riktning mot mer öppenhet. Vi hoppas emellertid att detta bara är början. Vi skulle vilja se mer. I betänkandet anges tydliga mål och prioriteringar för förbindelserna med dessa fem republiker. Vi måste kombinera landsspecifika och regionala strategier. Vi bryr oss om demokrati och rättsstatsprincipen, utan att glömma de mänskliga rättigheterna. Vi vill ha tydliga riktmärken som definierar indikatorer och mål så att våra partner vet vad som gäller. Jag hoppas dessutom att kommissionen och rådet även i fortsättningen kraftfullt kommer att kräva frigivning av politiska fångar och mediefrihet. Jag hoppas också att detta betänkande ska leda till att regeringarna uppmuntras att vidta de åtgärder som krävs på människorättsområdet, och framför allt villkorslöst och omgående friger alla människorättsaktivister. En sak är säker. Vi kommer bara att nå långsiktig stabilitet i regionen om detta går hand i hand med det civila samhällets utveckling. Utan aktiva civilsamhällen och rättsstatsprincipen kan vi aldrig få någon långsiktig stabilitet. Även om vi själva vill ha trygga energileveranser får vi inte sälja ut demokratin för att få det."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	"Berichterstatter"18,15,9 "Cem Özdemir,"18,15,9 "benchmarks"18,15,9 "governance"12 "in situ"14,3,13,4,21,12,8 "partner"12

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph