Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2008-01-30-Speech-3-085"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2008-01-30"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Situaţia din Gaza (dezbatere)6
dcterms:Language	"de"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20080130.17.3-085"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2008-01-30-Speech-3-0866
lpv:speaker	lp:Benita Ferrero-Waldner6
lpv:spoken text	"Darf ich noch einmal ganz kurz zu dieser wirklich schwierigen Thematik Stellung nehmen. Wir haben auch im Rat der Außenminister am Montag wieder ausgiebig darüber diskutiert. Ich darf Ihnen sagen, dass wir selbstverständlich nicht nur diskutieren, sondern wir haben gemeinsam eine Strategie verabschiedet mit den Vereinigten Staaten, mit den Palästinensern, mit den Israelis, mit der Europäischen Union, und im Quartett natürlich auch mit den Vereinten Nationen und mit Russland. Diese Strategie bestand darin, dass auf der einen Seite – das habe ich vorhin angesprochen, als ich auf Annapolis eingegangen bin, allerdings nur sehr kurz –, ein bilateraler Verhandlungsprozess zwischen Präsident Abbas und Premierminister Olmert stattfindet, und dass wir auf der anderen Seite versuchen – das ist sozusagen mehr mein Teil, der mich in der Kommission betrifft – für die Menschen eine neue Entwicklung herbeizuführen, dass es Fortschritte gibt, wissend, dass das enorm schwierig ist. Mir war das immer sehr bewusst, aber selbstverständlich wollten und wollen wir alles tun, um hilfreich zu sein. Deshalb geht unsere Politik dahin, Präsident Abbas darin zu unterstützen, mit seinen Gesprächen einen Frieden zustande zu bringen, um diesen dann für einen Versöhnungsprozess mit Hamas zu nutzen. Das war die eigentliche Idee dieser Strategie. Wir wollen nach wie vor auch weitere Treffen unterstützen. Es hat in den letzten Tagen eine Zusammenkunft zwischen Olmert und Abbas gegeben, von der wir wissen, dass sie nicht sehr substanziell war, aber das ist auch verständlich, weil alle Treffen momentan durch eine sehr schwierige Situation überschattet werden. Trotzdem müssen wir diesen Weg fortsetzen. Wir haben die Möglichkeit, bis zum nächsten Treffen in Moskau doch einiges zu ermöglichen, wenn wir beide Seiten unterstützen. Das ist die eine Seite. Die andere Seite ist die humanitäre und die wirtschaftliche Seite. Hierzu möchte ich denen, die vielleicht meine Erklärung nicht gelesen haben, Folgendes sagen: Am 21. Januar habe ich eine sehr klare Stellungnahme zur Situation in Gaza abgegeben, weil auch ich sah, dass hier die Dinge einfach zu weit gegangen sind. Dies hat zusammen mit anderen Stellungnahmen von Außenministern und internationalen Organisationen bewirkt, dass es eine Verbesserung der Situation gab. Es gibt natürlich keine völlige Auflösung der Blockade, aber eine wesentliche Verbesserung der Situation. Das heißt – auch als Antwort an Sie, Frau Vizepräsidentin Kratsa-Tsagaropoulou –, tatsächlich gelangen viele Lieferungen auch nach Gaza hinein, um hier jetzt nur den humanitären Teil anzusprechen. Trotzdem wissen wir, dass das nicht genügend ist. Und mir ist natürlich bewusst, dass das äußerst schwierig ist, Herr Cohn-Bendit. Sie haben natürlich Recht, dass das eine äußerst diffizile Situation ist, das ist auch dem Hohen Vertreter durchaus bewusst, und vielleicht wird er auch dazu Stellung nehmen. Dennoch bleibt es im Augenblick bei dieser gemeinsamen Strategie, die wir gemeinsam definiert haben und umsetzen wollen, und uns bleibt eigentlich nur der Spielraum, dass wir uns bemühen, die Grenzöffnung durchzuführen, die ja Salam Fayyad selber als wesentlich angesehen hat. Nun ein kurzes Wort zu dem Mechanismus, den wir ausgearbeitet haben und der tatsächlich ab 1. Februar, d. h. ab übermorgen, funktionieren wird. Es ist ein dauerhafter Mechanismus, nicht wie vorher TIM, der nur vorläufig war und den wir immer wieder verlängert haben. Und dieser Mechanismus wurde auch ganz bewusst in Partnerschaft mit der palästinensischen Autonomiebehörde erstellt. Wir haben hier sehr eng mit Salam Fayyad zusammengearbeitet, damit er dem entspricht, was er wollte, nämlich einen Entwicklungs- und einen Fortschrittsplan für die Wirtschaft, aber natürlich auch für die Infrastruktur. Es sollte eine gemeinsame europäische Anstrengung sein, d. h. dieser Mechanismus – ein Finanzmechanismus – kann sowohl von uns als auch von anderen Mitgliedstaaten in Anspruch genommen werden. Es ist sogar gedacht, dass manche internationale Organisationen oder außereuropäische Staaten diesen Mechanismus grundsätzlich nützen. Es ist wie TIM ein Mechanismus, der volle Kontrollen und bietet, weil wir selbstverständlich alle Transparenzkriterien erfüllen wollen, und er ist so ausgestattet, dass er entweder direkte Budgethilfe leisten kann oder dass die Hilfen z. B. an UNRWA und andere Organisationen gehen oder in unsere Projekte fließen. Aber ich weiß, dass diese Frage derzeit zurücktritt hinter der großen politischen Frage: Wie können wir die Situation lösen? Ich bin mir selbstverständlich des Problems bewusst, aber im Augenblick kann ich Ihnen nur diese Antwort liefern."@de9
lpv:translated text	"Dovolte mi stručně zopakovat, jaký je můj postoj k této skutečně ožehavé záležitosti, kterou jsme v pondělí znovu obšírně projednávali v Radě pro obecné záležitosti a vnější vztahy. Musím vám říci, i když se to rozumí samo sebou, že se neomezujeme pouze na diskuse; společně se Spojenými státy, Palestinci a Izraelci a samozřejmě s Organizací spojených národů a také Ruskem v rámci Kvartetu sehrála Evropská unie svoji roli v přijímání společné strategie. Již jsem upozornila, třebaže velmi stručně v souvislosti s konferencí v Annapolis, na jeden aspekt této strategie, jmenovitě dvoustranný proces vyjednávání mezi prezidentem Abbásem a premiérem Olmertem. Druhý aspekt, který je více spojený s mojí rolí v Komisi, je úsilí nastartovat nový vývoj, který přinese lidem pokrok, a jsem si plně vědoma nesmírnosti takového úkolu. Byla jsem si vždy naléhavě vědoma uvedených těžkostí, ale přirozeně jsme chtěli udělat, co bylo v našich silách, abychom pomohli, a to zůstává naším postojem. Z tohoto důvodu je stěžejní myšlenkou naší politiky podporovat pana Abbáse v jeho úsilí dosáhnout míru prostřednictvím rozhovorů, které vede, s úmyslem využít tento mír k posílení procesu usmíření s Hamásem. Taková byla základní myšlenka této strategie. Stále ještě máme v úmyslu také podporovat další schůzky. V posledních několika dnech se uskutečnila schůzka pana Olmerta a pana Abbáse. Víme, že se při ní nedosáhlo mnoho, pokud se týká záležitostí zásadního významu, ale je to pochopitelné, protože v současné době jsou všechny schůzky zastíněny situací, která je velmi zneklidňující. Musíme nicméně pokračovat v tomto přístupu. Máme stále ještě nástroje, abychom včas otevřeli několikero dveří, ještě před další schůzkou v Moskvě, pokud budeme napomáhat oběma stranám. To je jedna strana mince. Druhou stranou jsou humanitární a hospodářské vyhlídky. K tomuto bodu bych ráda těm, kteří možná moje prohlášení nečetli, řekla následující: 21. ledna jsem přednesla velmi jasné prohlášení o postoji k situaci v Gaze, protože jsem si také uvědomila, že věci prostě došly příliš daleko. Pomohlo, společně s jinými prohlášeními ministrů zahraničí a mezinárodních organizací, zlepšit danou situaci. Blokáda nebyla samozřejmě plně uvolněna, ale situace se značně zlepšila. Obdobně, pokud se týká humanitární pomoci – a to je také odpověď na vaši otázku, paní Kratsa-Tsagaropoulouová – do Gazy je nyní právě doručováno mnoho dodávek. Jsme si nicméně vědomi, že to nestačí. A já sama si uvědomuji, pane Cohn-Bendite, že stojíme před extrémně skličujícím úkolem. Máte naprostou pravdu, když říkáte, že se jedná o nesmírně obtížnou situaci; vysoký představitel si je toho plně vědom a pravděpodobně se k tomu také vyjádříme. Nicméně budeme prozatím pokračovat ve sledování společné strategie, kterou jsme společně definovali a máme ji v úmyslu společně uvést do praxe, a nemáme žádnou jinou volbu než vyvíjet tlak na otevření hranice, což sám Salám Fajad, jak víte, považuje za zásadní krok. Dovolte mi říci několik stručných slov o mechanismu, který jsme vytvořili a který právě začne plnit svoji funkci za dva dny, 1. února. Jedná se o stálý mechanismus, na rozdíl od předchozího TIM, Dočasného mezinárodního mechanismu, který jsme museli neustále rozšiřovat. Z dobrých důvodů byl také tento nový mechanismus vytvořen v partnerství s palestinskou samosprávou. Velice úzce jsme na tomto projektu spolupracovali s panem Fajadem, aby výsledek odpovídal jeho požadavku na vytvoření plánu rozvoje pro hospodářství Palestiny a samozřejmě její infrastruktury. Mělo by se jednat o společné evropské úsilí, čímž myslím, že tento mechanismus – finanční mechanismus – můžeme používat nejenom my sami, ale také členské státy. Úmyslem vlastně je, aby některé mezinárodní organizace a neevropské země byly také schopny tento mechanismus v zásadě použít. Podobně jako TIM, i tento mechanismus nabízí úplný dohled a monitorování, protože přirozeně chceme splnit všechna kritéria transparentnosti, a je navržen k poskytování buďto přímé rozpočtové pomoci, k usměrňování pomoci prostřednictvím Agentury OSN pro pomoc a činnost ve prospěch palestinských uprchlíků a jiných organizací, nebo k financování našich projektů. Jsem si však vědoma, že tato otázka v současné době ustupuje do pozadí za hlavní politickou otázku, konkrétně – co můžeme udělat pro vyřešení stávající situace. Jsem si samozřejmě plně vědoma tohoto problému, ale v této kritické chvíli je to jediná odpověď, kterou vám mohu dát."@cs1 "Hr. formand! Jeg vil gerne kort tilkendegive min holdning til dette meget vanskelige emne, som vi også diskuterede længe i Rådet (udenrigsministrene) i mandags. Det er selvfølgelig næppe nødvendigt at sige, at vi ikke blot nøjes med at diskutere. Sammen med USA, palæstinenserne, israelerne, Unionen, og selvfølgelig også sammen med FN og Rusland inden for rammerne af kvartetten har Unionen ydet sin del i forbindelse med vedtagelsen af en fælles strategi. Jeg refererede tidligere, omend meget kort i forbindelse med Annapolis, til et aspekt af denne strategi, nemlig de bilaterale forhandlinger mellem præsident Abbas og premierminister Olmert. Det andet aspekt, som har mere at gøre med mig i Kommissionen, er forsøget på at skabe en ny udvikling, som vil bringe fremskridt til befolkningen, og jeg er fuldt bevidst om, at denne opgave er enorm. Jeg har hele tiden været mere end klar over vanskelighederne, men vi ønskede selvfølgelig at gøre alt for at hjælpe, og det ønsker vi fortsat. Derfor sigter vores politik også imod at støtte præsident Abbas i at skabe fred ved hjælp af dialog med henblik på at bruge denne fred i en forsoningsproces med Hamas. Det var den underliggende tanke med strategien. Vi ønsker fortsat at støtte også yderligere møder. I de seneste par dage har der været møder mellem hr. Olmert og hr. Abbas. Vi ved, at disse ikke førte til ret meget indholdsmæssigt, men det er forståeligt, da alle møder i øjeblikket overskygges af en situation, som er meget anspændt. Alligevel skal vi fortsætte ad den vej. Vi kan stadig åbne nogle døre inden det næste møde i Moskva, hvis vi støtter begge parter. Det er den ene side af sagen. Den anden side er den humanitære og den økonomiske del. Til dem, der måske ikke har læst min udtalelse, vil jeg sige, at jeg den 21. januar afgav en meget klar udtalelse om situationen i Gaza, fordi også jeg indså, at tingene er gået for vidt. Sammen med andre udtalelser fra udenrigsministre og internationale organisationer har det ført til en forbedring af situationen. En fuldstændig opløsning af blokaden er det ikke, men det er en væsentlig forbedring af situationen. For den humanitære dels vedkommende betyder det - og det besvarer også Deres spørgsmål, fru Kratsa-Tsagaropoulou - at der nu reelt er mange leveringer, der når frem til Gaza. Alligevel er vi godt klar over, at det ikke er tilstrækkeligt, og jeg er selvfølgelig bevidst om, hr. Cohn-Bendit, at det er en lang og sej opgave. De har helt ret i, at det er en yderst vanskelig situation. Det er den højtstående repræsentant også fuldt ud klar over, og måske vil han også kommentere det. Men ikke desto mindre skal vi indtil videre fortsætte med at følge den strategi, som vi har defineret i fællesskab, og som vi ønsker at gennemføre i fællesskab, og der er ikke andet at gøre end at presse på for at få gennemført åbningen af grænserne, hvilket Salam Fayyad som bekendt selv ser som et afgørende skridt. Nu en kort bemærkning om den mekanisme, som vi har udarbejdet, og som igangsættes om et par dage, dvs. den 1. februar. Det er en permanent mekanisme i modsætning til den forudgående midlertidige internationale mekanisme, TIM, som vi var nødt til at forlænge flere gange. Denne mekanisme blev af gode grunde udarbejdet sammen med Den Palæstinensiske Myndighed. Vi har arbejdet meget tæt sammen med hr. Fayyad om projektet, således at resultatet vil leve op til hans krav om en udviklings- og fremskridtsplan for den palæstinensiske økonomi og naturligvis også for infrastrukturen. Det bør være et fælles europæisk arbejde. Med det mener jeg, at denne mekanisme - en økonomisk mekanisme - både kan anvendes af os og af andre medlemsstater. Idéen er endda, at internationale organisationer og lande uden for Europa i princippet skal kunne gøre brug af mekanismen. Som TIM er det en mekanisme, der giver mulighed for fuld kontrol og overvågning, fordi vi naturligvis ønsker at opfylde alle gennemskuelighedskriterierne, og den er udformet således, at der enten kan ydes direkte budgetstøtte, eller at støtten kan kanaliseres ud via f.eks. UNRWA og andre organisationer eller anvendes til finansiering af vores projekter. Men jeg ved godt, at dette spørgsmål i øjeblikket overskygges af det store politiske spørgsmål om, hvordan vi kan finde en løsning på den nuværende situation. Jeg er selvfølgelig fuldt ud bevidst om problemet, men i øjeblikket er dette det eneste svar, jeg er i stand til at give."@da2 "Επιτρέψτε μου να επαναλάβω σύντομα τη θέση μου για αυτό το πραγματικά ακανθώδες ζήτημα που συζητήσαμε για άλλη μία φορά επί μακρών τη Δευτέρα στο Συμβούλιο Γενικών Υποθέσεων και Εξωτερικών Σχέσεων. Πρέπει να σας πω –μολονότι είναι αυτονόητο– ότι φυσικά δεν περιοριζόμαστε στη συζήτηση: η Ευρωπαϊκή Ένωση συνέβαλε στην υιοθέτηση κοινής στρατηγικής μαζί με τις Ηνωμένες Πολιτείες, τους Παλαιστινίους και τους Ισραηλινούς και, φυσικά, μαζί με τα Ηνωμένα Έθνη και τη Ρωσία στο πλαίσιο της Τετραμερούς. Προηγουμένως αναφέρθηκα, αν και πολύ σύντομα σε σχέση με την Αννάπολις, σε μία πτυχή αυτής της στρατηγικής, και συγκεκριμένα στη διαδικασία διμερών διαπραγματεύσεων μεταξύ του Προέδρου Αμπάς και του πρωθυπουργού Ολμέρτ. Η άλλη πτυχή, που έχει μεγαλύτερη σχέση με εμένα στην Επιτροπή, είναι η προσπάθεια για μια νέα εξέλιξη που θα φέρει πρόοδο για τους ανθρώπους, γνωρίζω δε πάρα πολύ καλά ότι αυτό το καθήκον είναι εξαιρετικά δύσκολο. Είχα πάντα συναίσθηση των δυσκολιών, όμως θέλαμε φυσικά να καταβάλουμε κάθε προσπάθεια για να βοηθήσουμε, και αυτή εξακολουθεί να είναι η θέση μας. Για τον λόγο αυτόν, η πολιτική μας αποσκοπεί στην υποστήριξη των προσπαθειών του κ. Αμπάς να επιτύχει ειρήνευση με τις συνομιλίες του με απώτερο σκοπό να χρησιμοποιήσει αυτήν την ειρήνη για να επιτύχει μια διαδικασία συμφιλίωσης με τη Χαμάς. Αυτή ήταν η βασική ιδέα της στρατηγικής. Εξακολουθούμε να θέλουμε να υποστηρίξουμε και άλλες συναντήσεις. Τις τελευταίες ημέρες έγινε συνάντηση μεταξύ του κ. Ολμέρτ και του κ. Αμπάς. Γνωρίζουμε ότι δεν είχε πολλά ουσιαστικά αποτελέσματα, αυτό όμως είναι κατανοητό αφού όλες οι συναντήσεις που γίνονται τώρα επισκιάζονται από μια πολύ δύσκολη κατάσταση. Παρ’ όλα αυτά, πρέπει να διατηρήσουμε αυτήν την προσέγγιση. Έχουμε ακόμα τα μέσα για να ανοίξουμε κάποιες προοπτικές μέχρι την επόμενη συνάντηση στη Μόσχα, εάν υποστηρίξουμε και τις δύο πλευρές. Αυτή είναι η μία όψη του νομίσματος. Η άλλη είναι η ανθρωπιστική και οικονομική πλευρά. Ως προς αυτό, θα ήθελα να πω τα εξής σε εκείνους που ίσως δεν διάβασαν τη δήλωσή μου: στις 21 Ιανουαρίου, έκανα μια πολύ σαφή δήλωση για την κατάσταση στη Γάζα, διότι και εγώ κατάλαβα ότι το θέμα είχε πάει απλά πολύ μακριά. Αυτό, μαζί με άλλες δηλώσεις υπουργών Εξωτερικών και διεθνών οργανώσεων, βοήθησε ώστε να βελτιωθεί η κατάσταση. Φυσικά, ο αποκλεισμός δεν έχει αρθεί ολοκληρωτικά, αλλά η κατάσταση βελτιώθηκε σημαντικά. Έτσι, ως προς την ανθρωπιστική πλευρά –και με αυτό απαντώ και στο ερώτημά σας, κυρία Κράτσα-Τσαγκαροπούλου–γίνονται τώρα πολλές παραδόσεις στη Γάζα. Καταλαβαίνουμε, ωστόσο, ότι αυτό δεν φτάνει. Και φυσικά καταλαβαίνω, κύριε Cohn-Bendit, ότι αντιμετωπίζουμε ένα εξαιρετικά δύσκολο καθήκον. Έχετε απόλυτο δίκιο όταν λέτε ότι η κατάσταση είναι εξαιρετικά δύσκολη· ο Ύπατος Εκπρόσωπος έχει επίγνωση αυτού του γεγονότος και ίσως τοποθετηθεί και εκείνος επ’ αυτού. Παρ’ όλα αυτά, για την ώρα θα συνεχίσουμε να ακολουθούμε την κοινή στρατηγική που διατυπώσαμε από κοινού και θέλουμε να υλοποιήσουμε μαζί, και δεν έχουμε άλλη επιλογή από την άσκηση πίεσης για να ανοίξουν τα σύνορα, πράγμα που, όπως γνωρίζετε, ο ίδιος ο Σαλάμ Φαγιάντ θεωρεί καίριο βήμα. Θα ήθελα να πω δυο λόγια για τον μηχανισμό που επινοήσαμε και που θα αρχίσει να λειτουργεί σε δύο ημέρες, την 1η Φεβρουαρίου. Πρόκειται για μόνιμο μηχανισμό, σε αντίθεση με τον προηγούμενο Προσωρινό Διεθνή Μηχανισμό (ΤΙΜ) που έπρεπε διαρκώς να παρατείνεται. Και ο μηχανισμός αυτός δημιουργήθηκε δικαιολογημένα σε συνεργασία με την Παλαιστινιακή Αρχή. Συνεργαστήκαμε πολύ στενά με τον κ. Φαγιάντ γι’ αυτό, προκειμένου το αποτέλεσμα να ικανοποιεί τις απαιτήσεις του για ένα σχέδιο ανάπτυξης κα προόδου της παλαιστινιακής οικονομίας και, φυσικά, υποδομής. Αυτό πρέπει να αποτελέσει μια κοινή ευρωπαϊκή προσπάθεια, και εννοώ ότι ο μηχανισμός –που είναι μηχανισμός χρηματοδότησης– μπορεί να χρησιμοποιηθεί όχι μόνο από εμάς, αλλά και από τα κράτη μέλη. Η ιδέα είναι, πράγματι, να μπορούν καταρχήν και ορισμένοι διεθνείς οργανισμοί και εξωευρωπαϊκές χώρες να χρησιμοποιήσουν τον εν λόγω μηχανισμό. Όπως και ο TIM, προσφέρει πλήρη εποπτεία και έλεγχο, γιατί θέλουμε φυσικά να εκπληρώσουμε όλα τα κριτήρια διαφάνειας και είναι έτσι σχεδιασμένος ώστε είτε να παρέχει άμεση δημοσιονομική ενίσχυση, είτε οι ενισχύσεις να διοχετεύονται μέσω της Υπηρεσίας Αρωγής και Έργων των Ηνωμένων Εθνών και άλλες οργανώσεις, είτε να χρηματοδοτεί τα σχέδιά μας. Καταλαβαίνω, όμως, ότι τώρα το θέμα αυτό έρχεται σε δεύτερη μοίρα, μετά από το μείζον πολιτικό θέμα, δηλαδή τι μπορούμε να κάνουμε για να λύσουμε την πολιτική κρίση. Οπωσδήποτε, συνειδητοποιώ πλήρως το πρόβλημα, όμως αυτή είναι η μόνη απάντηση που μπορώ να σας δώσω αυτήν τη στιγμή."@el10 "Allow me to restate briefly my position on this truly thorny issue, which we discussed at length once again in the General Affairs and External Relations Council on Monday. I must tell you, though it goes without saying, that we do not confine ourselves to discussion: together with the United States, the Palestinians and the Israelis and, of course, with the United Nations and Russia too in the Quartet framework, the European Union has played its part in the adoption of a joint strategy. I previously referred, albeit very briefly in connection with Annapolis, to one aspect of this strategy, namely the bilateral negotiating process between President Abbas and Prime Minister Olmert. The other aspect, which has more to do with me in the Commission, is the effort to generate a new development that will bring progress for the people, and I am fully aware of the enormity of that task. I have always been acutely aware of the difficulties, but we naturally wanted to make every effort to help, and that remains our position. For this reason, the thrust of our policy is to support Mr Abbas in his efforts to bring about peace through his talks with a view to using that peace to foster a process of conciliation with Hamas. That was the underlying idea of the strategy. We still intend to support further meetings too. In the last few days there has been a meeting between Mr Olmert and Mr Abbas. We know that it did not achieve much in terms of substance, but this is understandable, since all meetings at the present time are overshadowed by what is a very fraught situation. We must nevertheless keep pursuing this approach. We still have the means to open a few doors in time for the next meeting in Moscow if we assist both parties. That is one side of the coin. The other side is the humanitarian and economic perspective. On this point, I should like to say the following to those that might not have read my statement: on 21 January, I delivered a very clear position statement on the situation in Gaza, because I, too, realised that things had simply gone too far. Together with other statements from foreign ministers and international organisations, it has helped to improve the situation. The blockade, of course, has not been fully lifted, but the situation has improved considerably. Accordingly, on the humanitarian side – and this also answers your question, Mrs Kratsa-Tsagaropoulou – many deliveries are now actually arriving in Gaza. We are none the less aware that this is not enough. And I myself am aware, Mr Cohn-Bendit, that we face an extremely daunting task. You are entirely correct in saying that it is an extremely difficult situation; the High Representative is fully aware of that, and he will perhaps comment on it too. Nevertheless, for the time being we shall continue to pursue the common strategy which we have jointly defined and intend to implement jointly, and we have no option but to press for the opening of the border, which Salam Fayyad himself, as you know, regards as a crucial step. Let me just say a brief word on the mechanism we devised, which will actually become operational in two days’ time, on the first of February. It is a permanent mechanism, unlike the previous TIM, the Temporary International Mechanism, which we had to keep extending. For good reasons, the new mechanism has also been created in partnership with the Palestinian Authority. We worked very closely with Mr Fayyad on the project so that the result would match his requirement for a development and progress plan for Palestine’s economy and, of course, for its infrastructure. This should be a common European effort, by which I mean that the mechanism – a financial mechanism – can be used not only by ourselves but also by Member States. The idea, indeed, is that some international organisations and non-European countries should also be able, in principle, to avail themselves of this mechanism. Like TIM, it offers full supervision and monitoring, because we naturally want to meet all the transparency criteria, and it is designed either to provide direct budgetary aid, to channel aid through the United Nations Relief and Works Agency and other organisations or to fund our projects. I am aware, however, that this question currently takes a back seat behind the major political question, namely what we can do to resolve the current situation. I am, of course, fully conscious of the problem, but at the present juncture this is the only answer I can give you."@en4 "Permítame reiterar brevemente mi posición sobre esta cuestión verdaderamente espinosa, que el lunes debatimos de nuevo extensamente en el Consejo de Asuntos Generales y Relaciones Exteriores. Debo decirles, aunque esté de más, que no nos limitamos al debate: junto con los Estados Unidos, los palestinos y los israelíes y, por supuesto, las Naciones Unidas y Rusia en el marco del Cuarteto, la Unión Europea ha desempeñado su papel en la adopción de una estrategia conjunta. Anteriormente me referí, aunque muy brevemente y en relación con la Conferencia de Annapolis, a un aspecto de esta estrategia, a saber, al proceso bilateral de negociación entre el Presidente Abbas y el Primer Ministro Olmert. El otro aspecto, que tiene más que ver con mis funciones en la Comisión, es el esfuerzo para generar un nuevo plan de desarrollo que suponga un avance para el pueblo, y soy totalmente consciente de la magnitud de tal tarea. Siempre he sido sumamente consciente de las dificultades, pero, naturalmente, deseábamos realizar todos los esfuerzos para ayudar, y ésa sigue siendo nuestra posición. Por esa razón, la idea central de nuestra política es apoyar al señor Abbas en sus esfuerzos por introducir la paz por medio de sus negociaciones, con vistas a utilizar esa paz para fomentar un proceso de conciliación con Hamás. Ésa era la idea esencial de la estrategia. Asimismo, tenemos la intención de continuar apoyando nuevas reuniones. En los últimos días se han reunido los señores Olmert y Abbas. Sabemos que, en esencia, no fue mucho lo que se alcanzó, pero es comprensible, pues todas las reuniones en el momento actual se están viendo eclipsadas por una situación muy tensa. No obstante, debemos continuar manteniendo este enfoque. Todavía contamos con los medios para abrir algunas puertas a tiempo para la siguiente reunión, en Moscú, si prestamos asistencia a ambas partes. Ésa es una cara de la moneda. La otra es la perspectiva humanitaria y económica. Sobre este punto, quisiera decir lo siguiente a aquéllos que pudieran no haber leído mi declaración: el 21 de enero, pronuncié una declaración muy clara sobre la posición respecto a la situación en Gaza, porque yo también era consciente de que las cosas habían llegado, sencillamente, demasiado lejos. Junto con otras declaraciones de los ministros de Asuntos Exteriores y de organizaciones internacionales, se ha contribuido a mejorar la situación. El bloqueo, ciertamente, no se ha levantado en su totalidad, pero la situación ha mejorado considerablemente. Por consiguiente, en el aspecto humanitario —y esto responde también a su pregunta, señora Kratsa-Tsagaropoulou— realmente están llegando muchos artículos a Gaza. No obstante, somos conscientes de que esto no es suficiente. Yo misma soy consciente, señor Cohn-Bendit, de que nos enfrentamos a una tarea extremadamente desalentadora. Tiene toda la razón al afirmar que es una situación extremadamente difícil; el Alto Representante es totalmente consciente de ello, y quizá también realice algún comentario al respecto. No obstante, por ahora continuaremos siguiendo la estrategia común que hemos definido y que intentamos llevar a la práctica de manera conjunta, y no nos queda otra opción que presionar para la apertura de la frontera, que el mismo Salam Fayyad, como ustedes saben, considera un paso decisivo. Permítanme únicamente decir unas breves palabras sobre el mecanismo que hemos concebido, que de hecho estará operativo en dos días, el primero de febrero. Es un mecanismo permanente, a diferencia del anterior Mecanismo Temporal Internacional (TIM), que teníamos que prorrogar. Por buenas razones, el nuevo mecanismo también ha sido creado en asociación con la Autoridad Palestina. Hemos trabajado muy estrechamente con el señor Fayyad en el proyecto para que el resultado se acoplara a su necesidad de un plan de desarrollo y progreso para la economía palestina y, por supuesto, para su infraestructura. Éste debería ser un esfuerzo europeo común, y con ello quiero decir que el mecanismo —un mecanismo financiero— puede ser empleado no sólo por nosotros, sino también por los Estados miembros. De hecho, la idea es que algunas organizaciones internacionales y países no europeos deberían también ser capaces, en principio, de aprovecharlo. Como el TIM, ofrece una supervisión y seguimiento completos porque, naturalmente, deseamos satisfacer todos los criterios de transparencia y está diseñado para proporcionar ayuda presupuestaria directa, canalizar dicha ayuda por medio del Organismo de Obras Públicas y Socorro de las Naciones Unidas para los Refugiados de Palestina y otras organizaciones, o para financiar nuestros proyectos. Sin embargo, soy consciente de que esta cuestión actualmente ocupa un lugar secundario tras la principal cuestión política; esto es, lo que podemos hacer para resolver la situación actual. Ciertamente, soy del todo consciente del problema, pero en la presente coyuntura es la única respuesta que puedo ofrecerles."@es21 "Lubage mul lühidalt korrata oma seisukohta sellest tõeliselt okkalises küsimuses, mida me arutasime uuesti pikalt esmaspäeval üldasjade ja välissuhete nõukogus. Pean ütlema, kuigi see on niigi selge, et me ei piirdu selle aruteluga: koos Ameerika Ühendriikide, palestiinlaste ja iisraellastega ning muidugi ka ÜRO ja Venemaaga neliku raamistikus on Euroopa Liidul olnud oma osa ühise strateegia vastuvõtmisel. Viitasin enne, kuigi väga lühidalt seoses Annapolisega strateegia ühele aspektile, nimelt kahepoolsele läbirääkimisprotsessile president Abbasi ja peaminister Olmerti vahel. Teine aspekt, mis puudutab rohkem minu tööd komisjonis, on püüe teha uusi edusamme, mis aitaks kaasa inimeste arengule, ja ma olen täiesti teadlik selle ülesande suurusest. Olen alati olnud teravalt teadlik kõigist raskustest, kuid loomulikult tahtsime teha aitamiseks kõik, mis võimalik ja sellele seisukohale me ka jääme. Sel põhjusel on meie poliitikaks toetada hr Abbasi tema püüdlustes saavutada rahu läbirääkimiste teel eesmärgiga kasutada seda rahu lepituse saavutamiseks Hamasiga. Selline oli strateegia peamine eesmärk. Kavatseme ikkagi toetada ka edasisi kohtumisi. Viimaste päevade jooksul leidis aset hr Olmerti ja hr Abbasi kohtumine. Me teame, et selle tulemused ei olnud eriti sisukad, kuid see on mõistetav, kuna kõiki kohtumisi varjutab hetkel see äärmiselt ohtlik olukord. Peame siiski jätkama antud lähenemisviisiga. Meil on veel vahendeid mõne ukse avamiseks enne järgmist kohtumist Moskvas, kui abistame mõlemat osapoolt. Selline on mündi üks külg. Teine külg kujutab endast humanitaarset ja majanduslikku vaatenurka. Selles osas tahaksin neile, kes võib-olla ei ole mu avaldust lugenud, öelda järgmist: 21. jaanuaril esitasin ma väga selge seisukohaga avalduse olukorra kohta Gazas, kuna ka mina mõistsin, et asjad on lihtsalt liiga kaugele arenenud. Koos teiste välisministrite ja rahvusvaheliste organisatsioonide avaldustega on see aidanud olukorda parendada. Blokaad ei ole veel muidugi täielikult lõppenud, kuid olukord on märkimisväärselt paranenud. Samuti, humanitaarse poole pealt – ja siin on vastus ka teie küsimusele pr Kratsa-Tsagaropoulou –, paljud saadetised jõuavad nüüd lõpuks ka Gazasse kohale. Teame siiski, et sellest ei piisa. Ja mina isiklikult olen teadlik asjaolust, hr Cohn-Bendit, et me seisame silmitsi äärmiselt hirmuäratava ülesandega. Teil on täiesti õigus öelda, et tegemist on väga keerulise olukorraga; kõrge esindaja on sellest teadlik ja ta võtab ka võib-olla sel teemal sõna. Vaatamata sellele jätkame hetkel üldise strateegiaga, mille me oleme koos määratlenud ja mida me kavatseme koos rakendada, ning meil ei ole muud võimalust, kui et rõhuda piiri avamisele, mida Salam Fayyad ise, nagu te teate, peab väga oluliseks sammuks. Lubage mul öelda vaid mõned sõnad koostatud mehhanismi kohta, mis alustab tööd tegelikult kahe päeva pärast, 1. veebruaril. See on alaline mehhanism, mitte nagu eelmine, ajutine rahvusvaheline mehhanism TIM, mida pidime laiendama. Mõjuval põhjusel loodi uus mehhanism koostöös Palestiina omavalitsusega. Tegime antud projekti raames tihedat koostööd hr Fayyadiga, nii et tulemus vastaks tema nõuetele Palestiina majanduse ja loomulikult ka selle infrastruktuuri arengu ja edusammude osas. See peaks olema Euroopa ühine pingutus ja seda selles mõttes, et antud mehhanismi – rahastamismehhanismi – saavad lisaks meile kasutada ka liikmesriigid. Asja mõte on tõesti selles, et mõned rahvusvahelised organisatsioonid ja väljaspool Euroopat asuvad riigid peaksid samuti kõnealusest mehhanismist kasu saama. Nagu ajutine rahvusvaheline mehhanism (TIM), pakub ka see mehhanism täielikku kontrolli ja järelevalvet, kuna loomulikult tahame me järgida kõiki läbipaistvuse kriteeriume ja mehhanism on loodud kas otsese eelarvelise abi osutamiseks, abi suunamiseks pagulasi toetava ÜRO abiorganisatsiooni ja muude organisatsioonide kaudu või meie projektide rahastamiseks. Olen siiski teadlik, et kõnealune küsimus on hetkel teisejärguline suurte poliitiliste küsimuste kõrval, nimelt selle kõrval, mida me saame teha hetkeolukorra parandamiseks. Olen muidugi probleemiga täielikult kursis, kuid hetkel on see parim vastus, mille teile anda saan."@et5 "Haluaisin vielä kertoa lyhyesti mielipiteeni tästä hyvin hankalasta asiasta, josta keskustelimme jälleen laajasti yleisten asioiden ja ulkosuhteiden neuvostossa maanantaina. Voin kertoa teille, vaikka se on sanomattakin selvää, että emme ainoastaan keskustele: Euroopan unioni on tehnyt oman osuutensa yhteisen strategian hyväksymisessä yhdessä Yhdysvaltojen, palestiinalaisten ja israelilaisten ja tietysti Yhdistyneiden Kansakuntien sekä Venäjän kanssa kvartetissa. Mainitsin aiemmin, vaikkakin hyvin lyhyesti, Annapolisin yhteydessä tämän strategian yhden puolen, nimittäin presidentti Abbasin ja pääministeri Olmertin välisen kahdenvälisen neuvotteluprosessin. Toinen puoli, joka liittyy enemmän minuun ja komissioon, on yritys saada aikaan uutta kehitystä, joka tuo edistystä ihmisille, ja olen täysin tietoinen tämän tehtävän valtavuudesta. Olen aina ollut hyvin tietoinen näistä vaikeuksista, mutta luonnollisesti halusimme tehdä kaikkemme auttaaksemme ja haluamme edelleenkin. Tästä syystä politiikkamme suuntana on presidentti Abbasin tukeminen hänen ponnistuksissaan rauhan aikaansaamiseksi neuvottelujen avulla tarkoituksena käyttää tätä rauhaa Hamasin kanssa käytävän sovitteluprosessin edistämiseen. Tämä oli strategian varsinainen ajatus. Aiomme myös tukea lisätapaamisia. Viime päivien aikana pääministeri Olmert ja presidentti Abbas ovat tavanneet. Tiedämme, ettei tapaamisessa saavutettu paljon sisällöllisesti, mutta tämä on ymmärrettävää, koska tämä hyvin kireä tilanne varjostaa kaikkia tapaamisia tällä hetkellä. Meidän on kuitenkin jatkettava tämän lähestymistavan noudattamista. Meillä on yhä keinoja saada jotakin aikaiseksi ajoissa ennen seuraavaa tapaamista Moskovassa, jos tuemme molempia osapuolia. Tämä on kolikon toinen puoli. Toinen on humanitaarinen ja taloudellinen näkökulma. Tässä kohtaa haluaisin sanoa seuraavaa niille, jotka eivät ehkä ole lukeneet julkilausumaani: 21. tammikuuta esitin hyvin selvän kannanoton Gazan tilanteesta, koska tajusin, että asiat olivat yksinkertaisesti menneet liian pitkälle. Yhdessä ulkoministereiltä ja kansainvälisiltä järjestöiltä saatujen muiden julkilausumien kanssa se on helpottanut tilanteen parantumista. Saartoa ei tietenkään ole täysin purettu, mutta tilanne on parantunut huomattavasti. Vastaavasti humanitaariselta kannalta – ja tässä on vastaus kysymykseenne Rodi Kratsa-Tsagaropoulou – monet toimitukset todellakin pääsevät nyt perille Gazaan. Tiedämme kuitenkin, ettei tämä riitä. Ja olen itse tietoinen siitä, hyvä Daniel Cohn-Bendit, että meillä on edessämme erittäin vaativa tehtävä. Olette aivan oikeassa sanoessanne, että tämä on erittäin vaikea tilanne; korkea edustaja on täysin tietoinen siitä, ja hän ehkä myös kommentoi sitä. Siitä huolimatta tällä hetkellä jatkamme sen yhteisen strategian noudattamista, jonka olemme yhdessä määrittäneet ja aiomme toteuttaa yhdessä, eikä meillä ole muuta mahdollisuutta kuin painostaa avaamaan raja, mitä pääministeri Salam Fayyad itsekin, kuten tiedätte, pitää tärkeänä askeleena. Haluan vielä sanoa muutaman sanan suunnittelemastamme mekanismista, joka itse asiassa alkaa toimia kahden päivän päästä, ensimmäisenä helmikuuta. Se on jatkuva mekanismi toisin kuin edellinen kansainvälinen erityismekanismi TIM, jota meidän piti aina pidentää. Hyvästä syystä myös uusi mekanismi on luotu yhdessä palestiinalaishallinnon kanssa. Työskentelimme hyvin tiiviisti pääministeri Fayyadin kanssa projektin parissa, jotta tulos vastaisi hänen vaatimuksiaan Palestiinan talouden ja tietysti sen infrastruktuurin kehittämis- ja edistyssuunnitelman osalta. Tämän pitäisi olla yhteinen eurooppalainen ponnistus, jolla tarkoitan sitä, että meidän itsemme lisäksi myös jäsenvaltiot voivat käyttää mekanismia – rahoitusmekanismia. Ajatuksena todellakin on, että jotkut kansainväliset järjestöt ja Euroopan ulkopuoliset maat voisivat periaatteessa käyttää tätä mekanismia hyväkseen. Samoin kuin TIM se tarjoaa täyden valvonnan ja seurannan, koska luonnollisesti haluamme täyttää kaikki avoimuuden kriteerit, ja se on suunniteltu tarjoamaan suoraa budjettiapua, kanavoimaan apua UNRWA:n ja muiden järjestöjen kautta tai rahoittamaan projektejamme. Tiedän kuitenkin, että tämä kysymys asettuu tällä hetkellä taka-alalle suhteessa tärkeisiin poliittisiin kysymyksiin, nimittäin siihen, mitä voimme tehdä nykytilanteen ratkaisemiseksi. Olen tietenkin täysin tietoinen ongelmasta, mutta tässä vaiheessa tämä on ainoa vastaus, jonka voin antaa teille."@fi7 "Permettez-moi d’exposer à nouveau brièvement mon opinion sur cette question vraiment épineuse, dont nous avons à nouveau longuement parlé lundi, au cours du Conseil Affaires générales et Relations extérieures. Je dois dire que, ça va de soi, nous ne nous limitons pas à la discussion: avec les États-Unis, les Palestiniens, les Israéliens et, bien sûr, les Nations unies et la Russie dans le cadre du Quatuor, l’Union européenne a joué son rôle dans l’adoption d’une stratégie commune. J’ai parlé précédemment, encore que très brièvement en relation avec Annapolis, de l’un des aspects de cette stratégie, à savoir le processus de négociation bilatéral entre le président Abbas et le Premier ministre Olmert. L’autre aspect, qui me concerne plus en tant que membre de la Commission, c’est l’effort pour générer un nouveau développement qui conduira à des progrès pour la population, et je suis tout à fait consciente de la lourdeur de la tâche. J’ai toujours été pleinement consciente des difficultés, mais nous voulions naturellement faire tout notre possible pour aider, et cela reste notre position. Pour cette raison, l’idée maîtresse de notre politique est de soutenir M. Abbas dans ses efforts pour apporter la paix à travers ses déclarations afin d’utiliser cette paix pour favoriser un processus de conciliation avec le Hamas. C’était l’idée sous-jacente de la stratégie. Nous entendons toujours promouvoir d’autres rencontres. Ces derniers jours, il y a eu une réunion entre M. Olmert et M. Abbas. Nous savons que cela n’a pas débouché sur quelque chose de très important, mais c’est compréhensible, puisque toutes les réunions sont actuellement éclipsées par ce qui est vraiment une situation tendue. Nous devons néanmoins continuer à poursuivre cette approche. Nous avons toujours les moyens d’ouvrir quelques portes à temps pour la prochaine conférence à Moscou si nous aidons les deux parties. C’est l’un des aspects de la question. L’autre aspect concerne la perspective humanitaire et économique. Sur ce point, j’aimerais dire la chose suivante à ceux qui n’ont peut-être pas lu mes déclarations: le 21 janvier, j’ai clairement exprimé notre opinion sur la situation à Gaza, parce que je réalise que tout est allé bien trop loin. Grâce aux autres déclarations des ministres des affaires étrangères et des organisations internationales, cela a aidé à améliorer la situation. Le blocus, bien sûr, n’a pas été complètement levé, mais la situation s’est considérablement améliorée. En conséquence, sur le front humanitaire – et cela répond aussi à votre question, M Kratsa-Tsagaropoulou – de nombreux convois arrivent en ce moment à Gaza. Nous sommes néanmoins conscients que cela ne suffit pas. Et je suis moi-même consciente, M. Cohn-Bendit, que nous devons faire face à une tâche très intimidante. Vous avez tout à fait raison lorsque vous dites que la situation est extrêmement difficile; le Haut représentant en est tout à fait conscient et il pourra peut-être faire des commentaires à ce sujet. Néanmoins, pour l’instant nous devons continuer à poursuivre la stratégie commune que nous avons définie ensemble et que nous entendons mettre en œuvre ensemble, et nous n’avons pas d’autre choix que de faire pression pour l’ouverture de la frontière, que Salam Fayyad en personne, comme vous le savez, considère comme une étape fondamentale. Permettez-moi juste d’ajouter un bref mot sur le mécanisme que nous avons conçu, qui deviendra à tous les effets opérationnel d’ici deux jours, le premier février. C’est un mécanisme permanent, contrairement au MIT, le mécanisme international temporaire, que nous avons dû étendre. Pour de bonnes raisons, le nouveau mécanisme a aussi été créé en partenariat avec l’Autorité palestinienne. Nous avons travaillé en étroite collaboration avec M. Fayyad sur le projet afin que le résultat puisse satisfaire sa demande d’un plan pour le développement et le progrès de l’économie palestinienne et, bien sûr, pour son infrastructure. Cela pourrait être un effort européen commun, j’entends par là que le mécanisme – un mécanisme financier – peut être utilisé non seulement par la Commission, mais aussi par les États membres. L’idée, en effet, est que des organisations internationales et des pays qui ne font pas partie de l’Union puissent, en principe, profiter de ce mécanisme. Comme le MIT, il offre un contrôle total parce que nous voulons naturellement respecter tous les critères de transparence, et il a aussi été pensé pour fournir une aide budgétaire directe, pour concentrer l’aide à travers l’Office de secours et de travaux des Nations Unies et d’autres organisations ou pour financer nos projets. Je suis cependant consciente que cette question vient après la question politique la plus importante, à savoir ce que nous pouvons faire pour résoudre la situation actuelle. Je suis, bien sûr, pleinement consciente du problème, mais en ce moment, c’est la seule réponse que je peux vous donner."@fr8 "Engedjék meg, hogy röviden ismét felvázoljam álláspontomat ebben a nagyon is kényes kérdésben, amelyről az Általános és Külügyi Tanács keretében hétfőn megint hosszan tárgyaltunk. Meg kell mondanom Önöknek – bár ez magától értetődik –, hogy nem szorítkoztunk a tárgyalásra: az Egyesült Államokkal, a palesztinokkal, az izraeliekkel és a kvartett keretében természetesen az Egyesült Nemzetekkel és Oroszországgal együtt az Európai Unió is szerepet játszott egy együttes stratégia elfogadásában. Annapolisszal kapcsolatban korábban már nagyon röviden ugyan, de utaltam ennek a stratégiának az egyik aspektusára, mégpedig az Abbász elnök és Olmert miniszterelnök közötti kétoldalú tárgyalási folyamatra. A másik aspektus, amely engem a Bizottságon belül jobban érint, a fejlődés új szakaszának megteremtésére irányuló erőfeszítés, amely a nép szempontjából is előrelépést fog hozni. Tudatában vagyok a feladat nagyságának. Mindig is pontosan tudtam, hogy ez milyen nehézségeket tartogat, de természetesen igyekszünk mindent megtenni annak érdekében, hogy segítsünk, és a továbbiakban is ez marad az álláspontunk. Ez okból a politikánk fő iránya Abbász úr erőfeszítéseinek támogatása, hogy tárgyalásai révén meg tudjon állapodni a békéről, mivel a béke a Hamásszal való egyeztetés folyamatát is megkönnyítené. A stratégiánk hátterében ez a gondolat húzódott. Ezután is támogatni kívánjuk a további találkozókat. Az elmúlt néhány napban is sor került egy találkozóra Olmert úr és Abbász úr között. Tudjuk, hogy lényegi szempontból nem sokat értek el, de ez érthető, tekintve, hogy jelen pillanatban minden találkozóra rávetül ennek a roppant törékeny helyzetnek az árnyéka. Mindazonáltal tovább kell folytatnunk ezt a stratégiát. Még megvannak az eszközeink ahhoz, hogy néhány ajtót időben megnyissunk a következő moszkvai üléshez, ha mindkét felet támogatjuk. Ez az érme egyik oldala. A másik oldalon a humanitárius és gazdasági kilátásokat kell megvizsgálnunk. Ezzel kapcsolatban a következőket szeretném mondani azoknak, akik esetleg nem olvasták a nyilatkozatomat: január 21-én egy nyilatkozatban nagyon világosan jeleztem a gázai helyzettel kapcsolatos álláspontomat, mivel magam is felismertem, hogy a dolgok egyszerűen túl messzire mentek. A külügyminiszterek és a nemzetközi szervezetek nyilatkozataival együtt az én nyilatkozatom is hozzásegített a helyzet javításához. A blokád természetesen nem szűnt meg teljesen, de a helyzet jelentős mértékben javult. Ennek megfelelően, a humanitárius oldalon – és ez egyben válasz az Ön kérdésére, Kratsa-Tsagaropoulou asszony – a szállítmányok közül sok most már tényleg meg is érkezik Gázába. Tudjuk mindazonáltal, hogy ez még nem elég. Én magam is tudom, Cohn-Bendit úr, hogy rendkívül riasztó feladattal nézünk szembe. Helyesen fogalmazott, amikor azt mondta, hogy a helyzet végtelenül bonyolult; a főképviselő ezzel teljes mértékben tisztában van, és talán ő maga is hozzáfűz majd néhány észrevételt. Mindettől függetlenül most tovább folytatjuk azt a közös stratégiát, amelyet együttesen határoztunk meg és együtt is kívánunk végrehajtani; nincs más választásunk, mint törekedni a határ megnyitására, amit – mint tudják – Szalem Fajed is kulcsfontosságú lépésnek tekint. Hadd szóljak még egy pár szót arról a tervezett mechanizmusról, amely valójában két napon belül, február 1-jén működésbe lép. Ezúttal egy állandó mechanizmusról van szó, szemben a korábbi TIM-mel, az ideiglenes nemzetközi mechanizmussal, amelyet folyamatosan meg kellett hosszabbítanunk. Az új mechanizmust szintén a Palesztin Hatósággal partnerségben hoztuk létre, nem véletlenül. A projektben nagyon szorosan együttműködtünk Fajed úrral, hogy a végeredmény összhangban legyen az ő elvárásaival a palesztin gazdaság és természetesen az infrastruktúra fejlesztési és előrehaladási tervét illetően. Ennek egy közös európai erőfeszítésnek kell lennie, ami alatt azt értem, hogy a mechanizmust – pénzügyi mechanizmusról van szó – nemcsak mi magunk, hanem a tagállamok is használhatják. Sőt, arra a meggondolásra épül, hogy a nemzetközi szervezetek és az Európán kívüli országok némelyike elvben szintén igénybe veheti ezt a mechanizmust. A TIM-hez hasonlóan teljes körű felügyeletet és ellenőrzést kínál, mivel természetesen meg akarunk felelni az átláthatóság valamennyi kritériumának, és a tervek szerint vagy közvetlen költségvetési támogatást nyújt, hogy az ENSZ Segélyező és Munkaközvetítő Hivatalán és más szervezeteken keresztül eljuttassa a segélyeket, vagy finanszírozza a projektjeinket. Tisztában vagyok vele azonban, hogy ez a kérdés most háttérbe szorul a fő politikai kérdés mögött, azaz hogy mit tehetünk a jelenlegi helyzet rendezéséért. Természetesen teljes mértékben tudatában vagyok a problémának, de ebben a kritikus pillanatban csak ezt tudom Önöknek válaszolni."@hu11 ". − Vorrei ribadire sinteticamente la mia posizione su questo argomento davvero spinoso, che abbiamo dibattuto a lungo lunedì in sede di Consiglio “Affari generali e relazioni esterne”. Devo far presente, sebbene sia sottinteso, che non ci limitiamo a discutere: insieme agli Stati Uniti, ai palestinesi e agli israeliani e, ovviamente, anche con le Nazioni Unite e i russi nel quadro del Quartetto, l’Unione europea ha svolto la sua parte riguardo all’adozione di una strategia comune. In precedenza ho fatto riferimento, quantunque brevemente parlando di Annapolis, a un aspetto della strategia, ossia il processo di negoziati bilaterali tra il Presidente Abbas e il Primo Ministro Olmert. L’altro aspetto, che riguarda più direttamente la mia funzione in seno alla Commissione, è lo sforzo di produrre un nuovo sviluppo che comporterà progressi importanti per la popolazione, e sono pienamente consapevole dell’enorme portata di tale compito. Sono sempre stata ben conscia delle difficoltà, ma ovviamente volevamo intraprendere qualsiasi azione possibile al fine di contribuire, e tale rimane la nostra posizione. Per questo motivo, l’impostazione della nostra politica è sostenere il Presidente Abbas nel suo sforzo di realizzare la pace attraverso i suoi colloqui nella prospettiva di utilizzare quella pace per promuovere un processo di conciliazione con Hamas. Era questa l’idea alla base della strategia. Intendiamo sostenere anche altri incontri. Negli ultimi giorni abbiamo avuto un colloquio con Olmert e Abbas. Sappiamo che non significa molto in termini di sostanza, ma questo è comprensibile, dal momento che tutti i confronti oggi sono dominati da una situazione di grande tensione. Ciononostante dobbiamo proseguire su questa strada. Disponiamo ancora degli strumenti per intraprendere qualche cosa fino al prossimo incontro che si terrà a Mosca, se sosteniamo entrambe le parti. Questa è una faccia della medaglia. Il rovescio è quello della prospettiva umanitaria ed economica. Su questo punto vorrei rivolgermi a coloro che potrebbero non aver letto la mia dichiarazione: il 21 gennaio ho espresso con molta chiarezza la presa di posizione riguardo alla situazione di Gaza, perché anch’io sono dell’avviso che le cose si siano semplicemente spinte troppo in là. Questo ha contribuito, congiuntamente ad altre dichiarazioni di ministri esteri e organizzazioni internazionali, a migliorare la situazione. Il blocco, naturalmente, non è stato soppresso del tutto, ma la situazione è di gran lunga migliorata. E di conseguenza, per quanto riguarda gli aiuti umanitari – e questo è per rispondere anche alla sua domanda, onorevole Kratsa-Tsagaropoulou – molte forniture stanno ora effettivamente arrivando a destinazione a Gaza. Nondimeno, siamo perfettamente consapevoli che tutto questo non è sufficiente. Ed io stessa non ignoro, onorevole Cohn-Bendit, che ci troviamo ad affrontare una situazione estremamente difficile; l’Alto rappresentante lo sa benissimo e forse anche lui prenderà posizione in merito. Per il momento tuttavia procederemo con la strategia comune che abbiamo definito di comune accordo e che intendiamo attuare insieme, e non abbiamo altra possibilità se non impegnarci per l’apertura delle frontiere, che lo stesso Salam Fayyad, come ben sapete, reputa un passo cruciale. Vorrei solo aggiungere brevemente qualche parola sul meccanismo elaborato di concerto, che diventerà operativo a tutti gli effetti tra due giorni, il primo di febbraio. Si tratta di un meccanismo permanente, a differenza di quello precedente, il Meccanismo temporaneo internazionale (TIM), che abbiamo dovuto continuamente prorogare. Il nuovo meccanismo è anche stato intenzionalmente creato in collaborazione con l’Autorità palestinese. Abbiamo lavorato a strettissimo contatto con il Primo Ministro Fayyad riguardo al progetto affinché il risultato rispondesse alle sue aspettative, ossia un piano di sviluppo e progresso per l’economia palestinese e, ovviamente, per le sue infrastrutture. Deve essere uno sforzo europeo comune, e con questo intendo dire che il meccanismo, un dispositivo finanziario, può essere impiegato non solo da noi ma anche dagli Stati membri. L’idea, in effetti, è che anche organizzazioni internazionali e paesi non europei possano avvalersi, in linea di principio, di tale meccanismo. Al pari del TIM, offre una supervisione e un controllo totali, perché intendiamo soddisfare tutti i criteri di trasparenza, ed è strutturato per fornire aiuti diretti di bilancio, convogliare aiuti attraverso l’UNWRA, l’agenzia di soccorso e lavoro delle Nazioni unite, e altre organizzazioni o per finanziare i nostri progetti. Comprendo bene tuttavia che questa problematica rimanga in secondo piano rispetto all’interrogativo politico principale, vale a dire che cosa possiamo fare per risolvere l’attuale situazione. Com’è ovvio, sono perfettamente consapevole del problema, ma considerata la congiuntura del momento è l’unica risposta che posso fornirvi."@it12 ". Leiskite man trumpai pakartoti savo poziciją dėl šios tikrai keblios problemos, kurią mes pirmadienį dar kartą išsamiai svarstėme Bendrųjų reikalų ir išorės santykių taryboje. Turiu jums pranešti, nors tai ir taip suprantama, kad mes neapsiribojame vien kalbomis: Europos Sąjunga atliko savo vaidmenį priimant bendrą strategiją kartu su Jungtinėmis Valstijomis, palestiniečiais ir izraeliečiais bei, žinoma, taip pat su Jungtinėmis Tautomis ir Rusija Ketverto veikloje. Nors tik užsiminiau apie Anapolį, anksčiau nurodžiau vieną šios strategijos aspektą, būtent dvišalių derybų procesą tarp prezidento Abbaso ir ministro pirmininko Olmerto. Kitas aspektas, labiau susijęs su mano darbu Komisijoje, yra pastangos sukurti naują vystymosi etapą, kuris atneš pažangą žmonėms, ir aš puikiai suprantu, kokia sunki ši užduotis. Aš visada buvau tiksliai informuota apie sunkumus, bet mes, savaime suprantama, labai stengėmės, kad padėtume, ir ši mūsų pozicija nesikeičia. Dėl šios priežasties mūsų politikos esmė yra palaikyti p. Abbaso pastangas pasiekti taikos derybose, kad naudojantis šia taika būtų paskatintas susitaikymo su „Hamas“ procesas. Tokia buvo pagrindinė strategijos idėja. Taip pat vis dar ketiname remti tolimesnius susitikimus. Pastarosiomis dienomis įvyko susitikimas tarp p. Olmerto ir p. Abbaso. Mes žinome, kad šiame susitikime nebuvo pasiekta daug konkrečių rezultatų, bet tai suprantama, kadangi visus dabar vykstančius susitikimus nustelbia labai sudėtinga situacija. Vis dėlto mes turime ir toliau taikyti šį metodą. Vis dar turime priemonių laiku atverti keletą durų rengiantis kitam susitikimui Maskvoje, jei padėsime abiem šalims. Tai yra viena monetos pusė. Kita pusė yra humanitarinė ir ekonominė perspektyva. Šioje vietoje štai ką turėčiau pasakyti tiems, kurie galbūt neperskaitė mano pareiškimo: sausio 21 d. pateikiau labai aiškiai mūsų poziciją išreiškiantį pareiškimą apie situaciją Gazos Ruože, nes taip pat supratau, kad įvykiai tiesiog peržengė ribas. Kartu su kitais pareiškimais iš užsienio reikalų ministrų ir tarptautinių organizacijų tai padėjo pagerinti situaciją. Žinoma, blokada nebuvo visiškai nutraukta, bet situacija žymiai pagerėjo. O dėl humanitarinės pagalbos – tai taip pat atsako į jūsų klausimą, p. Kratsa-Tsagaropoulou – daug siuntų dabar iš tikrųjų pasiekia Gazos Ruožą. Mes suprantame, kad to vis dėlto nepakanka. Ir pati žinau, p. Cohn-Benditai, kad mes susiduriame su nepaprastai bauginančia užduotimi. Jūs esate visiškai teisus, sakydamas, kad tai nepaprastai sudėtinga situacija; Vyriausiasis įgaliotinis puikiai tai žino, ir jis galbūt apie tai taip pat pareikš savo nuomonę. Vis dėlto šiuo metu mes ir toliau laikysimės bendros strategijos, kurią kartu nustatėme ir ketiname kartu įgyvendinti, ir mums nelieka jokio kito pasirinkimo, kaip tik reikalauti atidaryti sieną, ką, kaip žinote, pats Salamas Fayyadas laiko labai svarbiu žingsniu. Leiskite man trumpai apibūdinti mūsų sukurtą mechanizmą, kuris iš tikrųjų pradės veikti po dviejų dienų, vasario pirmąją. Tai nuolatinis mechanizmas, ir tuo jis skiriasi nuo ankstesnio TIM, Laikinojo tarptautinio mechanizmo, kurį turėjome nuolat pratęsti. Dėl suprantamų priežasčių naujasis mechanizmas taip pat buvo sukurtas bendradarbiaujant su Palestinos savivalda. Rengdami šį projektą, mes labai glaudžiai dirbome su p. Fayyadu, kad šio projekto rezultatas atitiktų jo reikalavimus Palestinos ekonomikos ir, žinoma, jos infrastruktūros vystymo ir pažangos planui. Čia turi būti dedamos bendros Europos pastangos. Tuo noriu pasakyti, kad mechanizmą – finansinį mechanizmą – galime naudoti ne tik mes patys, bet ir valstybės narės. Idėjos esmė iš tikrųjų yra ta, kad kai kurios tarptautinės organizacijos ir ne Europos valstybės taip pat iš esmės turėtų galimybę pasinaudoti šiuo mechanizmu. Šis mechanizmas, kaip ir TIM, siūlo visapusišką priežiūrą ir kontroliavimą, nes mes, savaime suprantama, norime atitikti visus skaidrumo reikalavimus, ir jis yra skirtas arba suteikti tiesioginę biudžetinę pagalbą, nukreipti pagalbą per Jungtinių Tautų pagalbos ir darbo organizaciją ir kitas organizacijas, arba finansuoti mūsų projektus. Tačiau aš suprantu, kad šis klausimas šiuo metu ne toks svarbus, kaip pagrindinis politinis klausimas, būtent – ką mes galime padaryti, kad išspręstume dabartinę situaciją. Žinoma, puikiai suvokiu šią problemą, bet esant dabartinei konjunktūrai galiu jums pateikti tik šį vienintelį atsakymą."@lt14 "Es vēlētos īsumā izklāstīt savu nostāju šajā patiešām sarežģītajā jautājumā, kuru mēs pagājušajā pirmdienā sīki un plaši vēlreiz pārrunājām Vispārējo lietu un ārējo attiecību padomē. Man jums ir jāsaka, lai gan tas tāpat ir skaidrs, ka mums nav jāaprobežojas tikai ar diskusijām: Eiropas Savienībai kopā ar Amerikas Savienotajām Valstīm, palestīniešiem, izraēliešiem un, protams, Apvienoto Nāciju Organizāciju un arī Krieviju Četrinieka ietvaros ir bijusi noteikta loma kopīgas stratēģijas pieņemšanā. Es iepriekš pieminēju, lai gan ļoti īsi saistībā ar Anapolisu, vienu šīs stratēģijas aspektu, proti, divpusējas pārrunas starp un premjeru . Cits šīs stratēģijas aspekts, ar kuru man Komisijā jāstrādā vairāk, ir centieni veicināt jaunu attīstības vilni, kas nodrošinās tautas progresu, un es pilnībā apzinos šī uzdevuma sarežģītību. Es vienmēr esmu apzinājusies grūtības, bet mēs, protams, vēlamies izdarīt visu iespējamo, lai palīdzētu, un šādu nostāju mēs arī saglabāsim. Tādējādi mūsu nostājas virziens ir atbalsts kunga centieniem nodrošināt mieru pārrunu ceļā, lai izmantotu šo mieru samierināšanas veicināšanai ar . Šī ideja tika likta stratēģijas pamatā. Mēs joprojām domājam atbalstīt arī turpmākās tikšanās. Dažās pēdējās dienās ir notikusi un kungu tikšanās. Mēs zinām, ka tajā netika daudz panākts attiecībā uz jautājuma būtību, bet tas ir saprotams, jo patlaban visas sanāksmes aizēno naidpilnā situācija. Tomēr mums ir jāturpina darboties šādā veidā. Mums joprojām ir iespējas laikus atvērt dažas durvis nākamajai sanāksmei Maskavā, ja mēs palīdzēsim abām pusēm. Tā ir medaļas viena puse. Otra puse ir humānā un ekonomiskā perspektīva. Šajā jautājumā tiem, kas nav lasījuši manu ziņojumu, es vēlētos teikt, ka 21. janvārī es izteicu ļoti skaidru nostāju par situāciju Gazā, jo es arī sapratu, ka situācija vienkārši ir aizgājusi pārāk tālu. Kopā ar citiem ārlietu ministru un starptautisku organizāciju paziņojumiem tas ir palīdzējis uzlabot situāciju. Blokāde, protams, nav pilnībā atcelta, bet situācija ir ievērojami uzlabojusies. Tādējādi, runājot par humāno palīdzību, — tā būs arī atbilde uz jūsu jautājumu kundze, — daudzas piegādes patlaban patiesībā nonāk Gazā. Mēs arī apzināmies, ka tas nav pietiekami. Un es personīgi apzinos kungs, ka mēs esam uzņēmušies ārkārtīgi grūtu uzdevumu. Jums pilnībā ir taisnība, kad sakāt, ka situācija ir ļoti sarežģīta; augstais pārstāvis pilnībā to apzinās, un, iespējams, viņš to arī komentēs. Neraugoties uz to, pašreiz mēs turpināsim vienoto stratēģiju, kuru kopīgi definējām un kopīgi arī esam plānojuši ieviest, un mums nav citas izvēles, kā vien uzstāt uz robežu atvēršanu, ko pats kā jūs zināt, uzskata par būtisku soli. Es tikai vēlētos īsumā komentēt procedūru, kuru mēs izstrādājām un kura faktiski sāks darboties pēc divām dienām — pirmajā februārī. Tā ir pastāvīga procedūra atšķirībā no iepriekšējām (pagaidu starptautiskajām procedūrām), kuras mums bija jāpaplašina. Pamatotu iemeslu dēļ jaunā procedūra arī ir izveidota sadarbībā ar Palestīnas varas iestādēm. Mēs ļoti cieši sadarbojāmies ar kungu šajā projektā, lai tā rezultāti atbilstu viņa prasībai pēc attīstības un progresa plāna Palestīnas ekonomikai un, protams, tās infrastruktūrai. Šo jautājumu vajadzētu risināt visai Eiropai, ar to es gribu teikt, ka procedūru — finanšu mehānismu — varētu izmantot ne tikai mēs, bet arī dalībvalstis. Mēs domājam, ka dažas starptautiskas organizācijas un valstis, kas nav pievienojušās Eiropas Savienībai, arī principā varētu piesaistīties šai procedūrai. Tāpat kā tā piedāvā pilnīgu uzraudzību un kontroli, jo mēs, protams, vēlamies, lai procedūra būtu pilnīgi pārredzama, tā ir izstrādāta, lai sniegtu tiešu palīdzību budžetam, organizētu palīdzību, izmantojot Apvienoto Nāciju Organizācijas Palīdzības un darba aģentūru un citas organizācijas, vai finansētu mūsu projektus. Es arī apzinos, ka patlaban šim jautājumam ir zemāka prioritāte nekā galvenajam politiskajam jautājumam, proti, ko mēs varam darīt, lai atrisinātu pašreizējo situāciju. Es, protams, pilnībā apzinos šo problēmu, bet pašreizējos apstākļos šī ir vienīgā atbilde, kuru varu sniegt."@lv13 "Darf ich noch einmal ganz kurz zu dieser wirklich schwierigen Thematik Stellung nehmen. Wir haben auch im Rat der Außenminister am Montag wieder ausgiebig darüber diskutiert. Ich darf Ihnen sagen, dass wir selbstverständlich nicht nur diskutieren, sondern wir haben gemeinsam eine Strategie verabschiedet mit den Vereinigten Staaten, mit den Palästinensern, mit den Israelis, mit der Europäischen Union, und im Quartett natürlich auch mit den Vereinten Nationen und mit Russland. Diese Strategie bestand darin, dass auf der einen Seite – das habe ich vorhin angesprochen, als ich auf Annapolis eingegangen bin, allerdings nur sehr kurz –, ein bilateraler Verhandlungsprozess zwischen Präsident Abbas und Premierminister Olmert stattfindet, und dass wir auf der anderen Seite versuchen – das ist sozusagen mehr mein Teil, der mich in der Kommission betrifft – für die Menschen eine neue Entwicklung herbeizuführen, dass es Fortschritte gibt, wissend, dass das enorm schwierig ist. Mir war das immer sehr bewusst, aber selbstverständlich wollten und wollen wir alles tun, um hilfreich zu sein. Deshalb geht unsere Politik dahin, Präsident Abbas darin zu unterstützen, mit seinen Gesprächen einen Frieden zustande zu bringen, um diesen dann für einen Versöhnungsprozess mit Hamas zu nutzen. Das war die eigentliche Idee dieser Strategie. Wir wollen nach wie vor auch weitere Treffen unterstützen. Es hat in den letzten Tagen eine Zusammenkunft zwischen Olmert und Abbas gegeben, von der wir wissen, dass sie nicht sehr substanziell war, aber das ist auch verständlich, weil alle Treffen momentan durch eine sehr schwierige Situation überschattet werden. Trotzdem müssen wir diesen Weg fortsetzen. Wir haben die Möglichkeit, bis zum nächsten Treffen in Moskau doch einiges zu ermöglichen, wenn wir beide Seiten unterstützen. Das ist die eine Seite. Die andere Seite ist die humanitäre und die wirtschaftliche Seite. Hierzu möchte ich denen, die vielleicht meine Erklärung nicht gelesen haben, Folgendes sagen: Am 21. Januar habe ich eine sehr klare Stellungnahme zur Situation in Gaza abgegeben, weil auch ich sah, dass hier die Dinge einfach zu weit gegangen sind. Dies hat zusammen mit anderen Stellungnahmen von Außenministern und internationalen Organisationen bewirkt, dass es eine Verbesserung der Situation gab. Es gibt natürlich keine völlige Auflösung der Blockade, aber eine wesentliche Verbesserung der Situation. Das heißt – auch als Antwort an Sie, Frau Vizepräsidentin Kratsa-Tsagaropoulou –, tatsächlich gelangen viele Lieferungen auch nach Gaza hinein, um hier jetzt nur den humanitären Teil anzusprechen. Trotzdem wissen wir, dass das nicht genügend ist. Und mir ist natürlich bewusst, dass das äußerst schwierig ist, Herr Cohn-Bendit. Sie haben natürlich Recht, dass das eine äußerst diffizile Situation ist, das ist auch dem Hohen Vertreter durchaus bewusst, und vielleicht wird er auch dazu Stellung nehmen. Dennoch bleibt es im Augenblick bei dieser gemeinsamen Strategie, die wir gemeinsam definiert haben und umsetzen wollen, und uns bleibt eigentlich nur der Spielraum, dass wir uns bemühen, die Grenzöffnung durchzuführen, die ja Salam Fayyad selber als wesentlich angesehen hat. Nun ein kurzes Wort zu dem Mechanismus, den wir ausgearbeitet haben und der tatsächlich ab 1. Februar, d.h. ab übermorgen, funktionieren wird. Es ist ein dauerhafter Mechanismus, nicht wie vorher TIM, der nur vorläufig war und den wir immer wieder verlängert haben. Und dieser Mechanismus wurde auch ganz bewusst in Partnerschaft mit der palästinensischen Autonomiebehörde erstellt. Wir haben hier sehr eng mit Salam Fayyad zusammengearbeitet, damit er dem entspricht, was er wollte, nämlich einen Entwicklungs- und einen Fortschrittsplan für die Wirtschaft, aber natürlich auch für die Infrastruktur. Es sollte eine gemeinsame europäische Anstrengung sein, d.h. dieser Mechanismus – ein Finanzmechanismus – kann sowohl von uns als auch von anderen Mitgliedstaaten in Anspruch genommen werden. Es ist sogar gedacht, dass manche internationale Organisationen oder außereuropäische Staaten diesen Mechanismus grundsätzlich nützen. Es ist wie TIM ein Mechanismus, der volle Kontrollen und bietet, weil wir selbstverständlich alle Transparenzkriterien erfüllen wollen, und er ist so ausgestattet, dass er entweder direkte Budgethilfe leisten kann oder dass die Hilfen z.B. an UNRWA und andere Organisationen gehen oder in unsere Projekte fließen. Aber ich weiß, dass diese Frage derzeit zurücktritt hinter der großen politischen Frage: Wie können wir die Situation lösen? Ich bin mir selbstverständlich des Problems bewusst, aber im Augenblick kann ich Ihnen nur diese Antwort liefern."@mt15 "( ) Mag ik nog één keer heel kort ons standpunt bepalen tegenover deze echt moeilijke problematiek. We hebben ook in de Raad van Ministers van Buitenlandse Zaken daarover weer uitvoerig gediscussieerd. Ik kan u vertellen dat we vanzelfsprekend niet alleen discussiëren, maar we hebben samen met de Verenigde Staten, de Palestijnen, de Israëli’s, met de Europese Unie, en binnen het Kwartet natuurlijk ook met de Verenigde Naties en met Rusland een strategie bedacht. Zoals ik voorheen al even heb aangesneden, toen ik het over Annapolis had, bestond deze strategie uit een bilateraal onderhandelingsproces tussen president Abbas en premier Olmert, enerzijds en anderzijds, dat is meer mijn werk binnen de Commissie, uit het proberen de mensen te doordringen van een nieuwe ontwikkeling, namelijk dat er vorderingen worden gemaakt, ook al weet ik dat dat enorm moeilijk is. Ik ben me daar altijd heel erg van bewust geweest, maar we wilden en willen alles doen om te helpen. Daarom is onze politiek erop gericht president Abbas erin te steunen om met zijn gesprekken een vrede te realiseren, zodat hij deze dan kan gebruiken voor een verzoeningsproces met Hamas. Dat was het eigenlijke idee achter deze strategie. Nog steeds willen we verdere ontmoetingen steunen. De laatste dagen is er een ontmoeting geweest tussen Olmert en Abbas, waarvan we weten dat ze niet erg substantieel was, maar dat is ook begrijpelijk omdat alle ontmoetingen momenteel worden overschaduwd door een zeer moeilijke situatie. Desalniettemin moeten we voortgaan op deze weg. Tot de volgende ontmoeting in Moskou kunnen we nog het een en ander voor elkaar krijgen als we beide kanten steunen. Dat is de ene kant. De andere kant is de humanitaire en economische kant. Daarover wil ik tegen degenen die mijn verklaring niet gelezen hebben het volgende zeggen: Op 21 januari heb ik zeer helder mijn standpunt ten aanzien van de situatie in Gaza gegeven, omdat ook ik zag dat het daar gewoon te ver was gegaan. Dat heeft er samen met andere standpunten van ministers van Buitenlandse Zaken en internationale organisaties voor gezorgd, dat de situatie is verbeterd. Natuurlijk is de blokkade niet helemaal opgeheven, maar de situatie is aanmerkelijk beter geworden. Dat betekent – dit ook als antwoord op uw vraag, mevrouw Kratsa-Tsagaropoulou –, dat veel leveranties ook echt Gaza bereiken, om het hier nu alleen maar even over het humanitaire gedeelte te hebben. Toch weten we dat dat niet genoeg is. En ikzelf ben me er heel erg van bewust, hoe moeilijk dat is, meneer Cohn-Bendit. Natuurlijk hebt u gelijk dat het een uiterst moeilijke situatie is, daarvan is ook de Hoge Vertegenwoordiger voortdurend doordrongen, en misschien zal hij ook daarover zijn standpunt bepalen. Toch blijft het op dit moment bij deze gemeenschappelijke strategie, die we samen hebben gedefinieerd en willen implementeren. En we kunnen eigenlijk alleen nog maar ons best doen de grensovergang te realiseren die Salam Fayyad zelf, zoals u weet, als essentieel heeft betiteld. Ik wil het nog even hebben over het mechanisme dat we hebben uitgewerkt en dat daadwerkelijk vanaf 1 februari, vanaf overmorgen dus, in werking zal treden. Het is een duurzaam mechanisme, niet zoals het eerdere TIM, dat slechts een voorlopig karakter had en dat we steeds weer hebben verlengd. Dit mechanisme werd ook zeer bewust in partnerschap met de Palestijnse Autoriteit in het leven geroepen. We hebben hier zeer nauw samengewerkt met Salam Fayyad, zodat het tegemoet komt aan wat hij wilde, namelijk een ontwikkelings- en voortgangsplan, niet alleen voor de economie, maar natuurlijk ook voor de infrastructuur. Het moest een gemeenschappelijke Europese inspanning zijn, d.w.z. dat zowel wij als de andere lidstaten op dit mechanisme, een financieel mechanisme, een beroep kunnen doen. Men zou zich zelfs kunnen voorstellen dat in principe talrijke internationale organisaties of buiten-Europese staten gebruik maken van dit mechanisme. Het is, net als het TIM, een mechanisme dat complete controle- en mogelijkheden heeft, omdat wij natuurlijk willen voldoen aan alle criteria ten aanzien van transparantie, en het is zo geconstrueerd dat het directe budgettaire hulp kan geven of dat de steun bijv. naar de UNWRA of naar andere organisaties gaat of naar onze projecten stroomt. Maar ik weet dat dit vraagstuk momenteel moet wijken voor het grote politieke vraagstuk: Hoe kunnen we de situatie oplossen? Ik ben me natuurlijk van het probleem bewust, maar op het moment kan ik u slechts dit antwoord geven."@nl3 "Pozwolą państwo, że jeszcze raz krótko przedstawię moje stanowisko w tej naprawdę drażliwej kwestii, którą ponownie obszernie omawialiśmy na poniedziałkowym posiedzeniu Rady ds. Ogólnych i Stosunków Zewnętrznych. Muszę powiedzieć, choć to oczywiste, że nie ograniczamy się do dyskusji: wraz ze Stanami Zjednoczonymi, Palestyńczykami i Izraelem oraz, rzecz jasna, ze Stanami Zjednoczonymi i Rosją w ramach kwartetu bliskowschodniego Unia Europejska odegrała rolę w przyjęciu wspólnej strategii. W kontekście Annapolis wspominałam krótko o jednym aspekcie tej strategii, mianowicie o dwustronnym procesie negocjacji między prezydentem Abbasem i premierem Olmertem. Drugi aspekt, który w większym stopniu dotyczy mnie i Komisji, to dążenie do stworzenia impulsu, który zapewni poprawę sytuacji ludności; w pełni zdaję sobie sprawę z ogromu tego zadania. Zawsze doskonale wiedziałam o trudnościach, ale oczywiście chcieliśmy uczynić, co w naszej mocy, by pomóc, i takie jest nadal nasze stanowisko. Dlatego w naszej polityce koncentrujemy się na udzieleniu wsparcia panu Abbasowi w jego dążeniu do zapewnienia pokoju poprzez prowadzone przez niego rozmowy; chcielibyśmy wykorzystać ten pokój, aby doprowadzić do procesu pojednania z Hamasem. Taki zamysł przyświeca tej strategii. Wciąż zamierzamy popierać dalsze spotkania. W ostatnich dniach miało miejsce spotkanie pana Olmerta i pana Abbasa. Zdajemy sobie sprawę, że nie udało się osiągnąć dużo w kwestiach merytorycznych, ale to zrozumiałe, jako że obecna bardzo napięta sytuacja kładzie się cieniem na wszystkich spotkaniach. Musimy jednak dalej podążać w tym kierunku. Wciąż możemy otworzyć niejedne drzwi przed następnym posiedzeniem w Moskwie, jeśli pomożemy obu stronom. To jedna strona medalu. Druga strona to perspektywa humanitarna i gospodarcza. W tym kontekście chciałabym zwrócić się do osób, które nie miały okazji zapoznać się z moim oświadczeniem: 21 stycznia przedstawiłam zdecydowane stanowisko w sprawie sytuacji w Gazie, ponieważ i ja zdałam sobie sprawę z tego, że sprawy zwyczajnie zaszły za daleko. To oświadczenie i oświadczenia innych ministrów spraw zagranicznych i organizacji międzynarodowych pomogły uzyskać poprawę sytuacji. Oczywiście nie nastąpiło pełne zniesienie blokady, ale sytuacja znacznie się poprawiła. Jeśli chodzi o aspekt humanitarny – myślę, że stanowi to odpowiedź na pytanie pani posłanki Kratsy-Tsagaropoulou – obecnie do Gazy dociera wiele dostaw. Mimo to jesteśmy świadomi, że to nie wystarczy. Zdaję sobie sprawę, panie pośle Cohn-Bendit, że czeka nas przytłaczający ogrom pracy. Ma pan całkowitą rację, mówiąc, że sytuacja jest niezwykle trudna; wysoki przedstawiciel doskonale zdaje sobie z tego sprawę i być może również powie coś na ten temat. Mimo to na razie będziemy kontynuować realizację wspólnej strategii, którą razem określiliśmy i którą zamierzamy razem wdrażać, ponieważ nie ma alternatywy dla dalszych działań na rzecz otwarcia granicy, które, jak państwo wiedzą, sam Salam Fajad uważa za krok o kluczowym znaczeniu. Chciałabym tylko powiedzieć kilka słów na temat mechanizmu, który opracowaliśmy i który zacznie funkcjonować za dwa dni, czyli pierwszego lutego. Jest to stały mechanizm, co odróżnia go od poprzedniego tymczasowego mechanizmu międzynarodowego TIM, który musieliśmy przedłużać. Z uzasadnionych przyczyn Autonomia Palestyńska została włączona w tworzenie tego mechanizmu na zasadzie partnerstwa. Podczas tego projektu ściśle współpracowaliśmy z panem Fajadem, tak aby rezultaty odpowiadały jego dążeniu do stworzenia planu rozwoju i postępów dla gospodarki, i rzecz jasna infrastruktury, w Palestynie. Powinna być to wspólna europejska inicjatywa, dzięki której mechanizm – mechanizm finansowy – będzie mógł być wykorzystywany nie tylko przez nas, ale także przez państwa członkowskie. Zamysł jest taki, że także niektóre organizacje międzynarodowe i kraje spoza Europy co do zasady powinny móc korzystać z mechanizmu. Podobnie jak TIM mechanizm umożliwia pełen nadzór i monitorowanie, ponieważ chcemy oczywiście spełnić wszelkie kryteria przejrzystości, i ma na celu świadczenie bezpośredniej pomocy budżetowej, uruchomienie pomocy za pośrednictwem Agencji Narodów Zjednoczonych do Spraw Pomocy i Zatrudnienia Uchodźców Palestyńskich i innych organizacji lub finansowanie naszych projektów. Zdaję sobie jednak sprawę z tego, że obecnie kwestia ta schodzi na dalszy plan wobec kluczowego pytania natury politycznej, które brzmi: co możemy zrobić, żeby znaleźć rozwiązanie obecnej sytuacji? Oczywiście jestem w pełni świadoma problemu, ale na chwilę obecną jest to jedyna odpowiedź, jaką mogę państwu dać."@pl16 "Permitam que reitere a minha posição face a esta questão verdadeiramente espinhosa que voltámos a discutir de modo exaustivo no Conselho Europeu de Assuntos Gerais e Relações Externas na Segunda-feira. Devo dizer, o que seria escusado, que não nos limitamos ao debate: Em conjunto com os norte-americanos, os palestinianos e os israelitas e, obviamente, as Nações Unidas e a Rússia também no quadro do Quarteto, a União Europeia desempenhou o seu papel na adopção de uma estratégia comum. Há pouco referi-me, se bem que apenas por alto, em relação a Annapolis, a um aspecto desta estratégia, nomeadamente, ao processo de negociações bilaterais entre o Presidente Abbas e o Primeiro-Ministro Olmert. O outro aspecto, que se prende mais com a minha função na Comissão, é o esforço para criar as condições que permitam às pessoas progredir, estando eu perfeitamente consciente da amplitude dessa missão. Sempre tive inteiro conhecimento das dificuldades, mas é óbvio que sempre tentámos fazer tudo para ajudar e essa mantém-se a nossa posição. Por essa razão, o fio condutor das nossas políticas consiste em apoiar o Presidente Abbas nos seus esforços para alcançar a paz através das suas conversações, com o objectivo de usar esse espírito de paz para promover um processo de conciliação com o Hamas. Essa era a ideia subjacente da estratégia. Continuamos a defender a realização de mais reuniões. Nos últimos dias, houve uma reunião entre os senhores Olmert e Abbas. Sabemos que não produziu grandes resultados em termos concretos, mas isso é compreensível, uma vez que todas as reuniões que agora se realizam são assombradas pelo que se afigura ser uma situação de elevado risco. Precisamos, contudo, de prosseguir nesta via. Ainda dispomos de meios para abrir algumas portas a tempo da próxima reunião em Moscovo, se prestarmos assistência a ambas as partes. Este é um dos lados da medalha. O outro tem a ver com a perspectiva humanitária e económica. A esse respeito, gostaria de explicar o seguinte a quem não tenha tido a oportunidade de ler as minhas declarações: em 21 de Janeiro, fiz uma declaração inequívoca quanto à minha posição sobre a situação em Gaza, porque também eu conclui que as coisas tinham simplesmente ido longe demais. Em conjunto com outras declarações de ministros dos negócios estrangeiros e de organizações internacionais, a minha declaração contribuiu para melhorar a situação. É óbvio que o bloqueio ainda não foi completamente levantado, mas a situação melhorou consideravelmente. Assim sendo, do ponto de vista humanitário – e isto também responde à sua pergunta, Senhora Deputada Kratsa-Tsagaropoulou – estão a chegar actualmente muitas provisões a Gaza. Porém, temos consciência de que só isto não basta. E, pessoalmente, Senhor Deputado Cohn-Bendit, estou ciente de que estamos perante uma tarefa extremamente árdua. Tem toda a razão ao afirmar que se trata de uma situação extremamente difícil; o Alto Representante está inteiramente a par desse facto e talvez também venha a tecer comentários a esse respeito. Contudo, continuaremos por ora a apostar na estratégia comum que definimos e tencionamos aplicar em conjunto, não nos restando outra alternativa a não ser insistir na abertura da fronteira, que, como saberá, o próprio Salam Fayyad considera tratar-se de um passo fundamental. Permita-me apenas explicar um pouco o mecanismo que elaborámos e que, aliás, ficará operacional dentro de dois dias, no dia 1 de Fevereiro. Trata-se de um mecanismo permanente, ao contrário do MIT, o Mecanismo Internacional Temporário, que fomos obrigados a continuar a prolongar. Por razões legítimas, o novo mecanismo foi igualmente criado em parceria com a Autoridade Palestiniana. Trabalhámos em estreita cooperação com Salam Fayyad no projecto, de modo a adaptar os resultados à sua exigência de definição de um plano de desenvolvimento e progresso para a economia palestiniana e, obviamente, para as respectivas infra-estruturas. Deveria tratar-se de um esforço comum europeu, querendo eu dizer com isto que o mecanismo – um mecanismo financeiro – poderá ser usado não apenas por nós, mas também pelos Estados-Membros. A ideia consiste, de facto, em possibilitar a algumas organizações internacionais ou a países no exterior da Europa o acesso a este mecanismo. Tal como o MIT, o novo mecanismo garante uma capacidade plena de supervisão e controlo, porque é óbvio que pretendemos preencher todos os requisitos de transparência, tendo sido concebido para, nomeadamente, prestar um auxílio orçamental directo, canalizar o auxílio através do programa ‘Relief’ das Nações Unidas e da Works Agency, bem como de outras organizações, ou para financiar os nossos projectos. Sei, contudo, que este aspecto se reveste de menor importância perante a questão política mais grave, nomeadamente, o que podemos fazer para resolver a situação actual. Estou, naturalmente, inteiramente ciente do problema, mas, na conjuntura actual, é esta a única resposta que posso dar."@pt17 "Darf ich noch einmal ganz kurz zu dieser wirklich schwierigen Thematik Stellung nehmen. Wir haben auch im Rat der Außenminister am Montag wieder ausgiebig darüber diskutiert. Ich darf Ihnen sagen, dass wir selbstverständlich nicht nur diskutieren, sondern wir haben gemeinsam eine Strategie verabschiedet mit den Vereinigten Staaten, mit den Palästinensern, mit den Israelis, mit der Europäischen Union, und im Quartett natürlich auch mit den Vereinten Nationen und mit Russland. Diese Strategie bestand darin, dass auf der einen Seite – das habe ich vorhin angesprochen, als ich auf Annapolis eingegangen bin, allerdings nur sehr kurz –, ein bilateraler Verhandlungsprozess zwischen Präsident Abbas und Premierminister Olmert stattfindet, und dass wir auf der anderen Seite versuchen – das ist sozusagen mehr mein Teil, der mich in der Kommission betrifft – für die Menschen eine neue Entwicklung herbeizuführen, dass es Fortschritte gibt, wissend, dass das enorm schwierig ist. Mir war das immer sehr bewusst, aber selbstverständlich wollten und wollen wir alles tun, um hilfreich zu sein. Deshalb geht unsere Politik dahin, Präsident Abbas darin zu unterstützen, mit seinen Gesprächen einen Frieden zustande zu bringen, um diesen dann für einen Versöhnungsprozess mit Hamas zu nutzen. Das war die eigentliche Idee dieser Strategie. Wir wollen nach wie vor auch weitere Treffen unterstützen. Es hat in den letzten Tagen eine Zusammenkunft zwischen Olmert und Abbas gegeben, von der wir wissen, dass sie nicht sehr substanziell war, aber das ist auch verständlich, weil alle Treffen momentan durch eine sehr schwierige Situation überschattet werden. Trotzdem müssen wir diesen Weg fortsetzen. Wir haben die Möglichkeit, bis zum nächsten Treffen in Moskau doch einiges zu ermöglichen, wenn wir beide Seiten unterstützen. Das ist die eine Seite. Die andere Seite ist die humanitäre und die wirtschaftliche Seite. Hierzu möchte ich denen, die vielleicht meine Erklärung nicht gelesen haben, Folgendes sagen: Am 21. Januar habe ich eine sehr klare Stellungnahme zur Situation in Gaza abgegeben, weil auch ich sah, dass hier die Dinge einfach zu weit gegangen sind. Dies hat zusammen mit anderen Stellungnahmen von Außenministern und internationalen Organisationen bewirkt, dass es eine Verbesserung der Situation gab. Es gibt natürlich keine völlige Auflösung der Blockade, aber eine wesentliche Verbesserung der Situation. Das heißt – auch als Antwort an Sie, Frau Vizepräsidentin Kratsa-Tsagaropoulou –, tatsächlich gelangen viele Lieferungen auch nach Gaza hinein, um hier jetzt nur den humanitären Teil anzusprechen. Trotzdem wissen wir, dass das nicht genügend ist. Und mir ist natürlich bewusst, dass das äußerst schwierig ist, Herr Cohn-Bendit. Sie haben natürlich Recht, dass das eine äußerst diffizile Situation ist, das ist auch dem Hohen Vertreter durchaus bewusst, und vielleicht wird er auch dazu Stellung nehmen. Dennoch bleibt es im Augenblick bei dieser gemeinsamen Strategie, die wir gemeinsam definiert haben und umsetzen wollen, und uns bleibt eigentlich nur der Spielraum, dass wir uns bemühen, die Grenzöffnung durchzuführen, die ja Salam Fayyad selber als wesentlich angesehen hat. Nun ein kurzes Wort zu dem Mechanismus, den wir ausgearbeitet haben und der tatsächlich ab 1. Februar, d.h. ab übermorgen, funktionieren wird. Es ist ein dauerhafter Mechanismus, nicht wie vorher TIM, der nur vorläufig war und den wir immer wieder verlängert haben. Und dieser Mechanismus wurde auch ganz bewusst in Partnerschaft mit der palästinensischen Autonomiebehörde erstellt. Wir haben hier sehr eng mit Salam Fayyad zusammengearbeitet, damit er dem entspricht, was er wollte, nämlich einen Entwicklungs- und einen Fortschrittsplan für die Wirtschaft, aber natürlich auch für die Infrastruktur. Es sollte eine gemeinsame europäische Anstrengung sein, d.h. dieser Mechanismus – ein Finanzmechanismus – kann sowohl von uns als auch von anderen Mitgliedstaaten in Anspruch genommen werden. Es ist sogar gedacht, dass manche internationale Organisationen oder außereuropäische Staaten diesen Mechanismus grundsätzlich nützen. Es ist wie TIM ein Mechanismus, der volle Kontrollen und bietet, weil wir selbstverständlich alle Transparenzkriterien erfüllen wollen, und er ist so ausgestattet, dass er entweder direkte Budgethilfe leisten kann oder dass die Hilfen z.B. an UNRWA und andere Organisationen gehen oder in unsere Projekte fließen. Aber ich weiß, dass diese Frage derzeit zurücktritt hinter der großen politischen Frage: Wie können wir die Situation lösen? Ich bin mir selbstverständlich des Problems bewusst, aber im Augenblick kann ich Ihnen nur diese Antwort liefern."@ro18 "Dovoľte mi v krátkosti nanovo formulovať svoj postoj k tejto naozaj citlivej otázke, o ktorej sme znova obšírne diskutovali v pondelok v Rade pre všeobecné záležitosti a vonkajšie vzťahy. Musím vám povedať, aj keď to vlastne ani nie je treba hovoriť, že sa neobmedzujeme len na diskusiu: spoločne so Spojenými štátmi, Palestínčanmi a Izraelčanmi a, samozrejme, tiež s OSN a Ruskom v rámci štvorky zohrala Európska únia svoju úlohu pri prijímaní spoločnej stratégie. Predtým som , aj keď len veľmi v krátkosti, spomenula v súvilosti s konferenciou v Annapolise, jeden z aspektov tejto stratégie, konkrétne dvojstranný proces rokovania medzi prezidentom Abbásom a premiérom Olmertom. Druhým aspektom, ktorý sa viac dotýka mojej osoby v Komisii, je úsilie dosiahnuť nový posun, ktorý by ľuďom priniesol pokrok, pričom si plne uvedomujem obrovskú náročnosť tejto úlohy. Vždy som si bola vedomá problémov. No napriek tomu sme chceli vyvinúť všetko možné úsilie, aby sme mohli pomôcť. Tento náš postoj zostáva nezmenený. Z toho dôvodu je ťažiskovým bodom našej politiky podpora pána Abbása v jeho úsilí o dosiahnutie mieru prostredníctvom rozhovorov, s progózou použiť tento mier na dosiahnutie zmierenia s hnutím Hamas. To bola základná myšlienka tejto stratégie. Ešte stále chceme podporovať ďalšie stretnutia. Počas nedávnych dní sa uskutočnilo stretnutie pána Olmerta s pánom Abbásom. Vieme, že sa z hľadiska jadra problému na spomenutom stretnutí nedosiahol veľký pokrok. Je to pochopiteľné, lebo všetky súčasné stretnutia sú poznačené touto veľmi zložitou situáciou. V každom prípade musíme uvedený prístup uplatňovať aj naďalej. Ešte stále máme v rukách prostriedky, ktorými môžeme včas otvoriť niekoľko dverí pre najbližšie stretnutie v Moskve, ak pomôžeme obidvom stranám. Toto je jedna strana mince. Druhou stranou je humanitárna a hospodárska perspektíva. O nich by som svoje nasledujúce slová rada adresovala tým, ktorí nečítali moje vyhlásenie: dňa 21. januára som predniesla veľmi jasné vyhlásenie o svojom postoji v súvislosti so situáciou v Gaze, pretože som si aj ja uvedomila, že veci zašli príliš ďaleko. Spoločne s ďalšími vyhláseniami ministrov zahraničných vecí a medzinárodných organizácií to prispelo k zlepšeniu situácie. Blokáda, samozrejme, nebola úplne zrušená. Situácia sa však podstatne zlepšila. Podobne, čo sa týka humanitárnej situácie – a toto je tiež odpoveďou na vašu otázku, pani Kratsa-Tsagaropoulou – v súčasnosti sa mnoho zásielok naozaj dostane do Gazy. Napriek tomu si uvedomujeme, že to nestačí. Ja sama som si vedomá, pán Cohn-Bendit, že čelíme mimoriadne skľučujúcej úlohe. Máte úplnú pravdu, keď hovoríte, že ide o nesmierne zložitú situáciu. Vysoký predstaviteľ si je toho tiež plne vedomý a zrejme aj on pripojí svoj komentár. V každom prípade budeme postupne pokračovať v presadzovaní spoločnej stratégie, ktorú sme spoločne definovali a ktorú zamýšľame spoločne realizovať. Nemáme inú možnosť, ako tlačiť na otvorenie hraníc, ktoré aj samotný Salám Fajjád, ako istotne viete, považuje za kľúčový krok. Dovoľte mi, len v krátkosti, povedať pár slov o mechanizme, ktorý sme pripravili a ktorý začne fungovať o dva dni, prvého februára.. Ide o trvalý mechanizmus, na rozdiel od predchádzajúcich dočasných medzinárodných mechanizmov, ktoré sme museli predlžovať. Zo známych dôvodov bol nový mechanizmus vytvorený v partnerstve s palestínskou samosprávou. Na projekte sme úzko spolupracovali s pánom Fajjádom, aby boli výsledky projektu zhodné s jeho požiadavkou na plán rozvoja a pokroku pre palestínske hospodárstvo a, samozrejme, na infraštruktúru. Toto by malo byť spoločným európskym úsilím, čím chcem povedať, že spomenutý mechanizmus - finančný mechanizmus - môžeme využívať nielen my, ale aj členské štáty. Jeho myšlienkou je v skutočnosti to, že aj niektoré medzinárodné organizácie a neeurópske krajiny by mali mať v zásade možnosť získať prospech z uvedeného mechanizmu. Podobne ako dočasný medzinárodný mechanizmus, poskytuje tento mechanizmus plnú kontrolu a monitorovanie, pretože chceme dodržať všetky kritériá transparentnosti. Je navrhnutý buď na poskytovanie priamej rozpočtovej pomoci, poskytovanie pomoci prostredníctvom kanálov Agentúry OSN pre pomoc a prácu a iných organizácií, alebo na financovanie našich projektov. Som si však vedomá, že táto otázka je v súčasnosti na druhom mieste za hlavnou politickou otázkou, ktorá znie: čo môžeme urobiť pre vyriešenie súčasnej situácie? Tento problém si plne uvedomujem, ale pri súčasnom stave je to jediná odpoveď, akú vám môžem poskytnúť."@sk19 "Dovolite, da na kratko ponovim svoje stališče o tem resnično težavnem vprašanju, ki smo ga v ponedeljek še enkrat podrobno obravnavali v Svetu za splošne zadeve in zunanje odnose. Moram reči, čeprav ni treba izpostavljati, da se ne omejujemo na razpravo: Evropska unija je sodelovala pri sprejetju skupne strategije skupaj z Združenimi državami, Palestinci in Izraelci ter, seveda, Združenimi narodi in Rusijo v okviru četverice. Prej sem omenila, čeprav zelo kratko v povezavi z Annapolisom, en vidik te strategije, in sicer dvostranski pogajalski proces med predsednikom Abasom in predsednikom vlade Olmertom. Drugi vidik, ki je bolj povezan z mojim delom v Komisiji, je prizadevanje za nov razvoj, ki bo prinesel napredek ljudem, pri čemer se popolnoma zavedam obsega te naloge. Vedno sem se jasno zavedala težav, vendar smo želeli narediti vse, da pomagamo, kar je še vedno naše stališče. Zato je prizadevanje naše politike podpora gospodu Abasu pri prizadevanju za mir prek pogovorov, zato, da se ta mir izkoristi za pospeševanje postopka sprave s Hamasom. To je bila temeljna zamisel strategije. Še vedno bomo podpirali nadaljnja srečanja. Zadnjih nekaj dni je potekalo srečanje med gospodom Olmertom in gospodom Abasom. Vemo, da se ni doseglo veliko v zvezi z vsebino, ampak to je razumljivo, ker so vsa srečanja zasenčena zaradi obremenilnih razmer. Kljub temu si moramo še naprej prizadevati za ta pristop. Še vedno imamo sredstva za pravočasno sprožitev nekaj možnosti za naslednje srečanje v Moskvi, če pomagamo obema stranema. To je ena stran. Druga stran ima humanitarni in gospodarski vidik. V zvezi s tem želim povedati tistim, ki morda niso prebrali moje izjave: 21. januarja sem predložila zelo jasno stališče o razmerah v Gazi, ker sem tudi sama ugotovila, da so šle zadeve predaleč. Skupaj z drugimi izjavami zunanjih ministrov in mednarodnih organizacij je to pomagalo izboljšati razmere. Blokada seveda ni odpravljena v celoti, vendar so se razmere bistveno izboljšale. Zato v zvezi s humanitarnim vidikom, pri čemer je to tudi odgovor na vaše vprašanje, gospa Kratsa-Tsagaropoulou, zdaj veliko pošiljk dejansko pride v Gazo. Seveda se kljub temu zavedamo, da to ni dovolj. Tudi sama se zavedam, gospod Cohn-Bendit, da imamo izjemno zastrašujočo nalogo. Popolnoma prav imate, da so to zelo težke razmere; visoki predstavnik se popolnoma zaveda tega in bo morda o tem povedal svoje mnenje. Vendar bomo za zdaj nadaljevali skupno strategijo, ki smo jo skupaj opredelili in jo nameravamo skupaj izvajati, pri čemer nimamo druge možnosti, kot da pozivamo k odprtju meje, kar sam Salam Fajad šteje, kot veste, za ključni korak. Naj na kratko omenim mehanizem, ki smo ga izumili in bo dejansko začel delovati v dveh dneh, 1. februarja. To je trajni mehanizem, za razliko od prejšnjega začasnega mednarodnega mehanizma TIM, ki smo ga morali razširjati. Iz utemeljenih razlogov je bil novi mehanizem oblikovan v partnerstvu s palestinsko upravo. Tesno smo sodelovali z gospodom Fajadom v zvezi s projektom, da bo rezultat izpolnil zahteve načrta za razvoj in napredek za palestinsko gospodarstvo in infrastrukturo. To mora biti skupno evropsko prizadevanje, s čimer menim, da lahko mehanizem, finančni mehanizem, uporabimo ne le sami, ampak tudi države članice. Seveda zamisel zajema to, da si lahko nekatere mednarodne organizacije in neevropske države načeloma pomagajo s tem mehanizmom. Tako kot mehanizem TIM tudi ta mehanizem omogoča popoln nadzor in spremljanje, ker seveda želimo izpolnjevati vsa merila preglednosti, in je oblikovan za zagotavljanje neposredne proračunske pomoči, za usmerjanje pomoči prek agencije ZN za pomoč in zaposlovanje ter drugih organizacij ali za financiranje naših projektov. Vendar se zavedam, da je to vprašanje zdaj v ozadju glavnega političnega vprašanja, in sicer kaj lahko storimo za izboljšanje sedanjih razmer. Seveda se zavedam težave, vendar je v tem kritičnem obdobju to edini odgovor, ki vam ga lahko ponudim."@sl20 ". Låt mig helt kort upprepa min ståndpunkt i denna mycket besvärliga fråga, som vi än en gång diskuterade ingående inom rådet för allmänna frågor och yttre förbindelser i måndags. Jag måste säga, fast det är ju självklart, att vi inte bara håller oss till diskussioner: tillsammans med USA, Palestina och Israel, och naturligtvis med FN och även Ryssland inom ramen för kvartetten, har EU haft betydelse i antagandet av en gemensam strategi. Jag talade tidigare om en del av strategin, även om det var mycket kort i samband med Annapolis, nämligen den bilaterala förhandlingsprocessen mellan president Abbas och premiärminister Olmert. Den andra delen, som har mer att göra med min roll i kommissionen, är strävan efter att få till stånd en ny utveckling som medför framsteg för folket, och jag är fullt medveten om hur omfattande denna uppgift är. Jag har alltid varit mycket medveten om svårigheterna, men vi ville naturligtvis göra allt vi kunde för att hjälpa, och det vill vi fortfarande. Av den anledningen är målet för vår politik att stödja president Abbas i hans ansträngningar att få till stånd fred genom sina samtal, med avsikten att använda freden för att underlätta en försoningsprocess med Hamas. Det var den bärande tanken i strategin. Vi tänker även i framtiden stödja fortsatta möten. Under de senaste dagarna har ett möte mellan premiärminister Olmert och president Abbas ägt rum. Vi vet att mötet inte resulterade i mycket av substans, men det är förståeligt eftersom alla möten för närvarande överskuggas av den mycket spända situationen. Trots det måste vi fortsätta med samma taktik. Om vi hjälper båda parter har vi fortfarande möjlighet att öppna några dörrar innan nästa möte äger rum i Moskva. Det är den ena sidan av myntet. Den andra sidan är det humanitära och ekonomiska perspektivet. Här skulle jag vilja säga följande till dem som eventuellt inte har läst mitt uttalande. Den 21 januari gjorde jag ett mycket tydligt uttalande om situationen i Gaza eftersom även jag insåg att det hela hade gått för långt. Tillsammans med andra uttalanden från utrikesministrar och internationella organisationer har detta hjälpt till att förbättra situationen. Blockaden har naturligtvis inte hävts fullständigt men situationen har förbättrats avsevärt. Följaktligen, när det gäller det humanitära – och det besvarar även er fråga, fru Kratsa-Tsagaropoulou – når många leveranser nu faktiskt fram till Gaza. Men vi är ändå medvetna om att det inte är tillräckligt. Personligen känner jag också, herr Cohn-Bendit, att vi står inför en helt överväldigande uppgift. Ni har helt rätt när ni säger att situationen är mycket svår; den höge representanten är fullt medveten om det, och han kommer kanske också att kommentera det. Men trots det kommer vi att fortsätta vår gemensamma strategi som vi har utformat tillsammans och tänker införa tillsammans, och vi har inget annat val än att driva på för att gränserna ska öppnas, vilket Salam Fayyad själv, som ni vet, anser är ett avgörande steg. Låt mig kort nämna något om den mekanism vi planerade och som faktiskt kommer att träda i kraft om två dagar, den 1 februari. Det är en permanent mekanism till skillnad från den tidigare TIM, den tillfälliga internationella mekanismen, som vi hela tiden var tvungna att utvidga. Av goda skäl har den nya mekanismen också utarbetats i samarbete med den palestinska myndigheten. Vi arbetade nära tillsammans med Salam Fayyad i projektet, så att resultatet skulle motsvara hans krav på en utvecklings- och framstegsplan för Palestinas ekonomi och naturligtvis för dess infrastruktur. Det borde vara en gemensam europeisk insats, och då menar jag att mekanismen – en ekonomisk mekanism – ska kunna användas inte bara av oss själva utan också av medlemsstaterna. Tanken är faktiskt att en del internationella organisationer och icke-europeiska länder i princip också ska kunna använda sig av denna mekanism. Precis som TIM möjliggör den full tillsyn och kontroll för vi vill naturligtvis uppfylla alla kriterier på öppenhet, och den är utformad antingen för att ge direkt budgetstöd, kanalisera bistånd via FN:s hjälporganisation för palestinska flyktingar (UNRWA) och andra organisationer, eller finansiera våra projekt. Jag är dock medveten om att denna fråga just nu kommer i skymundan för den stora politiska frågan, nämligen vad vi kan göra för att lösa den nuvarande situationen. Jag är naturligtvis fullt medveten om problemet, men i dagens läge är detta det enda svar jag har att ge er."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	"Abbas"13 "Benita Ferrero-Waldner,"18,15,7,3,9 "Cohn-Bendit"13 "DE"3 "Fayyad"13 "Hamas"13 "Kratsa-Tsagaropoulou"13 "Mitglied der Kommission"18,15,9 "Olmert"13 "Salam Fayyad"13 "TIM"13 "komission jäsen"7 "lid van de Commissie."3 "me"8 "monitoring"18,15,9 "monitorings"3

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph