Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-12-12-Speech-3-043"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2007-12-12"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Pregătirea Consiliului European (Bruxelles, 13 şi 14 decembrie 2007) (dezbatere)6
dcterms:Language	"pt"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20071212.2.3-043"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2007-12-12-Speech-3-0446
lpv:speaker	lp:Manuel Lobo Antunes6
lpv:spoken text	"Senhor Presidente, Senhora Vice-Presidente da Comissão, Senhores Deputados, eu gostaria apenas, na minha intervenção final, também de referir brevemente uma questão que foi aqui várias vezes levantada e que tem inegável importância, está na agenda externa da União Europeia, naturalmente que, com grande probabilidade, assim permanecerá como prioridade nas próximas semanas e meses. Refiro-me à questão do Kosovo. E gostaria de vos dizer brevemente o que tem sido a posição da Presidência portuguesa relativamente a esta questão essencial. Finalmente, Senhor Presidente, perdoará, e estou certo que compreenderá, uma nota pessoal: esta é a última vez que, como representante da Presidência portuguesa, estou presente num debate no Parlamento Europeu. É, portanto, uma nota de despedida, e uma nota de despedida que só pode passar também por uma nota de reconhecimento e de gratidão pelo apoio que sempre recebi nesta Casa de todos os Senhores Deputados e do Senhor Presidente. Aprendi convosco e aprendi através de vós como é importante este Parlamento no reforço da democracia na nossa União e também, naturalmente, por essa via, no reforço da legitimidade, das decisões que aqui tomamos com vista, obviamente, a uma União mais próspera, mais livre, a favor dos cidadãos europeus. Muito obrigado, portanto, aos Senhores Deputados. Gostaria também, naturalmente, de agradecer aos Senhores Comissários e aos seus colaboradores, ao Senhor Presidente da Comissão que comigo, em muitas ocasiões, partilharam estes debates e com quem pude estabelecer grandes cumplicidades de trabalho, de objectivos e de esforços. Muito obrigado à Comissão. Gostaria também, compreenderão, de agradecer aos funcionários do Parlamento Europeu e, sobretudo, e também me perdoarão esse facto, aos meus compatriotas que aqui trabalham. Finalmente, e espero não me esquecer de ninguém, aos intérpretes da minha língua, aos intérpretes da língua portuguesa, de que eu muito me orgulho. Eu terminarei usando a expressão inglesa: "I will miss you all", em português: Já sinto saudades. Muito obrigado. Para nós foi muito importante que se pudesse constituir, na sequência da apresentação do plano Atissari ao Conselho de Segurança, uma Troika integrando a União Europeia, a Rússia e os Estados Unidos para, de novo em contacto muito estreito com as partes, procurar eventualmente soluções que pudessem ser acordadas por essas mesmas partes. Havia dois objectivos essenciais, o objectivo de procurar aprofundar alguns dos aspectos que no plano Atissari pudessem e devessem ser aprofundados. Por outro lado, temos a certeza, nós e a União Europeia, que tínhamos feito tudo o que estava ao nosso alcance para que efectivamente uma solução consensual para o futuro do Kosovo pudesse ser alcançada. Foi um mandato de 120 dias. Sabemos hoje, é público, a Troika assim o reportou, que essa solução entre as partes para o futuro estatuto do Kosovo não foi possível, mas nem tudo está perdido. Em primeiro lugar temos de registar o excelente clima, o excelente ambiente que se registou entre os parceiros da Troika e também da relação da Troika com as partes. Em segundo lugar, como nós gostaríamos e prevíamos, efectivamente vários dos aspectos focados no relatório Atissari puderam ser aprofundados e naturalmente novos compromissos nessa base puderam ser aflorados. Em terceiro lugar, um aspecto muito importante e que, porventura, não tem sido focado essencialmente, que é o compromisso das partes de não recorrerem a soluções violentas para a resolução da questão do futuro estatuto do Kosovo. Nós atribuímos a este compromisso político a maior importância e só esperamos naturalmente que este compromisso seja respeitado. O processo voltou de novo às Nações Unidas e irá ser debatido de novo no Conselho de Segurança. As Nações Unidas têm aqui, não esqueçamos, um papel fundamental. Mas se, eventualmente, não for possível, ao nível das Nações Unidas, encontrar, entre os membros do Conselho de Segurança, uma solução que possa definir o futuro estatuto do Kosovo, não tenhamos dúvidas que a comunidade internacional e, em particular, a União Europeia, terá ela mesma de tomar decisões que todos sabemos que serão decisões complexas e que serão decisões porventura difíceis. Três observações a este respeito que são preocupações fundamentais da Presidência portuguesa e que serão preocupações fundamentais de Portugal, enquanto Estado-Membro da União Europeia a partir de 1 de Janeiro. Naturalmente que seja preservada a unidade entre os Estados-Membros. É para nós fundamental que, quando formos chamados a decidir e se tivermos que decidir, o façamos de uma forma unida. Que apresentemos uma frente comum. Para nós isto é absolutamente essencial. O que não gostaríamos e que não desejaríamos e que faremos tudo para evitar é que relativamente a esta questão do Kosovo a União Europeia se apresente dividida, como se apresentou no passado, relativamente a também situações internacionais, casos internacionais difíceis e de grande responsabilidade. Unidade é, portanto, a palavra fundamental. Em segundo lugar, a União Europeia tem que assumir as suas responsabilidades porque o Kosovo é sobretudo um problema europeu, é sobretudo um problema nosso e, se é evidente que contamos com todos os parceiros internacionais, também na procura de uma solução para esta questão, a Europa não pode voltar as costas ao Kosovo, tem que assumir plenamente as suas responsabilidades como um problema europeu e a conclusão da Presidência, eu julgo que a União Europeia está perfeitamente consciente deste facto e está perfeitamente consciente que efectivamente tem que ter aqui um papel predominante. Em terceiro lugar, que não nos precipitemos, que analisemos bem as consequências de todas as decisões que eventualmente venhamos a tomar, que naturalmente procuremos em todas as circunstâncias e em todas as situações os consensos possíveis, que naturalmente também tenhamos em relação a esta questão uma posição clara, a transmitamos de uma forma muito transparente e muito óbvia a todos os parceiros que também, de alguma forma, estão envolvidos na questão do Kosovo. Finalmente, que sempre e em qualquer circunstância uma solução para o futuro estatuto do Kosovo passe pelo respeito dos valores e princípios que são fundamentais para a União Europeia, naturalmente a paz e a estabilidade regional e também, obviamente o respeito pela lei, o respeito pela democracia, o respeito pelos direitos humanos. Não há outro quadro de referência para a solução do problema do Kosovo e não podemos, em qualquer circunstância, também esquecer que a União Europeia ofereceu aos países dos Balcãs Ocidentais, e em particular à Sérvia, uma perspectiva europeia sólida e inequívoca e é nesse sentido também que temos que trabalhar com as partes. As partes têm que saber que têm na Europa a sua vocação natural. Esperemos que, efectivamente, a União Europeia, na solução da difícil questão do Kosovo - não tenhamos ilusões que é uma questão complexa, que é uma questão difícil, - não podemos senão desejar, como vos digo, que a União Europeia, em qualquer circunstância e a despeito das diferenças que possam existir sobre questões particulares, que possamos manter a nossa unidade. Isso é fundamental até para a própria credibilidade da União Europeia na sua acção externa. Era isso, rapidamente, o que gostaria de vos dizer sobre o Kosovo."@pt17
lpv:translated text	"Pane předsedo, pane místopředsedo Komise, dámy a pánové, chtěl bych se ve své závěrečné řeči krátce zmínit o otázce, která tu byla několikrát zmíněna a je vrcholně důležitá. Je přirozeně součástí vnější agendy Evropské unie a velice pravděpodobně bude v příštích týdnech a měsících představovat prioritu. Mluvím o otázce Kosova. Chtěl bych krátce vysvětlit postoj portugalského předsednictví k této základní otázce. Nakonec, pane předsedo, doufám, že mi prominete a jsem si jistý, že pochopíte, pokud skončím osobní poznámkou: Toto je poslední příležitost, kdy se účastním rozpravy v Evropském parlamentu jako zástupce portugalského předsednictví. Je to tedy rozloučení, a rozloučení, které se nemůže obejít bez výrazu uznání a vděčnosti za podporu, které se mi v této sněmovně od pana předsedy a všech poslanců vždy dostávalo. S vámi a prostřednictví vás jsem si uvědomil, jak je tento Parlament důležitý pro posilování demokracie v naší Unii a také přirozeně pro posilování zákonnosti rozhodnutí, které zde přijímáme za účelem vytvoření svobodné, prosperující Unie ve prospěch občanů Evropy. Proto vám, dámy a pánové, velmi děkuji. Chci také pochopitelně poděkovat členům Komise a jejich spolupracovníkům a předsedovi Komise, který se se mnou často těchto rozprav účastnil, a se kterým se nám dařilo vytvářet společnou půdu pro svou práci, své cíle a úsilí. Děkuji vám, Komise. Chci také poděkovat, a jsem si jistý, že mi budou rozumět, úředníkům Evropského parlamentu a především, pokud mi to prominou, mým spoluobčanům, kteří zde pracují. A konečně, a doufám, že jsem na nikoho nezapomněl, chci také poděkovat svým tlumočníkům, portugalským tlumočníkům, na které jsem velmi hrdý. Skončím s anglickým výrazem: „I will miss you all“, čili portugalsky: „Já sinto saudades“. Děkuji vám mnohokrát. Poté, co byl Radě bezpečnosti předložen Ahtisaariho plán, bylo podle nás velice důležité, aby Evropská unie, Rusko a Spojené státy vytvořily tzv. Trojku, aby opět ve velmi úzkém kontaktu s příslušnými stranami zkusily najít možná řešení, se kterými by strany mohly souhlasit. Existovaly dva hlavní cíle, cíl zkusit posoudit určité aspekty Ahtisaariho plánu, jež by se mohly a měly posoudit. Na druhé straně máme společně s Evropskou unií jistotu, že jsme udělali vše, co jsme mohli, pro schválení konsensuálního řešení pro budoucnost Kosova. Měli jsme na to 120 dní. Nyní víte, a obecně se ví a i Trojka o tom referovala, že se ukázalo jako nemožné, aby se strany na budoucnosti Kosova shodly, ale není ještě vše ztraceno. Především musíme poukázat na vynikající klima, na vynikající atmosféru mezi členy Trojky a příslušnými stranami. Dále, jak jsme doufali a očekávali, bylo možné prozkoumat některé z aspektů, na které kladla Ahtisaariho zpráva důraz, a přirozeně dále nové body dohody, jež na tomto základě vyplynula. Třetí, nejdůležitější věcí, které možná nebyla věnována řádná pozornost, je to, že se strany dohodly neuchylovat se k násilnému řešení otázky budoucího statutu Kosova. Tento politický závazek považujeme za velmi důležitý a jen pochopitelně doufáme, že bude dodržen. O postupu byla znovu informována Organizace spojených národů a bude o ní znovu diskutovat Rada bezpečnosti. Abychom nezapomněli, Organizace spojených národů hraje v této otázce významnou úlohu. Na úrovni OSN se sice ukazuje, že není možné, aby členové Rady bezpečnosti schválili řešení budoucího statutu Kosova, ale není pochyby, že mezinárodní společenství a především sama Evropská unie musí přijmout rozhodnutí, které, jak všichni víme, bude složité a možná obtížné. Pro portugalské předsednictví a po 1. lednu pro Portugalsko jako členský stát Evropské unie jsou nejdůležitější tři věci. První je přirozeně zachování jednoty Evropské unie. Z našeho pohledu je nejdůležitější, aby, když budeme požádáni rozhodnout a když rozhodneme, bylo naše rozhodnutí společné. Musíme zachovat jednotný postup. To je podle nás naprosto zásadní. Nechtěli bychom a udělali bychom vše možné proto, aby se tak nestalo, že se Evropa v otázce Kosova rozdělí, jako tomu bylo v minulosti v mnoha mezinárodních situacích, v obtížných mezinárodních problémech, které vyžadovaly obrovskou odpovědnost. Naším heslem musí proto být jednota. Za druhé musí Evropská unie převzít odpovědnost, protože Kosovo je především evropský problém, náš problém, a i když je jasné, že spoléháme na všechny své mezinárodní partnery, že se také pokusí najít řešení, nemůže se Evropa ke Kosovu otočit zády, musí za evropský problém převzít odpovědnost a na závěr předsednictví se domnívám, že si je Evropská unie tohoto faktu zcela vědomá a je si vědomá i toho, že v této otázce musí sehrát vedoucí úlohu. Za třetí nesmíme být zbrklí, musíme pozorně posoudit důsledky veškerých rozhodnutí, musíme se za všech okolností a ve všech situacích pokud možno snažit o konsensus a musíme také přirozeně zaujmout k této otázce jasné stanovisko a sdělit toto stanovisko velmi transparentně a velmi jasně všem partnerům, kterých se otázka Kosova jakkoliv týká. A konečně musí každé řešení otázky budoucího statutu Kosova vždy a za všech okolností respektovat hodnoty a principy, které jsou pro Evropskou unii zásadní: pochopitelně mír a stabilitu v regionu a také samozřejmě respekt před zákony, respekt před demokracií, respekt před lidskými právy. Pro řešení kosovského problému neexistuje jiný referenční rámec a nesmíme za žádných okolností zapomenout, že Evropská unie nabídla zemím na západním Balkánu a Srbsku především pevné a jednoznačné evropské perspektivy. Proto musíme k tomuto cíli při práci se stranami v konfliktu směřovat. Strany musí vědět o tom, že přirozeně patří do Evropy. Doufejme, že Evropská unie při řešení obtížné kosovské otázky – a nedělejme si iluze, že to není složitá a obtížná otázka – jak říkám, nemám alternativu, tedy že Evropská unie musí za všech okolností a přes všechny rozdíly týkající se jednotlivých otázek zachovat svou jednotu. To je pro věrohodnost Evropské unie a její vnější činnosti zásadní a základní. To jsem chtěl ve stručnosti k tématu Kosova sdělit."@cs1 "Hr. formand, fru næstformand i Kommissionen, mine damer og herrer! Jeg vil i mit afsluttende indlæg kort komme ind på et spørgsmål, som er blevet rejst flere gange, er af største betydning, og naturligvis er på EU’s udenrigspolitiske dagsorden og sandsynligvis vil vedblive med at være et prioriteret område i de kommende uger og måneder. Jeg tænker på spørgsmålet om Kosovo. Jeg vil kort redegøre for det portugisiske formandskabs holdning til dette afgørende spørgsmål. Til sidst håber, at De tilgiver og forstår, at jeg slutter af med en personlig bemærkning: Dette er sidste gang, jeg deltager i en debat i Europa-Parlamentet som repræsentant for det portugisiske formandskab. Det er en afsked, som ikke kan finde sted, uden at jeg giver udtryk for min anerkendelse af og taknemmelighed over den støtte, som Europa-Parlamentets formand og medlemmer altid har ydet mig. Sammen med og gennem Dem har jeg lært, hvor vigtigt Parlamentet er for at styrke demokratiet i EU og naturligvis også for at styrke lovligheden af de beslutninger, som vi træffer med henblik på at skabe et friere og mere velstående EU for Europas borgere. Derfor takker jeg Dem mange gange. Jeg vil naturligvis også takke kommissærerne og deres personale og kommissionsformanden, som ofte har deltaget i disse debatter sammen med mig, og som jeg kunne blive enig med om mange ting i forbindelse med vores arbejde, mål og bestræbelser. Jeg vil også takke Europa-Parlamentets tjenestemænd og navnlig mine landsmænd, som arbejder her. Til sidst vil jeg takke mine tolke, de portugisiske tolke, som jeg er meget stolt af. Jeg vil slutte af med det engelske udtryk: “I will miss you all” eller på portugisisk: “Já sinto saudades”. Efter at Ahtisaariplanen var forelagt for Sikkerhedsrådet, var det efter vores opfattelse meget vigtigt, at EU, Rusland og USA dannede en trojka med henblik på i meget tæt forbindelse med parterne at forsøge at finde løsninger, som parterne kunne acceptere. Der var to hovedmål, nemlig målet om at undersøge visse aspekter ved Ahtisaariplanen, som kunne og burde undersøges. Samtidig er vi og EU sikre på, at vi har gjort alt for at muliggøre, at der kunne findes en forhandlingsløsning på spørgsmålet om Kosovos fremtid. Det havde vi 120 dage til. Vi ved nu, og det er et offentligt kendt faktum, som trojkaen også har udtalt sig om, at det var umuligt for parterne at blive enige om Kosovos fremtidige status, men alt er ikke tabt. For det første må vi notere os det glimrende klima, den glimrende atmosfære mellem trojkaens parter og i forbindelserne mellem trojkaen og parterne. For det andet var det, som vi håbede og forventede, muligt at undersøge nogle af de aspekter, der er fremhævet i Ahtisaarirapporten, og på det grundlag opstod der naturligvis nye punkter, hvorpå der var enighed. For det tredje er der et meget vigtigt aspekt, som måske ikke har fået tilstrækkelig opmærksomhed, nemlig at parterne blev enige om ikke at gribe til voldelige midler for at afgøre spørgsmålet om Kosovos fremtidige status. Vi lægger stor vægt på dette politiske tilsagn, og vi håber naturligvis bare, at det vil blive overholdt. Processen er blevet henvist til FN igen og vil endnu en gang blive drøftet i Sikkerhedsrådet. Vi må ikke glemme, at FN spiller en afgørende rolle i denne sag. Men hvis det viser sig at være umuligt på FN-plan for medlemmerne af Sikkerhedsrådet at blive enige om en løsning, der bestemmer Kosovos fremtidige status, er vi ikke i tvivl om, at det internationale samfund og navnlig EU vil være nødt til at træffe beslutninger, der som bekendt bliver komplekse og muligvis vanskelige. Tre bemærkninger i denne forbindelse er af afgørende betydning for det portugisiske formandskab og vil blive af afgørende betydning for Portugal som medlemsstat i EU efter den 1. januar. Det drejer sig naturligvis først og fremmest om at fastholde medlemsstaternes enhed. Efter vores opfattelse er det meget vigtigt, at der, når vi bliver opfordret til at træffe en beslutning, og vi gør det, er tale om en fælles beslutning. Vi skal vise en samlet front. Det er efter vores mening helt afgørende. Det, vi ikke ønsker at se og vil gøre alt for at undgå, er, at Europa bliver splittet i spørgsmålet om Kosovo, som det har været det tidligere i forbindelse med utallige internationale situationer, vanskelige internationale spørgsmål, der medfører store ansvar. Derfor skal enhed være vores parole. For det andet skal EU påtage sig sit ansvar, for Kosovo er frem for alt et europæisk problem, vores problem, og selv om det er klart, at vi regner med alle vores internationale partnere, når der skal findes en løsning på dette problem, kan Europa ikke vende Kosovo ryggen, det skal fuldt ud påtage sig sit ansvar for et europæisk problem, og ved formandskabets afslutning mener jeg, at EU er helt bevidst om dette og om, at det skal spille en ledende rolle i denne sag. For det tredje må vi ikke gøre noget uovervejet. Vi må nøje overveje konsekvenserne af alle de beslutninger, vi træffer, vi skal naturligvis forsøge at opnå konsensus under alle omstændigheder og i alle situationer, og vi skal naturligvis også indtage en klar holdning til dette spørgsmål og viderebringe den holdning meget åbent og klart til alle partnere, som også på en eller anden måde er involverede i spørgsmålet om Kosovo. Endelig skal enhver løsning på spørgsmålet om Kosovos fremtidige status altid og under alle omstændigheder respektere de værdier og principper, som EU bygger på, dvs. fred og regional stabilitet og naturligvis også respekt for retsstatsprincippet, respekt for demokratiet og respekt for menneskerettighederne. Der findes ingen anden referenceramme for løsningen på Kosovoproblemet, og vi må under ingen omstændigheder glemme, at EU tilbød landene på det vestlige Balkan og navnlig Serbien et fast og utvetydigt europæisk perspektiv, og det skal vi også samarbejde med parterne om. Parterne skal vide, at det er deres naturlige kald at være i Europa. Lad os håbe, at EU i forbindelse med afgørelsen af det vanskelige spørgsmål om Kosovo - og vi må ikke gøre os nogen illusioner, dette er et komplekst og vanskeligt spørgsmål - vi har som sagt ikke noget alternativ, at EU under alle omstændigheder og til trods for alle de uenigheder, der måtte være om specifikke problemer, fastholder enheden. Det er grundlæggende og afgørende for EU’s troværdighed og troværdigheden af dets optræden udadtil. Det var kort sagt det, jeg ville sige om Kosovo."@da2 "Herr Präsident, Frau Vizepräsidentin der Kommission, meine Damen und Herren! In meiner Abschlusserklärung möchte ich kurz auf eine Frage eingehen, die mehrfach angesprochen wurde und von größter Bedeutung ist, die natürlich auf der außenpolitischen Tagesordnung der Europäischen Union steht und die in den kommenden Wochen und Monaten höchstwahrscheinlich weiter Vorrang haben wird. Ich meine die Frage des Kosovo. Zu diesem entscheidenden Thema möchte ich Ihnen kurz den Standpunkt der portugiesischen Präsidentschaft erläutern. Und schließlich, Herr Präsident, hoffe ich, Sie verzeihen mir und verstehen mich sicher, wenn ich mit einer persönlichen Bemerkung abschließe: Heute nehme ich letztmalig als Vertreter der portugiesischen Präsidentschaft an einer Aussprache im Europäischen Parlament teil. Daher ist dies ein Abschied, den ich nicht vollziehen kann, ohne meine Anerkennung und meinen Dank für die Unterstützung zum Ausdruck zu bringen, die mir in diesem Hohen Haus vom Präsidenten und allen Abgeordneten stets zuteil geworden ist. Mit Ihnen und durch Sie habe ich erfahren, wie wichtig dieses Parlament für die Stärkung der Demokratie in unserer Union und natürlich auch für die Stärkung der Rechtmäßigkeit der Beschlüsse ist, die wir hier treffen, um ganz offensichtlich eine freiere und erfolgreichere Union für die Bürger Europas zu schaffen. Also vielen Dank, meine Damen und Herren. Natürlich möchte ich auch den Kommissarinnen und Kommissaren, ihren Mitarbeiterinnen und Mitarbeitern sowie dem Kommissionspräsidenten danken, die oft mit mir an diesen Aussprachen teilnahmen und mit denen ich viele Gemeinsamkeiten in unserer Arbeit, unseren Zielen und Anstrengungen herstellen konnte. Ich danke der gesamten Kommission. Danken möchte ich auch, und ich weiß, sie werden das verstehen, den Bediensteten des Europäischen Parlaments und, Sie werden mir verzeihen, meinen hier arbeitenden Landsleuten. Und schließlich, hoffentlich habe ich niemanden vergessen, danke ich meinen Dolmetschern, den Portugiesisch-Dolmetschern, auf die ich sehr stolz bin. Abschließen möchte ich mit dem englischen Ausdruck „I will miss you all“ oder auf portugiesisch „Já sinto saudades“. Ich danke Ihnen vielmals. Unserer Meinung nach stand nach Vorlage des Ahtisaari-Plans im Sicherheitsrat im Vordergrund, dass die Europäische Union, Russland und die USA eine Troika bilden, um wiederum in sehr engem Kontakt mit den Parteien nach möglichen Lösungen zu suchen, denen die Parteien zustimmen konnten. Dabei bestanden zwei Hauptaufgaben: die Aufgabe zu versuchen, bestimmte Aspekte des Ahtisaari-Plans zu sondieren, die man untersuchen konnte und sollte. Andererseits sind wir sicher, wir und die Europäische Union, dass wir alles in unseren Kräften Stehende getan haben, um zu einer vereinbarten Lösung für die Zukunft des Kosovo zu gelangen. Dazu standen uns 120 Tage zur Verfügung. Jetzt wissen wir, und die Öffentlichkeit ist nach Berichten der Troika auch darüber informiert, dass es den Parteien unmöglich war, sich auf den künftige Status des Kosovo zu einigen, aber noch ist nicht alles verloren. Erstens bleibt das hervorragende Klima, die ausgezeichnete Atmosphäre zwischen den Parteien der Troika und in den Beziehungen zwischen der Troika und den Parteien festzuhalten. Zweitens gelang es uns, wie wir hofften und erwarteten, einige im Ahtisaari-Bericht hervorgehobene Aspekte zu untersuchen, und natürlich ergaben sich auf dieser Grundlage auch neue Einigungspunkte. Und drittens, ein überaus bedeutsamer Aspekt, der vielleicht nicht die nötige Beachtung fand, steht die Tatsache, dass die Parteien vereinbarten, nicht auf gewaltsame Lösungen zu setzen, um die Frage des künftigen Kosovo-Status zu klären. Diese politische Verpflichtung steht für uns ganz obenan, und wir hoffen natürlich, dass sie respektiert wird. Der Prozess wurde wieder den Vereinten Nationen übertragen und wird erneut im Sicherheitsrat diskutiert. Nicht zu vergessen ist ja, dass die UNO hier eine grundlegende Rolle spielt. Gelingt es aber den Mitgliedern des Sicherheitsrats auf der Ebene der Vereinten Nationen nicht, eine Lösung zu vereinbaren, die den künftigen Status des Kosovo bestimmt, dann haben wir keinerlei Zweifel, dass die internationale Gemeinschaft und besonders die Europäische Union selbst Entscheidungen treffen muss, von denen wir alle wissen, dass sie kompliziert und vielleicht auch schwierig sein werden. In diesem Zusammenhang sind drei Beobachtungen für die portugiesische Präsidentschaft von grundlegender Bedeutung und werden auch nach dem 1. Januar ein Grundanliegen für Portugal als Mitgliedstaat der Europäischen Union bleiben. Das erste Anliegen ist natürlich die Wahrung der Einigkeit der Mitgliederstaaten. Unserer Auffassung nach ist es unentbehrlich, dass immer dann, wenn wir über etwas entscheiden sollen und ein Beschluss zu fassen ist, dies ein gemeinsamer Beschluss sein muss. Hier müssen wir die Reihen schließen. Wir meinen, dies steht absolut im Vordergrund. Was wir nicht sehen oder erleben wollen und was wir mit allen Mitteln vermeiden müssen, ist eine Teilung Europas in der Kosovo-Frage – wie es ja in der Vergangenheit in so vielen internationalen Situationen und bei schwierigen internationalen Fragen, an die man sehr verantwortungsvoll herangehen muss, der Fall war. Unsere Parole muss also Einmütigkeit lauten. Zweitens muss sich die Europäische Union ihrer Verantwortung stellen, weil das Kosovo vor allem ein europäisches Problem, also unser Problem ist, und obwohl feststeht, dass wir bei der Suche nach einer Lösung auch dieser Frage auf all unsere internationalen Partner zählen, darf sich Europa nicht vom Kosovo abwenden, sondern muss seiner Verantwortung für ein europäisches Problem voll gerecht werden, wobei ich zum Abschluss der Präsidentschaft denke, dass sich die Europäische Union ganz klar darüber ist und sehr genau weiß, dass sie hier eine führende Rolle übernehmen muss. Drittens dürfen wir nicht überstürzt handeln, sondern müssen die Folgen all unserer Entscheidungen sorgfältig abwägen und dabei nach Möglichkeit unter allen Umständen und in allen Situationen natürlich einen Konsens anstreben, und selbstverständlich müssen wir eine klare Haltung zu dieser Frage einnehmen und diese Haltung allen Partnern sehr transparent und sehr deutlich übermitteln, die so oder so auch in die Kosovo-Frage eingebunden sind. Und schließlich muss jede Lösung für den künftigen Kosovo-Status immer und unter allen Umständen die Werte und Prinzipien respektieren, die für die Europäische Union grundsätzlichen Charakter tragen: Frieden und regionale Stabilität natürlich und selbstverständlich auch Achtung der Gesetze, Achtung der Demokratie und Achtung der Menschenrechte. Für die Lösung des Kosovo-Problems gibt es keinen anderen Rahmen, und wir dürfen unter keinen Umständen vergessen, dass die Europäische Union den westlichen Balkanländern und speziell Serbien feste und eindeutige europäische Perspektiven in Aussicht gestellt hat, und auch dazu müssen wir mit den Parteien zusammenarbeiten. Ihnen muss klar sein, dass Europa ihre natürliche Bestimmung ist. Wollen wir hoffen, dass die Europäische Union bei der Lösung der schwierigen Kosovo-Frage – und machen wir uns nichts vor, sie ist eine komplexe und schwierige Frage, und wir haben keine Alternative, wie ich immer sage –, dass also die Europäische Union unter allen Umständen und trotz vielleicht möglicher Differenzen über einzelne Probleme weiterhin einmütig auftritt, weil sie so handeln muss. Für die Glaubwürdigkeit der Europäischen Union und ihre externen Maßnahmen steht dies an vorderster Stelle. Dies war kurz, was ich Ihnen zum Kosovo sagen wollte."@de9 "Κύριε Πρόεδρε, κύριε Αντιπρόεδρε της Επιτροπής, κυρίες και κύριοι, θα ήθελα να αναφερθώ εν συντομία στη δήλωσή μου σε ένα θέμα που έχει τεθεί αρκετές φορές, είναι υψίστης σημασίας, περιλαμβάνεται φυσικά στην ατζέντα της Ευρωπαϊκής Ένωσης για εξωτερικά θέματα και κατά πάσα πιθανότητα θα συνεχίσει να αποτελεί προτεραιότητα τις προσεχείς εβδομάδες και μήνες. Αναφέρομαι στο ζήτημα του Κοσσυφοπεδίου. Θα ήθελα να εξηγήσω εν συντομία τη θέση της πορτογαλικής Προεδρίας για το φλέγον αυτό θέμα. Τέλος, κύριε Πρόεδρε, ελπίζω να με συγχωρήσετε και είμαι βέβαιος ότι θα δείξετε κατανόηση αν προσθέσω στο τέλος μια προσωπική παρατήρηση: αυτή είναι η τελευταία φορά που παρίσταμαι σε συζήτηση στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο ως εκπρόσωπος της πορτογαλικής Προεδρίας. Πρόκειται λοιπόν για ένα αντίο και ένας αποχαιρετισμός δεν μπορεί να περάσει χωρίς μια έκφραση αναγνώρισης και ευγνωμοσύνης για τη στήριξη που έχω λάβει σε αυτό το Κοινοβούλιο από τον Πρόεδρο και από όλους τους βουλευτές. Έχω μάθει μαζί σας και έχω μάθει μέσα από σας πόσο σημαντικό είναι αυτό το Κοινοβούλιο στην ενίσχυση της δημοκρατίας στην Ένωσή μας, αλλά και, φυσικά, στην ενίσχυση της νομιμότητας των αποφάσεων που λαμβάνουμε εδώ με σκοπό, προφανώς, τη δημιουργία μιας πιο ελεύθερης και πιο ευημερούσας για τους πολίτες της Ευρώπης Ένωσης. Σας ευχαριστώ πολύ, κυρίες και κύριοι. Θα ήθελα, επίσης, να ευχαριστήσω τους Επιτρόπους και τα μέλη του προσωπικού τους, τον Πρόεδρο της Επιτροπής, ο οποίος συνήθως συμμετείχε μαζί μου σε αυτές τις συζητήσεις και με τον οποίο είχα τη δυνατότητα να αναπτύξω πολλά κοινά σημεία στο έργο, τους στόχους και τις προσπάθειές μας. Ευχαριστώ, Επιτροπή. Θα ήθελα, επίσης, και είμαι βέβαιος ότι θα δείξετε κατανόηση, να ευχαριστήσω τους υπαλλήλους του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και κυρίως, και ας με συγχωρέσουν, τους συμπατριώτες μου οι οποίοι εργάζονται εδώ. Τέλος, και ελπίζω ότι δεν έχω ξεχάσει κανέναν, θα ήθελα να ευχαριστήσω τους διερμηνείς, τους πορτογάλους διερμηνείς, για τους οποίους είμαι πολύ περήφανος. Θα τελειώσω με την αγγλική έκφραση: “I will miss you all” ή, στα πορτογαλικά: “Já sinto saudades”. Σας ευχαριστώ πάρα πολύ. Κατά την άποψή μας ήταν άκρως σημαντικό, μετά την παρουσίαση του σχεδίου Αhtisaari στο Συμβούλιο Ασφαλείας, η Ευρωπαϊκή Ένωση, η Ρωσία και οι Ηνωμένες Πολιτείες να σχηματίσουν μια Τρόικα, με σκοπό, και σε πολύ στενή επαφή με όλες τις πλευρές, να αναζητηθούν πιθανές λύσεις επί των οποίων θα συμφωνούσαν όλα τα μέρη. Υπήρχαν δύο κύριοι στόχοι, ο στόχος της προσπάθειας διερεύνησης ορισμένων πτυχών του σχεδίου Αhtisaari που μπορούσαν και έπρεπε να διερευνηθούν. Από την άλλη πλευρά, είμαστε σίγουροι, τόσο εμείς όσο και η Ευρωπαϊκή Ένωση, ότι έχουμε κάνει κάθε τι δυνατό προκειμένου να επιτευχθεί μια λύση για το μέλλον του Κοσσυφοπεδίου. Είχαμε 120 ημέρες στη διάθεσή μας για να το επιτύχουμε. Τώρα γνωρίζουμε, και αποτελούν πλέον κοινό τόπο τα όσα αναφέρει και η Τρόικα, ότι αποδείχθηκε αδύνατο για τα ενδιαφερόμενα μέρη να συμφωνήσουν για το μελλοντικό καθεστώς του Κοσσυφοπεδίου, αλλά το παιχνίδι δεν έχει ακόμα χαθεί. Κατά πρώτον, θα πρέπει να τονίσω το άριστο κλίμα που επικρατούσε μεταξύ των μελών της Τρόικα και στις σχέσεις μεταξύ της Τρόικα και των κομμάτων. Κατά δεύτερο λόγο, όπως ελπίζαμε και προσδοκούσαμε, κατέστη δυνατό να διερευνήσουμε ορισμένες από τις πτυχές που τονίζονται στην έκθεση Αhtisaari και νέα σημεία της συμφωνίας ανέκυψαν φυσικά σε αυτή τη βάση. Τρίτον, μια πολύ σημαντική πτυχή που ίσως δεν έτυχε της δέουσας προσοχής και η οποία αφορά το γεγονός ότι τα μέρη συμφώνησαν να μην καταφύγουν σε βίαιες λύσεις για τη διευθέτηση του ζητήματος του μελλοντικού καθεστώτος του Κοσσυφοπεδίου. Αποδίδουμε μεγάλη σημασία σε αυτή την πολιτική δέσμευση και ελπίζουμε, φυσικά, ότι θα τηρηθεί. Η διαδικασία παραπέμφθηκε ξανά στα Ηνωμένα Έθνη και θα συζητηθεί εκ νέου στο Συμβούλιο Ασφαλείας. Τα Ηνωμένα Έθνη, ας μην ξεχνάμε, έχουν διαδραματίσει θεμελιώδη ρόλο στο θέμα αυτό. Αλλά αν αποδειχθεί αδύνατο για τα μέλη του Συμβουλίου Ασφαλείας, σε επίπεδο Ηνωμένων Εθνών, να συμφωνήσουν σε μια λύση που θα καθορίσει το μελλοντικό καθεστώς του Κοσσυφοπεδίου, δεν έχουμε καμία αμφιβολία ότι η διεθνής κοινότητα και η Ευρωπαϊκή Ένωση ιδίως θα πρέπει να λάβουν αποφάσεις που όλοι γνωρίζουμε ότι θα είναι περίπλοκες και ίσως δύσκολες. Τρεις παρατηρήσεις στο σημείο αυτό είναι θεμελιώδους ενδιαφέροντος για την πορτογαλική Προεδρία και θα αποτελέσουν βασικό μέλημα για την Πορτογαλία ως κράτος μέλος της Ευρωπαϊκής Ένωσης μετά την 1η Ιανουαρίου. Φυσικά, το πρώτο μέλημα είναι η διαφύλαξη της ενότητας των κρατών μελών. Κατά την άποψή μας, είναι σημαντικό ότι όταν καλούμαστε να αποφασίσουμε και να λάβουμε μια απόφαση, θα πρέπει να είναι μια κοινή απόφαση. Θα πρέπει να παρουσιάζουμε ένα ενιαίο μέτωπο. Κατά την άποψή μας, αυτό είναι απολύτως απαραίτητο. Αυτό που δεν θα θέλαμε ή θα θέλατε να δείτε, και θα κάνουμε το παν για να αποφευχθεί, είναι να διχαστεί η Ευρώπη σχετικά με το ζήτημα του Κοσσυφοπεδίου, όπως έχει γίνει και στο παρελθόν με τόσες διεθνείς καταστάσεις, και δύσκολα διεθνή ζητήματα τα οποία κυοφορούν μεγάλες ευθύνες. Το σύνθημά μας πρέπει να είναι η ενότητα. Δεύτερον, η Ευρωπαϊκή Ένωση πρέπει να αναλάβει τις ευθύνες της, διότι το Κοσσυφοπέδιο είναι πρωτίστως ένα ευρωπαϊκό πρόβλημα, είναι πρόβλημά μας, και ενώ είναι σαφές ότι στηριζόμαστε σε όλους τους διεθνείς εταίρους μας για την εξεύρεση λύσης σε αυτό το ζήτημα, η Ευρώπη δεν μπορεί να γυρίσει την πλάτη της στο Κοσσυφοπέδιο. Πρέπει να αναλάβει πλήρως τις ευθύνες της για επίλυση αυτού του ευρωπαϊκού προβλήματος και, με την ολοκλήρωση της Προεδρίας, θεωρώ ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση έχει πλήρη επίγνωση του γεγονότος αυτού και πλήρη επίγνωση του ηγετικού ρόλου που καλείται να διαδραματίσει σε αυτό το ζήτημα. Τρίτον, δεν πρέπει να βιαστούμε, θα πρέπει να εξετάσουμε προσεκτικά τις συνέπειες που τυχόν απορρέουν από αποφάσεις που καλούμαστε να λάβουμε· θα πρέπει φυσικά να επιδιώξουμε τη συναίνεση, ει δυνατόν σε κάθε περίπτωση και περίσταση, και φυσικά θα πρέπει να λάβουμε σαφή θέση για το θέμα αυτό και να μεταφέρουμε αυτή μας τη θέση με διαφάνεια και με εμφανή τρόπο σε όλους τους εταίρους που εμπλέκονται καθ’ οιονδήποτε τρόπο στο ζήτημα του Κοσσυφοπεδίου. Τέλος, οποιαδήποτε λύση στο ζήτημα του μελλοντικού καθεστώτος του Κοσσυφοπεδίου πρέπει πάντα και υπό όλες τις συνθήκες να σέβεται τις αξίες και τις αρχές που είναι θεμελιώδεις για την Ευρωπαϊκή Ένωση: την ειρήνη και τη σταθερότητα της περιοχής και, φυσικά, την τήρηση του δικαίου, τον σεβασμό των δημοκρατίας και των ανθρωπίνων δικαιωμάτων. Δεν υπάρχει άλλο πλαίσιο αναφοράς για την επίλυση του προβλήματος του Κοσσυφοπεδίου και δεν πρέπει, σε καμία περίπτωση, να ξεχνάμε ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση προσέφερε στις χώρες των Δυτικών Βαλκανίων και στη Σερβίας ιδιαιτέρως μια σταθερή και αδιαμφισβήτητη ευρωπαϊκή προοπτική, και πρέπει να εργαστούμε με τα ενδιαφερόμενα μέρη και προς αυτή την κατεύθυνση. Τα ενδιαφερόμενα μέρη θα πρέπει να γνωρίζουν ότι η φυσική τους κλίση είναι να ανήκουν στην Ευρώπη. Ας ελπίσουμε ότι η Ευρωπαϊκή Ένωση, στην προσπάθεια επίλυσης του δύσκολου ζητήματος του Κοσσυφοπεδίου –και, ας μην έχουμε ψευδαισθήσεις, πρόκειται για ένα περίπλοκο και δύσκολο ζήτημα– δεν έχουμε άλλη εναλλακτική, όπως λέω, η Ευρωπαϊκή Ένωση, σε όλες τις περιστάσεις και παρά τις τυχόν διαφορές που μπορεί να υπάρχουν σε συγκεκριμένα θέματα, πρέπει να διατηρήσει την ενότητά της. Αυτό είναι βασική και απαραίτητη προϋπόθεση για την αξιοπιστία της Ευρωπαϊκής Ένωσης στις εξωτερικές της δράσεις. Αυτά, εν συντομία, ήταν ό,τι ήθελα να σας πω για το Κοσσυφοπέδιο."@el10 "Mr President, Vice-President of the Commission, ladies and gentlemen, I should just like to refer briefly in my closing statement to an issue which has been raised several times and which is of the utmost importance, which is naturally on the European Union’s external agenda and will most probably continue to be a priority in the coming weeks and months. I refer to the question of Kosovo. I should like to explain briefly the Portuguese Presidency’s position on this vital issue. Finally, Mr President, I hope you will forgive and I am sure you will understand if I end on a personal note: this is the last time I shall attend a debate in the European Parliament as the representative of the Portuguese Presidency. This is therefore a farewell and a farewell that cannot pass without an expression of recognition and gratitude for the support I have always received in this House from the President and from all the Members. I have learned with you and I have learned through you how important this Parliament is in strengthening democracy in our Union and also, naturally, in strengthening the legality of the decisions that we take here with a view, obviously, to creating a freer and more prosperous Union for the citizens of Europe. So thank you very much, ladies and gentlemen. I should also, naturally, like to thank the Commissioners and the members of their staff, and the President of the Commission, who often participated with me in these debates and with whom I was able to establish much common ground in our work, objectives and efforts. Thank you, Commission. I should also, I am sure they will understand, like to thank the officials of the European Parliament and especially, if they will forgive me, my compatriots who work here. Finally, and I hope I have not forgotten anyone, I should like to thank my interpreters, the Portuguese interpreters, of whom I am very proud. I will end with the English expression: "I will miss you all" or, in Portuguese: “Já sinto saudades”. Thank you very much. In our view it was most important, after the Ahtisaari plan was presented to the Security Council, for the European Union, Russia and the United States to form a Troika in order to seek, again in very close contact with the parties, possible solutions on which the parties could agree. There were two main objectives, the objective of trying to explore certain aspects of the Ahtisaari plan that could and should be explored. On the other hand, we are sure, we and the European Union, that we have done all that we could to make it possible for an agreed solution to be reached on the future of Kosovo. We had 120 days to do it. We now know, and it is a matter of public knowledge on which the Troika too has reported, that it proved impossible for the parties to agree on the future status of Kosovo, but all is not lost. In the first place, we must record the excellent climate, the excellent atmosphere between the parties to the Troika and in the relations between the Troika and the parties. In the second place, as we hoped and expected, it was possible to explore some of the aspects highlighted in the Ahtisaari report and new points of agreement naturally emerged on that basis. In the third place, a most important aspect and one which has perhaps not received due attention is the fact that the parties agreed not to resort to violent solutions to settle the question of the future status of Kosovo. We attach great importance to this political commitment and we only hope, naturally, that it will be respected. The process has been referred to the United Nations again and will be debated again in the Security Council. The United Nations, let us not forget, has a fundamental role in this matter. But if it proves impossible at United Nations level for the members of the Security Council to agree on a solution that will determine the future status of Kosovo, we have no doubt that the international community and the European Union in particular will itself have to take decisions which we all know will be complex and perhaps difficult ones. Three observations in this connection are of fundamental concern to the Portuguese Presidency and will be of fundamental concern to Portugal as a Member State of the European Union after 1 January. Naturally, the first concern is to preserve the unity of the Member States. In our view, it is essential that when we are called upon to decide and if we take a decision it must be a joint decision. We must present a united front. In our view, this is absolutely essential. What we would not like or wish to see, what we would do everything possible to avoid, is for Europe to be divided on the question of Kosovo as it has been in the past on so many international situations, difficult international issues carrying great responsibilities. Unity must therefore be our watchword. Secondly, the European Union must assume its responsibilities because Kosovo is above all a European problem, our problem, and while it is clear that we rely on all our international partners in seeking a solution to this question too, Europe cannot turn its back on Kosovo, it must fully assume its responsibilities for a European problem and, at the conclusion of the Presidency, I consider that the European Union is perfectly aware of this fact and perfectly aware that it has a leading role to play in this matter. Thirdly, we must not be precipitate, we must consider carefully the consequences of any decisions we may take, we must naturally seek a consensus if possible in all circumstances and in all situations, and we must also naturally take a clear position on this question and convey that position in a very transparent and very obvious form to all partners who are also involved in the question of Kosovo in any way. Finally, any solution to the question of the future status of Kosovo must always and in all circumstances respect the values and principles that are fundamental to the European Union: peace and regional stability of course and also, obviously, respect for the law, respect for democracy, respect for human rights. There is no other frame of reference for the solution to the problem of Kosovo and we must not, under any circumstances, forget that the European Union offered the countries of the Western Balkans and Serbia in particular firm and unequivocal European prospects, and we must work with the parties to that end also. The parties must know that their natural vocation is to be in Europe. Let us hope that the European Union, in solving the difficult question of Kosovo – and, let us have no illusions, this is a complex and a difficult question – we have no alternative, as I say, that the European Union, in all circumstances and despite any differences there may be on particular issues, must maintain its unity. This is fundamental and essential to the credibility of the European Union and its external actions. That, in brief, is what I wanted to say to you about Kosovo."@en4 ". Señor Presidente, Vicepresidente de la Comisión, señorías, me gustaría referirme siquiera brevemente, en mi declaración de cierre a una cuestión que se ha planteado varias veces y que reviste suma importancia, que figura lógicamente en la agenda exterior de la Unión Europea y que, muy probablemente, siga constituyendo una prioridad en las próximas semanas y meses. Me refiero a la cuestión de Kosovo. Me gustaría explicar brevemente la posición de la Presidencia portuguesa respecto a este asunto primordial. Para concluir, señor Presidente, confío en que me disculpe, y estoy seguro de que entenderá que termine con una nota personal: ésta es la última vez que asistiré a un debate en el Parlamento Europeo como representante de la Presidencia portuguesa. Se trata por tanto de una despedida, que no puede transcurrir sin una expresión de reconocimiento y gratitud por el apoyo que siempre he recibido en esta Cámara del Presidente y de todos los diputados. He aprendido con ustedes, y gracias a ustedes, lo importante que es este Parlamento en el fortalecimiento de la democracia en nuestra Unión, y también, lógicamente, en la consolidación de la legalidad de las decisiones que adoptamos aquí con vistas, obviamente, a la creación de una Unión más libre y próspera para los ciudadanos de Europa. Por tanto, muchas gracias, señorías. Lógicamente, también me gustaría manifestar mi agradecimiento a los Comisarios y a los miembros de su personal, y al Presidente de la Comisión, que ha participado a menudo conmigo en estos debates, y con el que he podido establecer una gran base común en nuestro trabajo, nuestros objetivos y esfuerzos. Gracias, Comisión. También me gustaría, y estoy seguro de que lo comprenderán, expresar mi agradecimiento a los funcionarios del Parlamento Europeo y, en especial, si me lo permiten, a mis compatriotas que trabajan aquí. Por último, y confío en no haber olvidado a nadie, me gustaría manifestar mi gratitud a mis intérpretes, los intérpretes portugueses, de los que estoy muy orgulloso. Concluiré con la expresión inglesa: «I will miss you all» o, en portugués: «Já sinto saudades». Muchas gracias. En nuestra opinión, era sumamente importante que, después de la presentación del plan Ahtisaari al Consejo de Seguridad, la Unión Europea, Rusia y los Estados Unidos conformaran una troika con el fin de procurar, nuevamente en estrecho contacto con las partes, posibles soluciones en las que pudieran convenir las mismas. Había dos objetivos principales: por un lado, el de intentar examinar ciertos aspectos del plan Ahtisaari que pudieran y debieran analizarse. Por el otro, estamos seguros, tanto nosotros, como la Unión Europea, de que hemos realizado todo cuanto pudimos para hacer posible la consecución de una solución convenida respecto al futuro de Kosovo. Dispusimos de 120 días para tal tarea. Ahora sabemos, y es una cuestión de público conocimiento de la que la troika también ha informado, que resultó imposible para las partes llegar a un acuerdo respecto al estatus futuro de Kosovo, pero no está todo perdido. En primer lugar, debemos dejar constancia del excelente clima, del magnífico ambiente entre las partes de la troika, así como en las relaciones entre la troika y las partes. En segundo lugar, como confiábamos y esperábamos, fue posible examinar algunos de los aspectos destacados en el informe Ahtisaari y, lógicamente, surgieron nuevos puntos de acuerdo sobre esa base. En tercer lugar, un aspecto de suma relevancia, que quizá no haya recibido la atención debida, es el hecho de que las partes convinieron en abstenerse de recurrir a soluciones violentes para resolver la cuestión del futuro estatus de Kosovo. Atribuimos una enorme importancia a este compromiso político, y sólo confiamos, naturalmente, en que se respete. El proceso se ha vuelto a remitir a las Naciones Unidas, y se debatirá nuevamente en el Consejo de Seguridad. Las Naciones Unidas, no lo olvidemos, debe desempeñar un papel fundamental en este asunto. Sin embargo, si resulta imposible, en el ámbito de las Naciones Unidas, que los miembros del Consejo de Seguridad convengan una solución que determinará el estatus futuro de Kosovo, no nos cabe duda de que la comunidad internacional, y la Unión Europea en particular, tendrán que tomar decisiones por si mismas que, como todos sabemos, resultarán complejas y, quizá, difíciles. Tres observaciones sobre este particular son motivo de interés fundamental para la Presidencia portuguesa, y lo serán para Portugal como Estado miembro de la Unión Europea después del 1 de enero. Lógicamente, el primer motivo de interés consiste en preservar la unidad de los Estados miembros. En nuestra opinión, es esencial que, cuando se nos inste a decidir, si adoptamos una decisión, ésta sea conjunta. Debemos presentar un frente unido. Desde nuestro punto de vista, esto es absolutamente esencial. Lo que no nos gustaría ni desearíamos ver, lo que haríamos todo lo posible para evitar, es que Europa se dividiera respecto a la cuestión de Kosovo, como ha sucedido en el pasado respecto a tantas situaciones internacionales, cuestiones difíciles de ámbito internacional que comportan grandes responsabilidades. Por tanto, la unidad ha de ser nuestro lema. En segundo lugar, la Unión Europea ha de asumir sus responsabilidades, porque Kosovo constituye, por encima de todo, un problema europeo, nuestro problema, y aunque está claro que confiamos en todos nuestros socios internacionales para que busquen también una solución a esta cuestión, Europa no puede darle la espalda a Kosovo, debe asumir plenamente sus responsabilidades respecto a un problema europeo y, a la conclusión de la Presidencia, considero que la Unión Europea es perfectamente consciente de este hecho, y de que ha de desempeñar un papel protagonista en el tratamiento de este asunto. En tercer lugar, no debemos precipitarnos, debemos considerar con detenimiento las consecuencias de cualquier decisión que podamos tomar, hemos de buscar lógicamente un consenso, si resulta posible, en todas las circunstancias y en todas las situaciones, y también debemos asumir una posición inequívoca respecto a esta cuestión, y transmitir tal postura de un modo muy transparente y claro a todos los interlocutores que también participan de algún modo en el tratamiento de la cuestión de Kosovo. Por último, toda solución a la cuestión del estatus futuro de Kosovo debe respetar siempre, y en toda circunstancia, los valores y los principios que son fundamentales para la Unión Europea: paz y estabilidad regional, por supuesto, y también, como es obvio, el respeto de la ley, de la democracia y de los derechos humanos. No existe otro marco de referencia para la solución al problema de Kosovo, y no debemos olvidar, bajo ninguna circunstancia, que la Unión Europea ofreció a los países de los Balcanes occidentales, y a Serbia en particular, perspectivas europeas firmes e inequívocas, y debemos colaborar con las partes también a tal efecto. Las partes deben saber que su vocación natural es la de formar parte de Europa. Confiemos en que la Unión Europea, en la resolución de la difícil cuestión de Kosovo (y no nos engañemos, se trata de un problema complejo y difícil); no tenemos alternativa, pero como digo, que la Unión Europea, en toda circunstancia y a pesar de cualquier diferencia que pueda plantearse respecto a determinados aspectos, mantenga su unidad. Se trata de un aspecto fundamental y esencial para la credibilidad de la Unión Europea y sus acciones exteriores. Eso es, en breve, lo que quería decirles acerca de Kosovo."@es21 "President, komisjoni asepresident, daamid ja härrad, ma sooviksin lihtsalt lühidalt viidata oma lõppavalduses küsimusele, mida on tõstatatud mitu korda ja mis on äärmiselt tähtis, mis kuulub arusaadavalt Euroopa Liidu välistegevuse kavasse ja arvatavasti saab jätkuvalt olema prioriteediks tulevastel nädalatel ja kuudel. Ma pean silmas Kosovo küsimust. Ma tahaksin lühidalt selgitada Portugali kui eesistujariigi seisukohta selles olulise tähtsusega küsimuses. Lõpetuseks, hr president, ma loodan, et Te andestate mulle ja olen kindel, et Te mõistate, kui ma lõpetan isiklikul noodil: see on mulle viimane kord viibida Euroopa Parlamendi debatil Portugali kui eesistujariigi esindajana. Seepärast on see hüvastijätt ja hüvastijätt, mis ei saa toimuda tunnustuse ja tänu väljendamiseta toetusele, mida ma olen alati saanud selles täikogus presidendilt ja kõigilt liikmetelt. Ma olen õppinud koos teiega ja ma olen teie kaudu teada saanud, kui oluline on see parlament demokraatia tugevdamiseks meie liidus ja loomulikult samuti ka otsuste seaduslikkuse kindlustamiseks, mida me siin võtame vastu ilmselt eesmärgiga luua vabamat ja jõukamat liitu Euroopa kodanikele. Seega, tänan teid väga, daamid ja härrad. Ma tahaksin loomulikult tänada ka volinikke ja nende personali, kes sageli osalesid koos minuga nendel debattidel ja kellega mul õnnestus saavutada palju ühist arusaamist meie töös, eesmärkides ja jõupingutustes. Tänan teid, komisjon. Ja ma tahaksin, ning olen kindel, et nad mõistavad, tänada Euroopa Parlamendi ametnikke ja eriti, kui nad mulle andestavad, oma kaasmaalasi, kes töötavad siin. Lõpuks, ja ma loodan, et ma pole unustanud kedagi, ma tahaksin tänada minu tõlke, portugali tõlke, kelle üle ma olen väga uhke. Ma lõpetan inglisekeelse väljendiga: „I will miss you all“ (ma hakkan teid kõiki taga igatsema) ehk Portugali keeles: “Já sinto saudades”. Tänan teid väga. Meie vaatepunktist oli pärast Ahtisaari plaani esitamist julgeolekunõukogule äärmiselt tähtis Euroopa Liidule, Venemaale ja Ühendriikidele moodustada troika, et otsida uuesti, väga tihedas kontaktis osapooltega, võimalikke lahendusi, millega osapooled saaksid nõustuda. Oli olemas kaks peaeesmärki, eesmärk püüda uurida teatud aspekte Ahtisaari kavast, mida võiks ja tuleks uurida. Teiselt poolt, meie ja Euroopa Liit oleme kindlad, et oleme teinud kõik mis võimalik, jõudmaks kokkuleppelise lahenduseni Kosovo tuleviku suhtes. Meil oli selleks 120 päeva. Nüüd me teame ja see on saanud avalikult teatavaks, millest ka troika on ette kandnud, et osapooltel osutus võimatuks kokku leppida Kosovo tulevase staatuse suhtes, kuid kõik pole veel kadunud. Esiteks peame me märkima suurepärast kliimat, suurepärast atmosfääri osapoolte vahel troika suhtes ja suhetes troika ja osapoolte vahel. Teiseks, nagu me lootsime ja ootasimegi, osutus võimalikuks uurida mõningaid Ahtisaari raportis rõhutatud aspekte ja loomulikult kerkisid selle põhjal esile uued kokuleppe punktid. Kolmandaks, kõige tähtsam aspekt ja niisugune, mis pole võibolla saanud vajalikku tähelepanu, on fakt, et osapooled nõustusid mitte kasutama vägivaldseid lahendusi Kosovo tulevase staatuse küsimuse otsustamiseks. Me omistame suurt tähtsust sellele poliitilisele kohustusele ja loomulikult me ainult loodame, et seda respekteeritaks. Protsess on jälle suunatud Ühinenud Rahvaste Organisatsiooni ja seda hakatakse uuesti arutama julgeolekunõukogus. Ärgem unustagem, et Ühinenud Rahvaste Organisatsioonil on selles küsimuses põhiroll. Aga kui julgeolekunõukogu liikmetel osutub võimatuks Ühinenud Rahvaste Organisatsiooni tasemel kokku leppida lahenduses, mis määratleb Kosovo tulevase staatuse, pole meil kahtlustki, et rahvusvaheline üldsus ja eriti Euroopa Liit peab ise tegema otsuseid, mis, nagu me kõik teame, on keerulised ja võibolla rasked. Eesistujariik Portugalile valmistavad põhimuret kolm aspekti, mis on üliolulised ka Portugalile kui Euroopa Liidu liikmesriigile pärast 1. jaanuari. Loomulikult on esimeseks mureks säilitada liikmesriikide ühtsus. Meie seisukohalt on oluline, et kui meilt nõutakse otsustamist ja et kui me võtame vastu otsuse, siis peab see olema ühine otsus. Me peame esinema ühtse rindena. Meie seisukohalt on see absoluutselt ülioluline. Mida me ei soovi ega taha näha, mille vältimiseks me teeksime kõik võimaliku, on see, et Euroopa ei oleks lõhestunud Kosovo küsimuses, nagu ta on olnud minevikus nii paljudes rahvusvahelistes situatsioonides, rasketes, suurt vastutust kätkevates rahvusvahelistes küsimustes. Ühtsus peab seetõttu olema meie juhtlause. Teiseks, Euroopa Liit peab võtma omale vastutuse, sest Kosovo on kõigepealt Euroopa probleem, meie probleem ja kuigi on selge, et me sõltume kõigist oma rahvusvahelistest partneritest ka sellele küsimusele lahenduse leidmisel, ei või Euroopa pöörata selga Kosovole, ta peab täielikult enda peale võtma oma kohustused Euroopa probleemi eest ja oma eesistumisaja lõpuks, ma arvan, et Euroopa Liit on täiesti teadlik oma juhtivast rollist selles küsimuses. Kolmandaks, me ei tohi olla ennatlikud, me peame hoolikalt arvestama iga meie poolt tehtava otsuse tagajärgedega, loomulikult peame me otsima konsensust võimalikult kõigil juhtudel ja olukordades ja loomulikult peame me ka võtma arusaadava seisukoha selles küsimuses ja edastama seda seisukohta väga läbipaistvas ja iseenesestmõistetavas vormis kõigile, kes on samuti ka mingil moel seotud Kosovo küsimusega. Lõpuks, igasugune lahendus Kosovo tulevase staatuse küsimusele peab alati ja igal juhul austama neid väärtusi ja printsiipe, mis on Euroopa Liidu jaoks olulised: rahu ja muidugi regionaalne stabiilsus ja samuti arusaadavalt ka austus seaduse vastu, austus demokraatia ja inimõiguste vastu. Kosovo küsimuse lahendamisel ei ole mingit muud raamistikku ega soovitust ja me ei tohi mingil juhul unustada, et Euroopa Liit on lubanud Lääne-Balkani maadele ja Serbiale eriti kindlaid ja ühemõttelisi Euroopa väljavaateid ja me peame osapooltega ka selles suunas töötama. Osapooled peavad teadma, et nende õige kutsumus on olla Euroopas. Lootkem, et Euroopa Liit Kosovo raske küsimuse lahendamisel – ja ärgem tehkem endale illusioone, see on keeruline ja raske küsimus, meil pole alternatiivi, nagu ma ütlen – et Euroopa Liit, igal juhul ja vaatamata mis tahes esineda võivatele lahkhelidele teatud küsimustes, peab säilitama oma ühtsuse. See on põhiline ja olulise tähtsusega Euroopa Liidu usaldusväärsusele ja selle välistegevusele. See ongi lühidalt see, mida tahtsin Kosovo kohta öelda."@et5 "Arvoisa puhemies, arvoisa komission varapuheenjohtaja, hyvät parlamentin jäsenet, haluaisin tässä loppupuheenvuorossani mainita vain lyhyesti erittäin tärkeän kysymyksen, joka on otettu esille useaan otteeseen ja joka sisältyy luonnollisesti Euroopan unionin ulkoisten asioiden asialistaan ja joka hyvin todennäköisesti on ensisijaisten aiheiden joukossa myös lähiviikkoina ja -kuukausina. Tarkoitan Kosovon kysymystä. Haluaisin kertoa lyhyesti puheenjohtajavaltio Portugalin kannan tähän elintärkeään aiheeseen. Arvoisa puhemies pyydän anteeksi, ja olen varman että ymmärrätte, kun haluan lopettaa henkilökohtaiseen viestiin: tämä on viimeinen kerta, kun osallistun Euroopan parlamentin keskusteluun puheenjohtajavaltio Portugalin edustajana. Nyt on siis jäähyväisten aika, ja siksi minun on annettava tunnustus ja ilmaistava kiitollisuuteni sen tuen johdosta, jota olen aina saanut täällä parlamentissa sekä puhemieheltä että kaikilta jäseniltä. Olen oppinut asioita kanssanne ja olen oppinut teiltä sen, miten tärkeä rooli parlamentilla on unionimme demokratian vahvistamisessa ja luonnollisesti myös niiden päätösten oikeutuksen vahvistamisessa, joita teemme pyrkiessämme tekemään unionista entistä vapaamman ja menestyvämmän Euroopan kansalaisten hyväksi. Paljon kiitoksia, arvoisat jäsenet. Haluan luonnollisesti kiittää myös komission jäseniä ja komission henkilökuntaa, komission puheenjohtajaa, joka osallistui monesti kanssani näihin keskusteluihin ja jonka kanssa saatoin luoda yhteistä pohjaa työllemme, tavoitteillemme ja ponnisteluillemme. Kiitoksia, komissio. Myös Euroopan parlamentin virkamiehet ymmärtävät varmasti haluni kiittää heitä sekä erityisesti täällä työskenteleviä maanmiehiäni. Kiitän myös portugalin kielen tulkkejani, joista olen hyvin ylpeä. Lopetan englantilaiseen sanontaan: ja sama portugaliksi: . Paljon kiitoksia. Sen jälkeen, kun Ahtisaaren suunnitelma oli esitelty YK:n turvallisuusneuvostolle, oli mielestämme hyvin tärkeää, että Euroopan unioni, Venäjä ja Yhdysvallat muodostivat troikan, jonka tehtävänä oli löytää hyvin tiiviissä yhteistyössä osapuolten kanssa ratkaisumallit, jotka kaikki osapuolet voisivat hyväksyä. Troikka asetti kaksi päätavoitetta, joista toinen oli se, että pyrittäisiin kartoittamaan Ahtisaaren suunnitelmasta ne näkökohdat, joita pitäisi ja kyettäisiin tutkimaan edelleen. Toisaalta me Euroopan unionissa uskomme vakaasti, että olemme tehneet kaikkemme hyväksyttävän ratkaisun löytämiseksi Kosovon tulevaisuutta koskevaan kysymykseen. Meille annettiin 120 päivää aikaa löytää tuo ratkaisu. Nyt tiedämme, että – tämä on yleisessä tiedossa ja myös troikka on raportoinut siitä – osapuolten oli mahdotonta päästä yksimielisyyteen Kosovon tulevasta asemasta, mutta kaikkea ei ole vielä menetetty. Meidän on ennen kaikkea pantava merkille troikan osapuolten välinen hieno yhteishenki sekä sopimuspuolten välinen hieno ilmapiiri. Toiseksi kuten toivoimme ja oletimme, tiettyjen Ahtisaaren raportissa painotettujen näkökohtien tarkastelu oli mahdollista, mikä puolestaan mahdollisti sen, että uusista kohdista päästiin sopimukseen. Kolmas hyvin tärkeän seikka, joka ei ehkä ole saanut asianmukaista huomiota, on se, että osapuolet sopivat luopuvansa väkivaltaisista ratkaisuista Kosovon aseman määrittelyssä. Kiinnitämme suurta huomiota tähän poliittiseen sitoumukseen ja toivomme luonnollisesti vain, että sitä noudatetaan. Prosessi on jätetty jälleen YK:n ratkaistavaksi, ja siitä keskustellaan uudelleen turvallisuusneuvostossa. Ei pidä unohtaa, että YK:lla on keskeinen rooli tässä prosessissa. Jos YK:n turvallisuusneuvoston jäsenet eivät kuitenkaan pääse yhteisymmärrykseen Kosovon aseman määrittelevästä ratkaisusta, on selvää, että kansainvälisen yhteisön ja varsinkin Euroopan unionin on tehtävä päätöksiä, jotka tulevat olemaan moninaisia ja vaikeita, kuten me kaikki tiedämme. Tähän liittyy kolme näkökohtaa, joilla on ratkaiseva merkitys Portugalille puheenjohtajavaltiona ja myös Euroopan unionin jäsenvaltiona 1. tammikuuta jälkeen. Ensimmäinen näkökohta on luonnollisesti mahdollisuus säilyttää jäsenvaltioiden yhtenäisyys. Mielestämme on olennaista, että päätökset, joita meidän odotetaan tekevän, on tehty yhdessä. Meidän on vedettävä yhtä köyttä. Tämä on meille elintärkeä asia. Emme halua ja vältämme viimeiseen asti Euroopan jakautumista Kosovon kysymyksessä, kuten on tapahtunut monesti aiemmin kansainvälisesti vaikeissa ongelmissa, jotka edellyttävät suurta vastuuta. Yhtenäisyys on siis otettava tunnuslauseeksemme. Toiseksi Euroopan unionin on kannettava vastuunsa, sillä Kosovo on ennen kaikkea Euroopan ongelma, meidän yhteinen ongelmamme. Vaikka on selvää, että luotamme kansainvälisten kumppaniemme tukeen etsiessämme ratkaisua myös tähän ongelmaan, Eurooppa ei voi kuitenkaan kääntää selkäänsä Kosovolle, vaan sen on kannettava täysi vastuunsa tässä eurooppalaisessa ongelmassa. Portugalin puheenjohtajakauden päättyessä minun on sanottava, että minusta Euroopan unioni tiedostaa täysin tämän tosiasian sekä sen, että sillä on johtoasema tässä asiassa. Kolmanneksi emme saa hätiköidä, vaan meidän on punnittava huolellisesti kaikkien päätöstemme seuraukset ja pyrittävä luonnollisesti yksimielisyyteen kaikissa mahdollisissa tilanteissa. Meidän on myös otettava selkeästi kantaa tähän kysymykseen ja kerrottava kannastamme avoimesti ja selkeästi kaikille kumppaneille, jotka ovat mukana ratkaisemassa Kosovon kysymystä. Kaikissa Kosovon tulevaa asemaa koskevissa ratkaisuissa on ehdottomasti ja kaikissa olosuhteissa otettava huomioon Euroopan unionin perusarvot ja -periaatteet: rauha ja alueellinen vakaus luonnollisesti sekä lainsäädännön, demokratian ja ihmisoikeuksien kunnioittaminen. Kosovon ongelman ratkaisulle ei ole muuta viitekehystä, emmekä saa missään olosuhteissa unohtaa, että Euroopan unioni on tarjonnut Länsi-Balkanin maille ja erityisesti Serbialle vankat ja selkeät eurooppalaiset näkymät, joten meidän on ponnisteltava osapuolten kanssa myös tässä tarkoituksessa. Osapuolten on syytä tietää, että Eurooppa on heidän luonnollinen viitekehyksensä. Toivokaamme, että Euroopan unioni pysyy kaikissa tilanteissa ja erimielisyyksistä huolimatta yhtenäisenä selvittäessään tätä vaikeaa Kosovon kysymystä, jossa meidän ei pidä kuvitella turhia, koska se on monimutkainen ja vaikea ongelma, sillä, kuten olen sanonut, meillä ei ole vaihtoehtoja. Tämä on keskeinen kysymys Euroopan unionin uskottavuuden ja ulkoisten toimien kannalta. Tämä oli lyhykäisyydessään se, mitä halusin sanoa Kosovosta."@fi7 "Monsieur le Président, Madame la Vice-présidente de la Commission, Mesdames et Messieurs, je voudrais brièvement mentionner au cours de mon discours de clôture une question qui a été soulevée à plusieurs reprises, qui est d’une importance cruciale, naturellement à l’agenda extérieur de l’Union européenne et qui continuera très probablement d’être une priorité au cours des semaines et des mois à venir. Il s’agit de la question du Kosovo. Je voudrais expliquer brièvement la position de la présidence portugaise dans ce dossier essentiel. Finalement, Monsieur le Président, j’espère que vous me le pardonnerez et suis certain que vous le comprendrez, mais je voudrais terminer sur une note personnelle: c’est la dernière fois que je participe à un débat au Parlement européen en tant que représentant de la présidence portugaise. Il s’agit donc d’adieux et je ne peux faire mes adieux sans exprimer ma reconnaissance et ma gratitude pour le soutien dont j’ai toujours bénéficié au sein de cette Assemblée de la part du Président ainsi que de l’ensemble de ses membres. J’ai beaucoup appris avec vous et appris grâce à vous à quel point ce Parlement était important pour le renforcement de la démocratie dans notre Union ainsi que, bien entendu, pour le renforcement de la légalité des décisions que nous prenons ici afin de créer, évidemment, une Union plus libre et plus prospère pour les citoyens de l’Europe. Merci beaucoup, Mesdames et Messieurs. Je voudrais également remercier les commissaires ainsi que les membres de leurs équipes, le président de la Commission, qui a souvent participé avec moi à ces débats et avec qui j’ai pu établir une base largement commune pour nos travaux, nos objectifs et nos efforts. Je remercie donc la Commission. Je voudrais également, et je suis sûr qu’ils comprendront, remercier les fonctionnaires du Parlement européen et particulièrement, si vous me le permettez, mes compatriotes qui travaillent ici. Enfin, et j’espère n’avoir oublié personne, je voudrais remercier mes interprètes, les interprètes portugais, dont je suis extrêmement fier. Je conclurai par l’expression anglaise: ou, en portugais Je vous remercie. Il nous semblait extrêmement important, après la présentation du plan Ahtisaari au Conseil de sécurité, que l’Union européenne, la Russie et les États-Unis forment une troïka afin de rechercher, en étroite collaboration avec les parties, des solutions possibles sur lesquelles les parties pourraient se mettre d’accord. Nous avions deux objectifs principaux, celui d’essayer d’explorer certains aspects du plan Ahtisaari qui pouvaient et devaient l’être. Et, d’autre part, être sûr, au sein de l’Union européenne, d’avoir tout fait pour rendre possible un accord sur une solution pour l’avenir du Kosovo. Nous avions 120 jours pour cela. Nous savons maintenant, et il s’agit d’une information publique dont la troïka a fait rapport, qu’il n’a pas été possible pour les parties de se mettre d’accord sur le futur statut du Kosovo, mais tout n’est pas perdu. Nous devons tout d’abord souligner l’excellent climat, l’excellente atmosphère entre les parties de la troïka ainsi qu’au niveau des relations de la troïka et des parties. Deuxièmement, comme nous l’espérions et nous nous y attendions, il a été possible d’examiner plus avant certains aspects mis en exergue dans le rapport Ahtisaari ainsi que des nouveaux points d’accord qui ont naturellement émergé sur cette base. Troisièmement, un aspect extrêmement important, et qui n’a peut-être pas reçu l’attention qu’il méritait, est le fait que les parties ont convenu de ne pas avoir recours à la violence pour régler la question du futur statut du Kosovo. Nous attachons une grande importance à cet engagement politique et nous espérons, naturellement, qu’il sera respecté. Ce processus a été une fois de plus renvoyé aux Nations unies et sera encore débattu au Conseil de sécurité. Les Nations unies, ne l’oublions pas, ont un rôle fondamental dans ce dossier. Mais s’il s’avère impossible pour les membres du Conseil de sécurité de se mettre d’accord sur une solution pour déterminer le futur statut du Kosovo au niveau des Nations unies, nous savons avec certitude que la communauté internationale et l’Union européenne en particulier devront prendre des décisions qui, nous en sommes tous conscients, seront complexes et peut-être difficiles. En la matière, trois préoccupations sont particulièrement importantes pour la présidence portugaise et le seront pour le Portugal en tant qu’État membre de l’Union européenne après le 1 janvier. Naturellement, la première concerne la préservation de l’unité des États membres. Selon nous, il est essentiel que lorsque nous serons appelés à nous prononcer et que si nous prenons une décision, celle-ci devra être conjointe. Nous devons afficher un front uni. Cela nous semble essentiel. Nous ne voudrions pas, n’aimerions pas – et nous faisons tout pour l’éviter – que l’Europe soit divisée sur la question du Kosovo comme cela a été le cas par le passé pour tant de questions et situations internationales entraînant de grandes responsabilités. L’unité doit donc être notre chien de garde. Deuxièmement, l’Union européenne doit assumer ses responsabilités car le Kosovo est avant tout un problème européen, notre problème, et bien qu’il soit clair que nous comptons sur l’aide de tous nos partenaires internationaux pour trouver une solution à celui-ci, l’Europe ne peut pas tourner le dos au Kosovo. Elle doit assumer pleinement ses responsabilités vis-à-vis de ce problème européen et, alors que la présidence s’achève, j’estime que l’Union européenne est parfaitement consciente de ce fait et qu’elle joue un rôle prépondérant dans ce dossier. Troisièmement, nous ne devons pas nous précipiter. Nous devons étudier avec soin les conséquences de toute décision éventuelle, nous devons évidemment rechercher le consensus si possible dans toutes les circonstances et situations, et nous devons également adopter une position claire sur cette question et présenter celle-ci de manière très transparente et limpide à tous les partenaires impliqués dans le dossier du Kosovo. Enfin, toute solution à la question du futur statut du Kosovo devra toujours respecter les principes et valeurs fondamentaux de l’Union européenne: paix et stabilité régionale, bien entendu, mais également le respect du droit, de la démocratie et des droits de l’homme. Il n’existe pas d’autre cadre de référence pour une solution au problème du Kosovo et nous ne devons, en aucun cas, oublier que l’Union européenne a offert aux pays des Balkans occidentaux, et à la Serbie en particulier, des perspectives européennes fermes et sans équivoque. Nous devons œuvrer avec les parties dans ce sens. Les parties doivent savoir que leur vocation naturelle est européenne. Espérons que dans le cadre de ses efforts visant à régler la question du Kosovo - n’ayons aucune illusion, il s’agit d’une question complexe et difficile -, et nous n’avons aucune alternative, comme je l’ai dit, dans toutes les circonstances et malgré les différences qui peuvent exister sur des questions précises, l’Union européenne maintienne son unité. Cela est fondamental et essentiel pour la crédibilité de l’Union européenne et ses actions à l’extérieur. Voilà, en résumé, ce que je souhaitais dire sur le Kosovo."@fr8 "a Tisztelt Elnök úr, a Bizottság alelnöke! Hölgyeim és uraim! A zárónyilatkozatomban egy olyan kérdésre kívánok röviden utalni, amelyet már több alkalommal is felvetettek, és amely rendkívüli fontossággal bír, ami természetesen az Európai Unió külpolitikai menetrendjével kapcsolatos és valószínűleg továbbra is kiemelt helyen szerepel az elkövetkezendő hetekben és hónapokban. Koszovó kérdésére utalok. Szeretném röviden elmagyarázni a portugál elnökségnek ebben az alapvető kérdésben elfoglalt álláspontját. Végezetül, Elnök úr, remélem, megbocsátja nekem, és biztos vagyok, hogy megérti, hogy személyes hangot ütök meg: ez az utolsó alkalom, hogy a portugál elnökség képviselőjeként veszek részt egy vitában az Európai Parlamentben. Ez tehát egy búcsú, egy búcsú, amely nem történhet meg anélkül, hogy ne fejezném ki elismerésemet és hálámat a támogatásért, amelyet a Parlamenttől és minden képviselőtől mindig megkaptam, itt, ebben a Házban. Önökkel együtt és Önök által megtanultam, hogy mennyire fontos szerepe van ennek a Parlamentnek az Unió demokráciájának megerősítésében, és természetesen azon határozatok jogszerűségének megerősítésében, amelyek nyilvánvaló célja, hogy az európai polgárok számára egy szabadabb és sikeresebb Unió jöjjön létre. Köszönöm tehát, hölgyeim és uraim. Szeretnék természetesen köszönetet mondani a biztosoknak, és személyzetük minden tagjának, a Bizottság elnökének, aki gyakran velem együtt vett részt ezeken a vitákon, és akivel sok esetben sikerült közös nevezőre jutnom a munkánk, célkitűzéseink és erőfeszítéseink során. Köszönöm, Bizottság. Szeretnék köszönetet mondani – bizonyára megértik majd – az Európai Parlament tisztviselőinek, és különösképpen, remélem, elnézik nekem, az ott dolgozó honfitársaimnak. Végezetül,remélem, hogy senkit sem felejtettem ki, szeretnék köszönetet mondani a tolmácsaimnak, a portugál tolmácsoknak, akikre nagyon büszke vagyok. Egy angol kifejezéssel zárom szavaimat: „I will miss you all”, ami portugálul így hangzik: „Já sinto saudades”. Nagyon köszönöm. Meglátásunk szerint az Ahtisaari terv Biztonsági Tanácshoz való benyújtása után rendkívül fontos volt, hogy az Európai Unió, Oroszország és az Egyesült Államok egy Trojkát alakítson, hogy az érintett felekkel szoros kapcsolatban olyan lehetséges megoldást keressen, amelyben a felek meg tudnak állapodni. Két fő célkitűzés volt, az egyik az Ahtisaari terv bizonyos szempontjainak a megvizsgálása, amiket meg lehetett és meg kellett vizsgálni. Másrészről biztosak vagyunk abban, mi és az Európai Unió is, hogy mindent elkövettünk a Koszovó jövőjére vonatkozó, közösen elfogadott megoldás érdekében. 120 napunk volt erre. Most már tudjuk és közismertté vált, amiről a Trojka is jelentést készített, hogy felek részéről lehetetlennek bizonyult a Koszovó jövőbeli státuszára vonatkozó megállapodás, de még nincs minden veszve. Először is, rá kell mutatnunk a kiváló hangulatra és kiváló légkörre, ami a feleknek a Trojkához való viszonyát, valamint a Trojka és felek közötti kapcsolatot jellemezte. Másodszor, reményeinknek és számításainknak megfelelően lehetséges volt az Ahtisaari-jelentésben szereplő néhány kiemelt szempont megvizsgálása, aminek alapján természetesen új megállapodási pontok jöttek létre. Harmadszor, rendkívül fontos az a szempont, ami talán nem kapott kellő figyelmet, hogy a felek megállapodtak abban, miszerint a Koszovó jövőbeli státuszára vonatkozó kérdés rendezése során nem folyamodnak erőszakos megoldásokhoz. Nagy jelentőséget tulajdonítunk ennek a politikai kötelezettségvállalásnak, és természetesen csak remélni tudjuk, hogy be is fogják tartani. A folyamat az Egyesült Nemzetek Szervezete elé került, és a Biztonsági Tanácsban újra fogják tárgyalni. Ne feledkezzünk meg arról, hogy ebben az ügyben az Egyesült Nemzetek Szervezetének alapvető fontosságú a szerepe. Amennyiben azonban az Egyesült Nemzetek szintjén nem sikerül a Biztonsági Tanácsban a tagállamoknak megállapodásra jutniuk Koszovó jövőjét illetően, nincs kétségünk afelől, hogy akkor a nemzetközi közösségnek és különösen az Európai Uniónak kell döntéseket hoznia, és mind tudjuk, ezek összetett és valószínűleg nehéz döntések lesznek A portugál elnökségnek – és majd január 1-je után Portugáliának mint az Európai Unió tagállamának – ezzel kapcsolatban három alapvető jelentőségű megjegyzése lesz. Természetesen az első a tagállamok egységének megőrzése. Véleményünk szerint, ha döntésre szólítanak fel bennünket vagy ha döntést hozunk,annak közös döntésnek kell lennie. Egységesen kell fellépnünk. Véleményünk szerint ez elengedhetetlen. Amit nem szeretnénk vagy nem akarunk látni, aminek elkerülése érdekében minden elképzelhetőt megtennénk, az Európának Koszovó kérdésében való megosztottsága, mint ami a múltban, számos nemzetközi helyzetben, nagy felelősséggel járó nemzetközi kérdésekben már előfordult. A jelszavunk az egység kell, hogy legyen. Másodszor, az Európai Uniónak felelősséget kell vállalnia, mivel Koszovó mindenekelőtt európai probléma, a mi problémánk, miközben minden nemzetközi partnerünkre számítunk a kérdés megoldásának keresésében. Európa nem fordíthat hátat Koszovónak, teljes felelősséget kell vállalnia egy európai problémáért és az elnökségi időszak végén úgy gondolom, hogy az Európa Unió tökéletesen tudatában van ennek a ténynek, és tisztában van azzal, hogy ebben a kérdésben vezető szerepet kell játszania. Harmadszor, nem szabad kapkodnunk bármilyen döntést is hozunk, először alaposan fel kell mérnünk annak következményeit és minden körülmény között és minden helyzetben természetesen konszenzusra kell törekednünk, világos álláspontot kell képviselnünk ebben a kérdésben, világos és egyértelmű módon közvetítenünk kell ezt az álláspontot a Koszovó kérdésében szintén érintett partnereink felé. Végezetül, akármilyen megoldás is merül fel Koszovó jövőbeli státuszát illetően, annak minden körülmények között tiszteletben kell tartania az Európai Unió értékeit és alapelveit: mint természetesen a békét és a regionális stabilitást, és nyilvánvalóan a törvény tiszteletét, a demokrácia és az emberi jogok tiszteletben tartását. Koszovó problémájának megoldására nincs másik referenciakeret és semmilyen körülmények között sem szabad megfeledkeznünk arról, hogy az Európai Unió határozott és világos európai távlatokat vázolt fel, különösen a Nyugat-Balkán térség országai és Szerbia számára és ebben a vonatkozásban is együtt kell dolgoznunk az érintett felekkel. A feleknek tudniuk kell, hogy a természetes pályájukat Európában maradás jelenti. Reméljük, hogy Koszovó nehéz kérdésének megoldása során – és ne legyenek illúzióink, ez egy nehéz és komplex kérdés –nincs más választásunk, mint hogy az Európai Uniónak minden körülmények között és bizonyos kérdésekkel kapcsolatban felmerülő nézeteltérések ellenére is, fenn kell tartania az egységét. Ez alapvető és nélkülözhetetlen az Európai Unió hitelessége és külső fellépései szempontjából. Ezt akartam Önöknek röviden Koszovóval kapcsolatban elmondani."@hu11 ". Signor Presidente, signora Vicepresidentedella Commissione, onorevoli deputati, vorrei solo anch’io riferirmibrevemente, nel mio intervento conclusivo,a unaquestione che in questa sede è stata sollevatadiverse volte; questo problema è della massima importanza, naturalmente fa parte dell’ordinedel giorno dell’Unione europea sulle questioni esteree con grande probabilità continueràa essere prioritarionelle prossime settimane e nei prossimi mesi. Alludo alla questione del Kosovo, e vorrei spiegarvi brevementela posizione della presidenza portoghesesu tale argomento cruciale. Infine, signor Presidente, spero mi perdoneràe sono sicuro che comprenderà, se terminocon unanota personale: questa è l’ultima voltache partecipo a un dibattito nel Parlamentoeuropeocome rappresentante della Presidenza portoghese. Questa è pertanto una nota d’addio, che non può essere formulatasenza un’espressionedi riconoscimentoe gratitudineper il sostegno che ho sempre ricevutoin quest’Auladal Presidentee da tutti i membri. Ho imparato con voi e ho imparato attraverso di voi quanto questo Parlamentosia importante per rafforzarela democrazianella nostra Unionee, naturalmente, per rafforzare la legittimità delle decisioniche si prendono in questa sede, ovviamente, allo scopo di creare un’Unione più prosperae più libera per il bene dei cittadini europei. Pertanto, grazie infinite, onorevoli deputati. Vorrei anche, logicamente, ringraziarei Commissarie iloro collaboratori, il presidentedella Commissione, che ha spesso partecipatocon me a questi dibattitie con cuisono riuscito astabilire una grande affinitàper quanto riguarda lavoro, obiettivi e sforzi. Grazie, Commissione. Vorrei anche, e sono sicuroche capirete, ringraziarei funzionari delParlamento europeoe in particolare, perdonatemene, i miei compatriotiche lavorano qui. Infine, e sperodi non averne dimenticato qualcuno, vorrei ringraziare gli interpreti della mia lingua, gli interpreti di portoghese, dei quali sono molto orgoglioso. Vorrei terminare con l’espressione inglese: “ ” o, in portoghese: “ ”. Grazie infinite. A nostro parere, è stato molto importante, dopo che il piano Ahtisaari è stato presentato al Consiglio di sicurezza, poter costituire una formata da Unione europea, Russia e StatiUniti,per cercare, sempre in contatto molto stretto con le parti, eventuali soluzionisu cui le parti potessero trovare un accordo. Vi erano due obiettivi principali, fra cuiquello di provaread approfondire alcuni aspettidel piano Ahtisaari che potessero e dovessero esserlo. D’altra parte, siamo certi, noi e l’Unione europea, che abbiamo fatto tuttoquello che era in nostro potereperché si arrivasse a un’effettiva soluzione consensualesul futurodel Kosovo. Avevamo 120 giorni per farlo. Oggi sappiamo, ed è un fatto di dominio pubblicoriferito anche dalla che si è dimostrato impossibile per le partimettersi d’accordo sullo status futurodel Kosovo, ma non tutto è perduto. In primo luogo, dobbiamo registrareil clima ottimo e l’atmosfera eccellentefra le parti della e nelle relazioni fra la e le parti. In secondo luogo, come speravamo e credevamo, è stato effettivamente possibile approfondire alcuni degli aspettievidenziati nella relazione Ahtisaari e nuovi punti di accordo sono naturalmenteemersi su quella base. In terzo luogo, un aspettomolto importantee che, forse, non ha ricevuto l’attenzione che meritavaè l’impegno delle partia non ricorrere asoluzioni violenteper la risoluzione della questionedello status futurodel Kosovo. Attribuiamo una grandeimportanza a questo impegno politicoe speriamo solo, ovviamente, che sia rispettato. Il processoè nuovamente tornato nelle mani delle Nazioni Unitee sarà discusso nuovamente in sede di Consiglio di sicurezza. Le Nazioni Unite, non dimentichiamolo, hanno un ruolo fondamentaleda giocare nella questione. Ma se,a livello delle Nazioni Unite,si dimostrasse impossibile per i membri del Consigliodi sicurezzamettersi d’accordo su una soluzioneche possa determinare il futuroassetto del Kosovo, non abbiamo dubbi che la comunità internazionalee, in particolare, l’Unione europeadovranno prendere in prima persona decisioniche, come tutti sappiamo, sarannocomplessee forse difficili. Tre osservazioni a questo propositosono d’importanza fondamentaleper la Presidenza portoghesee per ilPortogallo in quanto Stato membrodell’Unione europeadopoil 1°gennaio. Naturalmente, prima di tutto viene il mantenimentodella coesione degliStati membri. A nostro parere, è essenzialeche, se e quando saremo chiamati a decidere, lo si faccia in forma congiunta. Dobbiamo presentarcicome un fronte unito. Secondo noi, questo è assolutamente essenziale. Quello che non vorremmoe ci dispiacerebbe vedere, quello che faremo tutto il possibile per evitare, sarebbe che l’Europa si presentasse divisa su questo problema del Kosovo come è successo in passato relativamente a così tante situazioni internazionali, a così tante questioni internazionali difficili, che comportavano grandi responsabilità. “Unità”deve essere, pertanto, la nostra parola d’ordine. In secondo luogo, l’Unione europeadeve assumersile sue responsabilità,perchéil Kosovo rappresenta in primo luogo un problema europeo, un nostro problema, e se è evidenteche abbiamo bisogno di tutti i nostri internazionali anche per trovare una soluzione ad esso, l’Europa non può voltare le spalle al Kosovo, si deve assumere per intero le proprieresponsabilità riguardo a un problema europeoe, a conclusionedella Presidenza, ritengo che l’Unioneeuropeasia perfettamenteconsapevoledi questo fattoe perfettamente consapevole di dover giocare effettivamente un ruolo dominante nella questione. In terzo luogo, non dobbiamo muoverci affrettatamente, dobbiamo soppesarecon curale conseguenzedi ogni decisioneche potremmo prendere, dobbiamo naturalmente cercare se possibile in tutte le circostanzee in tutte le situazioni, un consenso, e del pari naturalmente dobbiamoanche prendere una chiaraposizione sutale questionee trasmettere questa posizione in una forma molto trasparente e molto comprensibileatutti i chesono a loro volta coinvolti, a qualsiasi titolo, nella problematica. Infine, ogni soluzionealla questionedel futuroassetto del Kosovo dovrà sempre e in ogni circostanzarispettarei valori e i principifondamentalidell’Unione europea: naturalmente, pace e stabilità regionalee anche, ovviamente, rispetto della legge, della democrazia, e dei diritti umani. Non esiste un altro quadro di riferimentoper la soluzioneal problema del Kosovo e non dobbiamo, in alcuna circostanza, dimenticare che l’Unione europeaha offerto ai paesi deiBalcani occidentalie in particolare alla Serbia una prospettiva europea chiara einequivocabile, e dobbiamo lavorare con le parti anche in quel senso. Le parti devono sapere che il loro posto è in Europa. Speriamo che effettivamentel’Unione europea, per risolvere la difficile questionedel Kosovo (la quale, non facciamoci illusioni, è particolarmente ardua e complessa)...Non possiamo che sperare, dicevo, che l’Unione europea, in tutte le circostanzee a dispetto delle divergenze che ci possano esseresu determinate questioni, sappia mantenere la sua unità. Questo è fondamentaleed essenzialeper la credibilitàdell’Unione europea nella sua azione esterna. Questo, brevemente, era quanto volevo dirvi sul Kosovo."@it12 "Gerb. pirmininke, Komisijos Pirmininko pavaduotojau, ponai ir ponios, aš tik norėčiau pabaigoje labai glaustai paminėti vieną čia kelis kartus iškeltą labai svarbų klausimą, savaime aišku, susijusį su Europos Sąjungos išorės veiklos darbotvarke, kuris artimiausiomis savaitėmis ir mėnesiais tebeliks prioritetiniu. Aš kalbu apie Kosovo klausimą. Norėčiau bendrais bruožais išdėstyti Portugalijos pirmininkavimo poziciją šiuo didžiulės svarbos klausimu. Gerb. pirmininke, tikiuosi atleisite man ir suprasite, jei savo kalbą baigsiu asmenine gaidele: tai mano paskutinis kartas, kai aš dalyvauja Europos Parlamento diskusijose kaip pirmininkaujančios Portugalijos atstovas. Todėl norėčiau tarti savo atsisveikinimo žodį ir išreikšti padėką už padėką, kurią visada gaudavau iš šių Rūmų Pirmininko ir visų Parlamento narių pusės. Sužinojau kartu su jumis ir iš jūsų, kokį svarbų vaidmenį Europos Parlamentas atlieka stiprinant demokratiją mūsų Sąjungoje ir, žinoma, stiprinant čia priimamų sprendimų, kuriais siekiame sukurti Europos piliečiams laisvesnę ir labiau klestinčią Sąjungą, teisinę galią. Taigi, labai dėkoju jums, ponai ir ponios, taip pat, be abejo, norėčiau tarti padėkos žodžius Komisijos nariams ir jų personalui, Komisijos Pirmininkui, su kuriuo dažnai tekdavo dalyvauti bendrose diskusijose ir pavykdavo surasti bendrą pagrindą mūsų darbe, pastangose ir tiksluose. Ačiū, Komisija. Aš taip pat turėčiau padėkoti Europos Parlamento valdininkams ir ypač ten dirbantiems savo tėvynainiams. Galiausiai, tikiuosi, niekas neliko nepaminėtas, norėčiau padėkoti savo vertėjams, portugalams, kuriais labai didžiuojuosi. Baigiu ta pačia fraze anglų ir portugalų kalbomis: „I will miss you all“ ir „Já sinto saudades“ (Aš visų jūsų pasiilgsiu). Dėkoju už dėmesį. Mūsų nuomone, po to, kai JT Saugumo Tarybai buvo pateiktas m. Ahtisario planas, svarbiausia užduotimi Europos Sąjungai, Rusijai ir Jungtinėms Amerikos Valstijoms buvo suformuoti „troiką“, kartu su kuria šalys, palaikydamos glaudų tarpusavio ryšį, pabandytų surasti visoms šalims priimtinus sprendimus. Tuo buvo siekiama dviejų pagrindinių tikslų, t. y. ištirti tam tikrus Ahtisario plano aspektus, kurie galėjo ir turėjo būti ištirti. Kita vertus, mes esame įsitikinę, kad Europos Sąjunga padarė viską, kas įmanoma, kad šalys galėtų susitarti ir priimti bendrą sprendimą Kosovo ateities klausimu. Tam buvo skirta 120 dienų. Dabar aišku, ir tai tapo vieša žinia, kurią „troikos“ šalys taip pat patvirtino, kad toks susitarimas Kosovo statuso klausimu neįmanomas, bet dar ne viskas prarasta. Pirma, derėtų pažymėti puikų klimatą, puikią atmosferą, kurią pavyko sukurti „troikos“ šalims palaikant tarpusavio santykius ir santykius su suinteresuotomis šalimis. Antra, kaip mes vylėmės ir tikėjomės, buvo ištirti kai kurie Ahtisario plane akcentuoti aspektai ir, savaime aišku, suformuluotos naujos bendro sutarimo pozicijos. Trečia, svarbiausias aspektas, kuris, deja, nesulaukė deramo dėmesio, yra tai, kad šalys susitarė nesiimti agresyvių veiksmų sprendžiant būsimo Kosovo statuso klausimą. Mes laikome šį politinį įsipareigojimą labai svarbius ir, aišku, tikimės, kad jo bus laikomasi. Apie šio proceso eigą ir rezultatus buvo pranešta Jungtinėms Tautoms, kur šis klausimas vėl bus svarstomas Saugumo Taryboje. Jungtinės Tautos, ir to nederėtų užmiršti, atlieka pagrindinį vaidmenį sprendžiant šį klausimą. Tačiau mes neabejojame, kad Saugumo Tarybos nariams nepavykus susitarti Jungtinių Tautų lygmeniu, sprendimą dėl būsimo Kosovo statuso, kuris, kaip visi žinome, bus sudėtingas ir galbūt sunkus, turės priimti tarptautinė bendruomenė ir pati Europos Sąjunga. Šiuo atžvilgiu yra trys momentai, kurie kelia didžiausią susirūpinimą Portugalijai kaip Tarybai pirmininkaujančiai valstybei ir kurie rūpės Portugalijai po sausio 1 d. kaip Europos Sąjungos valstybei narei. Pirmoje vietoje, savaime aišku, yra būtinybė išlaikyti valstybių narių vieningumą. Mūsų nuomone, labai svarbu, kad iškilus būtinybei priimti sprendimą, šis sprendimas būtų priimamas bendromis jėgomis. Mes privalome sudaryti vieningą frontą. Mūsų požiūriu, tai absoliučiai būtina. Ko mes nenorėtumėme matyti ir darytumėme viską, kad to būtų išvengta, tai Kosovo klausimu susiskaldžiusi Europa, kaip buvo įvykę praeityje ne vieną kartą, kai reikėdavo spręsti sudėtingus ir didelės atsakomybės reikalaujančius tarptautinės svarbos klausimus. Todėl vienybė turėtų būti mūsų šūkiu. Antra, Europos Sąjunga turi prisiimti atsakomybę sprendžiant Kosovo ateitį, nes šis klausimas pirmiausia yra mūsų, Europos, problema, ir nors mes neabejotinai pasitikime savo tarptautiniais partneriais, kurie taip pat ieško išeities iš šios padėties, Europa negali nusisukti nuo Kosovo ir privalo prisiimti visą atsakomybę už šios Europos problemos sprendimą. Dabar, kai mūsų pirmininkavimo Tarybai kadencija artėja į pabaigą, aš matau, kad Europa puikiai suvokia tai ir supranta, kad sprendžiant šį klausimą ji turi imtis pagrindinio vaidmens. Trečia, mes neturime elgtis skubotai, prieš priimdami bet kokį sprendimą privalome nuodugniai apsvarstyti visas galimas jo pasekmes, visada, kai tai įmanoma, turime siekti konsensuso ir, savaime aišku, šiuo klausimu laikytis aiškios pozicijos, taip pat aiškiai ir skaidriai išdėstyti šią poziciją visiems partneriams, kurie vienaip ar kitaip dalyvauja Kosovo problemos sprendimo procese. Galiausiai, kokį sprendimą bepriimtumėme būsimo Kosovo statuso klausimu, jis visada ir visais atvejais turi gerbti pagrindines Europos Sąjungos vertybes ir principus: taika ir stabilumas regione, įstatymo paisymas, pagarba demokratijai ir pagarba žmogaus teisėms. Nėra jokio kito atskaitos taško ieškant sprendimo į Kosovo problemą ir jokiomis aplinkybėmis mes neturėtumėme užmiršti, kad Europos Sąjunga pasiūlė Vakarų Balkanų šalims ir Serbijai ypač aiškią ir nedviprasmišką europinę perspektyvą, todėl turime dirbti išvien su minėtomis šalimis ir šiuo tikslu. Jos turi žinoti, kad jų tikras pašaukimas būti Europos dalimi. Tikėkimės, kad Europos Sąjunga, spręsdama sunkų Kosovo klausimą – neturėkime iliuzijų, tai iš tikrųjų sudėtingas ir sunkus klausimas – neturės jokios kitos, kaip aš sakau, pasirinkimo galimybės, tik išlikti vieninga bet kuriuo atveju, net jei konkrečiais klausimais nuomonės išsiskiria. Tai labai svarbu pasitikėjimo Europos Sąjunga ir jos išorės veiksmais atžvilgiu. Tiek norėjau pasakyti Kosovo klausimu."@lt14 "Priekšsēdētāja kungs, Komisijas priekšsēdētāj, dāmas un kungi, savā nobeiguma runā es tikai vēlos īsumā pievērst uzmanību jautājumam, kas ir vairākas reizes aplūkots un ir ļoti svarīgs, kas, protams, ir iekļauts Eiropas Savienības ārējā darba kārtībā un visticamāk turpinās būt prioritārs turpmākajās nedēļās un mēnešos. Es runāju par Kosovas jautājumu. Es vēlos īsumā paskaidrot Portugāles prezidentūras nostāju šajā svarīgajā jautājumā. Priekšsēdētāja kungs, nobeigumā es izsaku cerību, ka jūs piedosiet, un esmu pārliecināts, ka sapratīsiet, ja es beigšu ar personisku sakāmo – šī ir pēdējā reize, kad es piedalos debatēs Eiropas Parlamentā kā Portugāles prezidentūras pārstāvis. Tādēļ šīs ir atvadas, un atvadīties nevar bez atzinības un pateicības izteikšanas par atbalstu, ko es vienmēr saņēmu no šī Parlamenta priekšsēdētāja un no visiem deputātiem. Es esmu mācījies kopā ar jums un no jums, cik svarīga ir šī Parlamenta loma demokrātijas stiprināšanā mūsu Savienībā un arī, protams, mūsu pieņemto lēmumu tiesiskuma stiprināšanā, acīmredzot lai radītu brīvāku un labklājīgāku Eiropas Savienību Eiropas valstu pilsoņiem. Dāmas un kungi, tādēļ es jums ļoti pateicos. Protams, ka es vēlos pateikties arī komisāriem un viņu komandu dalībniekiem, kā arī Komisijas priekšsēdētājam, kas bieži kopā ar mani piedalījās šajās debatēs un ar kuru es varēju izveidot kopīgus pamatus mūsu darbam, mērķiem un centieniem. Paldies, Komisija. Es arī vēlos, un esmu pārliecināts, ka viņi sapratīs, pateikties Eiropas Parlamenta ierēdņiem un jo īpaši, ja viņi man piedos, saviem tautiešiem, kas šeit strādā. Nobeigumā - un es ceru, ka neesmu aizmirsis nevienu - es vēlos pateikties saviem tulkiem, Portugāles tulkiem, ar kuriem es ļoti lepojos. Es beigšu runu ar angļu izteicienu „man jūsu visu pietrūks” vai portugāļu valodā „ ”. Liels paldies. Pēc mūsu domām, pēc plāna iesniegšanas Drošības padomē bija ļoti svarīgi, lai Eiropas Savienība, Krievija un Amerikas Savienotās Valstis izveidotu lai, pusēm cieši sadarbojoties, rastu iespējamus risinājumus, par kurām puses varētu vienoties. Bija divi galvenie mērķi – mērķis censties izpētīt plāna noteiktus aspektus, ko var un vajag izpētīt. No otras puses, mēs esam pārliecināti - mēs un Eiropas Savienība - ka mēs esam darījuši visu, ko varējām, lai rastu risinājumu Kosovas nākotnei. Mums bija 120 dienas, lai to izdarītu. Tagad mēs zinām, un tas ir jautājums par sabiedrības informētību, par ko arī ir ziņojusi, ka puses nespēja vienoties par Kosovas statusu nākotnē, bet viss vēl nav zaudēts. Pirmkārt, mums ir jāatzīmē lieliskais klimats un atmosfēra, kas valdīja pušu sarunās un pušu un attiecībās. Otrkārt, kā jau mēs cerējām un gaidījām, bija iespējams izpētīt dažus aspektus, kuri ir aplūkoti ziņojumā, un, pamatojoties uz to, dabiskā veidā radās jauni vienošanās punkti. Treškārt, vissvarīgākais aspekts, kam droši vien nepievērsa pienācīgu uzmanību, ir fakts, ka puses vienojās neizmantot vardarbīgu risinājumu Kosovas statusa risināšanai nākotnē. Mēs piešķiram lielu nozīmi šādai politiskai apņēmībai un, protams, tikai ceram, ka to ievēros. Par procesu ir atkārtoti ziņots Apvienoto Nāciju Organizācijai, un to atkārtoti apspriedīs Drošības padomē. Neaizmirsīsim, ka Apvienoto Nāciju Organizācijai ir liela loma šī jautājuma izlemšanā. Taču, ja Apvienoto Nāciju Organizācijas līmenī Drošības padomes locekļiem neizdosies vienoties par risinājumu Kosovas statusa noteikšanai nākotnē, tad, bez šaubām, starptautiskajai sabiedrībai un it īpaši Eiropas Savienībai pašai būs jāpieņem lēmumi, kas, kā mēs visi zinām, būs sarežģīti un droši vien grūti pieņemami. Portugāles prezidentūrai galvenās bažas raisa trīs novērojumi šajā jautājumā, tāpat kā pēc 1. janvāra tie izraisīs bažas Portugālei kā Eiropas Savienības dalībvalstij. Dabiski, ka pirmās bažas ir par dalībvalstu vienotības saglabāšanu. Mūsuprāt, ir dabiski, ka tad, ja mūs aicina lemt un mēs pieņemam lēmumu, tad tam ir jābūt kopējam lēmumam. Mums ir jānostājas vienotā frontē. Pēc mūsu domām, tas ir ļoti būtiski. Mums nepatiktu vai mēs nevēlētos redzēt un censtos visiem spēkiem izvairīties no Eiropas šķelšanās Kosovas jautājumā, kā tas ir pagātnē noticis attiecībā uz tik daudziem starptautiskiem jautājumiem, sarežģītiem starptautiskiem jautājumiem, kas saistīti ar lielu atbildību. Tādēļ vienotībai ir jābūt mūsu pamata sauklim. Otrkārt, Eiropas Savienībai ir jāuzņemas atbildība, jo Kosova galvenokārt ir Eiropas problēma, mūsu problēma, un, tā kā ir skaidrs, ka mēs paļaujamies uz visiem mūsu starptautiskajiem partneriem arī šī jautājuma risināšanā, tad Eiropa nevar pagriezt Kosovai muguru, tai ir pilnībā jāuzņemas atbildība par Eiropas problēmu, un prezidentūras beigās es uzskatu, ka Eiropas Savienība ļoti labi zina šo faktu un to, ka tai ir vadošā loma šī jautājuma risināšanā. Treškārt, mēs nedrīkstam būt pārsteidzīgi, mums ir rūpīgi jāapsver jebkādu mūsu iespējami pieņemto lēmumu sekas, mums ir jācenšas panākt vienošanos, ja iespējams, visos apstākļos un situācijās, un mums ir arī jāieņem skaidra nostāja šajā jautājumā un jāpauž šī nostāja ļoti pārskatāmā un acīmredzamā veidā visiem partneriem, kas arī kaut kādā veidā ir iesaistīti Kosovas jautājuma risināšanā. Visbeidzot, jebkuram risinājumam par Kosovas statusu nākotnē ir vienmēr un visos apstākļos jāievēro tās vērtības un principi, kas ir pamatā Eiropas Savienībai – miers un stabilitāte reģionos, protams, un acīmredzot arī tiesību aktu ievērošana, demokrātijas un cilvēktiesību ievērošana. Kosovas problēmas risinājumam nav cita atsauces pamata, un mēs nedrīkstam nekādos apstākļos aizmirst, ka Eiropas Savienība piedāvāja Rietumu Balkānu valstīm un jo īpaši Serbijai spēcīgu un nepārprotamu Eiropas perspektīvu, un mums ir jāstrādā ar pusēm arī pie šī jautājuma. Pusēm ir jāzina, ka to dabiskais aicinājums ir atrasties Eiropā. Cerēsim, ka Eiropas Savienība, risinot šo sarežģīto Kosovas jautājumu un nelolojot ilūzijas, jo tas ir sarežģīts un grūts jautājums, -kā jau es teicu, mums nav izvēles -, ka Eiropas Savienība visos apstākļos un neraugoties ne uz kādām grūtībām atsevišķos jautājumos saglabās savu vienotību. Tas ir svarīgi un būtiski, lai nodrošinātu ticību Eiropas Savienībai un tās ārējiem pasākumiem. Tas īsumā ir viss, ko es vēlējos jums teikt par Kosovu."@lv13 "Senhor Presidente, Senhora Vice-Presidente da Comissão, Senhores Deputados, eu gostaria apenas, na minha intervenção final, também de referir brevemente uma questão que foi aqui várias vezes levantada e que tem inegável importância, está na agenda externa da União Europeia, naturalmente que, com grande probabilidade, assim permanecerá como prioridade nas próximas semanas e meses. Refiro-me à questão do Kosovo. E gostaria de vos dizer brevemente o que tem sido a posição da Presidência portuguesa relativamente a esta questão essencial. Finalmente, Senhor Presidente, perdoará, e estou certo que compreenderá, uma nota pessoal: esta é a última vez que, como representante da Presidência portuguesa, estou presente num debate no Parlamento Europeu. É, portanto, uma nota de despedida, e uma nota de despedida que só pode passar também por uma nota de reconhecimento e de gratidão pelo apoio que sempre recebi nesta Casa de todos os Senhores Deputados e do Senhor Presidente. Aprendi convosco e aprendi através de vós como é importante este Parlamento no reforço da democracia na nossa União e também, naturalmente, por essa via, no reforço da legitimidade, das decisões que aqui tomamos com vista, obviamente, a uma União mais próspera, mais livre, a favor dos cidadãos europeus. Muito obrigado, portanto, aos Senhores Deputados. Gostaria também, naturalmente, de agradecer aos Senhores Comissários e aos seus colaboradores, ao Senhor Presidente da Comissão que comigo, em muitas ocasiões, partilharam estes debates e com quem pude estabelecer grandes cumplicidades de trabalho, de objectivos e de esforços. Muito obrigado à Comissão. Gostaria também, compreenderão, de agradecer aos funcionários do Parlamento Europeu e, sobretudo, e também me perdoarão esse facto, aos meus compatriotas que aqui trabalham. Finalmente, e espero não me esquecer de ninguém, aos intérpretes da minha língua, aos intérpretes da língua portuguesa, de que eu muito me orgulho. Eu terminarei usando a expressão inglesa: "I will miss you all", em português: Já sinto saudades. Muito obrigado. Para nós foi muito importante que se pudesse constituir, na sequência da apresentação do plano Atissari ao Conselho de Segurança, uma Troika integrando a União Europeia, a Rússia e os Estados Unidos para, de novo em contacto muito estreito com as partes, procurar eventualmente soluções que pudessem ser acordadas por essas mesmas partes. Havia dois objectivos essenciais, o objectivo de procurar aprofundar alguns dos aspectos que no plano Atissari pudessem e devessem ser aprofundados. Por outro lado, temos a certeza, nós e a União Europeia, que tínhamos feito tudo o que estava ao nosso alcance para que efectivamente uma solução consensual para o futuro do Kosovo pudesse ser alcançada. Foi um mandato de 120 dias. Sabemos hoje, é público, a Troika assim o reportou, que essa solução entre as partes para o futuro estatuto do Kosovo não foi possível, mas nem tudo está perdido. Em primeiro lugar temos de registar o excelente clima, o excelente ambiente que se registou entre os parceiros da Troika e também da relação da Troika com as partes. Em segundo lugar, como nós gostaríamos e prevíamos, efectivamente vários dos aspectos focados no relatório Atissari puderam ser aprofundados e naturalmente novos compromissos nessa base puderam ser aflorados. Em terceiro lugar, um aspecto muito importante e que, porventura, não tem sido focado essencialmente, que é o compromisso das partes de não recorrerem a soluções violentas para a resolução da questão do futuro estatuto do Kosovo. Nós atribuímos a este compromisso político a maior importância e só esperamos naturalmente que este compromisso seja respeitado. O processo voltou de novo às Nações Unidas e irá ser debatido de novo no Conselho de Segurança. As Nações Unidas têm aqui, não esqueçamos, um papel fundamental. Mas se, eventualmente, não for possível, ao nível das Nações Unidas, encontrar, entre os membros do Conselho de Segurança, uma solução que possa definir o futuro estatuto do Kosovo, não tenhamos dúvidas que a comunidade internacional e, em particular, a União Europeia, terá ela mesma de tomar decisões que todos sabemos que serão decisões complexas e que serão decisões porventura difíceis. Três observações a este respeito que são preocupações fundamentais da Presidência portuguesa e que serão preocupações fundamentais de Portugal, enquanto Estado-Membro da União Europeia a partir de 1 de Janeiro. Naturalmente que seja preservada a unidade entre os Estados-Membros. É para nós fundamental que, quando formos chamados a decidir e se tivermos que decidir, o façamos de uma forma unida. Que apresentemos uma frente comum. Para nós isto é absolutamente essencial. O que não gostaríamos e que não desejaríamos e que faremos tudo para evitar é que relativamente a esta questão do Kosovo a União Europeia se apresente dividida, como se apresentou no passado, relativamente a também situações internacionais, casos internacionais difíceis e de grande responsabilidade. Unidade é, portanto, a palavra fundamental. Em segundo lugar, a União Europeia tem que assumir as suas responsabilidades porque o Kosovo é sobretudo um problema europeu, é sobretudo um problema nosso e, se é evidente que contamos com todos os parceiros internacionais, também na procura de uma solução para esta questão, a Europa não pode voltar as costas ao Kosovo, tem que assumir plenamente as suas responsabilidades como um problema europeu e a conclusão da Presidência, eu julgo que a União Europeia está perfeitamente consciente deste facto e está perfeitamente consciente que efectivamente tem que ter aqui um papel predominante. Em terceiro lugar, que não nos precipitemos, que analisemos bem as consequências de todas as decisões que eventualmente venhamos a tomar, que naturalmente procuremos em todas as circunstâncias e em todas as situações os consensos possíveis, que naturalmente também tenhamos em relação a esta questão uma posição clara, a transmitamos de uma forma muito transparente e muito óbvia a todos os parceiros que também, de alguma forma, estão envolvidos na questão do Kosovo. Finalmente, que sempre e em qualquer circunstância uma solução para o futuro estatuto do Kosovo passe pelo respeito dos valores e princípios que são fundamentais para a União Europeia, naturalmente a paz e a estabilidade regional e também, obviamente o respeito pela lei, o respeito pela democracia, o respeito pelos direitos humanos. Não há outro quadro de referência para a solução do problema do Kosovo e não podemos, em qualquer circunstância, também esquecer que a União Europeia ofereceu aos países dos Balcãs Ocidentais, e em particular à Sérvia, uma perspectiva europeia sólida e inequívoca e é nesse sentido também que temos que trabalhar com as partes. As partes têm que saber que têm na Europa a sua vocação natural. Esperemos que, efectivamente, a União Europeia, na solução da difícil questão do Kosovo - não tenhamos ilusões que é uma questão complexa, que é uma questão difícil, - não podemos senão desejar, como vos digo, que a União Europeia, em qualquer circunstância e a despeito das diferenças que possam existir sobre questões particulares, que possamos manter a nossa unidade. Isso é fundamental até para a própria credibilidade da União Europeia na sua acção externa. Era isso, rapidamente, o que gostaria de vos dizer sobre o Kosovo."@mt15 "Mijnheer de Voorzitter, mijnheer de vicevoorzitter van de Commissie, dames en heren, in mijn slotverklaring wil ik slechts een kwestie aanstippen die al verschillende keren aan de orde is gesteld en van het grootste belang is, een kwestie die natuurlijk op de externe agenda van de Europese Unie staat en die naar alle waarschijnlijkheid in de komende weken en maanden een prioriteit zal blijven. Ik heb het over de kwestie Kosovo.Ik zou in het kort het standpunt van het Portugese voorzitterschap met betrekking tot deze essentiële kwestie willen toelichten. Ten slotte, mijnheer de Voorzitter, hoop ik dat u mij zult vergeven en dat u er begrip voor heeft dat ik met een persoonlijke opmerking eindig: dit is de laatste keer dat ik als vertegenwoordiger van het Portugese voorzitterschap aan een debat in het Europees Parlement zal deelnemen. Dit is dus een afscheid, en daarom wil ik mijn erkenning en dankbaarheid betuigen voor de ondersteuning die ik in dit Huis steeds van de kant van de Voorzitter en van alle leden heb genoten. Ik heb samen met u een hoop geleerd, en ik heb door u geleerd hoe belangrijk dit Parlement is voor de versterking van de democratie in onze Unie en natuurlijk ook voor de versterking van de legitimiteit van de besluiten die wij hier nemen ten behoeve van een vrijere en welvarendere Unie voor de burgers van Europa. Ik dank u dus van harte, dames en heren. Ik wil natuurlijk ook de commissarissen en hun medewerkers danken en de voorzitter van de Commissie, die vaak met mij aan deze debatten heeft deelgenomen en met wie ik talrijke punten van overeenkomst heb bereikt in ons werk, onze doelstellingen en onze inspanningen. Mijn dank gaat uit aan de Commissie. Ik wil ook de ambtenaren van het Europees Parlement bedanken en vooral, het zij mij vergeven, mijn landgenoten die hier werken. Ten slotte, en ik hoop dat ik niemand ben vergeten, wil ik mijn tolken, de Portugese tolken, danken op wie ik erg trots ben. Ik wil besluiten met de Engelse uitdrukking: of, in het Portugees: . Dank u wel. Naar onze mening was het van het allergrootste belang dat de Europese Unie, Rusland en de Verenigde Staten, nadat het Ahtisaari-plan aan de Veiligheidsraad was voorgelegd, een trojka vormden om, opnieuw in zeer nauwe samenwerking met de betrokken partijen, naar oplossingen te zoeken waarmee de partijen konden instemmen. De hoofddoelstelling hierbij was de verkenning van bepaalde aspecten van het Ahtisaari-plan die konden en moesten worden verkend. Aan de andere kant zijn wij er evenals de Europese Unie zeker van dat we er alles aan hebben gedaan om een akkoord te bereiken over de toekomst van Kosovo. We hadden hiervoor 120 dagen de tijd. Inmiddels weten we, en dat is publieke informatie waarover ook de trojka reeds heeft bericht, dat het de partijen onmogelijk is gebleken om overeenstemming te bereiken over de toekomst van Kosovo, maar nog niet alles is verloren. In de eerste plaats moeten we gewag maken van het uitstekende klimaat, de uitstekende sfeer tussen de leden van de trojka onderling en in de betrekkingen tussen de trojka en de betrokken partijen. In de tweede plaats is het, zoals wij hadden gehoopt en verwacht, mogelijk gebleken om een aantal aspecten van het Ahtisaari-plan te verkennen, en op deze basis zijn er natuurlijk nieuwe punten van overeenstemming gevonden. In de derde plaats, en dit is een uiterst belangrijk aspect waaraan misschien nog niet voldoende aandacht is besteed, zijn de partijen overeengekomen geen gewelddadige oplossing te zullen zoeken voor het vraagstuk van de toekomstige status van Kosovo. Wij hechten groot belang aan deze politieke verplichting en wij hopen natuurlijk dat men zich hieraan zal houden. De resultaten zijn weer voorgelegd aan de Verenigde Naties en zullen opnieuw in de Veiligheidsraad worden besproken. We mogen niet vergeten dat de Verenigde Naties in dit proces een fundamentele rol spelen. Maar mochten de leden van de Veiligheidsraad er op het niveau van de Verenigde Naties niet in slagen een gemeenschappelijke regeling te vinden die de toekomstige status van Kosovo bepaalt, twijfelen wij er niet aan dat de internationale gemeenschap en met name de Europese Unie zelf beslissingen zullen moeten nemen die, zoals wij allen weten, complex en misschien moeilijk zullen worden. Drie constateringen zijn in dit verband van fundamenteel belang voor het Portugese voorzitterschap en ook voor Portugal als lid van de Europese Unie na 1 januari. Natuurlijk is het in de eerste plaats van belang om voor eendracht onder de lidstaten te zorgen. Volgens ons is het essentieel dat wij, als een beslissing van onze kant nodig is en wij een beslissing nemen, een gezamenlijke beslissing nemen. Wij moeten een eensgezind standpunt innemen. Wat wij niet graag zouden willen zien en wat wij koste wat het kost willen voorkomen is een verdeeld Europa ten aanzien van de kwestie Kosovo, zoals dit in het verleden het geval was in zoveel internationale situaties en bij zoveel moeilijke internationale kwesties waaraan grote verantwoordelijkheden verbonden waren. Ons devies moet dus “eendracht” luiden. Ten tweede moet de Europese Unie haar verantwoordelijkheid nemen, omdat Kosovo in de eerste plaats een Europees probleem is, ons probleem, en ook al zijn wij voor een oplossing van deze kwestie ongetwijfeld ook aangewezen op onze internationale partners, Europa kan Kosovo niet de rug toekeren, het moet de verantwoordelijkheid op zich nemen voor een Europees probleem, en aan het eind van dit voorzitterschap kom ik tot de slotsom dat de Europese Unie zich hiervan terdege bewust is, evenals van het feit dat het in dezen een leidende rol moet spelen. Ten derde mogen we niet onbezonnen te werk gaan. We moeten de consequenties van elke beslissing die wij nemen, zorgvuldig overwegen, en natuurlijk moeten we onder alle omstandigheden en in alle situaties naar een consensus streven, en natuurlijk mogen we hier geen twijfel aan laten bestaan en moeten wij ons standpunt op zeer transparante en duidelijke vorm overbrengen aan alle partners die op de een of andere wijze bij de kwestie Kosovo zijn betrokken. Ten slotte moet elke regeling met betrekking tot de toekomstige status van Kosovo altijd en onder alle omstandigheden in overeenstemming zijn met de waarden en beginselen die fundamenteel zijn voor de Europese Unie: vrede en regionale stabiliteit natuurlijk, en vanzelfsprekend ook de eerbiediging van de rechtsstaat, van de democratie en van de mensenrechten. Er is geen ander referentiekader voor een oplossing voor de kwestie Kosovo, en we mogen in geen geval vergeten dat de Europese Unie de landen van de westelijke Balkan en met name Servië duidelijke en niet mis te verstande Europese vooruitzichten heeft geboden, en we moeten met de verschillende partijen ook hieraan werken. De partijen moeten beseffen dat zij ertoe zijn geroepen deel uit te maken van Europa. Laten we hopen dat de Europese Unie bij de oplossing van de moeilijke kwestie Kosovo – en laten we ons hierover geen illusies maken: dit is een ingewikkelde en netelige kwestie –, de Europese Unie, en hiervoor bestaat geen alternatief, onder alle omstandigheden en ondanks alle meningsverschillen die er misschien op bepaalde punten zijn, eensgezind blijven. Dit is fundamenteel en van essentieel belang voor de geloofwaardigheid van de Europese Unie en haar externe optreden. Dit is, in het kort, wat ik over Kosovo wilde zeggen."@nl3 "Panie przewodniczący, panie wiceprzewodniczący Komisji, panie i panowie! W moim oświadczeniu końcowym chciałbym krótko odnieść się do kwestii, która była podnoszona wielokrotnie i która posiada największe znaczenie, a która znajduje się naturalnie w agendzie zewnętrznej Unii Europejskiej i prawdopodobnie nadal będzie stanowić priorytet w nadchodzących tygodniach i miesiącach. Mówię o kwestii Kosowa. Chciałbym krótko wyjaśnić stanowisko prezydencji portugalskiej w tej ważnej kwestii. Wreszcie panie przewodniczący, mam nadzieję, że wybaczy pan i jestem pewien, że pan zrozumie, jeśli zakończę osobistą uwagą: jest to ostatni raz, kiedy uczestniczę w debacie w Parlamencie Europejskim jako przedstawiciel prezydencji portugalskiej. Jest to zatem pożegnanie i w tym pożegnaniu nie mogę pominąć wyrazów uznania i wdzięczności dla poparcia, jakie zawsze otrzymywałem w tej Izbie od przewodniczącego i od wszystkich posłów. Uczyłem się z państwem, i uczyłem się dzięki państwu, jak ważny jest ten Parlament we wzmacnianiu demokracji w naszej Unii, a także bez wątpienia we wzmacnianiu legitymizacji decyzji, jakie tutaj podejmujemy w celu, bez wątpienia, stworzenia bardziej wolnej i lepiej funkcjonującej Unii dla obywateli Europy. A zatem dziękuję, panie i panowie! Chciałbym także naturalnie podziękować komisarzom i członkom ich personelu, przewodniczącemu Komisji, który często uczestniczył wraz ze mną w tych debatach i z którym byłem w stanie ustanowić wspólne podstawy do pracy, wspólne cele i podejmować wspólne wysiłki. Dziękuję Komisji! Chciałbym także, i jestem pewien, że zrozumieją, podziękować urzędnikom Parlamentu Europejskiego, a zwłaszcza, jeśli mi wybaczą, moim rodakom, którzy tutaj pracują. Wreszcie, a mam nadzieję, że o nikim nie zapomniałem, chciałbym podziękować moim tłumaczom, tłumaczom portugalskim, z których jestem bardzo dumny. Zakończę angielskim wyrażeniem: „I will miss you all” lub w języku portugalskim: „Já sinto saudades”. Bardzo państwu dziękuję! Naszym zdaniem bardzo istotne było, po przedstawieniu planu Ahtisaari’ego Radzie Bezpieczeństwa, aby Unia Europejska, Rosja i Stany Zjednoczone utworzyły Troikę w celu poszukania, utrzymując bardzo bliski kontakt ze stronami, możliwości rozwiązań, w przypadku których strony mogłyby dojść do porozumienia. Istnieją dwa główne cele, cel wykorzystania pewnych aspektów planu Ahtisaari’ego, a ten plan mógłby i powinien być wykorzystany. W drugiej strony, jesteśmy pewni, my i Unia europejska, że uczyniliśmy wszystko, co w naszej mocy, aby osiągnąć porozumienie co od rozwiązania, jakie powinno być przyjęte w przyszłości w Kosowie. Mieliśmy 120 dni, aby to uczynić. Teraz wiemy, i jest to fakt powszechnie znany, co do którego także Troika złożyła sprawozdanie, że okazało się niemożliwe osiągniecie przez strony porozumienia co do przyszłego statusu Kosowa, ale nie wszystko jest stracone. Przede wszystkim musimy odnotować wspaniały klimat, wspaniałą atmosferę pomiędzy partnerami Troiki i w stosunkach pomiędzy Troiką a stronami. Po drugie, zgodnie z naszymi nadziejami i oczekiwaniami, możliwe było zbadanie niektórych aspektów podkreślonych w sprawozdaniu Ahtisaari’ego oraz nowych punktów porozumienia, jakie wyłoniło się na tej podstawie. Po trzecie, najważniejszym aspektem i tym, na który być może nie zwrócono należytej uwagi jest fakt, że strony uzgodniły, aby nie odwoływać się do rozwiązań siłowych w celu rozwiązania kwestii przyszłości Kosowa. Przywiązujemy wielką wagę do tego politycznego zobowiązania i mamy nadzieję, że będzie ono respektowane. Proces został odesłany ponownie do Organizacji Narodów Zjednoczonych i będzie ponownie przedyskutowany w ramach Rady Bezpieczeństwa. Narody Zjednoczone, nie zapominajmy, posiadają zasadniczą rolę w tym zakresie. Jednakże jeśli dla członków Rady Bezpieczeństwa na szczeblu Narodów Zjednoczonych okaże się niemożliwe, aby uzgodnić rozwiązanie, które określi przyszły status Kosowa, nie mamy wątpliwości, że społeczność międzynarodowa, a w szczególności Unia Europejska, będzie musiała sama podjąć decyzje, które, jak wszyscy wiemy, będą skomplikowane i czasami trudne. Trzy spostrzeżenia w tym zakresie posiadają szczególne znaczenie dla prezydencji portugalskiej i będą mieć fundamentalne znaczenie dla Portugalii jako państwa członkowskiego Unii Europejskiej po dniu 1 stycznia. Bez wątpienia pierwszą kwestią jest zachowanie jedności państw członkowskich. Naszym zdaniem zasadnicze znaczenie posiada to, by kiedy jesteśmy wzywani do podjęcia decyzji i kiedy podejmujemy decyzję, decyzja ta była wspólna. Musimy stanowić zjednoczony front. Naszym zdaniem posiada to absolutnie zasadnicze znaczenie. To, czego nie chcielibyśmy lub nie życzylibyśmy sobie i czego chcielibyśmy uniknąć, podejmując wszelkie możliwe środki, to podział Europy w kwestii Kosowa, tak jak to się działo w przeszłości w przypadku tak wielu sytuacji międzynarodowych, trudnych międzynarodowych kwestii obciążonych wielką odpowiedzialnością. Jedność musi być zatem sloganem. Po drugie Unia Europejska musi przyjąć swą odpowiedzialność, ponieważ Kosowo przede wszystkim jest problemem europejskim, naszym problemem, i o ile oczywistym jest, że polegamy na wszytkach naszych międzynarodowych partnerach w poszukiwaniu rozwiązania także tej kwestii, musi ona w pełni przyjąć swą odpowiedzialność za problem europejski i pod koniec prezydencji uważam, że Unia Europejska jest w pełni świadoma, że odgrywa główną rolę w tym zakresie. Po trzecie, nie możemy się spieszyć, musimy ostrożnie rozpatrzyć konsekwencje wszystkich decyzji, jakie podejmujemy, musimy bez wątpienia zmierzać do osiągnięcia konsensusu, jeśli to możliwe, we wszystkich sytuacjach i okolicznościach, i musimy także przyjąć jasne stanowisko w bardzo przejrzystej i oczywistej formie dla wszystkich partnerów, którzy są zaangażowani w jakikolwiek sposób w kwestię Kosowa. Wreszcie, każde rozwiązanie kwestii przyszłego statusu Kosowa musi zawsze i w każdych okolicznościach być zgodne z wartościami i zasadami, które są podstawowe dla Unii Europejskiej: oczywiście pokój i stabilność w regionie, a także bez wątpienia, poszanowanie demokracji, poszanowanie praw człowieka. Nie istnieją żadne inne ramy odniesienia w przypadku rozwiązania problemu Kosowa i nie możemy w żadnych okolicznościach zapominać, że Unia Europejska zaoferowała krajom Bałkanów zachodnich, a w szczególności Serbii, stabilne i jednoznaczne europejskie perspektywy i musimy pracować ze stronami także w tym zakresie. Strony muszą wiedzieć, że ich naturalnym powołaniem jest być w Europie. Pokładajmy nadzieję w Unii Europejskiej w zakresie rozwiązana trudnej kwestii Kosowa – i nie miejmy złudzeń, jest to złożona i trudna kwestia – nie mamy żadnej alternatywy, jak powiedziałem, Unia Europejska w każdych okolicznościach i mimo wszelkich sporów, jakie mogą się pojawić w przypadku poszczególnych kwestii, musi utrzymać swą jedność. Posiada to zasadnicze i fundamentalne znacznie dla wiarygodności Unii Europejskiej i jej działań zewnętrznych. To jest w skrócie to, co chciałem powiedzieć na temat Kosowa."@pl16 "Senhor Presidente, Senhora Vice-Presidente da Comissão, Senhores Deputados, eu gostaria apenas, na minha intervenção final, também de referir brevemente uma questão que foi aqui várias vezes levantada e que tem inegável importância, está na agenda externa da União Europeia, naturalmente que, com grande probabilidade, assim permanecerá como prioridade nas próximas semanas e meses. Refiro-me à questão do Kosovo. E gostaria de vos dizer brevemente o que tem sido a posição da Presidência portuguesa relativamente a esta questão essencial. Finalmente, Senhor Presidente, perdoará, e estou certo que compreenderá, uma nota pessoal: esta é a última vez que, como representante da Presidência portuguesa, estou presente num debate no Parlamento Europeu. É, portanto, uma nota de despedida, e uma nota de despedida que só pode passar também por uma nota de reconhecimento e de gratidão pelo apoio que sempre recebi nesta Casa de todos os Senhores Deputados e do Senhor Presidente. Aprendi convosco e aprendi através de vós como é importante este Parlamento no reforço da democracia na nossa União e também, naturalmente, por essa via, no reforço da legitimidade, das decisões que aqui tomamos com vista, obviamente, a uma União mais próspera, mais livre, a favor dos cidadãos europeus. Muito obrigado, portanto, aos Senhores Deputados. Gostaria também, naturalmente, de agradecer aos Senhores Comissários e aos seus colaboradores, ao Senhor Presidente da Comissão que comigo, em muitas ocasiões, partilharam estes debates e com quem pude estabelecer grandes cumplicidades de trabalho, de objectivos e de esforços. Muito obrigado à Comissão. Gostaria também, compreenderão, de agradecer aos funcionários do Parlamento Europeu e, sobretudo, e também me perdoarão esse facto, aos meus compatriotas que aqui trabalham. Finalmente, e espero não me esquecer de ninguém, aos intérpretes da minha língua, aos intérpretes da língua portuguesa, de que eu muito me orgulho. Eu terminarei usando a expressão inglesa: "I will miss you all", em português: Já sinto saudades. Muito obrigado. Para nós foi muito importante que se pudesse constituir, na sequência da apresentação do plano Atissari ao Conselho de Segurança, uma Troika integrando a União Europeia, a Rússia e os Estados Unidos para, de novo em contacto muito estreito com as partes, procurar eventualmente soluções que pudessem ser acordadas por essas mesmas partes. Havia dois objectivos essenciais, o objectivo de procurar aprofundar alguns dos aspectos que no plano Atissari pudessem e devessem ser aprofundados. Por outro lado, temos a certeza, nós e a União Europeia, que tínhamos feito tudo o que estava ao nosso alcance para que efectivamente uma solução consensual para o futuro do Kosovo pudesse ser alcançada. Foi um mandato de 120 dias. Sabemos hoje, é público, a Troika assim o reportou, que essa solução entre as partes para o futuro estatuto do Kosovo não foi possível, mas nem tudo está perdido. Em primeiro lugar temos de registar o excelente clima, o excelente ambiente que se registou entre os parceiros da Troika e também da relação da Troika com as partes. Em segundo lugar, como nós gostaríamos e prevíamos, efectivamente vários dos aspectos focados no relatório Atissari puderam ser aprofundados e naturalmente novos compromissos nessa base puderam ser aflorados. Em terceiro lugar, um aspecto muito importante e que, porventura, não tem sido focado essencialmente, que é o compromisso das partes de não recorrerem a soluções violentas para a resolução da questão do futuro estatuto do Kosovo. Nós atribuímos a este compromisso político a maior importância e só esperamos naturalmente que este compromisso seja respeitado. O processo voltou de novo às Nações Unidas e irá ser debatido de novo no Conselho de Segurança. As Nações Unidas têm aqui, não esqueçamos, um papel fundamental. Mas se, eventualmente, não for possível, ao nível das Nações Unidas, encontrar, entre os membros do Conselho de Segurança, uma solução que possa definir o futuro estatuto do Kosovo, não tenhamos dúvidas que a comunidade internacional e, em particular, a União Europeia, terá ela mesma de tomar decisões que todos sabemos que serão decisões complexas e que serão decisões porventura difíceis. Três observações a este respeito que são preocupações fundamentais da Presidência portuguesa e que serão preocupações fundamentais de Portugal, enquanto Estado-Membro da União Europeia a partir de 1 de Janeiro. Naturalmente que seja preservada a unidade entre os Estados-Membros. É para nós fundamental que, quando formos chamados a decidir e se tivermos que decidir, o façamos de uma forma unida. Que apresentemos uma frente comum. Para nós isto é absolutamente essencial. O que não gostaríamos e que não desejaríamos e que faremos tudo para evitar é que relativamente a esta questão do Kosovo a União Europeia se apresente dividida, como se apresentou no passado, relativamente a também situações internacionais, casos internacionais difíceis e de grande responsabilidade. Unidade é, portanto, a palavra fundamental. Em segundo lugar, a União Europeia tem que assumir as suas responsabilidades porque o Kosovo é sobretudo um problema europeu, é sobretudo um problema nosso e, se é evidente que contamos com todos os parceiros internacionais, também na procura de uma solução para esta questão, a Europa não pode voltar as costas ao Kosovo, tem que assumir plenamente as suas responsabilidades como um problema europeu e a conclusão da Presidência, eu julgo que a União Europeia está perfeitamente consciente deste facto e está perfeitamente consciente que efectivamente tem que ter aqui um papel predominante. Em terceiro lugar, que não nos precipitemos, que analisemos bem as consequências de todas as decisões que eventualmente venhamos a tomar, que naturalmente procuremos em todas as circunstâncias e em todas as situações os consensos possíveis, que naturalmente também tenhamos em relação a esta questão uma posição clara, a transmitamos de uma forma muito transparente e muito óbvia a todos os parceiros que também, de alguma forma, estão envolvidos na questão do Kosovo. Finalmente, que sempre e em qualquer circunstância uma solução para o futuro estatuto do Kosovo passe pelo respeito dos valores e princípios que são fundamentais para a União Europeia, naturalmente a paz e a estabilidade regional e também, obviamente o respeito pela lei, o respeito pela democracia, o respeito pelos direitos humanos. Não há outro quadro de referência para a solução do problema do Kosovo e não podemos, em qualquer circunstância, também esquecer que a União Europeia ofereceu aos países dos Balcãs Ocidentais, e em particular à Sérvia, uma perspectiva europeia sólida e inequívoca e é nesse sentido também que temos que trabalhar com as partes. As partes têm que saber que têm na Europa a sua vocação natural. Esperemos que, efectivamente, a União Europeia, na solução da difícil questão do Kosovo - não tenhamos ilusões que é uma questão complexa, que é uma questão difícil, - não podemos senão desejar, como vos digo, que a União Europeia, em qualquer circunstância e a despeito das diferenças que possam existir sobre questões particulares, que possamos manter a nossa unidade. Isso é fundamental até para a própria credibilidade da União Europeia na sua acção externa. Era isso, rapidamente, o que gostaria de vos dizer sobre o Kosovo."@ro18 "Vážený pán predseda, pán podpredseda Komisie, dámy a páni, chcel by som sa vo svojej záverečnej reči krátko zmieniť o otázke, ktorá tu bola niekoľkokrát zmienená a je vrcholne dôležitá. Je prirodzene súčasťou vonkajšej agendy Európskej únie a veľmi pravdepodobne bude v nasledujúcich týždňoch a mesiacoch predstavovať prioritu. Hovorím o otázke Kosova. Chcel by som krátko vysvetliť postoj portugalského predsedníctva k tejto základnej otázke. Nakoniec, pán predseda, dúfam, že mi prepáčite a som si istý, že pochopíte, ak skončím osobnou poznámkou: toto je posledná príležitosť, keď sa zúčastňujem rozpravy v Európskom parlamente ako zástupca portugalského predsedníctva. Je to preto rozlúčenie, a rozlúčenie, ktoré sa nemôže zaobísť bez výrazu uznania a vďačnosti za podporu, ktorej sa mi v tomto Parlamente od pána predsedu a všetkých poslancov vždy dostávalo. S vami a prostredníctvom vás som si uvedomil, ako je tento Parlament dôležitý pre posilňovanie demokracie v našej Únii a tiež, prirodzene, pre posilňovanie zákonnosti rozhodnutí, ktoré tu prijímame s cieľom vytvoriť slobodnú, prosperujúcu Úniu v prospech občanov Európy. Preto vám, dámy a páni, veľmi pekne ďakujem. Chcem tiež pochopiteľne poďakovať členom Komisie a ich spolupracovníkom a predsedovi Komisie, ktorý sa so mnou často na týchto rozpravách zúčastňoval, a s ktorým sa nám darilo vytvárať spoločnú pôdu pre svoju prácu, svoje ciele a úsilie. Ďakujem vám, Komisia. Chcem tiež poďakovať, a som si istý, že mi budú rozumieť, úradníkom Európskeho parlamentu a predovšetkým, pokiaľ mi to prepáčia, svojim spoluobčanom, ktorí tu pracujú. A napokon, a dúfam, že som na nikoho nezabudol, chcem tiež poďakovať svojim tlmočníkom, portugalským tlmočníkom, na ktorých som veľmi hrdý. Skončím anglickým výrazom: „I will miss you all“, t. j. portugalsky: „Já sinto saudades“. Ďakujem vám mnohokrát. Po tom, čo bol Rade bezpečnosti predložený Ahtisaariho plán, bolo podľa nás veľmi dôležité, aby Európska únia, Rusko a Spojené štáty vytvorili tzv. trojku, aby opäť vo veľmi úzkom kontakte s príslušnými stranami skúsili nájsť možné riešenia, s ktorými by strany mohli súhlasiť. Existovali dva hlavné ciele, cieľ skúsiť posúdiť určité aspekty Ahtisaariho plánu, ktoré by sa mohli a mali posúdiť. Na druhej strane máme spoločne s Európsku úniou istotu, že sme urobili všetko, čo sme mohli, pre schválenie konsenzuálneho riešenia pre budúcnosť Kosova. Mali sme na to 120 dní. Teraz vieme, a všeobecne sa vie a aj trojka o tom referovala, že sa ukázalo ako nemožné, aby sa strany na budúcnosti Kosova zhodli, ale všetko ešte nie je stratené. Predovšetkým musíme poukázať na vynikajúcu klímu, na vynikajúcu atmosféru medzi členmi trojky a príslušnými stranami. Ďalej, ako sme dúfali a očakávali, bolo možné preskúmať niektoré z aspektov, na ktoré kládla Ahtisaariho správa dôraz, a, prirodzene, ďalej nové body dohody, ktorá na tomto základe vyplynula. Treťou, najdôležitejšou vecou, ktorej možno nebola venovaná riadna pozornosť, je to, že sa strany dohodli neuchyľovať sa k násilnému riešeniu otázky budúceho statusu Kosova. Tento politický záväzok považujeme za veľmi dôležitý a, pochopiteľne, len dúfame, že bude dodržaný. O postupe bola znova informovaná Organizácia Spojených národov a bude o nej znovu diskutovať Bezpečnostná rada. Aby sme nezabudli, Organizácia Spojených národov hrá v tejto otázke významnú úlohu. Na úrovni OSN sa síce ukazuje, že nie je možné, aby členovia Bezpečnostnej rady schválili riešenie budúceho statusu Kosova, ale niet pochýb, že medzinárodné spoločenstvá a predovšetkým sama Európska únia musí prijať rozhodnutie, ktoré, ako všetci vieme, bude zložité a možno ťažké. Pre portugalské predsedníctvo a po 1. januári pre Portugalsko ako členský štát Európskej únie sú najdôležitejšie tri veci. Prvou je, prirodzene, zachovanie jednoty Európskej únie. Z nášho pohľadu je najdôležitejšie, aby, keď budeme požiadaní o rozhodnutie a keď rozhodneme, bolo naše rozhodnutie spoločné. Musíme zachovať jednotný postup. To je podľa nás úplne zásadné. Nechceli by sme a urobili by sme všetko možné preto, aby sa tak nestalo, že sa Európa v otázke Kosova rozdelí, ako tomu bolo v minulosti v mnohých medzinárodných situáciách, v neľahkých medzinárodných problémoch, ktoré vyžadovali obrovskú zodpovednosť. Naším heslom musí preto byť jednota. Po druhé, Európska únia musí prevziať zodpovednosť, pretože Kosovo je predovšetkým európsky problém, náš problém, a hoci je jasné, že sa spoliehame na všetkých našich medzinárodných partnerov, že sa tiež pokúsia nájsť riešenia, nemôže sa Európa ku Kosovu otočiť chrbtom, musí za európsky problém prevziať zodpovednosť a na záver predsedníctva sa domnievam, že si je Európska únia tohto faktu úplne vedomá a je si vedomá i toho, že v tejto otázke musí zohrať vedúcu úlohu. Po tretie, nesmieme konať nerozvážne, musíme pozorne posúdiť dôsledky akýchkoľvek rozhodnutí, musíme sa za všetkých okolností a vo všetkých situáciách, pokiaľ možno, snažiť o konsenzus a musíme tiež, prirodzene, zaujať k tejto otázke jasné stanovisko a oznámiť toto stanovisko veľmi transparentne a veľmi jasne všetkým partnerom, ktorých sa otázka Kosova akokoľvek týka. A napokon musí každé riešenie otázky budúceho štatútu Kosova vždy a za všetkých okolností rešpektovať hodnoty a zásady, ktoré sú pre Európsku úniu zásadné: pochopiteľne, mier a stabilitu v regióne a tiež, samozrejme, rešpekt pred zákonmi, rešpekt pred demokraciou, rešpekt pred ľudskými právami. Na riešenie kosovského problému neexistuje iný referenčný rámec a nesmieme za žiadnych okolností zabudnúť, že Európska únia ponúkla krajinám na západnom Balkáne a Srbsku predovšetkým pevné a jednoznačné európske perspektívy. Preto musíme k tomuto cieľu pri práci so stranami v konflikte smerovať. Strany musia vedieť o tom, že, prirodzene, patria do Európy. Dúfajme, že Európska únia pri riešení neľahkej kosovskej otázky – a nerobme si ilúzie, že to nie je zložitá a ťažká otázka – ako hovorím, nemám alternatívu, teda že Európska únia musí za všetkých okolností a napriek všetkým rozdielom týkajúcim sa jednotlivých otázok zachovať svoju jednotu. To je pre vierohodnosť Európskej únie a jej vonkajšiu činnosť zásadné a základné. To som chcel v stručnosti k téme Kosova povedať."@sk19 ". Gospod predsednik, gospa podpredsednica Komisije, gospe in gospodje, na kratko bi se skliceval na mojo zaključno izjavo glede vprašanja, ki je bilo večkrat postavljeno in je zelo pomembno, zadeva zunanje zadeve Evropske unije ter bo najverjetneje še naprej prednostna naloga v prihajajočih tednih in mesecih. Sklicujem se na vprašanje Kosova. Na kratko bi želel obrazložiti stališče portugalskega predsedstva glede tega ključnega vprašanja. Nazadnje, gospod predsednik, upam, da mi boste odpustili, in prepričan sem, da boste razumeli, če končam z osebnim mnenjem: to je zadnjič, da se razprave v Evropskem parlamentu udeležujem kot predstavnik portugalskega predsedstva. To je zato slovo in slovo, ki se ne more končati brez izražanja priznanja in hvaležnosti za podporo, ki sem jo vedno prejel v tem parlamentu od predsednika in vseh poslancev. Učil sem se z vami in prek vas, kako pomemben je ta parlament pri krepitvi demokracije v naši Uniji ter seveda pri krepitvi zakonitosti odločitev, ki jih tu sprejemamo z jasnim namenom oblikovanja svobodnejše in uspešnejše Unije za državljane Evrope. Zato hvala lepa, gospe in gospodje. Seveda se zahvaljujem tudi komisarjem in članom njihovega osebja ter predsedniku Komisije, ki je z mano pogosto sodeloval v teh razpravah in s katerim sva vzpostavila obsežno skupno podlago pri delu, ciljih in prizadevanju. Hvala Komisiji. Zahvaljujem se tudi, gotovo bodo razumeli, uradnikom Evropskega parlamenta in, če mi bodo odpustili, zlasti mojim rojakom, ki delajo tukaj. Nazadnje, upam, da nisem pozabil nikogar, se zahvaljujem svojim tolmačem, portugalskim tolmačem, na katere sem zelo ponosen. Končal bom z besedami: „Vse vas bom pogrešal“ ali v portugalščini: „Já sinto saudades.“ Najlepša hvala. Po našem mnenju je bilo za Evropsko unijo, Rusijo in Združene države po predstavitvi Ahtisaarijevega načrta najpomembnejše oblikovanje trojke, da bi se v tesnem sodelovanju s strankami poiskale mogoče rešitve, s katerimi bi se stranke strinjale. Obstajala sta dva glavna cilja, cilj raziskovanja nekaterih vidikov Ahtisaarijevega načrta, ki bi se lahko raziskali in se morajo raziskati. Po drugi strani smo skupaj z Evropsko unijo prepričani, da smo storili vse, kar je bilo mogoče za sporazumno rešitev, ki se mora doseči glede prihodnosti Kosova. Za smo imeli 120 dni časa. Zdaj vemo in gre za splošno poznavanje, o katerem je poročala tudi trojka, da se je za stranke možnost strinjanja glede prihodnjega statusa Kosova izkazala za nemogočo, vendar še ni izgubljena. Najprej moramo zabeležiti odlično razpoloženje, odlično ozračje med strankami trojke ter odnosi med trojko in strankami. Drugič, kot smo upali in pričakovali, je bilo mogoče raziskati nekatere vidike, poudarjene v Ahtisaarijevem poročilu, in nove točke sporazuma, ki je seveda nastal na tej podlagi. Tretjič, najpomembnejši vidik in vidik, ki morda ni dobil dovolj pozornosti, je dejstvo, da so se stranke strinjale glede neuporabe nasilnih rešitev za ureditev vprašanja prihodnjega statusa Kosova. Velik pomen namenjamo tej politični zavezi in seveda le upamo, da se bo spoštovala. Proces se je ponovno nanašal na Združene države in se bo o njem spet razpravljalo v Varnostnem svetu. Ne pozabimo, da imajo Združeni narodi pri tem temeljno vlogo. Vendar če se na ravni Združenih narodov člani Varnostnega sveta ne morejo strinjati glede rešitve, ki bo določila prihodnji status Kosova, ne dvomimo, da bosta mednarodna skupnost in zlasti Evropska unija sami sprejeli odločitve, ki bodo, kot vsi vemo, zapletene in morda težavne. Tri ugotovitve v zvezi s tem so temeljna skrb za portugalsko predsedstvo in bo tudi temeljna skrb za Portugalsko kot državo članico Evropske unije po 1. januarju. Seveda je prva skrb ohranitev enotnosti držav članic. Z našega stališča je bistveno, da se odločimo, če pa odločitev sprejmemo, mora ta biti skupna. Predstaviti moramo enotno stališče. Po našem mnenju je to popolnoma bistveno. Česar si ne bi želeli, za kar bi storili vse, da bi preprečili, je razdvojenost Evrope glede vprašanja Kosova, kot je že bila v preteklosti pri številnih mednarodnih vprašanjih z veliko odgovornostjo. Enotnost mora zato biti naše geslo. Drugič, Evropska unija mora prevzeti svojo odgovornost, ker je Kosovo predvsem evropska težava, tj. naša težava, in medtem ko je jasno, da se pri iskanju rešitve za to vprašanje zanašamo na vse naše mednarodne partnerje, Evropa ne more obrniti hrbta Kosovu, ampak mora v celoti prevzeti odgovornost za evropsko težavo, ob zaključku predsedovanja pa menim, da se Evropska unija dobro zaveda tega dejstva in tega, da ima vodilno vlogo v tej zadevi. Tretjič, ne smemo biti prenagljeni, pozorno moramo razmisliti o posledicah vsake odločitve, ki jo lahko sprejmemo, po možnosti moramo poiskati soglasje v vseh okoliščinah in vseh položajih ter seveda zavzeti jasno stališče o tem vprašanju in ga v zelo pregledni in jasni obliki prenesti vsem partnerjem, ki so kakor koli vključeni v vprašanje Kosova. Nazadnje, vsaka rešitev vprašanja prihodnjega statusa Kosova mora vedno in v vseh okoliščinah spoštovati vrednote in načela, ki so temeljna za Evropsko unijo: seveda mir in regionalna stabilnost ter jasno spoštovanje prava, spoštovanje demokracije in spoštovanje človekovih pravic. Drugega referenčnega okvira za rešitev vprašanja Kosova ni in pod nobenim pogojem ne smemo pozabiti, da je Evropska unija državam Zahodnega Balkana in Srbiji ponudila zlasti trdne in nedvoumne perspektive, ter moramo sodelovati s strankami tudi s tem namenom. Stranke morajo vedeti, da je njihovo prirojeno poslanstvo biti del Evrope. Upajmo, da Evropska unija pri reševanju težkega vprašanja Kosova – in pri tem ne imejmo iluzij, to je zapleteno in težko vprašanje – nimamo druge možnosti, torej da Evropska unija v vseh okoliščinah in kljub razlikam, ki so lahko pri posebnih vprašanjih, ohrani svojo enotnost. To je temeljno in bistveno za verodostojnost Evropske unije in njene zunanje ukrepe. To je na kratko vse, kar sem želel povedati o Kosovu."@sl20 "Herr talman, fru vice kommissionsordförande, mina damer och herrar! I mitt avslutande anförande vill jag bara helt kort nämna en fråga som tagits upp flera gånger och som är av yttersta vikt. Den finns naturligtvis på EU:s externa agenda och kommer antagligen att förbli en prioriterad fråga under kommande veckor och månader. Jag talar om Kosovofrågan. Jag vill helt kort förklara var det portugisiska ordförandeskapet står i denna oerhört viktiga fråga. Till sist, herr talman, hoppas jag att ni förlåter mig och jag är säker på att ni har förståelse för att jag avslutar lite mer personligt – det här är sista gången jag deltar i en debatt i Europaparlamentet som företrädare för det portugisiska ordförandeskapet. Detta är därför ett farväl, och jag måste i det sammanhanget uttrycka mitt erkännande och min tacksamhet för det stöd jag alltid fått här i parlamentet från talmannen och alla ledamöter. Jag har tillsammans med er och tack vare er lärt mig hur viktigt parlamentet är för att stärka demokratin i vår union och också, naturligtvis, för att stärka lagligheten i de beslut som vi fattar här med det självklara syftet att skapa en friare och mer blomstrande unionen för Europas medborgare. Så tack så mycket, mina damer och herrar. Jag vill givetvis också tacka kommissionsledamöterna och deras personal, liksom kommissionens ordförande, som ofta deltagit i dessa debatter tillsammans med mig. Jag har tillsammans med honom kunnat komma överens om väldigt mycket i fråga om vårt arbete, våra mål och våra insatser. Jag vill tacka kommissionen. Dessutom vill jag, vilket jag är säker på att de förstår, tacka Europaparlamentets tjänstemän och framför allt, om de ursäktar, mina landsmän som arbetar här. Slutligen, och jag hoppas att jag inte glömt någon, vill jag tacka mina tolkar, de portugisiska tolkarna, som jag är mycket stolt över. Jag tänker avsluta med att på engelska säga ”I will miss you all” eller, på portugisiska ”Já sinto saudades”. Tack så mycket. Som vi ser det var det av mycket stor betydelse att EU, Ryssland och Förenta staterna, sedan Ahtisaariplanen lagts fram för säkerhetsrådet, bildade en trojka för att, återigen i mycket nära samarbete med parterna, försöka finna tänkbara lösningar som parterna kunde enas om. Det fanns två huvudsakliga målsättningar, och syftet var att försöka undersöka vissa inslag i Ahtisaariplanen som kunde och borde undersökas. Å andra sidan är vi och EU övertygade om att vi har gjort allt som står i vår makt för att möjliggöra en förhandlingslösning om Kosovos framtid. Vi hade 120 dagar på oss att göra det. Vi vet nu, och det är också allmänt känt och något som även trojkan rapporterat om, att det visat sig omöjligt för parterna att enas om Kosovos framtida status, men allt är inte förlorat. Först och främst måste vi notera det utmärkta klimatet, den utmärkta stämningen mellan parterna i trojkan och i förbindelserna mellan trojkan och parterna. För det andra var det, som vi hoppats och trott, möjligt att undersöka en del av de aspekter som framhölls i Ahtisaarirapporten, och mot den bakgrunden framkom på ett naturligt sätt nya punkter där enighet kunde nås. För det tredje är en mycket viktig aspekt, som kanske inte uppmärksammats tillräckligt, det faktum att parterna enats om att inte ta till våld för att lösa frågan om Kosovos framtida status. Vi fäster stor vikt vid detta politiska åtagande och hoppas givetvis bara att det kommer att fullgöras. Processen har på nytt hänskjutits till FN och kommer återigen att debatteras i säkerhetsrådet. Vi får inte glömma att FN spelar en grundläggande roll i det här sammanhanget. Men om det visar sig omöjligt för säkerhetsrådets medlemmar att på FN-nivå enas om en lösning som innebär att Kosovos framtida status avgörs är vi övertygade om att det internationella samfundet, och framför allt EU självt, kommer att tvingas fatta beslut som vi alla vet blir komplexa och kanske svåra. I detta sammanhang är det tre aspekter som är särskilt angelägna för det portugisiska ordförandeskapet och efter den 1 januari kommer att vara särskilt angelägna för Portugal som EU-medlem. Det första är givetvis att bevara enigheten mellan medlemsstaterna. Enligt vår mening måste vi, när vi uppmanas att fatta ett beslut och om vi gör det, fatta ett gemensamt beslut. Vi måste uppvisa en enad front. Det ser vi som helt nödvändigt. Vad vi inte önskar eller vill se, vad vi kommer att göra allt för att undvika, är att EU splittras i Kosovofrågan, som tidigare skett i så många internationella situationer – besvärliga internationella situationer som medför ett stort ansvar. Enighet måste därför vara vårt motto. För det andra måste EU ta på sig sitt ansvar, för Kosovo är framför allt ett europeiskt problem, vårt problem, och även om det står klart att vi är beroende av alla våra internationella partner i sökandet efter en lösning även på denna fråga, får inte EU vända Kosovo ryggen. Vi måste till fullo ta på oss vårt ansvar för ett europeiskt problem, och nu i ordförandeskapets slutskede tror jag att EU är helt och hållet medvetet om detta faktum och om att det måste spela en ledande roll i det här sammanhanget. För det tredje får vi inte förhasta oss utan måste noggrant överväga följderna av alla beslut vi kan tänkas fatta. Vi måste naturligtvis om möjligt eftersträva samförstånd under alla omständigheter och i alla situationer, och vi måste givetvis också inta en tydlig ståndpunkt i denna fråga och förmedla den ståndpunkten på ett mycket öppet och tydligt sätt till alla partner som också berörs av Kosovofrågan på ett eller annat sätt. Slutligen måste en lösning på frågan om Kosovos framtida status alltid och under alla omständigheter respektera EU:s grundläggande värden och principer: fred och regional stabilitet, givetvis, och dessutom självfallet respekt för lagen, demokratin och de mänskliga rättigheterna. Det finns ingen annan referensram för en lösning av Kosovoproblemet, och vi får under inga omständigheter glömma att EU erbjudit länderna på västra Balkan, framför allt Serbien, säkra och otvetydiga utsikter till EU-medlemskap, och vi måste tillsammans med parterna arbeta även mot det målet. Parterna måste veta att de av naturen är ägnade att tillhöra EU. Låt oss hoppas att EU, i arbetet med att lösa den svåra Kosovofrågan – som definitivt är både komplex och besvärlig – under alla omständigheter och trots alla eventuella meningsskiljaktigheter i specifika frågor, kan behålla sin enighet. Det finns, som sagt var, inget alternativ. Detta är grundläggande och nödvändigt för EU:s trovärdighet och trovärdigheten i dess yttre åtgärder. Det var i korthet vad jag ville säga om Kosovo."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	": «Já sinto saudades»."8 "Ahtisaari"13 "I will miss you all"7,12 "Já sinto saudades"7,13,12 "Manuel Lobo Antunes,"18,15,17 "Presidente em exercício do Conselho"18,15,17 "Troika"13 "Troikas"13 "Troiku"13 "er"8 "partner"12 "troika"12 "«I will miss you all»"8 "“I will miss you all”"3 "“Já sinto saudades”"3

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph