Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-12-11-Speech-2-274"
| Predicate | Value (sorted: default) |
|---|---|
| rdf:type | |
| dcterms:Date | |
| dcterms:Is Part Of | |
| dcterms:Language | |
| lpv:document identification number |
"en.20071211.37.2-274"6
|
| lpv:hasSubsequent | |
| lpv:speaker | |
| lpv:spoken text |
"Senhor Presidente, Senhor Comissário Louis Michel, Senhores Deputados, a segunda cimeira União Europeia-África, que decorreu no passado fim-de-semana em Lisboa, foi, sem dúvida alguma, um êxito e constituiu o início de um novo relacionamento entre a União Europeia e África baseado num diálogo estratégico. Quase 80 Chefes de Estado e de Governo, os Presidentes do Parlamento Europeu e Pan-africano e representantes da sociedade civil enviaram mensagens fortes aos europeus, aos africanos e ao mundo.
A tradução concreta do novo quadro de relacionamento entre a União e a África encontra-se nos documentos que foram aprovados na cimeira, documentos que reputo de grande qualidade: a Estratégia Conjunta, o Plano de Acção e a Declaração de Lisboa. Estes documentos reflectem a especificidade do relacionamento da Europa com África. Uma abordagem que, por um lado, favorece os canais multilaterais e, por outro, procura tratar de forma integrada as diversas dimensões do relacionamento. Esta abordagem constitui a diferença que a União pode trazer, sobretudo em comparação com outros actores internacionais.
O tratamento da África enquanto parceiro de um diálogo estratégico reflectiu-se também no método seguido para a preparação quer da cimeira, quer dos documentos que esta mesma cimeira veio a aprovar. Com efeito, a estratégia, pela primeira vez uma verdadeira estratégia conjunta, e o plano de acção, resultaram de um trabalho intenso e aprofundado com o lado africano, designadamente com a União Africana, tendo sido elaborados e, finalmente, depois, concluídos por um grupo conjunto de peritos.
Também gostaria de destacar aqui o papel construtivo do Parlamento Europeu no processo de elaboração dos documentos e na preparação da Cimeira de Lisboa. A Estratégia Conjunta identificou quatro áreas interligadas de interesse comum: a paz e a segurança, a governação e os direitos humanos, o comércio e a integração regional e o desenvolvimento. Para o período inicial 2008-2010, o primeiro plano de acção prevê oito parcerias em matérias de interesse comum que visam, antes de mais, ter um impacto positivo no dia-a-dia dos cidadãos africanos e europeus.
A Cimeira de Lisboa veio confirmar as mudanças importantes que tiveram lugar na Europa, na África e no mundo. Na Europa de hoje, com 27 Estados-Membros, confluem prioridades e abordagens de política externa muito diversas. A União Africana surge como um interlocutor privilegiado da União, cuja agenda inclui também a temática dos direitos humanos e a boa governação. Existe, por outro lado, a percepção generalizada de que um conjunto de desafios globais, como a paz e a segurança, ao comércio internacional, requerem uma acção concertada por parte da comunidade internacional, justificando-se desta forma a emergência de novas formas de cooperação. O mesmo se diga quanto à procura de respostas a problemas que afectam tanto a Europa como a África, nomeadamente os efeitos das alterações climáticas, a gestão dos recursos energéticos ou os fluxos migratórios.
A África e a União compreenderam a necessidade de elevar a um novo patamar as suas relações, tendo a Cimeira constituído um momento em que se tornou clara e inequívoca essa vontade. No entanto, a segunda Cimeira União Europeia-África não deve ser apresentada como o fim do caminho, é antes o ponto de viragem das relações entre os dois continentes.
Assim, de particular importância nos documentos aprovados, sobretudo para garantir uma perspectiva de médio e longo prazo, é a referência explícita aos mecanismos de
das decisões adoptadas. Para além de se fixar uma periodicidade para as cimeiras de três em três anos, são estabelecidas estruturas de acompanhamento sectorial para as várias áreas do plano de acção a nível ministerial e de peritos, bem como contactos regulares entre as comissões da União Europeia e da União Africana, mas caberá também à sociedade civil, às ONG, aos sindicatos, aos fóruns empresariais, aos
um papel muito importante de implementação e de monitorização das medidas previstas.
Gostaria de sublinhar, por último, o papel central dos Parlamentos Europeu e Pan-Africano na implementação da nova parceria, devendo os laços já existentes entre os representantes parlamentares da Europa e de África ser agora reforçados. A Presidência congratula-se, e julgo que bem o compreenderão, com a declaração conjunta apresentada pelos Presidentes dos dois Parlamentos na segunda Cimeira entre a União Europeia e África. Sem dúvida que um novo e muito estimulante caminho se abre no relacionamento entre a Europa e África depois da Cimeira de Lisboa."@pt17
|
| lpv:translated text |
". −
Pane předsedající, pane komisaři Micheli, dámy a pánové, druhá schůzka na nejvyšší úrovni EU-Afrika, která se konala minulý víkend v Lisabonu, byla nepochybným úspěchem a znamenala začátek nového vztahu mezi Evropskou unií a Afrikou, který je založen na strategickém dialogu. Téměř 80 hlav států a vlád, předsedů Evropského parlamentu a Panafrického parlamentu a představitelů občanské společnosti vyslalo přesvědčivé zprávy lidem v Evropě, Africe a na celém světě.
Konkrétní vyjádření tohoto nového vztahu mezi EU a Afrikou lze nalézt v dokumentech – podle mého názoru velice kvalitních dokumentech –, které byly přijaty na tomto summitu: Společná strategie, Akční plán a Lisabonská deklarace. Tyto dokumenty uvádějí specifické podrobnosti vztahu mezi Evropou a Afrikou. Tento nový přístup zaprvé upřednostňuje multilaterální kanály a zadruhé se pokouší integrovaně zabývat všemi různými rozměry tohoto vztahu. Tento přístup tvoří rozdíl, který může EU přinést, zejména v porovnání s jinými mezinárodními aktéry.
Postoj k Africe jako partnerovi ve strategickém dialogu se také odrazil v postupu použitém jak při přípravě na tuto schůzku na nejvyšší úrovni, tak při vytváření dokumentů, které měl tento summit přijmout. Tato strategie – poprvé skutečně společná strategie – a akční plán byly výsledkem intenzivní a důkladné práce s africkou stranou, zejména s Africkou unií, a na konci byly připraveny a dokončeny společnou skupinou expertů.
V tomto bodě musím také vyzdvihnout konstruktivní roli, kterou v procesu vytváření uvedených dokumentů a přípravě na lisabonský summit sehrál Evropský parlament. Společná strategie identifikuje čtyři vzájemně propojené oblasti společného zájmu: mír a bezpečnost, demokratická vláda a lidská práva, obchod a regionální integrace a rozvoj. Pro úvodní období od roku 2008 do roku 2010 uvádí první akční plán osm partnerství v oblastech společného zájmu, jejichž prvořadým cílem je mít pozitivní dopad na každodenní životy občanů Afriky a Evropy.
Lisabonský summit potvrdil významné změny, ke kterým došlo v Evropě, Africe a ve světě. V dnešní Evropě, která má 27 členských států, existují velmi různorodé politické priority a přístupy. Africká unie se rýsuje jako preferovaný partner EU do diskuse, jejíž program také zahrnuje otázku lidských práv a dobré správy věcí veřejných. Existuje také velice rozšířená představa, že řada globálních úkolů, jako je mír, bezpečnost a mezinárodní obchod, vyžaduje společnou činnost na straně mezinárodní komunity, čímž odůvodňuje vznik nových forem spolupráce. To samé lze říci o hledání odpovědí na problémy, které se týkají Evropy i Afriky, zejména účinky změny klimatu, řízení zdrojů energie a migrační toky.
Afrika a EU chápou, že existuje potřeba pozdvihnout jejich vztahy na novou úroveň, a tato schůzka na vrcholné úrovni představuje okamžik, kdy se toto společné přání stalo jasným a jednoznačným. Druhá schůzka na nejvyšší úrovni EU-Afrika však nesmí být prezentována jako konec cesty, ale spíše jako bod obratu ve vztahu mezi těmito dvěma kontinenty.
Proto má v přijatých dokumentech obzvláštní význam, zejména vzhledem k zajištění sřednědobého a dlouhodobého výhledu, výslovný odkaz na následné mechanismy pro učiněná rozhodnutí. Kromě toho, že byla pro tyto schůzky na nejvyšší úrovni stanovena tříletá frekvence, se plánují také odvětvové ministerské schůzky a schůzky expertů pro různé oblasti akčního plánu, společně s pravidelnými kontakty mezi Komisí Evropské unie a Komisí Africké unie. Při provádění a monitorování plánovaných opatření budou však hrát velmi důležitou roli také občanská společnost, nevládní neziskové organizace, odbory, podnikatelská fóra a nezávislá výzkumná centra (think tanks).
Nakonec musím zdůraznit ústřední roli Evropského parlamentu a Panafrického parlamentu při zavádění tohoto nového partnerství. Stávající vazby mezi parlamentními představiteli Evropy a Afriky musí být nyní znovu posíleny. Předsednictví je potěšeno, jak si jste jistě vědomi, společným prohlášením předsedů obou parlamentů na druhé schůzce na nejvyšší úrovni EU-Afrika. Nemůže být pochyb, že se po lisabonském summitu otevírá nová a velmi vzrušující cesta ve vztahu mezi Evropou a Afrikou."@cs1
"Hr. formand, hr. kommissær, mine damer og herrer! Det andet topmøde EU/Afrika, som blev afholdt i sidste uge i Lissabon, var uden tvivl vellykket og markerede starten på et nyt forhold mellem EU og Afrika baseret på strategisk dialog. Næsten 80 stats- og regeringschefer, formændene for Parlamentet og Det Panafrikanske Parlament samt repræsentanter for civilsamfundet sendte stærke budskaber til den europæiske befolkning, den afrikanske befolkning og resten af verden.
Det nye forhold mellem EU og Afrika udtrykkes konkret i de dokumenter - som efter min mening har høj kvalitet - der blev vedtaget på topmødet: den fælles strategi, handlingsplanen og Lissabonerklæringen. I disse dokumenter fastlægges de specifikke detaljer i forholdet mellem Europa og Afrika. Den nye tilgang fremmer for det første multilaterale kanaler og forsøger for det andet at håndtere alle de forskellige dimensioner i forholdet på en integreret måde. Denne tilgang udgør den forskel, som EU kan tilbyde, navnlig sammenlignet med andre internationale organer.
Opfattelsen af Afrika som en partner i strategisk dialog blev også afspejlet i den metode, der blev benyttet under forberedelsen af topmødet og under udformningen af de dokumenter, der skulle vedtages på topmødet. Strategien - for første gang en ægte fælles strategi - og handlingsplanen var resultatet af intenst og dybtgående samarbejde med den afrikanske side, navnlig med Den Afrikanske Union, og blev i sidste ende forberedt og færdiggjort af en fælles gruppe eksperter.
Jeg vil også her understrege den konstruktive rolle, som Parlamentet spillede under udformningen af dokumenterne og forberedelsen af Lissabontopmødet. Den fælles strategi identificerer fire indbyrdes forbundne områder af fælles interesse: fred og sikkerhed, demokrati og menneskerettigheder, handel og regional integration samt udvikling. For den første periode fra 2008 til 2010 understøtter handlingsplanen otte partnerskaber inden for områder af fælles interesse, der primært søger at påvirke de afrikanske og europæiske borgeres daglige liv på en positiv måde.
Lissabontopmødet bekræftede de betydelige ændringer, der er sket i Europa, Afrika og resten af verden. I dagens Europa med 27 medlemsstater er der meget forskellige prioriteter og tilgange med hensyn til eksterne politikker. Den Afrikanske Union udvikler sig til en foretrukket forhandlingspartner for EU, hvor dagsordenen også omfatter spørgsmålet om menneskerettigheder og god regeringsførelse. Der er også bred enighed om, at en række globale udfordringer, f.eks. fred, sikkerhed og den internationale handel, kræver samordnede foranstaltninger fra det internationale samfund, hvilket begrunder udviklingen af nye samarbejdsformer. Det samme kan siges, når det drejer sig om at løse problemer, der påvirker både Europa og Afrika, navnlig virkningerne af klimaændringer, forvaltningen af energiressourcer og migrationsstrømmene.
Afrika og EU er enige om, at det indbyrdes forhold skal hæves til et nyt niveau, og at topmødet repræsenterer det øjeblik, hvor dette fælles behov blev tydeligt og uigenkaldeligt. Det skal dog ikke opfattes sådan, at det andet topmøde mellem EU og Afrika er endestationen - det er vendepunktet i forholdet mellem de to kontinenter.
I de vedtagne dokumenter er især den udtrykkelige henvisning til opfølgningsmekanismerne for de vedtagne beslutninger vigtig, navnlig for at sikre et mellemlangsigtet og langsigtet perspektiv. Der blev fastlagt en treårig frekvens for disse topmøder, og der er planlagt minister- og ekspertmøder inden for handlingsplanens forskellige områder, ligesom der vil være regelmæssig kontakt mellem Kommissionen og Kommissionen for Den Afrikanske Union. Civilsamfundet, ngo'er, fagforeninger, erhvervsfora og tænketanke vil dog også komme til at spille en meget vigtig rolle, når de planlagte foranstaltninger skal gennemføres og overvåges.
Endelig vil jeg understrege Parlamentets og Det Panafrikanske Parlaments centrale rolle i forbindelse med gennemførelsen af det nye partnerskab. De eksisterende bånd mellem parlamentarikerne i Europa og Afrika skal nu styrkes. Som De ved, glæder formandskabet sig over den fælles erklæring fra formændene for de to parlamenter ved det andet topmøde EU/Afrika. Der er ingen tvivl om, at en ny og meget spændende vej er ved at åbne sig i forholdet mellem Europa og Afrika efter Lissabontopmødet."@da2
".
Herr Präsident, Herr Kommissar Michel, meine Damen und Herren! Der zweite EU-Afrika-Gipfel, der letzte Woche in Lissabon stattfand, war zweifellos ein Erfolg und der Beginn neuer Beziehungen zwischen der Europäischen Union und Afrika auf der Grundlage eines strategischen Dialogs. Fast 80 Staats- und Regierungschefs, die Präsidenten des Europäischen Parlaments und des Pan-afrikanischen Parlaments sowie Vertreter der Zivilgesellschaft haben den europäischen Völkern, den Völkern Afrikas sowie der Welt eine starke Botschaft gesandt.
Der konkrete Ausdruck der neuen Beziehungen zwischen der EU und Afrika ist in den meines Erachtens qualitativ hochwertigen Dokumenten zu finden, die auf dem Gipfel angenommen wurden: die gemeinsame Strategie, der Aktionsplan und die Erklärung von Lissabon. In diesen Texten sind die Details zu den Beziehungen zwischen Europa und Afrika aufgeführt. Der neue Ansatz favorisiert erstens multilaterale Instrumente und versucht zweitens, die verschiedenen Dimensionen der Beziehungen miteinander zu verknüpfen. Dieser Ansatz ist, insbesondere im Vergleich mit anderen internationalen Akteuren, die Besonderheit der Beziehungen der Europäischen Union.
Die Tatsache, dass Afrika in dem strategischen Dialog als Partner betrachtet wird, spiegelt sich auch in der gemeinsamen Vorbereitung des Gipfels und der Erarbeitung der dort angenommenen Texte wider. Die Strategie, die zum ersten Mal eine wirklich gemeinsame Strategie ist, sowie der Aktionsplan sind das Ergebnis einer intensiven und umfassenden Zusammenarbeit mit der afrikanischen Seite, insbesondere mit der Afrikanischen Union, und wurden letztendlich von einer gemeinsamen Sachverständigengruppe erarbeitet und beschlossen.
Lassen Sie mich an dieser Stelle auch die konstruktive Rolle des Europäischen Parlaments bei der Erarbeitung der Dokumente und der Vorbereitung des Gipfels von Lissabon hervorheben. Die gemeinsame Strategie enthält vier miteinander verbundene Bereiche von gemeinsamem Interesse: Frieden und Sicherheit, demokratische Staatsführung und Menschenrechte, Handel und regionale Integration sowie Entwicklung. Zunächst für den Zeitraum 2008 bis 2010 stehen im Aktionsplan acht Gebiete von gemeinsamem Interesse im Mittelpunkt, die in erster Linie einen positiven Einfluss auf das tägliche Leben der Bürger Afrikas und Europas haben sollen.
Der Gipfel von Lissabon bestätigte die großen Veränderungen in Europa, Afrika und der Welt. In der heutigen Europäischen Union mit 27 Mitgliedstaaten gibt es unterschiedliche außenpolitische Prioritäten und Herangehensweisen. Die Afrikanische Union entwickelt sich zum bevorzugten Gesprächspartner der EU, bei deren Gespräche auch die Frage der Menschenrechte und der verantwortungsvollen Staatsführung auf der Tagesordnung stehen. Ferner gibt es eine gemeinsame Auffassung darüber, dass verschiedene globale Herausforderungen wie Frieden, Sicherheit und internationaler Handel ein abgestimmtes Vorgehen der internationalen Staatengemeinschaft und damit die Entwicklung neuer Formen der Zusammenarbeit erfordern. Gleiches gilt für Antworten auf sowohl Europa als auch Afrika betreffende Probleme, insbesondere die Auswirkungen des Klimawandels, das Management der Energieressourcen und die Steuerung der Migrationsströme.
Afrika und die Europäische Union sind sich einig über die Notwendigkeit, ihre Beziehungen auf eine neue Stufe zu heben, wobei der Gipfel den Ausgangspunkt darstellt, an dem dieser gemeinsame Wunsch deutlich und unmissverständlich zum Ausdruck gebracht wurde. Jedenfalls darf der zweite EU-Afrika-Gipfel nicht das Ende der Entwicklung bedeuten, sondern vielmehr den Wendepunkt in den Beziehungen zwischen beiden Kontinenten.
Deshalb ist in den angenommenen Dokumenten der ausdrückliche Hinweis auf die Follow-up-Mechanismen für die gefassten Beschlüsse von besonderer Bedeutung, insbesondere zur Gewährleistung eines mittel- und langfristigen Ansatzes. Neben der Festlegung eines 3-Jahres-Rhythmus für diese Gipfeltreffen, sind für die verschiedenen Schwerpunktbereiche des Aktionsplans auch sektorale Minister- und Sachverständigentreffen geplant, ebenso wie regelmäßige Kontakte zwischen den Kommissionen der Europäischen Union und der Afrikanischen Union. Allerdings werden auch die Zivilgesellschaft, NRO, Gewerkschaften, Unternehmensforen sowie Denkfabriken eine wichtige Rolle bei der Umsetzung und Überwachung der geplanten Maßnahmen spielen.
Schließlich möchte ich noch die zentrale Rolle des Europäischen und des Panafrikanischen Parlaments bei der Umsetzung der neuen Partnerschaft unterstreichen. Die zwischen den parlamentarischen Vertretern Europas und Afrikas bestehenden Kontakte müssen jetzt verstärkt werden. Wie Sie sicher wissen, ist die Ratspräsidentschaft sehr erfreut über die gemeinsame Erklärung der beiden Parlamentspräsidenten auf dem zweiten EU-Afrika-Gipfel. Es besteht kein Zweifel daran, dass mit dem Gipfel von Lissabon ein neuer und äußerst interessanter Weg für die Entwicklung der Beziehungen zwischen Europa und Afrika eingeschlagen wurde."@de9
"−
Κύριε Πρόεδρε, Επίτροπε Michel, κυρίες και κύριοι, η δεύτερη διάσκεψη κορυφής ΕΕ-Αφρικής που πραγματοποιήθηκε το προηγούμενο σαββατοκύριακο στη Λισαβόνα, αναμφίβολα, στέφθηκε με επιτυχία και σήμανε την έναρξη μιας νέας σχέσης μεταξύ ΕΕ και Αφρικής, βασισμένης σε στρατηγικό διάλογο. Περίπου 80 αρχηγοί κρατών και κυβερνήσεων, οι Πρόεδροι του Ευρωπαϊκού και του Παναφρικανικού Κοινοβουλίου και εκπρόσωποι της κοινωνίας των πολιτών έστειλαν ισχυρό μήνυμα στους λαούς της Ευρώπης, της Αφρικής και σε ολόκληρο τον κόσμο.
Η συγκεκριμένη έκφραση της νέας σχέσης μεταξύ ΕΕ και Αφρικής περιέχεται στα έγγραφα –τα οποία, κατά τη γνώμη μου, αποτελούν υψηλής ποιότητας έγγραφα– που εγκρίθηκαν στη διάσκεψη κορυφής: η κοινή στρατηγική, το σχέδιο δράσης και η Διακήρυξη της Λισαβόνας. Τα εν λόγω έγγραφα καθορίζουν τις λεπτομέρειες της σχέσης μεταξύ Ευρώπης και Αφρικής. Η νέα αυτή προσέγγιση, αρχικά, ευνοεί τις πολυμερείς οδούς και, κατά δεύτερον, επιχειρεί να αντιμετωπίσει με έναν ολοκληρωμένο τρόπο τη σχέση μέσα από όλες τις διαστάσεις. Η συγκεκριμένη προσέγγιση συνίσταται στις αλλαγές που η ΕΕ δύναται να επιφέρει, ειδικότερα σε σύγκριση με άλλους διεθνείς παράγοντες.
Η αντιμετώπιση της Αφρικής ως εταίρου στον στρατηγικό διάλογο αποτυπώθηκε και στη μέθοδο που ακολουθήθηκε τόσο κατά την προετοιμασία της διάσκεψης, όσο και κατά τη σύνταξη των εγγράφων που επρόκειτο να εγκριθούν. Η στρατηγική –για πρώτη φορά πρόκειται για γνήσια κοινή στρατηγική– και το σχέδιο δράσης ήταν το αποτέλεσμα εντατικής και ουσιαστικής συνεργασίας με την αφρικανική πλευρά, και ειδικότερα με την Αφρικανική Ένωση, και, στο τέλος, διατυπώθηκαν και ολοκληρώθηκαν από μικτή ομάδα εμπειρογνωμόνων.
Στο σημείο αυτό, οφείλω επίσης να επισημάνω τον εποικοδομητικό ρόλο που διαδραμάτισε το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο στη διαδικασία σύνταξης των εγγράφων και στην προετοιμασία της διάσκεψης κορυφής στη Λισαβόνα. Η κοινή στρατηγική αναγνωρίζει τέσσερα αλληλοσυνδεόμενα πεδία κοινού ενδιαφέροντος: ειρήνη και ασφάλεια, δημοκρατική διακυβέρνηση και ανθρώπινα δικαιώματα, εμπόριο και περιφερειακή ολοκλήρωση, και ανάπτυξη. Για την αρχική περίοδο 2008-2010, το πρώτο σχέδιο δράσης προβλέπει οκτώ εταιρικές σχέσεις σε πεδία κοινού ενδιαφέροντος και θέτει ως πρωταρχικό του στόχο να έχει θετικό αντίκτυπο στην καθημερινή ζωή των αφρικανών και ευρωπαίων πολιτών.
Η διάσκεψη κορυφής της Λισαβόνας επιβεβαίωσε τις μεγάλες αλλαγές που συντελέστηκαν σε Ευρώπη, την Αφρική και τον υπόλοιπο κόσμο. Στη σημερινή Ευρώπη των 27 κρατών μελών, υπάρχουν πολύ διαφορετικές προτεραιότητες εξωτερικής πολιτικής και προσεγγίσεις. Η Αφρικανική Ένωση αναδεικνύεται σε αγαπημένο συνομιλητή της ΕΕ, καθώς η ημερήσια διάταξη περιλαμβάνει και το θέμα των ανθρωπίνων δικαιωμάτων και της χρηστής διακυβέρνησης. Ευρέως διαδεδομένη είναι, επίσης, η αντίληψη ότι μια σειρά παγκόσμιων προκλήσεων, όπως η ειρήνη, η ασφάλεια και το διεθνές εμπόριο, απαιτούν συντονισμένη δράση εκ μέρους της διεθνούς κοινότητας και δικαιολογούν, επομένως, την ανάδειξη νέων μορφών συνεργασίας. Το ίδιο μπορεί να ειπωθεί και όσον αφορά την εξεύρεση λύσεων στα προβλήματα που επηρεάζουν και την Ευρώπη και την Αφρική, όπως είναι, ειδικότερα, οι επιπτώσεις της κλιματικής αλλαγής, η διαχείριση των ενεργειακών πόρων και των μεταναστευτικών ροών.
Η Αφρική και η ΕΕ κατανοούν ότι υπάρχει η ανάγκη επαναπροσδιορισμού των σχέσεών τους σε μια νέα βάση, με τη διάσκεψη να αποτελεί έκφραση αυτής της κοινής επιθυμίας που έγινε σαφής και κατηγορηματική. Ωστόσο, η δεύτερη διάσκεψη κορυφής ΕΕ-Αφρικής δεν θα πρέπει να παρουσιαστεί ως το τέλος της διαδρομής, αλλά ως το σημείο καμπή στις σχέσεις μεταξύ των δύο ηπείρων.
Επομένως, εξαιρετικής σημασίας στα εγκεκριμένα έγγραφα, ειδικά ως εγγύηση ενός μεσοπρόθεσμου και μακροπρόθεσμου οράματος, είναι η ρητή αναφορά στους μηχανισμούς παρακολούθησης των αποφάσεων που ελήφθησαν. Πέρα από τον καθορισμό της συχνότητας αυτών των διασκέψεων κορυφής ανά τριετία, σχεδιάζονται τομεακές σύνοδοι υπουργών και εμπειρογνωμόνων για τους διάφορους τομείς του σχεδίου δράσης, παράλληλα με τακτικές επαφές μεταξύ των επιτροπών της Ευρωπαϊκής Ένωσης και της Αφρικανικής Ένωσης. Ωστόσο, σημαντικός είναι και ο ρόλος που θα διαδραματίσουν η κοινωνία των πολιτών, οι ΜΚΟ, οι συνδικαλιστικές οργανώσεις, τα επιχειρησιακά φόρουμ και οι κύκλοι προβληματισμού στην εφαρμογή και την παρακολούθηση των σχεδιαζόμενων μέτρων.
Τέλος, πρέπει να τονίσω τον κεντρικό ρόλο του Ευρωπαϊκού και του Παναφρικανικού Κοινοβουλίου στην εφαρμογή των νέων εταιρικών σχέσεων. Οι υπάρχουσες σχέσεις μεταξύ των κοινοβουλευτικών εκπροσώπων Ευρώπης και Αφρικής θα πρέπει τώρα να ενισχυθούν. Όπως ίσως ήδη γνωρίζετε, η κοινή δήλωση στην οποία προέβησαν οι πρόεδροι των δύο Κοινοβουλίων κατά τη δεύτερη διάσκεψη κορυφής ΕΕ-Αφρικής προκάλεσε τον ενθουσιασμό της Προεδρίας. Δεν υπάρχει αμφιβολία ότι μετά τη διάσκεψη κορυφής στη Λισαβόνα ανοίγεται ένας νέος και συναρπαστικός δρόμος στις σχέσεις μεταξύ Ευρώπης και Αφρικής."@el10
". −
Mr President, Commissioner Michel, ladies and gentlemen, the second EU-Africa Summit that was held last weekend in Lisbon was undoubtedly a success and marked the start of a new relationship between the European Union and Africa based on strategic dialogue. Almost 80 Heads of State and Government, the Presidents of the European Parliament and Pan-African Parliament and representatives of civil society sent strong messages to the European people, to the African people and to the world.
The concrete expression of the new relationship between the EU and Africa can be found in the documents – in my opinion high-quality documents – that were adopted at the summit: the Joint Strategy, the Action Plan and the Lisbon Declaration. These documents set out the specific details of the relationship between Europe and Africa. The new approach firstly favours multilateral channels and, secondly, tries to deal in an integrated manner with all the various dimensions of the relationship. This approach constitutes the difference that the EU can bring, particularly in comparison with other international actors.
The treatment of Africa as a partner in strategic dialogue was also reflected in the method followed when both preparing for the summit and producing the documents that this summit was to adopt. The strategy – for the first time a genuinely joint strategy – and the action plan were the result of intense and in-depth work with the African side, in particular with the African Union, and were, in the end, prepared and concluded by a joint group of experts.
I must also highlight at this point the constructive role played by the European Parliament in the process of producing the documents and preparing for the Lisbon Summit. The Joint Strategy identifies four interlinked areas of common concern: peace and security, democratic governance and human rights, trade and regional integration, and development. For the initial period from 2008 to 2010, the first action plan provides for eight partnerships in areas of common concern which primarily aim to have a positive impact on the day-to-day lives of African and European citizens.
The Lisbon Summit confirmed the major changes that have occurred in Europe, Africa and the world. In the Europe of today, with 27 Member States, there are very diverse external policy priorities and approaches. The African Union is emerging as a favoured discussion partner of the EU, with the agenda also including the issue of human rights and good governance. There is also a widespread perception that a series of global challenges, such as peace, security and international trade, require concerted action on the part of the international community, thereby justifying the emergence of new forms of cooperation. The same can be said with regard to finding answers to problems affecting both Europe and Africa, in particular the effects of climate change, management of energy resources and migration flows.
Africa and the EU understand that there is a need to raise their relations to a new level, with the summit representing the moment when this common desire became clear and unequivocal. However, the second EU-Africa Summit must not be presented as the end of the road, but rather as the turning point in relations between the two continents.
Therefore, of particular importance in the documents adopted, especially to guarantee a medium- and long-term view, is the explicit reference to the follow-up mechanisms for decisions made. In addition to setting a three-year frequency for these summits, sectoral ministerial and expert meetings are planned for the various areas of the action plan, together with regular contacts between the Commissions of the European Union and the African Union. However, civil society, NGOs, trade unions, business forums and think tanks will also have a very important role to play in implementing and monitoring the planned measures.
Finally, I must stress the central role of the European and Pan-African Parliaments in implementing the new partnership. Existing ties between the parliamentary representatives of Europe and Africa must now be reinforced. The Presidency is delighted, as you must be aware, at the joint statement presented by the Presidents of the two Parliaments at the second EU-Africa Summit. There can be no doubt that a new and very exciting road is opening up in the relationship between Europe and Africa following the Lisbon Summit."@en4
". −
Austatud juhataja, volinik Michel, daamid ja härrad, eelmisel nädalavahetusel Lissabonis toimunud ELi ja Aafrika vaheline teine tippkohtumine oli kahtlemata edukas ning märkis Euroopa Liidu ja Aafrika vaheliste uute, strateegilisel dialoogil põhinevate suhete algust. Ligikaudu 80 riigipead ja valitsusjuhti, Euroopa Parlamendi ja üleaafrikalise parlamendi presidendid ning kodanikuühiskonna esindajad saatsid kindla sõnumi Euroopa, Aafrika ja kogu maailma elanikele.
ELi ja Aafrika vaheliste uute suhete konkreetne avaldus sisaldub tippkohtumisel vastu võetud (minu arvates kõrgekvaliteedilistes) dokumentides: ühisstrateegias, tegevuskavas ja Lissaboni deklaratsioonis. Dokumentides sätestatakse Euroopa ja Aafrika vaheliste suhete üksikasjad. Esiteks eelistatakse uue lähenemisviisi kohaselt mitmepoolseid kanaleid ning teiseks püütakse meievaheliste suhete kõiki külgi käsitleda integreeritult. Selline lähenemisviis kujutab endast erinevust, mida EL on võimeline pakkuma võrreldes teiste rahvusvaheliste asjaosalistega.
Aafrika kohtlemine partnerina strateegilises dialoogis peegeldus ka tippkohtumise ettevalmistamiseks ja seal vastuvõetavate dokumentide koostamiseks valitud meetodis. Strateegia – esimene tõepoolest ühine strateegia – ja tegevuskava on intensiivse ja põhjaliku koostöö tulemus Aafrikaga, eriti Aafrika Liiduga, ning dokumendid valmistati ette ja sõlmiti ühise ekspertide rühma poolt.
Siinkohal pean esile tõstma ka Euroopa Parlamendi konstruktiivset osa dokumentide koostamisel ja Lissaboni tippkohtumise ettevalmistamisel. Ühisstrateegia määrab neli omavahel seotud ühistegevuse valdkonda: rahu ja turvalisus, demokraatlik valitsemistava ja inimõigused, kaubandus ja piirkondlik integratsioon ning areng. Esimeseks perioodiks, ajavahemikuks 2008–2010, näeb tegevuskava ette kaheksa ühist huvi pakkuvat koostöövaldkonda, mille peamiseks eesmärgiks on avaldada positiivset mõju Aafrika ja Euroopa kodanike igapäevaelule.
Lissaboni tippkohtumine andis kinnitust muutustele, mis on ilmnenud Euroopas, Aafrikas ja kogu maailmas. Praeguses 27 liikmesriigiga Euroopa Liidus võib täheldada äärmiselt mitmekülgseid välispoliitilisi eesmärke ja lähenemisviise. Aafrika Liit on esile kerkimas Euroopa Liidu erakordse partnerina diskussioonis, mille päevakord hõlmab ka inimõigusi ja head valitsemistava. Valitseb ka üldine arusaam, et terve rida ülemaailmseid väljakutseid, nagu näiteks rahu, turvalisus ja rahvusvaheline kaubandus, vajavad rahvusvahelise üldsuse kooskõlastatud tegevust, mistõttu on õigustatud ka uute koostöövormide esilekerkimine. Sama võib öelda ka nii Euroopat kui ka Aafrikat mõjutavatele probleemidele lahenduste leidmise kohta, eriti kehtib see kliimamuutuste mõju, energiaallikate ja rändevoogude juhtimise kohta.
Aafrika ja Euroopa Liit mõistavad, et nendevahelised suhted tuleb viia uuele tasandile, kusjuures tippkohtumine märgib ajahetke, mil seda ühist soovi selgelt ja üksmeelselt väljendati. Siiski ei tohi Euroopa ja Aafrika vahelist teist tippkohtumist vaadelda kui käidud tee lõppu, vaid pigem kui pöördepunkti kahe kontinendi vahelistes suhetes.
Seepärast on eriline tähtsus dokumentides selgelt ära toodud vastuvõetud otsuste jätkumehhanismidel, eriti pikemaajalise perspektiivi kindlustamiseks. Lisaks tippkohtumiste pidamisele iga kolme aasta järel planeeritakse ka tegevuskava eri valdkondade ministrite ja ekspertide kohtumisi ning korrapäraseid kontakte Euroopa Liidu ja Aafrika Liidu komisjonide vahel. Siiski on ka kodanikuühiskonnal, valitsusvälistel organisatsioonidel, ärifoorumitel ja mõttekodadel tähtis osa kavandatud meetmete rakendamisel ja järelevalvel.
Lõpetuseks rõhutan Euroopa Parlamendi ja üleaafrikalise parlamendi osa uue partnerluse rakendamisel. Euroopa ja Aafrika parlamendiesindajate olemasolevaid sidemeid tuleb tugevdada. Nagu te teate, rõõmustab eesistujat ELi ja Aafrika vahelisel teisel tippkohtumisel esitatud mõlema parlamendi presidendi ühisavaldus. Ei ole kahtlust, et pärast Lissaboni tippkohtumist on Euroopa ja Aafrika vahelistes suhetes avanenud uus ja vägagi põnev tee."@et5
"−
Arvoisa puhemies, arvoisa komission jäsen Michel, hyvät naiset ja herrat, viime viikonloppuna Lissabonissa pidetty toinen EU:n ja Afrikan huippukokous oli epäilemättä menestys ja merkitsi alkua Euroopan unionin ja Afrikan väliselle uudelle suhteelle, joka perustuu strategiseen vuoropuheluun. Lähes 80 valtion tai hallituksen päämiestä, Euroopan parlamentin ja yleisafrikkalaisen parlamentin puhemiehet ja kansalaisyhteiskunnan edustajat lähettivät eurooppalaisille, afrikkalaisille ja maailmalle voimakkaan viestin.
EU:n ja Afrikan uuden suhteen konkreettinen ilmaus voidaan löytää asiakirjoista – mielestäni korkealaatuisista asiakirjoista – jotka huippukokous hyväksyi: yhteinen strategia, toimintasuunnitelma ja Lissabonin julistus. Kyseisissä asiakirjoissa annetaan yksityiskohdat Euroopan ja Afrikan välisestä suhteesta. Uudessa lähestymistavassa suositaan ensinnäkin monenvälisiä kanavia ja toiseksi yritetään käsitellä yhdennetyllä tavalla suhteen kaikkia eri ulottuvuuksia. Tämä lähestymistapa tekee eron, jonka EU voi tuoda erityisesti verrattuna muihin kansainvälisiin toimijoihin.
Afrikan kohtelu kumppanina strategisessa vuoropuhelussa heijastui myös menetelmään, jota noudatettiin huippukokouksen valmisteluissa ja niiden asiakirjojen laatimisessa, jotka huippukokous hyväksyi. Kyseinen strategia – ensimmäistä kertaa aidosti yhteinen strategia – ja toimintasuunnitelma olivat intensiivisen ja perusteellisen työn tulosta. Työ toteutettiin yhdessä afrikkalaisen osapuolen, erityisesti Afrikan unionin kanssa, ja lopuksi yhteinen asiantuntijaryhmä valmisteli ja laati sen.
Minun on korostettava tässä kohdassa Euroopan parlamentin rakentavaa osaa asiakirjojen laatimisessa ja Lissabonin huippukokouksen valmistelussa. Yhteisessä strategiassa määritellään neljä keskenään yhteydessä olevaa yhteistä etua koskevaa asiaa: rauha ja turvallisuus, demokraattinen hallinto ja ihmisoikeudet, kauppa ja alueellinen yhdentyminen sekä kehitys. Vuosien 2008–2010 alkuvaihetta varten ensimmäisessä toimintasuunnitelmassa muodostetaan yhteistä etua koskevissa asioissa kahdeksan kumppanuutta, joilla pyritään lähinnä vaikuttamaan myönteisesti Afrikan ja Euroopan asukkaiden jokapäiväiseen elämään.
Lissabonin huippukokouksessa vahvistettiin suuret muutokset, joita Euroopassa, Afrikassa ja maailmassa on tapahtunut. Nykyisessä 27 jäsenvaltion EU:ssa on hyvinkin erilaisia poliittisia painopistealoja ja lähestymistapoja. Afrikan unioni on nousemassa EU:n suosituksi keskustelukumppaniksi, ja ohjelma sisältää myös ihmisoikeudet ja hyvän hallintotavan. Laajalle on levinnyt sekin käsitys, että monet maailmanlaajuiset muutokset kuten rauha, turvallisuus ja kansainvälinen kauppa vaativat kansainväliseltä yhteisöltä yhteisiä toimia, mikä on perusteena uusien yhteistyömuotojen kehittämiselle. Samaa voidaan sanoa vastausten löytämisestä Eurooppaan ja Afrikkaan vaikuttaviin ongelmiin, erityisesti ilmastonmuutokseen, energiaresurssien hallintaan ja muuttovirtoihin.
Afrikka ja EU ymmärtävät, että suhteet on nostettava uudelle tasolle, ja huippukokous on hetki, jolloin yhteisestä toiveesta tulee selvä. Toinen EU:n ja Afrikan huippukokous ei saa kuitenkaan olla päätepiste, vaan sen on oltava käännekohta kahden mantereen välisissä suhteissa.
Siksi hyväksytyissä asiakirjoissa erityisen tärkeää on nimenomainen viittaus tehtyjen päätösten seurantamekanismeihin, erityisesti keskipitkän ja pitkän aikavälin näkökulmasta. Sen lisäksi että huippukokousten väliksi asetetaan kolme vuotta, toimintasuunnitelman eri aloille suunnitellaan alakohtaisia ministeri- ja asiantuntijakokouksia ja Euroopan unionin ja Afrikan unionin komissiot pitävät jatkuvasti yhteyttä keskenään. Kansalaisyhteiskunnalla, kansalaisjärjestöillä, ammattiliitoilla, yritysfoorumeilla ja ajatushautomoilla on myös erittäin tärkeä tehtävä suunniteltujen toimien täytäntöönpanossa ja seurannassa.
Lopuksi minun on korostettava Euroopan parlamentin ja yleisafrikkalaisen parlamentin keskeistä asemaa uuden kumppanuuden täytäntöönpanossa. EU:n ja Afrikan parlamenttien edustajien olemassa olevia siteitä on nyt vahvistettava. Puheenjohtajavaltio on tyytyväinen, kuten varmasti tiedätte, kahden parlamentin puhemiesten yhteiseen julkilausumaan toisessa EU:n ja Afrikan huippukokouksessa. Ei ole epäilystäkään siitä, että Lissabonin huippukokouksen jälkeen EU:n ja Afrikan suhteessa on avautumassa uusi ja erittäin jännittävä tie."@fi7
". −
Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire Michel, Mesdames et Messieurs, le deuxième sommet UE-Afrique, qui a été organisé le week-end passé à Lisbonne, a sans nul doute été une réussite et a marqué le début d'une nouvelle relation entre l'Union européenne et l'Afrique, une relation fondée sur le dialogue stratégique. Près de 80 chefs d'État ou de gouvernement, les présidents du Parlement européen et du Parlement panafricain ainsi que des représentants de la société civile ont saisi cette occasion pour émettre des messages forts à destination du peuple européen, du peuple africain et du monde.
L'expression concrète de cette nouvelle relation entre l'UE et l'Afrique se retrouve dans les documents – à mon avis, de très haute qualité – qui ont été adoptés lors de ce sommet: la stratégie conjointe, le plan d'action et la déclaration de Lisbonne. Ces documents exposent les détails de cette relation entre l'Europe et l'Afrique. La nouvelle approche favorise en premier lieu les canaux multilatéraux et, ensuite, tâche de traiter de façon intégrée les diverses dimensions de cette relation. Cette approche constitue la différence que l'UE peut offrir, surtout par comparaison avec d'autres acteurs internationaux.
Le fait de considérer l'Afrique comme un partenaire du dialogue stratégique s'est retrouvé aussi dans la méthode suivie à la fois pour préparer le sommet et élaborer les documents à adopter par celui-ci. La stratégie – pour la première fois, une véritable stratégie commune – et le plan d'action sont les résultats d'un travail intense et approfondi réalisé avec le côté africain, en particulier l'Union africaine. Les versions finales de cette stratégie et de ce plan d'action ont été préparés et conclus par un groupe d'experts commun.
Je tiens aussi à souligner le rôle constructif joué par le Parlement européen lors de la l'élaboration des documents et de la préparation du sommet de Lisbonne. La stratégie conjointe identifie quatre domaines d'intérêt commun interdépendants: paix et sécurité, gouvernance démocratique et droits de l’homme, commerce et intégration régionale, et développement. Pour la période initiale du partenariat, de 2008 à 2010, le premier plan d'action prévoit huit partenariats dans des domaines d'intérêt commun qui ont comme objectif principal de produire des effets positifs sur la vie quotidienne des citoyens africains et européens.
Le sommet de Lisbonne a confirmé les changements majeurs qui se produisent en Europe, en Afrique et dans le monde. Dans l'Europe d'aujourd'hui, qui compte 27 États membres, la politique extérieure se caractérise par des priorités et des approches très diversifiées. L'Union africaine se révèle pour l'UE un partenaire privilégié dans les discussions, qui comprennent notamment les questions des droits de l’homme et de la bonne gouvernance. En outre, il est largement admis qu'une série de défis planétaires, comme la paix, la sécurité ou le commerce international, ne peuvent être relevés que dans le cadre d'une action concertée de la part de la communauté internationale, ce qui justifie l'émergence de nouvelles formes de coopération. Il en va de même pour ce qui est des réponses à trouver pour les problèmes qui concernent à la fois l'Europe et l'Afrique, en particulier les effets du changement climatique, la gestion des ressources énergétiques et les flux migratoires.
L'Afrique et l'UE comprennent la nécessité d'élever leurs relations à un niveau sans précédent. C'est lors du sommet que ce désir s'est manifesté avec le plus de clarté et de franchise. Le deuxième sommet UE-Afrique ne doit cependant pas être présenté comme le bout du chemin, mais plutôt comme un tournant dans les relations entre les deux continents.
Pour ces raisons, dans les documents adoptés, la mention explicite des mécanismes de suivi des décisions prises revêt une importance particulière, surtout pour garantir une vision à moyen et long terme. Outre le fait qu'une fréquence triennale ait été fixée pour ces sommets, des réunions ministérielles et d'experts sont programmées dans les divers domaines du plan d'action, cela en parallèle avec des contacts réguliers entre les commissions de l'Union européenne et de l'Union africaine. De leur côté, la société civile, les ONG, les syndicats, les forums d'entreprises et les groupes de réflexion auront aussi un rôle très important à jouer dans la mise en œuvre et le suivi des mesures planifiées.
Pour terminer, je voudrais mettre en évidence le rôle central assumé par les parlements européen et panafricain dans la mise en œuvre du nouveau partenariat. Il faut maintenant renforcer les liens qui existent déjà entre les représentants parlementaires de l'Europe et de l'Afrique. La Présidence se félicite, comme vous le savez probablement, de la déclaration conjointe présentée par les présidents des deux parlements au deuxième sommet UE-Afrique. À n'en pas douter, le sommet de Lisbonne a permis d'ouvrir une nouvelle route passionnante dans les relations entre l'Europe et l'Afrique."@fr8
". −
Elnök úr, Michel biztos úr, hölgyeim és uraim, a második EU–Afrika csúcstalálkozó, amelyre a múlt hétvégén Lisszabonban került sor, kétségtelenül sikeresnek mondható, és egy új kapcsolat kezdetét jelzi az Európai Unió és Afrika között, amely kapcsolat a stratégiai párbeszéden alapul. Majdnem 80 állam- és kormányfő, az Európai Parlament és a Pánafrikai Parlament elnökei és a civil társadalmi képviselői küldtek határozott üzenetet Európa népei, Afrika népei és a világ számára.
Az EU és Afrika közötti új kapcsolat konkrétan kifejezésre jut a csúcstalálkozón elfogadott, véleményem szerint kiváló dokumentumokban: a közös stratégiában, a cselekvési tervben és a lisszaboni nyilatkozatban. E dokumentumok határozzák meg Európa és Afrika kapcsolatának sajátos részleteit. Az új megközelítés először is a többoldalú csatornákat részesíti előnyben, és másodszor, megpróbálja integráltan kezelni a kapcsolat valamennyi dimenzióját. Ez a megközelítés jelenti az EU-nak a különösen más nemzetközi szereplőkhöz képest eltérő hozzáállását.
Afrikának egy stratégiai párbeszédben partnerként történő kezelését tükrözi a csúcstalálkozó előkészítése és a csúcstalálkozó által elfogadandó dokumentumok megszövegezése során alkalmazott módszer is. A stratégia, amely most először valóban közös stratégia, valamint a cselekvési terv az afrikai féllel, különösen az Afrikai Unióval folytatott intenzív és alapos munka eredménye, amelyet végül vegyes szakértői csoport dolgozott ki és fogadott el.
Ezen a ponton rá kell mutatnom az Európai Parlamentnek az e dokumentumok elkészítése és a lisszaboni csúcstalálkozó előkészítése során játszott konstruktív szerepére. A közös stratégia négy, összefüggő, közös érdekű területet határoz meg: béke és biztonság, demokratikus kormányzás és emberi jogok, kereskedelem és regionális integráció, fejlesztés. A 2008–2010 közötti kezdeti időszakra az első cselekvési terv nyolc partnerséget fogalmaz meg olyan közös érdekű területeken, amelyek elsődleges célja, hogy kedvezően befolyásolják az afrikai és az európai polgárok mindennapi életét.
A lisszaboni csúcstalálkozó megerősítette az Európában, Afrikában és az egész világon bekövetkezett főbb változásokat. Napjaink Európájában, ahol 27 tagállam található, nagyon különböző külpolitikai prioritások és megközelítések tapasztalhatók. Az Afrikai Unió az EU kiváltságos vitapartnerévé vált, amely vita napirendjén szerepelnek az emberi jogok és a felelősségteljes kormányzás is. Széles körben elfogadott, hogy az olyan globális kihívások, mint a béke, a biztonság és a nemzetközi kereskedelem, összehangolt fellépést kívánnak a nemzetközi közösség részéről, ami indokolttá teszi új együttműködési formák megjelenését. Ugyanez elmondható az Afrikát és Európát egyaránt érintő problémákra, különösen az éghajlatváltozás hatásaira, az energiaforrások kezelésére és a migrációs hullámokra adandó válaszok megtalálására is.
Afrika és az EU megértik, hogy szükség van új fejezetet nyitni kapcsolatukban; e csúcstalálkozó jelenti azt a pillanatot, amikor e közös óhaj egyértelművé és egyhangúvá vált. A második EU–Afrika csúcs mindazonáltal nem lehet végállomás, inkább a két kontinens közötti kapcsolatok fordulópontja.
Ezért az elfogadott dokumentumokban különleges jelentőséggel bír a meghozott döntések nyomon követésére történő kifejezett hivatkozás, különösen egy közép és hosszú távú áttekintés biztosítása céljából. A csúcstalálkozók hároméves gyakoriságának megállapítása mellett ágazati miniszteri és szakértői találkozókat is tervezünk a cselekvési terv különböző területeit érintően, ideértve az Európai Unió és az Afrikai Unió Bizottságai közötti rendszeres kapcsolattartást is. Ezen felül azonban a civil társadalom, a nem kormányzati szervezetek, szakszervezetek, üzleti fórumok, „agytrösztök” is fontos szerepet kapnak a tervezett intézkedések végrehajtásában és ellenőrzésében.
Végül, ki kell emelnem az Európai és a Pánafrikai Parlament központi szerepét az új partnerség megvalósításában. Az európai és afrikai parlamenti képviselők közötti meglévő kötelékeket most meg kell erősíteni. Az elnökség örömmel fogadja a két Parlament elnöke által a második EU–Afrika csúcstalálkozón előterjesztett közös nyilatkozatot, ami bizonyára Önök előtt is ismert. Kétség sem férhet ahhoz, hogy a lisszaboni csúcstalálkozó után új és rendkívül izgalmas fejezet kezdődik Európa és Afrika kapcsolatában."@hu11
"−
Signor Presidente, Commissario Michel, onorevoli deputati, il secondo Vertice UE-Africa tenutosi lo scorso fine settimana a Lisbona è stato indubbiamente un successo e ha segnato l’inizio di un nuovo rapporto tra l’Unione europea e l’Africa basato sul dialogo strategico. Quasi 80 capi di Stato e di governo, i Presidenti del Parlamento europeo e del Parlamento panafricano e i rappresentanti della società civile hanno mandato forti segnali al popolo europeo, al popolo africano e al mondo.
L’espressione concreta del nuovo rapporto tra l’UE e l’Africa si può ritrovare nei documenti, a mio parere di alta qualità, che sono stati adottati nel corso del Vertice: la Strategia congiunta, il Piano d’azione e la Dichiarazione di Lisbona. Tali documenti illustrano i dettagli specifici del rapporto tra Europa e Africa. Il nuovo approccio favorisce in primo luogo i canali multilaterali e, in secondo luogo, cerca di occuparsi in modo integrato di tutte le varie dimensioni del rapporto. Tale approccio rappresenta la differenza che l’UE può fare, soprattutto rispetto ad altri attori internazionali.
Il trattamento dell’Africa in qualità di
nel dialogo strategico è stato inoltre rispecchiato nel metodo seguito sia nella preparazione del vertice, sia nella redazione dei documenti che esso avrebbe adottato. La strategia, per la prima volta una strategia veramente comune, e il piano d’azione sono stati il risultato di un intenso e approfondito lavoro con la controparte africana, in particolare con l’Unione africana, e alla fine sono stati preparati e portati a termine da un gruppo congiunto di esperti.
Devo anche sottolineare a questo punto il ruolo costruttivo svolto dal Parlamento europeo nella fase di produzione dei documenti e di preparazione del Vertice di Lisbona. La strategia congiunta individua quattro ambiti correlati di interesse comune: pace e sicurezza, governo democratico e diritti umani, commercio e integrazione regionale, sviluppo. Per il periodo iniziale dal 2008 al 2010, il primo piano d’azione prevede otto partenariati negli ambiti di interesse comune volti principalmente ad avere un positivo impatto sulla vita quotidiana dei cittadini africani ed europei.
Il Vertice di Lisbona ha confermato i grandi mutamenti avvenuti in Europa, in Africa e nel mondo. Nell’odierna Europa a 27 esistono priorità e approcci politici esterni molto diversi. L’Unione africana si sta dimostrando uno dei
di discussione preferiti dall’UE, con il tema dei diritti umani e del buon governo inclusi nell’ordine del giorno. Si registra anche la percezione ampiamente condivisa che una serie di sfide mondiali, quali pace, sicurezza e commercio internazionale, richiedano un’azione concertata da parte della comunità internazionale, il che giustifica la nascita di nuove forme di cooperazione. Lo stesso dicasi per la ricerca di risposte ai problemi che riguardano sia l’Europa, sia l’Africa, in particolare gli effetti del cambiamento climatico, la gestione delle risorse energetiche e i flussi migratori.
L’Africa e l’UE comprendono che vi è l’esigenza di portare a un nuovo livello le loro relazioni, con il vertice a rappresentare il momento in cui questo comune desiderio si è fatto chiaro e inequivocabile. Tuttavia, il secondo Vertice UE-Africa non va presentato come se fosse la fine del cammino, ma piuttosto come un punto di svolta nelle relazioni tra i due continenti.
Pertanto, è di particolare importanza nei documenti adottati, soprattutto per garantire una prospettiva a medio e a lungo termine, l’esplicito riferimento al seguito da dare alle decisioni prese. Oltre a fissare una cadenza triennale per questi vertici, sono previste riunioni ministeriali e di esperti di settore per i diversi ambiti del piano d’azione, assieme a regolari contatti tra le commissioni dell’Unione europea e dell’Unione africana. Tuttavia, anche la società civile, le ONG, i sindacati, i
economici e i
svolgeranno un ruolo importantissimo nell’attuazione e nel monitoraggio delle misure previste.
Infine, devo porre in evidenza il ruolo centrale assunto dal Parlamento europeo e da quello panafricano nell’esecuzione del nuovo partenariato. I legami esistenti tra i rappresentanti parlamentari di Europa ed Africa vanno ora rafforzati. La Presidenza è felice, come già certamente saprete, della dichiarazione congiunta presentata dai Presidenti dei due Parlamenti al secondo Vertice UE-Africa. Non vi può essere alcun dubbio che si stia aprendo una nuova entusiasmante epoca nelle relazioni tra Europa e Africa dopo il Vertice di Lisbona."@it12
"−
Gerb. pirmininke, Komisijos nary L. Micheli, ponios ir ponai, praėjusį savaitgalį Lisabonoje įvykęs antrasis ES ir Afrikos aukščiausio lygio susitikimas buvo neabejotinai sėkmingas ir pažymėjo naujų, strateginiu dialogu pagrįstų Europos Sąjungos ir Afrikos santykių pradžią. Beveik 80 valstybių ir vyriausybių vadovų, Europos Parlamento ir Visos Afrikos Parlamento pirmininkai bei pilietinės visuomenės atstovai pasiuntė aiškią žinią Europos ir Afrikos žmonėms ir visam pasauliui.
Konkrečiai nauji ES ir Afrikos santykiai išreikti mano manymu aukštos kokybės aukščiausio lygio susitikime priimtuose dokumentuose: bendrojoje strategijoje, veiksmų plane ir Lisabonos deklaracijoje. Šiuose dokumentuose išdėstyti konkretūs Europos ir Afrikos santykių bruožai. Naujasis požiūris itin palankus daugiašaliams kanalams, o antra – juo siekiama integruotai spręsti įvairias santykių dimensijas. Būtent dėl šio požiūrio ES gali būti naudinga pirmiausia lyginant su kitais tarptautinės arenos veikėjais.
Santykiai su Afrika, strateginio dialogo partneriu, taip pat atsispindi pasirinkus metodą tiek rengiantis aukščiausio lygio susitikimui, tiek rengiant dokumentų projektus aukščiausio lygio susitikimui priimti. Ši pirmą kartą iš tiesų bendra strategija ir veiksmų planas kilo iš intensyvaus ir nuodugnaus darbo su Afrikos šalimis (pirmiausia – Afrikos Sąjunga) ir juos galiausiai parengė bei iki galo suderino bendra ekspertų grupė.
Čia taip pat turiu atkreipti dėmesį į konstruktyvų Europos Parlamento vaidmenį teikiant dokumentus ir rengiantis Lisabonos aukščiausio lygio susitikimui. Bendroje strategijoje skiriamos keturios tarpusavyje susijusios bendrą susirūpinimą keliančios sritys: taika ir saugumas, demokratinis valdymas ir žmogaus teisės, prekyba ir regioninė integracija bei plėtra. Pirmuoju laikotarpiu, 2008–2010 m., pagal pirmąjį veiksmų planą numatoma surengti aštuonias partnerystes bendrą susirūpinimą keliančiose srityse; jomis pirmiausia siekiama teigiamai prisidėti prie kasdienio Afrikos ir Europos piliečių gyvenimo.
Aukščiausio lygio susitikime Lisabonoje patvirtinti svarbiausi Europoje, Afrikoje ir visame pasaulyje įvykę pokyčiai. Šiandieninėje 27 valstybes nares turinčioje Europoje esama daugybės įvairių išorinės politikos prioritetų ir metodų. Afrikos Sąjunga vis dažniau tampa mėgstama ES diskusijų partnere, o į šią darbotvarkę taip pat įtraukiami žmogaus teisių ir tinkamo valdymo klausimai. Taip pat esama plačiai paplitusio suvokimo, kad daugelis pasaulinių iššūkių, pvz., taika, saugumas ir tarptautinė prekyba reikalauja suderintų tarptautinės bendruomenės veiksmų kartu pateisiant naujų bendradarbiavimo formų atsiradimą. Tas pats pasakytina apie bandymus ieškoti Europai ir Afrikai aktualių problemų sprendimų (pirmiausia klimato kaitos įtaka, energetikos išteklių ir migracijos srautų valdymas).
Afrika ir ES supranta būtinybę pakylėti savo santykius į naują lygį, o šis aukščiausio lygio susitikimas aiškiai ir nedviprasmiškai išreiškia šį bendrą troškimą. Tačiau antrasis ES ir Afrikos aukščiausio lygio susitikimas anaiptol nereiškia proceso pabaigos, bet veikiau lemiamą dviejų žemynų santykių tašką.
Todėl priimtuose dokumentuose, pirmiausia siekiant užtikrinti vidutinio ir ilgojo laikotarpio perspektyvą, labai svarbi nuoroda į tolesnius su sprendimais susijusius mechanizmus. Ne tik susitarta aukščiausio lygio susitikimus rengti kas trejus metus, planuojami ir ministrų ir ekspertų susitikimai sektorių pagrindu planuojami bei nuolatiniai Europos Sąjungos Komisijos ir Afrikos Sąjungos susitikimai. Tačiau įgyvendinant ir prižiūrinti planuojamas priemones labai svarbus vaidmuo laukia ir pilietinės visuomenės, NVO, profesinių Sąjungų, verslo forumų ir konsultacinių bendrovių.
Galiausiai privalau pabrėžti pagrindinį Europos ir Visos Afrikos parlamentų vaidmenį įgyvendinant šią naują partnerystę. Būtina stiprinti dabartinius Europos ir Afrikos parlamentinių atstovų ryšius. Pirmininkaujanti valstybė, kaip žinia, džiaugiasi bendru abiejų parlamentų pirmininkų per antrąjį ES ir Afrikos aukščiausio lygio susitikimą padarytu pareiškimu. Neabejotinai tai atveria naują ir labai įdomų Europos ir Afrikos santykių kelią."@lt14
". −
Priekšsēdētāja kungs, komisār
dāmas un kungi, otrai ES un Āfrikas sammits, kas notika pagājušajā nedēļā Lisabonā, neapšaubāmi bija veiksmīgs un iezīmēja sākumu jaunām attiecībām starp Eiropas Savienību un Āfriku, pamatojoties uz stratēģisko dialogu. Gandrīz 80 valstu vadītāju un valdību, Eiropas Parlamenta priekšsēdētāji un Visāfrikas Parlamenta un pilsoniskās sabiedrības pārstāvji nosūtīja skaidru vēstījumu Eiropas iedzīvotājiem, Āfrikas iedzīvotājiem un visai pasaulei.
Precīzu izpausmi jaunajām attiecībām starp ES un Āfriku var atrast dokumentos — manuprāt, augstas kvalitātes dokumentos —, kas tika pieņemti sammitā: apvienotā stratēģija, rīcības plāns un Lisabonas deklarāciju. Šie dokumenti nosaka sīkāku informāciju par attiecībām starp Eiropu un Āfriku. Jaunā pieeja, pirmkārt, atbalsta daudzpusējus kanālus un, otrkārt, integrētā veidā cenšas tikt galā ar attiecību dažādajām dimensijām. Šī pieeja ir tā atšķirība, ko ES var dot, īpaši salīdzinājumā ar citiem starptautiskiem dalībniekiem.
Izturēšanās pret Āfriku kā pret partneri stratēģiskajā dialogā atspoguļojās arī procesā, kad abas puses gatavojās sammitam un apkopoja dokumentus, kurus sammitā vajadzēja pieņemt. Stratēģija — pirmo reizi patiesi kopīga stratēģija — un rīcības plāns radās, pateicoties intensīvam un padziļinātam darbam no Āfrikas puses, jo īpaši Āfrikas Savienības darbam, un beigās visu sagatavoja un noslēdza kopīga ekspertu grupa.
Patlaban vēlos uzsvērt konstruktīvo Eiropas Parlamenta nozīmi dokumentu sagatavošanā un Lisabonas sammita rīkošanā. Kopējā stratēģijā ir noteiktas četras savstarpēji saistītas kopīgo interešu jomas: miers un drošība, demokrātiskā pārvaldība un cilvēktiesības, tirdzniecība un reģionālā integrācija un attīstība. Sākotnējā periodā no 2008. gada līdz 2010. gadam pirmais rīcības plāns paredz astoņas partnerības jomās, kas skar kopīgo interešu, kuru mērķis galvenokārt ir pozitīvi ietekmēt ikdienas dzīvi Āfrikas un Eiropas iedzīvotājiem.
Lisabonas sammits apstiprināja galvenās izmaiņas, kas notikušas Eiropā, Āfrikā un pasaulē. Šodienas Eiropā ar 27 dalībvalstīm ir ļoti atšķirīgas ārpolitikas prioritātes un pieejas. Āfrikas Savienības parādās kā labvēlīgs ES diskusiju partneris, kuras darba kārtībā ir arī jautājumi par cilvēktiesībām un labu pārvaldību. Pastāv arī plaši izplatīts uzskats, ka virknei globālu uzdevumu, kā, piemēram, mieram, drošībai un starptautiskajai tirdzniecībai, vajadzīga saskaņota darbība no starptautiskās sabiedrības puses, tādējādi pamatojot jaunu sadarbības formu rašanos. To pašu var teikt saistībā ar atbildēm uz problēmām, kas ietekmē gan Eiropu, gan Āfriku — jo īpaši klimata pārmaiņu sekas, enerģijas resursu pārvaldība un migrācijas plūsma.
Āfrika un ES saprot, ka ir nepieciešams palielināt savas attiecības jaunā līmenī, un sammitā šī kopīga vēlme kļuva skaidra un nepārprotama. Tomēr otro ES un Āfrikas sammitu nedrīkst uzskatīt par ceļa beigām, bet gan par pavērsienu attiecības starp diviem kontinentiem.
Tāpēc īpaša nozīme pieņemtajos dokumentos, īpaši, lai nodrošinātu vidēja un ilgtermiņa skatījumu, ir skaidrai atsaucei uz turpmāko pasākumu mehānismu pieņemtajiem lēmumiem. Papildus nosakot trīs gadu intervālu starp šiem sammitiem, ir plānotas nozaru ministriju un ekspertu sanāksmes dažādās rīcības plāna jomās, kā arī regulāri kontakti starp Komisiju, Eiropas Savienību un Āfrikas Savienību. Tomēr pilsoniskajai sabiedrībai, NVO, arodbiedrībām, biznesa forumiem un ideju laboratorijām arī būs ļoti liela nozīme, īstenojot un uzraugot plānotos pasākumus.
Nobeigumā jāuzsver Eiropas un Visāfrikas parlamentu centrālā nozīme, īstenojot jaunas partnerattiecības. Esošās saites starp parlamenta pārstāvjiem no Eiropas un Āfrikas tagad ir nostiprinātas. Prezidentūra ir apmierināta, kā jau jūs zināt, par kopīgo paziņojumu, ar kuru iepazīstināja abu parlamentu priekšsēdētāji otrajā ES un Āfrikas sammitā. Nav šaubu, ka pēc Lisabona samitu attiecībās starp Eiropu un Āfriku atvērsies jauns un ļoti aizraujošs ceļš."@lv13
"Senhor Presidente, Senhor Comissário Louis Michel, Senhores Deputados, a segunda cimeira União Europeia-África, que decorreu no passado fim-de-semana em Lisboa, foi, sem dúvida alguma, um êxito e constituiu o início de um novo relacionamento entre a União Europeia e África baseado num diálogo estratégico. Quase 80 Chefes de Estado e de Governo, os Presidentes do Parlamento Europeu e Pan-africano e representantes da sociedade civil enviaram mensagens fortes aos europeus, aos africanos e ao mundo.
A tradução concreta do novo quadro de relacionamento entre a União e a África encontra-se nos documentos que foram aprovados na cimeira, documentos que reputo de grande qualidade: a Estratégia Conjunta, o Plano de Acção e a Declaração de Lisboa. Estes documentos reflectem a especificidade do relacionamento da Europa com África. Uma abordagem que, por um lado, favorece os canais multilaterais e, por outro, procura tratar de forma integrada as diversas dimensões do relacionamento. Esta abordagem constitui a diferença que a União pode trazer, sobretudo em comparação com outros actores internacionais.
O tratamento da África enquanto parceiro de um diálogo estratégico reflectiu-se também no método seguido para a preparação quer da cimeira, quer dos documentos que esta mesma cimeira veio a aprovar. Com efeito, a estratégia, pela primeira vez uma verdadeira estratégia conjunta, e o plano de acção, resultaram de um trabalho intenso e aprofundado com o lado africano, designadamente com a União Africana, tendo sido elaborados e, finalmente, depois, concluídos por um grupo conjunto de peritos.
Também gostaria de destacar aqui o papel construtivo do Parlamento Europeu no processo de elaboração dos documentos e na preparação da Cimeira de Lisboa. A Estratégia Conjunta identificou quatro áreas interligadas de interesse comum: a paz e a segurança, a governação e os direitos humanos, o comércio e a integração regional e o desenvolvimento. Para o período inicial 2008-2010, o primeiro plano de acção prevê oito parcerias em matérias de interesse comum que visam, antes de mais, ter um impacto positivo no dia-a-dia dos cidadãos africanos e europeus.
A Cimeira de Lisboa veio confirmar as mudanças importantes que tiveram lugar na Europa, na África e no mundo. Na Europa de hoje, com 27 Estados-Membros, confluem prioridades e abordagens de política externa muito diversas. A União Africana surge como um interlocutor privilegiado da União, cuja agenda inclui também a temática dos direitos humanos e a boa governação. Existe, por outro lado, a percepção generalizada de que um conjunto de desafios globais, como a paz e a segurança, ao comércio internacional, requerem uma acção concertada por parte da comunidade internacional, justificando-se desta forma a emergência de novas formas de cooperação. O mesmo se diga quanto à procura de respostas a problemas que afectam tanto a Europa como a África, nomeadamente os efeitos das alterações climáticas, a gestão dos recursos energéticos ou os fluxos migratórios.
A África e a União compreenderam a necessidade de elevar a um novo patamar as suas relações, tendo a Cimeira constituído um momento em que se tornou clara e inequívoca essa vontade. No entanto, a segunda Cimeira União Europeia-África não deve ser apresentada como o fim do caminho, é antes o ponto de viragem das relações entre os dois continentes.
Assim, de particular importância nos documentos aprovados, sobretudo para garantir uma perspectiva de médio e longo prazo, é a referência explícita aos mecanismos de
das decisões adoptadas. Para além de se fixar uma periodicidade para as cimeiras de três em três anos, são estabelecidas estruturas de acompanhamento sectorial para as várias áreas do plano de acção a nível ministerial e de peritos, bem como contactos regulares entre as comissões da União Europeia e da União Africana, mas caberá também à sociedade civil, às ONG, aos sindicatos, aos fóruns empresariais, aos
um papel muito importante de implementação e de monitorização das medidas previstas.
Gostaria de sublinhar, por último, o papel central dos Parlamentos Europeu e Pan-Africano na implementação da nova parceria, devendo os laços já existentes entre os representantes parlamentares da Europa e de África ser agora reforçados. A Presidência congratula-se, e julgo que bem o compreenderão, com a declaração conjunta apresentada pelos Presidentes dos dois Parlamentos na segunda Cimeira entre a União Europeia e África. Sem dúvida que um novo e muito estimulante caminho se abre no relacionamento entre a Europa e África depois da Cimeira de Lisboa."@mt15
"−
Mijnheer de Voorzitter, geachte commissaris Michel, dames en heren, de tweede Top EU-Afrika, die vorig weekend in Lissabon werd gehouden, was ongetwijfeld een succes en betekent het begin van nieuwe betrekkingen tussen Europa en Afrika op basis van een strategische dialoog. Bijna 80 staatshoofden en regeringsleiders, de Voorzitters van het Europees Parlement en het pan-Afrikaanse parlement en vertegenwoordigers van het maatschappelijk middenveld hebben sterke signalen afgegeven aan de bevolking van Europa, de bevolking van Afrika en de hele wereld.
De concrete formulering van de nieuwe betrekkingen tussen de EU en Afrika is te vinden in de – naar mijn mening kwalitatief hoogstaande – documenten die tijdens de top zijn aangenomen: de Gezamenlijke Strategie, het Actieplan en de Verklaring van Lissabon. In deze documenten zijn de specifieke details van de betrekkingen tussen Europa en Afrika beschreven. De nieuwe benadering geeft ten eerste voorrang aan multilaterale kanalen en streeft ten tweede naar een geïntegreerde aanpak voor de uiteenlopende dimensies van het partnerschap. Deze benadering is een voorbeeld voor de meerwaarde van de EU, vooral in vergelijking met andere internationale actoren.
De rol van Afrika als partner in een strategische dialoog kwam ook tot uitdrukking in de methode die werd gevolgd bij de voorbereiding op deze top en bij de opstelling van de documenten die op deze top werden voorgelegd. De strategie – die voor het eerst een echte gezamenlijke strategie is – en het actieplan waren het resultaat van intensieve en grondige samenwerking met de Afrikaanse zijde, inzonderheid met de Afrikaanse Unie, en werden uiteindelijk door een gemengde deskundigengroep voorbereid en afgerond.
Ik moet hier ook wijzen op de constructieve rol die het Europees Parlement heeft gespeeld bij de opstelling van de documenten en de voorbereidingen voor de top in Lissabon. De Gezamenlijke Strategie onderscheidt vier onderling gekoppelde terreinen van gemeenschappelijk belang: vrede en veiligheid, democratisch bestuur en mensenrechten, handel en regionale integratie, en ontwikkeling. Voor de eerste periode van 2008 tot 2010 voorziet het eerste actieplan in acht partnerschappen op terreinen van gemeenschappelijk belang, die er in de eerste plaats op zijn gericht een positief effect te creëren voor het dagelijks leven van Afrikaanse en Europese burgers.
Op de top van Lissabon werden de grote veranderingen die in Europa, Afrika en de rest van de wereld hebben plaatsgevonden nog eens duidelijk. In het Europa van vandaag, met 27 lidstaten, zijn er zeer uiteenlopende prioriteiten en benaderingen met betrekking tot het extern beleid. De Afrikaanse Unie wordt langzamerhand een van de belangrijkste discussiepartners van de EU, waarbij ook de mensenrechten en goed bestuur op de agenda staan. Bovendien neemt het besef toe dat een reeks globale uitdagingen, zoals vrede, veiligheid en internationale handel, geconcerteerde acties van de kant van de internationale gemeenschap vereisen, zodat nieuw samenwerkingsverbanden gerechtvaardigd zijn. Hetzelfde geldt voor het vinden van antwoorden op problemen die zowel Europa als Afrika betreffen, met name de gevolgen van de klimaatverandering, het beheer van natuurlijke hulpbronnen en migratiestromen.
Afrika en de EU begrijpen dat hun betrekkingen naar een nieuw niveau moeten worden getild, waarbij de top het moment vormde waar deze gemeenschappelijke wens zich duidelijk en onmiskenbaar deed gevoelen. De tweede Top EU-Afrika moet echter niet als eindpunt worden beschouwd, maar eerder als keerpunt in de betrekkingen tussen de twee continenten.
De expliciete vermelding van follow-up-mechanismen voor genomen besluiten is daarom een bijzonder belangrijk element in de aangenomen documenten, vooral als het erom gaat een perspectief voor de middellange en lange termijn te waarborgen. Topconferenties tussen de EU en Afrika zullen om de drie jaar plaatsvinden, en bovendien worden sectorale minister- en deskundigenvergaderingen gepland voor de verschillende gebieden van het actieplan, naast regelmatige contacten tussen de Commissies van de Europese Unie en de Afrikaanse Unie.
Ten slotte moet ik de centrale rol benadrukken die het Europees Parlement en het pan-Afrikaanse parlement bij de totstandbrenging van het nieuwe partnerschap hebben gespeeld. De bestaande banden tussen de parlementaire vertegenwoordigers van Europa en Afrika moeten nu worden versterkt. Het voorzitterschap is, zoals u vast en zeker weet, zeer ingenomen met de gezamenlijke verklaring die de Voorzitters van de twee Parlementen op de tweede top EU-Afrika hebben afgegeven. Ongetwijfeld begint er na deze top van Lissabon een nieuw en zeer spannend tijdperk in de betrekkingen tussen Europa en Afrika."@nl3
". −
Panie przewodniczący, panie komisarzu Michel, szanowni państwo! Drugi szczyt UE-Afryka, który odbył się w zeszłym tygodniu w Lizbonie był niewątpliwie udany i stanowił punkt wyjścia dla nowych relacji między Unią Europejską i Afryką w oparciu o dialog strategiczny. Prawie osiemdziesięciu szefów państw i rządów, przewodniczący Parlamentu Europejskiego i Parlamentu Panafrykańskiego oraz przedstawiciele społeczeństwa obywatelskiego wystąpili z istotnymi przesłaniami do mieszkańców Europy, mieszkańców Afryki i do świata.
Konkretny wyraz nowych stosunków między UE i Afryką można znaleźć w dokumentach – moim zdaniem są to bardzo dobre dokumenty – które zostały przyjęte na tym szczycie: wspólnej strategii, planie działania i deklaracji lizbońskiej. W tych dokumentach przedstawiono szczegóły relacji między Europą i Afryką. Nowe podejście przede wszystkim sprzyja wielostronnym kontaktom, a po drugie stara się traktować w zintegrowany sposób wszystkie tak różnorodne wymiary tych stosunków. To podejście różni ewentualny wkład UE w porównaniu z innymi czynnikami międzynarodowymi.
Traktowanie Afryki jako partnera w dialogu strategicznym znalazło swoje odzwierciedlenie także w metodzie zastosowanej zarówno podczas przygotowań do szczytu, jak i opracowywania dokumentów, które miał zostać przyjęte podczas tego szczytu. Strategia – po raz pierwszy była to naprawdę wspólna strategia – i plan działania były wynikiem intensywnej i dogłębnej współpracy ze stroną afrykańską, w szczególności z Unią Afrykańską, i były w końcu przygotowane i skompletowane przez wspólną grupę ekspertów.
Muszę także podkreślić w tym miejscu konstruktywną rolę odegraną przez Parlament Europejski w procesie opracowywania dokumentów i przygotowywania do szczytu lizbońskiego. We wspólnej strategii określono cztery wzajemnie ze sobą powiązane wspólne obszary problemowe: pokój i bezpieczeństwo, demokratyczne sprawowanie rządów i prawa człowieka, handel i integracja regionalna, oraz rozwój. Pierwszy plan działania przewiduje we wstępnym okresie, obejmującym lata 2008-2010, osiem partnerstw w dziedzinach stanowiących przedmiot wspólnego zainteresowania, które mają przede wszystkim pozytywnie oddziaływać na codzienne życie obywateli Afryki i Europy.
Szczyt lizboński potwierdził ważne zmiany, które miały miejsce w Europie, Afryce i na świecie. W dzisiejszej Europie, która liczy sobie 27 państw członkowskich, istnieją bardzo różne priorytety i koncepcje polityki zewnętrznej. Unia Afrykańska wyłania się jako uprzywilejowany partner UE do dyskusji, a agenda obejmuje także kwestię praw człowieka i dobrego zarządzania. Powszechnie uważa się także, iż szereg globalnych wyzwań, takich jak pokój, bezpieczeństwo i handel międzynarodowy, wymagają zbiorowych działań ze strony społeczności międzynarodowej, uzasadniając w ten sposób pojawianie się nowych form współpracy. To samo można powiedzieć o szukaniu odpowiedzi na problemy dotykające Europę i Afrykę, w szczególności skutki zmian klimatu, zarządzanie zasobami energetycznymi i przepływy migracyjne.
Afryka i UE rozumieją, że konieczne jest podniesienie wzajemnych stosunków na wyższe szczebel, przy czym właśnie na tym szczycie to pragnienie stało się jasne i jednoznaczne. Jednakże drugiego szczytu UE-Afryka nie wolno przedstawiać jako końca drogi, ale raczej jako punkt zwrotny w stosunkach między tymi dwoma kontynentami.
Dlatego też szczególne znaczenie w przyjętych dokumentach, zwłaszcza w celu zagwarantowania perspektywy średnio i długoterminowej, ma jednoznaczne nawiązanie do mechanizmów umożliwiających dalsze działania związane z podjętymi decyzjami. Oprócz ustaleń, że takie szczyty będą odbywać się co trzy lata, planuje się sektorowe spotkania ministrów i ekspertów w różnych dziedzinach objętych planem działania, oraz regularne kontakty między Komisją Unii Europejskiej i Komisją Unii Afrykańskiej. Jednakże ważną rolę we wdrażaniu i monitorowaniu planowanych środków będą miały także do spełnienia społeczeństwo obywatelskie, organizacje pozarządowe, związki zawodowe, fora biznesu i sztaby ekspertów.
Na koniec muszę podkreślić zasadniczą rolę Parlamentu Europejskiego i Parlamentu Panafrykańskiego we wdrażaniu nowego partnerstwa. Należy teraz wzmocnić dotychczasowe więzy między przedstawicielami parlamentów z Europy i Afryki. Prezydencja jest bardzo zadowolona, o czym z pewnością państwo wiedzą, ze wspólnego oświadczenia przedstawionego przez przewodniczących obydwu parlamentów podczas drugiego szczytu UE-Afryka. Nie ma wątpliwości, że po szczycie lizbońskim w stosunkach między Europą i Afryka otwiera się nowa i bardzo interesująca droga."@pl16
"Senhor Presidente, Senhor Comissário Louis Michel, Senhores Deputados, a segunda cimeira União Europeia-África, que decorreu no passado fim-de-semana em Lisboa, foi, sem dúvida alguma, um êxito e constituiu o início de um novo relacionamento entre a União Europeia e África baseado num diálogo estratégico. Quase 80 Chefes de Estado e de Governo, os Presidentes do Parlamento Europeu e Pan-africano e representantes da sociedade civil enviaram mensagens fortes aos europeus, aos africanos e ao mundo.
A tradução concreta do novo quadro de relacionamento entre a União e a África encontra-se nos documentos que foram aprovados na cimeira, documentos que reputo de grande qualidade: a Estratégia Conjunta, o Plano de Acção e a Declaração de Lisboa. Estes documentos reflectem a especificidade do relacionamento da Europa com África. Uma abordagem que, por um lado, favorece os canais multilaterais e, por outro, procura tratar de forma integrada as diversas dimensões do relacionamento. Esta abordagem constitui a diferença que a União pode trazer, sobretudo em comparação com outros actores internacionais.
O tratamento da África enquanto parceiro de um diálogo estratégico reflectiu-se também no método seguido para a preparação quer da cimeira, quer dos documentos que esta mesma cimeira veio a aprovar. Com efeito, a estratégia, pela primeira vez uma verdadeira estratégia conjunta, e o plano de acção, resultaram de um trabalho intenso e aprofundado com o lado africano, designadamente com a União Africana, tendo sido elaborados e, finalmente, depois, concluídos por um grupo conjunto de peritos.
Também gostaria de destacar aqui o papel construtivo do Parlamento Europeu no processo de elaboração dos documentos e na preparação da Cimeira de Lisboa. A Estratégia Conjunta identificou quatro áreas interligadas de interesse comum: a paz e a segurança, a governação e os direitos humanos, o comércio e a integração regional e o desenvolvimento. Para o período inicial 2008-2010, o primeiro plano de acção prevê oito parcerias em matérias de interesse comum que visam, antes de mais, ter um impacto positivo no dia-a-dia dos cidadãos africanos e europeus.
A Cimeira de Lisboa veio confirmar as mudanças importantes que tiveram lugar na Europa, na África e no mundo. Na Europa de hoje, com 27 Estados-Membros, confluem prioridades e abordagens de política externa muito diversas. A União Africana surge como um interlocutor privilegiado da União, cuja agenda inclui também a temática dos direitos humanos e a boa governação. Existe, por outro lado, a percepção generalizada de que um conjunto de desafios globais, como a paz e a segurança, ao comércio internacional, requerem uma acção concertada por parte da comunidade internacional, justificando-se desta forma a emergência de novas formas de cooperação. O mesmo se diga quanto à procura de respostas a problemas que afectam tanto a Europa como a África, nomeadamente os efeitos das alterações climáticas, a gestão dos recursos energéticos ou os fluxos migratórios.
A África e a União compreenderam a necessidade de elevar a um novo patamar as suas relações, tendo a Cimeira constituído um momento em que se tornou clara e inequívoca essa vontade. No entanto, a segunda Cimeira União Europeia-África não deve ser apresentada como o fim do caminho, é antes o ponto de viragem das relações entre os dois continentes.
Assim, de particular importância nos documentos aprovados, sobretudo para garantir uma perspectiva de médio e longo prazo, é a referência explícita aos mecanismos de
das decisões adoptadas. Para além de se fixar uma periodicidade para as cimeiras de três em três anos, são estabelecidas estruturas de acompanhamento sectorial para as várias áreas do plano de acção a nível ministerial e de peritos, bem como contactos regulares entre as comissões da União Europeia e da União Africana, mas caberá também à sociedade civil, às ONG, aos sindicatos, aos fóruns empresariais, aos
um papel muito importante de implementação e de monitorização das medidas previstas.
Gostaria de sublinhar, por último, o papel central dos Parlamentos Europeu e Pan-Africano na implementação da nova parceria, devendo os laços já existentes entre os representantes parlamentares da Europa e de África ser agora reforçados. A Presidência congratula-se, e julgo que bem o compreenderão, com a declaração conjunta apresentada pelos Presidentes dos dois Parlamentos na segunda Cimeira entre a União Europeia e África. Sem dúvida que um novo e muito estimulante caminho se abre no relacionamento entre a Europa e África depois da Cimeira de Lisboa."@ro18
". −
Vážený pán predsedajúci, vážený pán komisár Michel, dámy a páni, druhý samit EÚ/ Afrika, ktorý sa konal minulý víkend v Lisabone bol nesporným úspechom a znamená začiatok nového vzťahu Európskej únie a Afriky, ktorý sa zakladá na strategickom dialógu. Takmer 80 hláv štátov a vlád, predsedov Európskeho parlamentu a Panafrického parlamentu a predstaviteľov občianskej spoločnosti vyslalo Európanom a Afričanom a svetu presvedčivé správy.
Konkrétne vyjadrenie tohto nového vzťahu EÚ a Afriky je možné nájsť v dokumentoch, podľa môjho názoru veľmi kvalitných dokumentoch, ktoré sa na tomto samite prijali. Spoločná stratégia, akčný plán a Lisabonská deklarácia. V týchto dokumentoch sa uvádzajú konkrétne podrobnosti o vzťahu Európy a Afriky. Po prvé, tento nový prístup uprednostňuje multilaterálne kanály a po druhé sa pokúša integrovaným spôsobom riešiť všetky rôzne rozmery tohto vzťahu. Tento prístup predstavuje rozdiel, ktorý môže EÚ priniesť pri porovnaní s inými medzinárodnými subjektmi.
Postoj k Afrike ako k partnerovi v strategickom dialógu sa odzrkadlil tiež v postupe, ktorý sa použil pri príprave na tento samit, aj pri tvorbe dokumentov, ktoré sa mali prijať na tomto samite. Táto stratégia, po prvýkrát naozaj spoločná stratégia a akčný plán boli výsledkom intenzívnej a dôkladnej práce s africkou stranou, najmä s Africkou úniou a napokon ich pripravila a dokončila spoločná skupina odborníkov.
Na tomto mieste musím tiež vyzdvihnúť konštruktívnu úlohu, ktorú pri vypracovaní uvedených dokumentov a príprave na lisabonský samit zohral Európsky parlament. Spoločná stratégia označuje štyri navzájom prepojené oblasti spoločného záujmu: mier a bezpečnosť, demokratická vláda a ľudské práva, obchod a regionálna integrácia a rozvoj. Pre úvodné obdobie od roku 2008 do roku 2010 stanovuje prvý akčný plán osem partnerstiev v oblastiach spoločného záujmu, ktoré sa zameriavajú predovšetkým na dosiahnutie pozitívneho vplyvu na každodenný život občanov Afriky a Európy.
Lisabonský samit potvrdil významné zmeny, ku ktorým došlo v Európe, Afrike a vo svete. V dnešnej Európe, ktorá má 27 členských štátov existujú veľmi rôznorodé priority a prístupy k vonkajšej politike. Africká únia sa ukazuje ako preferovaný partner EÚ v diskusii, ktorej program zahŕňa tiež otázku ľudských práv a dobrej verejnej správy. Existuje tiež veľmi rozšírená predstava, že séria globálnych výziev, ako je mier, bezpečnosť a medzinárodný obchod si vyžadujú zo strany medzinárodného spoločenstva spoločnú činnosť, čím sa zdôvodňuje vznik nových foriem spolupráce. To isté sa dá povedať o hľadaní odpovedí na problémy, ktoré sa týkajú Európy aj Afriky, najmä účinky klimatických zmien, riadenie zdrojov energie a migračné toky.
Afrika a EÚ chápu, že je potrebné dostať ich vzťahy na vyššiu novú úroveň, pričom tento samit predstavuje chvíľu, keď sa táto spoločná túžba stala zreteľnou a jednoznačnou. Druhý samit EÚ/ Afrika sa však nesmie prezentovať ako koniec cesty, ale skôr ako bod obratu vo vzťahu týchto dvoch kontinentov.
Preto má v prijatých dokumentoch mimoriadny význam výslovný odkaz na mechanizmy nadväzujúce na uskutočnené rozhodnutia, najmä vzhľadom na zabezpečenie strednodobého a dlhodobého výhľadu. Okrem toho, že sa stanovila trojročná frekvencia týchto samitov, plánujú sa aj stretnutia ministrov a stretnutia odborníkov na rôzne oblasti akčného plánu, spoločne s pravidelnými kontaktmi Komisie Európskej únie a Komisie Africkej únie. Pri vykonávaní a monitorovaní plánovaných opatrení však budú zohrávať veľmi dôležitú úlohu tiež občianska spoločnosť, mimovládne organizácie, odbory, podnikateľské fóra a skupiny odborníkov (think-tanks).
Nakoniec musím zdôrazniť ústrednú úlohu Európskeho parlamentu a Panafrického parlamentu pri realizácii tohto nového partnerstva. Teraz sa musia upevniť súčasné väzby medzi parlamentnými predstaviteľmi Európy a Afriky. Ako si určite uvedomujete, predsedníctvo má veľkú radosť zo spoločného prehlásenia predsedov obidvoch parlamentov na druhom samite EÚ/ Afrika. Nemožno pochybovať, že na lisabonskom samite sa vo vzťahu Európy a Afriky otvára nová a veľmi vzrušujúca cesta."@sk19
". −
Gospod predsednik, komisar Michel, gospe in gospodje, drugi vrh EU-Afrika, ki je potekal prejšnji konec tedna v Lizboni, je bil nedvomno uspešen in je zaznamoval začetek novega odnosa med Evropsko unijo in Afriko na podlagi strateškega dialoga. Skoraj 80 voditeljev držav in vlad, predsednika Evropskega parlamenta in vseafriškega parlamenta ter predstavniki civilne družbe so poslali odločno sporočilo Evropejcem, Afričanom in vsemu svetu.
Dejanski izraz novega odnosa med EU in Afriko je mogoče poiskati v dokumentih, ki so po mojem mnenju zelo kakovostni in so bili sprejeti na vrhu: skupna strategija, akcijski načrt in Lizbonska deklaracija. Ti dokumenti določajo posebnosti odnosa med Evropo in Afriko. Novi pristop najprej podpira večstranske načine in na drugi strani poskuša na celosten način obravnavati različne razsežnosti odnosa. Ta pristop predstavlja razliko, ki jo EU lahko prispeva, zlasti v primerjavi z ostalimi mednarodnimi akterji.
Obravnavanje Afrike kot partnerice v strateškem dialogu je prav tako del metode po pripravah obeh partneric na vrh in pripravi dokumentov, ki naj bi se sprejeli na vrhu. Strategija, ki je prvič tudi resnična skupna strategija, in akcijski načrt sta rezultat intenzivnega in poglobljenega dela z afriškimi partnerji, zlasti z Afriško unijo, ter jih je ob koncu pripravila in sklenila skupna skupina strokovnjakov.
Prav tako moram ob tem poudariti ustvarjalno vlogo Evropskega parlamenta v postopku oblikovanja dokumentov in priprav na lizbonski vrh. Skupna strategija opredeljuje medsebojno povezana območja skupnega interesa: mir in varnost, demokratično upravljanje in človekove pravice, trgovina in regionalno povezovanje ter razvoj. Za začetno obdobje 2008–2010 prvi akcijski načrt zagotavlja osem partnerstev na območjih skupnega interesa, ki si prizadevajo predvsem za pozitiven vpliv na vsakdanje življenje afriških in evropskih državljanov.
Lizbonski vrh je potrdil velike spremembe, ki so se pojavile v Evropi, Afriki in po svetu. V današnji Evropi s 27 državami članicami obstajajo zelo raznolike prednostne naloge in pristopi zunanje politike. Afriška unija se pojavlja kot priljubljen partner EU za razprave, pri čemer dnevni red vključuje tudi vprašanje o človekovih pravicah in dobrem vodenju. Obstaja razširjeno dojemanje, da vrsta globalnih izzivov, kot so mir, varnost in mednarodna trgovina, zahteva usklajene ukrepe mednarodne skupnosti ter s tem upravičuje pojav novih oblik sodelovanja. Enako je mogoče reči v zvezi z iskanjem rešitev za težave Evrope in Afrike, zlasti glede posledic podnebnih sprememb, upravljanja z energetskimi viri in migracijskimi tokovi.
Afrika in EU razumeta, da obstaja potreba po napredovanju njunega odnosa na višjo raven, z vrhom, ki pomeni, da je skupna želja postala jasna in nedvoumna. Vendar drugi vrh EU-Afrika ne sme pomeniti konca poti, ampak prelomnico v odnosih med obema celinama.
Zato je izjemno pomembno v sprejetih dokumentih, zlasti za zagotavljanje srednjeročnega in dolgoročnega stališča, izrecno sklicevanje na mehanizme spremljanja za sprejete odločitve. Razen določitve zasedanja vrha na tri leta, se za različna področja akcijskega načrta načrtujejo sektorska zasedanja ministrov in strokovnjakov, skupaj z rednimi stiki med odbori Evropske unije in Afriške unije. Vendar bodo imeli civilna družba, nevladne organizacije, sindikati, poslovni forumi in skupine strokovnjakov prav tako zelo pomembno vlogo pri izvajanju in spremljanju načrtovanih ukrepov.
Končno moram poudariti osrednjo vlogo Evropskega parlamenta in vseafriškega parlamenta pri izvajanju novega partnerstva. Obstoječe vezi med parlamentarnimi predstavniki Evrope in Afrike je treba zdaj okrepiti. Kot veste je predsedstvo veselo zaradi skupne izjave, ki sta jo podala predsednika obeh parlamentov na drugem vrhu EU-Afrika. Ni dvoma, da se v odnosu med Evropo in Afriko po lizbonskem vrhu odpira nova in zelo zanimiva pot."@sl20
"−
Herr talman, herr kommissionsledamot Michel, mina damer och herrar! Det andra toppmötet mellan EU och Afrika som ägde rum förra veckan i Lissabon var tveklöst en framgång och markerade början på en ny förbindelse mellan Europeiska unionen och Afrika baserad på en strategisk dialog. Nästan 80 stats- och regeringschefer, talmännen för Europaparlamentet och det panafrikanska parlamentet och företrädare för det civila samhället sände starka budskap till EU-medborgarna, till det afrikanska folket och till världen.
Den nya förbindelsen mellan EU och Afrika konkretiseras genom de dokument som antogs vid toppmötet, vilka enligt min mening är av hög kvalitet: den gemensamma strategin, handlingsplanen och Lissabonförklaringen. Dessa dokument innehåller redogörelser för de specifika detaljerna för förbindelserna mellan EU och Afrika. Den nya strategin främjar för det första multilaterala kanaler och strävar för det andra efter att på ett integrerat sätt hantera förbindelsens alla olika dimensioner. Strategin visar vilken skillnad EU kan göra, framför allt i jämförelse med andra internationella aktörer.
Behandlingen av Afrika som en partner i den strategiska dialogen återspeglades också i den metod som användes vid såväl förberedelserna inför toppmötet som vid utarbetandet av de dokument som skulle antas vid toppmötet. Strategin – för första gången en verklig gemensam strategi – och handlingsplanen var resultatet av ett intensivt och djupgående arbete med Afrika, framför allt med Afrikanska unionen, och utarbetades och slutfördes slutligen av en gemensam expertgrupp.
Jag måste vid denna tidpunkt betona Europaparlamentets konstruktiva roll i processen med att utarbeta dokumenten och förbereda toppmötet i Lissabon. I den gemensamma strategin fastställs fyra sammanlänkade områden av gemensamt intresse: fred och säkerhet, demokratiska styrelseformer och mänskliga rättigheter, handel och regional integration och utveckling. För den inledande perioden 2008-2010 föreskrivs i handlingsplanen åtta partnerskap på områden av gemensamt intresse som främst syftar till en positiv inverkan på de afrikanska medborgarnas och EU-medborgarnas dagliga liv.
Vid toppmötet i Lissabon bekräftades de viktiga förändringarna i EU, Afrika och i världen. I dagens EU med 27 medlemsstater skiljer sig de utrikespolitiska prioriteringarna och tillvägagångssätten i hög grad åt. Afrikanska unionen träder fram som en efterfrågad diskussionspartner för EU, med en agenda som också omfattar frågan om mänskliga rättigheter och goda styrelseformer. Det finns också en utbredd uppfattning om att en rad globala utmaningar, som exempelvis fred, säkerhet och internationell handel, kräver gemensamma åtgärder från det internationella samfundets sida, vilket följaktligen skulle motivera uppkomsten av nya samarbetsformer. Detsamma kan sägas när det gäller att hitta svar på de problem som drabbar både EU och Afrika, framför allt klimatförändringens effekter, förvaltning av energiresurser och migrationsflöden.
Afrika och EU förstår att det finns ett behov av att föra upp sin förbindelse till en ny nivå, och vid toppmötet blev denna gemensamma önskan tydlig och otvetydig. Det andra toppmötet mellan EU och Afrika får dock inte framställas som vägens ände, utan snarare som en vändpunkt i förbindelserna mellan de två kontinenterna.
Den uttryckliga hänvisningen till uppföljningsmekanismerna för de beslut som fattats är därför av särskild vikt, framför allt för att garantera ett medellångsiktigt och långsiktigt perspektiv. Utöver införandet av ett treårsintervall för dessa toppmöten, planeras sektorsvisa minister- och expertmöten för de olika områdena i handlingsplanen, tillsammans med regelbundna kontakter mellan EU-kommissionen och Afrikanska unionens kommission. Det civila samhället, de icke-statliga organisationerna, fackföreningarna, företagarforumen och tankesmedjorna kommer dock också att ha en mycket viktig roll när det gäller tillämpningen och övervakningen av de planerade åtgärderna.
Slutligen måste jag betona Europaparlamentets och det panafrikanska parlamentets centrala betydelse när det gäller att genomföra det nya partnerskapet. De befintliga banden mellan EU:s och Afrikas parlamentsföreträdare måste nu stärkas. Liksom ni säkert känner till gläder sig ordförandeskapet mycket över det gemensamma uttalandet av de båda parlamentens talmän vid det andra toppmötet mellan EU och Afrika. Det får inte finnas något tvivel om att en ny och mycket spännande väg har öppnats i förbindelserna mellan EU och Afrika efter toppmötet i Lissabon."@sv22
|
| lpv:unclassifiedMetadata |
"Manuel Lobo Antunes,"18,15,17
"follow-up"18,15,17
"forum"12
"tink tanks"18,15,17
|
Named graphs describing this resource:
The resource appears as object in 2 triples