Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-12-11-Speech-2-256"

PredicateValue (sorted: default)
rdf:type
dcterms:Date
dcterms:Is Part Of
dcterms:Language
lpv:document identification number
"en.20071211.36.2-256"6
lpv:hasSubsequent
lpv:speaker
lpv:spoken text
". Monsieur le Président, je voudrais saluer l'intérêt du rapport annuel qui nous est présenté. C'est un travail conséquent qui nous livre une vision exhaustive des initiatives qui sont prises sur une année, sous deux Présidences, pour la mise en œuvre de la politique de l'Union en matière de droits de l'homme. Évidemment, ce n'est pas rien: c'est un outil pratique et un document de référence. Pour autant, je crois que Mme Andrikienė a raison, ce rapport manque de recul, il manque d'analyse et d'esprit critique et, du coup, comme il ne tire pas les conclusions des faits qu'il énonce, il manque de recommandations. Les échecs ou les succès de cette politique ne sont pas suffisamment mis en valeur. Ce sera, je l'espère et j'en suis sure, le travail des parlementaires dans le rapport que le Parlement établira au printemps: ils devront avancer dans cette direction. Il y a aussi des silences qui gênent dans ce rapport. Le chapitre – Mme Ludford en a parlé – qui est consacré aux droits de l'homme dans le cadre de la lutte contre le terrorisme se conclut heureusement sur la référence aux travaux du Parlement au sujet des vols de la CIA et des restitutions extraordinaires, mais il ne dit rien sur l'inaction du Conseil s'agissant de la poursuite des enquêtes, de l'inculpation des responsables et encore moins de l'indemnisation des victimes qui ont été injustement transférées, enfermées ou torturées. De même, le chapitre consacré à l'asile et aux migrations est muet sur les violations massives des droits des personnes migrantes; pas de bilan de la mise en œuvre des accords de réadmission en cascade, pas de bilan de la gestion quasi militarisée des frontières, pas de bilan concernant les milliers de personnes qui meurent de vouloir rejoindre nos côtes, alors même que le travail des parlementaires est conséquent, régulier sur ces questions. On ne comprendra pas non plus, à la lecture de ce rapport, les raisons qui poussent nos États membres à se mettre dans une situation très embarrassante vis-à-vis de nos partenaires et vis-à-vis du droit international en refusant, décidément, de ratifier la convention sur les droits des travailleurs migrants et de leurs familles. Sur ces questions, notre politique interne a des conséquences sur les droits de l'homme à l'extérieur de l'Union. Je salue l'adoption de la Charte des droits fondamentaux qui nous aidera désormais à jeter un regard plus avisé sur nous mêmes, y compris en Grande-Bretagne et en Pologne. L'analyse des succès pourrait également utilement inspirer nos stratégies futures. Mme Ferrero-Waldner a raison: le rôle déterminant de l'Union dans l'adoption par le Conseil des droits de l'homme des Nations unies de mécanismes de travail prometteurs et exigeants, comme l'adoption récente de la résolution sur le moratoire sur la peine de mort, doit être analysé. Une Présidence active, un Conseil mobilisé, un Parlement offensif, des organisations civiles tenaces et l'on voit se dessiner une Europe comme acteur mondial efficace: c'est une très bonne nouvelle et c'est très encourageant."@fr8
lpv:spokenAs
lpv:translated text
". Pane předsedající, vítám tuto výroční zprávu. Je to důležitá práce, která nám přináší komplexní pohled na iniciativy uskutečněné za jeden rok a dvě předsednictví s cílem uvést do praxe politiku EU v oblasti lidských práv. Je zřejmé, že se nejedná o žádný průměrný výkon: je to praktický nástroj a referenční dokument. Kvůli tomu všemu cítím, že má paní Andrikienėová pravdu. Zprávě chybí určitá dávka objektivního ocenění, analýzy a kritického ducha a nečiní žádné závěry z otázek, které zvažuje, chybí v ní jakákoliv doporučení. Úspěchy nebo prohry této politiky nejsou ve zprávě dostatečně rozpracovány. To, doufám, a jsem si jistá, že tomu tak bude, bude práce poslanců ve zprávě, kterou má Parlament vypracovat na jaře: jejich práce se musí ubírat tímto směrem. V této zprávě jsou také určitá znepokojivě tichá místa. Jak zmínila paní Ludford, oddíl o lidských právech ve vztahu k boji proti terorismu naštěstí končí odkazem na práci Parlamentu o letech CIA a mimořádném vydávání podezřelých, ale neříká nic o tom, že Rada neudělala dostatečné kroky ve vyšetřování, obvinění těch, kteří nesou odpovědnost, a dokonce ještě méně udělala, co se týká kompenzace obětí, které byly nespravedlivě přemístěny, vězněny nebo mučeny. Obdobně oddíl o azylu a migraci neříká nic o masovém porušování práv migrantů; není provedeno žádné zhodnocení provedení dohod o řadě zpětných přebírání osob, nic o napůl militarizované správě hranic, nic o tisících lidech, kteří umírají při pokusu dosáhnout našich břehů, i když práce poslanců na těchto záležitostech je rozsáhlá a pravidelná. Při čtení této zprávy nemůže člověk ani pochopit důvody, proč členské státy zaujaly nesmírně nepříjemnou pozici vůči našim partnerům a vůči mezinárodnímu právu, když otevřeně odmítly ratifikovat Úmluvu o migrujících pracovnících a jejich rodinách. Naše vnitřní politika o těchto otázkách má dopady na lidská práva za našimi hranicemi. Vítám přijetí Listiny základních práv, která nám pomůže k mnohem moudřejšímu pohledu na sebe sama, včetně Velké Británie a Polska. Analýza našeho úspěchu by také mohla být užitečná pro inspiraci našich budoucích strategií. Paní Ferrero-Waldnerová má pravdu: rozhodující role EU v přijetí slibných a náročných mechanismů Radou OSN pro lidská práva, jako je nedávné přijetí rezoluce vyzývající k moratoriu na trest smrti, musí být předmětem analýzy. Aktivní předsednictví, mobilizovaná Rada, Evropský parlament a ofensivní a houževnaté občanské organizace pomáhají vytvářet Evropu, která by byla účinným světovým hráčem: to je velice dobrá a povzbuzující zpráva."@cs1
". Hr. formand! Jeg hilser denne årsberetning velkommen. Det er et vigtigt dokument, som giver os et udførligt overblik over de initiativer, som to formandskaber har taget i løbet af et år for at gennemføre EU's politik om menneskerettigheder. Det er åbenlyst ingen ubetydelig bedrift, men et praktisk redskab og referencedokument. Når det er sagt, synes jeg, at fru Andrikienė har ret. Beretningen mangler i nogen grad objektive skøn, analyser og kritisk sans, og da den ikke drager nogen konklusioner af de spørgsmål, den behandler, kan den heller ikke komme med nogen anbefalinger. Denne politiks succeser eller fiaskoer er ikke tilstrækkeligt udviklet i beretningen. Det, håber og føler jeg mig overbevist om, vil være tilfældet i den betænkning, som udarbejdes af Parlamentet til foråret: Deres arbejder skal udvikle sig i den retning. Beretningen er også foruroligende tavs på visse punkter. Som fru Ludford nævnte, afrundes afsnittet om menneskerettigheder i forbindelse med kampen mod terror heldigvis med en henvisning til Parlamentets arbejde omkring CIA-flyvninger og ekstraordinære udleveringer, men den siger intet om Rådets manglende initiativ til at igangsætte undersøgelser, sigtelser mod de ansvarlige, og endnu mindre om kompensation til de ofre, som uretfærdigt overflyttes, fængsles eller tortureres. Ligeledes nævnes der i afsnittet om asyl og migration intet om de udbredte krænkelser af migranters rettigheder; der foretages ingen skøn i forhold til gennemførelse af tilbagetagelsesaftaler, der står intet om den kvasimilitariserede forvaltning af grænseovergange, intet om de tusinder af mennesker, som omkommer i forsøget på at nå vores kyster, selv om parlamentsmedlemmer gør et omfattende og regelmæssigt arbejdet på disse spørgsmål. Man kan i beretningen heller ikke læse sig til, hvorfor vores medlemsstater har sat sig i en ekstremt pinlig situation vis-a-vis vores partnere og vis-a-vis internationale love ved lodret at nægte at ratificere konventionen om vandrende arbejdstagere og deres familier. Vores interne politik om disse spørgsmål har konsekvenser for menneskerettighederne uden for vores grænser. Jeg er tilfreds med vedtagelsen af chartret om grundlæggende rettigheder. som vi kan bruge til at kaste et klogere blik på os selv, herunder Storbritannien og Polen. En analyse af vores succeser kan også vise sig at være et nyttigt redskab til at give inspiration til vores fremtidige strategier. Fru Ferrero-Waldner har ret: EU's afgørende rolle i FN's menneskerettighedsråds vedtagelse af lovende og krævende arbejdsmekanismer, såsom den nylige vedtagelse af en resolution, der kræver et foreløbigt forbud mod dødsstraf, skal analyseres. Et aktivt formandskab, et mobiliseret Råd, et offensivt Europa-Parlament og vedholdende civile organisationer er med til at gøre Europa til en effektiv spiller på den globale scene: Det er virkelig gode og opmuntrende nyheder."@da2
". Herr Präsident! Ich begrüße den uns vorgelegten Jahresbericht, der von großem Interesse ist. Dabei handelt es sich um eine sachgerechte Arbeit, die uns einen ausführlichen Überblick über die Initiativen bietet, die für den Zeitraum eines Jahres unter zwei Präsidentschaften für die Umsetzung der EU-Politik im Bereich der Menschenrechte ergriffen werden. Das ist nicht ohne Bedeutung: Das ist ein praktisches Instrument und ein Bezugsdokument. Allerdings möchte ich Frau Andrikienė Recht geben, diesem Bericht mangelt es an dem nötigen Abstand, es mangelt an einer Analyse und an kritischem Geist, und da er es versäumt, die Schlussfolgerungen aus den genannten Fakten zu ziehen, fehlt es ihm auch an Empfehlungen. Die Erfolge oder die Misserfolge dieser Politik werden nicht hinreichend herausgestellt. Das wird, wie ich hoffe und mir sicher bin, die Arbeit der Parlamentarier in dem Bericht sein, den das Parlament im Frühjahr vorlegen wird: Sie müssen in dieser Richtung vorankommen. Als störend empfinde ich auch, dass einige Dinge in diesem Bericht nicht angesprochen werden. Das Kapitel, das, wie von Frau Ludford angemerkt wurde, den Menschenrechten im Rahmen der Terrorismusbekämpfung gewidmet ist, enthält glücklicherweise eine Bezugnahme auf die Arbeit des Parlaments im Zusammenhang mit den CIA-Flügen und den außerordentlichen Überstellungen, aber es sagt nichts über die Untätigkeit des Rates bezüglich der Fortsetzung der Untersuchungen, der Anklage der Verantwortlichen und noch weniger über die Entschädigung der Opfer, die zu Unrecht überstellt, eingesperrt oder gefoltert wurden. Ebenso sagt das Kapitel über Asyl und Migration nichts zu den massiven Verletzungen der Personenrechte der Migranten. Es fehlt eine Bilanz der Umsetzung der Abkommen zur Rückführung über mehrere Länder, eine Bilanz der quasi militärischen Grenzverwaltung sowie eine Bilanz betreffend die Tausende von Personen, die bei dem Versuch unsere Küsten zu erreichen, ihr Leben verlieren, während die Abgeordneten sachgerecht und regelmäßig an diesen Fragen arbeiten. Wenn man diesen Bericht liest, versteht man auch nicht, aus welchen Gründen unsere Mitgliedstaaten sich in eine sehr kritische Situation gegenüber unseren Partnern und gegenüber dem Völkerrecht begeben haben, indem sie die Ratifizierung des Übereinkommens über die Rechte der Wanderarbeitnehmer und ihrer Familien entschieden verweigern. In diesen Fragen hat unsere interne Politik Folgen für die Menschenrechte außerhalb der Union. Ich begrüße die Verabschiedung der Charta der Grundrechte, die uns künftig helfen wird, einen kundigeren Blick auf uns selbst zu werfen, auch in Großbritannien und in Polen. Die Analyse der Erfolge könnte auch unsere künftigen Strategien günstig beeinflussen. Frau Ferrero-Waldner hat Recht: Die bestimmende Rolle, die die Union dabei gespielt hat, dass der Menschenrechtsrat der Vereinten Nationen viel versprechende und anspruchsvolle Arbeitsmechanismen gebilligt hat, wie die unlängst erfolgte Annahme der Resolution über das Moratorium der Todesstrafe, muss analysiert werden. Eine aktive Präsidentschaft, ein mobilisierter Rat, ein offensives Parlament, hartnäckige Zivilorganisationen würden dazu beitragen, dass Europa zu einem effizienten globalen Akteur wird: Das ist eine sehr gute und ermutigende Nachricht."@de9
". Κύριε Πρόεδρε, χαιρετίζω αυτήν την ετήσια έκθεση. Είναι ένα σημαντικό έργο, που μας παρέχει μια ολοκληρωμένη εικόνα για τις πρωτοβουλίες που ελήφθησαν σε έναν χρόνο και δύο Προεδρίες για την εφαρμογή της πολιτικής της ΕΕ για τα ανθρώπινα δικαιώματα. Προφανώς δεν πρόκειται για σπουδαίο κατόρθωμα, είναι ένα πρακτικό μέσο και ένα έγγραφο αναφοράς. Παρόλα αυτά, νομίζω ότι η κ. Andrikienė έχει δίκιο. Η έκθεση στερείται ενός βαθμού αντικειμενικής αξιολόγησης, ανάλυσης και κριτικού πνεύματος, και, καθώς δεν συνάγει συμπεράσματα από τα ζητήματα που εξετάζει, στερείται οποιωνδήποτε συστάσεων. Οι επιτυχίες ή αποτυχίες αυτής της πολιτικής δεν αναπτύσσονται επαρκώς στην έκθεση. Αυτό ελπίζω, και νομίζω ότι έτσι θα γίνει, πως θα είναι το έργο των βουλευτών στην έκθεση που πρόκειται να εκπονηθεί από το Κοινοβούλιο την άνοιξη: το έργο τους πρέπει να κινηθεί προς αυτήν την κατεύθυνση. Υπάρχουν επίσης ορισμένες ενοχλητικές αποσιωπήσεις σε αυτήν την έκθεση. Όπως ανέφερε η κ. Ludford, το τμήμα των ανθρωπίνων δικαιωμάτων σε σχέση με την καταπολέμηση της τρομοκρατίας, ευτυχώς, ολοκληρώνεται με μια αναφορά στο έργο του Κοινοβουλίου για τις πτήσεις της CIA και τις «έκτακτες παραδόσεις», αλλά δεν λέει τίποτα για την έλλειψη δράσης του Κοινοβουλίου στην επιδίωξη έρευνας και στη διατύπωση κατηγοριών εναντίον των υπευθύνων, πόσο μάλλον για αποζημίωση των θυμάτων που μετήχθησαν, φυλακίστηκαν ή βασανίστηκαν άδικα. Ομοίως, το τμήμα για το άσυλο και τη μετανάστευση δεν λέει τίποτα για τις μαζικές παραβιάσεις των δικαιωμάτων των μεταναστών· καμία εκτίμηση δεν γίνεται για την εφαρμογή συμφωνιών για μια σειρά από επανεισδοχές, τίποτα για την ημιστρατιωτικοποιημένη διαχείριση των συνόρων, τίποτε για τις χιλιάδες ανθρώπων που πεθαίνουν προσπαθώντας να φτάσουν στις ακτές μας, παρότι το έργο των βουλευτών είναι εκτενές και μεθοδικό σε αυτά τα ζητήματα. Ούτε, διαβάζοντας αυτήν την έκθεση, μπορεί να κατανοήσει κάποιος τους λόγους για τους οποίους τα κράτη μέλη έχουν έλθει σε μια εξαιρετικά δυσχερή θέση, σε σχέση με τους εταίρους μας και σε σχέση με το διεθνές δίκαιο, με το αρνούνται κατηγορηματικά να επικυρώσουν τη σύμβαση για τους διακινούμενους εργαζόμενους και τις οικογένειές τους. Σε αυτά τα ζητήματα η εσωτερική πολιτική μας έχει επιπτώσεις στα ανθρώπινα δικαιώματα εκτός των συνόρων μας. Χαιρετίζω την έγκριση του Χάρτη Θεμελιωδών Δικαιωμάτων, που θα μας βοηθήσει να κοιτάξουμε πολύ πιο συνετά τους εαυτούς μας, συμπεριλαμβανομένων της Μεγάλης Βρετανίας και της Πολωνίας. Η ανάλυση των επιτυχιών μας θα μπορούσε επίσης να είναι χρήσιμη ως προς την έμπνευση των μελλοντικών στρατηγικών μας. Η κ. Ferrero-Waldner έχει δίκιο: πρέπει να αναλυθεί ο καθοριστικός ρόλος της ΕΕ στην έγκριση από το Συμβούλιο Ανθρωπίνων Δικαιωμάτων των ΗΕ πολλά υποσχόμενων και απαιτητικών μηχανισμών εργασίας, όπως η πρόσφατη έγκριση ενός ψηφίσματος που ζητά μορατόριουμ για τη θανατική ποινή. Μια δραστήρια Προεδρία, ένα κινητοποιημένο Συμβούλιο, ένα Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο για τις επιθετικές και ανυποχώρητες οργανώσεις πολιτών συμβάλλουν ώστε να καταστεί η Ευρώπη ένας ουσιαστικός παγκόσμιος παράγοντας: αυτά είναι πολύ καλά και ενθαρρυντικά νέα."@el10
". Mr President, I welcome this annual report. It is an important piece of work providing us with a comprehensive view of the initiatives taken over one year and two presidencies to implement EU policy on human rights. It is obviously no mean feat: it is a practical tool and a reference document. For all that, I feel Mrs Andrikienė is right. The report lacks a certain amount of objective appraisal, analysis and critical spirit, and as it does not draw any conclusions from the issues it considers, it lacks any recommendations. The successes or failures of this policy are not sufficiently developed in the report. That, I hope, and I feel sure this will be the case, will be the work of Members in the report to be drawn up by Parliament in the spring: their work must move in this direction. There are also some disturbing silences in this report. As Mrs Ludford mentioned, the section on human rights in relation to the fight against terrorism fortunately concludes with a reference to Parliament’s work on CIA flights and extraordinary renditions, but it says nothing about the Council’s lack of action in pursuing inquiries, charges against those responsible, and even less about compensation for the victims unjustly transferred, imprisoned or tortured. Likewise, the section on asylum and migration says nothing about the mass violations of the rights of migrants; no assessment is made of the implementation of agreements for a series of readmissions, nothing on the quasi-militarised administration of borders, nothing on the thousands of people who die trying to reach our coasts, although the work of Members is extensive and regular on these issues. Nor, on reading this report, can one understand the reasons why our Member States have placed themselves in an extremely embarrassing position vis-à-vis our partners and vis-à-vis international law by refusing outright to ratify the Convention on migrant workers and their families. On these issues our internal policy has consequences on human rights outside our borders. I welcome the adoption of the Charter of Fundamental Rights which will help us take a much wiser look at ourselves, including Great Britain and Poland. Analysis of our successes could also be useful for inspiring our future strategies. Mrs Ferrero-Waldner is right: the decisive role of the EU in the UN Human Rights Council’s adoption of promising and demanding work mechanisms, such as the recent adoption of a resolution calling for a moratorium on the death penalty, must be analysed. An active presidency, a mobilised Council, a European Parliament on the offensive and tenacious civil organisations are helping fashion Europe as an effective world player: this is very good and encouraging news."@en4
". Señor Presidente, me felicito por la elaboración de este informe anual. Es una labor consecuente que nos ofrece una visión exhaustiva de las iniciativas emprendidas a lo largo de todo un año, durante dos Presidencias, para la puesta en práctica de la política de la Unión en materia de derechos humanos. Evidentemente, reviste gran importancia: se trata de un instrumento práctico y un documento de referencia. Creo que la señora Andrikienė tiene razón. El informe carece de cierta objetividad, de análisis y espíritu crítico y, además, como no extrae ningún tipo de conclusiones de los hechos que enuncia, carece también de recomendaciones. Los fracasos o los éxitos de esta política no se ponen lo suficientemente de manifiesto. Ésta será, espero y estoy segura de ello, la labor de los diputados en el informe que el Parlamento elaborará en primavera: su trabajo deberá avanzar en esta dirección. También se producen algunos silencios molestos en este informe. Como la señora Ludford ha mencionado, el capítulo dedicado a los derechos humanos en el marco de la lucha contra el terrorismo afortunadamente concluye con una referencia a los trabajos del Parlamento sobre los vuelos de la CIA y las entregas extraordinarias, pero no dice nada de la inacción del Consejo en relación con las investigaciones, la inculpación de los responsables e incluso menos de la indemnización de las víctimas a las que se ha trasladado, encerrado o torturado injustamente. Del mismo modo, el capítulo dedicado al asilo y las migraciones no dice nada acerca de las violaciones masivas de los derechos de los migrantes; tampoco se evalúa la puesta en práctica de los acuerdos para una serie de readmisiones, ni la gestión casi militarizada de las fronteras, ni tampoco se analiza el fenómeno de los miles de personas que mueren intentando alcanzar nuestras costas, a pesar de que el trabajo de los parlamentarios europeos es consecuente y regular en relación con todas estas cuestiones. Leyendo el informe tampoco se comprenden los motivos que impulsan a nuestros Estados miembros a ponerse en una situación muy embarazosa frente a nuestros socios y frente al Derecho internacional negándose en redondo a ratificar la Convención internacional sobre la protección de los derechos de todos los trabajadores migratorios y de sus familiares. Sobre estas cuestiones, nuestra política interior tiene repercusiones sobre los derechos humanos fuera de nuestras fronteras. Acojo con satisfacción la adopción de la Carta de los Derechos Fundamentales, que nos ayudará a examinar la situación en nuestros propios países, incluidos el Reino Unido y Polonia. El análisis de los éxitos podría inspirar igualmente de forma útil nuestras estrategias futuras. La señora Ferrero-Waldner tiene razón: debemos analizar el determinante papel de la Unión en la adopción por parte del Consejo de Derechos Humanos de las Naciones Unidas de mecanismos de trabajo prometedores y exigentes, como la reciente adopción de la resolución sobre la moratoria sobre la pena de muerte. Una Presidencia activa, la movilización del Consejo, un Parlamento Europeo ofensivo y unas organizaciones civiles tenaces contribuyen a conformar a Europa como un socio mundial efectivo: es una buena y alentadora noticia."@es21
". Austatud juhataja, kiidan esitatud aastaaruande heaks. See on oluline dokument, mis annab põhjaliku ülevaate käesoleva aasta ning kahe eesistumisaja algatustest ELi inimõigustepoliitika elluviimisel. Ilmselgelt ei ole see tühine saavutus: see on praktiline töövahend ja teavet pakkuv dokument. Sel põhjusel leian, et pr Andrikienėl on õigus. Aruandes ei ole piisavalt objektiivset hinnangut, analüüsi ja kriitilist meelt ning kuna see ei sisalda mingeid järeldusi käsitletavate probleemide kohta, puuduvad seal ka soovitused. Aruandes ei kajastu inimõigustealase poliitika õnnestumised ja ebaõnnestumised. See peaks olema, ja ma loodan ka, et saab olema, aruannet koostavate parlamendiliikmete töö kevadel: nende töö peab liikuma selles suunas. Rahutust tekitab mõne teema aruandes käsitlemata jätmine. Nagu pr Ludford mainis, lõpeb inimõigusi puudutav terrorismivastase võitlusega seonduv punkt viitega parlamendi tööle seoses Luure Keskagentuuri (LKA) salajaste lendude ja kinnipeetavate erakorralise üleviimisega, aga seal jäetakse mainimata nõukogu tegevusetus juurdluse algatamisel ja süüdlaste karistamisel, rääkimata hüvitistest ebaõiglase transportimise, vangistuse või piinamise ohvritele. Samuti ei räägita varjupaigaõigust ja rännet käsitlevas punktis sisserännanute õiguste laialdasest rikkumisest; aruandes ei hinnata ebaseaduslike sisserändajate tagasivõtulepingute rakendamist, ei mainita poolsõjaväelist piiride kontrolli ega tuhandeid inimesi, kes kaotavad elu meie rannikualade poole püüeldes, kuigi parlamendiliikmed tegelevad taoliste küsimustega laialdaselt ja pidevalt. Aruannet lugedes on ka raske mõista põhjuseid, miks keelduvad liikmesriigid ratifitseerimast konventsiooni võõrtöötajate ja nende perekondade kohta, asetades end niiviisi piinlikku olukorda nii meie partnerite silmis kui ka rahvusvahelise õiguse seisukohalt. Neis küsimustes mõjutab meie sisepoliitika inimõigusi väljaspool meie piire. Tervitan põhiõiguste harta vastuvõtmist, mis aitab meil arukamalt jälgida iseendid, kaasa arvatud Suurbritannia ja Poola. Edukuse analüüs võib inspireerida meie tulevikustrateegiaid. Pr Ferrero-Waldneril on õigus: tuleb analüüsida ELi määravat osa paljutõotavate ja palju nõudvate töömehhanismide vastuvõtmisel ÜRO inimõiguste nõukogus, nagu näiteks hiljuti vastu võetud surmanuhtlusele moratooriumi kehtestamise resolutsioon. Aktiivne eesistuja, tegus nõukogu, võitlusvalmis Euroopa Parlament ja väsimatud kodanikeühendused aitavad kujundada Euroopast tõhusa juhtiva jõu maailmas: see on suurepärane ja julgustav sõnum."@et5
"Arvoisa puhemies, olen tyytyväinen vuosittaiseen raporttiin. Se on tärkeä asiakirja, joka antaa meille hyvän kuvan aloitteista, jotka on toteutettu yhden vuoden ja kahden puheenjohtajakauden aikana EU:n ihmisoikeuspolitiikan täytäntöön panemiseksi. Se ei selvästikään ole hullumpi saavutus: se on käytännöllinen väline ja viiteasiakirja. Kaiken tämän osalta katson, että Laima Liucija Andrikienė on oikeassa. Raportista puuttuu riippumatonta arviointia, analyysiä ja kriittistä henkeä, eikä siinä tehdä päätelmiä käsitellyistä asioista eikä siinä anneta suosituksia. Raportissa ei kehitetä riittävästi kyseisen politiikan menestyksiä tai epäonnistumisia. Toivon ja olen varma, että niin tehdään, kun parlamentin jäsenet laativat keväällä uutta raporttia: heidän työnsä on liikuttava tähän suuntaan. Raportissa vaietaan huolestuttavasti tietyistä asioista. Kuten Sarah Ludford mainitsi, terrorismin torjuntaan liittyviä ihmisoikeuksia koskeva luku sisältää onneksi viittauksen parlamentin työhön CIA:n vankilennoista ja epätavanomaisista luovutuksista, mutta siinä ei sanota mitään neuvoston toiminnan puutteesta tutkimuksissa, syytteistä vastuuhenkilöitä vastaan ja vielä vähemmän korvauksista perusteettomasti luovutetuille, vangituille ja kidutetuille henkilöille. Samoin turvapaikkaa ja siirtolaisuutta koskevassa luvussa ei sanota mitään siirtolaisten oikeuksien laajamittaisista rikkomuksista, ei tehdä arviota useita takaisinottoja koskevien sopimusten täytäntöönpanosta, ei sanota mitään lähes sotilaallisesta rajavalvonnasta, eikä mitään tuhansista ihmisistä, jotka kuolevat yrittäessään päästä rannikoillemme, vaikka jäsenet ovat käsitelleet kyseisiä asioista paljon ja säännöllisesti. Raporttia lukiessa ei voi ymmärtää myöskään syitä siihen, miksi jäsenvaltiomme ovat saattaneet itsensä erittäin noloon asemaan kumppaneidemme ja kansainvälisen lainsäädännön suhteen kieltäytymällä suoraan ratifioimasta siirtotyöläisiä ja heidän perheitään koskevaa yleissopimusta. Näissä asioissa sisäpolitiikallamme on seurauksia ihmisoikeuksiin rajojemme ulkopuolella. Olen tyytyväinen siihen, että on hyväksytty perusoikeuskirja, joka auttaa meitä tarkastelemaan viisaammin itseämme, mukaan luettuna Yhdistynyt kuningaskunta ja Puola. Menestystemme analysointi voisi myös innoittaa tulevia strategioitamme. Benita Ferrero-Waldner on oikeassa: on analysoitava EU:n ratkaisevaa roolia siinä, että YK:n ihmisoikeusneuvosto on ottanut käyttöön lupaavat ja haastavat työmekanismit ja on äskettäinen hyväksynyt päätöslauselman, jossa vaaditaan kuolemanrangaistuksen täytäntöönpanon keskeyttämistä. Aktiivinen puheenjohtajavaltio, mobilisoitu neuvosto, hyökkäävä Euroopan parlamentti ja voimakkaat kansalaisjärjestöt auttavat tekemään EU:sta tehokkaan toimijan maailmassa: se on erittäin hyvä ja rohkaiseva uutinen."@fi7
"Elnök úr, üdvözlöm az éves jelentést. Ez egy olyan fontos munka, amely átfogó betekintést ad az egy év és két elnökség során az EU emberi jogi politikájának végrehajtása érdekében tett kezdeményezésekről. Ez nyilvánvalóan nem semmi: gyakorlati eszköz és referencia-dokumentum. Ennek ellenére úgy érzem, Andrikienė asszonynak igaza van. A jelentésből hiányzik az objektív értékelés, elemzés és a kritikus szellem, és nem von le semmilyen következtetést az általa áttekintett kérdésekből, és nem tartalmaz ajánlásokat. E politika sikerei és kudarcai nem jelennek meg kellőképpen e jelentésben. Ez, remélem, és biztos vagyok benne, hogy így lesz, a képviselők munkája lesz majd a Parlament által a tavasszal elkészítendő jelentésben: munkájuknak ebbe az irányba kell haladnia. A jelentés zavarbeejtően hallgat néhány dologról. Amint Ludford asszony említette, az emberi jogokról a terrorizmus elleni küzdelemmel kapcsolatban szóló szakasz szerencsére a Parlamentnek a CIA-járatokról és a rendkívüli kiadatásokról szóló munkájára történő hivatkozással zárul, de semmit nem mond arról, hogy a Tanács nem tett semmit a vizsgálatok lefolytatásáért, a felelősök vád alá helyezéséért, és még kevesebbet a jogellenesen elszállított, bebörtönzött vagy megkínzott áldozatok kártalanításáért. Ugyanígy, a menekültüggyel és a migrációval foglalkozó szakasz egyáltalán nem tesz említést a bevándorlók jogainak tömeges eltiprásáról, nem értékeli a visszafogadási megállapodás-sor végrehajtását, a majdnem militarizált határ-igazgatást, hallgat azon emberek ezreiről, akik úgy halnak meg, hogy megpróbálnak az Unióban partot érni; jóllehet a képviselők munkája kiterjedten és rendszeresen foglalkozik e kérdésekkel. A jelentés olvasásakor azt sem érthetjük, hogy a tagállamok miért hozták magukat olyan megalázó helyzetbe partnereink és a nemzetközi jog előtt, hogy nyíltan elutasították a migráns munkavállalókról és családtagjaikról szóló egyezmény megerősítését. E kérdésekben képviselt belpolitikánk hatással van az emberi jogokra a határainkon túl. Üdvözlöm az alapjogi charta elfogadását, amelynek alapján bölcsebben szemlélhetjük magunkat, Nagy-Britanniát és Lengyelországot is beleértve. Sikereink elemzése jövőbeni stratégiáink ösztönzése szempontjából is hasznos lehet. Ferrero-Waldner asszonynak igaza van: elemezni kell az EU-nak az abban betöltött döntő szerepét, hogy az ENSZ Emberi Jogi Tanácsa ígéretes és igényes munka-mechanizmusokat fogadott el; ilyen például a halálbüntetéssel kapcsolatos moratóriumra felszólító határozat legutóbbi elfogadása. Egy aktív elnökség, egy mozgósított Tanács, egy offenzív Európai Parlament és állhatatos civil szervezetek segítik Európát abban, hogy hatékony szereplő legyen világszinten: ez nagyon jó és bátorító hír."@hu11
"Signor Presidente, accolgo con favore questa relazione annuale. Si tratta di un importante lavoro che ci permette di avere una visione d’insieme delle iniziative intraprese nel corso di un anno e sotto due presidenze per l’attuazione della politica UE in materia di diritti umani. Ovviamente non è un’impresa da poco: è uno strumento pratico e un documento di riferimento. Per tutte queste ragioni, penso che l’onorevole Andrikienė abbia ragione. La relazione manca di un certo grado di valutazione obiettiva, analisi e spirito critico, e non traendo alcuna conclusione dalle tematiche che affronta, manca di raccomandazioni. Non sviluppa sufficientemente i successi o i fallimenti di questa politica. Questo, spero, e sono sicuro che sarà così, sarà fatto dai deputati nella relazione che il Parlamento dovrà redigere in primavera: il loro lavoro deve andare in questa direzione. Si notano inoltre alcuni inquietanti silenzi in questa relazione. Come ha ricordato l’onorevole Ludford, la sezione sui diritti umani relativa alla lotta al terrorismo fortunatamente si conclude con un cenno al lavoro del Parlamento sui voli CIA e sulle “consegne straordinarie”, ma nulla dice dell’inazione del Consiglio nelle sue inchieste, nell’accusare i responsabili, e dice anche meno del risarcimento delle vittime ingiustamente trasferite, imprigionate o torturate. Parimenti, la sezione sul diritto di asilo e la migrazione nulla dice delle violazioni di massa dei diritti dei migranti; non valuta in alcun modo l’attuazione degli accordi per una serie di rimpatri, non dice nulla della gestione quasi militarizzata delle frontiere, nulla delle migliaia di persone che muoiono cercando di raggiungere le nostre coste, benché il lavoro dei deputati su queste tematiche sia costante e di ampio respiro. Inoltre, leggendo questa relazione, non è possibile capire le ragioni per cui i nostri Stati membri si sono messi in una posizione molto imbarazzante nei confronti dei nostri e del diritto internazionale rifiutandosi apertamente di ratificare la Convenzione sui lavoratori migranti e sulle loro famiglie. Su queste questioni la nostra politica interna si ripercuote sui diritti umani al di là delle nostre frontiere. Plaudo all’adozione della Carta dei diritti fondamentali che ci aiuterà a guardare a noi stessi con maggiore saggezza, Gran Bretagna e Polonia comprese. L’analisi dei nostri successi potrebbe anche essere utile per ispirare le nostre strategie future. Il Commissario Ferrero-Waldner ha ragione: occorre analizzare il ruolo decisivo dell’UE nell’adozione da parte del Consiglio ONU dei diritti dell’uomo di meccanismi di lavoro promettenti e impegnativi, come la recente adozione di una risoluzione a favore di una moratoria della pena di morte. Una Presidenza attiva, un Consiglio mobilitato, un Parlamento europeo all’offensiva e tenaci organizzazioni della società civile stanno contribuendo a fare dell’Europa un attore concreto sulla scena mondiale: questa è un’ottima notizia molto incoraggiante."@it12
"Gerb. pirmininke, džiaugiuosi metine ataskaita. Tai svarbus darbas, suteikiantis mums galimybę išsamiai apžvelgti per vienerius metus ir pirmininkaujant dviem valstybėms įgyvendintas iniciatyvas, kuriomis siekiama įgyvendinti ES žmogaus teisių politiką. Tai iš tiesų nemažas žygdarbis: tai ir praktinė priemonė, ir atskaitos dokumentas. Dėl viso sutinku su L. Andrikiene. Ataskaitoje trūksta tam tikro objektyvaus įvertinimo, analizės ir kritinės dvasios, nes joje iš aptariamų klausimų nedaroma jokių išvadų, taip pat nepateikiama rekomendacijų. Šios politikos sėkminga ar nesėkminga baigtis ataskaitoje nepakankamai aptariama. Tikiuosi, kad tai teks padaryti Parlamento nariams pavasarį: jų darbas turėtų vykti šia linkme. Ataskaitoje taip pat palikta keletas neaptartų klausimų, kas kelia nerimą. S. Ludford paminėjo, kad skyrius dėl žmogaus teisių kovos su terorizmu srityje laimei baigiamas nuoroda į Parlamento darbą dėl CŽV skrydžių ir nepaprastų perdavimų, tačiau nieko neužsimenama apie nepakankamus Tarybos veiksmus tęsiant tyrimą atsakingų asmenų atsakomybę ar tuo labiau apie kompensacijas neteisėtai perkeltiems įkalintiems ar kankintiems asmenims. Atitinkamai skyriuje apie prieglobstį ir migraciją nieko neužsimenama apie migrantų teisių pažeidimus; nėra vertinamas susitarimų dėl readmisijos įgyvendinimas, nepasisakoma dėl pusiau militarizuoto sienų administravimo, tūkstančių asmenų, kurie miršta mėgindami pasiekti mūsų krantus, nors Parlamento nariai plačiai ir nuolat dirba šiais klausimais. Taip pat skaitant šią ataskaitą nesuprantama, kodėl mūsų valstybės narės užėmė ypač nepatogią padėtį su mūsų partneriais ir tarptautine teise, paprasčiausiai atsisakiusios ratifikuoti Konvenciją dėl darbuotojų migrantų ir jų šeimų. Šiais klausimais mūsų vidaus politika sukelia pasekmes žmogaus teisių srityje už mūsų sienų. Džiaugiuosi pagrindinių teisių chartijos priėmimu, nes ji padės mums įskaitant Didžiąją Britaniją ir Lenkiją pažvelgti į save išmintingiau. Mūsų pasisekimų analizė taip pat gali būti naudinga ir įkvėpti mūsų būsimas strategijas. B. Ferrero-Waldner yra teisi: būtina analizuoti lemiamą ES vaidmenį JTO žmogaus teisių tarybai priimant daug žadančius ir reikalaujančius darbinius mechanizmus, pvz., neseniai priimtą rezoliuciją, kurioje raginama sustabdyti mirties bausmę. Aktyvi pirmininkaujanti valstybė, sutelkta Taryba, Europos Parlamentas ir veikiančios ir tvirtos pilietinės organizacijos padeda formuoti Europą kaip veiksmingą pasaulio bendruomenės dalyvį. Tai labai gera ir vilčių teikianti žinia."@lt14
"Priekšsēdētāja kungs, es šo gada ziņojumu vērtēju atzinīgi. Šis ir nozīmīgs darbs, kas mums sniedz pilnīgu ieskatu ES cilvēktiesību politikas iniciatīvās, kuru īstenošanai ir vajadzējis vairāk nekā vienu gadu un divas prezidentūras. Tas nav nekāds varoņdarbs: tas ir praktisks līdzeklis un atsauces dokuments. Man šķiet kundzei ir taisnība. Ziņojumā trūkst vairāku objektīvu novērtējumu, analīzes un kritikas, un netiek arī izdarīti secinājumi no apskatītajiem jautājumiem; tajā trūkst ieteikumu. Šīs politikas panākumi vai neveiksmes ziņojumā nav apskatīti pietiekami. Tas, es ceru un esmu pārliecināta, ka tā būs, būs Parlamenta deputātu uzdevums nākamā ziņojuma sastādīšanā pavasarī: viņu darbam ir jānotiek šajā virzienā. Tāpat šajā ziņojumā ir daži satraucoši noklusējumi. Kā kundze minēja, iedaļa par cilvēktiesībām saistībā ar cīņu pret terorismu par laimi noslēdzas ar atsauci uz Parlamenta darbu saistībā ar CIP lidojumiem un ārkārtas pārsūtīšanām, bet nekas nav minēts par Padomes rīcības trūkumu izmeklēšanu turpināšanā, apsūdzību uzrādīšanā vainīgajiem un vēl jo mazāk saistībā ar kompensācijām nepamatoti pārvestiem, ieslodzītiem vai spīdzinātiem upuriem. Tāpat iedaļā par patvērumu un migrāciju nekas nav minēts par masveida migrantu tiesību pārkāpumiem; nav izvērtētas īstenotās vienošanās virknei atpakaļuzņemšanas gadījumu, nekas nav minēts par kvazimilitarizētu robežu pārvaldi, par tūkstošiem cilvēku, kas iet bojā, mēģinot sasniegt mūsu krastus, lai gan deputātu darbs šajās jomās ir plašs un regulārs. Tāpat, lasot šo ziņojumu, nevar izprast iemeslus, kāpēc mūsu dalībvalstis ir sevi nolikušas neērtā stāvoklī attiecībā pret mūsu partneriem un starptautiskajiem tiesību aktiem, atsakoties ratificēt Konvenciju par migrējošiem darba ņēmējiem un viņu ģimenēm. Šajos jautājumos mūsu iekšējā politika atstāj sekas uz cilvēku tiesībām ārpus ES robežām. Es atzinīgi vērtēju Pamattiesību hartas pieņemšanu, kas palīdzēs mums skaidrāk ieraudzīt sevi, arī Lielbritānijai un Polijai. Mūsu panākumu analīze varētu būt noderīga nākotnes stratēģiju radīšanā. kundzei ir taisnība: ir jāpēta izšķirošā ES nozīme ANO Cilvēktiesību padomes pieņemtajos daudzsološajos un prasīgajos darba mehānismos, kā, piemēram, nesen pieņemtajā rezolūcijā, kas aicina noteikt nāvessoda moratoriju. Aktīva prezidentūra, mobilizēta Padome, Eiropas Parlamenta ofensīva un dzīvotspējīgas pilsoniskās organizācijas palīdz veidot Eiropu par efektīvu pasaules dalībnieku: tās ir ļoti labas un iedvesmojošas ziņas."@lv13
"Monsieur le Président, je voudrais saluer l'intérêt du rapport annuel qui nous est présenté. C'est un travail conséquent qui nous livre une vision exhaustive des initiatives qui sont prises sur une année, sous deux Présidences, pour la mise en œuvre de la politique de l'Union en matière de droits de l'homme. Évidemment, ce n'est pas rien: c'est un outil pratique et un document de référence. Pour autant, je crois que Mme Andrikienė a raison, ce rapport manque de recul, il manque d'analyse et d'esprit critique et, du coup, comme il ne tire pas les conclusions des faits qu'il énonce, il manque de recommandations. Les échecs ou les succès de cette politique ne sont pas suffisamment mis en valeur. Ce sera, je l'espère et j'en suis sure, le travail des parlementaires dans le rapport que le Parlement établira au printemps: ils devront avancer dans cette direction. Il y a aussi des silences qui gênent dans ce rapport. Le chapitre – Mme Ludford en a parlé – qui est consacré aux droits de l'homme dans le cadre de la lutte contre le terrorisme se conclut heureusement sur la référence aux travaux du Parlement au sujet des vols de la CIA et des restitutions extraordinaires, mais il ne dit rien sur l'inaction du Conseil s'agissant de la poursuite des enquêtes, de l'inculpation des responsables et encore moins de l'indemnisation des victimes qui ont été injustement transférées, enfermées ou torturées. De même, le chapitre consacré à l'asile et aux migrations est muet sur les violations massives des droits des personnes migrantes; pas de bilan de la mise en œuvre des accords de réadmission en cascade, pas de bilan de la gestion quasi militarisée des frontières, pas de bilan concernant les milliers de personnes qui meurent de vouloir rejoindre nos côtes, alors même que le travail des parlementaires est conséquent, régulier sur ces questions. On ne comprendra pas non plus, à la lecture de ce rapport, les raisons qui poussent nos États membres à se mettre dans une situation très embarrassante vis-à-vis de nos partenaires et vis-à-vis du droit international en refusant, décidément, de ratifier la convention sur les droits des travailleurs migrants et de leurs familles. Sur ces questions, notre politique interne a des conséquences sur les droits de l'homme à l'extérieur de l'Union. Je salue l'adoption de la Charte des droits fondamentaux qui nous aidera désormais à jeter un regard plus avisé sur nous mêmes, y compris en Grande-Bretagne et en Pologne. L'analyse des succès pourrait également utilement inspirer nos stratégies futures. Mme Ferrero-Waldner a raison: le rôle déterminant de l'Union dans l'adoption par le Conseil des droits de l'homme des Nations unies de mécanismes de travail prometteurs et exigeants, comme l'adoption récente de la résolution sur le moratoire sur la peine de mort, doit être analysé. Une Présidence active, un Conseil mobilisé, un Parlement offensif, des organisations civiles tenaces et l'on voit se dessiner une Europe comme acteur mondial efficace: c'est une très bonne nouvelle et c'est très encourageant."@mt15,15
". Mijnheer de Voorzitter, ik ben verheugd over dit jaarverslag. Het is een belangrijk werkstuk dat ons een overzicht geeft van de initiatieven die gedurende één jaar en twee voorzitterschappen zijn genomen om het EU-beleid inzake mensenrechten ten uitvoer te leggen. Het is een hele prestatie: een praktisch instrument en een referentiedocument. Desondanks ben ik het eens met mevrouw Andrikiené. Het verslag ontbreekt het aan een zekere mate van objectieve beoordeling, aan analyse en aan een kritische instelling, en er worden geen conclusies uit de behandelde vraagstukken getrokken, geen aanbevelingen gedaan. De successen en mislukkingen van dit beleid worden in het verslag niet in voldoende mate belicht. Ik hoop, en ben er ook van overtuigd, dat de leden deze taak voor hun rekening zullen nemen in het verslag dat door het Parlement in het voorjaar wordt opgesteld: hun werk moet daarop gericht zijn. Het verslag bevat ook een aantal zorgwekkende hiaten. Zoals mevrouw Ludford reeds heeft gezegd besluit het hoofdstuk over mensenrechten in verband met de strijd tegen het terrorisme gelukkig met een verwijzing naar de werkzaamheden van het Parlement met betrekking tot CIA-vluchten en buitengewone uitleveringen, maar het gaat niet in op de dadeloosheid van de Raad als het erom gaat onderzoeken in te stellen, de verantwoordelijkheden te vervolgen, om nog maar te zwijgen over schadeloosstelling van slachtoffers die zijn ontvoerd, gedetineerd of gefolterd. Evenmin maakt het hoofdstuk over asiel en migratie gewag van de massale inbreuken op de rechten van migranten, noch wordt een evaluatie gemaakt van de tenuitvoerlegging van een reeks terugkeerovereenkomsten, en het gaat niet in op het quasi militaire beheer van de grenzen, niet op de duizenden mensen die onze kusten proberen te bereiken, hoewel de leden uitgebreid en regelmatig aandacht aan deze kwesties besteden. Bovendien is bij het lezen van dit verslag onbegrijpelijk waarom onze lidstaten zich in een pijnlijke positie ten opzichte van onze partners en het internationaal recht hebben gemanoeuvreerd door domweg te weigeren het Internationaal Verdrag inzake de bescherming van de rechten van alle migrerende werknemers te ratificeren. Op deze punten heeft ons interne beleid consequenties voor de mensenrechtensituatie buiten onze grenzen. Ik ben verheugd over de goedkeuring van het Handvest van de grondrechten, dat ertoe zal bijdragen dat wij kritischer naar onszelf kunnen kijken, en dit ook in Groot-Brittannië en Polen. Het analyseren van onze successen zou ook van nut kunnen zijn als input voor toekomstige strategieën. Mevrouw Ferrero-Waldner heeft gelijk: de beslissende rol van de EU bij de goedkeuring door de VN-Mensenrechtenraad van veelbelovende en ambitieuze werkmechanismen, zoals de recente goedkeuring van een resolutie waarin voor een moratorium op de doodstraf wordt gepleit, moet worden geanalyseerd. Een actief voorzitterschap, een gemobiliseerde Raad, een offensief Europees Parlement en vasthoudende burgerorganisaties dragen ertoe bij om van Europa een effectieve wereldspeler te maken. Dit is uitstekend en bemoedigend nieuws."@nl3
". Panie przewodniczący! Jestem zadowolona z tego rocznego sprawozdania. To ważny dokument, który zapewnił nam kompleksowy przegląd inicjatyw podjętych w trakcie jednego roku i dwóch prezydencji celem wdrażania polityki UE w zakresie praw człowieka. Jest to z pewnością nie lada wyczyn, to praktyczne narzędzie i dokument referencyjny. Mimo to sądzę, że pani poseł Andrikienė ma rację. W sprawozdaniu brakuje pewnej obiektywnej oceny, analizy i ducha krytycznego, a ponieważ nie wyciągnięto wniosków z rozważanych zagadnień, brak jest zaleceń. Powodzenie czy niepowodzenie tej polityki nie zostało wystarczająco przedstawione w sprawozdaniu. To, mam nadzieję i wierzę, że tak się stanie, będzie należało do posłów przygotowujących wiosną sprawozdanie Parlamentu: ich praca musi iść w tym kierunku. W sprawozdaniu są też niepokojące przemilczenia. Jak wspomniała pani poseł Ludford sekcja poświęcona prawom człowieka w związku z walką z terroryzmem kończy się nawiązaniem do prac Parlamentu związanych z lotami CIA i wydawaniem w trybie nadzwyczajnym, ale nie mówi nic o niepodjęciu przez Radę dochodzeń, zarzutach wobec osób odpowiedzialnych, a także o odszkodowaniu dla ofiar niesłusznie przewożonych, więzionych czy torturowanych. Podobnie w sekcji poświęconej azylowi i migracji nie mówi się nic, chociaż posłowie do PE intensywnie i systematycznie zajmują się tymi sprawami, o masowym łamaniu praw migrantów; nie dokonuje się oceny wdrażania porozumień o szeregu readmisji, nie ma nic na temat quasi-zmilitaryzowanego zarządzania granicami, nic o tysiącach ludzi, którzy giną próbując dotrzeć do naszych wybrzeży. Czytając to sprawozdanie nie można też zrozumieć powodów, dla których nasze państwa członkowskie stawiają się w niezwykle krępującej sytuacji wobec naszych partnerów i wobec prawa międzynarodowego, wyraźnie odmawiając ratyfikowania konwencji o pracownikach migrujących i ich rodzinach. W tej kwestii nasza polityka wewnętrzna ma konsekwencje dla praw człowieka poza naszymi granicami. Wyrażam zadowolenie z przyjęcia party praw podstawowych, która pomoże nam uważniej przyjrzeć się nam samym, w tym Wielkiej Brytanii i Polsce. Analiza naszych sukcesów może zainspirować nasze przyszłe strategie. Pani komisarz Ferrero-Waldner ma rację: należy przeanalizować decydującą rolę UE w przyjęciu przez Radę Praw Człowieka ONZ obiecujących i wymagających mechanizmów, takich jak niedawne przyjęcie rezolucji apelującej o moratorium dla kary śmierci. Aktywna prezydencja, zmobilizowana Rada, Parlament Europejski oraz ofensywnie działające i nieustępliwe organizacje społeczeństwa obywatelskiego pomagają kształtować Europę jako skuteczny podmiot na scenie światowej: to jest bardzo dobra i obiecująca wiadomość."@pl16
"Senhor Presidente, congratulo-me com a elaboração deste relatório anual. É um trabalho consistente que nos oferece uma visão abrangente das iniciativas tomadas ao longo de um ano, durante duas presidências, para a implementação da política da UE em matéria de direitos humanos. Obviamente de grande importância: é uma ferramenta prática e um documento de referência. Por tudo isso, creio que a senhora deputada Andrikienė tem razão. Este relatório carece de uma certa objectividade, de análise e espírito crítico, e uma vez que não se podem tirar quaisquer conclusões a partir das questões que enuncia, carece também de recomendações. Os êxitos ou fracassos desta política não estão suficientemente desenvolvidos no relatório. Este será, espero, e estou segura disso, o trabalho dos deputados no relatório a ser elaborado pelo Parlamento na Primavera: o seu trabalho deve evoluir neste sentido. Existem também alguns silêncios perturbadores no presente relatório. Como a senhora deputada Ludford citou, o capítulo dedicado aos direitos humanos em relação à luta contra o terrorismo felizmente conclui com uma referência ao trabalho do Parlamento sobre os voos da CIA e as entregas extraordinárias, mas nada diz sobre a falta de acção do Conselho na prossecução de investigações, acusações contra os responsáveis, e ainda menos sobre a indemnização das vítimas injustamente transferidas, presas ou torturadas. Do mesmo modo, a secção relativa ao asilo e à migração nada refere sobre as violações maciças dos direitos dos migrantes; não é feita qualquer avaliação da implementação de acordos para uma série de readmissões, quase nada sobre a gestão militarizada das fronteiras, não há nada sobre as milhares de pessoas que morrem tentando alcançar o nosso litoral, embora o trabalho dos deputados seja extenso e regular em relação a todas estas questões. Ao ler este relatório, não se conseguem compreender as razões pelas quais os nossos Estados-Membros se colocaram numa posição tão embaraçosa em relação aos nossos parceiros e perante o direito internacional, recusando abertamente a ratificar a Convenção internacional sobre os direitos dos trabalhadores migrantes e suas famílias. Sobre estas questões, a nossa política interna tem consequências sobre os direitos humanos fora das nossas fronteiras. Congratulo-me com a adopção da Carta dos Direitos Fundamentais, que nos ajudará a examinar a situação nos nossos próprios países, incluindo o Reino Unido e a Polónia. A análise dos êxitos poderá também ser útil para inspirar as nossas estratégias futuras. A Senhora Comissária Ferrero Waldner tem razão: o papel decisivo da UE na adopção por parte do Conselho dos Direitos Humanos das Nações Unidas de mecanismos de trabalho promissores e exigentes, como a adopção recente de uma moratória sobre a pena de morte, deve ser analisado. Uma Presidência activa, um Conselho mobilizado do Conselho, um Parlamento Europeu ofensivo e organizações civis tenazes estão a contribuir para tornar a Europa como um actor mundial eficaz: é uma muito boa notícia e isto é muito encorajador."@pt17
"Monsieur le Président, je voudrais saluer l'intérêt du rapport annuel qui nous est présenté. C'est un travail conséquent qui nous livre une vision exhaustive des initiatives qui sont prises sur une année, sous deux Présidences, pour la mise en œuvre de la politique de l'Union en matière de droits de l'homme. Évidemment, ce n'est pas rien: c'est un outil pratique et un document de référence. Pour autant, je crois que Mme Andrikienė a raison, ce rapport manque de recul, il manque d'analyse et d'esprit critique et, du coup, comme il ne tire pas les conclusions des faits qu'il énonce, il manque de recommandations. Les échecs ou les succès de cette politique ne sont pas suffisamment mis en valeur. Ce sera, je l'espère et j'en suis sure, le travail des parlementaires dans le rapport que le Parlement établira au printemps: ils devront avancer dans cette direction. Il y a aussi des silences qui gênent dans ce rapport. Le chapitre – Mme Ludford en a parlé – qui est consacré aux droits de l'homme dans le cadre de la lutte contre le terrorisme se conclut heureusement sur la référence aux travaux du Parlement au sujet des vols de la CIA et des restitutions extraordinaires, mais il ne dit rien sur l'inaction du Conseil s'agissant de la poursuite des enquêtes, de l'inculpation des responsables et encore moins de l'indemnisation des victimes qui ont été injustement transférées, enfermées ou torturées. De même, le chapitre consacré à l'asile et aux migrations est muet sur les violations massives des droits des personnes migrantes; pas de bilan de la mise en œuvre des accords de réadmission en cascade, pas de bilan de la gestion quasi militarisée des frontières, pas de bilan concernant les milliers de personnes qui meurent de vouloir rejoindre nos côtes, alors même que le travail des parlementaires est conséquent, régulier sur ces questions. On ne comprendra pas non plus, à la lecture de ce rapport, les raisons qui poussent nos États membres à se mettre dans une situation très embarrassante vis-à-vis de nos partenaires et vis-à-vis du droit international en refusant, décidément, de ratifier la convention sur les droits des travailleurs migrants et de leurs familles. Sur ces questions, notre politique interne a des conséquences sur les droits de l'homme à l'extérieur de l'Union. Je salue l'adoption de la Charte des droits fondamentaux qui nous aidera désormais à jeter un regard plus avisé sur nous mêmes, y compris en Grande-Bretagne et en Pologne. L'analyse des succès pourrait également utilement inspirer nos stratégies futures. Mme Ferrero-Waldner a raison: le rôle déterminant de l'Union dans l'adoption par le Conseil des droits de l'homme des Nations unies de mécanismes de travail prometteurs et exigeants, comme l'adoption récente de la résolution sur le moratoire sur la peine de mort, doit être analysé. Une Présidence active, un Conseil mobilisé, un Parlement offensif, des organisations civiles tenaces et l'on voit se dessiner une Europe comme acteur mondial efficace: c'est une très bonne nouvelle et c'est très encourageant."@ro18
". Vážený pán predsedajúci, vítam túto výročnú správu. Je to dôležitá práca, ktorá nám prináša komplexný pohľad na iniciatívy uskutočnené počas jedného roka a dvoch predsedníctiev s cieľom vykonávať politiku EÚ v oblasti ľudských práv. Samozrejme, že to nie je žiadny priemerný úspech: je to praktický nástroj a referenčný dokument. Preto si myslím, že pani Andrikienėová má pravdu. Správe chýba určitá miera objektívneho hodnotenia, analýzy a kritického ducha a z otázok, ktorými sa zaoberá nerobí žiadne závery a chýbajú v nej akékoľvek odporúčania. Úspechy alebo prehry tejto politiky nie sú v správe dostatočne rozpracované. Dúfam a som presvedčená, že  práca poslancov na správe, ktorú má Parlament vypracovať taká bude: ich práca sa musí uberať týmto smerom. V tejto správe sú tiež určité miesta, ktoré sú znepokojujúco tiché. Ako spomenula pani Ludfordová, časť o ľudských právach v súvislosti s bojom proti terorizmu našťastie končí odkazom na prácu Parlamentu o letoch CIA a mimoriadnom vydávaní osôb, ale nehovorí nič o tom, že Rada neurobila dostatočné kroky pri vedení vyšetrovaní, obvinení tých, ktorí nesú zodpovednosť a v oblasti odškodnenia obetí, ktoré boli nespravodlivo premiestnené, väznené alebo mučené urobila dokonca ešte menej. Podobne časť o azyle a migrácii nehovorí nič o rozsiahlom porušovaní práv prisťahovalcov, nie je v nej žiadne hodnotenie vykonania série readmisných dohôd, nič o správe hraníc vojenského charakteru, nič o tisícoch ľudí, ktorí zomierajú pri pokuse dosiahnuť naše brehy, hoci práca poslancov na týchto otázkach je rozsiahla a pravidelná. Pri čítaní tejto správy nemôže človek pochopiť ani dôvody, prečo naše členské štáty zaujali veľmi zahanbujúci postoj voči našim partnerom a voči medzinárodnému právu, keď otvorene odmietli ratifikovať dohovor o migrujúcich pracovníkoch a ich rodinách. Naša vnútorná politika vzhľadom na tieto otázky má vplyv na ľudské práva za našimi hranicami. Vítam prijatie charty základných práv, ktorá nám vrátane Veľkej Británie a Poľska pomôže lepšie posúdiť samých seba. Analýza nášho úspechu by tiež mohla byť užitočná na inšpiráciu našich budúcich stratégií. Pani Ferrero-Waldnerová má pravdu: rozhodujúca úloha EÚ pri prijatí sľubných a náročných pracovných mechanizmov Radou OSN pre ľudské práva, ako je nedávne prijatie uznesenia vyzývajúceho na moratórium na trest smrti musí byť predmetom analýzy. Aktívne predsedníctvo, mobilizovaná Rada, Európsky parlament a ofenzívne a húževnaté občianske organizácie pomáhajú vytvárať Európu, ktorá by bola účinným svetovým hráčom: to sú veľmi dobré a povzbudzujúce správy."@sk19
". Gospod predsednik, podpiram to letno poročilo. To je pomembno delo, ki nam zagotavlja celovit pregled pobud, ki smo jih za izvajanje politike EU na področju človekovih pravic sprejeli v enem letu in v okviru dveh predsedstev. Jasno to ni bilo lahko: to je praktično orodje in referenčni dokument. Zaradi tega menim, da ima gospa Andrikienë prav. Poročilo ne vključuje objektivne ocene, analize in kritičnega duha, ker se ne opira na zaključke iz obravnavanih vprašanj mu primanjkuje tudi priporočil. Uspehi ali porazi te politike v poročilu niso zadostno razviti. Upam in verjamem, da bo to naloga poslancev pri poročilu, ki ga bo Parlament pripravil spomladi: v svojem delu si morajo prizadevati za to. Poročilo presenetljivo ne obravnava nekaterih tem. Kot je omenila gospa Ludford, se odstavek o človekovih pravicah v zvezi z bojem proti terorizmu na srečo konča z navedbo obravnavanja Evropskega parlamenta letov Osrednje obveščevalne službe (CIA) in izrednih izročitev, vendar ne omenja pomanjkanja ukrepov Sveta v nadaljnjih preiskavah, napadov na odgovorne in še manj odškodnine za neupravičeno premeščene, aretirane ali mučene žrtve. Enako odstavek o azilu in priseljevanju ne navaja velikih kršitev pravic priseljencev; ne vključuje ocene o izvajanju sporazumov za ponovno sprejetje, ne omenja navidezno militarizirane uprave na mejah niti več tisoč ljudi, ki umrejo, medtem ko poskušajo doseči naše obale, čeprav je delo poslancev v zvezi s temi vprašanji obširno in pravilno. Niti se ne more razumeti ob branju tega poročila razlogov, zaradi katerih so naše države članice same sebe postavile v zelo neprijeten položaj v zvezi z našimi partnerji in mednarodnim pravom, ker so brez zadržkov zavrnile ratifikacijo konvencije o pravicah delavcev migrantov in njihovih družin. V zvezi s temi vprašanji naša notranja politika vpliva na človekove pravice izven naših mej. Podpiram sprejetje Listine o temeljnih pravicah, ki nam bo omogočila bolj razumen pogled na nas same, vključno z Združenim kraljestvom in Poljsko. Analiza naših uspehov je lahko uporabna pri oblikovanju prihodnjih strategij. Gospa Ferrero-Waldner ima prav: treba je analizirati ključno vlogo EU in Sveta ZN za človekove pravice pri sprejetju obetajočih in zahtevnih delovnih mehanizmov, kot je bilo nedavno sprejetje resolucije, ki je pozivala k moratoriju za smrtno kazen. Dejavno predsedstvo, aktiven Svet, Evropski parlament v ofenzivi in vztrajne civilne organizacije prispevajo k oblikovanju Evrope kot učinkovitega svetovnega akterja: to so zelo dobre in spodbudne novice."@sl20
". Herr talman! Jag välkomnar årsrapporten. Det är ett viktigt arbete som ger oss en helhetsbild av de initiativ som tagits under ett år och två ordförandeskap för att genomföra EU:s politik för de mänskliga rättigheterna. Det är uppenbart inte någon dålig prestation: rapporten är ett praktiskt verktyg och ett referensdokument. Trots detta anser jag att Laima Liucija Andrikienë har rätt. Rapporten saknar en viss objektiv utvärdering, analys och kritisk anda, och eftersom inga slutsatser dras av de frågor som tas upp finns det inga rekommendationer. Framgångarna eller misslyckandena för politiken utvecklas inte tillräckligt i rapporten. Jag hoppas och är övertygad om att detta kommer att bli fallet när ledamöterna arbetar med det betänkande som parlamentet ska utarbeta under våren: att deras arbete kommer att gå i denna riktning. Det finns också vissa störande utelämnanden i rapporten. Som Sarah Ludford nämnde avslutas avsnittet om de mänskliga rättigheterna i relation till terrorism tyvärr med en hänvisning till parlamentets arbete om CIA-flygningar och extraordinära överlämnandena, men inget sägs om rådets passivitet när det gäller att genomföra undersökningar, väcka åtal mot de ansvariga och ännu mindre om ersättning till de offer som orättmätigt överförts, fängslats eller torterats. I avsnittet om asyl och migration sägs inget heller om masskränkningarna av migranternas rättigheter, ingen utvärdering görs av genomförandet av avtalen om en rad återtaganden, ingenting om den kvasimilitariserade gränsförvaltningen, ingenting om de tusentals människor som dör i försöken att nå våra kuster, trots ledamöternas omfattande och regelbundna arbete för dessa frågor. När vi läser rapporten kan vi inte heller förstå varför våra medlemsstater har försatt sig i den ytterst genanta positionen gentemot våra partnerländer och internationell rätt genom att flagrant vägra att ratificera konventionen om migrerande arbetstagare och deras familjer. I dessa frågor har vår interna politik haft konsekvenser direkt utanför våra gränser. Jag välkomnar antagandet av stadgan om de grundläggande rättigheterna som hjälper oss att granska oss själva på ett mycket klokare sätt, inbegripet Storbritannien och Polen. Analysen av våra framgångar kan också tjäna som inspiration för våra framtida strategier. Benita Ferrero-Waldner har rätt: EU:s avgörande roll för antagandet av FN:s råd för de mänskliga rättigheterna är lovande och krävande arbetsmekanismer, såsom antagandet nyligen av en resolution som efterlyser ett moratorium för dödsstraff, måste analyseras. Ett aktivt ordförandeskap, ett mobiliserat råd, ett Europaparlamentet på offensiven och ihärdiga civilorganisationer bidrar till att forma Europa som en verklig världsaktör: detta är mycket goda och uppmuntrande nyheter."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata

Named graphs describing this resource:

1http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Czech.ttl.gz
2http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Danish.ttl.gz
3http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Dutch.ttl.gz
4http://purl.org/linkedpolitics/rdf/English.ttl.gz
5http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Estonian.ttl.gz
6http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Events_and_structure.ttl.gz
7http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Finnish.ttl.gz
8http://purl.org/linkedpolitics/rdf/French.ttl.gz
9http://purl.org/linkedpolitics/rdf/German.ttl.gz
10http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Greek.ttl.gz
11http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Hungarian.ttl.gz
12http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Italian.ttl.gz
13http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Latvian.ttl.gz
14http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Lithuanian.ttl.gz
15http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Maltese.ttl.gz
16http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Polish.ttl.gz
17http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Portuguese.ttl.gz
18http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Romanian.ttl.gz
19http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Slovak.ttl.gz
20http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Slovenian.ttl.gz
21http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Spanish.ttl.gz
22http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Swedish.ttl.gz
23http://purl.org/linkedpolitics/rdf/spokenAs.ttl.gz

The resource appears as object in 2 triples

Context graph