Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-10-24-Speech-3-484"
| Predicate | Value (sorted: default) |
|---|---|
| rdf:type | |
| dcterms:Date | |
| dcterms:Is Part Of | |
| dcterms:Language | |
| lpv:document identification number |
"en.20071024.45.3-484"6
|
| lpv:hasSubsequent | |
| lpv:speaker | |
| lpv:spoken text |
"Frau Präsidentin! Das war eine interessante Debatte. Jetzt haben wir es mit einem ganz anderen Thema zu tun – mal sehen, wie wir früher oder später zu einem Ergebnis kommen.
Es gibt eine Redensart, die – so nehme ich an – in ganz Europa verstanden wird, die lautet: Geld macht nicht glücklich, aber es beruhigt. In diesem Sinne wünsche ich zunächst einmal allen unseren Bürgern in Europa, dass sie beruhigt sein mögen.
Wenn man allerdings Geld von einem Anderen zu bekommen hat, wenn er einem Geld schuldet aus einem Verkauf, aus Schadensvorgängen oder Ähnlichem, dann gibt es auch öfters Grund, nicht beruhigt sondern beunruhigt zu sein, zum Beispiel darüber, dass der Schuldner sich seinen Verpflichtungen entzieht, dass er Geld bzw. Vermögen verschwinden lässt, gegebenenfalls auch zu noch späterer Stunde als wir heute Abend.
Alle Mitgliedstaaten kennen Verfahren, durch die das verhindert werden soll, vorläufige Verfahren, einstweilige Verfügungen, Arrest, vorläufige Beschlagnahmen – wie immer sich das nennt. Es ist überall sehr verschieden, es ist sehr kompliziert, die Sprachproblematik kommt dazu. Wenn jemand sich immer der grenzüberschreitenden Verfahren des Mitgliedstaats bedienen würde, dann wäre es oft so, dass – wie man bei uns in Deutschland sagt – der Hase über der Höhe wäre, das heißt, der Schuldner hätte Gelegenheit gehabt, seine Vermögenswerte verschwinden zu lassen.
Das Problem ist in Europa inzwischen grenzüberschreitend virulent. Es wird umso wichtiger, als wir alle einen einheitlichen Zahlungsraum wollen, bargeldlose Zahlungen. Das heißt, die Möglichkeit, gerade über die Grenze hinweg Vermögenswerte verschwinden zu lassen, wird immer größer. Deswegen hat die Kommission – ich will ausdrücklich sagen völlig zu Recht – die Initiative ergriffen. Sie hat ein sehr gutes Grünbuch vorgelegt, umfangreich, mit vielen Details, wobei sicherlich manches noch zu klären sein wird. Das steht ja auch noch an, ist ja auch Sinn der Anhörung. Und auch das Europäische Parlament kann in diesem Stadium nicht auf alles eingehen, und ich auch nicht. Deswegen will ich nur auf einige Punkte einfach stichwortartig hinweisen.
Zunächst einmal – obwohl es eigentlich selbstverständlich ist – geht es nur um eine vorläufige Pfändung, eine vorläufige Sicherstellung, keineswegs um eine endgültige Befriedigung. Außerdem geht es hier nur um Geld, um Bankkonten, nicht etwa um einstweilige Verfügungen, einstweilige Pfändungen anderer Vermögenswerte. Es hätte sich die Frage gestellt, ob man das Ziel erreicht durch eine Harmonisierung der 27 verschiedenen bestehenden Systeme. Das ist sicherlich nicht zielführend, das würde bis auf den Sanktnimmerleinstag auf sich warten lassen. Es greift in so viele andere Dinge ein, dass das nicht gut wäre. Sondern richtig ist – was wohl auch die Kommission so beabsichtigt – eine eigenständige, zusätzliche europäische Regelung – vorzugsweise als Verordnung –, die neben die nationalen Regelungen treten soll, die weiter ihre Geltung behalten. Ergänzend will ich nur Brüssel-1 erwähnen. Die Verordnung, die wir hier bereits haben, reicht nicht aus. Der Gläubiger muss seinen Anspruch summarisch glaubhaft machen, er muss auch die Gefährdung glaubhaft machen.
Was uns – und auch mir – besonders wichtig ist, ist der Schutz des Schuldners. Gerade weil wir eine europäische Regelung haben, möchte ich unter keinen Umständen, dass es dort zu Schädigungen eines Schuldners oder eines Dritten kommt, das würde auch auf Europa zurückschlagen. Unter Umständen kann ja auch eine unberechtigte Pfändung existenzvernichtenden Charakter haben. Ich will nur die Punkte erwähnen, dass der Gläubiger gegebenenfalls für Schäden haftet, die beim Schuldner entstehen, dass ihm eine Frist gesetzt werden kann, das Hauptverfahren einzuleiten, dass er gegebenenfalls Sicherheitsleistungen stellen muss, dass dem Schuldner Widerspruch möglich sein muss, dass dafür auch nicht ein Verfahren gewählt wird, das dann eine Ewigkeit dauert, sondern dem Verfahren vorher ungefähr entspricht, dass es keine Übersicherung gibt, und dass auch dem Schuldner das Existenzminimum bleiben muss.
Es gibt das Problem der Treuhandkonten. Wenn dort überhaupt eine Pfändung möglich sein sollte – ich will das einmal offen lassen –, dann muss das jedenfalls in ganz besonderer Weise gesichert werden. Ähnliches gilt für Gemeinschaftskonten – obwohl das nicht dasselbe ist, eigentlich direkt nichts miteinander zu tun hat –, weil es um den Schutz auch Dritter geht, und für dritte Betroffene sind besondere Schutzmaßnahmen erforderlich.
Ich will daran erinnern, dass für die Kommunikation der Banken Standardformulare sinnvoll wären, und will in diesem Zusammenhang und abschließend noch einmal sagen: Es sind sicherlich noch rechtsvergleichende Untersuchungen, Detailuntersuchungen erforderlich. Ich will ausdrücklich meinen Dank an die Kommission aussprechen für diese umfangreichen Untersuchungen und Studien, und den Dank an alle Kollegen. Wir haben alle sehr gut zusammengearbeitet. Ich gehe davon aus, dass das in großem Einvernehmen beschlossen werden wird."@de9
|
| lpv:spokenAs | |
| lpv:translated text |
"Vážená paní předsedající, byla to zajímavá rozprava. Nyní přejděme k úplně odlišnému tématu. Uvidíme, zda se nám dříve či později podaří dopracovat se k nějakému výsledku.
Jisté pořekadlo, které je předpokládám blízké celé Evropě, říká, že peníze nepřinášejí štěstí, ale přinášejí pokoj duše. Dovolte mi začít v tomto duchu tím, že všem občanům Evropy popřeji pokoj duše.
Pokud vám však někdo dluží peníze, pokud vám někdo dluží peníze za prodej, škodu nebo podobně, často to nepřináší pokoj duše, ale spíš starosti. Vyhne se dlužník svým povinnostem? Zatají svoje peníze nebo majetek, možná dokonce ještě později než se koná dnešní rozprava?
Všechny členské státy mají postupy, jejichž cílem je tomu zabránit. Mezi takové postupy patří obstavení účtů, soudní nařízení, zatknutí a zajištění: existuje množství různých termínů. Postupy se mezi sebou výrazně liší a situace je mimořádně komplikovaná, přičemž tu musíme řešit navíc i jazykovou otázku. Ten, kdo by chtěl použít různé přeshraniční postupy členských států, může celkem klidně zjistit, že dlužník vzal nohy na ramena nebo, jako říkáme v Německu, že je již na druhé straně kopce. Jinými slovy, že dlužník měl dostatek času na to, aby svůj majetek ukryl.
V pohraničních oblastech Evropy je tento problém v současnosti velmi rozšířený a vzhledem k tomu, že všichni směřujeme k jednotné platební oblasti s bezhotovostními transakcemi, stává se každým dnem palčivějším. Za takových okolností totiž ustavičně přibývají příležitosti na ukrývání majetku. Komise proto přišla s iniciativou, a chtěl bych zdůraznit, že oprávněně. Předložila velmi dobře přepracovanou zelenou knihu, která je vyčerpávající a podrobná, i když některé její body bude nutné blíže objasnit. Toto nás ještě čeká a je to i záměrem tohoto jednání. V tomto stádiu se Evropský parlament nemůže zabývat všemi aspekty podrobně, a ani já ne, takže se jednoduše zmíním jen o některých klíčových bodech.
V prvé řadě, i když by to mělo být všeobecně zřejmé, ve zprávě jde o obstavení bankovních účtů a dočasné zmrazení bankovních vkladů. Netýká se konečného vyrovnání. Za druhé, týká se jen finančního majetku uloženého na bankovních účtech. Nezabývá se soudními nařízeními nebo obstavením jiného majetku. Zde je nutné si položit otázku, zda by harmonizace 27 různých systémů našim záměrům skutečně pomohla. Podle mého názoru by to byl mimořádně těžko řiditelný přístup, jehož realizace by trvala věčnost. Zasahuje do tolika dalších oblastí, že by to nebylo k užitku. Správný přístup je ten, o kterém uvažuje Komise: vytvoření nezávislého a dodatečného evropského postupu, podle možnosti ve formě nařízení, který by fungoval paralelně s vnitrostátními předpisy, přičemž ty by zůstaly v platnosti. V této souvislosti bych chtěl vzpomenout nařízení Brusel I. Toto už existující nařízení není postačující. Věřitel nemusí jen věrohodně a úhrnně dokázat, že má určitou pohledávku, ale musí též prokázat vzniklé riziko.
Naším prvořadým zájmem, a já to cítím stejně, je ochrana věřitele. Rozhodne nechci, a to za žádných okolností, aby nastala situace, kdy by věřitelé nebo třetí strany byli poškození právě z důvodu, že máme evropské nařízení. To by mělo dlouhodobý vliv na samotnou Evropu. V některých případech může nenáležité bezdůvodné obstavení účtu připravit jednotlivce o živobytí. Rád bych ve zkratce připomenul hlavní body: věřitel může být zodpovědný za škody, které vzniknou dlužníkovi, věřitel by měl být povinný začít hlavní soudní řízení ve stanovené lhůtě, od věřitele se může požadovat složení záruky, dlužník by měl mít právo podávat námitky, neměl by se zvolit takový postup, který trvá věčnost, ale takový, který je v souladu s předcházejícím řízením, měly by existovat předpisy, které by zabraňovaly tomu, aby byla na účtu zmrazená příliš vysoká suma ve prospěch věřitele, a nakonec, dlužník musí mít zajištěné finanční prostředky na živobytí.
Problém představují svěřenecké účty. pokud tu má existovat nějaká možnost obstavení – a tuto otázku nechám otevřenou – určitě je potřebné je speciálně chránit. To stejné platí i pro společné účty, i když ty jsou trochu odlišné; ve skutečnosti tyto dva druhy účtů spolu přímo nesouvisí. Jde o to, že je stejně důležité chránit třetí strany a všechny zúčastněné třetí strany si vyžadují zvláštní ochranná opatření.
Chtěl bych podotknout, že pro bankovní sdělení by bylo užitečné zavést formální znění a v této souvislosti bych rád dodal, že jsou nepochybně potřebné studie porovnávající platné právní předpisy i detailní analýzy. Též bych rád poděkoval zvláště Komisi za tyto vyčerpávající analýzy a studie a vyslovil vděk i svým kolegům. Společně jsme odvedli skvělou práci. Domnívám se, že se zpráva bude těšit všeobecné podpoře."@cs1
".
Fru formand! Det var en meget interessant forhandling. Nu bevæger vi os ind på et helt anderledes emneområde. Vi må se, om vi kan nå et resultat før eller siden.
Der findes et mundheld, som jeg formoder kan forstås over hele Europa, nemlig, at penge ikke bringer lykke, men bringer sjælefred. I den ånd vil jeg gerne indlede med at ønske alle vores borgere i Europa sjælefred.
Men hvis en anden skylder Dem penge som følge af et salg, erstatninger eller tilsvarende, giver dette ofte anledning til bekymring snarere end sjælefred. Vil debitor undslå sig sine forpligtelser? Vil han skjule sine penge eller sine aktiver, måske endnu senere end vores forhandling her i aften?
Alle medlemsstater har procedurer, der har til formål at forhindre, at dette sker. De omfatter udlæg, påkrav, arrest og beslaglæggelse: Der findes mange forskellige betegnelser. Procedurerne er vidt forskellige, og situationen er utroligt kompliceret, og der er naturligvis også sprogspørgsmålet. Enhver, der ønsker at gøre brug af medlemsstaternes forskellige grænseoverskridende procedurer, kan komme ud for, at fuglen er fløjet, eller som vi siger i Tyskland, at haren allerede befinder sig på den anden side af bakken. Med andre ord har debitor haft tid til at skjule sine aktiver.
Det er nu et udbredt problem på tværs af Europas grænser, og det bliver stadig mere presserende, fordi vi alle sigter imod et fælles betalingsområde med kontantløse transaktioner. Det betyder, at mulighederne for at skjule aktiver på den anden side af bakken vokser støt. Derfor har Kommissionen taget dette initiativ og det med rette, vil jeg gerne understrege. Den har fremlagt en virkelig god grønbog, der er omfattende og detaljeret, selv om visse punkter utvivlsomt vil kræve yderligere præcisering. Det ligger stadig foran os, og det er formålet med høringen. På nuværende tidspunkt kan Europa-Parlamentet ikke beskæftige sig med alle aspekter i detaljer, og det kan jeg heller ikke, så jeg vil blot nævne nogle centrale punkter.
Selv om man kan tage det for givet, drejer betænkningen sig kun om
og midlertidig indefrysning af bankindeståender. Det drejer sig ikke om endelig opgørelse. For det andet drejer det sig kun om finansielle aktiver, der står på bankkonti. Det drejer sig ikke om pålæg eller beslaglæggelse af andre aktiver. Dette giver anledning til spørgsmålet om, hvorvidt vi virkelig får opfyldt vores målsætning gennem harmonisering af 27 forskellige systemer. Efter min mening vil det være en særdeles besværlig fremgangsmåde, som vil tage en evighed. Den berører så mange andre områder, at det ikke vil være til nogen nytte. Den rette metode er den, Kommissionen tænker på: en uafhængig og supplerende europæisk procedure, helst i form af en forordning, der findes sideløbende med de nationale bestemmelser, som fortsat skal være i kraft. Jeg vil også nævne "Bruxelles I"-forordningen ved denne skillevej. Den eksisterende forordning er ikke tilstrækkelig. Kreditor skal ikke kun på troværdig og summarisk vis godtgøre, at han har et krav, men skal også påvise risikoen.
Vi skal især lægge vægt på at beskytte kreditor, og det er jeg enig i. Jeg ønsker ikke under nogen omstændigheder en situation, hvor kreditorer eller tredjemand lider skade, fordi vi har en europæisk forordning. Det vil ramme Europa selv som en boomerang. I nogle tilfælde kan udlæg uden gyldig grund ødelægge en persons levebrød. Jeg vil ganske enkelt nævne hovedpunkterne: at en kreditor kan hæfte for erstatningskrav over for debitor, at kreditor skal være forpligtet til at indlede hovedproceduren inden for en bestemt frist, at kreditor kan blive bedt om at stille sikkerhed, at debitor skal have appelret, at man ikke skal vælge en procedure, der tager en evighed, men som mere eller mindre er i overensstemmelse med den forudgående procedure, at der skal indføres foranstaltninger, der forhindrer, at for store pengebeløb fastfryses til fordel for kreditor, og at debitor skal garanteres økonomiske muligheder, som vedkommende kan leve af.
Så er der problemet med forvaltningskonti. Hvis der ikke er mulighed for udlæg her - og det vil jeg lade stå åbent - skal de bestemt have særlig beskyttelse. Det samme gælder fælles konti, selv om det ikke drejer sig om det samme; de to hænger rent faktisk ikke direkte sammen. Det centrale er, at det også er vigtigt at beskytte tredjemand, og der er behov for særlige beskyttelsesforanstaltninger for alle involverede tredjemænd.
Jeg vil blot nævne, at standardiserede formelle meddelelser vil være nyttige som bankmeddelelser og i denne forbindelse vil jeg slutte med at sige, at der uden tvivl vil være behov for sammenlignende undersøgelser af de gældende love og detaljerede analyser. Jeg vil også helt specifikt takke Kommissionen for disse omfattende analyser og undersøgelser og ligeledes takke alle mine kolleger. Vi har haft et virkelig godt samarbejde. Jeg går ud fra, at der vil være bred enighed om at støtte denne betænkning."@da2
".
Κυρία Πρόεδρε, ήταν μια ενδιαφέρουσα συζήτηση. Προχωράμε τώρα σε ένα πολύ διαφορετικό θεματικό πεδίο. Θα δούμε αν θα μπορέσουμε να επιτύχουμε ένα αποτέλεσμα αργά ή γρήγορα.
Υπάρχει ένα ρητό το οποίο, υποθέτω, γίνεται κατανοητό σε ολόκληρη την Ευρώπη, δηλαδή, ότι τα λεφτά δεν φέρνουν την ευτυχία, φέρνουν όμως ψυχική ηρεμία. Στο πνεύμα αυτό, επιτρέψτε μου να ευχηθώ αρχικά σε όλους τους πολίτες μας στην Ευρώπη ψυχική ηρεμία.
Ωστόσο, αν σας οφείλουν χρήματα, αν κάποιος σας οφείλει χρήματα για μια πώληση, αποζημίωση και ούτω καθεξής, κάτι τέτοιο συχνά προκαλεί ανησυχία παρά ψυχική ηρεμία. Μήπως θα αποφύγει ο οφειλέτης τις υποχρεώσεις του; Μήπως θα αποκρύψει τα χρήματα ή τα περιουσιακά του στοιχεία ακόμη και πιο αργά από την ώρα της αποψινής μας συζήτησης;
Σε όλα τα κράτη μέλη υπάρχουν διαδικασίες που αποσκοπούν στην πρόληψη μιας τέτοιας εξέλιξης. Οι διαδικασίες αυτές περιλαμβάνουν κατασχέσεις, δικαστικές εντολές, σύλληψη και κατάσχεση: υπάρχουν πολλοί διαφορετικοί όροι. Οι διαδικασίες παρουσιάζουν σημαντική πολυμορφία και η κατάσταση είναι εξαιρετικά περίπλοκη, και υπάρχει, φυσικά, και το θέμα της γλώσσας. Όποιος επιθυμεί να κάνει χρήση των διαφόρων διασυνοριακών διαδικασιών των κρατών μελών μπορεί κάλλιστα να διαπιστώσει ότι το πουλί πέταξε, ή όπως λέμε στη Γερμανία, ότι ο λαγός πέρασε ήδη το λόφο. Με άλλα λόγια, ο οφειλέτης είχε χρόνο να αποκρύψει τα περιουσιακά του στοιχεία.
Αυτό αποτελεί σήμερα ένα ευρύ πρόβλημα σε ολόκληρη την Ευρώπη, και γίνεται ολοένα και πιο πιεστικό δεδομένου ότι όλοι αποσκοπούμε σε έναν ενιαίο χώρο πληρωμών με συναλλαγές χωρίς μετρητά. Αυτό σημαίνει ότι οι ευκαιρίες απόκρυψης περιουσιακών στοιχείων στην άλλη πλευρά του λόφου αυξάνονται σταθερά. Για αυτόν τον λόγο η Επιτροπή ανέλαβε την πρωτοβουλία και, το τονίζω, δικαίως το έπραξε. Παρουσίασε μια πολύ σωστή Πράσινη Βίβλο που είναι περιεκτική και αναλυτική, μολονότι περιέχει ορισμένα σημεία που αναμφίβολα θα χρειαστούν περαιτέρω διευκρίνιση. Αυτό παραμένει ακόμα σε εκκρεμότητα και αποτελεί το σκοπό της ακρόασης. Στο στάδιο αυτό, το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο δεν μπορεί να ασχοληθεί λεπτομερώς με όλα τα ζητήματα, ούτε και εγώ εξάλλου, οπότε θα αναφερθώ απλώς σε ορισμένα βασικά σημεία.
Καταρχάς, αν και αυτό μπορεί πραγματικά να θεωρηθεί αυτονόητο, η έκθεση αφορά μόνο την κατάσχεση τραπεζικών λογαριασμών και την προσωρινή δέσμευση ποσών σε τραπεζικούς λογαριασμούς. Δεν θίγει το ζήτημα του τελικού διακανονισμού. Δεύτερον, αφορά μόνο χρηματοοικονομικά περιουσιακά στοιχεία σε τραπεζικούς λογαριασμούς. Δεν ασχολείται με δικαστικές εντολές ή την κατάσχεση λοιπών περιουσιακών στοιχείων. Έτσι εγείρεται το ερώτημα αν η εναρμόνιση 27 διαφορετικών συστημάτων θα εξυπηρετούσε όντως τους σκοπούς μας. Κατά την άποψή μου, θα επρόκειτο για μια εξαιρετικά δυσεφάρμοστη προσέγγιση και θα έπαιρνε πολύ καιρό για να επιτευχθεί. Υπεισέρχεται σε τόσους πολλούς τομείς που δεν θα φαινόταν χρήσιμη. Η σωστή προσέγγιση είναι αυτή που προβλέπει η Επιτροπή: μια ανεξάρτητη και επιπρόσθετη ευρωπαϊκή διαδικασία, κατά προτίμηση υπό τη μορφή κανονισμού, που θα υφίσταται παράλληλα με τις εθνικές διατάξεις οι οποίες θα παρέμεναν σε ισχύ. Θα πρέπει επίσης να αναφέρω τον Κανονισμό «Βρυξέλλες Ι» σε αυτό το σημείο. Ο Κανονισμός που υφίσταται ήδη είναι ανεπαρκής. Ο δανειστής όχι μόνο πρέπει να αποδείξει με αξιόπιστο τρόπο και με συνοπτικές διαδικασίες την ύπαρξη θεμελιωμένης του απαίτησης, αλλά και τον κίνδυνο.
Ιδιαίτερο μέλημά μας, το οποίο συμμερίζομαι, είναι η προστασία του δανειστή. Αυτό που δεν θέλω, σε καμία περίπτωση, είναι μια κατάσταση όπου δανειστές ή τρίτα μέρη υφίστανται ζημία ακριβώς εξαιτίας του ευρωπαϊκού κανονισμού. Κάτι τέτοιο θα είχε αρνητικές επιπτώσεις στην Ευρώπη συνολικά. Σε ορισμένες περιπτώσεις, η κατάσχεση χωρίς βάσιμη αιτιολόγηση μπορεί να καταστρέψει τα μέσα επιβίωσης ενός ατόμου. Θα ήθελα απλώς να αναφέρω τα κύρια σημεία: ότι ένας δανειστής μπορεί να θεωρηθεί υπαίτιος για τις ζημίες που υπέστη ο οφειλέτης, ότι ο δανειστής πρέπει να υποχρεούται να κινεί τη διαδικασία της κύριας αγωγής εντός καθορισμένης προθεσμίας, ότι μπορεί να απαιτείται από τον δανειστή να παρέχει εγγύηση, ότι ο οφειλέτης έχει το δικαίωμα να ασκεί ένδικα μέσα, ότι δεν πρέπει να επιλέγεται μια διαδικασία που διαρκεί επ’ αόριστον αλλά μια διαδικασία που είναι σε γενικές γραμμές σύμφωνη με τις προηγούμενες νομικές διαδικασίες, ότι πρέπει να υπάρχουν προβλέψεις για την πρόληψη της δέσμευσης μεγάλων χρηματικών ποσών για τη διασφάλιση του δανειστή, και ότι πρέπει να διασφαλίζεται η διατήρηση ελάχιστων ορίων μέσων διαβίωσης για την κάλυψη των μέσων συντήρησης του οφειλέτη.
Υπάρχει και το πρόβλημα των καταπιστευματικών λογαριασμών. Αν πρόκειται να υπάρξει δυνατότητα κατάσχεσης – και θα το αφήσω αυτό το σημείο ανοιχτό – πρέπει σίγουρα να προστατεύονται ιδιαίτερα. Το ίδιο ισχύει και για κοινούς λογαριασμούς, αν και δεν πρόκειται για το ίδιο πράγμα· στην πραγματικότητα, δεν υπάρχει άμεση σχέση μεταξύ των δύο. Το θέμα είναι ότι είναι επίσης σημαντική η προστασία τρίτων, και απαιτούνται ειδικά μέτρα προστασίας για τυχόν τρίτα μέρη που εμπλέκονται.
Θα αναφέρω απλώς ότι τυποποιημένες επίσημες κοινοποιήσεις θα χρησίμευαν για τις τραπεζικές επικοινωνίες και, βάσει των ανωτέρω, θα ήθελα να ολοκληρώσω αναφέροντας ότι αναμφίβολα απαιτούνται συγκριτικές μελέτες των ισχυόντων νόμων καθώς και λεπτομερείς αναλύσεις. Επίσης, θα ήθελα να ευχαριστήσω συγκεκριμένα την Επιτροπή για τις εν λόγω περιεκτικές αναλύσεις και μελέτες, καθώς και όλους τους συναδέλφους μου. Είχαμε μια πολύ καλή συνεργασία. Θεωρώ ότι θα υπάρξει ευρεία συναίνεση υπέρ της έκθεσης."@el10
".
Madam President, that was an interesting debate. We now move on to a very different subject area. We will see if we can achieve an outcome sooner or later.
There is a saying which, I presume, is understood throughout Europe, namely that money does not bring happiness, but it does bring peace of mind. In that spirit, let me start by wishing all our citizens in Europe peace of mind.
However, if you are owed money by another person, if someone owes you money from a sale, damages or similar, this often gives cause for concern rather than peace of mind. Will the debtor evade his commitments? Will he conceal his money or his assets, perhaps at an even later hour than our debate this evening?
All Member States have procedures which aim to prevent this from occurring. They include attachments, injunctions, arrest and seizure: there are many different terms. Procedures vary very widely and the situation is extremely complicated, and there is of course the language issue as well. Anyone wishing to make use of Member States’ various cross-border procedures may well find that the horse has bolted, or as we say in Germany, the hare is already on the other side of the hill. In other words, the debtor has had time to hide his assets.
This is now a widespread problem across Europe’s borders, and it is becoming increasingly pressing given that we are all aiming for a single payment area with cash-free transactions. That means that the opportunities to hide assets on the other side of the hill are steadily growing. That is why the Commission has taken the initiative and, I would emphasise, is quite right to do so. It has presented a very good Green Paper which is comprehensive and detailed, albeit with some points which will undoubtedly require further clarification. That is still ahead of us and is the purpose of the hearing. At this stage, the European Parliament cannot deal with all aspects in detail, and neither can I, so I shall simply mention some of the key points.
First of all, although this can really be taken for granted, the report is only about the attachment of bank accounts and temporarily freezing bank deposits. It is not about final settlement. Secondly, it is only about financial assets held in bank accounts. It does not deal with injunctions or the attachment of other assets. That raises the question of whether our purposes would really be served through the harmonisation of 27 different systems. In my view, that would be an extremely unwieldy approach and would take forever to achieve. It encroaches on so many other areas that it would not be helpful. The right approach is what the Commission has in mind: an independent and additional European procedure, preferably in the form of a regulation, to exist in parallel to the national provisions, which would remain in force. I should also mention the ‘Brussels I’ Regulation at this juncture. The Regulation which already exists is not adequate. The creditor must not only demonstrate credibly and summarily that he has a claim but must also demonstrate the risk.
Our particular concern, which I share, is to protect the creditor. What I do not want, under any circumstances, is a situation in which creditors or third parties suffer harm precisely because we have a European regulation. That would reverberate on Europe itself. In some cases, attachment without just cause can destroy a person’s livelihood. I would simply like to mention the main points: that a creditor may be liable for damages arising for the debtor, that the creditor should be obliged to institute the main proceedings within a fixed time limit, that the creditor may be required to provide security, that the debtor should be entitled to appeal, that a procedure should not be selected which takes an eternity but which is broadly in line with the previous proceedings, that there should be provisions preventing too much money being frozen for the benefit of the creditor, and that the debtor must be guaranteed the wherewithal to live on.
There is the problem of trust accounts. If there is to be any possibility of attachment here – and I will leave that open – they certainly need to be specially protected. The same applies to joint accounts, although this is not the same thing; in fact, the two are not directly related. The point is that it is also important to protect third parties, and special protection measures are required for any third parties involved.
I would just mention that standardised formal notices would be useful for banking communications and, in this connection, would like to conclude by saying that studies comparing the laws in force as well as detailed analyses are undoubtedly required. I would also, and specifically, like to thank the Commission for these comprehensive analyses and studies, and also thank all my colleagues. We worked together very well. I assume that there will be a broad consensus in favour of the report."@en4
".
Señora Presidenta, ha sido un debate interesante. Ahora pasaremos a estudiar un tema muy distinto. Ya veremos si antes o después conseguimos algún resultado.
Hay un dicho que supongo que todo el mundo conoce en Europa, a saber, que el dinero no da la felicidad, pero sí la tranquilidad. En este espíritu, permítanme comenzar deseando tranquilidad a todos nuestros ciudadanos europeos.
Sin embargo, si otra persona te debe dinero, si alguien te debe dinero por una venta, por daños o motivos similares, a menudo esto es motivo de preocupación en vez de dar tranquilidad. ¿Cumplirá el deudor su obligación? ¿Ocultará su dinero o sus posesiones, quizás a una hora tan tardía como la de nuestro debate de esta noche?
Todos los Estados miembros tienen procedimientos para evitar que esto ocurra. Entre ellos se incluyen los embargos, mandatos judiciales, bloqueos e incautaciones: hay muchos términos diferentes. Estos procedimientos pueden diferir mucho entre sí, la situación es extraordinariamente compleja y por supuesto existe además el problema del idioma. Cualquiera que se vea precisado a utilizar los diferentes procedimientos transfronterizos de los Estados miembros puede encontrarse con que el caballo ha huido del establo o, como decimos en Alemania, que la liebre ya está al otro lado del monte. En otras palabras, que el deudor ha tenido tiempo de ocultar sus activos.
Se trata de un problema muy extendido a lo largo de las fronteras de Europa, y cada día es más apremiante puesto que todos aspiramos a un espacio único de pagos con transacciones sin efectivo. Esto significa que las oportunidades para ocultar activos al otro lado del monte son cada vez mayores. Éste es el motivo por el que la Comisión ha tomado la iniciativa y, quiero destacarlo, ha actuado muy correctamente. Ha presentado un excelente Libro Verde, amplio y detallado, aunque contiene algunos puntos que requerirán alguna clarificación. Ésta es la tarea pendiente y el objetivo de esta sesión. En este momento, el Parlamento Europeo no puede tratar en detalle todos los aspectos, ni tampoco puedo hacerlo yo, por lo que mencionaré únicamente algunos de los puntos principales.
En primer lugar, aunque sea algo evidente, el informe trata exclusivamente del embargo de cuentas bancarias y del bloqueo temporal de activos bancarios. No trata de la cancelación definitiva de las deudas. En segundo lugar, sólo trata de los activos financieros mantenidos en cuentas bancarias. No trata de los mandatos judiciales ni embargos relacionados con otros activos. Esto plantea la cuestión de si la armonización de 27 sistemas distintos sería realmente de utilidad para nuestros fines. En mi opinión es un método difícil de manejar y cuya realización llevaría mucho tiempo. Se extiende a tantos ámbitos distintos que no nos serviría de ayuda. El enfoque correcto es el que la Comisión ha ideado: un procedimiento europeo independiente y complementario, preferiblemente en forma de Reglamento, que funcione en paralelo con las disposiciones nacionales, las cuales seguirán vigentes. En este contexto debo referirme también al Reglamento «Bruselas I». La reglamentación existente no es adecuada. El acreedor no sólo tiene que demostrar de forma fehaciente y sumaria sus derechos, sino además la existencia de riesgo.
La principal preocupación que existe, y que comparto, es la protección del acreedor. Lo que no deseamos bajo ninguna circunstancia es una situación en la que acreedores o terceros resulten perjudicados precisamente porque existe una normativa europea. Esto tendría repercusiones para la propia Europa. En determinados casos, un embargo sin causa justificada puede destruir los medios de vida de una persona. Quisiera mencionar simplemente los puntos principales: el acreedor puede tener que responder de los daños sufridos por el deudor; el acreedor puede ser obligado a iniciar el procedimiento judicial principal dentro de un plazo de tiempo determinado; al acreedor se le podrán exigir garantías; el deudor tiene derecho de recurso; no se optará por un procedimiento judicial excesivamente largo, sino que en términos generales deberá ser similar al seguido hasta entonces; se estipularán las cantidades máximas que pueden ser bloqueadas a favor del acreedor, y el deudor tendrá garantizados los medios de subsistencia.
Tenemos el problema de las cuentas fiduciarias. Si existe la posibilidad de que las mismas sean embargadas – esto es algo que dejaré abierto – desde luego precisan de una protección especial. Lo mismo es aplicable a las cuentas conjuntas, aunque no es lo mismo; en realidad ni siquiera existe una relación directa. La cuestión es que también tiene importancia la protección de terceros, por lo que se requieren medidas especiales de protección para todas las terceras partes que pudieran verse afectadas.
Solamente mencionaré que la normalización de las notificaciones formales sería de gran utilidad para las comunicaciones a los Bancos, y en este sentido concluiré diciendo que necesitamos sin duda alguna estudios comparativos de las legislaciones vigentes, así como más análisis detallados. También quisiera dar las gracias especialmente a la Comisión por estos estudios y análisis, y expresar mi agradecimiento a todos mis colegas. La colaboración ha sido muy satisfactoria. Supongo que habrá un amplio consenso a favor del informe."@es21
"Proua juhataja, see oli huvitav arutelu. Nüüd liigume edasi väga erineva teema juurde. Vaatame, kas me jõuame varem või hiljem mingi tulemuseni.
On selline ütlus, mis eeldatavasti on arusaadav kogu Euroopas, et õnn ei ole rahas, küll aga saab raha eest meelerahu. Selles vaimus lubage mul alustada soovides kõigile Euroopa kodanikele meelerahu!
Kui aga keegi sulle võlgu on, kui keegi ei ole sulle tasunud kauba, kahjude vms eest, siis paneb see pigem muretsema, mitte ei anna meelerahu. Kas võlgnik püüab oma kohustusest kõrvale hoida? Kas ta varjab oma raha või varasid veel pikemat aega, kui meie siin täna hilisel tunnil arutame?
Kõigis liikmesriikides on menetlused selle vältimiseks. Need hõlmavad kontode arestimist, kohtumäärusi, varade arestimist ja konfiskeerimist, selle kohta on palju erinevaid mõisteid. Menetlused on ka väga erinevad a olukord on ülimalt komplitseeritud ja siis on veel muidugi ka keeleküsimus. Igaüks, kes tahab kasutada liikmesriikide erinevaid piiriüleseid menetlusi, võib leida, et hobune on juba plehku pannud või nagu me Saksamaal ütleme: jänes on juba teiselpool mäge. Teisisõnu, võlglane on jõudnud oma varad juba ära peita.
See on praegu väga aktuaalne probleem üle Euroopa piiride ja see muutub üha pakilisemaks arvestades, et meie ühine eesmärk on ühtne euromaksete piirkond sularahavabade tehingutega. See tähendab, et võimalused varasid teisele poole mäge peita suurenevad pidevalt. Seepärast on komisjon selle algatuse teinud ja väga õigesti, rõhutaksin mina. Komisjon on esitanud väga hea rohelise raamatu, mis on kõikehõlmav ja üksikasjalik, ehkki mõned punktid vajavad kahtlemata täiendavat selgitamist. See seisab meil veel ees ja see ongi kuulamise eesmärk. Selles etapis ei saa Euroopa Parlament kõiki aspekte üksikasjalikult käsitleda, ei saa ka mina, nii et ma lihtsalt mainin mõnesid peamisi punkte.
Esiteks, kuigi seda võib võtta iseenesestmõistetavana, käsitletakse raportis üksnes pangakontode arestimist ja pangadeposiitide ajutist külmutamist. See ei hõlma lõplikku arveldamist. Teiseks, see puudutab üksnes pangakontodel olevaid rahalisi vahendeid. See ei hõlma kohtumäärusi või muude varade arestimist. Selles tõstatatakse küsimus, kas 27 erineva süsteemi ühtlustamine oleks see, mida tegelikult vaja oleks. Minu arvates oleks see väga kohmakas lähenemine ja võtaks tohutult aega. See tungiks nii paljudesse teistesse valdkondadesse, et sellest ei oleks kasu. Õige lähenemisviis on see, mille komisjon on välja pakkunud: sõltumatu ja täiendav Euroopa menetlus, eelistatavalt määruse vormis, paralleelselt riiklike õigusaktidega, mis jääksid jõusse. Selles kontekstis peaks mainima ka „Brüsseli I määrust”. Kehtiv määrus ei ole piisav. Võlausaldaja ei pea mitte ainult näitama usaldusväärselt ja kokkuvõtlikult, et tal on nõue, vaid peab näitama riski.
Meie eriline mure, mida ma jagan, on võlausaldaja kaitsmine. Mida ma mingil juhul ei taha, on olukord, kus võlausaldajad või kolmandad isikud peaksid kannatama selle pärast, et eksisteerib Euroopa määrus. Sellel oleksid tõsised tagajärjed kogu Euroopa jaoks. Mõnel juhul võib põhjendamatu arest hävitada inimese elatusvahendid. Tahaksin mainida vaid peamist: võlausaldaja võib olla vastutav võlgniku kahjude eest, võlausaldaja peaks olema kohustatud algatama põhikohtuasja kindla aja jooksul, võlausaldajalt võib nõuda tagatise esitamist, võlgnikul peab olema võimalus edasikaebamiseks, valitud menetlus ei tohi võtta igavikku, vaid peab olema üldiselt kooskõlas eelnevate menetlustega, see peab sisaldama sätteid, mis takistavad liiga paljude varade arestimist võlausaldaja kasuks, ning võlgnikule tuleb tagada elatusmiinimumi kättejäämine.
Probleem on ka usalduskontodega. Kui neid on üldse võimalik arestida – ja ma jätan selle praegu lahtiseks – tuleb neid kindlasti eriliselt kaitsta. Sama kehtib ühiskontode kohta, kuigi see ei ole sama asi; tegelikult ei ole need kaks omavahel seotud. Mõte on selles, et sama oluline on kaitsta kolmandaid isikuid ja kõigi seotud kolmandate isikute jaoks on vaja spetsiaalseid kaitsemeetmeid.
Lihtsalt mainiksin veel seda, et pangasuhtluses oleksid kasulikud standardiseeritud pangateated ja tahaksin sellega seoses lõpetada öeldes, et kindlasti on vaja ka kehtivate seaduste võrdlust ja üksikasjalikku analüüsi. Tahaksin tänada ka komisjoni ülevaatlike analüüside ja uuringute eest ja ka oma kolleege. Meil oli hea koostöö. Ma eeldan raporti vastuvõtmisel laia konsensust."@et5
".
Arvoisa puhemies, käymämme keskustelu oli hyvin kiinnostava. Siirrymme nyt aivan toiseen asiaan. Pääsemme toivottavasti tulokseen ennemmin tai myöhemmin.
Uskoakseni kaikkialla Euroopassa tunnetun sanonnan mukaan raha ei tee onnelliseksi, mutta se rauhoittaa. Tässä hengessä toivotan aluksi kaikille Euroopan kansalaisille rauhaisaa mieltä.
Kuitenkin jos joku on meille velkaa, esimerkiksi kaupan seurauksena tai vahingonkorvauksia, se aiheuttaa huolta ennemmin kuin mielenrauhaa. Aikooko velallinen kiertää velvollisuutensa? Aikooko hän ehkä piilottaa rahansa tai omaisuutensa vielä tämäniltaista keskusteluamme myöhäisempänä ajankohtana?
Kaikilla jäsenvaltioilla on menettelyjä tämän estämiseksi. Niitä ovat takavarikointi, turvaamistoimet, vangitseminen ja ulosmittaus – nimitykset vaihtelevat suuresti. Menettelyjen kirjo on suurta ja tilanne on hyvin monimutkainen, ja myös kieliongelmilla on tietenkin vaikutusta asiaan. Jäsenvaltioiden erilaisiin rajat ylittäviin menettelyihin turvautuva velkoja voi hyvinkin havaita, että maito on jo maassa, tai kuten me Saksassa sanomme, että jänis on jo kukkulan takana. Velallisella on toisin sanoen ollut aikaa piilottaa omaisuutensa.
Kyse on laajalle Euroopan rajojen yli levinneestä ongelmasta, jonka ratkaiseminen on yhä pakottavampaa, koska pyrimme yhtenäiseen maksualueeseen muiden kuin käteiskauppojen osalta. Se merkitsee, että velallisten mahdollisuudet piilottaa omaisuutensa kukkulan taakse lisääntyvät tasaiseen tahtiin. Komissio on sen tähden tehnyt aloitteen, ja tähdennän sen olleen oikeassa. Komissio on laatinut erinomaisen, kattavan ja perusteellisen vihreän kirjan, vaikka eräitä yksityiskohtia on epäilemättä vielä täsmennettävä. Sen aika ei kuitenkaan ole vielä, vaan siitä keskustellaan kuulemistilaisuudessa. Tässä vaiheessa Euroopan parlamentti ei voi käsitellä kaikkia näkökohtia yksityiskohtaisesti, kuin en minäkään, joten mainitsen vain keskeisimmät kohdat.
Ensinnäkin, vaikka tämä on kylläkin itsestään selvää, mietintö käsittelee vain pankkitalletusten takavarikointia ja pankkitilisaamisten väliaikaista takaamista. Siinä ei käsitellä lopullista ratkaisua. Toisekseen, mietintö koskee vain pankkitalletuksia, ei turvaamistoimia taikka muun omaisuuden takavarikointia. Tämä johtaa kysymykseen, olisiko 27erilaisen järjestelmän yhteensovittaminen todella tarkoituksemme mukaista. Tällainen lähestymistapa olisi mielestäni hyvin epäkäytännöllinen ja sen toteuttaminen veisi ikuisuuden. Sillä olisi seurauksia niin monilla muilla aloilla, ettei se olisi todellisuudessa hyödyksi. Oikea lähestymistapa on komission ehdottama: mielellään asetuksen muodossa luotava itsenäinen eurooppalainen lisämenettely, joka otettaisiin käyttöön edelleen sovellettavien kansallisten säädösten rinnalla. Tässä yhteydessä on mainittava myös BrysselI -asetus, joka ei nykyisellään ole riittävä. Velkojan on todistettava uskottavasti ja lyhyesti paitsi vaatimuksensa, myös riskin olemassaolo.
Kiinnitämme erityistä huomiota velkojan suojelemiseen, ja yhdyn tähän tavoitteeseen. En missään nimessä halua tilannetta, jossa velkojat tai kolmannet osapuolet kärsivät vahinkoa eurooppalaisen asetuksen johdosta. Sillä olisi vaikutusta itse Eurooppaan. Perusteeton takavarikointi voi joissakin tapauksissa tuhota velallisen elinkeinon. Mainitsen lyhyesti pääkohdat: velkoja voidaan asettaa vastuuseen velalliselle aiheutuneista vahingoista, velkoja olisi velvoitettava panemaan pääasia vireille tietyn ajan kuluessa, velkojalle voidaan määrätä vakuus, velallisella olisi oltava oikeus panna vireille muutoksenhaku, on valittava suhteellisen nopea menettely, joka noudattaa pääpiirteiltään aiempia oikeustoimia, liian suuren takuun antaminen velkojalle olisi estettävä säännöksin ja velallisen toimeentulominimi on taattava.
Edunvalvojan tilit ovat ongelma. Mikäli takavarikointi sallitaan niiden osalta – en ota nyt kantaa tähän kysymykseen – niitä on suojeltava erityisen tiukasti. Tämä koskee myös yhteisiä tilejä, vaikka ne eivät olekaan sama asia; nämä kysymykset eivät itse asiassa liity suoraan toisiinsa. Kyse on siitä, että myös asianosaisten kolmansien osapuolten suojeleminen on tärkeää, ja se edellyttää erityisiä suojatoimia.
Huomautan vielä, että vakiomuotoiset viralliset ilmoituskaavakkeet olisivat hyödyksi pankkien viestinnässä, ja että sovellettavien lakien vertailu ja perinpohjainen analysointi on epäilemättä tarpeen. Haluan lopuksi kiittää erityisesti komissiota kattavasta analyysistä ja tutkimuksesta, sekä kiittää kollegoitani. Työskentelimme hyvin yhdessä. Toivon mietinnön saavan laaja-alaista kannatusta."@fi7
".
Madame la Présidente, ce débat était très intéressant. Nous passons à présent à un sujet très différent. Nous verrons si nous pouvons arriver à un résultat tôt ou tard.
Il y a un dicton qui, je suppose, est compris dans toute l’Europe, à savoir que l’argent ne fait pas le bonheur, mais il permet d’avoir l’esprit tranquille. Dans cet esprit, permettez-moi de souhaiter à tous nos concitoyens en Europe d’avoir l’esprit tranquille.
Cependant, si une autre personne vous doit de l’argent, si quelqu’un vous doit de l’argent à la suite d’une vente, d’un préjudice ou autre, cela est plus souvent source d’inquiétude que de tranquillité d’esprit. Le débiteur va-t-il se soustraire à ses engagements? Va-t-il dissimiler son argent ou ses avoirs, peut-être à une heure encore plus avancée que notre débat de ce soir?
Tous les États membres disposent de procédures qui visent à empêcher ce genre de choses de se produire. Celles-ci comprennent des saisies, des injonctions, des arrestations et des confiscations: il y a beaucoup de termes différents. Les procédures varient énormément et la situation est extrêmement compliquée, et il y aussi le problème de la langue, bien sûr. Quiconque veut recourir aux différentes procédures transfrontalières des États membres pourrait bien découvrir que le cheval s’est sauvé ou, comme nous disons en Allemagne, que le lièvre est déjà de l’autre côté de la colline. Autrement dit, que le débiteur a eu le temps de dissimuler ses avoirs.
C’est actuellement un problème très répandu à travers les frontières européennes, et il devient de plus en plus pressant, étant donné que nous aspirons tous à une zone de paiement unique avec des transactions immatérielles. Cela signifie que les possibilités de dissimuler des avoirs de l’autre côté de la colline sont de plus en plus nombreuses. C’est pourquoi la Commission a pris l’initiative et, je tiens à le souligner, a tout à fait raison de le faire. Elle a présenté un très bon livre vert, qui est complet et détaillé, même si certains points nécessiteront sans doute des éclaircissements. Nous n’en sommes pas encore là, et c’est le but de l’audition. À ce stade, le Parlement européen ne peut pas traiter tous les aspects en détail, et moi non plus, alors je me contenterai de mentionner quelques-uns des points clés.
Tout d’abord, bien que cela aille de soi, le rapport ne porte que sur la saisie et le gel temporaire des avoirs bancaires. Il ne porte pas sur le règlement définitif de la créance. Deuxièmement, il ne porte que sur les avoirs financiers détenus sur des comptes bancaires. Il ne porte pas sur les injonctions ou la saisie d’autres avoirs. Il soulève la question de savoir s’il serait vraiment utile d’harmoniser 27 systèmes différents. Ce serait, selon moi, une approche extrêmement peu maniable et qui prendrait une éternité à mettre en œuvre. Elle empiète sur tellement d’autres domaines qu’elle ne serait pas utile. La bonne approche est celle que la Commission a en tête: une procédure européenne autonome et complémentaire, de préférence sous la forme d’un règlement, qui existerait en parallèle des dispositions nationales, qui resteraient en vigueur. Je devrais, à ce stade, également mentionner le règlement «Bruxelles I». Le règlement qui existe n’est pas adéquat. Le créancier doit non seulement démontrer de manière crédible et sommaire qu’il a une créance, mais aussi démontrer le risque.
Notre principal souci, que je partage, est de protéger le créancier. Ce que je ne veux en aucun cas, c’est une situation dans laquelle des créanciers ou des tiers sont lésés précisément parce que nous avons mis en place une réglementation européenne. Cela se répercuterait sur l’Europe elle-même. Dans certains cas, une saisie injustifiée peut détruire l’existence d’une personne. Je voudrais simplement mentionner les points principaux: qu’un créancier pourrait être responsable des préjudices causés au débiteur, que le créancier devrait être obligé d’introduire la procédure sur le fond dans un délai donné, que le créancier pourrait être tenu de constituer une garantie, que le débiteur devrait avoir le droit d’introduire un recours, qu’une procédure qui prend une éternité, mais qui est largement conforme à la procédure précédente, ne devrait pas être choisie, qu’il devrait exister des dispositions empêchant une surassurance du créancier, et que le débiteur doit se voir garantir le maintien du minimum vital permettant de subvenir à ses besoins.
Il y a le problème des comptes de mandataire. S’il doit y avoir une possibilité de saisie dans ce domaine – et je laisserai cette possibilité ouverte – ils doivent assurément bénéficier d’une protection spéciale. Il en va de même pour les comptes communs, même si ce n’est pas la même chose; en fait, les deux ne sont pas directement liés. Le fait est qu’il est également important de protéger les tiers, et des mesures de protection spéciales sont requises pour les tiers impliqués.
Je voudrais juste signaler que des notifications formelles standardisées seraient utiles pour les communications bancaires et, à cet égard, je voudrais conclure en disant que des études comparant les législations en vigueur ainsi que des analyses détaillées sont indubitablement requises. Je voudrais également remercier, en particulier, la Commission pour ces analyses et études exhaustives, ainsi que mes collègues. Nous avons fait du bon travail ensemble. Je suppose qu’il y aura un large consensus en faveur du rapport."@fr8
".
Elnök asszony, érdekes vita van mögöttünk. Egészen eltérő témát választunk most. Meglátjuk, hogy előbb-utóbb lesz-e ennek eredménye.
Egy mondás szerint, amelyet szerintem egész Európában ismernek, a pénz nem boldogít, azonban az elmét megnyugtatja. E szellemben hadd kívánjak minden európai polgárnak nyugodt elmét.
Azonban ha Önnek valami más tartozik, ha valaki tartozik Önnek adásvétel, kártérítés vagy hasonló miatt, ez gyakran aggasztó, nem pedig az elme nyugalmát biztosító dolog. Az adós vajon megpróbál nem helytállni? Elrejti pénzét vagy vagyonát, talán még később, mint amikor ma este ezt a vitát tartjuk?
Minden tagállamban vannak eljárások, melyek célja az, hogy ennek bekövetkezte elkerülhető legyen. Ezek között szerepel letiltás, végzés, letartóztatás, zár alá vétel: sok-sok különféle kifejezés. Az eljárások nagyban eltérhetnek, a helyzet pedig rendkívül bonyolult, és természetesen ne is beszéljünk a nyelvi kérdésről. Bárki, aki a tagállamok különféle határon átnyúló eljárásait igénybe kívánja venni, láthatja, hogy a ló elszabadult vagy ahogy mi Németországban mondjuk: a nyúl már a domb másik oldalán fut. Vagyis az adósnak van ideje elrejteni vagyonát.
Ez ma Európa határain innen és túl igen elterjedt probléma, és egyre nyomasztóbb, mivel mindannyian egységes fizetési övezetet tűztünk ki célul, ahol az ügyletek ingyenesek. Ez azt jelenti, hogy egyre több a lehetőség a domb másik oldalán elrejteni a vagyont. A Bizottság ezért kezdeményezett, és hangsúlyozom, jól tette. Igen színvonalas zöld könyvet nyújtott be, mely átfogó, részletes, bár néhány ponton további egyértelműsítést tesz szükségessé. A feladat még előttünk áll, és ez a meghallgatás célja. Az Európai Parlament e szakaszban nem vizsgálhat részletesen minden szempontot, én sem, így csak néhány főbb pontra térnék ki.
Először is, bár ez egyértelmű, a jelentés csak a bankszámlák letiltásáról és a bankbetétek ideiglenes befagyasztásáról szól. Nem szól a végleges rendezésről. Másodszor csak a bankszámlákon található pénzvagyonról szól, és nem foglalkozik más vagyontárgyak lefoglalásával vagy zár alá vételével. Ez felveti a kérdést, hogy valóban megfelel-e célunknak 27 eltérő rendszer harmonizálása. Nézetem szerint ez rendkívül ügyetlen megközelítés, és sohasem valósulhat meg. Olyan sok egyéb területre nyúlik át, hogy nem lenne túl előnyös. A helyes megközelítés a Bizottságé: független, kiegészítő európai eljárás, lehetőleg rendelet formájában, mely a nemzeti rendelkezésekkel párhuzamosan létezik, és ez utóbbiak hatályban maradnának. Hivatkoznék e ponton a Brüsszel I. rendeletre. A már meglévő rendelet nem megfelelő. A hitelezőnek nemcsak hitelesen és tömören igazolnia kell igényét, hanem a kockázatot is alá kell támasztania.
Különös aggályunk a hitelező védelme, és ebben én is osztozom. Semmilyen körülmények között nem szeretnék viszont olyan helyzetet, melyben a hitelezők vagy harmadik személyek kárt szenvednek azért, mert európai rendeletünk van. Ez magát Európát rázná meg. Egyes esetekben az indokolatlan letiltás egy ember megélhetését teheti tönkre. Csak a főbb pontokra térnék ki: egy hitelező legyen felelősségre vonható az adóst ért kár miatt, kötelezzék az alapeljárás adott időn belüli megindítására, a hitelező legyen köteles biztosítékot adni, az adós legyen fellebbezésre jogosult, az ne örökké tartó eljárást válasszana ki, hanem olyat, ami nagyjából megfelel az előzőnek, legyenek rendelkezések, melyek értelmében túl sok pénzt nem lehet befagyasztani a hitelező javára, illetve az adósnak biztosítani kell további megélhetési forrását.
A trösztszámlák is problémásak. Ha van lehetőség itt letiltásra – és ezt a kérdést nyitva hagyom –, akkor ez különös védelmet igényel. Ugyanez vonatkozik a közös számlákra is, bár ez nem ugyanaz; tulajdonképp a kettő közvetlenül nem kapcsolódik. A lényeg az, hogy harmadik feleket is meg kell védeni, és különös védelmi intézkedések szükségesek az érintett harmadik felek számára.
Megemlíteném, hogy hasznosak lennének szabványosított hivatalos felszólítások a banki kommunikációhoz, és ezzel összefüggésben azzal zárnám, hogy a hatályos jogszabályokat összevető tanulmányok és részletes elemzések kétségtelenül fontosak. Emellett szeretnék köszönetet mondani a Bizottságnak átfogó elemzéséért és tanulmányáért, továbbá valamennyi kollégámnak. Igazán jól együttműködtünk. Feltételezem, hogy a jelentés mellett széles konszenzus lesz majd."@hu11
".
Signora Presidente, è stato un dibattito molto interessante. Ora passiamo a un argomento del tutto differente. Vedremo se sarà possibile ottenere un risultato prima o poi.
Esiste un detto che presumo sia compreso in tutta Europa, ovvero che il denaro non fa la felicità, ma la tranquillità. Con questo spirito, consentitemi di iniziare augurando tranquillità a tutti i nostri cittadini europei.
Tuttavia, se si è debitori di un’altra persona, se qualcuno vi deve denaro per una vendita, per danni o simili, spesso tale situazione genera preoccupazione anziché tranquillità. Il debitore si sottrarrà ai propri impegni? Occulterà il suo denaro o i suoi beni, forse anche più tardi della nostra discussione di stasera?
Tutti gli Stati membri dispongono di procedure che mirano a impedire che ciò si verifichi. Comprendono sequestro, ingiunzione, confisca ed esproprio: esistono molti termini diversi. Le procedure variano estremamente e la situazione è alquanto complicata, anche certamente per quanto riguarda la questione della lingua. Chiunque intende fare uso delle diverse procedure transfrontaliere degli Stati membri potrà rendersi conto che i buoi sono scappati o, come diciamo in Germania, che la lepre è già dall’altra parte della collina. In altre parole, il debitore ha già avuto il tempo di occultare i propri beni.
Oggi si tratta di un problema diffuso nei confini d’Europa, e sta diventando sempre più pressante considerato che tutti miriamo a uno spazio unico di pagamento con transazioni gratuite. Ciò significa che le possibilità di occultare beni dall’altra parte della collina stanno crescendo costantemente. Perciò, la Commissione ha preso l’iniziativa e, sottolineerei, ha fatto bene ad agire in questo modo. Ha presentato un Libro verde molto accurato, che è esaustivo e dettagliato, anche se con alcuni punti che richiederanno senza dubbio ulteriori chiarimenti. E’ ancora valido ed è lo scopo del dibattito. A questo punto, il Parlamento europeo non è in grado di trattare tutti gli aspetti in dettaglio, e nemmeno io, pertanto menzionerò semplicemente alcuni degli elementi fondamentali.
Innanzi tutto, anche se è possibile darlo veramente per scontato, la relazione si occupa soltanto di sequestro conservativo dei conti bancari e di blocco temporaneo dei depositi bancari. Non si tratta di un regolamento definitivo. Secondo, riguarda esclusivamente beni finanziari contenuti in conti bancari, non ingiunzioni o la confisca di altri beni. Ciò solleva la questione se le nostre proposte saranno davvero utili attraverso l’armonizzazione dei 27 diversi sistemi. A mio parere, sarebbe un approccio estremamente difficile da controllare e avrebbe bisogno di un’eternità per essere realizzato. Viola talmente tanti ambiti che non sarebbe utile. L’approccio giusto è ciò che ha in mente la Commissione: una procedura europea indipendente e aggiuntiva, preferibilmente sottoforma di regolamento, in parallelo alle disposizioni nazionali, che rimarrebbero in vigore. A questo punto dovrei inoltre menzionare il regolamento “Bruxelles I”. Il regolamento che già esiste non è adeguato. Il creditore non deve solo dimostrare in modo credibile e rapido la sua rivendicazione, ma anche il rischio.
La nostra particolare preoccupazione, che condivido, è tutelare il creditore. In nessuna circostanza vorrei si verificasse una situazione in cui creditori o terze parti subissero un danno proprio perché disponiamo di un regolamento europeo. Ciò si ripercuoterebbe sulla stessa Europa. In alcuni casi, un sequestro ingiustificato può avere conseguenze gravi sull’esistenza di una persona. Vorrei semplicemente menzionare i punti principali: un creditore può essere responsabile dei danni che sorgono per il debitore, il creditore dovrebbe essere obbligato a intraprendere i procedimenti principali in un limite di tempo stabilito, è possibile richiedere al creditore fornire sicurezza, il debitore dovrebbe essere autorizzato ad appellarsi, una procedura non dovrebbe essere selezionata perché ci vuole un’eternità, ma perché è ampiamente in linea con i precedenti procedimenti, dovrebbero esistere disposizioni che impediscano che si congeli eccessivo denaro a vantaggio del creditore, e il debitore deve ottenere la garanzia dei mezzi con cui vivere.
Esiste il problema dei conti fiduciari. Qualora, in questo caso, ci fosse una possibilità di sequestro conservativo, e lascerei aperto quest’aspetto, hanno di certo bisogno di essere particolarmente salvaguardati. Lo stesso vale per i conti comuni, anche se non si tratta della stessa cosa; di fatto, questi due elementi non direttamente collegati. Il punto è che è altresì importante tutelare le terze parti, e sono necessarie speciali misure di salvaguardia per qualsiasi parte terza coinvolta.
Vorrei soltanto indicare che notifiche formali standardizzate sarebbero utili per le comunicazioni bancarie e, a questo proposito, desidero concludere affermando che sono indubbiamente necessari studi che confrontino le norme in vigore, nonché analisi dettagliate. Vorrei inoltre, e in particolare, ringraziare la Commissione per queste analisi e studi esaustivi, nonché i miei colleghi. Abbiamo collaborato in maniera molto efficace. Presumo si otterrà un vasto consenso a favore della relazione."@it12
".
Gerb. pirmininke, tai buvo įdomi diskusija. Dabar pereiname prie labai skirtingos dalykinės srities. Pamatysime, ar anksčiau arba vėliau pavyks gauti rezultatą.
Yra posakis, kuris, aš manau, yra suprantamas visoje Europoje – būtent, kad pinigai laimės neatneša, bet jie atneša dvasios ramybę. Šia dvasia leiskite man pradėti palinkėjimu dvasios ramybės visiems mūsų Europos piliečiams.
Tačiau, jeigu jūs esate skolingas pinigų kitam asmeniui, jeigu kad nors yra jums skolingas pinigų už pardavimą, nuostolius arba panašius dalykus, tai suteikia dingsties ne dvasios ramybei, o veikiau susirūpinimui. Ar skolininkas vengs vykdyti savo įsipareigojimus? Ar jis nuslėps savo pinigus arba turtą – galbūt dar vėlesniu laiku nei mūsų šio vakaro diskusija?
Visos valstybės narės turi procedūrų, kuriomis siekiama, kad taip neatsitiktų. Tokioms procedūroms priklauso areštai, teismo draudimai, paėmimas ir konfiskavimas: yra daug įvairių terminų. Procedūros yra labai įvairios, o situacija labai sudėtinga ir, žinoma, dar yra kalbos klausimas. Kiekvienas, kas nori pasinaudoti įvairiomis valstybių narių bendradarbiavimo per sieną procedūromis, gali pamatyti, kad šaukštai po pietų – arklys jau pabėgo, arba, kaip mes Vokietijoje sakome, zuikis jau kitapus kalvos. Kitaip tariant, skolininkas jau spėjo paslėpti savo turtą.
Dabar tai yra visoje Europoje plačiai išplitusi problema, ir ji tampa vis labiau neatidėliotina, kadangi mes visi siekiame sukurti vieningą mokėjimų erdvę su sandoriais negrynaisiais pinigais. Tai reiškia, kad galimybės paslėpti turtą kitoje kalvos pusėje nuolat auga. Todėl Komisija ėmėsi iniciatyvos ir, norėčiau pabrėžti, ji yra visiškai teisi. Ji pateikė labai gerą Žaliąją knygą, kuri yra išsami ir detali, nors kai kuriems jos punktams, be abejo, reikės tolesnio išaiškinimo. Tai dar mūsų laukia, ir tam yra skirtas svarstymas. Šiame etape Europos Parlamentas negali detaliai išnagrinėti visų aspektų, aš taip pat negaliu to padaryti, todėl tiesiog paminėsiu kai kuriuos svarbiausius dalykus.
Visų pirma, nors tai išties galėtų būti savaime suprantama, pranešimas yra skirtas tik bankų sąskaitų
. Galutinis atsiskaitymas ten neaptariamas. Antra, jame kalbama tik apie bankų sąskaitose laikomą finansinį turtą. Jame nenagrinėjami teismo draudimai arba kito turto areštavimas. Todėl kyla klausimas, ar mūsų tikslai iš tikrųjų bus pasiekti suderinus 27 skirtingas sistemas. Mano nuomone, tai būtų labai gremėzdiškas būdas, kurį įgyvendinti užtruktų pernelyg ilgai. Jis liečia tiek daug kitų sričių, kad tai nebus naudinga. Teisingas būdas yra tai, ką turi omenyje Komisija: nepriklausoma ir papildoma Europos procedūra, geriausia reglamento pavidalu, veikianti lygiagrečiai su nacionalinėmis taisyklėmis, kurios liktų galioti. Čia aš norėčiau taip pat paminėti „Brussels I“ reglamentą. Dabar esantis reglamentas nėra adekvatus. Kreditorius ne tik turi įtikinamai ir iš karto įrodyti, kad jis turi reikalavimą, bet ir įrodyti riziką.
Mūsų konkretus interesas, kuriam aš pritariu, yra apsaugoti kreditorių. Bet kuriuo atveju aš nenoriu situacijos, kuriai esant kreditoriai arba trečiosios šalys patiria žalą būtent todėl, kad mes turime Europos reglamentą. Tai atsilieptų pačiai Europai. Kai kuriais atvejais areštavimas be pagrįstos priežasties gali sunaikinti žmogaus pragyvenimo šaltinį. Aš tiesiog norėčiau paminėti pagrindinius dalykus: kad kreditorius gali būti atsakingas už skolininkui padarytą žalą, kad kreditorius privalo per tam tikrą laikotarpį pradėti pagrindinį procesą, kad kreditoriui gali tekti suteikti užstatą, kad skolininkas privalo turėti teisę pateikti skundą, kad turi būti pasirinkta ne ilgai trunkanti procedūra, o procedūra, maždaug atitinkanti ankstesnes procedūras, kad reikalingos nuostatos, leidžiančios išvengti pernelyg didelių sumų įšaldymo kreditoriaus apsaugai ir kad skolininkui būtų užtikrintos minimalios pajamos, reikalingos pragyvenimo išlaidoms padengti.
Yra kito asmens vardu atidarytų sąskaitų problema. Jeigu tokiu atveju būtų kokia nors galimybė tokias sąskaitas areštuoti – šį klausimą aš palieku atvirą – joms tikrai reikalinga ypatinga apsauga. Tas pat pasakytina ir apie bendras sąskaitas, nors tai ir nėra tas pats dalykas; iš tikrųjų, šios dvi sąskaitos nėra tiesiogiai susijusios. Reikalas tas, kad taip pat svarbu yra apsaugoti trečiąsias šalis, ir visoms trečiosioms šalims reikalinga ypatinga apsauga.
Aš tik paminėčiau, kad standartizuoti oficialūs pranešimai būtų naudingi informavimui apie bankų operacijas ir šiuo atžvilgiu pabaigoje norėčiau pasakyti, kad, be jokios abejonės, reikalingos studijos galiojantiems įstatymams palyginti ir detalioms analizėms parengti. Aš taip pat noriu ypač padėkoti Komisijai už šias išsamias analizes ir studijas, taip pat padėkoti visiems savo kolegoms. Mes labai gerai kartu padirbėjome. Tikiuosi plataus konsensuso šio pranešimo naudai."@lt14
".
Priekšsēdētājas kundze, tās bija interesantas debates. Tagad mēs pārejam uz pavisam citu jautājumu. Redzēsim, vai mums izdosies vienoties.
Ir teiciens, kuru, manuprāt, saprot visā Eiropā, proti, ne jau naudā ir laime, bet tā ir nelaime, ka naudas nav. Tādēļ vēlos novēlēt visiem Eiropas iedzīvotājiem, lai viņiem nauda būtu.
Taču, ja kāds jums ir parādā naudu par pirkumu, bojājumiem vai citādi, tas nereti rada problēmas. Vai parādnieks pildīs savas saistības? Vai viņš slēps savu naudu vai neatklās savus līdzekļus, iespējams, pat ilgāk par šīvakara debatēm?
Visās dalībvalstīs tiek īstenotas dažādas procedūras, lai to nepieļautu. Piemēram, arests, pavēle, apķīlāšana un konfiscēšana: ir dažādi veidi. Ir daudz dažādu procedūru, un šī situācija ir ļoti sarežģīta, un, protams, pastāv arī valodas barjera. Visi tie, kuri vēlas izmantot dažādas dalībvalstu robežu šķērsošanas procedūras, redzēs, ka viņi par vienu soli atpaliek vai, kā saka Vācijā, zaķis jau ir gabalā. Citiem vārdiem sakot, parādniekam bija pietiekami daudz laika, lai savus līdzekļus paslēptu.
Šobrīd tā ir Eiropā ļoti izplatīta problēma, un tā arvien saasinās, jo mēs vēlamies ieviest vienotu platībmaksājumu shēmu bezskaidras naudas darījumiem. Tas nozīmē, ka iespējas paslēpt līdzekļus strauji palielinās. Tāpēc Komisija nolēma rīkoties, un es uzskatu, ka tas ir pareizi. Komisija izstrādāja ļoti labu, visaptverošu un detalizētu Zaļo grāmatu, lai gan daži tās punkti ir jāprecizē. Tas mums vēl ir priekšā, un tas ir šīs sanāksmes mērķis. Šajā posmā Eiropas Parlaments nevar detalizēti apskatīt visus aspektus, arī es to nevaru, tāpēc es minēšu tikai dažus būtiskākos punktus.
Pirmkārt, lai gan tas var likties pašsaprotami, šajā ziņojumā ir atrunāts tikai bankas kontu arests un bankas depozītu pagaidu iesaldēšana. Nav atrunāts galīgais risinājums. Otrkārt, tas attiecas tikai uz tiem finanšu līdzekļiem, kuri tiek glabāti bankā. Tas neattiecas uz pavēlēm vai citu līdzekļu arestu. Rodas jautājums, vai tiešām šī problēma tiks atrisināta, saskaņojot 27 atšķirīgas sistēmas. Manuprāt, tā ir ļoti neveiksmīga pieeja, un to būtu ļoti grūti realizēt. Tā skar daudzas citas jomas, tāpēc tā nav veiksmīga. Komisijas pieeja ir pareiza: neatkarīga un papildu procedūra Eiropā, vēlams regulējuma formā, kas darbotos paralēli spēkā esošajiem valstu tiesību aktiem. Šeit es vēlos pieminēt arī Briseles I regulu. Šī regula nav piemērota. Kreditoram ir ne tikai ticami un konspektīvi jāapliecina savas tiesības, bet arī jānorāda risks.
Mēs, un arī es personīgi, īpaši vēlamies pasargāt kreditoru. Taču es nekādā gadījumā nevēlos, lai kreditori vai trešās puses ciestu Eiropas regulējuma dēļ. Tas atsauktos uz Eiropu. Atsevišķos gadījumos nepamatots arests var cilvēkam liegt iztikas nodrošinājumu. Vēlos norādīt uz galvenajiem punktiem: kreditoram var būt jāuzņemas atbildība par zaudējumiem, kas radušies parādniekam, kreditoram galvenās procedūras ir jāveic noteiktā laikā, kreditoram var lūgt garantēt nodrošinājumu, parādniekam ir jābūt tiesīgam apstrīdēt lēmumu, procedūrai nav jābūt pēc izvēles principa, jo tas aizņem ļoti daudz laika, bet tādai, kas ir saskaņā ar iepriekšējām procedūrām; ir jābūt nosacījumiem, kas liedz iesaldēt pārāk lielas naudas summas, kas ir izdevīgi kreditoram, un debitoram ir jāgarantē līdzekļi, kas nepieciešami izdzīvošanai.
Problēma ir saistīta ar tresta kontiem. Ja tos būtu iespējams arestēt, un šis jautājums lai paliek atvērts, tie būtu īpaši jāaizsargā. Tas attiecas arī uz kopīgiem kontiem, lai gan tas nav viens un tas pats; patiesībā, tie nav tieši saistīti. Tas nozīmē, ka ir būtiski aizsargāt arī trešās puses, un ir nepieciešami īpaši aizsardzības pasākumi, kas attiecas uz visām iesaistītajām trešām pusēm.
Vēlos tikai norādīt, ka attiecībā uz bankas paziņojumiem noderīgi būtu standartizēti formāli paziņojumi, un šajā saistībā visbeidzot es vēlos norādīt, ka ir jāveic pētījumi, kuros tiktu salīdzināti spēkā esošie tiesību akti, un noteikti ir jāveic arī detalizēta analīze. Es vēlreiz un īpaši vēlos pateikties Komisijai pat vispusīgo analīzi un pētījumiem, un izsaku pateicību arī saviem kolēģiem. Mēs esam paveikuši ļoti labu darbu. Es pieņemu, ka šis ziņojums gūs lielu atbalstu."@lv13
"Frau Präsidentin! Das war eine interessante Debatte. Jetzt haben wir es mit einem ganz anderen Thema zu tun – mal sehen, wie wir früher oder später zu einem Ergebnis kommen.
Es gibt eine Redensart, die – so nehme ich an – in ganz Europa verstanden wird, die lautet: Geld macht nicht glücklich, aber es beruhigt. In diesem Sinne wünsche ich zunächst einmal allen unseren Bürgern in Europa, dass sie beruhigt sein mögen.
Wenn man allerdings Geld von einem Anderen zu bekommen hat, wenn er einem Geld schuldet aus einem Verkauf, aus Schadensvorgängen oder Ähnlichem, dann gibt es auch öfters Grund, nicht beruhigt sondern beunruhigt zu sein, zum Beispiel darüber, dass der Schuldner sich seinen Verpflichtungen entzieht, dass er Geld bzw. Vermögen verschwinden lässt, gegebenenfalls auch zu noch späterer Stunde als wir heute Abend.
Alle Mitgliedstaaten kennen Verfahren, durch die das verhindert werden soll, vorläufige Verfahren, einstweilige Verfügungen, Arrest, vorläufige Beschlagnahmen – wie immer sich das nennt. Es ist überall sehr verschieden, es ist sehr kompliziert, die Sprachproblematik kommt dazu. Wenn jemand sich immer der grenzüberschreitenden Verfahren des Mitgliedstaats bedienen würde, dann wäre es oft so, dass – wie man bei uns in Deutschland sagt – der Hase über der Höhe wäre, das heißt, der Schuldner hätte Gelegenheit gehabt, seine Vermögenswerte verschwinden zu lassen.
Das Problem ist in Europa inzwischen grenzüberschreitend virulent. Es wird umso wichtiger, als wir alle einen einheitlichen Zahlungsraum wollen, bargeldlose Zahlungen. Das heißt, die Möglichkeit, gerade über die Grenze hinweg Vermögenswerte verschwinden zu lassen, wird immer größer. Deswegen hat die Kommission – ich will ausdrücklich sagen völlig zu Recht – die Initiative ergriffen. Sie hat ein sehr gutes Grünbuch vorgelegt, umfangreich, mit vielen Details, wobei sicherlich manches noch zu klären sein wird. Das steht ja auch noch an, ist ja auch Sinn der Anhörung. Und auch das Europäische Parlament kann in diesem Stadium nicht auf alles eingehen, und ich auch nicht. Deswegen will ich nur auf einige Punkte einfach stichwortartig hinweisen.
Zunächst einmal – obwohl es eigentlich selbstverständlich ist – geht es nur um eine vorläufige Pfändung, eine vorläufige Sicherstellung, keineswegs um eine endgültige Befriedigung. Außerdem geht es hier nur um Geld, um Bankkonten, nicht etwa um einstweilige Verfügungen, einstweilige Pfändungen anderer Vermögenswerte. Es hätte sich die Frage gestellt, ob man das Ziel erreicht durch eine Harmonisierung der 27 verschiedenen bestehenden Systeme. Das ist sicherlich nicht zielführend, das würde bis auf den Sanktnimmerleinstag auf sich warten lassen. Es greift in so viele andere Dinge ein, dass das nicht gut wäre. Sondern richtig ist – was wohl auch die Kommission so beabsichtigt – eine eigenständige, zusätzliche europäische Regelung – vorzugsweise als Verordnung –, die neben die nationalen Regelungen treten soll, die weiter ihre Geltung behalten. Ergänzend will ich nur Brüssel-1 erwähnen. Die Verordnung, die wir hier bereits haben, reicht nicht aus. Der Gläubiger muss seinen Anspruch summarisch glaubhaft machen, er muss auch die Gefährdung glaubhaft machen.
Was uns – und auch mir – besonders wichtig ist, ist der Schutz des Schuldners. Gerade weil wir eine europäische Regelung haben, möchte ich unter keinen Umständen, dass es dort zu Schädigungen eines Schuldners oder eines Dritten kommt, das würde auch auf Europa zurückschlagen. Unter Umständen kann ja auch eine unberechtigte Pfändung existenzvernichtenden Charakter haben. Ich will nur die Punkte erwähnen, dass der Gläubiger gegebenenfalls für Schäden haftet, die beim Schuldner entstehen, dass ihm eine Frist gesetzt werden kann, das Hauptverfahren einzuleiten, dass er gegebenenfalls Sicherheitsleistungen stellen muss, dass dem Schuldner Widerspruch möglich sein muss, dass dafür auch nicht ein Verfahren gewählt wird, das dann eine Ewigkeit dauert, sondern dem Verfahren vorher ungefähr entspricht, dass es keine Übersicherung gibt, und dass auch dem Schuldner das Existenzminimum bleiben muss.
Es gibt das Problem der Treuhandkonten. Wenn dort überhaupt eine Pfändung möglich sein sollte – ich will das einmal offen lassen –, dann muss das jedenfalls in ganz besonderer Weise gesichert werden. Ähnliches gilt für Gemeinschaftskonten – obwohl das nicht dasselbe ist, eigentlich direkt nichts miteinander zu tun hat –, weil es um den Schutz auch Dritter geht, und für dritte Betroffene sind besondere Schutzmaßnahmen erforderlich.
Ich will daran erinnern, dass für die Kommunikation der Banken Standardformulare sinnvoll wären, und will in diesem Zusammenhang und abschließend noch einmal sagen: Es sind sicherlich noch rechtsvergleichende Untersuchungen, Detailuntersuchungen erforderlich. Ich will ausdrücklich meinen Dank an die Kommission aussprechen für diese umfangreichen Untersuchungen und Studien, und den Dank an alle Kollegen. Wir haben alle sehr gut zusammengearbeitet. Ich gehe davon aus, dass das in großem Einvernehmen beschlossen werden wird."@mt15
".
Mevrouw de Voorzitter, dat was een interessant debat. We gaan nu verder met een heel ander onderwerp. Hopelijk zullen we vroeger of later overeenstemming bereiken.
Er is een gezegde waarvan ik veronderstel dat het in heel Europa wordt begrepen, namelijk dat geld niet gelukkig maakt, maar wel bijdraagt aan de gemoedsrust. In die geest wil ik beginnen met al onze Europese burgers een goede gemoedsrust toe te wensen.
Als iemand anders je echter geld schuldig is, als je een betaling, schadevergoeding of iets dergelijks tegoed hebt van iemand, veroorzaakt dat vaak zorgen die ten koste gaan van de gemoedsrust. Zal de schuldenaar zijn verplichtingen ontwijken? Zal hij zijn geld of activa wegmoffelen, misschien zelfs nog op een later tijdstip dan ons debat van vanavond?
Alle lidstaten beschikken over procedures om dit te voorkomen, zoals beslaglegging, inbreuk en arrest; er bestaan veel verschillende termen. De procedures zijn zeer uiteenlopend en de situatie is uitermate ingewikkeld, en dan is er natuurlijk ook nog de taalkwestie. Iemand die gebruik wil maken van de verscheidene grensoverschrijdende procedures van de lidstaten heeft een grote kans dat de vogel reeds gevlogen is of, zoals wij in Duitsland zeggen, de haas al aan de andere kant van de heuvel is. Met andere woorden, dat de schuldenaar de tijd heeft gehad om zijn activa te verbergen.
Inmiddels is dit een veel voorkomend probleem aan de grenzen in Europa en het wordt steeds dringender omdat we allemaal streven naar een gemeenschappelijke betalingsruimte met contantloos betalingsverkeer. Hierdoor zijn er steeds meer mogelijkheden om activa aan de andere kant van de heuvel te verbergen. Daarom heeft de Commissie dit initiatief genomen en ik wil onderstrepen dat ik dat volkomen terecht vind. Zij heeft een erg goed Groenboek opgesteld, dat veelomvattend en gedetailleerd is, hoewel sommige punten ongetwijfeld verder moeten worden uitgewerkt. Dat staat ons nog te doen en daar is de hoorzitting voor bedoeld. Op dit moment kan het Europees Parlement niet alle aspecten gedetailleerd behandelen en ik evenmin, dus ik zal simpelweg ingaan op enkele van de belangrijkste punten.
Allereerst, hoewel dit eigenlijk voor zich spreekt, gaat het verslag alleen over het beslag op bankrekeningen en het tijdelijk bevriezen van banktegoeden. Het gaat niet over de uiteindelijke afhandeling. Ten tweede gaat het alleen over financiële activa die op bankrekeningen staan. Het behandelt inbreuk of beslaglegging op andere activa niet. Dat werpt de vraag op of het werkelijk in ons belang zou zijn om 27 verschillende stelsels te harmoniseren. Naar mijn mening zou dat een buitengewoon onhandige benadering zijn en bijna onmogelijk om te bewerkstelligen. Door het grote aantal gebieden dat hiermee gemoeid is, zou dat geen nut hebben. De Commissie heeft de juiste benadering voor ogen: een onafhankelijke en aanvullende Europese procedure, bij voorkeur in de vorm van een verordening naast de nationale bepalingen, die van kracht zouden blijven. Op dit punt wil ik ook de verordening “Brussel I” noemen. De reeds bestaande verordening volstaat niet. De schuldeiser moet niet alleen tijdens een kort geding aannemelijk kunnen maken dat zijn vordering gegrond is, maar ook dat er een risico bestaat.
Het gaat ons en mijzelf er met name om de schuldeiser te beschermen. Wat ik onder geen beding wil, is een situatie waarin schuldeisers of derden er juist onder lijden dat we een Europese verordening hebben. Europa zelf zou daar de dupe van worden. In sommige gevallen kan beslag zonder geldige reden iemands bestaan kapot maken. Ik zal de belangrijkste punten simpelweg noemen: de schuldeiser kan aansprakelijk zijn voor schade geleden door de schuldenaar, de schuldeiser zou verplicht moeten zijn de bodemprocedure binnen een bepaalde termijn in te stellen, de schuldeiser kan worden verplicht een veiligheid in te stellen, een schuldenaar zou beroep moeten kunnen instellen, er moet geen procedure worden gekozen die een eeuwigheid duurt maar die in grote lijnen overeenkomt met de voorgaande procedures, er moeten bepalingen zijn om bovenmatige zekerheid voor de schuldeiser te vermijden en de schuldenaar moet een bestaansminimum worden gegarandeerd.
Dan is er het probleem van derdenrekeningen. Als het mogelijk zou worden om daar beslag op te leggen – en ik zal daar nu geen uitspraak over doen – moeten ze in ieder geval bijzondere bescherming krijgen. Dat geldt ook voor gezamenlijke rekeningen, hoewel dat niet hetzelfde is; deze twee rekeningtypes staan niet eens in direct verband met elkaar. Het gaat erom dat het ook belangrijk is om derden te beschermen en dat er speciale beschermingsmaatregelen voor betrokken derden moeten komen.
Met betrekking tot bankberichten wil ik nog even zeggen dat gestandaardiseerde formele kennisgevingen nuttig zouden zijn en daarbij aanhakend zou ik willen afsluiten door te zeggen dat het nodig is onderzoeken naar de verschillende geldende wetgevingen en gedetailleerde analyses uit te voeren. Ik wil ook en in het bijzonder de Commissie bedanken voor deze uitgebreide analyses en onderzoeken en tevens al mijn collega’s bedanken. We hebben zeer goed samengewerkt. Ik ga ervan uit dat het verslag breed gesteund zal worden."@nl3
".
Pani przewodnicząca! To była interesująca debata. Skupimy się teraz na zupełnie innym temacie. Wcześniej czy później przekonamy się, czy jesteśmy w stanie osiągnąć jakiś rezultat.
Wydaje mi się, że w Europie znane jest powiedzenie, że pieniądze szczęścia nie dają, ale szczęściu mogą dopomóc. W tym duchu pragnę rozpocząć od życzenia szczęścia wszystkim mieszkańcom Europy.
Tymczasem, gdy ktoś jest komuś winny pieniądze, czy to związane z sprzedażą, pokryciem szkód lub czymś podobnym, jest to raczej powód do zmartwień niż szczęścia. Czy dłużnik będzie się chciał uchylić od płatności zobowiązań? Czy ukryje swoje pieniądze lub aktywa? Może nawet w późniejszym czasie niż nasza wieczorna debata?
Wszystkie państwa członkowskie wprowadziły procedury, które mają nas przed tym uchronić. Obejmują one zajęcia, nakazy, aresztowania i zatrzymania: istnieje wiele różnych określeń. Procedury znacznie się od siebie różnią, w związku z czym sytuacja jest wysoce skomplikowania. Pozostaje jeszcze, rzecz jasna, kwestia języka. Każda osoba, która pragnie skorzystać z różnych transgranicznych procedur państw członkowskich, jest mądra po szkodzie. Jak to się mówi w Niemczech, człowiek uczy się przez całe życie. Innymi słowy, dłużnik ma czas, by ukryć swoje aktywa.
W obecnej Europie jest to powszechny problem. Nabiera przy tym coraz większego znaczenia z uwagi na to, że staramy się wprowadzić jednolity obszar płatności oparty na transakcjach bezgotówkowych. Zwiększa to możliwości ukrycia aktywów w innym miejscu. Dlatego właśnie Komisja Europejska postanowiła przejąć inicjatywę i, co chciałbym szczególnie zaakcentować, w jej działaniu jest sporo racji. Komisja przedstawiła bardzo dobrą, obszerną i szczegółową zieloną księgę, choć niektóre jej punkty będą bez wątpienia wymagały dalszych wyjaśnień. Wciąż jeszcze mamy to przed sobą. Jest to cel naszego posiedzenia. Na tym etapie Parlament Europejski nie jest w stanie rozpatrzeć wszystkich kwestii szczegółowo. Ja podobnie, dlatego zwyczajnie wymienię kilka kluczowych kwestii.
Po pierwsze, choć można to uznać za rzecz oczywistą, sprawozdanie dotyczy jedynie zajmowania rachunków bankowych i tymczasowego zamrażania depozytów bankowych. Nie ma tu mowy o ostatecznym porozumieniu. Po drugie chodzi wyłącznie o aktywa finansowe zgromadzone na rachunkach bankowych. Nie chodzi o nakazy ani o zajmowanie innych aktywów. Pojawia się więc pytanie, czy nasz cel rzeczywiście zostałby osiągnięty, gdyby doszło do harmonizacji 27 różnych systemów. W mojej opinii byłoby to wyjątkowo niewydolne działanie. Jego realizacja zajęłaby całe wieki. Dotyka ono tylu innych aspektów, że byłoby nieprzydatne. Właściwe działanie to takie, jakie ma na myśli Komisja: niezależna, dodatkowa procedura europejska, najlepiej w formie rozporządzenia, która będzie istnieć równolegle do przepisów krajowych, zachowujących swoją moc. Powinienem w tym miejscu wspomnieć również o rozporządzeniu Bruksela I. Obowiązujące obecnie rozporządzenie nie jest odpowiednie. Wierzyciel musi nie tylko wykazać w sposób wiarygodny i natychmiastowy swoje roszczenia, ale i ryzyko.
Przede wszystkim ważna jest dla nas, w tym dla mnie, ochrona wierzyciela. Tym, czego pod żadnym pozorem bym nie chciał, jest sytuacja, w której wierzyciele lub strony trzecie ponoszą szkody dlatego, że obowiązuje europejskie rozporządzenie. Obróciłoby się to przeciwko Europie. W niektórych przypadkach zajęcie bez uzasadnionej przyczyny może zniszczyć czyjeś źródło utrzymania. Wymienię zwyczajnie kilka zasadniczych kwestii: wierzyciel może odpowiadać za szkody wyrządzone przez dłużnika, wierzyciel powinien być zobowiązany do wszczęcia postępowania w określonym czasie, od wierzyciela można wymagać zapewnienia zabezpieczenia, dłużnik powinien mieć prawo do apelacji, postępowanie nie powinno trwać całą wieczność, powinno być zasadniczo zgodne z poprzednim postępowaniem, należy wprowadzić przepisy zapobiegające zamrażaniu zbyt wielu środków na rzecz wierzyciela oraz dłużnikowi należy zagwarantować odpowiednie środki do przeżycia.
Pojawia się problem rachunków powierniczych. Jeśli ma istnieć jakakolwiek możliwość zajmowania – niech ta kwestia pozostanie otwarta – rachunki te zdecydowanie trzeba otoczyć szczególną ochroną. To samo dotyczy wspólnych rachunków, choć problem jest tu inny. W rzeczy samej te dwie kwestie nie są ze sobą bezpośrednio powiązane. Chodzi o to, że ważna jest również ochrona stron trzecich. Wszystkie zaangażowane strony trzecie powinny podlegać specjalnym środkom ochrony.
Nadmienię tylko, że standardowe, formalne wezwania do usunięcia uchybienia mogą być przydatne dla komunikatów bankowych, w związku z czym pragnę zakończyć moją wypowiedź stwierdzeniem, że badania porównujące obowiązujące prawa oraz szczegółowe analizy są niewątpliwie potrzebne. Chciałbym również podziękować moim kolegom, a w szczególności Komisji za ich obszerne analizy i badania. Bardzo dobrze nam się razem pracowało. Zakładam, że w sprawie przedmiotowego sprawozdania zostanie osiągnięte szerokie porozumienie."@pl16
".
Senhora Presidente, este foi um debate interessante. Agora passamos a um tema muito diferente. Iremos ver se, mais tarde ou mais cedo, conseguiremos alcançar algum resultado.
Existe um ditado que - presumo - é compreendido em toda a Europa e que diz que o dinheiro não traz felicidade, mas dá paz de espírito. Nesse sentido, gostaria de desejar a todos os cidadãos da Europa que possam ter paz de espírito.
No entanto, quando temos a receber dinheiro de outra pessoa, quando alguém nos deve dinheiro em resultado de uma venda, por danos causados ou por outra razão, isso causa-nos muitas vezes preocupações e não propriamente paz de espírito. Irá o devedor fugir aos seus compromissos? Fará ele desaparecer o seu dinheiro ou os seus bens, quem sabe a uma hora ainda mais tardia do que esta a que estamos a debater esta noite?
Todos os Estados-Membros têm procedimentos que visam impedir que isto aconteça. A designação destes procedimentos varia muito e vai desde a penhora e injunção ao arresto e à apreensão. Os procedimentos são muito diferentes e a situação é extremamente complicada, e a tudo isto acresce naturalmente o problema da língua. Quem pretenda recorrer aos diversos procedimentos transfronteiriços dos Estados-Membros irá constatar que, como costuma dizer-se na Alemanha, a lebre já fugiu para o outro lado da serra. Por outras palavras, o devedor já teve tempo de fazer desaparecer os seus bens.
Este tornou-se um problema muito comum nas fronteiras europeias, e está a tornar-se cada vez mais premente já que todos nós queremos uma zona única de pagamentos com transacções electrónicas. Isso significa que as possibilidades de esconder bens do outro lado da serra estão a aumentar cada vez mais. Foi por isso que a Comissão tomou esta iniciativa e gostaria de frisar que o fez com toda a razão. Apresentou um excelente Livro Verde, abrangente e detalhado, não obstante alguns pontos ainda careçam naturalmente de maior esclarecimento. Isso já está previsto e será, aliás, objecto da audição. Nesta fase, o Parlamento Europeu não pode tratar todos os aspectos ao pormenor, nem eu posso fazê-lo, pelo que irei simplesmente referir alguns dos aspectos fundamentais.
Em primeiro lugar, embora isso possa realmente assumir-se como dado adquirido, o relatório regula apenas a penhora e o congelamento temporário das contas bancárias, e não a satisfação do credor. Em segundo lugar, visa apenas os activos financeiros depositados em contas bancárias. Não trata de injunções ou de penhoras de outros bens. Coloca-se a questão de saber se os nossos objectivos poderiam ser alcançados através da harmonização de 27 sistemas diferentes. Em meu entender, essa seria uma abordagem extremamente difícil e impossível de concretizar. Afecta tantas outras áreas que não ajudaria a resolver o problema. A abordagem correcta é aquela preconizada pela Comissão: um procedimento europeu adicional e independente, de preferência sob a forma de um regulamento, paralelo às disposições nacionais, que continuariam em vigor. Neste contexto, quero também referir o regulamento "Bruxelas I". O regulamento tal como existe não é adequado. O credor deve não só demonstrar de forma credível e sumária que tem um crédito, mas também demonstrar o risco.
A nossa principal preocupação, que eu partilho, é a de proteger o credor. O que eu não quero, em circunstância alguma, é uma situação em que os credores ou terceiros sejam prejudicados precisamente por existir um regulamento europeu. Isso teria repercussões para a própria Europa. Em certos casos, uma penhora injustificada pode destruir os meios de subsistência de uma pessoa. Quero apenas referir os pontos principais: que o credor pode ser responsável por prejuízos causados ao devedor, que o credor deve ser obrigado a iniciar o processo principal dentro de um prazo determinado, que o credor deve ser obrigado a prestar uma garantia, que o devedor deve ter o direito de interpor recurso, que não deve ser escolhido um procedimento que demore uma eternidade, mas antes um que esteja em linha com o processo anterior, que devem existir disposições que evitem uma compensação excessiva do credor, e que é necessário garantir ao devedor um montante mínimo para a sua subsistência.
Temos o problema das contas de mandatários. Caso venha a existir alguma possibilidade de penhora nestes casos - e deixo isso em aberto - certamente irão necessitar de protecção especial. O mesmo se aplica às contas comuns, embora não seja a mesma coisa; com efeito, as duas não estão directamente relacionadas. A questão é que a protecção de terceiros também é importante, e exigem-se medidas de protecção especial para todos os terceiros envolvidos.
Gostaria apenas de referir que as notificações oficiais normalizadas seriam úteis para as comunicações entre bancos e, neste contexto, gostaria de concluir dizendo que são certamente necessários estudos de direito comparado, bem como análises detalhadas. Gostaria ainda de agradecer expressamente à Comissão por estas análises e estudos abrangentes e agradecer também a todos os meus colegas. A nossa cooperação foi excelente. Presumo que irá haver um amplo consenso a favor do relatório."@pt17
"Frau Präsidentin! Das war eine interessante Debatte. Jetzt haben wir es mit einem ganz anderen Thema zu tun – mal sehen, wie wir früher oder später zu einem Ergebnis kommen.
Es gibt eine Redensart, die – so nehme ich an – in ganz Europa verstanden wird, die lautet: Geld macht nicht glücklich, aber es beruhigt. In diesem Sinne wünsche ich zunächst einmal allen unseren Bürgern in Europa, dass sie beruhigt sein mögen.
Wenn man allerdings Geld von einem Anderen zu bekommen hat, wenn er einem Geld schuldet aus einem Verkauf, aus Schadensvorgängen oder Ähnlichem, dann gibt es auch öfters Grund, nicht beruhigt sondern beunruhigt zu sein, zum Beispiel darüber, dass der Schuldner sich seinen Verpflichtungen entzieht, dass er Geld bzw. Vermögen verschwinden lässt, gegebenenfalls auch zu noch späterer Stunde als wir heute Abend.
Alle Mitgliedstaaten kennen Verfahren, durch die das verhindert werden soll, vorläufige Verfahren, einstweilige Verfügungen, Arrest, vorläufige Beschlagnahmen – wie immer sich das nennt. Es ist überall sehr verschieden, es ist sehr kompliziert, die Sprachproblematik kommt dazu. Wenn jemand sich immer der grenzüberschreitenden Verfahren des Mitgliedstaats bedienen würde, dann wäre es oft so, dass – wie man bei uns in Deutschland sagt – der Hase über der Höhe wäre, das heißt, der Schuldner hätte Gelegenheit gehabt, seine Vermögenswerte verschwinden zu lassen.
Das Problem ist in Europa inzwischen grenzüberschreitend virulent. Es wird umso wichtiger, als wir alle einen einheitlichen Zahlungsraum wollen, bargeldlose Zahlungen. Das heißt, die Möglichkeit, gerade über die Grenze hinweg Vermögenswerte verschwinden zu lassen, wird immer größer. Deswegen hat die Kommission – ich will ausdrücklich sagen völlig zu Recht – die Initiative ergriffen. Sie hat ein sehr gutes Grünbuch vorgelegt, umfangreich, mit vielen Details, wobei sicherlich manches noch zu klären sein wird. Das steht ja auch noch an, ist ja auch Sinn der Anhörung. Und auch das Europäische Parlament kann in diesem Stadium nicht auf alles eingehen, und ich auch nicht. Deswegen will ich nur auf einige Punkte einfach stichwortartig hinweisen.
Zunächst einmal – obwohl es eigentlich selbstverständlich ist – geht es nur um eine vorläufige Pfändung, eine vorläufige Sicherstellung, keineswegs um eine endgültige Befriedigung. Außerdem geht es hier nur um Geld, um Bankkonten, nicht etwa um einstweilige Verfügungen, einstweilige Pfändungen anderer Vermögenswerte. Es hätte sich die Frage gestellt, ob man das Ziel erreicht durch eine Harmonisierung der 27 verschiedenen bestehenden Systeme. Das ist sicherlich nicht zielführend, das würde bis auf den Sanktnimmerleinstag auf sich warten lassen. Es greift in so viele andere Dinge ein, dass das nicht gut wäre. Sondern richtig ist – was wohl auch die Kommission so beabsichtigt – eine eigenständige, zusätzliche europäische Regelung – vorzugsweise als Verordnung –, die neben die nationalen Regelungen treten soll, die weiter ihre Geltung behalten. Ergänzend will ich nur Brüssel-1 erwähnen. Die Verordnung, die wir hier bereits haben, reicht nicht aus. Der Gläubiger muss seinen Anspruch summarisch glaubhaft machen, er muss auch die Gefährdung glaubhaft machen.
Was uns – und auch mir – besonders wichtig ist, ist der Schutz des Schuldners. Gerade weil wir eine europäische Regelung haben, möchte ich unter keinen Umständen, dass es dort zu Schädigungen eines Schuldners oder eines Dritten kommt, das würde auch auf Europa zurückschlagen. Unter Umständen kann ja auch eine unberechtigte Pfändung existenzvernichtenden Charakter haben. Ich will nur die Punkte erwähnen, dass der Gläubiger gegebenenfalls für Schäden haftet, die beim Schuldner entstehen, dass ihm eine Frist gesetzt werden kann, das Hauptverfahren einzuleiten, dass er gegebenenfalls Sicherheitsleistungen stellen muss, dass dem Schuldner Widerspruch möglich sein muss, dass dafür auch nicht ein Verfahren gewählt wird, das dann eine Ewigkeit dauert, sondern dem Verfahren vorher ungefähr entspricht, dass es keine Übersicherung gibt, und dass auch dem Schuldner das Existenzminimum bleiben muss.
Es gibt das Problem der Treuhandkonten. Wenn dort überhaupt eine Pfändung möglich sein sollte – ich will das einmal offen lassen –, dann muss das jedenfalls in ganz besonderer Weise gesichert werden. Ähnliches gilt für Gemeinschaftskonten – obwohl das nicht dasselbe ist, eigentlich direkt nichts miteinander zu tun hat –, weil es um den Schutz auch Dritter geht, und für dritte Betroffene sind besondere Schutzmaßnahmen erforderlich.
Ich will daran erinnern, dass für die Kommunikation der Banken Standardformulare sinnvoll wären, und will in diesem Zusammenhang und abschließend noch einmal sagen: Es sind sicherlich noch rechtsvergleichende Untersuchungen, Detailuntersuchungen erforderlich. Ich will ausdrücklich meinen Dank an die Kommission aussprechen für diese umfangreichen Untersuchungen und Studien, und den Dank an alle Kollegen. Wir haben alle sehr gut zusammengearbeitet. Ich gehe davon aus, dass das in großem Einvernehmen beschlossen werden wird."@ro18
"Vážená pani predsedajúca, bola to zaujímavá rozprava. Teraz prejdeme k úplne odlišnej téme. Uvidíme, či sa nám skôr či neskôr podarí dopracovať sa k nejakému výsledku.
Isté porekadlo, ktoré je, predpokladám, blízke celej Európe, hovorí, že peniaze neprinášajú šťastie, ale prinášajú pokoj duše. Dovoľte mi začať v tomto duchu tým, že všetkým občanom Európy zaprajem pokoj duše.
Ak vám však niekto dlhuje peniaze, ak vám niekto dlhuje peniaze za predaj, škodu alebo podobne, často to neprináša pokoj duše, ale skôr starosti. Vyhne sa dlžník svojim povinnostiam? Zatají svoje peniaze alebo majetok, možno dokonca ešte dlhšie, ako sa koná dnešná rozprava?
Všetky členské štáty majú postupy, ktorých cieľom je tomu zabrániť. Medzi takéto postupy patria zablokovanie účtu, súdne nariadenie, zatknutie a zaistenie: existuje množstvo rôznych termínov. Postupy sa medzi sebou výrazne líšia a situácia je mimoriadne komplikovaná, pričom tu musíme riešiť navyše aj jazykovú otázku. Tí, ktorí by chceli použiť rôzne cezhraničné postupy členských štátov, môžu celkom pokojne zistiť, že dlžník vzal nohy na plecia alebo, ako hovoríme v Nemecku, že zajac zdupkal. Inými slovami, že dlžník mal dostatok času na to, aby svoj majetok ukryl.
V pohraničných oblastiach Európy je tento problém v súčasnosti veľmi rozšírený a keďže všetci smerujeme k jednotnej platobnej oblasti s bezhotovostnými transakciami, stáva sa každým dňom pálčivejším. Za takýchto okolností totiž ustavične pribúdajú príležitosti na ukrývanie majetku. Komisia preto prišla s iniciatívou, a chcel by som zdôrazniť, že oprávnene. Predložila veľmi dobre prepracovanú zelenú knihu, ktorá je vyčerpávajúca a podrobná, hoci niektoré jej body bude potrebné bližšie objasniť. Toto nás ešte čaká a je to aj zámerom tohto vypočutia. V tomto štádiu sa Európsky parlament nemôže zaoberať všetkými aspektmi podrobne, a ani ja nie, takže jednoducho spomeniem len niektoré kľúčové body.
V prvom rade, hoci by to malo byť vo všeobecnosti zrejmé, v správe ide o zablokovanie bankových účtov a dočasné zmrazenie bankových vkladov. Netýka sa konečného vyrovnania. Po druhé, týka sa len finančného majetku uloženého na bankových účtoch. Nezaoberá sa súdnymi nariadeniami alebo zablokovaním iného majetku. Tu si treba položiť otázku, či by harmonizácia 27 rozličných systémov našim zámerom skutočne pomohla. Podľa môjho názoru by to bol mimoriadne ťažko riaditeľný prístup, ktorého realizácia by trvala večnosť. Zasahuje do toľkých ďalších oblastí, že by to nebolo na osoh. Správny prístup je ten, o ktorom uvažuje Komisia: vytvorenie nezávislého a dodatočného európskeho postupu, podľa možnosti vo forme nariadenia, ktorý by fungoval paralelne s vnútroštátnymi predpismi, pričom tie by zostali v platnosti. V tejto súvislosti by som chcel spomenúť nariadenie Brusel I. Už existujúce nariadenie nie je postačujúce. Veriteľ nemusí len vierohodne a sumárne dokázať, že má určitú pohľadávku, ale musí tiež preukázať vzniknuté riziko.
Naším prvoradým záujmom, a ja to pociťujem rovnako, je ochrana veriteľa. Rozhodne nechcem, a to za žiadnych okolností, aby nastala situácia, v ktorej by veritelia alebo tretie strany boli poškodzované práve z dôvodu, že máme európske nariadenie. To by malo dlhodobý vplyv na samotnú Európu. V niektorých prípadoch môže nenáležité bezdôvodné zablokovanie účtu pripraviť jednotlivca o živobytie. Rád by som v skratke spomenul hlavné body: veriteľ môže znášať zodpovednosť za škody, ktoré vzniknú dlžníkovi, veriteľ by mal byť povinný začať hlavné konanie v stanovenej lehote, od veriteľa sa môže požadovať zloženie záruky, dlžník by mal mať právo podávať námietky, nemal by sa zvoliť taký postup, ktorý trvá večnosť, ale taký, ktorý je v súlade s predchádzajúcim konaním, mali by existovať ustanovenia, ktoré by zabraňovali tomu, aby bola na účte zmrazená príliš vysoká suma v prospech veriteľa, a napokon, dlžníkovi musia byť zabezpečené finančné prostriedky na živobytie.
Problém predstavujú zberné účty. Ak tu má existovať nejaká možnosť zablokovania – a túto otázku nechám otvorenú – určite je potrebné ich osobitne chrániť. To isté platí aj pre spoločné účty, hoci tie sú trochu odlišné; v skutočnosti tieto dva druhy účtov spolu priamo nesúvisia. Ide o to, že je rovnako dôležité chrániť tretie strany a všetky zúčastnené tretie strany si vyžadujú osobitné ochranné opatrenia.
Chcel by som podotknúť, že na komunikáciu s bankou by bolo užitočné zaviesť formálne oznámenia a v tejto súvislosti by som rád dodal, že štúdie porovnávajúce platné právne predpisy, ako aj detailné analýzy sú nepochybne potrebné. Tiež by som rád osobitne poďakoval Komisii za tieto vyčerpávajúce analýzy a štúdie a vyslovil vďaku aj svojim kolegom. Spoločne sme odviedli skvelú prácu. Domnievam sa, že sa správa bude tešiť všeobecnej podpore."@sk19
"Gospa predsednica, to je bila zelo zanimiva razprava. Zdaj se bomo premaknili k precej drugačni temi. Videli bomo, ali lahko prej ali slej dosežemo rezultat.
Obstaja težava skrbniških računov. Če tu obstaja kakršna koli možnost zaplembe – to možnost bom pustil odprto – jo je treba posebej zaščititi. Isto velja za skupne račune, čeprav to ni ista stvar, obe zadevi dejansko nista neposredno povezani. Pri tem je pomembno, da se zaščitijo tretje strani, potrebni so posebni zaščitni ukrepi za vse vpletene tretje strani.
Rad bi le omenil, da bi bila standardizirana uradna obvestila uporabna za bančna sporočila in v zvezi s tem želim zaključiti z besedami, da so nedvomno potrebne študije, ki primerjajo veljavne zakone in natančne analize. Prav tako in še posebej se želim zahvaliti Komisiji za te obsežne analize in študije, prav tako se zahvaljujem svojim kolegom. Dobro smo sodelovali. Domnevam, da bomo dosegli široko soglasje v korist poročila.
Obstaja pregovor, za katerega menim, da ga razumejo po vsej Evropi, in sicer, da denar ne prinaša sreče, prinaša pa miren spanec. V tem duhu naj zaželim vsem sodržavljanov v Evropi miren spanec.
A če vam nekdo dolguje denar, če vam nekdo dolguje denar od prodaje, odškodnine ali česa podobnega, je to vse prej razlog za zaskrbljenost kot za miren spanec. Se bo dolžnik izognil svojim obveznostim? Bo skril svoj denar ali svoja sredstva, mogoče celo ob poznejši uri, kot je na sporedu naša nocojšnja razprava?
Vse države članice imajo postopke, katerih cilj je preprečiti, da bi se to zgodilo. Ti vključujejo zaplembe, sodne prepovedi, aretacije in zaseg: obstaja več različnih izrazov. Postopki se zelo razlikujejo in položaj je zelo zapleten, seveda je tu še vprašanje jezika. Vsi, ki želijo uporabiti različne čezmejne postopke držav članic, bodo morda ugotovili, da je vlak že odpeljal s postaje. Z drugimi besedami, dolžnik je imel na voljo dovolj časa, da skrije svoje premoženje.
To je zdaj zelo razširjena težava prek evropskih meja ter postaja vse bolj pereča, če upoštevamo, da si Evropa vse bolj prizadeva za enotno plačilno območje z negotovinskimi transakcijami. To pomeni, da je vedno več priložnosti za skrivanje premoženja v tujini. Zato je Komisija prevzela pobudo in drznem si reči, da je to storila upravičeno. Predstavila je zelo dobro zeleno knjigo, ki je zelo obsežna in natančna, kljub nekaterim točkam, ki brez dvoma zahtevajo nadaljnjo pojasnitev. To je še vedno pred nami in je cilj obravnave. Na tej stopnji Evropski parlament ne more natančno obravnavati vseh podrobnosti, prav tako tega ne morem storiti jaz, zato bom omenil le nekaj ključnih točk.
Najprej, čeprav je to mogoče obravnavati kot dejstvo, poročilo govori le o zaplembah bančnih računov in o začasno zamrznjenih bančnih pologih. Ne obravnava končne poravnave. Drugič, pri tem gre le za finančna sredstva, shranjena na bančnih računih. Ne obravnava sodnih prepovedi ali zaplemb drugih sredstev. To postavlja vprašanje, ali bi se naši nameni resnično uresničili z uskladitvijo 27 različnih sistemov. Menim, da bi bil to izjemno neroden pristop, katerega uresničitev bi trajala zelo dolgo. Posega na tako veliko področij, da ne bi bil koristen. Pravi pristop je pristop, ki ga je imela v mislih Komisija: neodvisen in dodaten evropski postopek, najbolje v obliki uredbe, ki bi se uporabljala skupaj z nacionalnimi določbami, ki bi ostale v veljavi. V tem trenutku moram omeniti tudi uredbo „Bruselj I“. Uredba, ki že obstaja, ni zadostna. Upnik ne sme le verodostojno in na kratko dokazati, da ima zahtevek, ampak mora prikazati tudi tveganje.
Posebej nas skrbi zaščita upnika. Vendar v nobenih okoliščinah ne želim položaja, v katerem upniki ali tretje strani utrpijo škodo zaradi evropske ureditve.
To bi se odražalo v sami Evropi.
V nekaterih primerih lahko zaplemba brez upravičenega razloga nekomu uniči sredstva za preživetje. Želim navesti glavne točke: da je upnik lahko odgovoren za škodo, ki jo utrpi dolžnik; da je upnik obvezan, da sproži glavne postopke v določenem časovnem obdobju; da se lahko od upnika zahteva, da zagotovi zavarovanje; da je dolžnik upravičen do pritožbe; da se ne sme izbrati postopka, ki traja zelo dolgo, ampak postopek, ki je v skladu s prejšnjimi postopki; da so potrebne določbe, ki preprečujejo zamrznitev prevelikih vsot denarja v korist upnika ter da morajo biti dolžniku zagotovljena sredstva, s katerimi se lahko preživlja."@sl20
".
Fru talman! Detta var en intressant debatt. Vi går nu över till ett mycket annorlunda ämnesområde. Vi får se om vi så småningom kan komma fram till ett resultat.
Det finns ett talesätt som jag antar att alla européer känner till, nämligen att lycka inte kan köpas för pengar men att de kan bidra till att ge sinnesfrid. I denna anda vill jag börja med att önska alla våra medborgare i Europa frid i sinnet.
Om man emellertid står i skuld till en annan person eller om någon är skyldig en pengar från en försäljning, i form av ett skadestånd eller liknande, är detta många gånger en källa till bekymmer snarare än till sinnesfrid. Kommer gäldenären att undandra sig sina åtaganden? Kommer han att försöka gömma undan sina pengar eller tillgångar, kanske vid en ännu senare tidpunkt än kvällens debatt?
Samtliga medlemsstater tillämpar förfaranden som syftar till att förhindra att sådant händer. De innefattar kvarstad, föreläggande, gripande och beslagtagande – det finns en hel rad olika benämningar. Förfarandena varierar mycket och situationen är ytterst komplicerad, och dessutom tillkommer språksvårigheterna. Den som vill utnyttja medlemsstaternas skilda gränsöverskridande förfaranden kan mycket väl få erfara att tåget har gått eller, som vi säger i Tyskland, att haren redan har försvunnit bakom kullen. Gäldenären har med andra ord haft tid att gömma undan sina tillgångar.
Detta är numera ett mycket vanligt problem över hela Europa, och det blir alltmer påtagligt eftersom vi alla vill ha ett gemensamt betalningsområde med kontantlösa transaktioner. Detta betyder att möjligheterna att gömma undan tillgångar på andra ställen ständigt ökar. Därför har kommissionen tagit detta initiativ, och med all rätt, anser jag. Man har lagt fram en mycket bra grönbok som är detaljerad och uttömmande, även om den innehåller en del punkter som definitivt kommer att behöva klargöras ytterligare. Detta ligger fortfarande framför oss och är avsikten med utfrågningen. Varken Europaparlamentet eller jag själv kan i dagsläget i detalj gå in på alla aspekter, och jag ska därför nöja mig med att ta upp vissa centrala punkter.
För det första är det givetvis självklart att vi i betänkandet endast behandlar kvarstad på bankmedel och tillfälligt säkrande av pengar som förfallit till betalning. Det handlar inte om slutlig betalning. För det andra behandlas endast ekonomiska tillgångar i form av bankmedel. Det rör inte förelägganden eller kvarstad på andra tillgångar. Detta ger upphov till frågan om vi verkligen skulle nå vårt mål genom en harmonisering av 27 olika system. Jag anser att detta skulle vara ett ytterst ohanterligt tillvägagångssätt och ta evigheter att åstadkomma. Det inkräktar på så många andra områden att det skulle vara totalt verkningslöst. Rätt metod är det som kommissionen överväger, nämligen ett oberoende europeiskt tilläggsförfarande, helst i form av ett regelverk som kompletterar de nationella bestämmelserna som fortfarande skulle gälla. Jag bör i detta sammanhang också nämna Bryssel 1-förordningen. Den nuvarande förordningen är inte ändamålsenlig. Borgenären måste inte endast trovärdigt och summariskt visa att han har en fordran utan också att han löper en risk.
Även jag håller med om att vårt viktigaste mål är att skydda borgenären. Vad jag inte under några omständigheter vill ha är en situation där borgenärer eller tredje man kommer i kläm just för att vi har ett europeiskt regelverk. Detta skulle kunna få negativa följder för EU som institution. Om medel orättmätigt beläggs med kvarstad kan detta i vissa fall få förödande konsekvenser för gäldenärens möjligheter att försörja sig. Jag vill endast nämna de viktigaste punkterna, nämligen att en borgenär kan bli skadeståndsskyldig mot gäldenären, att borgenären ska vara skyldig att inom en bestämd tid inleda huvudmålet, att borgenären ska åläggas att ställa en säkerhet eller borgen, att gäldenären ska ha rätt att överklaga, att evighetslånga förfaranden ska undvikas och att dessa i stället i princip ska ligga i linje med tidigare förfaranden, att det ska finnas bestämmelser som innebär att det belopp som spärras för borgenärens räkning begränsas samt att gäldenären ska garanteras tillräckliga medel för sitt livsuppehälle.
Förvaltarkonton är ett särskilt problem. Om det här ska finnas någon möjlighet till kvarstad – vilket jag vill låta vara osagt – måste dessa tveklöst skyddas särskilt. Detsamma gäller för gemensamma konton, trots att detta inte är samma sak. Det finns egentligen inget direkt samband mellan dessa båda företeelser. Vad det handlar om är att det även är viktigt att skydda tredje man, och att särskilda skyddsåtgärder krävs om någon tredje man berörs.
Jag vill endast nämna att standardiserade formella meddelanden skulle vara till fördel för kommunikationen med bankerna, och jag vill i detta sammanhang avsluta med att konstatera att det antagligen behövs såväl jämförande undersökningar av gällande lagstiftning som ingående analyser. Jag vill också särskilt tacka kommissionen för de uttömmande analyserna och undersökningarna, och jag tackar även samtliga kolleger. Vårt samarbete fungerade utmärkt. Jag utgår från att alla kommer att vara överens om att stödja betänkandet."@sv22
|
| lpv:unclassifiedMetadata |
"Berichterstatter"18,15,9
"Kurt Lechner (PPE-DE ),"18,15,9
"areštavimui ir laikinam bankų indėlių įšaldymui"14
"udlæg i bankkonti"2
|
Named graphs describing this resource:
The resource appears as object in 2 triples