Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-10-24-Speech-3-474"

PredicateValue (sorted: default)
rdf:type
dcterms:Date
dcterms:Is Part Of
dcterms:Language
lpv:document identification number
"en.20071024.44.3-474"6
lpv:hasSubsequent
lpv:speaker
lpv:spoken text
". – Signora Presidente, onorevoli colleghi, la questione non è semplicemente prendere atto che il 92 per cento dell’oppio nel mondo è prodotto in Afghanistan, ma del di crescita: nel 2001, secondo i dati dell’ONU, dell’agenzia per la lotta alla droga dell’ONU, erano 8 000 gli ettari coltivati a oppio, nel 2006, 165 000; nel 2001 le tonnellate erano 185; nel 2006, 6 100. Questo significa in modo esplicito che l’attuale strategia di distruzione delle coltivazioni attraverso le fumigazioni non risolve nulla, ma anzi produce dei fenomeni sociali che vanno a moltiplicare poi la produzione di oppio. Distruggono altre coltivazioni, oltre l’oppio, e i contadini diventano sempre più poveri e finiscono nelle mani dei narcotrafficanti, che siano questi i talebani o i signori della guerra che siedono tranquillamente al governo. Allora, l’obiettivo è quello di garantire ai contadini un sostegno che per lo meno nella fase iniziale deve essere allo stesso livello economico attuale e di sottrarli alle dipendenze dei narcotrafficanti. Certo, questo progetto non risolve il problema, ma credo che nessuno lo affermi. Stiamo parlando di una sperimentazione in uno spazio limitato e non potrebbe essere altrimenti in un paese che comunque è attraversato dalla guerra e che ha un territorio controllato da bande fra di loro rivali. Ma segna comunque un passo avanti, vuol dire che una parte comunque di quell’oppio non finirà in eroina, ma finirà in morfina. E questo credo che sia utile per l’Occidente, come anche a livello globale. Non solo, io penso che dobbiamo chiarire che la possibilità di produzione di morfina è già prevista. A me, Commissaria, non risulta che vi siano tutti questi problemi in India e in Turchia, caso mai si tratterà di regolamentare, ma la risoluzione proposta prevede un ruolo degli organismi internazionali come regolamentazione e non sull’insieme dell’Afghanistan che oggi è ingestibile, ma su uno spazio estremamente limitato. D’altra parte, sono le associazioni mediche internazionali che dicono con chiarezza che oggi c’è necessità ancora di morfina, non solo nel Sud del mondo, ma paradossalmente anche nel Nord del mondo. Certo, poi si tratta di venderla calmierando i prezzi, ma è un farmaco contro il dolore e credo che ne abbiano diritto tutti, anche le popolazioni africane o le popolazioni povere. Se parliamo però di spese, si spende sicuramente meno con interventi di questo tipo e con la calmierizzazione del prezzo della morfina, piuttosto che pensando di distruggere le coltivazioni con i sistemi attuali che non ottengono nulla. Un’ultima osservazione: ho apprezzato il fatto che è un dibattito pragmatico, qui non stiamo discutendo tra chi vuole liberalizzare o legalizzare le droghe e il proibizionismo, stiamo cercando di fare un intervento concreto, pragmatico che possa aiutare una parte della popolazione afghana."@it12
lpv:spokenAs
lpv:translated text
"Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nejde jen o to prostě zaznamenat, že 92 % opia ve světě se vyrobí v Afghánistánu, ale třeba si všimnout rostoucího trendu: v roce 2001 se podle údajů agentury OSN pro drogy pěstovalo opium na 8 000 hektarech, zatímco v roce 2006 to bylo už na 165 000 hektarech; v roce 2001 byla úroda 185 tun, v roce 2006 už 6 100 tun. To zjevně znamená, že současná strategie ničení plodin vypalováním nic neřeší. Spíš to přináší sociální důsledky, které následně vyvolávají spirálu výroby opia. Ničí se i plodiny jiné než mák a zemědělci tak chudnou a končí v rukou obchodníků s drogami, především Tálibánu a vojenských vůdců, kteří si pohodlně sedí ve vládě. Cílem je proto poskytnout zemědělcům pomoc, která aspoň z počátku musí být na stejné finanční úrovni, jakou mají dnes, a tím je osvobodit ze závislosti na obchodnících s drogami. Tento plán samozřejmě nevyřeší celý problém, ale nikdo netvrdí, že by měl. Hovoříme o experimentu na omezeném území a jinak to ani nemůže být v zemi postižené válečným konfliktem, kde půdu ovládají soupeřící gangy. I přesto to znamená krok vpřed v tom, že aspoň část opia neskončí jako heroin, ale jako morfium. To je, domnívám se, užitečné pro Západ a pro celý svět. Kromě toho si podle mě musíme vyjasnit fakt, že produkce pro výrobu morfia je už zabezpečená. Nevím o tom, paní komisařko, že by všechny tyto problém existovaly i v Indii a Turecku; pokud jsou, je potřebná regulace. Usnesení, které máme před sebou, počítá s regulační úlohou pro mezinárodní orgány: ne v celém Afghánistánu, který je v současnosti neovládatelný, ale na mimořádně omezeném území. Kromě toho mezinárodní zdravotnické organizace otevřeně konstatují, že i dnes je stále morfium potřebné, nejen v jižních oblastech světa ale paradoxně i na severu. Musí se samozřejmě prodávat za oficiální ceny, ale je to lék na tišení bolesti a podle mého názoru má na něj každý nárok, i lidé v Africe a chudí lidé. Pokud už hovoříme o nákladech, je nepochybně levnější podniknout akci tohoto druhu a zavést cenovou regulaci morfia, než rozhodnout o zničení úrody pomocí dosavadních metod, které nás nedovedly nikam. Jedna poslední poznámka: vítám fakt, že toto je pragmatická diskuse, ne spor mezi zastánci liberalizace nebo legalizace drog a zastánci prohibice. Snažíme se podniknout praktické, pragmatické kroky na pomoc části afghánského obyvatelstva."@cs1
"Fru formand, mine damer og herrer! Det drejer sig ikke blot om at tage til efterretning, at 92 % af verdens opium produceres i Afghanistan, men også, at tendensen er stigende. I 2001 blev der ifølge oplysningerne fra FN's Kontor for Bekæmpelse af Narkotika anvendt 8.000 ha til opiumdyrkning, i 2006 var det 165.000 ha. I 2001 blev der dyrket 185 t, i 2006 var det 6.100 t. Dette er et klart tegn på, at den nuværende strategi med at destruere plantagerne ved at gasse dem ikke er nogen løsning, men tværtimod har nogle sociale konsekvenser, der gør opiumproduktionen endnu større. Andre afgrøder end opium bliver ødelagt, og dermed bliver bønderne endnu fattigere og ender i hænderne på narkotikahandlerne, nemlig Taleban og de krigsherrer, der sidder trygt i regeringen. Målsætningen bør derfor være at sikre bønderne en støtte, som i det mindste i starten er på samme økonomiske niveau som nu, og at gøre dem uafhængige af narkotikahandlerne. Dette forslag løser naturligvis ikke problemet, men det er der heller ingen, der påstår. Vi taler om et forsøg på et begrænset område, og det kunne heller ikke være anderledes i et krigshærget land, hvor jorden er kontrolleret af rivaliserende bander. Det er dog under alle omstændigheder et fremskridt, fordi en del af denne opium ikke vil ende som heroin, men som morfin. Og det tror jeg er en fordel for Vesten og for hele verden. Jeg mener desuden, at vi bør skabe klarhed omkring den kendsgerning, at der allerede er taget højde for morfinproduktion. Jeg var ikke klar over, fru kommissær, at alle disse problemer eksisterer i Indien og i Tyrkiet. Hvis det forholder sig sådan, er der nødvendigt med regulering. I forslaget til beslutning er der dog taget højde for, at internationale organer skal spille en regulerende rolle, ikke i Afghanistan som helhed, eftersom landet er umuligt at kontrollere på nuværende tidspunkt, men i et meget begrænset område. Desuden har de internationale lægeorganisationer givet tydeligt udtryk for, at der i dag stadig er brug for morfin, ikke bare på verdens sydlige halvkugle, men paradoksalt nok også på den nordlige halvkugle. Det skal naturligvis sælges til de officielle priser, men det er et smertestillende middel, og det har alle efter min mening ret til, også de afrikanske befolkninger og de fattige befolkninger. Hvis vi taler om udgifter, er der ingen tvivl om, at det koster mindre at træffe denne slags foranstaltninger og at sørge for priskontrol på morfin end at beslutte at ødelægge afgrøderne med de nuværende metoder, der ikke fører nogen vegne. Til sidst vil jeg sige, at jeg glæder mig over, at det var en pragmatisk forhandling og ikke en diskussion mellem dem, der går ind for liberalisering eller legalisering af narkotika, og dem, der går ind for et forbud. Vi forsøger at træffe en konkret og pragmatisk foranstaltning for at hjælpe en del af den afghanske befolkning."@da2
"Frau Präsidentin, meine Damen und Herren! Es geht hier nicht einfach nur darum, festzuhalten, dass 92 % des weltweit verfügbaren Opiums in Afghanistan angebaut werden, sondern darum, den Aufwärtstrend festzustellen. 2001 wurden den Daten des UN-Büros für Drogenbekämpfung zufolge 8 000 Hektar für den Opiumanbau verwendet, wogegen es 2006 165 000 waren; 2001 wurden 185 Tonnen geerntet, 2006 waren es 6 100. Das bedeutet offensichtlich, dass die gegenwärtige Strategie der Vernichtung der Ernte durch Ausräucherung zu nichts führt. Vielmehr hat sie soziale Konsequenzen, die in der Folge dazu führen werden, dass die Opiumherstellung spiralartig ansteigt. Andere Saaten als Opium werden vernichtet, die Bauern werden immer ärmer und landen schließlich in den Händen von Drogenhändlern, vor allem den Taliban und den Warlords, die bequem in der Regierung sitzen. Deshalb ist das Ziel, Bauern eine Unterstützung zu bieten, die sich zumindest zu Beginn auf einem ähnlichen finanziellen Niveau bewegen muss wie gegenwärtig, und die sie aus der Abhängigkeit von Drogenhändlern befreit. Dieser Plan wird das Problem natürlich nicht lösen, aber das gibt auch niemand vor. Wir sprechen über ein Experiment in einem begrenzten Raum. In einem vom Krieg gebeutelten Land, in dem rivalisierende Banden die Ländereien kontrollieren, könnte es anders nicht sein. Dennoch ist es insofern ein Schritt nach vorn, als dass zumindest ein Teil des Opiums nicht zu Heroin wird, sondern zu Morphin. Das ist meines Erachtens für den Westen und die gesamte Welt von Vorteil. Außerdem bin ich der Auffassung, dass wir klarstellen müssen, dass es bereits Bestimmungen für die Morphinherstellung gibt. Mir ist nicht bekannt, Frau Kommissarin, dass es all diese Probleme in Indien oder der Türkei gibt. Wenn dem so ist, dann brauchen wir Bestimmungen. Die vor uns liegende Entschließung sieht eine Regulierungsfunktion internationaler Gremien vor: nicht für Afghanistan insgesamt, was gegenwärtig nicht zu machen ist, sondern für ein extrem begrenztes Gebiet. Ferner verdeutlichen internationale medizinische Verbände, dass auch heute noch ein Bedarf an Morphin herrscht, nicht nur im Süden der Welt, sondern paradoxerweise auch im Norden. Das muss natürlich zu offiziellen Preisen verkauft werden, aber es ist ein Schmerzmittel und meines Erachtens hat jeder ein Recht darauf, einschließlich afrikanischer und armer Menschen. Und wo wir über Kosten sprechen: Es kostet zweifelsohne weniger, solche Maßnahmen zu ergreifen und Preiskontrollen für Morphin einzuführen, als die Entscheidung, mit den vorhandenen Methoden Saaten zu vernichten, die zu nichts führt. Eine letzte Anmerkung: Ich begrüße, dass diese Aussprache pragmatisch geführt wird und nicht wie ein Streit zwischen den Befürwortern einer Liberalisierung oder Legalisierung von Drogen und den Verfechtern eines Verbots. Wir versuchen, praktische und pragmatische Maßnahmen zu ergreifen, um einem Teil der afghanischen Bevölkerung zu helfen."@de9
"Κυρία Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, το θέμα δεν είναι απλώς να παρατηρήσουμε ότι το 92% του οπίου παγκοσμίως παράγεται στο Αφγανιστάν, αλλά να προσέξουμε την ανοδική τάση: το 2001, σύμφωνα με στοιχεία της υπηρεσίας για τα ναρκωτικά του ΟΗΕ, 80 000 στρέμματα αφιερώθηκαν στην καλλιέργεια οπίου ενώ το 2006 1 650 000· η συγκομιδή οπίου ανήλθε σε 185 τόνους το 2001 και σε 6 100 το 2006. Αυτό σημαίνει προφανώς ότι η τρέχουσα στρατηγική καταστροφής των καλλιεργειών με υποκαπνισμό δεν λύνει τίποτα. Αντιθέτως, έχει κοινωνικές επιπτώσεις που θα προκαλέσουν στη συνέχεια αύξηση της παραγωγής οπίου. Καταστρέφονται και άλλες καλλιέργειες εκτός από αυτές της μήκωνος της υπνοφόρου, ως εκ τούτου οι γεωργοί γίνονται ολοένα και πιο φτωχοί και καταλήγουν στα χέρια των λαθρεμπόρων ναρκωτικών, και ειδικότερα των Ταλιμπάν και των πολέμαρχων που συμμετέχουν ανενόχλητοι στην κυβέρνηση. Ο στόχος είναι, λοιπόν, η παροχή υποστήριξης στους γεωργούς η οποία τουλάχιστον αρχικά πρέπει να βρίσκεται στο ίδιο οικονομικό επίπεδο με τώρα, ώστε να τους απελευθερώσει από την εξάρτηση από τους λαθρεμπόρους ναρκωτικών. Αυτό το σχέδιο δεν θα επιλύσει, φυσικά, το πρόβλημα, κανείς όμως δεν ισχυρίζεται ότι θα το κάνει. Αναφερόμαστε σε ένα πείραμα σε μια περιορισμένη περιοχή, και δεν θα μπορούσε να ήταν διαφορετικά σε μια χώρα που έχει πληγεί από τον πόλεμο, όπου τη γη ελέγχουν αντίπαλες συμμορίες. Εντούτοις, συνιστά ένα βήμα προς τα εμπρός, ως προς το ότι τουλάχιστον μέρος του οπίου αυτού δεν θα καταλήξει στην παραγωγή ηρωίνης, αλλά μορφίνης. Αυτό, πιστεύω, είναι ωφέλιμο για τη Δύση και ολόκληρο τον κόσμο. Εξάλλου, πιστεύω ότι πρέπει να διευκρινίσουμε το γεγονός ότι υπάρχει ήδη πρόβλεψη για παραγωγή μορφίνης. Δεν γνωρίζω, κυρία Επίτροπε, αν όλα αυτά τα προβλήματα υπάρχουν στην Ινδία και στην Τουρκία· αν ναι, απαιτείται νομοθετική ρύθμιση. Το ψήφισμα που έχουμε ενώπιόν μας, ωστόσο, προβλέπει έναν ρυθμιστικό ρόλο για τα διεθνή όργανα: όχι στο σύνολο του Αφγανιστάν, κάτι που είναι δυσεφάρμοστο επί του παρόντος, αλλά σε μια εξαιρετικά περιορισμένη περιοχή. Επιπλέον, διεθνείς ιατρικοί σύλλογοι καθιστούν σαφές ότι εξακολουθεί να υπάρχει ανάγκη για μορφίνη σήμερα, όχι μόνο στο νότιο ημισφαίριο, αλλά παραδόξως και στο βόρειο. Πρέπει φυσικά να πωλείται σε επίσημες τιμές, πρόκειται όμως για παυσίπονο και κατά τη γνώμη μου όλοι το δικαιούνται, συμπεριλαμβανομένου του αφρικανικού πληθυσμού και των φτωχών. Αν μιλάμε για κόστος, αναμφίβολα κοστίζει λιγότερο μια τέτοιου είδους δράση και η εφαρμογή ελέγχων των τιμών της μορφίνης, από την καταστροφή των καλλιεργειών με τη χρήση των υφιστάμενων μεθόδων που δεν μας βγάζει πουθενά. Ένα τελευταίο σχόλιο. Χαιρετίζω το γεγονός ότι η σημερινή υπήρξε μια ρεαλιστική συζήτηση, και όχι μια αντιπαράθεση μεταξύ όσων επιθυμούν την ελευθέρωση ή τη νομιμοποίηση των ναρκωτικών και την απαγόρευση. Προσπαθούμε να αναλάβουμε πρακτική, ρεαλιστική δράση για να βοηθήσουμε ένα μέρος του αφγανικού πληθυσμού."@el10
"Madam President, ladies and gentlemen, it is not a matter simply of observing that 92% of opium in the world is produced in Afghanistan but of noting the upward trend: in 2001, according to data from the UN drugs agency, 8 000 hectares were given over to opium growing while in 2006 it was 165 000; 185 tons were harvested in 2001, 6 100 in 2006. This obviously means that the current strategy of destroying crops by fumigation solves nothing. Rather, it has social consequences that will subsequently cause opium production to spiral. Crops other than opium poppies are destroyed, so farmers become ever poorer and end up in the hands of drug traffickers, namely the Taliban and the warlords sitting comfortably in government. The goal is therefore to provide farmers with support which at least initially must be at the same financial level as now, freeing them from dependence on drug traffickers. This plan will not solve the problem, of course, but no one is claiming that it will. We are talking about an experiment in a limited area, and it could not be otherwise in a war-torn country where land is controlled by rival gangs. It nevertheless constitutes a step forward, in that at least part of that opium will not end up as heroin, but as morphine. That, I believe, is beneficial for the West and the entire world. Besides, I think we must clarify the fact that there is already provision for morphine production. I am not aware, Commissioner, that all these problems exist in India and Turkey; if so, regulation is needed. The resolution before us, however, envisages a regulatory role for international bodies: not over Afghanistan as a whole, which is unmanageable at present, but over an extremely limited area. Furthermore, international medical associations are making plain that there is still a need for morphine today, not only in the South of the world, but paradoxically in the North too. It must of course be sold at official prices, but it is a painkiller and in my opinion everyone is entitled to it, including African people and poor people. If we are talking about expense, it undoubtedly costs less to take action of this kind and to place price controls on morphine, rather than deciding to destroy crops using the existing methods which get us nowhere. One last comment: I welcome the fact that this has been a pragmatic debate, not an argument between those wishing to liberalise or legalise drugs and prohibitionism. We are trying to take practical, pragmatic action to assist part of the Afghan population."@en4
"Señora Presidenta, Señorías, no es cuestión simplemente de constatar que el 92 % del opio mundial se produce en Afganistán, sino de advertir su tendencia creciente: en 2001, según datos de la agencia de la ONU para la droga, había 8 000 hectáreas dedicadas al cultivo de opio, mientras que el 2006 llegaban a 165 000; en 2001 se cosecharon 185 toneladas, y 6 100 en 2006. Esto significa claramente que la actual estrategia de destruir los cultivos mediante fumigación no resuelve nada. Antes al contrario, tiene unas consecuencias sociales que hacen que después la producción de opio crezca exponencialmente. Se destruyen los cultivos agrícolas en vez de acabar con los campos de opio, por lo que los agricultores se vuelven aún más pobres y acaban en manos de los traficantes de drogas, es decir, de los talibanes y de los señores de la guerra que se sientan tranquilamente en el gobierno. Por consiguiente, el objetivo consiste en proporcionar a los agricultores un apoyo que al menos inicialmente debe estar al mismo nivel financiero que ahora, liberándolos de la dependencia de los narcotraficantes. Evidentemente este plan no solucionará el problema, pero nadie pretende que lo vaya a hacer. Estamos hablando de un experimento en una zona limitada, como no podría ser de otro modo en un país destruido por la guerra, cuyo territorio está controlado por bandas rivales. Sin embargo, representa un paso hacia adelante, ya que por lo menos el opio no acabará como heroína, sino como morfina. Creo que esto será beneficioso para Occidente y para el mundo entero. Por otro lado, creo que debemos aclarar el hecho de que ya se ha previsto la producción de morfina. No tengo constancia, Comisaria, de que exista este tipo de problemas en la India y en Turquía; si existen, entonces necesitamos controlarlos. La resolución presentada contempla, no obstante, una función de control para los organismos internacionales: no sobre el conjunto de Afganistán, algo impracticable por el momento, sino sobre una zona muy reducida. Además de esto, las asociaciones médicas internacionales han dicho claramente que sigue habiendo necesidad de morfina en la actualidad, no sólo en el Sur del planeta, sino paradójicamente también en el Norte. Naturalmente se deberá vender a los precios oficiales, pero se trata de un analgésico y a mi juicio todo el mundo tiene derecho al mismo, incluso los africanos y los pobres. Si hablamos de gastos, sin duda cuestan menos las medidas de este tipo, introduciendo controles de precios sobre la morfina, que la destrucción de los cultivos con los métodos habituales, lo que no nos lleva a ninguna parte. Un último comentario: me satisface que el nuestro haya sido un debate pragmático, y no una discusión entre quienes desean liberalizar o legalizar las drogas y los prohibicionistas. Estamos tratando de emprender acciones prácticas y positivas para ayudar a una parte de la población afgana."@es21
"Proua juhataja, daamid ja härrad, siin ei ole küsimus mitte üksnes nentimises, et 92 % maailma oopiumist toodetakse Afganistanis, vaid kasvava suundumuse märkimises: ÜRO uimastiagentuuri andmetel pandi 2001. aastal 8000 hektarit oopiumi alla, samas kui 2006. aastal oli see 165 000 hektarit; 2001. aastal lõigati 185 tonni, 2006. aastal 6100. See tähendab ilmselgelt, et praegune strateegia saagi hävitamisele fumigeerimise teel ei lahenda midagi. Pigem on sellel sotsiaalsed tagajärjed, mille tulemusel oopiumitootmine hakkab pidevalt tõusma. Hävitatakse muid vilju peale oopiumimoonide, nii et talunikud muutuvad veelgi vaesemaks ja lõpetavad uimastikaubitsejate, nimelt Talibani ja mugavalt valitsuses istuvate sõjapealike, kätes. Seepärast on eesmärk toetada talunikke esialgu vähemalt samas summas nagu nad praegu saavad, mis vabastaks nad uimastikaubitsejate haardest. See kava ei lahenda muidugi probleemi, kuid keegi ei väidagi, et see lahendab. Me räägime eksperimendist teatud piirkonnas, ja teisiti ei saakski see olla sõja küüsis riigis, kus maad kontrollivad rivaalitsevad ängid. Sellegipoolest on see samm edasi selles mõttes, et vähemalt pool sellest oopiumist ei saa heroiiniks, vaid morfiiniks. Mina usun, et see on kasulik Läänele ja kogu maailmale. Peale selle arvan ma, et me peame selgitama seda, et juba praegu on olemas säte morfiini tootmise kohta. Ma ei ole teadlik, volinik, et kõik need probleemid Indias ja Türgis eksisteerivad; kui nii, on vaja määrust. Meie ees olevas resolutsioonis nähakse siiski ette regulatiivne roll rahvusvahelistele organitele – mitte kogu Afganistanis, mis on praegu haldamatu, vaid väga piiratud alal. Lisaks väidavad rahvusvahelised meditsiiniühingud, et täna on ikka veel vajadus morfiini järele, mitte ainult maailma lõunaosas, vaid paradoksaalselt ka Põhjas. Seda tuleb loomulikult müüa ametlike hindadega, kuid tegemist on valuvaigistiga ja minu arvates on kõigil õigus seda saada, ka Aafrika inimestel ja vaestel inimestel. Kui me räägime kuludest, siis on kahtlemata odavam võtta sedasorti meetmeid ja kontrollida morfiini hinda, kui otsustada saak hävitada kasutades olemasolevaid meetodeid, mis ei vii meid kuskile. Üks viimane tähelepanek: ma tervitan asjaolu, et see on olnud pragmaatiline arutelu, mitte vaidlus uimastite liberaliseerimise või legaliseerimise ja keelustamise vahel. Me püüame võtta praktilisi, pragmaatilisi samme osa Afgaani rahvastiku aitamiseks."@et5
"Arvoisa puhemies, hyvät parlamentin jäsenet, sen toteaminen, että 92 prosenttia maailman oopiumista tuotetaan Afganistanissa, ei ole riittävää, vaan on tärkeää huomata kasvusuuntaus. YK:n huumejärjestön mukaan vuonna 2001 oopiumin viljelyala Afganistanissa oli 8 000 hehtaaria, kun vuonna 2006 se oli noussut 165 000 hehtaariin; vuonna 2001 sato oli 185 tonnia ja vuonna 2006 se oli 6 100 tonnia. Tämä tarkoittaa tietenkin, että nykyinen strategia eli satojen tuhoaminen savustamalla ei ratkaise ongelmaa. Sillä on päinvastoin sosiaalisia seurauksia, jotka johtavat oopiumituotannon lisääntymiseen. Oopiumiunikkojen rinnalla tuhotaan muita viljelmiä, jolloin viljelijät köyhtyvät entisestään ja joutuvat huumekauppiaiden eli talebanien ja hallituksessa kaikessa turvassa istuvien sotaherrojen käsiin. Tavoitteena on siis antaa viljelijöille ainakin ensi alkuun nykyistä vastaavaa taloudellista tukea, jolloin he voivat vapautua riippuvuudestaan huumekauppiaista. Tämä ei tietenkään ratkaise ongelmaa, mutta kukaan ei ole niin väittänytkään. Puhumme nyt rajatulla alueella suoritettavasta kokeilusta, eikä muu olisikaan mahdollista sodan repimässä maassa, jonka alueita keskenään kilpailevat ryhmät kontrolloivat. Se on kuitenkin askel eteenpäin, koska ainakin osa oopiumista ei tällöin päädy heroiiniksi vaan morfiiniksi. Uskon tämän hyödyttävän niin länsimaita kuin koko maailmaakin. Lisäksi on uskoakseni selvennettävä sitä seikkaa, että morfiinin tuotannosta on säädetty jo ennestään. En ole tietoinen, arvoisa komission jäsen, vastaavista ongelmista Intiassa ja Turkissa, mutta mikäli näin on, sääntely on tarpeen. Käsiteltävänä olevassa mietinnössä suunnitellaan kuitenkin sääntelyn uskomista kansainvälisille elimille, ei Afganistanissa kokonaisuudessaan, mitä ei toistaiseksi voida ajatella, vaan hyvin rajoitetulla alueella. Kansainväliset lääketieteelliset järjestöt ovat lisäksi sanoneet selvästi, että morfiinia tarvitaan edelleen paitsi eteläisellä pallonpuoliskolla, paradoksaalisesti myös pohjoisessa. Myynnissä on tietenkin noudatettava virallisia hintoja, mutta morfiini on kipulääke ja mielestäni kaikilla, myös afrikkalaisilla ja köyhillä, on oikeus siihen. Kustannuksista puheen ollen, tällaiset toimet ja morfiinin hinnan sääntely tulevat epäilemättä halvemmaksi kuin satojen tuhoaminen nykyisin menetelmin, mikä ei johda tuloksiin. Lopuksi, iloitsen siitä, että käyty keskustelu on ollut pragmaattista, eikä huumeiden vapauttamisen tai laillistamisen ja niiden kieltämisen kannattajien välistä riitelyä. Pyrimme pragmaattisiin käytännön toimiin auttaaksemme tätä osaa Afganistanin väestöstä."@fi7
"Madame la Présidente, Mesdames et Messieurs, il ne s’agit pas seulement d’observer que 92 % de l’opium du monde est produit en Afghanistan, mais aussi de remarquer la tendance à la hausse: en 2001, selon des données de l’agence anti-drogue des Nations unies, 8 000 hectares étaient consacrés à la culture de l’opium, contre 165 000 en 2006; 185 tonnes ont été récoltées en 2001, 6 100 en 2006. Cela signifie évidemment que l’actuelle stratégie de destruction des cultures par fumigation ne résout rien. Elle a plutôt des conséquences sociales qui entraîneront, à terme, la montée en flèche de la production d’opium. Des cultures autres que le pavot à opium sont détruites, et les agriculteurs deviennent donc encore plus pauvres et finissent aux mains des trafiquants de drogue, à savoir les talibans et les seigneurs de guerre qui siègent confortablement au gouvernement. L’objectif est dès lors d’apporter aux agriculteurs une aide qui, du moins au départ, doit atteindre le même niveau financier qu’à l’heure actuelle, les libérant ainsi de la dépendance des trafiquants de drogue. Ce plan ne résoudra bien sûr pas le problème, mais personne ne prétend qu’il le fera. Nous parlons d’une expérience dans une zone limitée, et il ne peut en être autrement dans un pays ravagé par la guerre où les terres sont contrôlées par des gangs rivaux. Cela constitue néanmoins un pas en avant, en ce sens qu’au moins une partie de l’opium ne sera pas transformée en héroïne, mais en morphine. C’est, je pense, bénéfique pour l’Occident et le monde entier. En outre, je pense que nous devons clarifier le fait que la possibilité de produire de la morphine est déjà prévue. Je n’ai pas connaissance, Madame le Commissaire, de l’existence de tous ces problèmes en Inde et en Turquie. Si tel est le cas, une réglementation est nécessaire. La résolution qui se trouve devant nous envisage quand même un rôle réglementaire pour les organes internationaux: pas sur l’Afghanistan dans son ensemble, qui est à l’heure actuelle ingérable, mais sur une zone extrêmement limitée. En outre, les associations médicales internationales disent clairement qu’il y a aujourd’hui encore un besoin de morphine, non seulement dans l’hémisphère sud du globe, mais, paradoxalement, dans le nord également. Elle doit bien sûr être vendue aux prix officiels, mais il s’agit d’un analgésique et, selon moi, tout le monde y a droit, y compris les Africains et les populations pauvres. En ce qui concerne les dépenses, cela coûte indubitablement moins cher d’entreprendre une action de ce genre et de contrôler le prix de la morphine que de décider de détruire des cultures à l’aide des méthodes existantes, ce qui ne nous mène nulle part. Une dernière remarque: je me réjouis que ce débat ait été un débat pragmatique et non une querelle entre ceux qui veulent libéraliser ou légaliser les drogues et ceux qui veulent les interdire. Nous essayons de prendre des mesures pratiques, pragmatiques afin d’aider une partie de la population afghane."@fr8
"Elnök asszony, hölgyeim és uraim, nem csak arról van szó, hogy megállapítjuk, hogy a világ ópiumtermelésének 92%-át Afganisztán adja, hanem tudomásul kell vennünk egy növekvő tendenciát is: 2001-ben az ENSZ kábítószerügynökségének adatai szerint 8 000 hektáron folyta ópiumtermesztés, míg 2006-ban 165 000-on; és 2001-ben 185 tonnát arattak, míg 2006-ban 6 100-at. Ez nyilvánvalóan annyit tesz, hogy a termény égetéssel való elpusztításának jelenlegi stratégiája semmit sem old meg. Ehelyett olyan társadalmi következmények merülnek fel, melyek ezt követően az ópiumtermelés spirális növekedéséhez vezetnek. Az ópiummáktól eltérő terményeket elpusztítják, a gazdálkodók még szegényebbek lesznek, és kábítószercsempészek kezébe, pontosabban a Talibánhoz kerülnek, a hadurak pedig kényelmesen ülnek a kormányban. Az a cél tehát, hogy a gazdálkodók támogatást kapjanak, mely legalább kezdetben ugyanolyan pénzügyi szinten van, mint most, és ezzel megszabadulhatnak a kábítószercsempészektől. Ez a terv nem fogja természetesen megoldani a problémát, azonban senki sem állítja, hogy igen. Egy kis területen folytatandó kísérletről beszélünk, és egy háború sújtotta országban ez nem is lehet máshogy, hiszen itt a földterületet rivális bandák ellenőrzik. Mindenesetre előremutató lépés, legalábbis az, hogy az ópiumból nem lesz heroin, hanem morfium. Ez szerintem előnyös a Nyugatnak és az egész világnak. Emellett szerintem egyértelművé kell tennünk, hogy a morfiumgyártásról már rendelkeztek. Nem tudok arról, biztos asszony, hogy mindezen problémák Indiában és Törökországban is fennállnak; ha igen, szabályozásra van szükség. A megoldás, ami előttünk áll, mindenesetre szabályozó szerepet ír elő a nemzetközi szervek számára: nem Afganisztán egésze felett, ami jelenleg kezelhetetlen lenni, hanem egy rendkívül korlátozott terület felett. Emellett a nemzetközi orvosi szövetségek egyértelművé teszik, hogy még ma is szükség van morfiumra, nem csak a világ déli részén, hanem paradox módon északon is. Természetesen hivatalos árakon kell értéesíteni, azonban fájdalomcsillapítóról van szó, amihez szerintem mindenkinek joga van, az afrikaiaknak és a szegényeknek is. Ha költségekről beszélünk, kétségtelenül kevesebbe kerül ilyenfajta intézkedésekbe fogni, és árellenőrzést végrehajtani a morfiummal kapcsolatban, mint úgy határozni, hogy a meglévő eszközökkel elpusztítjuk a terményt, amivel sehova sem jutunk. Egy utolsó észrevétel: üdvözlöm a tényt, hogy ez pragmatikus vita volt, nem pedig érv a kábítószereket liberalizálni vagy legalizálni kívánók és a tiltók között. Azon vagyunk, hogy gyakorlatias, pragmatikus intézkedéseket hozzunk az afgán népesség egy részének megsegítésére."@hu11
"Gerb. pirmininke, ponios ir ponai, svarbu ne tik konstatuoti, kad 92 proc. opiumo pasaulyje pagaminama Afganistane, bet ir pabrėžti augimo tendenciją: 2001 m., JT Narkotikų agentūros duomenimis, opiumo auginimui buvo skirta 8 000 hektarų, o 2006 m. buvo jau 165 000 ha; 2001 m. derlius buvo 185 tonos, o 2006 m. – 6 100 tonų. Tai neabejotinai reiškia, kad dabartinė pasėlių naikinimo atliekant fumigaciją strategija nieko neišsprendžia. Veikiau ji turi socialinių pasekmių, kurios vėliau įsuks opiumo produkcijos spiralę. Sunaikinami ir kitokie nei daržinių aguonų pasėliai, todėl ūkininkai nuskursta ir patenka į narkotikų prekeivių – būtent, Talibano ir vyriausybėje patogiai sėdinčių karo vadeivų rankas. Taigi tikslas yra suteikti ūkininkams paramą, kurios finansinis lygis, bent jau iš pradžių, turėtų būti toks pat, kaip dabar, išlaisvinant juos iš priklausomybės nuo narkotikų prekeivių. Šis planas, žinoma, problemos neišspręs, bet niekas ir nesako, kad išspręs. Kalbame apie eksperimentą ribotoje teritorijoje; kitaip ir negali būti karo draskomoje šalyje, kurioje žemę kontroliuoja tarpusavyje besivaržančios gaujos. Tačiau vis dėlto tai yra žingsnis į priekį – bent jau tiek, kad opiumas taps ne heroinu, o morfinu. Manau, kad tai naudinga Vakarams ir visam pasauliui. Be to, aš manau, kad mes turime išsiaiškinti faktą, kad jau yra nuostata dėl morfino gamybos. Man nėra žinoma, Komisijos nare, apie tai, kad visos šios problemos egzistuoja Indijoje arba Turkijoje; jeigu taip, reikalingas reguliavimas. Tačiau nutarime, kurį turėtume priimti, reguliuotojų vaidmenys numatomi tarptautinėms institucijoms: ne visame Afganistane – tai šiuo metu neįsivaizduojama, bet nepaprastai ribotame plote. Be to, tarptautinės medicinos asociacijos aiškiai teigia, kad šiandien morfinas vis dar reikalingas – ne tik pasaulio pietuose, bet, nors ir paradoksalu, ir šiaurėje. Žinoma, jis turi būti parduodamas oficialiomis kainomis, tačiau tai yra nuskausminamasis vaistas, ir, mano nuomone, jį turi teisę gauti kiekvienas, įskaitant Afrikos žmones ir nepasiturinčiuosius. Jeigu kalbame apie išlaidas, tai, be abejo, imtis tokio veiksmo ir pradėti kontroliuoti morfino kainas būtų pigiau, negu nuspręsti sunaikinti pasėlius, taikant esamus metodus, kurie niekur mūsų nenuves. Dar paskutinė pastaba: aš džiaugiuosi, kad ši diskusija yra pragmatiška, o ne ginčas tarp norinčiųjų liberalizuoti arba legalizuoti narkotikus ir draudimo šalininkų. Mes stengiamės pradėti praktišką, pragmatišką veiklą daliai Afganistano gyventojų padėti."@lt14
"Priekšsēdētājas kundze, dāmas un kungi! Šis nav jautājums tikai par novērošanu, ka 92 % no pasaules opija ir saražots Afganistānā, bet arī par pieaugošas tendences atzīmēšanu: 2001. gadā saskaņā ar ANO narkotiku apkarošanas aģentūras datiem 8 000 hektāri tika atvēlēti opija audzēšanai, kamēr 2006. gadā tie bija 165 000 hektāri; 2001. gadā tika novāktas 185 tonnas, 2006. gadā – 6 100 tonnas. Tas acīmredzot nozīmē, ka pašreizējā opiju magoņu ražas iznīcināšanas stratēģija ar fumigāciju neko neatrisina. Drīzāk tam ir sociālās sekas, kuras pēc tam izraisīs opija ražošanas attīstību pa spirāli. Tiek iznīcinātas citas augu kultūras, nevis opija magones, tāpēc zemnieki kļūst arvien nabadzīgāki un nonāk narkotiku tirgotāju pakļautībā, proti, talibu un militāristu, kuri ērti iekārtojušies valdībā. Tāpēc mērķis ir sniegt zemniekiem atbalstu, kam vismaz sākotnēji ir jābūt tādā pašā finansiālajā līmenī kā pašlaik, atbrīvojot viņus no atkarības no narkotiku kontrabandistiem. Ar šo plānu, protams, neatrisinās problēmu, bet neviens neapgalvo, ka tas atrisinās. Mēs runājam par eksperimentu ierobežotā teritorijā un tas nevarētu būt citādi kara plosītā valstī, kur zemi kontrolē konkurējošas bandas. Tomēr tas ir solis uz priekšu, ka vismaz daļa no šā opija nekļūs par heroīnu, bet par morfiju. Tas, es uzskatu, ir izdevīgi rietumiem un visai pasaulei. Turklāt es domāju, ka mums ir jāprecizē tas fakts, ka morfija ražošana jau tiek nodrošināta. Man nav zināms par to, komisāre, ka visas šīs problēmas pastāv Indijā un Turcijā, ja tā, ir nepieciešams regulējums. Tomēr ar rezolūciju, kuru mēs izskatām, paredz regulatīvo lomu starptautiskajām struktūrām: ne pār Afganistānu kopumā, kas pašlaik nav kontrolējama, bet pār ārkārtīgi ierobežotu teritoriju. Turklāt starptautiskās medicīnas asociācijas skaidri norāda, ka pašlaik joprojām ir nepieciešamība pēc morfija ne tikai pasaules dienvidos, bet paradoksālā kārtā arī ziemeļos. To, protams, ir jāpārdod par oficiālām cenām, bet tas ir pretsāpju līdzeklis un, manuprāt, ikvienam ir tiesības uz šiem līdzekļiem, tostarp arī Āfrikas cilvēkiem un nabadzīgiem cilvēkiem. Ja mēs runājam par izdevumiem, tas, bez šaubām, izmaksā mazāk veikt šāda veida pasākumus un ieviest cenu kontroli par morfiju, nevis izlemt iznīcināt opija magoņu ražu, izmantojot pašreizējās metodes, kas mums neko nedod. Viens pēdējais komentārs: es atzinīgi vērtēju faktu, ka šīs ir bijušas pragmatiskas debates, nevis strīds starp tiem, kuri vēlas liberalizēt vai legalizēt narkotikas un narkotiku pārdošanas pretiniekiem. Mēs cenšamies rīkoties praktiski un pragmatiski, lai palīdzētu Afganistānas iedzīvotāju daļai."@lv13
"Signora Presidente, onorevoli colleghi, la questione non è semplicemente prendere atto che il 92% dell'oppio nel mondo è prodotto in Afghanistan, ma del di crescita: nel 2001, secondo i dati dell'ONU, dell'agenzia per la lotta alla droga dell'ONU, erano 8 000 gli ettari coltivati a oppio, nel 2006, 165 000; nel 2001 le tonnellate erano 185; nel 2006, 6 100. Questo significa in modo esplicito che l'attuale strategia di distruzione delle coltivazioni attraverso le fumigazioni non risolve nulla, ma anzi produce dei fenomeni sociali che vanno a moltiplicare poi la produzione di oppio. Distruggono altre coltivazioni, oltre l'oppio, e i contadini diventano sempre più poveri e finiscono nelle mani dei narcotrafficanti, che siano questi i talebani o i signori della guerra che siedono tranquillamente al governo. Allora, l'obiettivo è quello di garantire ai contadini un sostegno che per lo meno nella fase iniziale deve essere allo stesso livello economico attuale e di sottrarli alle dipendenze dei narcotrafficanti. Certo, questo progetto non risolve il problema, ma credo che nessuno lo affermi. Stiamo parlando di una sperimentazione in uno spazio limitato e non potrebbe essere altrimenti in un paese che comunque è attraversato dalla guerra e che ha un territorio controllato da bande fra di loro rivali. Ma segna comunque un passo avanti, vuol dire che una parte comunque di quell'oppio non finirà in eroina, ma finirà in morfina. E questo credo che sia utile per l'Occidente, come anche a livello globale. Non solo, io penso che dobbiamo chiarire che la possibilità di produzione di morfina è già prevista. A me, Commissaria, non risulta che vi siano tutti questi problemi in India e in Turchia, caso mai si tratterà di regolamentare, ma la risoluzione proposta prevede un ruolo degli organismi internazionali come regolamentazione e non sull'insieme dell'Afghanistan che oggi è ingestibile, ma su uno spazio estremamente limitato. D'altra parte, sono le associazioni mediche internazionali che dicono con chiarezza che oggi c'è necessità ancora di morfina, non solo nel Sud del mondo, ma paradossalmente anche nel Nord del mondo. Certo, poi si tratta di venderla calmierando i prezzi, ma è un farmaco contro il dolore e credo che ne abbiano diritto tutti, anche le popolazioni africane o le popolazioni povere. Se parliamo però di spese, si spende sicuramente meno con interventi di questo tipo e con la calmierizzazione del prezzo della morfina, piuttosto che pensando di distruggere le coltivazioni con i sistemi attuali che non ottengono nulla. Un'ultima osservazione: ho apprezzato il fatto che è un dibattito pragmatico, qui non stiamo discutendo tra chi vuole liberalizzare o legalizzare le droghe e il proibizionismo, stiamo cercando di fare un intervento concreto, pragmatico che possa aiutare una parte della popolazione afghana."@mt15
"Mevrouw de Voorzitter, dames en heren, het is niet een kwestie van simpelweg constateren dat 92 procent van de opium in de wereld wordt geproduceerd, maar van het onderkennen van de tendens: volgens gegevens van het antidrugsagentschap van de VN werd in 2001 8000 hectare gewijd aan de opiumteelt en in 2006 maar liefst 165 000 hectare; de oogst in 2001 bedroeg 185 ton en in 2006 6100 ton. Hieruit blijkt natuurlijk dat de huidige strategie van gewasvernietiging door bespuiting niets oplost. Integendeel, deze heeft maatschappelijke gevolgen die er uiteindelijk voor zullen zorgen dat de opiumproductie uit de hand loopt. Andere gewassen dan opiumpapaver worden vernietigd, waardoor boeren nog armer worden en in de armen worden gedreven van de drugshandelaren: de Taliban en de drugsbaronnen die comfortabel in de regering zitten. Het doel is daarom om boeren van steun te voorzien die, in ieder geval aanvankelijk, van hetzelfde financiële niveau moet zijn als nu, waardoor ze zich los kunnen maken van de drugshandelaren. Dit plan zal het probleem natuurlijk niet oplossen, maar dat wordt ook door niemand beweerd. We hebben het hier over een beperkt experiment, en dat kan ook niet anders in een door oorlog verscheurd land waar rivaliserende bendes over het grondbezit gaan. Desalniettemin is het een stap voorwaarts, omdat op zijn minst een gedeelte van de opium zo niet zal eindigen als heroïne, maar als morfine. Dat is in mijn optiek gunstig voor het westen en voor de hele wereld. Daarnaast moet het duidelijk zijn dat er al regelgeving bestaat voor morfineproductie. Commissaris, ik ben niet op de hoogte van deze problemen in India en Turkije; als ze bestaan, is regulering noodzakelijk. De huidige resolutie voorziet echter in een regelgevende taak voor internationale lichamen: niet met betrekking tot heel Afghanistan, dat op dit moment niet te beheren valt, maar tot een uitermate beperkt gebied. Daarnaast wijzen internationale medische organisaties erop dat er nog steeds een tekort aan morfine bestaat, niet alleen in het zuidelijke gedeelte van de wereld, maar paradoxaal genoeg ook in het noorden. Morfine moet natuurlijk tegen officiële prijzen verkocht worden, maar het is een pijnstiller en naar mijn mening heeft iedereen er recht op, met inbegrip van Afrikanen en arme mensen. Als het om het kostenplaatje gaat, kost het ongetwijfeld minder om dergelijke maatregelen te nemen en prijsbeperkingen voor morfine op te leggen dan om te besluiten gewassen te vernietigen met de bestaande methoden waar we niets aan hebben. Een laatste commentaar: ik ben erg verheugd dat dit een pragmatisch debat is geweest, niet een ruzie tussen degenen die drugs willen liberaliseren of legaliseren en degenen die ze willen verbieden. We proberen praktische, pragmatische maatregelen te nemen om een gedeelte van de Afghaanse bevolking te helpen."@nl3
"− Pani przewodnicząca, panie i panowie! Nie chodzi o fakt, iż 92% opium na świecie jest wytwarzane w Afganistanie, ale o to, że tendencja jest zwyżkowa: w 2001 r., według informacji agencji ds. narkotyków ONZ, 8 000 hektarów zostało przeznaczonych na produkcję opium, podczas gdy w 2006 r. – 165 000; w 2001 r. zebrano 185 ton, a w 2006 r. – 6 100. Bez wątpienia oznacza to, że obecna strategia niszczenia plonów poprzez odkażanie ich niczego nie rozwiązuje. Ma ona raczej konsekwencje społeczne, które w rezultacie wywołają efekt spirali w produkcji opium. Uprawy inne niż mak do wywarzania opium zostaną zniszczone, rolnicy zubożeją i wpadną w ręce przemytników narkotyków, a mianowicie talibów i dygnitarzy wojskowych wygodnie zasiadających w rządzie. Celem jest więc zapewnienie rolnikom wsparcia, które przynajmniej początkowo będzie na takim samym poziomie finansowym jak ma to miejsce teraz, uwalniając ich od zależności od przemytników narkotyków. Ten plan nie rozwiąże oczywiście problemu, ale nikt nie mówi, że tak będzie. Mówimy o eksperymencie na ograniczonym obszarze i nie mogło być inaczej w kraju targanym wojną gdzie teren kontrolują rywalizujące ze sobą gangi. Niemniej jednak stanowi on krok do przodu, w tym sensie, że ta część opium nie zostanie przetworzona na heroinę, ale morfinę. Uważam, że jest to korzystne dla Zachodu i całego świata. Poza tym jestem zdania, iż musimy wyjaśnić, że istnieje już przepis dotyczący produkowania morfiny. Nie mam, panie komisarzu, wiedzy, czy te problemy występują w Indiach i Turcji; jeśli tak jest, potrzebne są przepisy. Jednakże rezolucja, którą mamy przed sobą, przewiduje dla międzynarodowych organów funkcję regulacyjną: nie nad całym Afganistanem, którego dziś nie da się kontrolować, ale nad bardzo ograniczonym obszarem. Ponadto międzynarodowe stowarzyszenia medyczne wyraźnie mówią, iż dziś nadal potrzebna jest morfina, nie tylko na Południu świata, lecz również paradoksalnie na Północy. Oczywiście musi być sprzedawana po oficjalnych cenach, ale jest to środek przeciwbólowy i moim zdaniem każdy ma do niego prawo, w tym Afrykańczycy i ubodzy. Jeśli rozmawiamy o wydatkach, to oczywiste, że mniej kosztuje podjęcie tego rodzaju działań kontrolujących cenę morfiny niż decyzja o niszczeniu upraw, przy wykorzystaniu istniejących metod, co do niczego nas nie prowadzi. Ostatnia uwaga: z zadowoleniem przyjmuję fakt, iż uczestniczymy w tej pragmatycznej debacie, a nie kłótni pomiędzy tymi, którzy pragną zliberalizować lub zalegalizować narkotyki i propagującymi prohibicjonizm. Staramy się podjąć praktyczne, pragmatyczne działania, aby pomóc afgańskiej ludności."@pl16
"Senhora Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, não se trata apenas de constatar que 92% do ópio mundial é produzido no Afeganistão mas de observar a tendência para o aumento: segundo dados da agência das Nações Unidas contra o tráfico de estupefacientes, em 2001, 8 000 hectares foram afectados à produção de ópio; em 2006, a área dedicada à produção de ópio era de 165 000 hectares, com uma produção de 185 toneladas em 2001, e de 6 100 toneladas em 2006. Estes dados indicam claramente que a política actual de destruição de culturas por fumigação não é solução. Pelo contrário, tem consequências sociais que, subsequentemente, levarão a uma produção em espiral do ópio. Outras colheitas que não as de ópio são destruídas, o que torna os agricultores ainda mais pobres e os coloca nas mãos dos traficantes de droga, nomeadamente os talibãs e os senhores da guerra que se sentam confortavelmente no governo. O objectivo consiste, portanto, em providenciar aos agricultores apoio financeiro que, pelo menos de início, deve encontrar-se a um nível equivalente ao actual, libertando-os da dependência dos traficantes. Este plano não resolverá o problema, evidentemente, mas ninguém afirma que o fará. Estamos a falar de uma experiência numa área limitada, e é impossível fazer algo diferente num país dividido pela guerra, onde o território é controlado por grupos rivais. Constitui, apesar de tudo, um passo em frente, quanto mais não seja porque parte desse ópio não acabará transformado em heroína mas em morfina o que, na minha opinião, é benéfico para o Ocidente e para todo o mundo. Por outro lado, em minha opinião, devemos esclarecer a questão da existência de reservas suficientes para a produção de morfina. Não sei, Senhora Comissária, se os mesmos problemas se colocam à Índia e à Turquia; nesse caso, torna-se necessária regulação. No entanto, a resolução em análise prevê um papel regulador para órgãos internacionais: não para todo o Afeganistão, o que no momento actual é impossível, mas para uma área extremamente limitada. Acresce que associações médicas internacionais afirmam que continua a haver falta de morfina, não só na metade sul do globo mas, paradoxalmente, também no Norte. Deve ser vendido, obviamente, a preços oficiais, mas é um analgésico e, na minha opinião, todos têm direito a analgésicos, incluindo os pobres e quem vive em África. Se quisermos discutir custos, é sem dúvida menos oneroso tomar uma acção deste tipo e controlar os preços da morfina do que decidir destruir colheitas com os métodos conhecidos actualmente, que não conduzem a nada. Um último comentário: regozijo-me por este debate ter sido pragmático e não um esgrimir de argumentos entre os que pretendem liberalizar ou legalizar as drogas e os proibicionistas. Estamos a tentar ser pragmáticos e a tomar atitudes práticas para ajudar parte da população do Afeganistão."@pt17
"Signora Presidente, onorevoli colleghi, la questione non è semplicemente prendere atto che il 92% dell'oppio nel mondo è prodotto in Afghanistan, ma del di crescita: nel 2001, secondo i dati dell'ONU, dell'agenzia per la lotta alla droga dell'ONU, erano 8 000 gli ettari coltivati a oppio, nel 2006, 165 000; nel 2001 le tonnellate erano 185; nel 2006, 6 100. Questo significa in modo esplicito che l'attuale strategia di distruzione delle coltivazioni attraverso le fumigazioni non risolve nulla, ma anzi produce dei fenomeni sociali che vanno a moltiplicare poi la produzione di oppio. Distruggono altre coltivazioni, oltre l'oppio, e i contadini diventano sempre più poveri e finiscono nelle mani dei narcotrafficanti, che siano questi i talebani o i signori della guerra che siedono tranquillamente al governo. Allora, l'obiettivo è quello di garantire ai contadini un sostegno che per lo meno nella fase iniziale deve essere allo stesso livello economico attuale e di sottrarli alle dipendenze dei narcotrafficanti. Certo, questo progetto non risolve il problema, ma credo che nessuno lo affermi. Stiamo parlando di una sperimentazione in uno spazio limitato e non potrebbe essere altrimenti in un paese che comunque è attraversato dalla guerra e che ha un territorio controllato da bande fra di loro rivali. Ma segna comunque un passo avanti, vuol dire che una parte comunque di quell'oppio non finirà in eroina, ma finirà in morfina. E questo credo che sia utile per l'Occidente, come anche a livello globale. Non solo, io penso che dobbiamo chiarire che la possibilità di produzione di morfina è già prevista. A me, Commissaria, non risulta che vi siano tutti questi problemi in India e in Turchia, caso mai si tratterà di regolamentare, ma la risoluzione proposta prevede un ruolo degli organismi internazionali come regolamentazione e non sull'insieme dell'Afghanistan che oggi è ingestibile, ma su uno spazio estremamente limitato. D'altra parte, sono le associazioni mediche internazionali che dicono con chiarezza che oggi c'è necessità ancora di morfina, non solo nel Sud del mondo, ma paradossalmente anche nel Nord del mondo. Certo, poi si tratta di venderla calmierando i prezzi, ma è un farmaco contro il dolore e credo che ne abbiano diritto tutti, anche le popolazioni africane o le popolazioni povere. Se parliamo però di spese, si spende sicuramente meno con interventi di questo tipo e con la calmierizzazione del prezzo della morfina, piuttosto che pensando di distruggere le coltivazioni con i sistemi attuali che non ottengono nulla. Un'ultima osservazione: ho apprezzato il fatto che è un dibattito pragmatico, qui non stiamo discutendo tra chi vuole liberalizzare o legalizzare le droghe e il proibizionismo, stiamo cercando di fare un intervento concreto, pragmatico che possa aiutare una parte della popolazione afghana."@ro18
"Vážená pani predsedajúca, dámy a páni, nejde len o to jednoducho zaznamenať, že 92 % ópia vo svete sa vyrobí v Afganistane, ale treba si všimnúť rastúci trend: v roku 2001 sa podľa údajov agentúry OSN pre drogy pestovalo ópium na 8 000 hektároch, zatiaľ čo v roku 2006 to bolo už na 165 000 hektároch; v roku 2001 bola úroda 185 ton, v roku 2006 už 6 100 ton. To zjavne znamená, že terajšia stratégia ničenia plodín vypaľovaním nič nerieši. Skôr to prináša sociálne dôsledky, ktoré následne vyvolávajú špirálu výroby ópia. Ničia sa aj plodiny iné než mak a poľnohospodári tak chudobnejú a končia v rukách obchodníkov s drogami, predovšetkým Talibanu a vojenských vodcov, ktorí si pohodlne sedia vo vláde. Cieľom je preto poskytnúť poľnohospodárom pomoc, ktorá aspoň spočiatku musí byť na rovnakej finančnej úrovni, akú majú dnes, a tým ich oslobodiť zo závislosti od obchodníkov s drogami. Tento plán, samozrejme, nevyrieši celý problém, ale nik netvrdí, že by mal. Hovoríme o experimente na obmedzenom území a inak to ani nemôže byť v krajine postihnutej vojnovým konfliktom, kde pôdu ovládajú súperiace gangy. Napriek tomu to znamená krok vpred v tom, že aspoň časť ópia neskončí ako heroín, ale ako morfium. To je, domnievam sa, užitočné pre Západ a pre celý svet. Okrem toho si, podľa mňa, musíme vyjasniť fakt, že výroba morfia je už zabezpečená. Neviem o tom, pani komisárka, že by všetky tieto problém existovali aj v Indii a Turecku; ak sú, je potrebná regulácia. Uznesenie, ktoré máme pred sebou, počíta s regulačnou úlohou pre medzinárodné orgány: nie pre Afganistan ako celok, ktorý je v súčasnosti neovládateľný, ale na mimoriadne obmedzenom území. Okrem toho medzinárodné zdravotnícke organizácie otvorene konštatujú, že aj dnes je stále morfium potrebné, nie iba v južných oblastiach sveta ale, paradoxne, aj na severe. Musí sa, samozrejme, predávať za oficiálne ceny, ale je to liek na tíšenie bolesti a, podľa môjho názoru, každý má naň nárok, aj ľudia v Afrike a chudobní ľudia. Ak už hovoríme o nákladoch, je nepochybne lacnejšie podniknúť akciu tohto druhu a zaviesť cenovú reguláciu morfia, než rozhodnúť o zničení úrody pomocou doterajších metód, ktoré nás nedoviedli nikam. Jedna posledná poznámka: vítam fakt, že toto je pragmatická diskusia, nie zvada medzi zástancami liberalizácie alebo legalizácie drog a zástancami prohibície. Snažíme sa podniknúť praktické, pragmatické kroky na pomoc časti afganského obyvateľstva."@sk19
"Gospa predsednica, gospe in gospodje, ne gre le za dejstvo, da je 92 % opija na svetu proizvedenega v Afganistanu, ampak za opažanje naraščajočega trenda: leta 2001 je bilo glede na podatke agencije ZN za boj proti drogam 8 000 hektarov namenjenih za pridelovanje opija, medtem ko je bilo leta 2006 za to namenjenih 165 000 hektarov; leta 2001 je bilo 185 ton pridelka, leta 2006 pa 6 100 ton. To očitno pomeni, da sedanja strategija uničevanja pridelka z zaplinjevanjem ni uspešna. Ta strategija ima socialne posledice, ki bodo povzročile naraščanje pridelave opija. Vsi pridelki razen pridelka opija so uničeni, zato so kmetje vse revnejši in na koncu postanejo žrtve prekupčevalcev z drogo, tj. Talibanov in vojaških poveljnikov, ki zasedajo mesta v Parlamentu. Zato je cilj zagotoviti kmetom podporo, ki mora biti vsaj na začetku na isti finančni ravni kot zdaj, in jih tako osvoboditi odvisnosti od prekupčevalcev z drogo. Ta cilj seveda ne bo rešil problema, vendar nihče ne trdi, da ga bo. Govorimo o poskusu na omejenem območju in v državi, ki jo je prizadela vojna in ki jo nadzorujejo konkurenčne skupine. Kljub temu delno predstavlja napredek, da se vsaj del tega opija ne bo uporabil za heroin, ampak za morfij. Menim, da je to koristno za zahod in za ves svet. Poleg tega menim, da moramo pojasniti dejstvo, da že obstaja določba v zvezi s proizvodnjo morfija. Gospa komisarka, nisem vedel, da so vsi ti problemi prisotni v Indiji in Turčiji; če so, je potrebna pravna ureditev. Vendar zadevna resolucija predvideva regulativno vlogo mednarodnih organov: ne za celoten Afganistan, kar zdaj ni mogoče, ampak za zelo omejeno območje. Poleg tega mednarodna združenja zdravnikov pojasnjujejo, da je zdaj morfij še vedno potreben, ne le na južnem delu sveta, ampak presenetljivo tudi na severnem. Seveda se mora prodajati po uradnih cenah, ampak zavedati se moramo, da je sredstvo proti bolečinam, in menim, da so do njega vsi upravičeni, vključno z afriškim prebivalstvom in revnimi ljudmi. Če govorimo o stroških, je zagotovo ceneje, če ukrepamo na ta način in vzpostavimo nadzor za morfij, kot pa da se odločimo za uničenje pridelka s sedanjimi metodami, ki ne bodo uspešne. Moja zadnja pripomba: strinjam se z dejstvom, da je bila ta razprava pragmatična in ne prerekanje med tistimi, ki želijo liberalizirati ali legalizirati droge, ter tistimi, ki zagovarjajo prepoved. Prizadevamo si za praktično in pragmatično ukrepanje, da bi pomagali delu afganistanskega prebivalstva."@sl20
"Fru talman, mina damer och herrar! Frågan handlar inte endast om att konstatera att 92 procent av världens opium produceras i Afghanistan utan om att notera den uppåtgående trenden. Enligt siffror från FN:s drog- och brottsbekämpningsbyrå omvandlades 8 000 hektar mark till opiumodling 2001, medan motsvarande siffra 2006 låg på 165 000 hektar. Skörden uppgick 2001 till 185 ton, och till 6 100 ton 2006. Detta är helt klart ett bevis på att den nuvarande strategin att förstöra odlingarna genom desinfektion är ett slag i luften. Den får i stället sociala konsekvenser som på sikt kommer att innebära ett rejält uppsving för opiumproduktionen. Även annat än opiumodlingar förstörs, och lantbrukarna blir därmed ännu fattigare och slutligen ett lätt byte för narkotikahandlarna, det vill säga talibanerna och krigsherrarna som sitter bekvämt på sina stolar i regeringen. Målet är därför att tillhandahålla stöd till jordbrukarna, vilket åtminstone inledningsvis måste ligga på samma ekonomiska nivå som nu, och på så sätt frigöra dem från beroendet av narkotikahandlarna. Detta tillvägagångssätt betyder givetvis inte att problemet är löst, men ingen påstår heller detta. Vi talar om ett experiment inom ett begränsat område, och något annat är inte möjligt i ett krigshärjat land där marken kontrolleras av rivaliserande ligor. Det är icke desto mindre ett steg framåt, eftersom åtminstone en del av detta opium i slutändan inte kommer att omvandlas till heroin utan till morfin. Detta är enligt min uppfattning till gagn för västvärlden och världen som helhet. Jag anser dessutom att vi måste klargöra att det redan finns möjlighet att producera morfin. Jag känner inte till att Indien och Turkiet har så stora problem – om detta stämmer är en reglering nödvändig. I den resolution som vi har framför oss förespråkas att internationella organ ska få en reglerande funktion, dock inte i hela Afghanistan, vilket för närvarande inte är genomförbart, utan inom ett ytterst begränsat område. Dessutom fastslår de internationella medicinska förbunden uttryckligen att det i nuläget fortfarande finns ett behov av morfin, inte endast i världens sydligt belägna länder utan paradoxalt nog även i länderna på norra halvklotet. Morfinet måste naturligtvis säljas till officiellt pris, men det är ett smärtlindrande läkemedel som jag anser att alla har rätt till, även människor i Afrika och fattiga människor. Om det är kostnaderna vi talar om blir det tveklöst billigare att vidta detta slags åtgärder och införa en priskontroll för morfin än att besluta om förstöring av odlingar med nuvarande metoder som inte leder någonstans. Jag konstaterar till sist att jag är mycket glad över att detta har varit en praktiskt inriktad debatt och inte ett meningsutbyte mellan liberaliserings- och legaliseringsivrare och förbudsförespråkare. Vi försöker vidta praktiska och verklighetsförankrade åtgärder för att bistå en del av den afghanska befolkningen."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata
"trend"18,15,12

Named graphs describing this resource:

1http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Czech.ttl.gz
2http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Danish.ttl.gz
3http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Dutch.ttl.gz
4http://purl.org/linkedpolitics/rdf/English.ttl.gz
5http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Estonian.ttl.gz
6http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Events_and_structure.ttl.gz
7http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Finnish.ttl.gz
8http://purl.org/linkedpolitics/rdf/French.ttl.gz
9http://purl.org/linkedpolitics/rdf/German.ttl.gz
10http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Greek.ttl.gz
11http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Hungarian.ttl.gz
12http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Italian.ttl.gz
13http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Latvian.ttl.gz
14http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Lithuanian.ttl.gz
15http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Maltese.ttl.gz
16http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Polish.ttl.gz
17http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Portuguese.ttl.gz
18http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Romanian.ttl.gz
19http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Slovak.ttl.gz
20http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Slovenian.ttl.gz
21http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Spanish.ttl.gz
22http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Swedish.ttl.gz
23http://purl.org/linkedpolitics/rdf/spokenAs.ttl.gz

The resource appears as object in 2 triples

Context graph