Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-10-24-Speech-3-376"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2007-10-24"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Tratat internaţional de interzicere a muniţiei cu dispersie (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"pt"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20071024.41.3-376"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2007-10-24-Speech-3-377⁶
lpv:speaker	lp:Manuel Lobo Antunes⁶
lpv:spoken text	"Senhora Presidente, Senhora Comissária, Senhor Deputado Borrell, Senhores Deputados, gostaria, em primeiro lugar, naturalmente, de lhe agradecer as três perguntas sobre o tema que aqui nos colocou hoje. Neste aspecto específico, isto é, a questão da proibição de bombas de fragmentação que colocou ao Conselho, procurarei responder a cada uma dessas três perguntas que me colocou de uma forma sintética e tão objectiva quanto possível. Relativamente à sua primeira pergunta gostaria de lhe dizer que, no âmbito da Convenção sobre Certas Armas Convencionais - passarei a dizer simplesmente "Convenção" para encurtar um pouco a minha alocução -, a Presidência do Conselho da União Europeia exprimiu, como sabe, em nome da União Europeia, a sua preocupação quanto ao impacto humanitário das munições de fragmentação. Mais concretamente, na terceira Conferência de revisão dos Estados Parte na Convenção, que se realizou em Genebra, de 7 a 17 de Novembro do ano passado, a União Europeia expressou a opinião de que as munições de fragmentação representam um elemento particularmente importante nos futuros trabalhos da Convenção sobre certas armas convencionais. A União apresentou uma proposta a favor da criação de um grupo aberto de peritos governamentais com o objectivo de elaborar recomendações para novas medidas no âmbito da Convenção. A Conferência dos Estados Parte não adoptou esta proposta, mas decidiu convocar, com carácter de urgência, uma reunião intercalar do grupo de peritos governamentais sobre os restos explosivos de guerra especialmente dedicada às munições de fragmentação. Nessa reunião, que se realizou em Genebra, de 19 a 22 de Junho de 2007, a União apresentou um projecto de mandato de negociação de um instrumento juridicamente vinculativo em que sejam tratados todos os aspectos inerentes às preocupações humanitárias suscitadas pelas munições de fragmentação. Este instrumento deverá ser adoptado até ao final de 2008. A Tróica da União Europeia realizou extensas consultas com países terceiros a fim de promover a abordagem proposta pela União Europeia. O grupo de peritos governamentais decidiu, no entanto, adiar qualquer decisão sobre o instrumento juridicamente vinculativo até à reunião das altas partes contratantes da Convenção de 2007, a qual se realizará no próximo mês de Novembro. A par destes esforços destinados a resolver os problemas relacionados com as munições de fragmentação, vários Estados-Membros da União Europeia, como é sabido, subscreveram a Declaração de Oslo e participaram numa série de reuniões organizadas no âmbito do chamado "Processo de Oslo", o qual visa a proibição total das munições de fragmentação. Os Estados-Membros da União Europeia participaram a título nacional. Até à data não se chegou a acordo quanto a uma posição da União Europeia relativamente ao processo de Oslo. A maioria dos Estados-Membros considera que estes dois processos são complementares e constituem esforços paralelos conducentes a um objectivo comum, a saber, um instrumento internacional juridicamente vinculativo sobre as munições de fragmentação. No que diz respeito à sua segunda pergunta, gostaria de lhe dizer que, no que respeita às próximas reuniões de Bruxelas e Viena, tal como já referido, os Estados-Membros da União Europeia, incluindo a Presidência, participarão a título nacional, se assim o decidirem. Não está prevista nenhuma posição comum da União. E finalmente, relativamente à sua terceira pergunta gostaria de lhe dizer que as recentes decisões da Áustria e da Bélgica, a que o Senhor Deputado se refere na sua pergunta, no sentido de virem a ser ou de proibirem as munições de fragmentação, foram tomadas, como é sabido, a nível meramente nacional. O Conselho não tomou, portanto, medidas específicas sobre esta questão."@pt¹⁷
lpv:translated text	"− Vážená paní předsedající, vážená paní komisařko, vážené dámy a vážení pánové, vážený pane Borrelli, v prvé řadě bych chtěl poděkovat za vaše tři otázky týkající se této specifické záležitosti, kterou je zákaz kazetové munice. Pokusím se stručně a co nejobjektivněji odpovědět na tyto tři otázky položené Radě. Pokud jde o vaši první otázku, musím říct, že v rámci Úmluvy OSN o zákazu používání některých konvenčních zbraní – abych zůstal stručný, budu mluvit jednoduše o „úmluvě“ – předsednictvo Rady Evropské unie, jako jistě víte, vyjádřilo jménem Evropské unie znepokojení v souvislosti s humanitárními důsledky kazetové munice. Konkrétně na třetí revizní konferenci států, které jsou stranami úmluvy, jež se uskutečnila od 7. do 17. listopadu v Ženevě, vyjádřila Evropská unie své stanovisko, že kazetová munice je mimořádně významným prvkem v rámci budoucí práci Úmluvy OSN o zákazu používání některých konvenčních zbraní. EU předložila návrh podporující zřízení časově neomezené skupiny vládních expertů s cílem vypracovat doporučení na další akce v souvislosti s úmluvou. Konference států, které se na úmluvě podílejí, tento návrh nepřijala. Schválilo se však bezodkladné zorganizování mezikonferenčního zasedání skupiny vládních expertů pro výbušniny z války, se zvláštním zaměřením na kazetovou munici. Toto zasedání se konalo od 19. do 22. června 2007 v Ženevě a EU předložila návrh jednacího mandátu pro právně závazný nástroj zaměřený na řešení všech aspektů humanitárních záležitostí, které souvisí s kazetovou municí. Tento nástroj by měl být přijat koncem roku 2008. Trojka EU uskutečnila rozsáhlé konzultace se třetími zeměmi s cílem prosazovat přístup EU. Skupina vládních expertů se však rozhodla odsunout jakékoliv rozhodnutí o právně závazném nástroji na zasedání vysokých smluvních stran úmluvy v roce 2007, které se uskuteční příští měsíc. Souběžně s tímto úsilím, které je zaměřené na řešení otázek týkajících se kazetové munice se, jak jistě víte, několik členských států EU připojilo k Deklaraci z Osla a zúčastnilo se série zasedání, které se organizovaly v rámci takzvaného „procesu z Osla“, jehož cílem je úplný zákaz kazetové munice. Členské státy EU se zúčastnily v rámci svých vnitrostátních pravomocí. Dodnes nebylo dosaženo žádné dohody, pokud jde o stanovisko týkající se procesu z Osla. Většina členských států vnímá tyto dva procesy jako komplementární a považuje je za souběžné úsilí vedoucí ke společnému cíli, konkrétně k mezinárodně právně závaznému nástroji týkajícímu se kazetové munice. Pokud jde o vaši otázku, musím říct, že v souvislosti s nadcházejícími setkáními v Bruselu a ve Vídni, které jsem už zmiňoval, se členské státy včetně předsednictví zúčastní v rámci vnitrostátních pravomocí, pokud se tak rozhodnou. Nepředpokládá se žádné společné stanovisko EU. Na závěr, pokud jde o vaši třetí otázku, mohu říct, že nedávná rozhodnutí Rakouska a Belgie zakázat kazetovou munici, jak ve své otázce zmínil pan Borrell, byla přijatá, jak jistě víte, výhradně na vnitrostátním základě. Rada v tomto případě nevyvinula žádnou zvláštní akci."@cs¹ ". Fru formand, fru kommissær, mine damer og herrer! Hr. Borrell, først vil jeg gerne takke Dem for Deres tre spørgsmål om dette specifikke spørgsmål om forbuddet mod klyngebomber. Jeg vil forsøge at besvare hvert af de spørgsmål til Rådet så kort og objektivt som muligt. Med hensyn til Deres første spørgsmål må jeg sige, at inden for rammerne af konventionen om visse konventionelle våben - for at gøre det kort vil jeg ganske enkelt omtale denne som "konventionen" - har Rådets formandskab, som De ved, udtrykt bekymring på EU's vegne over de humanitære virkninger af klyngeammunition. Ved den tredje revisionskonference for de deltagende stater i konventionen, som blev afholdt i Genève fra den 7. til 17. november sidste år, gav EU udtryk for det synspunkt, at klyngeammunition er et særligt vigtigt arbejdsområde for det fremtidige arbejde med konventionen om visse konventionelle våben. EU fremsatte et forslag, hvori vi støttede oprettelsen af en åben gruppe af regeringseksperter, der får til opgave at udforme henstillinger til den videre indsats inden for rammerne af konventionen. Forslaget blev ikke vedtaget af konferencen af deltagende stater. Men man aftalte hurtigst mulig at indkalde til et møde mellem sessionerne for gruppen af regeringseksperter om eksplosive krigsefterladenskaber med særligt fokus på klyngeammunition. Dette møde blev afholdt i Genève fra den 19. til 22. juni 2007, hvor EU fremlagde et udkast til forhandlingsmandat til et juridiske bindende instrument rettet mod alle aspekter af de humanitære bekymringer, som klyngeammunition giver anledning til. Dette instrument bør vedtages inden udgangen af 2008. EU's trojka har gennemført omfattende høringer med tredjelande for at fremme EU-metoden. Gruppen af regeringseksperter besluttede imidlertid at udsætte enhver beslutning om et juridisk bindende til 2007-mødet mellem de høje kontraherende parter i konventionen, der finder sted i næste måned. Sideløbende med disse bestræbelser på at løse problemerne med klyngeammunition har en række EU-medlemsstater underskrevet Osloerklæringen og deltaget i en række møder inden for den såkaldte "Osloproces", der sigter mod et totalforbud mod klyngeammunition. EU's medlemsstater har deltaget som nationalstater. Indtil videre er man ikke nået frem til nogen EU-aftale om Osloprocessen. Flertallet af medlemsstater opfatter disse to processer som komplementære og betragter dem som parallelle bestræbelser i retning af et fælles mål, nemlig et internationalt juridisk bindende instrument om klyngeammunition. Med hensyn til Deres andet spørgsmål må jeg sige i forbindelse med de kommende møder i Bruxelles og Wien, at EU's medlemsstater, inklusive formandskabet, som nævnt vil deltage som nationalstater, hvis de beslutter sig for dette. Der er ikke planer om en fælles EU-holdning. Endelig vedrørende Deres tredje spørgsmål kan jeg sige, at de seneste beslutninger, som Østrig og Belgien har truffet vedrørende forbud mod klyngeammunition, som hr. Borrell henviste til i sit spørgsmål, som De ved, er blevet truffet på et rent nationalt grundlag. Rådet har ikke truffet særlige foranstaltninger i denne sag."@da² "− Frau Präsidentin, Frau Kommissarin, meine Damen und Herren! Herr Borrell, ich möchte Ihnen eingangs für Ihre drei Fragen zu diesem speziellen Thema des Verbots von Splitterwaffen danken. Ich werde versuchen, alle drei Fragen an den Rat kurz und so objektiv wie möglich zu beantworten. Zu Ihrer ersten Frage muss ich sagen, dass die Ratspräsidentschaft der Europäischen Union im Zusammenhang mit dem Übereinkommen über bestimmte konventionelle Waffen – um mich kurz zu fassen, werde ich lediglich vom Übereinkommen sprechen – im Namen der Europäischen Union ihre Besorgnis angesichts der humanitären Auswirkungen von Streumunition zum Ausdruck gebracht hat. Die Europäische Union hat insbesondere auf der Dritten Konferenz der Unterzeichnerstaaten zur Überprüfung des Übereinkommens, die vom 7. bis zum 17. November in Genf abgehalten wurde, darauf hingewiesen, dass Streumunition künftig einen wichtigen Stellenwert im Übereinkommen über bestimmte konventionelle Waffen erhalten wird. Die EU hat einen Vorschlag zur Einrichtung einer offenen Gruppe von Regierungsexperten unterbreitet, die Empfehlungen für ein weiteres Vorgehen im Rahmen des Übereinkommens vorlegen sollen. Dieser Vorschlag wurde von den Unterzeichnerstaaten abgelehnt. Man hat sich allerdings darauf geeinigt, möglichst schnell eine Zwischentagung der Gruppe von Regierungsexperten für explosive Kampfmittelrückstände einzuberufen, die sich insbesondere mit Streumunition befassen soll. Diese Tagung fand vom 19. bis 22. Juni 2007 in Genf statt. Die EU hat bei dieser Gelegenheit den Entwurf für ein Verhandlungsmandat für ein rechtsverbindliches Instrument vorgelegt, um alle humanitären Aspekte von Streumunition zu berücksichtigen. Dieses Instrument sollte bis Ende 2008 angenommen werden. Die EU-Troika hat sich ausführlich mit Drittstaaten beraten, um diesen EU-Ansatz voranzubringen. Die Gruppe von Regierungsexperten hat jedoch beschlossen, alle Entscheidungen über ein rechtsverbindliches Instrument bis zur nächsten Sitzung der Hohen Vertragsparteien zum Übereinkommen zu vertagen, die im nächsten Monat stattfinden wird. Neben diesen Bemühungen, den Besorgnissen im Zusammenhang mit Streumunition zu begegnen, haben sich, wie Sie wissen, einige Mitgliedstaaten zur Einhaltung der Erklärung von Oslo verpflichtet und an einer Reihe von Zusammenkünften im Rahmen des so genannten „Prozesses von Oslo“ teilgenommen, der ein vollständiges Verbot von Streumunition zum Ziel hat. Die EU-Mitgliedstaaten haben sich als Einzelstaaten daran beteiligt. Bisher konnte keine Einigung zu einem Standpunkt der Gemeinschaft zum Prozess von Oslo erzielt werden. Die Mehrheit der Mitgliedstaaten betrachtet diese beiden Prozesse als einander ergänzend und als parallele Bemühungen um ein gemeinsames Ziel, nämlich ein internationales rechtsverbindliches Instrument für Streumunition zu schaffen. Zu Ihrer zweiten Frage bezüglich der bevorstehenden Sitzungen in Brüssel und Wien muss ich sagen, dass sich, wie ich bereits angemerkt habe, die EU-Mitgliedstaaten und damit auch der Ratsvorsitz auf Wunsch als Einzelstaaten daran beteiligen können. Es ist kein gemeinsamer Standpunkt der EU vorgesehen. Zu Ihrer dritten Frage kann ich abschließend sagen, dass die jüngsten Entscheidungen Österreichs und Belgiens zum Verbot von Streumunition, auf die sich Herr Borrell in seiner Frage bezogen hat, wie Sie wissen rein einzelstaatlicher Natur sind. Der Rat hat in dieser speziellen Frage keine spezifischen Maßnahmen ergriffen."@de⁹ ". − Κυρία Πρόεδρε, κύριε Επίτροπε, κυρίες και κύριοι, κύριε Borrell, θα ήθελα καταρχάς να σας ευχαριστήσω για τα τρία ερωτήματα όσον αφορά το συγκεκριμένο ζήτημα της απαγόρευσης των πυρομαχικών διασποράς. Θα προσπαθήσω σύντομα και όσο το δυνατόν πιο αντικειμενικά να απαντήσω σε κάθε ένα από τα τρία ερωτήματα ξεχωριστά, τα οποία τέθηκαν στο Συμβούλιο. Όσον αφορά το πρώτο ερώτημά σας, πρέπει να πω ότι, εντός του πλαισίου της Σύμβασης για ορισμένα συμβατικά όπλα – για να διατηρήσω σύντομη την ομιλία μου θα αναφέρομαι σε αυτό ως «Σύμβαση» - η Προεδρία του Συμβουλίου και της Ευρωπαϊκής Ένωσης έχει εκφράσει όπως ξέρετε την ανησυχία της, εξ ονόματος της Ευρωπαϊκής Ένωσης, όσον αφορά τις ανθρωπιστικές επιπτώσεις των πυρομαχικών διασποράς. Συγκεκριμένα, στην τρίτη διάσκεψη αναθεώρησης των κρατών μερών, που διοργανώθηκε στη Γενεύη από τις 7 έως τις 17 Νοεμβρίου πέρυσι, η Ευρωπαϊκή Ένωση εξέφρασε την άποψη ότι τα πυρομαχικά διασποράς αποτελούν ένα εξαιρετικά σημαντικό στοιχείο για τις μελλοντικές εργασίες της Σύμβασης για ορισμένα συμβατικά όπλα. Η ΕΕ παρουσίασε μια πρόταση η οποία στηρίζει την εφαρμογή μιας ανοικτής Ομάδας Κυβερνητικών Εμπειρογνωμόνων με σκοπό τη σύνταξη συστάσεων για περαιτέρω δράση στο πλαίσιο της Σύμβασης. Η πρόταση δεν εγκρίθηκε από τη διάσκεψη των κρατών μερών. Ωστόσο, συμφωνήθηκε να συγκληθεί, κατεπειγόντως, μια ενδιάμεση συνάντηση της Ομάδας Κυβερνητικών Εμπειρογνωμόνων για τα εκρηκτικά κατάλοιπα πολέμου, επικεντρώνοντας το ενδιαφέρον στα πυρομαχικά διασποράς. Η συνάντηση αυτή πραγματοποιήθηκε στη Γενεύη από τις 19 έως τις 22 Ιουνίου 2007, όταν η ΕΕ υπέβαλε ένα σχέδιο διαπραγματευτικής εντολής για ένα νομικά δεσμευτικό μέσο αντιμετώπισης όλων των πτυχών των ανησυχιών ανθρωπιστικού χαρακτήρα που προκύπτουν από τα πυρομαχικά διασποράς. Το μέσο αυτό πρέπει να εγκριθεί έως το τέλος του 2008. Η τρόικα της ΕΕ πραγματοποίησε εκτεταμένες διαβουλεύσεις με τρίτες χώρες για να προωθήσει την προσέγγιση της ΕΕ. Η Ομάδα των Κυβερνητικών Εμπειρογνωμόνων αποφάσισε ωστόσο να αναβάλει οποιαδήποτε απόφαση σχετικά με ένα νομικά δεσμευτικό μέσο έως τη συνάντηση του 2007 των Υψηλών Συμβαλλόμενων Μερών της Σύμβασης που θα πραγματοποιηθεί τον επόμενο μήνα. Παράλληλα με αυτές τις προσπάθειες αντιμετώπισης των ανησυχιών σχετικά με τα πυρομαχικά διασποράς, όπως γνωρίζετε, αρκετά κράτη μέλη της ΕΕ υπέγραψαν τη Διακήρυξη του Όσλο και συμμετείχαν σε μια σειρά συναντήσεων που οργανώθηκαν εντός της αποκαλούμενης «Διαδικασίας του Όσλο», που αποσκοπεί στην απόλυτη απαγόρευση των πυρομαχικών διασποράς. Τα κράτη μέλη της ΕΕ συμμετείχαν σε εθνικό επίπεδο. Μέχρι στιγμής δεν έχει υπάρξει συμφωνία όσον αφορά μια θέση της ΕΕ που να αφορά τη διαδικασία του Όσλο. Η πλειοψηφία των κρατών μελών θεωρεί αυτές τις δύο διαδικασίες ως συμπληρωματικές και τις θεωρεί παράλληλες με τις προσπάθειες που οδηγούν σε έναν κοινό στόχο, ένα διεθνές νομικά δεσμευτικό μέσο δηλαδή όσον αφορά τα πυρομαχικά διασποράς. Όσον αφορά το δεύτερο ερώτημά σας, πρέπει να πω ότι, σε σχέση με τις επικείμενες συνεδριάσεις στις Βρυξέλλες και τη Βιέννη, όπως προαναφέρθηκε, τα κράτη μέλη της ΕΕ, συμπεριλαμβανόμενης της Προεδρίας, θα συμμετάσχουν σε εθνικό επίπεδο αν αποφασίσουν κάτι τέτοιο. Δεν έχει προγραμματιστεί καμία κοινή θέση. Τέλος, όσον αφορά το τρίτο ερώτημά σας, μπορώ να πω πως οι πρόσφατες αποφάσεις που έλαβαν η Αυστρία και το Βέλγιο όσον αφορά την απαγόρευση των πυρομαχικών διασποράς, όπως αναφέρθηκε από τον κ. Borell στην ερώτησή του, ελήφθησαν, όπως ξέρετε, σε καθαρά εθνική βάση. Το Συμβούλιο δεν έλαβε κανένα συγκεκριμένο μέτρο όσον αφορά αυτό το ζήτημα."@el¹⁰ ". − Madam President, Commissioner, ladies and gentlemen, Mr Borrell, I should firstly like to thank you for your three questions on this specific issue of the ban on cluster bombs. I will try to briefly and as objectively as possible answer each of the three questions put to the Council. As regards your first question, I must say that, within the framework of the Convention on Certain Conventional Weapons – to keep my speech short I will simply refer to this as the ‘Convention’ – the Presidency of the Council of the European Union has, as you know, voiced its concern, on behalf of the European Union, about the humanitarian impact of cluster munitions. In particular, at the Third Review Conference of States Parties to the Convention which was held in Geneva from 7 to 17 November last year, the European Union expressed the view that cluster munitions represent a particularly important element of the future work of the Convention on Certain Conventional Weapons. The EU presented a proposal supporting the establishment of an open-ended Group of Governmental Experts with the purpose of drafting recommendations for further action in the context of the Convention. This proposal was not adopted by the Conference of States Parties. However, it was agreed to convene, as a matter of urgency, an intersessional meeting of the Group of Governmental Experts on Explosive Remnants of War, with particular focus on cluster munitions. This meeting was held in Geneva from 19 to 22 June 2007 when the EU submitted a draft negotiating mandate for a legally binding instrument to address all aspects of the humanitarian concerns raised by cluster munitions. This instrument should be adopted by the end of 2008. The EU Troika carried out extensive consultations with third countries to promote the EU approach. The Group of Governmental Experts decided, however, to postpone any decision on a legally binding instrument until the 2007 meeting of the High Contracting Parties to the Convention which will be held next month. In parallel with these efforts to address the concerns relating to cluster munitions, as you know, a number of EU Member States have subscribed to the Oslo Declaration and participated in a series of meetings organised within the so-called ‘Oslo Process’, aimed at a total ban on cluster munitions. EU Member States have participated in their national capacity. So far no agreement has been reached on an EU position concerning the Oslo Process. The majority of Member States perceive these two processes as complementary and consider them to be parallel efforts leading to a common goal, namely an international legally binding instrument on cluster munitions. As regards your second question, I must say that, in relation to the forthcoming meetings in Brussels and Vienna, as already mentioned, EU Member States, including the Presidency, will participate in a national capacity if they so decide. No EU common position is planned. Finally, as regards your third question, I can say that the recent decisions taken by Austria and Belgium on the prohibition of cluster munitions, as referred to by Mr Borrell in his question, have been taken, as you know, on a purely national basis. The Council has not taken any specific action on this issue."@en⁴ ". − Señora Presidenta, señora Comisaria, Señorías, señor Borrell, en primer lugar deseo darle las gracias por sus tres preguntas sobre esta cuestión concreta de la prohibición de las bombas de racimo. Voy a intentar responder de forma breve y lo más objetiva posible cada una de las tres preguntas formuladas al Consejo. Por lo que respecta a su primera pregunta, debo decir que, en el marco del Convenio sobre la prevención de ciertas armas convencionales —para abreviar mi intervención me referiré al mismo como el «Convenio»—, la Presidencia del Consejo de la Unión Europea ha expresado, como sabe, su preocupación, en nombre de la Unión Europea, acerca del impacto humanitario de las municiones de racimo. En concreto, durante la Tercera Conferencia de Revisión de las Partes al Convenio, que se celebró en Ginebra del 7 al 17 de noviembre del año pasado, la Unión Europea expresó el parecer de que las municiones de racimo representan un elemento especialmente importante en la labor futura del Convenio sobre la prevención de ciertas armas convencionales. La UE presentó una propuesta que respaldaba el establecimiento por tiempo indefinido de un Grupo de expertos gubernamentales con el propósito de elaborar recomendaciones de actuación ulterior en el contexto del Convenio. Esta propuesta no fue aprobada por la Conferencia de Partes. Sin embargo, se acordó convocar, con carácter urgente, una reunión entre sesiones del Grupo de expertos gubernamentales sobre residuos explosivos de guerra, con especial atención a las municiones de racimo. Esta reunión se celebró en Ginebra del 19 al 22 de junio de 2007, en la que la UE presentó un proyecto de mandato de negociación para un instrumento jurídicamente vinculante para analizar todos los aspectos de los problemas humanitarios planteados por las municiones de racimo. Este instrumento debería aprobarse a finales de 2008. La troika de la UE realizó amplias consultas con terceros países para promocionar el planteamiento de la UE. El Grupo de expertos gubernamentales decidió, no obstante, posponer cualquier decisión sobre un instrumento jurídicamente vinculante hasta la reunión de 2007 de las Altas Partes Contratantes del Convenio, que se va a celebrar el mes que viene. En paralelo a estos esfuerzos para atender las preocupaciones relativas a las municiones de racimo, como sabe, una serie de Estados miembros de la UE han suscrito la Declaración de Oslo y han participado en una serie de reuniones organizadas en el contexto del denominado «Proceso de Oslo», enfocado a la completa prohibición de las municiones de racimo. Los Estados miembros de la UE han participado a título nacional. De momento no se ha alcanzado ningún acuerdo sobre una posición de la UE por lo que concierne al Proceso de Oslo. La mayoría de los Estados miembros perciben estos dos procesos como complementarios y los consideran esfuerzos paralelos que conducen a una meta común, a saber, un instrumentos internacional jurídicamente vinculante sobre municiones de racimo. En lo tocante a su segunda pregunta, he de decir que, por lo que respecta a las próximas reuniones en Bruselas y Viena, como ya se ha mencionado, los Estados miembros de la UE, incluida la Presidencia, van a participar a título nacional si así lo deciden. No está prevista ninguna posición común de la UE. Por último, en cuanto a su tercera pregunta, puedo afirmar que las recientes decisiones adoptadas por Austria y Bélgica sobre la prohibición de las municiones de racimo, tal como ha mencionado el señor Borrell en su pregunta, se han tomado, como sabe, simplemente a título nacional. El Consejo no ha emprendido ninguna acción concreta sobre este asunto."@es²¹ "− Lugupeetud juhataja, volinik, daamid ja härrad, härra Borrell, kõigepealt soovin teid tänada kolme küsimuse eest sellise konkreetse küsimuse teemal nagu on kassettlahingumoona keelustamine. Püüan lühidalt ja võimalikult objektiivselt vastata kõigile kolmele nõukogule esitatud küsimusele. Seoses esimese küsimusega pean ütlema, et teatavate tavarelvade konventsiooni raames – kõne lühiduse huvides kasutan sõna „konventsioon” – on Euroopa Liidu Nõukogu eesistujariik teile teadaolevalt väljendanud Euroopa Liidu nimel muret kassettlahingumoona humanitaartagajärgede pärast. Nimelt väljendas Euroopa Liit 7.−17. novembril 2006 Genfis toimunud teatavate tavarelvade konventsiooni osalisriikide kolmandal läbivaatamiskonverentsil seisukohta, et kassettlahingumoona küsimus on eriti oluline aspekt tulevase teatavate tavarelvade konventsiooni töös. EL tegi ettepaneku toetada avatud valitsusekspertide rühma moodustamist eesmärgiga töötada konventsiooni raames välja soovitused edasiseks tegutsemiseks. Osalisriikide konverents ei võtnud ettepanekut vastu. Siiski lepiti kokku korraldada kiiremas korras sõdadest mahajäänud lõhkekehade valitsusekspertide rühma vahekohtumine, millel keskendutakse eelkõige kassettlahingumoonale. Kohtumine toimus Genfis 19.–22. juunil 2007, mil EL esitas läbirääkimiste mandaadi projekti õiguslikult siduva meetme väljatöötamiseks, mis hõlmaks kõiki kassettlahingumoonaga seotud humanitaaraspekte. Õigusakt võetakse tõenäoliselt vastu 2008. aasta lõpus. ELi eesistujakolmik viis ELi seisukoha edendamiseks läbi laialdasi konsultatsioone kolmandate riikidega. Valitsusekspertide rühm otsustas otsuse tegemise õigusakti kohta siiski edasi lükata kuni järgmisel kuul toimuva konventsiooni kõrgete lepinguosaliste 2007. aasta kohtumiseni. Nagu te teate, on paralleelselt jõupingutustega kassettlahingumoona probleemi lahendamiseks mitmed liikmesriigid sidunud end Oslo deklaratsiooniga ja osalenud mitmetel nn Oslo protsessi raames korraldatud kohtumistel, mille eesmärk on kassettlahingumoon täielikult keelustada. EL liikmesriigid on osalenud riiklikul tasandil. Senini ei ole saavutatud kokkulepet ELi seisukoha suhtes Oslo protsessi kohta. Enamik liikmesriike käsitlevad neid kahte protsessi teineteist täiendavatena ja paralleelsete jõupingutustena ühise eesmärgi suunas: saavutada õiguslikult siduv rahvusvaheline õigusakt kassettlahingumoona kohta. Mis puutub teise küsimusse, siis pean ütlema, et eelseisvatel kohtumistel Brüsselis ja Viinis, nagu juba mainitud, osalevad ELi liikmesriigid, sealhulgas eesistujariik, riiklikul tasandil. Lõpetuseks, mis puutub kolmandasse küsimusse, siis võin öelda, et hiljutised Austria ja Belgia tehtud otsused keelustada kassettlahingumoon, nagu sellele viitas härra Borrell oma küsimuses, tehti, nagu te teate, üksnes riiklikul tasandil. Nõukogu ei ole selles küsimuses midagi konkreetset ette võtnud."@et⁵ ". − Arvoisa puhemies, arvoisa komission jäsen, hyvät parlamentin jäsenet, hyvä Josep Borrell, haluan aluksi kiittää teitä rypäleaseiden kieltämistä koskevista kysymyksistänne. Yritän vastata lyhyesti ja mahdollisimman puolueettomasti kolmeen neuvostolle esitettyyn kysymykseen. Ensimmäisen kysymyksenne osalta on sanottava, että tiettyjä tavanomaisia aseita koskevan yleissopimuksen puitteissa – josta käytän lyhyyden vuoksi termiä ”yleissopimus” – Euroopan unionin neuvoston puheenjohtajisto on kuten tiedätte ilmaissut Euroopan unionin nimissä huolestuneisuutensa rypäleammusten humanitaarisista seurauksista. Etenkin Genevessä viime marraskuun 7.–17. päivänä pidetyssä yleissopimuksen sopimuspuolten kolmannessa tarkistamiskonferenssissa Euroopan unioni ilmaisi näkemyksensä, jonka mukaan rypäleammukset ovat erityisen tärkeässä asemassa tiettyjä tavanomaisia aseita koskevan yleissopimuksen parissa tehtävässä tulevassa työssä. EU esitti, että perustettaisiin hallitusten asiantuntijoiden avoin ryhmä, joka laatisi suosituksia lisätoimista yleissopimuksen puitteissa. Ehdotusta ei hyväksytty sopimusvaltioiden konferenssissa. Sovittiin kuitenkin, että sodan räjähtämättömiä jäänteitä käsittelevän hallitusten asiantuntijaryhmän istuntojenvälinen kokous kutsuttaisiin pikaisesti koolle ja se keskittyisi erityisesti rypäleammuksiin. Kyseinen kokous pidettiin Genevessä 19.–22. kesäkuuta 2007, jolloin EU esitti alustavan mandaatin sellaisen oikeudellisesti sitovan sopimuksen neuvottelemiseksi, jossa käsiteltäisiin kattavasti kaikkia rypäleammusten aiheuttamia humanitaarisia ongelmia. Sopimus on määrä hyväksyä vuoden 2008 loppuun mennessä. EU:n troikka kävi laajaa keskustelua kolmansien maiden kanssa EU:n toimintamallin edistämiseksi. Hallitusten asiantuntijaryhmä päätti kuitenkin lykätä laillisesti sitovaa sopimusta koskevan päätöksen tekoa siihen saakka, kunnes ensi kuussa pidettävä yleissopimuksen korkeiden sopimusosapuolten vuoden 2007 kokous olisi järjestetty. Näiden ponnistelujen rinnalla rypäleammuksiin liittyvien huolten ratkaisemiseksi monet EU:n jäsenvaltiot ovat kuten tiedätte allekirjoittaneet Oslon julistuksen ja osallistuneet rypäleammusten täyskieltoon tähtäävän Oslon prosessin puitteissa järjestettyihin kokouksiin. EU:n jäsenvaltiot ovat osallistuneet prosessiin kansalliselta pohjalta. Toistaiseksi ei ole päästy sopimukseen EU:n yhteisestä kannasta Oslon prosessiin. Jäsenvaltioiden enemmistö pitää näitä prosesseja toisiaan täydentävinä rinnakkaisina pyrkimyksinä, jotka johtavat yhteiseen tavoitteeseen eli rypäleammuksia koskevan oikeudellisesti sitovan kansainvälisen sopimuksen laatimiseen. Toisen kysymyksenne osalta on sanottava, että EU:n jäsenvaltiot puheenjohtajavaltio mukaan lukien osallistuvat kuten jo todettiin tuleviin Brysselissä ja Wienissä pidettäviin kokouksiin halutessaan kansalliselta pohjalta. EU:n yhteistä kantaa ei ole määrä laatia. Lopuksi, kolmannen kysymyksenne osalta voin sanoa, että Itävallan ja Belgian tuoreet rypäleammusten kieltämistä koskevat päätökset, joihin Josep Borrell viittaa kysymyksessään, on kuten tiedätte tehty puhtaasti kansalliselta pohjalta. Neuvosto ei ole ryhtynyt mihinkään erityisiin toimiin tässä asiassa."@fi⁷ ". − Madame la Présidente, Madame la Commissaire, Mesdames et Messieurs, Monsieur Borrel, je voudrais d’abord vous remercier pour vos trois questions sur le thème spécifique de l’interdiction des sous-munitions. J’essayerai de répondre aussi brièvement et objectivement que possible à chacune des trois questions posées au Conseil. En ce qui concerne votre première question, je dois dire que, dans le cadre de la Convention sur certaines armes classiques – pour faire bref, j’appellerai simplement celle-ci la «Convention» - la présidence du Conseil de l’Union européenne a, comme vous le savez, exprimé son inquiétude, au nom de l’Union européenne, quant à l’impact humanitaire des sous-munitions. En particulier, lors de la troisième conférence d’examen des États parties à la Convention qui s’est tenue à Genève du 7 au 17 novembre derniers, l’Union européenne a émis l’avis que les sous-munitions représentaient un élément particulièrement important du futur travail de la Convention sur certaines armes classiques. L’UE a présenté une proposition en faveur de l’établissement d’un groupe ouvert d’experts gouvernementaux dans l’objectif d’élaborer des recommandations en vue de prendre des mesures supplémentaires dans le contexte de la Convention. Cette proposition n’a pas été adoptée par la conférence des États parties. Il a cependant été convenu de convoquer d’urgence une réunion intersessionnelle du groupe d’experts gouvernementaux sur les débris de guerre explosifs, en particulier les sous-munitions. Lors de cette réunion, qui s’est tenue à Genève du 19 au 22 juin 2007, l’UE a présenté un projet de mandat de négociation d’un instrument juridiquement contraignant en vue d’aborder tous les aspects des problèmes humanitaires soulevés par les sous-munitions. Cet instrument devrait être adopté d’ici la fin de l’année 2008. La troïka de l’UE a organisé de vastes consultations avec les pays tiers afin de promouvoir l’approche européenne. Le groupe d’experts gouvernementaux a cependant décidé de reporter toute décision relative à un instrument juridiquement contraignant jusqu’à la réunion de 2007 des hautes parties contractantes à la Convention, qui se tiendra le mois prochain. En parallèle de ces efforts visant à résoudre les problèmes liés aux sous-munitions, comme vous le savez, certains États membres ont souscrit à la déclaration d’Oslo et ont participé à une série de réunions organisées dans le cadre de ce que l’on appelle le « processus d’Oslo», en vue d’interdire totalement les sous-munitions. Les États membres de l’UE ont participé à titre national. Jusqu’à présent, aucun accord n’a été trouvé quant à une position européenne concernant le processus d’Oslo. La majorité des États membres considèrent ces deux processus comme complémentaires et comme des efforts parallèles menant à un objectif commun, à savoir un instrument international juridiquement contraignant sur les sous-munitions. En ce qui concerne votre deuxième question, je dois dire que, pour ce qui est des réunions à venir à Bruxelles et à Vienne, comme cela a déjà été dit, les États membres de l’UE et la présidence participeront à titre national, s’ils le décident. Aucune position européenne n’est prévue. Enfin, en ce qui concerne votre troisième question, je peux dire que les récentes décisions prises par l’Autriche et la Belgique concernant l’interdiction des sous-munitions, auxquelles M. Borell a fait allusion dans sa question, ont été prises, comme vous le savez, à titre purement national. Le Conseil n’a pas pris de mesure spécifique sur cette question."@fr⁸ ". − Elnök úr, biztos asszony, hölgyeim és uraim, Borrell úr, először is megköszönöm a repeszbombák betiltásával kapcsolatban feltett három kérdést. Megpróbálok röviden és a lehető legtárgyilagosabban válaszolni a Tanácsnak címzett mindhárom kérdésre. Ami az első kérdést illeti, azt kell mondanom, hogy a bizonyos hagyományos fegyverekről szóló egyezmény keretében – hogy a felszólalásom ne nyúljon túl hosszúra, innentől csak az „egyezményként” fogok rá hivatkozni – keretében az Európai Unió Tanácsának elnöksége – amint Önök is tudják – az Európai Unió nevében hangot adott a repeszbombák humanitárius hatásával kapcsolatos aggodalmainak. Az egyezményt aláíró országok tavaly november 7. és 17. között Genfben tartott harmadik felülvizsgálati konferenciáján az Európai Unió kifejezte azon véleményét, mely szerint a repeszbombák különösen fontos helyet foglalnak el a bizonyos hagyományos fegyverekről szóló egyezmény jövőbeli munkájában. Az Unió ismertetett egy javaslatot egy olyan nyitott kormányzati szakértői csoport létrehozataláról, amelynek célja az lenne, hogy ajánlásokat fogalmazzon meg az egyezmény keretében megvalósítandó további tevékenységekre. E javaslatot az egyezményt aláíró országok konferenciája nem fogadta el. Azonban arról megegyezés született, hogy sürgős feladatként össze kell hívni a két ülés között a háborús robbanóanyag-maradványok kormányzati szakértőinek csoportját, melynek különös figyelmet kell szentelnie a repeszbombáknak. E találkozóra 2007. június 19. és 22. között került sor Genfben, amikor az EU benyújtott egy tárgyalásra szóló megbízatástervezetet egy jogilag kötelező eszközre, amely a repeszbombák által kiváltott valamennyi humanitárius kérdéssel foglalkozna. Ezt az eszközt 2008 végéig kell elfogadni. Az Unió trojkája kiterjedt egyeztetést folytatott harmadik országokkal az Unió megközelítésének támogatásáról. A kormányzati szakértők csoportja azonban úgy döntött, hogy a döntést egy jogilag kötelező erejű eszközről elhalasztja az egyezmény magas szerződő feleinek 2007. évi üléséig, amelyre a következő hónapban kerül sor. A repeszbombákhoz kapcsolódó aggodalmakra irányuló törekvésekkel párhuzamosan – amint tudják – számos uniós tagállam aláírta az Oslói Nyilatkozatot és részt vett számos találkozón, melyek a repeszbombák teljes betiltására irányuló úgynevezett oslói folyamat keretében kerültek megrendezésre. Az uniós tagállamok saját országaikat képviselve vettek részt e találkozókon. Mindezidáig nem született megegyezés egy az oslói folyamatról kialakított uniós álláspontról. A tagállamok többsége e két folyamatot egymást kiegészítőnek és olyan párhuzamos törekvéseknek tartja, melyek egy közös célhoz vezetnek, a repeszbombákra vonatkozó jogilag kötelező erejű nemzetközi eszközhöz. A második kérdésre azt kell válaszolnom, hogy a közelgő brüsszeli és bécsi ülések kapcsán – amint már említettem – az uniós tagállamok az elnökséggel együtt saját országaik képviseletében vesznek részt, ha úgy döntenek. Nem tervezünk semmilyen közös uniós álláspontot. Végül a harmadik kérdésre válaszolva azt mondhatom, hogy az Ausztria és Belgium által a közelmúltban a repeszbombák betiltásáról hozott döntések – amint Borrell úr utalt rá a kérdésében, és amint Önök is jól tudják – tisztán nemzeti alapon születtek. A Tanács e kérdést illetően nem tett semmilyen konkrét lépést."@hu¹¹ ". − Signora Presidente, signora Commissario, onorevoli deputati, onorevole Borrell, desidero innanzi tutto ringraziarla per le sue tre domande in merito a tale questione specifica dell’interdizione delle bombe a grappolo. Cercherò di rispondere nel modo più breve e oggettivo possibile a ciascuna delle domande poste al Consiglio. Per quanto riguarda la sua prima domanda, devo dire che, nel quadro della convenzione sull’uso di alcune armi convenzionali, per essere breve vi farò riferimento solo come la “convenzione”, la Presidenza del Consiglio dell’Unione europea, com’è noto, ha espresso la sua preoccupazione, a nome dell’Unione europea, in merito all’impatto umanitario delle munizioni a grappolo. In particolare, nel corso della Terza conferenza degli Stati parte della convenzione svoltasi a Genova dal 7 al 17 novembre dello scorso anno, l’Unione europea ha formulato l’opinione che le munizioni a grappolo rappresentino un elemento particolarmente importante del lavoro futuro della convenzione sull’uso di alcune armi convenzionali. L’UE ha presentato una proposta che sostiene l’istituzione di un gruppo aperto di esperti di governo allo scopo di elaborare raccomandazioni per ulteriori azioni nel quadro della convenzione. Questa proposta non è stata adottata dalla conferenza degli Stati. Tuttavia, si è concordato di convenire con urgenza una riunione intersessione del gruppo di esperti governativi in materia di ordigni bellici esplosivi, con attenzione particolare alle munizioni a grappolo. Questo incontro si è svolto a Genova dal 19 al 22 giugno 2007, quando l’UE ha presentato un progetto di mandato negoziale per uno strumento giuridicamente vincolante volto ad affrontare tutti gli aspetti delle questioni umanitarie sollevati dalle munizioni a grappolo. Questo strumento dovrebbe essere adottato entro la fine del 2008. La troika europea ha condotto consultazioni approfondite con paesi terzi per promuovere l’approccio dell’UE. Il gruppo di esperti governativi ha deciso, tuttavia, di rinviare qualsiasi decisione su uno strumento giuridicamente vincolante fino alla riunione del 2007 delle Alte parti contraenti la convenzione che si svolgerà il mese prossimo. Parallelamente a questi sforzi volti ad affrontare le preoccupazioni relative alle munizioni a grappolo, come sapete, alcuni Stati membri dell’UE hanno sottoscritto la Dichiarazione di Oslo e hanno partecipato a una serie di incontri organizzati nel cosiddetto “processo di Oslo”, finalizzato a un’interdizione completa delle munizioni a grappolo. Gli Stati membri dell’UE hanno partecipato a titolo nazionale. Finora non è stato raggiunto alcun accordo riguardante una posizione europea sul processo di Oslo. La maggior parte dei paesi membri considera complementari questi due processi, nonché sforzi paralleli che conducono a un obiettivo comune, ovvero uno strumento internazionale giuridicamente vincolante sulle munizioni a grappolo. Per quanto riguarda la sua seconda domanda, devo dire che, in relazione ai prossimi incontri di Bruxelles e Vienna, com’è già stato menzionato, gli Stati membri dell’UE, inclusa la Presidenza, parteciperanno a titolo nazionale qualora prendessero tale decisione. Non prevedo alcuna posizione comune a livello UE. Infine, per quanto riguarda la sua terza domanda, posso dire che le recenti decisioni di Austria e Belgio relative all’interdizione delle munizioni a grappolo, a cui ha fatto riferimento l’onorevole Borrell nella sua interrogazione, sono state prese, com’è noto, su base puramente nazionale. Il Consiglio non ha intrapreso alcuna azione specifica in merito."@it¹² ". − Gerb. pirmininke, Komisijos nary, gerbiamieji Parlamento nariai, Josep Borrell Fontelles, pirmiausia norėčiau padėkoti jums už šiuos konkrečius klausimus. Pamėginsiu trumpai ir kiek galint objektyviau atsakyti į kiekvieną iš trijų Tarybai pateiktų klausimų. Atsakydamas į pirmąjį klausimą turiu pasakyti, kad konvencijos dėl kai kurių įprastinių ginklų sistemoje – tam, kad būtų trumpiau vadinsiu ją „konvencija“ – Europos Sąjungos Tarybai pirmininkaujanti valstybė narė Europos Sąjungos vardu išreiškė susirūpinimą dėl kasetinių bombų naudojimo humanitariniu požiūriu. Konkrečiai, trečiojoje Konvencijos šalių peržiūros konferencijoje Ženevoje praėjusiais metais lapkričio 7–17 d. Europos Sąjunga pareiškė, kad kasetinė ginkluotė yra itin svarbi būsimos konvencijos dėl kai kurių įprastinių ginklų sudėtinė dalis. ES pateikė pasiūlymą, remiantį atviros vyriausybinių ekspertų grupės sukūrimą siekiant Konvencijos sąlygomis parengti rekomendacijas dėl tolesnių veiksmų galimybės. Šiam pasiūlymui konferencijoje nebuvo pritarta. Vis dėlto skubos tvarka buvo sutarta sušaukti neeilinį vyriausybių ekspertų grupės dėl nuo karo likusių sprogmenų, posėdį. Šis posėdis vyko 2007 m. birželio 19–22 d. Ženevoje, kur ES pateikė derybų mandato projektą dėl teisiškai įpareigojančios priemonės spręsti klausimus visais su kasetinės ginkluotės naudojimu susijusių humanitarinių klausimų aspektais. Ši priemonė turėtų būti priimta iki 2008 m. pabaigos. ES Troika plačiai konsultavosi dėl ES požiūrio su trečiosiomis šalimis. Vis dėlto vyriausybių ekspertų grupė nusprendė atidėti bet kokį sprendimą dėl teisiškai įpareigojančios priemonės iki konvenciją pasirašiusių šalių susitikimo 2007 m., kuris vyks kitą mėnesį. Lygiagrečiai su tuo, kaip jūs žinote, sprendžiant klausimus dėl kasetinės ginkluotės, kai kurios ES valstybės narės pasirašė Oslo Deklaraciją ir dalyvavo vadinamojo Oslo proceso susitikimuose, kur buvo svarstomas klausimas dėl visiško kasetinės ginkluotės uždraudimo. Kaip atskiros dalyvės juose dalyvavo ir ES valstybės narės. Iki šiol nebuvo pasiekta jokio sprendimo dėl ES pozicijos dėl Oslo proceso. Dauguma valstybių narių mano, kad šie du procesai papildo vienas kitą ir veikia lygiagrečiai siekiant bendro tikslo – pasiekti tarptautinės teisiniu požiūriu įpareigojančios priemonės kasetinės ginkluotės klausimais. Antruoju klausimu turiu pasakyti, kad ES valstybės narės, tarp jų ir pirmininkaujanti valstybė narė būsimuose renginiuose Briuselyje ir Vienoje galės dalyvauti kiekviena atskirai, jei jos taip nuspręstų. Bendroji ES pozicija nėra planuojama. Pagaliau trečiuoju klausimu galiu pasakyti, kad Austrija ir Belgija ėmėsi veiksmų dėl kasetinės ginkluotės uždraudimo, kaip savo klausime nurodo Josep Borrell Fontelles. Taryba šiuo klausimu nesiėmė jokių veiksmų."@lt¹⁴ ". − Priekšsēdētājas kundze, komisāre, dāmas un kungi kungs! Es vispirms vēlos pateikties jums par jūsu uzdotajiem trim jautājumiem saistībā ar šo īpašo tematu par kasešu bumbu aizliegšanu. Es centīšos īsi un pēc iespējas objektīvāk atbildēt uz katru no trim Padomei uzdotajiem jautājumiem. Attiecībā uz jūsu pirmo jautājumu man ir jāsaka, ka saistībā ar Konvenciju par noteiktiem parastiem ieročiem — lai izteiktos īsāk, es vienkārši atsaukšos uz to kā „Konvenciju” — Eiropas Savienības Padomes prezidentūra, kā jau jūs zināt, ir paudusi savas bažas Eiropas Savienības vārdā par šķembu munīcijas ietekmi uz cilvēkiem. Īpaši Konvencijas dalībvalstu Trešajā pārskatīšanas konferencē, kas notika pērn no 7. līdz 17. novembrim Ženēvā, Eiropas Savienība pauda viedokli, ka šķembu munīcija ir īpaši nozīmīgs elements Konvencijas par noteiktiem prastiem ieročiem turpmākajā darbībā. ES iepazīstināja ar priekšlikumu, ar kuru atbalsta beztermiņa Valdību ekspertu grupas izveidi, lai tā sagatavotu ieteikumus turpmākajai rīcībai saistībā ar Konvenciju. Dalībvalstu konference nepieņēma šo priekšlikumu. Tomēr valstis vienojās steidzami sasaukt Valdību ekspertu grupas starpsesiju sanāksmi par sprādzienbīstamām kara paliekām ar īpašu uzsvaru uz šķembu munīciju. Šī sanāksme notika Ženēvā no 2007. gada 19. jūnija līdz 22. jūnijam, kad ES iesniedza sarunu pilnvaru projektu juridiski saistošam instrumentam, kurā aplūkotu visus to humāno problēmu aspektus, kuras radījusi šķembu munīcija. Šis instruments ir jāpieņem līdz 2008. gada beigām. ES trijotne veica plašas konsultācijas ar trešām valstīm, lai veicinātu ES pieeju. Tomēr Valdību ekspertu grupa nolēma atlikt jebkuru lēmumu par juridiski saistoša instrumenta pieņemšanu līdz 2007. gada Konvencijas Augsto līgumslēdzēju pušu sanāksmei, kas notiks nākamajā mēnesī. Paralēli šiem centieniem risināt problēmas saistībā ar šķembu munīciju, kā jau jūs zināt, vairākas ES dalībvalstis ir parakstījušas Oslo deklarāciju un piedalījušās vairākās sanāksmēs, kas organizētas saistībā ar tā saukto „Oslo procesu“, kura mērķis ir vispārējs šķembu munīcijas aizliegums. ES dalībvalstis ir piedalījušās kā individuālas valstis. Līdz šim nav panākta nekāda vienošanās par ES nostāju attiecībā uz Oslo procesu. Vairums dalībvalstu šos abus procesus uztver kā papildinošus un uzskata tos par paralēliem centieniem ceļā uz kopīgu mērķi, proti, starptautisku juridiski saistošu instrumentu par šķembu munīciju. Attiecībā uz jūsu uzdoto otru jautājumu man ir jāsaka, ka saistībā ar gaidāmajām sanāksmēm Briselē un Vīnē, kā jau minēts, ES dalībvalstis, tostarp arī prezidentvalsts, piedalīsies kā individuālās valstis, ja tās tā izlems. Nav plānots pieņemt ES kopēju nostāju. Visbeidzot attiecībā uz jūsu trešo jautājumu es varu teikt, ka nesenie Austrijas un Beļģijas lēmumi par šķembu munīcijas aizliegšanu, kā uz to savā jautājumā atsaucas kungs, ir pieņemti, kā jūs zināt, tikai valsts līmenī. Padome nav veikusi nekādus īpašus pasākumus saistībā ar šo jautājumu."@lv¹³ "Senhora Presidente, Senhora Comissária, Senhor Deputado Borrell, Senhores Deputados, gostaria, em primeiro lugar, naturalmente, de lhe agradecer as três perguntas sobre o tema que aqui nos colocou hoje. Neste aspecto específico, isto é, a questão da proibição de bombas de fragmentação que colocou ao Conselho, procurarei responder a cada uma dessas três perguntas que me colocou de uma forma sintética e tão objectiva quanto possível. Relativamente à sua primeira pergunta gostaria de lhe dizer que, no âmbito da Convenção sobre Certas Armas Convencionais - passarei a dizer simplesmente "Convenção" para encurtar um pouco a minha alocução -, a Presidência do Conselho da União Europeia exprimiu, como sabe, em nome da União Europeia, a sua preocupação quanto ao impacto humanitário das munições de fragmentação. Mais concretamente, na terceira Conferência de revisão dos Estados Parte na Convenção, que se realizou em Genebra, de 7 a 17 de Novembro do ano passado, a União Europeia expressou a opinião de que as munições de fragmentação representam um elemento particularmente importante nos futuros trabalhos da Convenção sobre certas armas convencionais. A União apresentou uma proposta a favor da criação de um grupo aberto de peritos governamentais com o objectivo de elaborar recomendações para novas medidas no âmbito da Convenção. A Conferência dos Estados Parte não adoptou esta proposta, mas decidiu convocar, com carácter de urgência, uma reunião intercalar do grupo de peritos governamentais sobre os restos explosivos de guerra especialmente dedicada às munições de fragmentação. Nessa reunião, que se realizou em Genebra, de 19 a 22 de Junho de 2007, a União apresentou um projecto de mandato de negociação de um instrumento juridicamente vinculativo em que sejam tratados todos os aspectos inerentes às preocupações humanitárias suscitadas pelas munições de fragmentação. Este instrumento deverá ser adoptado até ao final de 2008. A Tróica da União Europeia realizou extensas consultas com países terceiros a fim de promover a abordagem proposta pela União Europeia. O grupo de peritos governamentais decidiu, no entanto, adiar qualquer decisão sobre o instrumento juridicamente vinculativo até à reunião das altas partes contratantes da Convenção de 2007, a qual se realizará no próximo mês de Novembro. A par destes esforços destinados a resolver os problemas relacionados com as munições de fragmentação, vários Estados-Membros da União Europeia, como é sabido, subscreveram a Declaração de Oslo e participaram numa série de reuniões organizadas no âmbito do chamado "Processo de Oslo", o qual visa a proibição total das munições de fragmentação. Os Estados-Membros da União Europeia participaram a título nacional. Até à data não se chegou a acordo quanto a uma posição da União Europeia relativamente ao processo de Oslo. A maioria dos Estados-Membros considera que estes dois processos são complementares e constituem esforços paralelos conducentes a um objectivo comum, a saber, um instrumento internacional juridicamente vinculativo sobre as munições de fragmentação. No que diz respeito à sua segunda pergunta, gostaria de lhe dizer que, no que respeita às próximas reuniões de Bruxelas e Viena, tal como já referido, os Estados-Membros da União Europeia, incluindo a Presidência, participarão a título nacional, se assim o decidirem. Não está prevista nenhuma posição comum da União. E finalmente, relativamente à sua terceira pergunta gostaria de lhe dizer que as recentes decisões da Áustria e da Bélgica, a que o Sr. Deputado se refere na sua pergunta, no sentido de virem a ser ou de proibirem as munições de fragmentação, foram tomadas, como é sabido, a nível meramente nacional. O Conselho não tomou, portanto, medidas específicas sobre esta questão."@mt¹⁵ ". − Mevrouw de Voorzitter, commissaris, dames en heren, mijnheer Borrell, ik zou u allereerst willen bedanken voor uw drie vragen over deze specifieke kwestie van het verbod op clusterbommen. Ik zal proberen om alle drie de vragen aan de Raad zo beknopt en objectief mogelijk te beantwoorden. Op uw eerste vraag moet ik zeggen dat het voorzitterschap van de Raad van de Europese Unie zoals u weet namens de Europese Unie zijn bezorgdheid over de humanitaire consequenties van clustermunitie heeft uitgesproken, in het kader van het Verdrag inzake bepaalde conventionele wapens, waarnaar ik om mijn redevoering kort te houden vanaf nu zal verwijzen als het “Verdrag”. Meer in het bijzonder heeft de Europese Unie tijdens de derde Herzieningsconferentie van de Staten die partij zijn bij het Verdrag uitgedragen dat clustermunitie een zeer belangrijk onderdeel zal zijn van de verdere werkzaamheden in het kader van het Verdrag inzake bepaalde conventionele wapens. De EU heeft een voorstel ingediend voor de opzet van een Open Groep regeringsdeskundigen die aanbevelingen zou moeten doen voor verdere maatregelen in het kader van het Verdrag. Dit voorstel werd niet goedgekeurd tijdens de Herzieningsconferentie van de Staten die partij zijn bij het Verdrag. Er werd echter wel overeengekomen om zo snel mogelijk een intersessionele bijeenkomst van de Groep regeringsdeskundigen inzake ontplofbare oorlogsresten te beleggen, waarbij met name over clustermunitie gesproken zou worden. Deze bijeenkomst werd van 19 tot 22 juni 2007 in Genève gehouden. Bij deze bijeenkomst diende de EU een ontwerponderhandelingsmandaat in voor een wettelijk bindend instrument dat alle humanitaire zorgen omtrent clustermunitie behelst. Dit instrument zou uiterlijk eind 2008 goedgekeurd moeten zijn. De EU-trojka heeft uitvoerig overleg gepleegd met derde landen om steun te vergaren voor de aanpak van de EU. De Groep regeringsdeskundigen heeft echter besloten om de besluitvorming over een wettelijk bindend instrument uit te stellen tot de jaarlijkse bijeenkomst van de hoge verdragssluitende partijen bij het Verdrag, die volgende maand plaats zal vinden. Tegelijkertijd met deze inspanningen om de zorgen omtrent clustermunitie weg te nemen, hebben een aantal EU-lidstaten zoals u weet de verklaring van Oslo ondertekend en deelgenomen aan een reeks bijeenkomsten die gehouden zijn in het kader van het zogenaamde “proces van Oslo”, dat een totaal verbod op clustermunitie ten doel heeft. EU-lidstaten hebben in hun nationale hoedanigheid deelgenomen. Er is tot op heden nog geen overeenstemming bereikt over een EU-standpunt inzake het proces van Oslo. De meerderheid van de lidstaten beschouwt deze twee processen als complementaire, gelijktijdige inspanningen met een gemeenschappelijke doelstelling, namelijk een wettelijk bindend instrument inzake clustermunitie. Op uw tweede vraag moet ik herhalen dat EU-lidstaten, waaronder het voorzitterschap, desgewenst in hun nationale hoedanigheid deel zullen nemen aan de komende bijeenkomsten in Brussel en Wenen. Er is geen sprake van een gemeenschappelijk standpunt van de EU. Ten slotte kan ik op uw derde vraag antwoorden dat de recente beslissingen van Oostenrijk en België over het verbod op clustermunitie, waarnaar de heer Borrell in zijn vraag verwijst, zoals u weet op zuiver nationale basis genomen zijn. De Raad heeft op dit gebied geen bijzondere maatregelen genomen."@nl³ ". − Pani przewodnicząca, pani komisarz, panie i panowie, panie pośle Borrell! Postaram się zwięźle i tak obiektywnie, jak to możliwe, udzielić odpowiedzi na każde z trzech skierowanych do Rady pytań. Jeśli chodzi o pierwsze pytanie, muszę powiedzieć, że w ramach Konwencji w sprawie niektórych typów broni konwencjonalnej - aby nie przedłużać mojej wypowiedzi będę nazywał ją dalej „Konwencją” - prezydencja Rady Unii Europejskiej, jak wiadomo, wyraziła swoje obawy w imieniu UE na temat humanitarnego wpływu amunicji kasetowej. W szczególności podczas Trzeciej Konferencji Rewizyjnej Państw Stron Konwencji, która odbyła się w zeszłym roku, w dniach 7-17 listopada w Wiedniu, Unia Europejska przedstawiła pogląd, że amunicja kasetowa stanowi niezwykle ważny element przyszłej pracy w sprawie niektórych typów broni konwencjonalnej. UE zaproponowała utworzenie na czas nieokreślony grupy ekspertów rządowych, której celem byłoby opracowanie zaleceń dla przyszłych działań w kontekście Konwencji. Propozycja ta została odrzucona przez konferencję państw stron konwencji. Jednak zgodzono się na zwołanie w trybie pilnym międzysesyjnego spotkania grupy ekspertów rządowych ds. pozostałości materiałów wybuchowych z położeniem szczególnego nacisku na kwestię amunicji kasetowej. Spotkanie odbyło się w dniach 19-22 czerwca w Genewie, a UE przedłożyła projekt mandatu negocjacyjnego dla prawnie wiążącego instrumentu, aby odnieść się do wszelkich aspektów obaw humanitarnych, które wynikają z problemu amunicji kasetowej. Instrument ten ma zostać przyjęty do końca 2008 roku. Trojka UE przeprowadziła szeroko zakrojone konsultacje z państwami trzecimi w sprawie propagowania europejskiego podejścia. Grupa ekspertów rządowych zadecydowała jednak o odroczeniu jakichkolwiek decyzji w sprawie prawnie wiążącego instrumentu do roku 2007, czyli do czasu spotkania Wysokich Umawiających się Stron Konwencji, które ma się odbyć w przyszłym miesiącu. Jak wiadomo, równolegle do starań o odniesienie się do obaw związanych z amunicją kasetową część państw członkowskich podpisała deklarację z Oslo i wzięła udział w szeregu spotkań zorganizowanych w ramach tak zwanego „procesu z Oslo”, który ma na celu wprowadzenie całkowitego zakazu stosowania amunicji kasetowej. Państwa członkowskie UE uczestniczyły w tym w miarę możliwości swoich władz. Jak na razie nie osiągnięto porozumienia co do stanowiska UE w sprawie procesu z Oslo. Większość państw członkowskich uważa, że te dwa procesy wzajemnie się uzupełniają i postrzega je jako równoległe wysiłki ukierunkowane na wspólny cel, a mianowicie na prawnie wiążący instrument dotyczący amunicji kasetowej. W odniesieniu do drugiego pytania, pragnę powiedzieć, że w związku z nadchodzącymi spotkaniami, które mają się odbyć w Brukseli i Wiedniu, jak już wspomniałem, państwa członkowskie UE, wliczając w to prezydencję, wezmą udział w zwiększaniu możliwości władz, jeśli taka będzie ich decyzja. Nie przewiduje się przyjęcia wspólnego stanowiska Unii. Na koniec odpowiem na trzecie pańskie pytanie: obecne decyzje podjęte przez Austrię i Belgię w sprawie zakazu stosowania amunicji kasetowej, który to temat poruszył już pan poseł Borrell, zapadły, jak wiadomo, wyłącznie w oparciu o decyzje krajowe. W tej kwestii nie było żadnych szczególnych działań ze strony Rady."@pl¹⁶ "Senhora Presidente, Senhora Comissária, Senhor Deputado Borrell, Senhores Deputados, gostaria, em primeiro lugar, naturalmente, de lhe agradecer as três perguntas sobre o tema que aqui nos colocou hoje. Neste aspecto específico, isto é, a questão da proibição de bombas de fragmentação que colocou ao Conselho, procurarei responder a cada uma dessas três perguntas que me colocou de uma forma sintética e tão objectiva quanto possível. Relativamente à sua primeira pergunta gostaria de lhe dizer que, no âmbito da Convenção sobre Certas Armas Convencionais - passarei a dizer simplesmente "Convenção" para encurtar um pouco a minha alocução -, a Presidência do Conselho da União Europeia exprimiu, como sabe, em nome da União Europeia, a sua preocupação quanto ao impacto humanitário das munições de fragmentação. Mais concretamente, na terceira Conferência de revisão dos Estados Parte na Convenção, que se realizou em Genebra, de 7 a 17 de Novembro do ano passado, a União Europeia expressou a opinião de que as munições de fragmentação representam um elemento particularmente importante nos futuros trabalhos da Convenção sobre certas armas convencionais. A União apresentou uma proposta a favor da criação de um grupo aberto de peritos governamentais com o objectivo de elaborar recomendações para novas medidas no âmbito da Convenção. A Conferência dos Estados Parte não adoptou esta proposta, mas decidiu convocar, com carácter de urgência, uma reunião intercalar do grupo de peritos governamentais sobre os restos explosivos de guerra especialmente dedicada às munições de fragmentação. Nessa reunião, que se realizou em Genebra, de 19 a 22 de Junho de 2007, a União apresentou um projecto de mandato de negociação de um instrumento juridicamente vinculativo em que sejam tratados todos os aspectos inerentes às preocupações humanitárias suscitadas pelas munições de fragmentação. Este instrumento deverá ser adoptado até ao final de 2008. A Tróica da União Europeia realizou extensas consultas com países terceiros a fim de promover a abordagem proposta pela União Europeia. O grupo de peritos governamentais decidiu, no entanto, adiar qualquer decisão sobre o instrumento juridicamente vinculativo até à reunião das altas partes contratantes da Convenção de 2007, a qual se realizará no próximo mês de Novembro. A par destes esforços destinados a resolver os problemas relacionados com as munições de fragmentação, vários Estados-Membros da União Europeia, como é sabido, subscreveram a Declaração de Oslo e participaram numa série de reuniões organizadas no âmbito do chamado "Processo de Oslo", o qual visa a proibição total das munições de fragmentação. Os Estados-Membros da União Europeia participaram a título nacional. Até à data não se chegou a acordo quanto a uma posição da União Europeia relativamente ao processo de Oslo. A maioria dos Estados-Membros considera que estes dois processos são complementares e constituem esforços paralelos conducentes a um objectivo comum, a saber, um instrumento internacional juridicamente vinculativo sobre as munições de fragmentação. No que diz respeito à sua segunda pergunta, gostaria de lhe dizer que, no que respeita às próximas reuniões de Bruxelas e Viena, tal como já referido, os Estados-Membros da União Europeia, incluindo a Presidência, participarão a título nacional, se assim o decidirem. Não está prevista nenhuma posição comum da União. E finalmente, relativamente à sua terceira pergunta gostaria de lhe dizer que as recentes decisões da Áustria e da Bélgica, a que o Sr. Deputado se refere na sua pergunta, no sentido de virem a ser ou de proibirem as munições de fragmentação, foram tomadas, como é sabido, a nível meramente nacional. O Conselho não tomou, portanto, medidas específicas sobre esta questão."@ro¹⁸ "− Vážená pani predsedajúca, vážená pani komisárka, vážené dámy a vážení páni, vážený pán Borrell, v prvom rade by som chcel poďakovať za vaše tri otázky týkajúce sa tejto špecifickej záležitosti, ktorou je zákaz kazetovej munície. Pokúsim sa stručne a čo najobjektívnejšie odpovedať na tieto tri otázky položené Rade. Pokiaľ ide o vašu prvú otázku, musím povedať, že v rámci Dohovoru o určitých konvenčných zbraniach – aby som zostal stručný, budem hovoriť jednoducho o „dohovore“ – predsedníctvo Rady Európskej únie, ako iste viete, vyjadrilo v mene Európskej únie znepokojenie v súvislosti s humanitárnymi dôsledkami kazetovej munície. Konkrétne na tretej revíznej konferencii štátov, ktoré sú stranami dohovoru, ktorá sa uskutočnila od 7. do 17. novembra v Ženeve, Európska únia vyjadrila svoje stanovisko, že kazetová munícia je mimoriadne významným prvkom v rámci budúcej práce Dohovoru o určitých konvenčných zbraniach. EÚ predložila návrh podporujúci zriadenie časovo neobmedzenej skupiny vládnych expertov s cieľom vypracúvať odporúčania na ďalšie akcie v súvislosti s dohovorom. Konferencia štátov, ktoré sú stranami, tento návrh neprijala. Schválilo sa však bezodkladné zorganizovanie medzikonferenčného zasadnutia skupiny vládnych expertov pre výbušné pozostatky vojny, s osobitným zameraním na kazetovú muníciu. Toto zasadnutie sa uskutočnilo od 19. do 22. júna 2007 v Ženeve a EÚ predložila návrh rokovacieho mandátu pre právne záväzný nástroj zameraný na riešenie všetkých aspektov humanitárnych záležitostí, ktoré súvisia s kazetovou muníciou. Tento nástroj by sa mal prijať koncom roku 2008. Trojka EÚ uskutočnila s tretími krajinami široké konzultácie s cieľom presadzovať prístup EÚ. Skupina vládnych expertov sa však rozhodla posunúť akékoľvek rozhodnutie o právne záväznom nástroji na zasadnutie vysokých zmluvných strán dohovoru v roku 2007, ktoré sa uskutoční na budúci mesiac. Súbežne s týmto úsilím, ktoré je zamerané na riešenie otázok týkajúcich sa kazetovej munície, ako iste viete, niekoľko členských štátov EÚ sa pripojilo k Deklarácii z Osla a zúčastnilo sa série zasadnutí, ktoré sa organizovali v rámci takzvaného „procesu z Osla“, ktorého cieľom je úplný zákaz kazetovej munície. Členské štáty EÚ sa zúčastnili v rámci svojich vnútroštátnych právomocí. Doteraz sa nedosiahla žiadna dohoda, pokiaľ ide o stanovisko týkajúce sa procesu z Osla. Väčšina členských štátov vníma tieto dva procesy ako komplementárne a považuje ich za súbežné úsilie vedúce k spoločnému cieľu, konkrétne k medzinárodne právne záväznému nástroju týkajúcemu sa kazetovej munície. Pokiaľ ide o vašu otázku, musím povedať, že v súvislosti s nadchádzajúcimi stretnutiami v Bruseli a vo Viedni, ktoré som už spomínal, sa členské štáty vrátane predsedníctva zúčastnia v rámci vnútroštátnych právomocí, ak sa tak rozhodnú. Nepredpokladá sa žiadne spoločné stanovisko EÚ. Na záver, pokiaľ ide o vašu tretiu otázku, môžem povedať, že nedávne rozhodnutia Rakúska a Belgicka zakázať kazetovú muníciu, ako vo svojej otázke spomenul pán Borrell, boli prijaté, ako iste viete, výhradne na vnútroštátnom základe. Rada v tomto prípade nevyvinula žiadnu osobitnú akciu."@sk¹⁹ ". − Gospa predsednica, gospa komisarka, gospe in gospodje, gospod Borrell, najprej se vam zahvaljujem za vaša tri vprašanja v zvezi s tem posebnim vprašanjem prepovedi kasetnih bomb. Poskušal bom na kratko in čim bolj nepristransko odgovoriti na vsakega od treh vprašanj, predloženih Svetu. V zvezi s prvim vprašanjem moram povedati, da je predsedstvo Sveta Evropske unije v okviru konvencije o določenem konvencionalnem orožju, ki jo bom odslej imenoval preprosto „konvencija“, s čimer bo moj govor krajši, v imenu Evropske unije izrazilo zaskrbljenost, kot veste, glede humanitarnega vpliva kasetnega streliva. Evropska unija je predvsem na tretji pregledni konferenci držav pogodbenic konvencije, ki je potekala v Ženevi od 7. do 17. novembra lani, izrazila stališče, da kasetno strelivo predstavlja zlasti pomemben element prihodnjega prizadevanja konvencije o določenem konvencionalnem orožju. EU je predstavila predlog, s katerim podpira vzpostavitev odprte skupine vladnih strokovnjakov za sestavljanje osnutkov priporočil za nadaljnje ukrepanje v okviru konvencije. Tega predloga konferenca držav pogodbenic ni sprejela. Vendar so se strinjali, da je nujno treba sklicati medsejno srečanje skupine vladnih strokovnjakov za eksplozivne ostanke vojne, pri čemer se mora posebna pozornost nameniti kasetnemu strelivu. To srečanje je potekalo v Ženevi od 19. do 22. junija 2007, ko je EU predložila osnutek pogajalskega mandata za pravno zavezujoč instrument za obravnavanje vseh vidikov humanitarnih vprašanj, ki jih je sprožilo kasetno orožje. Ta instrument se mora sprejeti do konca leta 2008. Trojka EU je izvedla obsežna posvetovanja s tretjimi državami z namenom spodbuditi pristop EU. Vendar se je skupina vladnih strokovnjakov odločila, da bo preložila kakršen koli sklep o pravno zavezujočem instrumentu na čas po srečanju visokih pogodbenih strank konvencije leta 2007, ki bo potekalo naslednji mesec. Veliko držav članic EU je vzporedno s tem prizadevanjem za obravnavanje vprašanj v zvezi s kasetnim strelivom, kot veste, podprlo deklaracijo iz Osla in sodelovalo na vrsti srečanj v okviru tako imenovanega procesa iz Osla, namen katerih je bil popolna prepoved kasetnega streliva. Države članice EU so sodelovale v okviru svojih nacionalnih pristojnosti. Do zdaj se ni dosegel še noben sporazum o stališču EU v zvezi s procesom iz Osla. Večina držav članic ta dva procesa razume kot dopolnilna in meni, da predstavljata vzporedno prizadevanje za skupni cilj, in sicer mednaroden pravno obvezujoč instrument o kasetnem orožju. Glede vašega drugega vprašanja moram povedati, da bodo države članice EU, vključno s predsedstvom, v okviru prihodnjih srečanj v Bruslju in na Dunaju, kot že rečeno, sodelovale v okviru nacionalnih pristojnosti, če se tako odločijo. Skupno stališče EU se ne načrtuje. Nazadnje, glede vašega tretjega vprašanja lahko povem, da sta Avstrija in Belgija, ki ju je v svojem vprašanju navedel gospod Borrell, svoje odločitve o prepovedi kasetnega streliva sprejele, kot veste, na izključno nacionalni podlagi Svet v zvezi s tem vprašanjem ni izvedel nobenih posebnih ukrepov."@sl²⁰ ". − Fru talman, fru kommissionsledamot, mina damer och herrar, herr Borrell! Jag vill börja med att tacka er för era tre frågor om denna specifika fråga, nämligen förbudet av klusterbomber. Jag ska försöka att ge ett så kortfattat och objektivt svar som möjligt på de tre olika frågor som ställts till rådet. När det gäller er första fråga måste jag säga att ordförandeskapet för Europeiska unionens råd, inom ramen för konventionen om användningen av vissa konventionella vapen – som jag i syfte att korta ned mitt anförande helt enkelt kommer att kalla konventionen – som ni vet har uttryckt sin oro på EU:s vägnar över klusterammunitionens humanitära konsekvenser. Vid den tredje översynskonferensen för konventionsparterna, som hölls i Genève den 7–17 november förra året, betonade EU att klusterammunition utgör en särskilt viktig del i det framtida arbetet med konventionen om vissa konventionella vapen. EU lade fram ett förslag om att stödja inrättandet av en öppen expertgrupp med syfte att utarbeta rekommendationer för framtida åtgärder inom ramen för konventionen. Förslaget antogs inte vid konventionsstaternas konferens. Däremot enades man om att snarast kalla samman ett extra möte i expertgruppen om explosiva lämningar efter krig, med särskild fokus på klusterammunition. Mötet hölls i Genève den 19–22 juni 2007, då EU lade fram ett utkast till förhandlingsmandat för ett rättsligt bindande instrument för att hantera alla aspekter av de humanitära frågor som klusterammunition ger upphov till. Instrumentet bör antas i slutet av 2008. EU:s trojka har genomfört omfattande samråd med tredjeländer för att föra fram EU:s ståndpunkt. Expertgruppen beslutade dock skjuta upp alla beslut om ett rättsligt bindande instrument till 2007 års möte för konventionsparterna, som ska hållas nästa månad. Jämsides med dessa insatser för att lösa problemen med klusterammunition har flera EU-medlemsstater som ni vet anslutit sig till Oslodeklarationen och deltagit i en rad möten som anordnas inom ramen för den så kallade Osloprocessen, som syftar till ett totalförbud mot klusterammunition. EU:s medlemsstater har deltagit som enskilda länder. Hittills har man inte nått någon enighet om EU:s ståndpunkt när det gäller Osloprocessen. Majoriteten av medlemsstaterna anser att de båda processerna kompletterar varandra och att de är parallella insatser som leder fram till ett gemensamt mål, nämligen ett internationellt rättsligt bindande instrument för klusterammunition. Beträffande er andra fråga måste jag säga att EU:s medlemsstater, inbegripet ordförandeskapet, som redan nämnts kommer att delta i de kommande mötena i Bryssel och Wien som enskilda länder, om de beslutar att göra det. Någon gemensam ståndpunkt för EU planeras inte. När det gäller er tredje fråga slutligen kan jag säga att Österrikes och Belgiens beslut nyligen om att förbjuda klusterammunition, som Josep Borrell Fontelles nämner i sin fråga, fattades på en rent nationell basis. Rådet har inte vidtagit någon särskild åtgärd i den här frågan."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Borrell"¹³ "Manuel Lobo Antunes,"^18,15,17 "Presidente em exercício do Conselho"^18,15,17