Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-09-26-Speech-3-198"

Predicate	Value (sorted: none)
lpv:translated text	"Signor Presidente, onorevoli parlamentari, ringrazio anch'io il rappresentante del Consiglio. Onorevoli deputati la Commissione, io stesso, sin dal primo momento ha accompagnato e sostenuto l'attività della commissione temporanea di questo Parlamento europeo sulla ben nota questione e sulle gravi accuse e sui gravi fatti che sono stati indicati. L'altro tema è la ratificazione dell'accordo di estradizione tra Europa e Stati Uniti. Se vi fosse, come avrebbe dovuto esserci già, un accordo europeo che abbiamo firmato ma che non è stato ancora ratificato, le regole sull'estradizione da e verso gli Stati Uniti di prigionieri – e parliamo di prigionieri indagati o sospettati di terrorismo – sarebbero assai più chiare. Questo accordo ancora deve essere ratificato da qualche Stato membro, pochi per fortuna. Ho reiterato un appello formale a tutti i ministri della giustizia affinché questo accordo europeo di estradizione con gli Stati Uniti sia rapidamente ratificato. Ancora il tema del controllo dei servizi . Questo è un tema sollevato in entrambi i rapporti, ma è un tema sensibile. Io credo che qui sia la risposta nazionale a contare anzitutto, ma io credo che alcune esigenze comuni possano essere messe in luce. La prima esigenza è quella di rafforzare negli Stati membri il controllo parlamentare. Ci sono paesi membri che hanno adottato o stanno adottando leggi nazionali che rafforzano di molto il potere di controllo dei parlamenti nazionali sulle attività dei servizi di ciascun paese. Quella, a mio avviso, è la strada da segnalare, perché come comprendete bene, non immagino nel futuro una legge comune europea che disciplini i servizi segreti, ma una discussione su questo tema è invece, a mio avviso, particolarmente utile. In conclusione, Presidente, credo questo sia un tema su cui dobbiamo continuare a discutere avendo davanti lo stato di diritto come principio, il rispetto dei diritti fondamentali certamente, ma tra i diritti fondamentali c'è anche il diritto di non sentirsi e di non essere accusato se non sulla base di prove regolarmente e proceduralmente raccolte. E' chiaro che la gravità di questi fatti in quanto tale, evidentemente il solo fatto di ipotizzare che queste attività siano accadute, impone una collaborazione tra tutte le Istituzioni, tra Commissione, Parlamento e Consiglio. Ed è evidente che noi ripetiamo ancora una volta – e lo faccio volentieri – che la lotta al terrorismo deve essere condotta nel pieno rispetto dei diritti fondamentali e dello Stato di diritto che sono le due condizioni per cui una democrazia possa funzionare. Credo, che in questo spirito i trasferimenti illegali di prigionieri, l'ipotesi che vi siano stati luoghi di detenzione più o meno segreti, sono certamente fatti che ove dimostrati nelle forme appropriate costituirebbero una violazione grave, certamente, delle regole del diritto internazionale e dei diritti fondamentali delle persone. Tutti sanno che i membri dell'Unione europea sono obbligati, tutti quanti, al rispetto dei grandi principi della convenzione sui diritti dell'uomo, l'articolo 5 e l'articolo 6, in particolare. E' chiaro che il nostro auspicio è quello che negli Stati membri vengano condotte delle investigazioni approfondite su questi fatti ed è chiaro che queste investigazioni debbono essere condotte dalle autorità giudiziarie competenti. Un punto deve essere chiaro ma è stato messo in chiaro molte volte, sia dal relatore dall'on. Fava, sia dal rapporto del Consiglio d'Europa. Un rapporto parlamentare può dare degli elementi, ma certamente il Parlamento non ha né poteri né doveri d'inchiesta giudiziaria. E quando poi, ovviamente si citano, come elementi di prova delle fonti che restano sconosciute, è ovvio che lo Stato di diritto, proprio quello Stato di diritto che dobbiamo rispettare, impone delle investigazioni affidate a magistrati liberi e indipendenti, che invece hanno il dovere di rivelare le fonti sulla base delle quali un'accusa viene formulata. E' chiaro che accusare uno Stato membro o accusare una persona senza rivelare le fonti di questa accusa è un principio che può entrare in un rapporto di un Parlamento, ma che non può entrare in un'investigazione giudiziaria. Ecco perché io mi auguro che le investigazioni giudiziarie proseguano, così come in alcuni Stati membri, incluso il mio paese, sta accadendo. Ma è evidente che il rapporto richiede un seguito ed allora posso elencare le iniziative che io ritengo contribuiscano a dare un seguito a questo rapporto. Ho scritto il 23 luglio scorso ai governi di Polonia e Romania, ho chiesto loro – ricordando l'obbligo di un'investigazione completa e approfondita – informazioni dettagliate su come eventualmente le investigazioni fossero state avviate e quale fosse l'esito delle investigazioni. Spero che entrambi i governi vogliano rispondermi e ovviamente io vi informerò sulle risposte di entrambi i governi, proprio perché ritengo che sia anzitutto nell'interesse trasparente della verità che ci si sente rivolgere un'accusa abbia tutti gli strumenti dell'ordinamento per spiegare che quell'accusa non è vera, per dimostrare che non è vera, o per affidare a magistrati indipendenti l'investigazione. E' l'interesse di chi viene accusato che richiede, a mio avviso, una risposta molto chiara. Il secondo punto: ho predisposto un questionario per tutti gli Stati membri. Ne ho parlato nella sessione plenaria scorsa, proprio dedicata al terrorismo. Ho predisposto un questionario in cui a ciascuno degli Stati membri chiediamo quali sono le misure adottate per contrastare il terrorismo, quali sono i risultati in termini di efficacia delle leggi nazionali e in particolare quale livello di protezione dei diritti fondamentali delle persone è nella legislazione nazionale. La mia intenzione è analizzare le risposte e poi predisporre un rapporto per il Consiglio e per il Parlamento sull'efficacia delle misure antiterrorismo degli Stati membri e sulla loro idoneità e compatibilità con i principi di rispetto dei diritti fondamentali. Terzo punto riguarda il traffico aereo. Io avevo preso un impegno con la commissione LIBE ed era un impegno di esaminare un aspetto legale estremamente importante che attualmente è carente: quali sono i confini tra la definizione di aeromobile civile e aeromobile di Stato, quindi aeromobile sottratto a quei controlli ordinari degli aeromobili civili? Ebbene, questo lavoro è in corso, come promesso, noi formuleremo come Commissione europea una comunicazione sull'aviazione generale. Questa comunicazione sarà adottata dal Collegio prima della fine di quest'anno, quindi molto presto, e ovviamente formuleremo una proposta per meglio definire questo concetto di aeroplano di Stato che spesso si presta a delle interpretazioni che ovviamente sfuggono a dei controlli che sono, al contrario, necessari. Ma c'è un'altra iniziativa che riguarda proprio il traffico aereo. Nel quadro di una soluzione generale che introduca regole comuni per tutti gli Stati membri per ogni tipo di aeroplano che entri nello Spazio comune europeo senza piani di volo. Voi certamente sapete che dal 1° gennaio del 2009 regole di applicazione del cosiddetto spazio unico europeo introdurranno dei requisiti comuni a tutti gli Stati membri per i piani di volo e in questo quadro noi armonizzeremo, quindi, la disciplina relativa al piano di volo di ogni aereo che comunque attraversi o entri nello spazio aereo europeo. Questo porterà un enorme vantaggio perché eliminerà quelle differenze di trattamento sul sorvolo e sull'atterraggio negli Stati membri che adesso abbiamo, in qualche modo, constatato."@ro18
lpv:unclassifiedMetadata	"Franco Frattini,"18,15,12
lpv:unclassifiedMetadata	"Vicepresidente della Commissione"18,15,12
lpv:unclassifiedMetadata	"intelligence"18,15,12
lpv:translated text	"Härra president, daamid ja härrad, ka mina tahaksin nõukogu esindajat tänada. Daamid ja härrad, komisjon – nagu ka mina isiklikult – on algusest peale jälginud ja toetanud Euroopa Parlamendi ajutise komisjoni tööd selles üldtuntud küsimuses ning sellega seotud tõsiste süüdistuste ja sündmuste osas. Teiseks teemaks on Euroopa ja Ameerika Ühendriikide vahel sõlmitud väljaandmislepingu ratifitseerimine. Kui Euroopa leping – millele me oleme alla kirjutanud, kuid mis on veel ratifitseerimata – oleks juba varem olemas olnud, siis oleksid vangide Ameerika Ühendriikidest ja Ühendriikidele väljaandmise eeskirjad olnud palju selgemad. Jutt käib terrorismis kahtlustatavatest või sellega seoses uurimise all olevatest kinnipeetavatest. Õnneks on jäänud vaid mõned liikmesriigid, kes peavad nimetatud lepingu veel ratifitseerima. Ma koostasin kõigile justiitsministritele veel ühe ametliku pöördumise kõnealuse Euroopa ja Ameerika Ühendriikide vahelise väljaandmislepingu võimalikult kiireks ratifitseerimiseks. Käsitlemist vajab ka luureteenistuste järelevalve küsimus. Seda teemat on kajastatud mõlemas raportis, kuid tegemist on tundliku küsimusega. Minu arvates loeb kõige enam riiklik reaktsioon, kuigi võib rõhutada teatud ühiseid nõudeid. Esimene nõue on tugevdada parlamendi kontrolli liikmesriikides. Mõned riigid võtavad või on vastu võtnud riiklikke seadusi, millega tugevdatakse rahvusparlamendi kontrolli salateenistuste tegevuse üle. Minu arvates on see õige tee, kuna ma ei suuda ette kujutada tulevast ühtset Euroopa õigust, millega reguleeritakse salateenistusi, kuid ma leian, et selle teema arutlemine on äärmiselt kasulik. Härra president, lõpetuseks arvan, et seda teemat tuleks jätkuvalt arutleda, pidades meeles õiguspõhimõtteid ning austades põhiõigusi; kuid põhiõiguste hulka kuulub ka õigus mitte aktsepteerida süüdistusi, kui need ei põhine nõuetekohase menetluse käigus kogutud tõenditele. Nende sündmuste tõsidus, isegi nende esinemise võimalus muudab hädavajalikuks kõigi kolme institutsiooni – komisjoni, parlamendi ja nõukogu – koostöö. Meil tuleks siiski veel kord korrata – ning teen seda rõõmuga – et terrorismivastaseks võitluseks tuleb täielikult austada põhiõigusi ja õigusriigi põhimõtet. Need kaks tingimust on demokraatia toimimiseks hädavajalikud. Sellest lähtuvalt olen ma veendunud, et vangide ebaseaduslik transport ning oletus suurema või väiksema arvu salajaste kinnipidamiskohtade olemasolu kohta – juhul kui selliseid sündmusi esitatakse nõuetekohaselt – tähendaks kahtlemata rahvusvahelise õiguse ja inimõiguste tõsist rikkumist. Oleme teadlikud sellest, et kõik Euroopa Liidu liikmed on kohustatud täitma inimõiguste konventsioonis, eriti artiklites 5 ja 6 sätestatud olulisi põhimõtteid. Loomulikult loodame, et neid sündmusi liikmesriikides põhjalikult uuritakse. On selge, et uurimist peavad läbi viima pädevad õigusorganid. Üks peab olema kindel, ehkki seda on juba mitu korda selgelt väljendatud nii härra Fava kui ka nõukogu raportis: parlamendi raport saab esitada fakte, kuid parlamendil pole mõistagi volitusi ega kohustust viia läbi kohtulikku uurimist. Tundmatutest allikatest pärit tõendite tsiteerimise korral dikteerib õigus – mida tuleb austada –, et uurimist peavad läbi viima vabad, sõltumatud kohtud. Nende kohuseks on avaldada süüdistuse aluseks olevad allikad. On selge, et liikmesriigi või üksikisiku süüdistamine ilma süüdistuse alust avaldamata on vastuvõetav parlamendi raportis, kuid mitte kohtulikus uurimises. Seepärast loodangi kohtuliku uurimise jätkumist, nagu see toimub mõnes liikmesriigis, sealhulgas minu maal. Kuid raport vajab ka järeltööd, seepärast loetlen algatused, mis minu arvates sellele kaasa aitavad. 23. juulil kirjutasin ma Poola ja Rumeenia valitsustele, meenutades neile kohustust viia läbi täielik, põhjalik juurdlus ning paludes neilt üksikasjalikku teavet selle kohta, kas uurimine on alanud ning millised on olnud senised tulemused. Ma loodan, et mõlemad valitsused saadavad vastuse ning annan teile nende vastustest teada, eriti seetõttu, et olen veendunud, et läbipaistvuse ja tõe huvides tuleb süüdistuse esitamise korral tagada süüdistatavale kõik õiguslikud vahendid süüdistuse alusetuse selgitamiseks ja tõestamiseks või anda uurimine üle sõltumatule kohtule. Minu arvates on väga selge vastuse leidmine süüdistatava huvides. Teiseks: ma olen koostanud kõigile liikmesriikidele terrorismialase küsimustiku, nagu ma viimasel osaistungjärgul mainisin. Ankeedis küsitakse igalt liikmesriigilt, milliseid meetmeid on riik võtnud terrorismiga võitlemiseks, millised on olnud tulemused riikliku õiguse kohaldamise seisukohast ning millist põhiõiguste kaitset pakub riiklik seadusandlus. Kavatsen vastuseid analüüsida ning koostada nõukogule ja parlamendile raporti liikmesriikide terrorismivastase võitluse meetmete tõhususe ning meetmete sobivuse ja vastavuse kohta põhiõiguste austamise põhimõtte seisukohast. Kolmandaks tahaksin käsitleda õhuliiklust. Lubasin kodanikuvabaduste, justiits- ja siseasjade komisjonile, et uurin hetkel kõrvale jäänud äärmiselt tähtsat õiguslikku aspekti: milline on erinevus tsiviilõhusõiduki ja valitsuse õhusõiduki (teisiti öeldes sõiduk, mille suhtes ei kohaldata tsiviilõhusõiduki tavakontrolli) määratluse vahel? Igatahes töö selles osas käib ning komisjon kavatseb avaldada teatise üldlennunduse kohta. Komisjon võtab teatise vastu enne käesoleva aasta lõppu, seega üsna varsti ning me teeme ettepaneku valitsuse lennuki mõiste paremaks määratlemiseks, mida tõlgendatakse sageli viisil, millega saab vajalikust kontrollist hoiduda. Kuid on veel üks õhuliiklust puudutav algatus. See on osa üldisest lahendusest, millega kehtestatakse kõigile liikmesriikidele ühised eeskirjad iga tüüpi lennuki jaoks, mis siseneb Euroopa ühtsesse lennuruumi ilma kinnitatud lennuplaanita. Kindlasti teate, et nn ühtse Euroopa õhuruumi eeskirjade rakendamisega nähakse alates 1. jaanuarist 2009 ette kõigi liikmesriikide lennuplaani ühispäring, nii et sellest kontekstist lähtuvalt ühtlustame me kõigi õhusõidukite lennuplaanide eeskirju, mis Euroopa õhuruumi sisenevad või seda läbivad. See on äärmiselt kasulik, kuna välistab liikmesriikides leitud ülelende ja maandumist puudutava erikohtlemise."@et5
lpv:translated text	"Härra president, daamid ja härrad, ka mina tahaksin nõukogu esindajat tänada. Daamid ja härrad, komisjon – nagu ka mina isiklikult – on algusest peale jälginud ja toetanud Euroopa Parlamendi ajutise komisjoni tööd selles üldtuntud küsimuses ning sellega seotud tõsiste süüdistuste ja sündmuste osas. Teiseks teemaks on Euroopa ja Ameerika Ühendriikide vahel sõlmitud väljaandmislepingu ratifitseerimine. Kui Euroopa leping – millele me oleme alla kirjutanud, kuid mis on veel ratifitseerimata – oleks juba varem olemas olnud, siis oleksid vangide Ameerika Ühendriikidest ja Ühendriikidele väljaandmise eeskirjad olnud palju selgemad. Jutt käib terrorismis kahtlustatavatest või sellega seoses uurimise all olevatest kinnipeetavatest. Õnneks on jäänud vaid mõned liikmesriigid, kes peavad nimetatud lepingu veel ratifitseerima. Ma koostasin kõigile justiitsministritele veel ühe ametliku pöördumise kõnealuse Euroopa ja Ameerika Ühendriikide vahelise väljaandmislepingu võimalikult kiireks ratifitseerimiseks. Käsitlemist vajab ka luureteenistuste järelevalve küsimus. Seda teemat on kajastatud mõlemas raportis, kuid tegemist on tundliku küsimusega. Minu arvates loeb kõige enam riiklik reaktsioon, kuigi võib rõhutada teatud ühiseid nõudeid. Esimene nõue on tugevdada parlamendi kontrolli liikmesriikides. Mõned riigid võtavad või on vastu võtnud riiklikke seadusi, millega tugevdatakse rahvusparlamendi kontrolli salateenistuste tegevuse üle. Minu arvates on see õige tee, kuna ma ei suuda ette kujutada tulevast ühtset Euroopa õigust, millega reguleeritakse salateenistusi, kuid ma leian, et selle teema arutlemine on äärmiselt kasulik. Härra president, lõpetuseks arvan, et seda teemat tuleks jätkuvalt arutleda, pidades meeles õiguspõhimõtteid ning austades põhiõigusi; kuid põhiõiguste hulka kuulub ka õigus mitte aktsepteerida süüdistusi, kui need ei põhine nõuetekohase menetluse käigus kogutud tõenditele. Nende sündmuste tõsidus, isegi nende esinemise võimalus muudab hädavajalikuks kõigi kolme institutsiooni – komisjoni, parlamendi ja nõukogu – koostöö. Meil tuleks siiski veel kord korrata – ning teen seda rõõmuga – et terrorismivastaseks võitluseks tuleb täielikult austada põhiõigusi ja õigusriigi põhimõtet. Need kaks tingimust on demokraatia toimimiseks hädavajalikud. Sellest lähtuvalt olen ma veendunud, et vangide ebaseaduslik transport ning oletus suurema või väiksema arvu salajaste kinnipidamiskohtade olemasolu kohta – juhul kui selliseid sündmusi esitatakse nõuetekohaselt – tähendaks kahtlemata rahvusvahelise õiguse ja inimõiguste tõsist rikkumist. Oleme teadlikud sellest, et kõik Euroopa Liidu liikmed on kohustatud täitma inimõiguste konventsioonis, eriti artiklites 5 ja 6 sätestatud olulisi põhimõtteid. Loomulikult loodame, et neid sündmusi liikmesriikides põhjalikult uuritakse. On selge, et uurimist peavad läbi viima pädevad õigusorganid. Üks peab olema kindel, ehkki seda on juba mitu korda selgelt väljendatud nii härra Fava kui ka nõukogu raportis: parlamendi raport saab esitada fakte, kuid parlamendil pole mõistagi volitusi ega kohustust viia läbi kohtulikku uurimist. Tundmatutest allikatest pärit tõendite tsiteerimise korral dikteerib õigus – mida tuleb austada –, et uurimist peavad läbi viima vabad, sõltumatud kohtud. Nende kohuseks on avaldada süüdistuse aluseks olevad allikad. On selge, et liikmesriigi või üksikisiku süüdistamine ilma süüdistuse alust avaldamata on vastuvõetav parlamendi raportis, kuid mitte kohtulikus uurimises. Seepärast loodangi kohtuliku uurimise jätkumist, nagu see toimub mõnes liikmesriigis, sealhulgas minu maal. Kuid raport vajab ka järeltööd, seepärast loetlen algatused, mis minu arvates sellele kaasa aitavad. 23. juulil kirjutasin ma Poola ja Rumeenia valitsustele, meenutades neile kohustust viia läbi täielik, põhjalik juurdlus ning paludes neilt üksikasjalikku teavet selle kohta, kas uurimine on alanud ning millised on olnud senised tulemused. Ma loodan, et mõlemad valitsused saadavad vastuse ning annan teile nende vastustest teada, eriti seetõttu, et olen veendunud, et läbipaistvuse ja tõe huvides tuleb süüdistuse esitamise korral tagada süüdistatavale kõik õiguslikud vahendid süüdistuse alusetuse selgitamiseks ja tõestamiseks või anda uurimine üle sõltumatule kohtule. Minu arvates on väga selge vastuse leidmine süüdistatava huvides. Teiseks: ma olen koostanud kõigile liikmesriikidele terrorismialase küsimustiku, nagu ma viimasel osaistungjärgul mainisin. Ankeedis küsitakse igalt liikmesriigilt, milliseid meetmeid on riik võtnud terrorismiga võitlemiseks, millised on olnud tulemused riikliku õiguse kohaldamise seisukohast ning millist põhiõiguste kaitset pakub riiklik seadusandlus. Kavatsen vastuseid analüüsida ning koostada nõukogule ja parlamendile raporti liikmesriikide terrorismivastase võitluse meetmete tõhususe ning meetmete sobivuse ja vastavuse kohta põhiõiguste austamise põhimõtte seisukohast. Kolmandaks tahaksin käsitleda õhuliiklust. Lubasin kodanikuvabaduste, justiits- ja siseasjade komisjonile, et uurin hetkel kõrvale jäänud äärmiselt tähtsat õiguslikku aspekti: milline on erinevus tsiviilõhusõiduki ja valitsuse õhusõiduki (teisiti öeldes sõiduk, mille suhtes ei kohaldata tsiviilõhusõiduki tavakontrolli) määratluse vahel? Igatahes töö selles osas käib ning komisjon kavatseb avaldada teatise üldlennunduse kohta. Komisjon võtab teatise vastu enne käesoleva aasta lõppu, seega üsna varsti ning me teeme ettepaneku valitsuse lennuki mõiste paremaks määratlemiseks, mida tõlgendatakse sageli viisil, millega saab vajalikust kontrollist hoiduda. Kuid on veel üks õhuliiklust puudutav algatus. See on osa üldisest lahendusest, millega kehtestatakse kõigile liikmesriikidele ühised eeskirjad iga tüüpi lennuki jaoks, mis siseneb Euroopa ühtsesse lennuruumi ilma kinnitatud lennuplaanita. Kindlasti teate, et nn ühtse Euroopa õhuruumi eeskirjade rakendamisega nähakse alates 1. jaanuarist 2009 ette kõigi liikmesriikide lennuplaani ühispäring, nii et sellest kontekstist lähtuvalt ühtlustame me kõigi õhusõidukite lennuplaanide eeskirju, mis Euroopa õhuruumi sisenevad või seda läbivad. See on äärmiselt kasulik, kuna välistab liikmesriikides leitud ülelende ja maandumist puudutava erikohtlemise."@sl20
lpv:translated text	"Signor Presidente, onorevoli parlamentari, ringrazio anch'io il rappresentante del Consiglio. Onorevoli deputati la Commissione, io stesso, sin dal primo momento ha accompagnato e sostenuto l'attività della commissione temporanea di questo Parlamento europeo sulla ben nota questione e sulle gravi accuse e sui gravi fatti che sono stati indicati. L'altro tema è la ratificazione dell'accordo di estradizione tra Europa e Stati Uniti. Se vi fosse, come avrebbe dovuto esserci già, un accordo europeo che abbiamo firmato ma che non è stato ancora ratificato, le regole sull'estradizione da e verso gli Stati Uniti di prigionieri – e parliamo di prigionieri indagati o sospettati di terrorismo – sarebbero assai più chiare. Questo accordo ancora deve essere ratificato da qualche Stato membro, pochi per fortuna. Ho reiterato un appello formale a tutti i ministri della giustizia affinché questo accordo europeo di estradizione con gli Stati Uniti sia rapidamente ratificato. Ancora il tema del controllo dei servizi . Questo è un tema sollevato in entrambi i rapporti, ma è un tema sensibile. Io credo che qui sia la risposta nazionale a contare anzitutto, ma io credo che alcune esigenze comuni possano essere messe in luce. La prima esigenza è quella di rafforzare negli Stati membri il controllo parlamentare. Ci sono paesi membri che hanno adottato o stanno adottando leggi nazionali che rafforzano di molto il potere di controllo dei parlamenti nazionali sulle attività dei servizi di ciascun paese. Quella, a mio avviso, è la strada da segnalare, perché come comprendete bene, non immagino nel futuro una legge comune europea che disciplini i servizi segreti, ma una discussione su questo tema è invece, a mio avviso, particolarmente utile. In conclusione, Presidente, credo questo sia un tema su cui dobbiamo continuare a discutere avendo davanti lo stato di diritto come principio, il rispetto dei diritti fondamentali certamente, ma tra i diritti fondamentali c'è anche il diritto di non sentirsi e di non essere accusato se non sulla base di prove regolarmente e proceduralmente raccolte. E' chiaro che la gravità di questi fatti in quanto tale, evidentemente il solo fatto di ipotizzare che queste attività siano accadute, impone una collaborazione tra tutte le Istituzioni, tra Commissione, Parlamento e Consiglio. Ed è evidente che noi ripetiamo ancora una volta – e lo faccio volentieri – che la lotta al terrorismo deve essere condotta nel pieno rispetto dei diritti fondamentali e dello Stato di diritto che sono le due condizioni per cui una democrazia possa funzionare. Credo, che in questo spirito i trasferimenti illegali di prigionieri, l'ipotesi che vi siano stati luoghi di detenzione più o meno segreti, sono certamente fatti che ove dimostrati nelle forme appropriate costituirebbero una violazione grave, certamente, delle regole del diritto internazionale e dei diritti fondamentali delle persone. Tutti sanno che i membri dell'Unione europea sono obbligati, tutti quanti, al rispetto dei grandi principi della convenzione sui diritti dell'uomo, l'articolo 5 e l'articolo 6, in particolare. E' chiaro che il nostro auspicio è quello che negli Stati membri vengano condotte delle investigazioni approfondite su questi fatti ed è chiaro che queste investigazioni debbono essere condotte dalle autorità giudiziarie competenti. Un punto deve essere chiaro ma è stato messo in chiaro molte volte, sia dal relatore dall'on. Fava, sia dal rapporto del Consiglio d'Europa. Un rapporto parlamentare può dare degli elementi, ma certamente il Parlamento non ha né poteri né doveri d'inchiesta giudiziaria. E quando poi, ovviamente si citano, come elementi di prova delle fonti che restano sconosciute, è ovvio che lo Stato di diritto, proprio quello Stato di diritto che dobbiamo rispettare, impone delle investigazioni affidate a magistrati liberi e indipendenti, che invece hanno il dovere di rivelare le fonti sulla base delle quali un'accusa viene formulata. E' chiaro che accusare uno Stato membro o accusare una persona senza rivelare le fonti di questa accusa è un principio che può entrare in un rapporto di un Parlamento, ma che non può entrare in un'investigazione giudiziaria. Ecco perché io mi auguro che le investigazioni giudiziarie proseguano, così come in alcuni Stati membri, incluso il mio paese, sta accadendo. Ma è evidente che il rapporto richiede un seguito ed allora posso elencare le iniziative che io ritengo contribuiscano a dare un seguito a questo rapporto. Ho scritto il 23 luglio scorso ai governi di Polonia e Romania, ho chiesto loro – ricordando l'obbligo di un'investigazione completa e approfondita – informazioni dettagliate su come eventualmente le investigazioni fossero state avviate e quale fosse l'esito delle investigazioni. Spero che entrambi i governi vogliano rispondermi e ovviamente io vi informerò sulle risposte di entrambi i governi, proprio perché ritengo che sia anzitutto nell'interesse trasparente della verità che ci si sente rivolgere un'accusa abbia tutti gli strumenti dell'ordinamento per spiegare che quell'accusa non è vera, per dimostrare che non è vera, o per affidare a magistrati indipendenti l'investigazione. E' l'interesse di chi viene accusato che richiede, a mio avviso, una risposta molto chiara. Il secondo punto: ho predisposto un questionario per tutti gli Stati membri. Ne ho parlato nella sessione plenaria scorsa, proprio dedicata al terrorismo. Ho predisposto un questionario in cui a ciascuno degli Stati membri chiediamo quali sono le misure adottate per contrastare il terrorismo, quali sono i risultati in termini di efficacia delle leggi nazionali e in particolare quale livello di protezione dei diritti fondamentali delle persone è nella legislazione nazionale. La mia intenzione è analizzare le risposte e poi predisporre un rapporto per il Consiglio e per il Parlamento sull'efficacia delle misure antiterrorismo degli Stati membri e sulla loro idoneità e compatibilità con i principi di rispetto dei diritti fondamentali. Terzo punto riguarda il traffico aereo. Io avevo preso un impegno con la commissione LIBE ed era un impegno di esaminare un aspetto legale estremamente importante che attualmente è carente: quali sono i confini tra la definizione di aeromobile civile e aeromobile di Stato, quindi aeromobile sottratto a quei controlli ordinari degli aeromobili civili? Ebbene, questo lavoro è in corso, come promesso, noi formuleremo come Commissione europea una comunicazione sull'aviazione generale. Questa comunicazione sarà adottata dal Collegio prima della fine di quest'anno, quindi molto presto, e ovviamente formuleremo una proposta per meglio definire questo concetto di aeroplano di Stato che spesso si presta a delle interpretazioni che ovviamente sfuggono a dei controlli che sono, al contrario, necessari. Ma c'è un'altra iniziativa che riguarda proprio il traffico aereo. Nel quadro di una soluzione generale che introduca regole comuni per tutti gli Stati membri per ogni tipo di aeroplano che entri nello Spazio comune europeo senza piani di volo. Voi certamente sapete che dal 1° gennaio del 2009 regole di applicazione del cosiddetto spazio unico europeo introdurranno dei requisiti comuni a tutti gli Stati membri per i piani di volo e in questo quadro noi armonizzeremo, quindi, la disciplina relativa al piano di volo di ogni aereo che comunque attraversi o entri nello spazio aereo europeo. Questo porterà un enorme vantaggio perché eliminerà quelle differenze di trattamento sul sorvolo e sull'atterraggio negli Stati membri che adesso abbiamo, in qualche modo, constatato."@mt15
lpv:unclassifiedMetadata	"Franco Frattini,"18,15,12
lpv:unclassifiedMetadata	"Vicepresidente della Commissione"18,15,12
lpv:unclassifiedMetadata	"intelligence"18,15,12
lpv:translated text	". Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, rád bych poděkoval zástupci Rady. Dámy a pánové, Komise – a já – jsme od začátku sledovali a podporovali práci dočasného výboru Evropského parlamentu související s tímto velmi dobře známým tématem a vážnými obviněními a příslušnými důležitými událostmi. Dalším bodem je ratifikace dohody o vydávání vězňů mezi Evropou a Spojenými státy. Kdyby existovala, přičemž už měla existovat, evropská dohoda – která je podepsaná, ale ještě není ratifikovaná – pravidla vydávání vězňů ze Spojených států a do Spojených států by mohla být mnohem jasnější. Hovoříme tu o vězních, kteří podléhají vyšetřování nebo jsou podezřelí v souvislosti s terorismem. Tuto dohodu ještě musí ratifikovat několik členských států, naštěstí jich není mnoho. Ještě jednou jsem formálně vyzval všechny ministry spravedlnosti, aby co nejdříve ratifikovali tuto dohodu o vydávání vězňů mezi Evropou a Spojenými státy. Ještě je tu bod, který se týká dohledu nad zpravodajskými službami. Tento bod se uvádí v obou zprávách, jde však o citlivou záležitost. Myslím si, že nejdůležitější ze všeho je vnitrostátní reakce, i když je třeba zdůraznit určité společné požadavky. Prvním požadavkem je posílení parlamentní kontroly v členských státech. Některé země přijaly nebo přijímají vnitrostátní právní předpisy zaměřená na značné posílení pravomoci svých vnitrostátních parlamentů, které se týkají dohledu nad činnostmi zpravodajských služeb. Podle mého názoru je to správná cesta, protože jak jistě uznáte, nedokáži si představit budoucí společné evropské právní předpisy, kterými by se řídily tajné služby, a myslím si tedy, že je velmi důležité, aby se o této záležitosti diskutovalo. Vážený pane předsedající, na závěr bych rád uvedl, že si myslím, že o této záležitosti bychom měli dále diskutovat a zároveň mít na mysli právní stát jako princip a samozřejmě dodržování lidských práv; mezi základní práva však také patří právo nebýt obviněný, kromě případů, když se obvinění zakládá na důkazech získaných podle řádných postupů. Samotná závažnost těchto událostí, dokonce samotná představa, že se mohly stát, je samozřejmě nezbytným důvodem spolupráce všech tří institucí, Komise, Parlamentu a Rady. Je třeba ještě jednou zopakovat – a jsem rád, že to mohu udělat –, že boj proti terorismu musí být vyvážený plným respektováním základních práv a právního státu. Jsou to dvě základní podmínky fungování demokracie. V tomto duchu jsem přesvědčený, že nelegální přeprava vězňů a hypotéza o existenci více či méně tajných záchytných středisek – v případě, že se patřičným způsobem prokáží – by nepochybně představovaly vážně porušení mezinárodních právních předpisů a základních lidských práv. Všichni víme, že všichni členové Evropské unie musí dodržovat základní principy Úmluvy o lidských právech, především články 5 a 6. Jsme samozřejmě přesvědčení, že tyto události se v členských státech řádným způsobem přešetří. Tato vyšetřování musí samozřejmě vykonávat příslušné soudní orgány. Jedna věc musí být jasná, dokonce už byla mnohokrát jasně uvedená ve zprávě, kterou předložil pan Fava, a ve zprávě Rady Evropy: v parlamentní zprávě se mohou uvádět fakta, Parlament však pochopitelně nemá žádnu pravomoc ani povinnost vykonávat soudní vyšetřování. Pokud jde o údaje z neznámého zdroje, na základě právního státu – který musíme respektovat – se vyšetřováním pověřují svobodné, nezávislé soudy. Jejich úkolem je odhalit zdroje, které stojí za obviněními. Pro objasnění, obvinit členský stát nebo jednotlivce bez odhalení zdroje tohoto obvinění je principem, který je přijatelný v parlamentní zprávě, ne však v soudním vyšetřování. Jsem proto přesvědčený, že soudní vyšetřování budou pokračovat, jak je tomu v některých členských státech včetně mé vlasti. Zpráva si však evidentně vyžaduje další postup, takže uvádím iniciativy, o nichž jsem přesvědčen, že k uvedenému postupu přispějí. Dne 23. července jsem napsal polské a rumunské vládě, přičemž jsem je upozornil na jejich povinnost vykonat komplexní, hloubkové vyšetřování a požádal jsem je o podrobné informace o tom, zda už tato vyšetřování začala a jaký byl jejich výsledek. Doufám, že obě vlády odpovědí, o jejich reakcích vás samozřejmě budu informovat, důvodem je především mé přesvědčení, že pokud je někdo z něčeho obviněný, v rámci pravdy a transparentnosti musí mít všechny právní možnosti vysvětlit a dokázat nepravdivost tohoto obvinění, v opačném případě se vyšetřováním musí pověřit nezávislý soud. Podle mého názoru je velmi jasná odpověď v zájmu obviněné strany. Mým druhým bodem je toto: jak jsem uvedl na poslední schůzi, vypracoval jsem dotazník pro všechny členské státy, který se týká terorismu. V tomto dotazníku každý členský stát uvádí opatření, která přijal v rámci boje proti terorismu, výsledky dosažené v souvislosti s efektivitou vnitrostátních právních předpisů a především úroveň ochrany základních lidských práv, kterou poskytují vnitrostátní právní předpisy. Mám v úmyslu analyzovat odpovědi a potom vypracovat zprávu pro Radu a Parlament o efektivitě opatření členských států, která jsou zaměřena na boj proti terorismu, a jejich vhodnosti a slučitelnosti s principem respektování základních práv. Můj třetí bod se týká letecké dopravy. Výboru LIBE jsem dal slib, že přezkoumám velmi důležitý právní aspekt, jemuž se v současnosti nevěnuje pozornost: kde leží hranice mezi definicí civilní letecké dopravy a vládní letecké dopravy, jinými slovy, proč vládní letecká doprava nepodléhá běžným kontrolám, jak je tomu v případě civilní letecké dopravy? Tato práce probíhá podle plánu a Evropská komise má předložit oznámení o celkové letecké dopravě. Komise proto přijme toto oznámení velmi brzy, na konci tohoto roku, a předložíme samozřejmě návrh na lepší definici uvedené koncepce vládní letecké dopravy, která se často vykládá takovým způsobem, jenž umožňuje obcházet nezbytné kontroly. Existuje však další iniciativa, která se týká letecké dopravy. Je součástí obecného řešení zavádějícího společná pravidla pro všechny členské státy, která se týkají každého druhu letadla, jež vstupuje do společného evropského vzdušného prostoru bez letového plánu. Nepochybně víte, že od 1. ledna 2009 se na základě pravidel uplatňování takzvaného jednotného evropského vzdušného prostoru všem členským státům zavedou společné požadavky pro letové plány, takže v této souvislosti sladíme pravidla letových plánů všech letadel, ať už přes evropský vzdušný prostor přelétávají nebo do něj vstupují. Bude to obrovským přínosem, protože se omezí odlišné zacházení týkající se přeletů a přistání, s kterým se v členských státech setkáváme."@cs1
lpv:translated text	". Vážený pán predsedajúci, vážené dámy a vážení páni, rád by som poďakoval zástupcovi Rady. Dámy a páni, Komisia – a ja – sme od začiatku sledovali a podporovali prácu dočasného výboru Európskeho parlamentu súvisiacu s touto veľmi dobre známou témou a vážnymi obvineniami a príslušnými dôležitými udalosťami. Ďalším bodom je ratifikácia dohody o vydávaní väzňov medzi Európou a Spojenými štátmi. Keby existovala, pričom už mala existovať, európska dohoda – ktorá je podpísaná, ale ešte nie je ratifikovaná – pravidlá vydávania väzňov zo Spojených štátov a do Spojených štátov by mohli byť oveľa jasnejšie. Hovoríme tu o väzňoch, ktorí podliehajú vyšetrovaniu alebo sú podozriví v súvislosti s terorizmom. Túto dohodu ešte musí ratifikovať niekoľko členských štátov, našťastie ich nie je veľa. Ešte raz som formálne vyzval všetkých ministrov spravodlivosti, aby čo najskôr ratifikovali túto dohodu o vydávaní väzňov medzi Európou a Spojenými štátmi. Ešte tu je bod, ktorý sa týka dohľadu nad spravodajskými službami. Tento bod sa uvádza v oboch správach, ide však o citlivú záležitosť. Myslím si, že najdôležitejšia zo všetkého je vnútroštátna reakcia, aj keď je potrebné zdôrazniť určité spoločné požiadavky. Prvou požiadavkou je posilnenie parlamentnej kontroly v členských štátoch. Niektoré krajiny prijali alebo prijímajú vnútroštátne právne predpisy zamerané na značné posilnenie právomoci svojich národných parlamentov, ktoré sa týkajú dohľadu nad činnosťami spravodajských služieb. Podľa môjho názoru je to správna cesta, pretože ako iste uznáte, neviem si predstaviť budúce spoločné európske právne predpisy, ktorými by sa riadili tajné služby, a myslím si teda, že je veľmi dôležité, aby sa o tejto záležitosti diskutovalo. Vážený pán predsedajúci, na záver by som rád uviedol, že si myslím, že o tejto záležitosti by sme mali naďalej diskutovať, majúc na mysli právny štát ako princíp a samozrejme dodržiavanie ľudských práv; medzi základné práva však takisto patrí právo nebyť obvinený, okrem prípadov, keď sa obvinenie zakladá na dôkazoch získaných podľa riadnych postupov. Samotná závažnosť týchto udalostí, dokonca samotná predstava, že sa mohli stať, je samozrejme nevyhnutným dôvodom spolupráce všetkých troch inštitúcií, Komisie, Parlamentu a Rady. Je potrebné ešte raz zopakovať – a som rád, že to môžem urobiť – že boj proti terorizmu musí byť vyvážený plným rešpektovaním základných práv a právneho štátu. Sú to dve základné podmienky fungovania demokracie. V tomto duchu som presvedčený, že nezákonná preprava väzňov a hypotéza o existencii viac alebo menej tajných záchytných stredísk – v prípade, že sa príslušným spôsobom preukážu – by nepochybne predstavovali vážne porušenie medzinárodných právnych predpisov a základných ľudských práv. Všetci vieme, že všetci členovia Európskej únie musia dodržiavať základné princípy Dohovoru o ľudských právach, najmä články 5 a 6. Sme samozrejme presvedčení, že tieto udalosti sa v členských štátoch riadnym spôsobom prešetria. Tieto vyšetrovania musia samozrejme vykonávať príslušné súdne orgány. Jedna vec musí byť jasná, dokonca už bola mnohokrát jasne uvedená v správe, ktorú predložil pán Fava, a v správe Rady Európy: v parlamentnej správe sa môžu uvádzať fakty, Parlament však pochopiteľne nemá žiadnu právomoc ani povinnosť vykonávať súdne vyšetrovanie. Ak ide o údaje z neznámeho zdroja, na základe právneho štátu – ktorý musíme rešpektovať – sa vyšetrovaním poverujú slobodné, nezávislé súdy. Ich úlohou je odhaliť zdroje, ktoré sú za obvineniami. Na objasnenie, obviniť členský štát alebo jednotlivca bez odhalenia zdroja tohto obvinenia je princípom, ktorý je prijateľný v parlamentnej správe, nie však v súdnom vyšetrovaní. Som preto presvedčený, že súdne vyšetrovania budú pokračovať, ako je tomu v niektorých členských štátoch vrátane mojej krajiny. Správa si však evidentne vyžaduje ďalší postup, takže uvádzam iniciatívy, o ktorých som presvedčený, že k uvedenému postupu prispejú: Dňa 23. júla som napísal poľskej a rumunskej vláde, pričom som ich upozornil na ich povinnosť vykonať komplexné, hĺbkové vyšetrovanie a požiadal som ich o podrobné informácie o tom, či už tieto vyšetrovania začali a aký bol ich výsledok. Dúfam, že obe vlády odpovedia, o ich reakciách Vás samozrejme budem informovať, dôvodom je najmä moje presvedčenie, že ak je niekto z niečoho obvinený, v rámci pravdy a transparentnosti musí mať všetky právne možnosti vysvetlenia a dokázania nepravdivosti tohto obvinenia, v opačnom prípade sa vyšetrovaním musí poveriť nezávislý súd. Podľa môjho názoru je veľmi jasná odpoveď v záujme obvinenej strany. Mojím druhým bodom je toto: ako som uviedol na poslednej schôdzi, vypracoval som dotazník pre všetky členské štáty, ktorý sa týka terorizmu. V tomto dotazníku každý členský štát uvádza opatrenia, ktoré prijal v rámci boja proti terorizmu, výsledky dosiahnuté v súvislosti s efektívnosťou vnútroštátnych právnych predpisov a najmä úroveň ochrany základných ľudských práv, ktorú poskytujú vnútroštátne právne predpisy. Mám v úmysle analyzovať odpovede a potom vypracovať správu pre Radu a Parlament o efektívnosti opatrení členských štátov, ktoré sú zamerané na boj proti terorizmu, a ich vhodnosti a zlučiteľnosti s princípom rešpektovania základných práv. Môj tretí bod sa týka leteckej dopravy. Výboru LIBE som dal sľub, že preskúmam veľmi dôležitý právny aspekt, ktorému sa v súčasnosti nevenuje pozornosť: kde leží hranica medzi definíciou civilnej leteckej dopravy a vládnej leteckej dopravy, inými slovami, prečo vládna letecká doprava nepodlieha bežným kontrolám, ako je tomu v prípade civilnej leteckej dopravy? Táto práca prebieha podľa plánu a Európska komisia má predložiť oznámenie o celkovej leteckej doprave. Komisia preto príjme toto oznámenie veľmi skoro, na konci tohto roku, a predložíme samozrejme návrh na lepšiu definíciu uvedenej koncepcie vládnej leteckej dopravy, ktorá sa často vykladá takým spôsobom, ktorý umožňuje obchádzať nevyhnutné kontroly. Existuje však ďalšia iniciatíva, ktorá sa týka leteckej dopravy. Je súčasťou všeobecného riešenia zavádzajúceho spoločné pravidlá pre všetky členské štáty, ktoré sa týkajú každého druhu lietadla, ktoré vstupuje do spoločného európskeho vzdušného priestoru bez letového plánu. Nepochybne viete, že od 1. januára 2009 sa na základe pravidiel implementácie takzvaného jednotného európskeho vzdušného priestoru všetkým členským štátom zavedú spoločné požiadavky pre letové plány, takže v tejto súvislosti zosúladíme pravidlá letových plánov všetkých lietadiel, či už cez európsky vzdušný priestor prelietavajú alebo doň vstupujú. Bude to obrovským prínosom, pretože sa obmedzí odlišné zaobchádzanie týkajúce sa preletov a pristátí, s ktorým sa v členských štátoch stretávame."@sk19
lpv:translated text	"Gerb. Pirmininke, gerbiamieji Parlamento nariai, aš taip pat norėčiau padėkoti Tarybos atstovui. Gerbiamieji Parlamento nariai, Komisija ir aš nuo pat pradžių sekėme ir palaikėme Europos Parlamento Laikinojo komiteto darbą dėl šio gerai žinomo klausimo ir su juo susijusių rimtų kaltinimų bei įvykių. Kitas klausimas – Europos ir Jungtinių Valstijų susitarimo dėl nusikaltėlių išdavimo (ekstradicijos) ratifikavimas. Jeigu jau būtų buvęs, kaip turėtų būti, Europos susitarimas – kurį mes pasirašėme, bet dar neratifikavome – taisyklės dėl belaisvių ekstradicijos iš Jungtinių Valstijų ir į jas būtų buvę daug aiškesnės. Kalbame apie kalinius, kurių atžvilgiu vedamas tyrimas dėl terorizmo arba įtarimo jį vykdžius. Ši susitarimą jau turėjo ratifikuoti kai kurios valstybės narės, bet, deja, tik kelios. Pateikiau oficialų prašymą visiems teisingumo ministrams, kad valstybės narės kuo greičiau ratifikuotų šį Europos susitarimą dėl nusikaltėlių išdavimo (ekstradicijos) su Jungtinėmis Valstijomis. Kitas klausimas – žvalgybos tarnybų priežiūros klausimas. Šis klausimas įtrauktas į abu pranešimus, bet tai jautrus dalykas. Mano manymu, čia svarbiausia yra šalies reakcija, nors galima išryškinti kai kuriuos bendruosius reikalavimus. Pirmasis reikalavimas – stiprinti parlamento priežiūrą valstybėse narėse. Kai kurios šalys priėmė arba priiminėja šalies teisės aktus siekdamos sugriežtinti šalies parlamento priežiūros valdžią jų žvalgybos tarnybų priežiūros atžvilgiu. Manau, šios krypties turėtume laikytis, nes, kaip jūs suprasite, negaliu įsivaizduoti bendros Europos teisės, kuria būtų valdomos žvalgybos tarnybos, nors galvoju, kad būtų labai naudinga padiskutuoti šia tema. Baigdamas, gerb. Pirmininke, manau, kad tai tema, kurią toliau turime aptarinėti, turėdami galvoje teisinės valstybės principą ir, žinoma, pagarbą pagrindinėms teisėms. Tačiau pagrindinėms teisėms taip pat priklauso teisė nebūti apkaltintam be įrodymų, surinktų pagal atitinkamas procedūras. Įvykių rimtumas, net įsivaizdavimas, kad jie galėjo vykti, aiškiai verčia bendradarbiauti visas tris institucijas: Komisiją, Parlamentą ir Tarybą. Žinoma, reikėtų dar kartą pasikartoti – ir aš tai su malonumu padarysiu – kad kariauti su terorizmu reikia besąlygiškai gerbiant pagrindines teises ir įstatymo viršenybę. Tai dvi būtinos demokratijos sąlygos. Manau, belaisvių neteisėti pervežimai ir hipotezė, kad egzistuoja daugiau ar mažiau slaptų sulaikymo vietų – jeigu tokie įvykiai būtų įrodyti atitinkamu būdu – be abejo būtų rimtas tarptautinės teisės ir pagrindinių žmogaus teisių pažeidimas. Visi žinome, kad visos Europos Sąjungos narės yra įpareigotos laikytis svarbių žmogaus teisių konvencijos principų, ypač 5 ir 6 straipsnio. Žinoma, tikimės, kad valstybėse narėse šie įvykiai bus nuodugniai ištirti. Akivaizdu, kad šiuos tyrimus turi atlikti kompetentingos teismo institucijos. Vienas dalykas turi būti aiškus, jis buvo aiškiai kelis kartus išdėstytas tiek Giovanni Claudio Favos, tiek ir Europos Tarybos pranešimuose – parlamentiniame pranešime gali būti išdėstyti faktai, bet Parlamentas neturi nei įgaliojimų nei prievolės atlikti teisminį tyrimą. Akivaizdu, kad, kai remiamasi įrodymais iš nežinomų šaltinių, teisinės valstybės principai – kuriuos mes privalome gerbti – diktuoja, kad tyrimai būtų patikėti laisviems ir nepriklausomiems teismams. Jų pareiga – atskleisti už kaltinimo slypinčius šaltinius. Valstybės narės arba asmens apkaltinimas neatskleidus kaltinimo šaltinių priimtina parlamentiniame pranešime, o ne teisminiame tyrime. Todėl tikiuosi, kad teisminiai tyrimai bus tęsiami, kaip tai vyksta kai kuriose valstybėse narėse, įskaitant mano paties šalį. Tačiau pranešimus neabejotinai reikia tirti toliau ir dėl to išvardinsiu iniciatyvas, kurios, mano manymu, gali prisidėti prie tyrimo. Liepos 23 d. parašiau Lenkijos ir Rumunijos vyriausybėms, primindamas joms jų pareigą atlikti išsamų tyrimą bei reikalaudamas pateikti informaciją, ar tyrimai prasidėjo ir kokie rezultatai. Tikiuosi, kad abi vyriausybės reaguos ir aš informuosiu jus apie jų atsakymus, nes manau, skaidrumui ir tiesai būtina, kad, kai kas nors kaltinamas dėl ko nors, jis turi turėti visus teisėtus būdus pasiaiškinti ir įrodyti, kad kaltinimas neteisingas, arba patikėti tyrimą nepriklausomam teismui. Manau, apkaltintai šaliai naudingas aiškus atsakymas. Kitas mano klausimas dėl anketos. Aš parengiau anketą apie terorizmą visoms valstybėms narėms, kaip minėjau paskutinėje mėnesinėje sesijojoje. Anketoje klausiama kiekvienos valstybės narės, kokias priemones ji įgyvendino kovodama su terorizmu, kokie rezultatai pasiekti šalies įstatymų požiūriu ir, ypač, kokį pagrindinių žmogaus teisių apsaugos lygį pajėgūs užtikrinti šalies teisės aktai. Noriu išanalizuoti atsakymus ir po to parengti pranešimą Tarybai bei Parlamentui apie valstybių narių kovos su terorizmu priemonių efektyvumą bei jų tinkamumą ir suderinamumą su pagarba žmogaus teisėms. Mano trečiasis klausimas susijęs su oro eismu. Pažadėjau LIBE komitetui įsigilinti į labai svarbų aspektą, kuris nėra nagrinėjamas: kuo skiriasi civilinė aviacijos ir vyriausybinės aviacijos apibrėžimai, kitaip sakant, ar pastaroji netrukdo normaliai kontroliuoti civilinę aviaciją? Šis darbas atliekamas, kaip pažadėjau, ir Europos Komisija ketina parengti komunikatą dėl bendrosios aviacijos. Komisija priims komunikatą iki šių metų pabaigos, dėl to labai greitai turime pateikti pasiūlymą dėl geresnio vyriausybinio lėktuvo koncepcijos apibrėžimo, nes jis dažnai aiškinamas apeinant reikalingas kontrolės priemones. Yra kita iniciatyva dėl oro eismo. Tai – dalis bendro sprendimo, kuriuo visose valstybėse narėse įvedamos bendrosios taisyklės pagal kiekvieną lėktuvų, įskrendančių į Europos bendrąją oro erdvę ne pagal skrydžių planą, tipą. Jūs, be abejo, žinote, kad nuo 2009 m. sausio 1 d. bendrąją Europos oro erdvę įgyvendinančiomis taisyklėmis bus įvesti bendri reikalavimai visoms valstybėms narėms dėl skrydžių planų, taip suderinsime visų orlaivių skrydžių planų taisykles nepriklausomai nuo to, ar jie perskrenda Europos oro erdvę, ar įskrenda į ją. Tai duos didžiulę naudą, nes bus pašalintas skirtingas aiškinimas, kurį pastebėjome valstybėse narėse perskridimo ir nusileidimo atžvilgiu."@lt14
lpv:translated text	"Panie przewodniczący, panie i panowie! Ja również chciałbym podziękować przedstawicielowi Rady. Panie i panowie! Komisja, a więc i ja również, śledzi i wspomaga prace komisji tymczasowej Parlamentu Europejskiego związane z tym powszechnie znanym tematem oraz poważnymi oskarżeniami i wydarzeniami z nim związanymi już od samego początku. Inną sprawą jest ratyfikacja porozumienia o ekstradycji zawartego pomiędzy Europą a Stanami Zjednoczonymi. Gdyby istniało wcześniej, a powinno istnieć, porozumienie europejskie w tej sprawie, które zostało podpisane, lecz jeszcze nie ratyfikowane, przepisy związane z ekstradycją więźniów z i do Stanów Zjednoczonych byłyby dużo jaśniejsze. Mowa o więźniach, w przypadku których prowadzi się dochodzenie w związku z domniemaną działalnością terrorystyczną. Porozumienie to czeka na razie na ratyfikację ze strony niektórych państw członkowskich, na szczęście już niewielu. Po raz kolejny oficjalnie odwołałem się do ministrów sprawiedliwości tych krajów o jak najszybszą ratyfikację porozumienia o ekstradycji ze Stanami Zjednoczonymi. Kolejnym tematem godnym uwagi jest kontrola usług wywiadu. Został on poruszony w obydwu sprawozdaniach, jest to jednak sprawa dość delikatna. Uważam, że liczy się tu przede wszystkim reakcja poszczególnych krajów, choć można również podkreślić pewne wspólne wymogi w tym temacie. Pierwszym z takich wymogów jest wzmocnienie kontroli parlamentarnej w państwach członkowskich. Niektóre z państw ustanowiły, lub są w trakcie ustanawiania, krajowe prawa związane ze wzmocnieniem władzy i kontroli parlamentu nad działalnością tajnych służb. Jest to kierunek, w którym powinniśmy podążać, ponieważ, o czym państwo wkrótce się przekonają, nie wyobrażam sobie w przyszłości wspólnego prawa europejskiego zarządzającego tajnymi służbami, choć uważam omówienie tej sprawy za niezwykle istotne i przydatne. Podsumowując, uważam, że jest to sprawa, którą należy dalej omawiać, biorąc pod uwagę państwo prawa jako kluczową zasadę działania oraz, oczywiście, poszanowanie podstawowych praw, które obejmują również prawo do nie wchodzenia w stan oskarżenia, jeżeli nie istnieją dowody winy, które należy przedstawić w oparciu o odpowiednie procedury. Waga tych wydarzeń, a nawet sam fakt, że mogły one mieć miejsce, sprawiają, że niezbędna jest współpraca wszystkich trzech instytucji: Komisji, Parlamentu i Rady. Należy oczywiście ponownie podkreślić, i cieszę się, że mogę to zrobić, że wojna z terroryzmem musi się odbywać przy całkowitym poszanowaniu podstawowych praw i państwa prawa. Istnieją dwa warunki, które należy spełnić, by zapewnić prawidłowe funkcjonowanie demokracji. W związku z tym uważam, że bezprawne przewożenie więźniów i hipotetyczne istnienie mniej lub bardziej tajnych ośrodków zatrzymań – jeżeli udowodni się, że tego typu zdarzenia mają miejsce – stanowiłyby bez wątpienia poważne pogwałcenie prawa międzynarodowego i podstawowych praw człowieka. Zdajemy sobie sprawę, że wszystkie państwa członkowskie Unii Europejskiej mają obowiązek stosować się do zasad Konwencji Praw Człowieka, szczególnie artykułów 5 i 6. Mamy oczywiście nadzieję, że wydarzenia te zostaną szczegółowo zbadane w poszczególnych państwach członkowskich. Dochodzenia mają oczywiście przeprowadzić odpowiednie władze sądowe. Należy pamiętać o jednym, choć podkreślano to już wiele razy, tak w sprawozdaniu pana Fava, jak i w sprawozdaniu Rady Europy: sprawozdanie Parlamentu może przedstawić zaistniałe fakty, jednak Parlament nie posiada mocy prawnej ani nie ma obowiązku przeprowadzenia dochodzenia sądowego. Oczywiście w przypadku przedstawiania dowodów z innych źródeł, państwo prawa, do którego musimy się stosować, mówi, że dochodzenie ma być powierzone wolnym, niezależnym sądom. To one mają obowiązek ujawnienia źródeł będących podstawą do oskarżenia. Oskarżanie państw członkowskich lub pojedynczych osób bez ujawniania podstaw tych oskarżeń jest zasadą dopuszczalną w przypadku sprawozdania Parlamentu, jednak nie w przypadku dochodzenia sądowego. Dlatego mam nadzieję, że dochodzenia będą kontynuowane, jak to ma miejsce w niektórych państwach członkowskich, również w moim kraju. Jednakże należy odnieść się odpowiednio do sporządzonego sprawozdania, dlatego chciałbym wymienić inicjatywy, które mogłyby się okazać przydatne w tym celu. 23 lipca napisałem do władz polskich i rumuńskich, przypominając im o obowiązku prowadzenia pełnego, dokładnego dochodzenia i prosząc o szczegółowe informacje na temat tego, czy odpowiednie dochodzenia zostały rozpoczęte i jaki był ich wynik. Liczę na odzew ze strony obu krajów i poinformuję państwa, kiedy tylko otrzymam odpowiedź, szczególnie że zasady przejrzystości i przedstawiania prawdy wymagają, by osoba oskarżona o dowolną zbrodnię miała do dyspozycji wszelkie środki prawne, umożliwiające wyjaśnienie sytuacji i udowodnienie fałszywości oskarżeń, lub też powierzenia dochodzenia w tej sprawie niezależnemu sądowi. W interesie strony oskarżonej zawsze leży, według mnie, zapewnienie jasnych odpowiedzi. Drugi z punktów, które chciałem poruszyć dotyczy ankiety na temat terroryzmu, którą przeprowadziłem wśród państw członkowskich, jak już wspomniałem podczas poprzedniej części sesji. W ankiecie znajdują się pytania skierowane do każdego z państw członkowskich na temat tego, jakie środki podjęły one w celu walki z terroryzmem, jakie były ich skutki, jeżeli chodzi o skuteczność krajowych praw i, w szczególności, poziom ochrony podstawowych praw człowieka zapewniony przez krajowe ustawodawstwo. Moim zamiarem jest analiza odpowiedzi i sporządzenie na ich podstawie sprawozdania dla Rady i Parlamentu na temat skuteczności środków do walki z terroryzmem podejmowanych przez państwa członkowskie oraz ich stosowności i zgodności z zasadą poszanowania praw podstawowych. Trzeci punkt mojej przemowy odnosi się do ruchu powietrznego. Zobowiązałem się wobec komisji LIBE, obiecując, że zbadam niezwykle istotną z prawnego punktu widzenia sprawę, która nie została do tej pory odpowiednio zaadresowana. Chodzi mianowicie o to, gdzie leży granica pomiędzy definicją samolotu cywilnego i rządowego, czyli takiego, który nie podlega zasadom kontroli obowiązującym w przypadku lotnictwa cywilnego. Prace nad tą sprawą są w toku, a Komisja Europejska wkrótce wyda komunikat na temat lotnictwa. Komunikat ten zostanie przyjęty przez Komisję jeszcze przed końcem tego roku, a więc już niedługo. Przedstawimy również propozycję lepszej definicji pojęcia samolotu rządowego, która często jest interpretowana w sposób, który pozwala na obejście obowiązujących przepisów kontroli. Jednakże istnieje jeszcze jedna inicjatywa związana z ruchem powietrznym. Stanowi ona część ogólnego rozwiązania wprowadzającego wspólne przepisy obowiązujące wszystkie państwa członkowskie na temat samolotów przekraczających granice przestrzeni powietrznej Unii Europejskiej bez planu lotu. Bez wątpienia wiedzą państwo, że od 1 stycznia 2009 r. przepisy związane z tak zwaną wspólną europejską przestrzenią powietrzną wprowadzą obowiązek przedstawiania planów lotu przez wszystkie państwa członkowskie. W związku z tym przepisy związane ze sporządzaniem planów lotu dla każdego samolotu zostaną zharmonizowane, niezależnie od tego, czy samoloty te tylko przelatują nad europejską przestrzenią powietrzną, czy w nią wkraczają. Będzie się to wiązało z dużymi korzyściami, ponieważ wyeliminuje to różnice w traktowaniu poszczególnych przypadków, które są widoczne w polityce poszczególnych państw członkowskich związanej z przelotami i lądowaniem na ich terytorium."@pl16
lpv:translated text	"Elnök úr, hölgyeim és uraim, köszönöm a Tanács képviselőjének. Hölgyeim és uraim, a Bizottság – és jómagam – a kezdetektől kezdve követjük és támogatjuk az Európai Parlament ideiglenes bizottságának ebben a jól ismert témában, a komoly vádakkal és a hozzájuk kapcsolódó komoly eseményekkel kapcsolatban folytatott munkáját. Másik témám az Egyesült Államok és Európa közti kiadatási megállapodás ratifikálása. Ha lett volna, mint ahogy lehetett volna egy európai egyezmény – amelyet már aláírtunk ugyan, de még nem ratifikáltunk –, a foglyok kiadatása az Egyesült Államokból, illetve az Egyesült Államokba, lényegesen egyszerűbb lett volna. Olyan rabokról van szó, akik ellen terrorizmus gyanúja merült fel vagy emiatt folyik eljárás ellenük. Ezt a megállapodást még néhány tagállamnak – szerencsére már csak néhánynak – ratifikálnia kell. Ez ügyben benyújtottam még egy hivatalos kérést az igazságügyi minisztereknek, nevezetesen, hogy mielőbb ratifikálják az Egyesült Államok és Európa közötti kiadatási megállapodást. Ezenkívül itt van még a titkosszolgálatok felülvizsgálatának kérdése. Erre mindkét jelentés kitér, ám ez egy igen kényes téma. Úgy vélem, itt mindenek előtt a nemzeti intézkedések lesznek döntőek, bár bizonyos általános követelmények megfogalmazhatóak. Az első követelmény a tagállamok parlamenti ellenőrzésének megerősítése. Vannak tagállamok, amelyek olyan nemzeti jogszabályokat fogadtak vagy fogadnak el, amelyek nagymértékben megerősítik nemzeti parlamentjeiknek a titkosszolgálatok tevékenységével kapcsolatos ellenőrzési jogát. Véleményem szerint mindnyájunknak ezen az úton kell elindulnunk, mert, ahogy azt Önök is láthatják, nem tudom elképzelni, hogy a jövőben közös európai jogszabályok szabályozzák a titkosszolgálatokat, bár úgy vélem, rendkívül hasznos e téma megvitatása. Végezetül, elnök úr, úgy vélem, ezt a témát még tovább kell tárgyalnunk, szem előtt tartva a jogrend elvét, és természetesen az alapvető jogok tiszteletben tartását; az alapvető jogok azonban magukba foglalják azt a jogot is, hogy senkit ne vonjanak vád alá megfelelő eljárás során gyűjtött bizonyítékok híján. Ezen események súlyos mivolta vagy akár csak maga az elképzelés, hogy ezek megtörténhettek, mindhárom intézmény, vagyis a Bizottság, a Parlament és a Tanács számára is elkerülhetetlenné teszi az együttműködést. Még egyszer meg kell ismételnünk – és én örömmel megteszem ezt –, hogy a terrorizmus elleni háborút az alapvető jogok és a jogrend teljes tiszteletben tartása mellett kell vívnunk. Ez a működő demokrácia két alapvető feltétele. Ennek szellemében, úgy vélem, hogy a foglyok törvénytelen szállítása, és az a feltételezés, hogy léteznek többé-kevésbé titkos fogva tartó központok – már amennyiben ilyen események megfelelő módon bizonyítást nyernének –, kétségkívül súlyosan sértené a nemzetközi jogot és az alapvető emberi jogokat. Mindannyian tisztában vagyunk vele, hogy az Európai Unió tagjai, minden tagja, köteles betartani az emberi jogokról szóló egyezmény fontos alapelveit, különös tekintettel az 5. és 6. cikkre. Természetesen reméljük, hogy a tagállamok alaposan kivizsgálják ezeket az eseményeket. A vizsgálatokat nyilvánvalóan az illetékes igazságügyi hatóságoknak kell lefolytatniuk. Egy dolognak világosnak kell lennie, de ezt már számos alkalommal világossá tette mind Fava úr, mind az Európa Tanács jelentése: egy parlamenti beszámoló megállapíthatja a tényeket, de a Parlamentnek természetesen nem kötelessége, és nem is tartozik a hatáskörébe, hogy bírósági vizsgálatot folytasson le. Természetes, hogy amikor ismeretlen forrásból származó bizonyítékokat idéznek, a jogrend – amit tiszteletben kell tartanunk – azt kívánja meg, hogy a vizsgálatokat szabad, független bíróságok végezzék. Az ő kötelességük felfedni a vádak mögött meghúzódó forrásokat. Anélkül vádolni egy tagállamot vagy egy személyt, hogy felfednénk az ellene szóló vádak forrását, egy parlamenti jelentésben még elfogadható, de egy bírósági vizsgálat során semmiképpen sem az. Ezért remélem, hogy a bírósági vizsgálatok a továbbiakban is folytatódnak, ahogy az néhány tagállamban így is van, beleértve saját hazámat is. A jelentést azonban mindenképpen nyomon kell követni, így hát felsorolnám azokat a kezdeményezéseket, amelyek segítségével ez megtehető. Július 23-án írásban fordultam a lengyel és román kormányhoz, emlékeztetve őket abbéli kötelezettségükre, hogy teljes körű, mélyreható vizsgálatot kell lefolytatniuk, és részletes tájékoztatást kértem tőlük arra vonatkozólag, hogy elkezdődtek-e, és milyen eredményre vezettek ezek az eljárások. Remélem, hogy mindkét kormánytól választ kapok. A válaszokat, természetesen, Önökkel is ismertetem majd, különösen, mivel úgy vélem, hogy az átláthatóság és az igazság megköveteli, hogy ha valakit megvádolnak valamivel, minden jogi eszköznek rendelkezésére kell állnia ahhoz, hogy magyarázattal szolgálhasson, és bebizonyíthassa a vádak alaptalanságát, vagyis, hogy a vizsgálat levezetését független bíróságra kell bízni. Véleményem szerint a vádakkal illetett fél érdeke, hogy egyértelmű válaszokat kapjunk. Második pontom a következő: amint a legutóbbi ülésen elmondtam, összeállítottam egy kérdőívet a terrorizmussal kapcsolatba a tagállamok számára. A kérdőív minden egyes tagállam esetében rákérdez, hogy milyen intézkedéseket hozott a terrorizmus elleni harc érdekében, milyen eredményeket ért el a nemzeti jogszabályok hatékonysága terén, és legfőképp, az alapvető emberi jogok milyen mértékű védelmét biztosítják a nemzeti jogszabályok. Feltett szándékom, hogy elemezzem a válaszokat, majd beszámoljak a Tanács és a Parlament előtt a tagállamok terrorizmus elleni intézkedéseinek hatékonyságáról, illetve azoknak az alapvető jogok tiszteletben tartásának való megfeleléséről. A harmadik pont, melyet megemlítenék, a légi közlekedéshez kapcsolódik. Ígéretet tettem az Európai Parlament Állampolgári Jogi, Bel- és Igazságügyi Bizottsága (LIBE) számára, hogy meg fogok vizsgálni egy különösen fontos jogi szempontot, amelyről eddig nem esett szó: hol húzódik a határ a civil repülőgép és a kormányzati repülőgép meghatározása között, más szóval, mikor nem kell alávetni egy gépet a civil repülőgépek esetében kötelező ellenőrzéseknek? Nos, ez a munka, ígéretemhez híven, jelenleg is folyik, és az Európai Bizottság hamarosan ki is adja közleményét az általános légi közlekedéssel kapcsolatban. Ezt a közleményt a Bizottság még ez év vége előtt, vagyis hamarosan el fogja fogadni, és természetesen javaslatot fogunk benyújtani abból a célból, hogy határozzuk meg pontosabban a kormányzati repülőgép fogalmát, amelyet gyakran úgy értelmeznek, mint valamit, ami kikerülheti a szükséges ellenőrzéseket. Van azonban még egy kezdeményezés, amely a légi közlekedést érinti. Ez egy olyan átfogó megoldás részét képezi, amely általános, minden tagállamra vonatkozó szabályokat vezetne be minden olyan repülőgépfajtára vonatkozóan, amely repülési terv nélkül lép be az Európai Közös Légtérbe. Önök bizonyára tudják, hogy 2009. január 1-jétől az úgynevezett egységes európai légteret létrehozó szabályok minden tagállamtól megkövetelik a repülési tervek elkészítését, vagyis ezen a téren harmonizálni fogjuk a repülőgépek repülési tervére vonatkozó szabályokat, attól függetlenül, hogy belépnek az európai légtérbe vagy keresztül haladnak rajta. Ennek óriási haszna lesz, mert ezáltal csökkenthető az a megkülönböztető bánásmód, amelyet a berepüléssel és a leszállással kapcsolatban bizonyos tagállamokban megfigyeltünk."@hu11
lpv:translated text	"Arvoisa puhemies, hyvät naiset ja herrat, minäkin haluan kiittää neuvoston edustajaa. Hyvät naiset ja herrat, komissio – ja minä itse – on alusta asti seurannut ja tukenut Euroopan parlamentin väliaikaisen valiokunnan työtä tämän tunnetun aiheen ja kyseessä olevien vakavien syytösten ja vakavien tapahtumien parissa. Toinen aihe on Euroopan ja Yhdysvaltain välisen luovutussopimuksen ratifiointi. Jos olemassa olisi jo ollut, kuten olisi pitänyt, eurooppalainen sopimus – jonka olemme allekirjoittaneet, mutta emme ratifioineet – säännöt vankien luovuttamisesta Yhdysvalloista ja Yhdysvaltoihin olisivat olleet paljon selkeämpiä. Puhumme tässä vangeista, joita epäillään terrorismista. Tiettyjen jäsenvaltioiden, onneksi vain muutaman, on vielä ratifioitava tämä sopimus. Olen vedonnut jälleen kerran muodollisesti kaikkiin oikeusministereihin, jotta he ratifioisivat tämän Euroopan ja Yhdysvaltain välisen luovutussopimuksen mahdollisimman pian. Sitten asiaan kuuluu vielä kysymys tiedustelupalvelujen valvonnasta. Aihetta on käsitelty sekä mietinnössä että raportissa, mutta kysymys on arkaluontoinen. Mielestäni kaikkein suurin merkitys tässä asiassa on kansallisella reaktiolla, vaikka tiettyjä yhteisiä vaatimuksia voidaan painottaa. Ensimmäinen vaatimus on parlamentaarisen valvonnan vahvistaminen jäsenvaltioissa. Jotkut maat ovat hyväksyneet, tai ovat hyväksymässä, kansallisia lakeja vahvistaakseen huomattavasti kansallisten parlamenttiensa valvontaoikeuksia tiedustelupalvelujensa toiminnan osalta. Tämä on mielestäni tie, jota meidän pitäisi kulkea, koska, kuten varmasti ymmärrätte, en voi kuvitella tulevaa yhteistä eurooppalaista lakia, joka säätelisi salaisia palveluja, vaikka katsonkin, että on erittäin hyödyllistä keskustella aiheesta. Lopuksi, arvoisa puhemies, katson tämän olevan aihe, josta meidän on keskusteltava jatkossakin, pitäen mielessä oikeusvaltion periaatteen ja tietenkin perusoikeuksien kunnioittamisen; perusoikeuksiin kuuluu kuitenkin myös oikeus olla joutumatta syytetyksi muuten kuin asianmukaisten menettelyjen avulla kerättyjen todisteiden perusteella. Näiden tapahtumien vakavuus sinällään, jopa sen kuvitteleminen, että näin on saattanut tapahtua, tekee kaikkien kolmen toimielimen, komission, parlamentin ja neuvoston, yhteistyöstä ilman muuta erittäin tärkeää. Meidän on tietenkin toistettava jälleen kerran – ja teen sen mielelläni – että terrorismia on torjuttava kunnioittaen täysimääräisesti perusoikeuksia ja oikeusvaltion periaatteita. Nämä ovat demokratian toiminnan kaksi välttämätöntä edellytystä. Tässä hengessä uskon, että laittomat vankikuljetukset ja oletus siitä, että enemmän tai vähemmän salaisia pidätyskeskuksia on olemassa – jos tällaiset tapaukset osoitettaisiin todeksi asianmukaisesti – muodostaisivat epäilemättä vakavan rikkomuksen kansainvälistä oikeutta ja perusihmisoikeuksia vastaan. Olemme kaikki tietoisia siitä, että Euroopan unionin jäsenten, niiden kaikkien, on noudatettava ihmisoikeusyleissopimuksen tärkeitä periaatteita, erityisesti 5 ja 6 artiklaa. Toivomme tietenkin, että nämä tapaukset tutkitaan perusteellisesti jäsenvaltioissa. Toimivaltaisten oikeusviranomaisten on tietenkin toteutettava nämä tutkimukset. Yhden seikan on oltava selvä, mutta se on todettu selkeästi useaan kertaan sekä Claudio Favan mietinnössä että Euroopan neuvoston raportissa: parlamentin mietinnössä voidaan esittää tosiasioita, mutta parlamentilla ei tietenkään ole valtuuksia eikä velvollisuutta toteuttaa oikeudellista tutkimusta. Kun vedotaan todisteisiin tuntemattomista lähteistä, oikeusvaltion periaate – jota meidän on noudatettava – sanelee tietenkin, että tutkimukset on annettava vapaiden, riippumattomien tuomioistuinten vastuulle. On niiden velvollisuutena paljastaa syytöksen taustalla olevat lähteet. On selvää, että jäsenvaltion tai yksilön syyttäminen paljastamatta syytöksen lähteitä on periaate, joka voidaan hyväksyä parlamentin mietinnössä, mutta ei oikeudellisessa tutkimuksessa. Siksi toivon oikeudellisten tutkimusten jatkuvan, kuten tapahtuu joissain jäsenvaltioissa, myös omassa maassani. Mietintö edellyttää kuitenkin ilman muuta jatkotoimia, joten luettelen aloitteet, joiden uskon edistävän niitä. Heinäkuun 23. päivänä kirjoitin Puolan ja Romanian hallituksille muistuttaen niitä niiden velvollisuudesta toteuttaa täysimääräinen, perusteellinen tutkimus ja pyytäen niiltä yksityiskohtaisia tietoja siitä, oliko tutkimukset aloitettu ja mikä niiden tulos oli ollut. Toivon molempien hallitusten vastaavan, ja tiedotan teille tietenkin niiden vastauksista, erityisesti siksi, että katson avoimuuden ja totuuden edellyttävän, että kun jotakuta syytetään jostain, hänellä on oltava käytössään kaikki oikeudelliset välineet sen selittämiseksi ja osoittamiseksi, että syytös ei pidä paikkaansa, tai muutoin tutkimuksen antamiseksi riippumattoman tuomioistuimen vastuulle. Mielestäni on syytetyn osapuolen edun mukaista, että asiaan saadaan erittäin selkeä vastaus. Toinen keskeinen näkökohtani on tämä: olen laatinut kyselylomakkeen terrorismista kaikille jäsenvaltioille, kuten mainitsin edellisellä istuntojaksolla. Kyselylomakkeessa kysytään kultakin jäsenvaltiolta, mitä toimenpiteitä se on toteuttanut terrorismin torjumiseksi, millaisia tuloksia on saatu kansallisten lakien tehokkuuden kannalta ja etenkin, minkä perusihmisoikeuksien suojelun tason kansallinen lainsäädäntö takaa. Aikeeni on analysoida vastaukset ja laatia sitten raportti neuvostolle ja parlamentille jäsenvaltioiden terrorismin vastaisten toimenpiteiden tehokkuudesta ja niiden soveltuvuudesta ja yhteensopivuudesta perusoikeuksien kunnioittamisen periaatteen kanssa. Kolmas näkökohtani liittyy lentoliikenteeseen. Annoin sitoumukseni LIBE-valiokunnalle luvaten tarkastella äärimmäisen tärkeää oikeudellista näkökohtaa, jota ei ole katettu tällä hetkellä: missä kulkee raja siviililentokoneen ja valtion lentokoneen, toisin sanoen sellaisen, jota eivät koske tavanomaiset siviililentokoneiden tarkastukset, määritelmän välillä? Tämä työ on siis aloitettu, kuten lupasin, ja Euroopan komissio aikoo laatia tiedonannon yleisestä lentoliikenteestä. Komissio hyväksyy tiedonannon ennen tämän vuoden loppua, erittäin pian siis, ja esitämme tietenkin ehdotuksen tämän valtion lentokoneen käsitteen paremmasta määritelmästä, sillä se tulkitaan selvästi usein tavalla, jolla kierretään välttämättömät tarkastukset. Lentoliikennettä koskee kuitenkin toinenkin aloite. Se on osa yleistä ratkaisua, jolla otetaan käyttöön kaikkien jäsenvaltioiden yhteiset säännöt kaikentyyppisistä lentokoneista, jotka saapuvat Euroopan yhteiselle ilmailualueelle ilman lentosuunnitelmaa. Tiedätte epäilemättä, että 1. tammikuuta 2009 alkaen säännöillä, joilla pannaan täytäntöön niin kutsuttu yhtenäinen eurooppalainen ilmatila, otetaan käyttöön yhteiset lentosuunnitelmia koskevat pyynnöt kaikille jäsenvaltioille, joten tässä yhteydessä yhdenmukaistamme kaikkien lentokoneiden lentosuunnitelmia koskevat säännöt, kulkevat ne sitten eurooppalaisen ilmatilan läpi tai saapuvat siihen. Tästä on valtavasti hyötyä, koska se lopettaa erilaisen kohtelun, jonka olemme panneet merkille jäsenvaltioissa ylilennon ja laskeutumisen osalta."@fi7
lpv:translated text	". Herr talman, mina damer och herrar! Också jag vill tacka rådets företrädare. Kommissionen – och jag själv – har ända från början följt och stöttat det arbete som utförts av Europaparlamentets tillfälliga utskott när det gäller detta välkända ämne och de allvarliga anklagelser och allvarliga händelser som det rör sig om. Det andra ämnet är ratificering av utlämningsavtalet mellan Europa och Förenta staterna. Om det redan hade funnits, vilket borde ha varit fallet, ett europeiskt avtal – som vi har undertecknat men ännu inte ratificerat – skulle bestämmelserna om utlämning av fångar från och till Förenta staterna ha varit mycket tydligare. Det rör sig om fångar som är föremål för en utredning om, eller misstänkta för, terrorism. Detta avtal har ännu inte ratificerats av vissa medlemsstater, men som tur är gäller det bara ett fåtal. Jag har återigen formellt uppmanat alla justitieministrar att ratificera detta utlämningsavtal mellan Europa och Förenta staterna så snart som möjligt. Så har vi frågan om övervakning av underrättelsetjänsten. Denna fråga tas upp i både betänkandet och rapporten, men det är ett känsligt ämne. Enligt min uppfattning är det allra viktigaste i detta sammanhang det nationella svaret, även om vissa gemensamma krav kan belysas. Det första kravet är att stärka den parlamentariska kontrollen i medlemsstaterna. Vissa länder har antagit, eller håller på att anta, nationella lagar för att avsevärt stärka sina nationella parlaments kontrollbefogenheter i fråga om underrättelsetjänstens verksamhet. Detta är den väg vi bör gå enligt min uppfattning, för jag kan, som ni kan förstå, inte föreställa mig en framtida gemensam lagstiftning som styr underrättelsetjänsten, men jag anser att det är mycket lämpligt att diskutera ämnet. Avslutningsvis anser jag att detta är ett ämne som vi måste fortsätta diskutera, med rättsstatsprincipen och naturligtvis respekt för grundläggande rättigheter i åtanke. Men grundläggande rättigheter omfattar också rätten att inte anklagas om det inte sker utifrån bevis som samlats in enligt korrekta förfaranden. Allvaret i dessa händelser som sådant, och bara det faktum att föreställa sig att de kan ha ägt rum, gör naturligtvis att samtliga tre institutioner, kommissionen, parlamentet och rådet, måste samarbeta. Vi bör naturligtvis upprepa än en gång – och det gör jag gärna – att kriget mot terrorism måste föras med fullständig respekt för grundläggande rättigheter och rättsstatsprincipen. Dessa två villkor är nödvändiga för att demokratin ska fungera. Jag anser, i denna anda, att en olaglig förflyttning av fångar och hypotesen att det finns mer eller mindre hemliga fängelser – om detta skulle påvisas på lämpligt sätt – utan tvekan skulle utgöra ett allvarligt brott mot internationell rätt och grundläggande mänskliga rättigheter. Vi vet alla att samtliga Europeiska unionens medlemsstater är skyldiga att efterleva de betydelsefulla principerna i Europeiska konventionen om skydd för de mänskliga rättigheterna, framför allt artiklarna 5 och 6. Vi hoppas förstås att dessa händelser kommer att utredas noggrant i medlemsstaterna. Dessa utredningar måste naturligtvis utföras av de behöriga rättsinstanserna. En sak måste vara klar, men den har angetts klart och tydligt vid flera tillfällen, både i betänkandet av Giovanni Fava och i rapporten från Europarådet: parlamentet kan ange fakta i ett betänkande, men man har naturligtvis varken befogenhet eller skyldighet att utföra en rättslig undersökning. När bevis från obekanta källor åberopas föreskrivs det naturligtvis i rättsstatsprincipen – som vi måste respektera – att utredningarna ska utföras av fria, oberoende domstolar. Det är de som har skyldighet att avslöja de källor som står bakom en anklagelse. Att framföra anklagelser mot en medlemsstat eller enskild individ utan att avslöja källan för denna anklagelse är naturligtvis en princip som är tillåten i ett betänkande av parlamentet, men inte i en rättslig undersökning. Därför hoppas jag att de rättsliga undersökningarna kommer att fortsätta, vilket är fallet i några medlemsstater, inklusive mitt eget land. Betänkandet måste bevisligen följas upp, så jag ska räkna upp de initiativ som jag tror kan bidra till en sådan uppföljning. Den 23 juli skrev jag till den polska och den rumänska regeringen och påminde om deras skyldighet att utföra en heltäckande, djupgående undersökning och bad dem tillhandahålla detaljerad information om huruvida undersökningarna hade inletts och resultaten av dessa. Jag hoppas få svar från båda regeringarna, och jag ska naturligtvis underrätta er om svaren, i synnerhet som jag anser att öppenhet och sanning kräver att man, om man anklagas för något, måste få tillgång till alla rättsliga medel för att förklara och visa att anklagelsen är felaktig, eller att överlåta utredningen till en oberoende domstol. Enligt min uppfattning ligger det i en anklagad parts intresse att producera ett mycket tydligt svar. Min andra punkt är följande: jag har utarbetat ett frågeformulär om terrorism för alla medlemsstater, vilket jag nämnde under den senaste sammanträdesperioden. I frågeformuläret ska varje medlemsstat ange vilka åtgärder man har vidtagit för att bekämpa terrorism, vilka resultat man uppnått i fråga om de nationella lagarnas effektivitet och, framför allt, vilken skyddsnivå för grundläggande rättigheter som ges i och med den nationella lagstiftningen. Min avsikt är att analysera svaren och därefter utarbeta en rapport för rådet och parlamentet om effektiviteten hos medlemsstaternas åtgärder för att bekämpa terrorism och deras lämplighet och förenlighet med principen om respekt för grundläggande rättigheter. Min tredje punkt handlar om flygtrafik. Jag lovade utskottet för medborgerliga fri- och rättigheter att undersöka en oerhört viktig rättslig aspekt som inte täcks för närvarande: var ligger gränsen mellan definitionen av ett civilt flygplan och ett regeringsflygplan, med andra ord ett flygplan som inte är föremål för sådana kontroller som genomförs på civila flygplan? Detta arbete har inletts, som utlovat, och Europeiska kommissionen ska utarbeta ett meddelande om allmän flygtrafik. Kommissionen kommer att anta meddelandet före årsslutet, alltså mycket snart, och vi ska naturligtvis lägga fram ett förslag till en bättre definition av begreppet regeringsflygplan, som uppenbarligen ofta tolkas på ett sätt som gör att de nödvändiga kontrollerna kringgås. Det finns emellertid ett annat initiativ i fråga om flygtrafik. Det utgör en del av en allmän lösning med införande av gemensamma bestämmelser för alla medlemsstater om alla typer av flygplan som flyger in i det gemensamma europeiska luftrummet utan färdplan. Ni vet säkert att bestämmelserna om genomförande av det så kallade europeiska gemensamma luftrummet kommer att medföra en gemensam begäran till alla medlemsstater om färdplaner från och med den 1 januari 2009, så att bestämmelserna om färdplaner harmoniseras för alla flygplan i detta sammanhang, vare sig de flyger igenom eller flyger in i det europeiska luftrummet. Detta kommer att vara en enorm fördel, eftersom det kommer att göra slut på den differentierade behandling som varit märkbar i medlemsstaterna i fråga om överflygning och landning."@sv22
lpv:translated text	". Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, Ik wil ook de vertegenwoordiger van de Raad bedanken. Dames en heren, de Commissie – en ikzelf – heeft van het begin af aan het werk van de Tijdelijke Commissie van het Europees Parlement voor dit bekende onderwerp en de ernstige beschuldigingen en gebeurtenissen die daarmee verband houden gevolgd en gesteund. Het andere onderwerp is de ratificatie van de uitleveringsovereenkomst tussen Europa en de Verenigde Staten. Als er al een Europese overeenkomst was geweest, zoals het geval had moeten zijn – we hebben deze overeenkomst ondertekend, maar nog niet geratificeerd – dan zouden de regels voor uitlevering van gevangenen uit en naar de Verenigde Staten een stuk duidelijker zijn. We hebben het hier over gevangenen die worden verdacht van, of naar wie een onderzoek loopt in verband met, terrorisme. Deze overeenkomst moet nog worden geratificeerd door bepaalde lidstaten, gelukkig nog maar een paar. Ik heb nogmaals een formeel verzoek gericht aan alle ministers van justitie om deze Europese uitleveringsovereenkomst met de Verenigde Staten zo spoedig mogelijk te ratificeren. Dan is er nog het onderwerp van supervisie van de inlichtingendiensten. Dit onderwerp komt in beide verslagen aan de orde, maar het is een gevoelige kwestie. Ik denk dat de nationale reactie hier het allerbelangrijkste is, hoewel bepaalde gemeenschappelijke vereisten kunnen worden benadrukt. De eerste vereiste is het versterken van de parlementaire controle in de lidstaten. Sommige landen hebben nationale wetgeving aangenomen, of zijn daar nog mee bezig, om de controlebevoegdheden van hun nationale parlementen over de activiteiten van hun geheime diensten aanzienlijk te verscherpen. Dat is naar mijn mening de weg die we moeten volgen, want zoals u zult begrijpen, kan ik mijn geen toekomstige gemeenschappelijke Europese wetgeving voorstellen die de geheime diensten bestuurt, hoewel ik vind dat het uiterst belangrijk is om het onderwerp te bespreken. Tot slot, mijnheer de Voorzitter, ben ik van mening dat dit een onderwerp is waarover we moeten blijven praten, waarbij we de rechtsorde en natuurlijk respect voor de grondrechten in gedachten moeten houden; maar tot de grondrechten behoort ook het recht om niet beschuldigd te worden, tenzij de beschuldigingen gebaseerd zijn op bewijs dat volgens de juiste procedures is verzameld. De ernst van deze gebeurtenissen op zich, zelfs de gedachte alleen al dat ze zouden kunnen hebben plaatsgevonden, maakt het natuurlijk essentieel dat alle drie de instellingen, de Commissie, het Parlement en de Raad, samenwerken. We moeten natuurlijk nogmaals herhalen – en dat doe ik met plezier – dat de strijd tegen het terrorisme moet worden gevoerd met volledig respect voor de grondrechten en de rechtsorde. Dit zijn de twee noodzakelijke voorwaarden om de democratie te laten functioneren. In dat kader ben ik van mening dat onwettige overbrengingen van gevangenen en de hypothese dat er min of meer geheime detentiecentra bestaan – als dergelijke gebeurtenissen overtuigend zouden worden aangetoond – ongetwijfeld een ernstige schending van het internationaal recht en de fundamentele mensenrechten zouden vormen. We zijn ons er allemaal van bewust dat de leden van de Europese Unie, allemaal, verplicht zijn zich te houden aan de belangrijke beginselen van het Verdrag inzake de rechten van de mens, in het bijzonder de artikelen 5 en 6. We hopen natuurlijk dat deze gebeurtenissen grondig zullen worden onderzocht in de lidstaten. Deze onderzoeken moeten uiteraard worden uitgevoerd door de bevoegde justitiële autoriteiten. Eén punt moet duidelijk zijn, maar dat is al meerdere keren duidelijk gesteld, zowel met betrekking tot het verslag van de heer Fava als in het verslag van de Raad van Europa: een parlementair verslag kan feiten beschrijven, maar het Parlement heeft natuurlijk noch de bevoegdheid noch de plicht om een gerechtelijk onderzoek uit te voeren. Uiteraard schrijft de rechtsorde – die we moeten respecteren – voor dat, als er bewijs van onbekende bronnen wordt aangevoerd, de onderzoeken moeten worden toevertrouwd aan vrije, onafhankelijke rechtbanken. Zij hebben de plicht om de bronnen achter een beschuldiging te onthullen. Het mag duidelijk zijn dat het beschuldigen van een lidstaat of individu zonder de bronnen voor die beschuldigingen te onthullen een principe is dat toelaatbaar is in een parlementair verslag, maar niet in een justitieel onderzoek. Daarom hoop ik dat de justitiële onderzoeken zullen doorgaan, zoals dat in sommige lidstaten, waaronder mijn eigen land, gebeurt. Maar natuurlijk moet het verslag een vervolg krijgen, dus ik zal een overzicht geven van de initiatieven die hier naar mijn mening toe kunnen bijdragen. Op 23 juli heb ik de regeringen van Polen en Roemenië aangeschreven om hen te herinneren aan hun plicht een volledig, diepgaand onderzoek uit te voeren en hen te vragen om in detail te melden of de onderzoeken waren begonnen en wat de uitkomsten ervan waren. Ik hoop dat beide regeringen zullen antwoorden en ik zal u uiteraard om de hoogte brengen van hun reacties, vooral omdat ik van mening ben dat transparantie en waarheid vereisen dat als iemand ergens van wordt beschuldigd, hem elk justitieel middel moet worden geboden om uit te leggen en aan te tonen dat de beschuldiging niet waar is, of anders het onderzoek toe te vertrouwen aan een onafhankelijke rechtbank. Het is naar mijn mening in het belang van de beschuldigde partij dat er een zeer helder antwoord komt. Mijn tweede punt is het volgende: ik heb een vragenlijst over terrorisme opgesteld voor alle lidstaten, zoals ik in de afgelopen vergaderperiode heb gezegd. In de vragenlijst wordt elke lidstaat gevraagd welke maatregelen hij heeft aangenomen om terrorisme te bestrijden, wat de resultaten zijn geweest als het gaat om de effectiviteit van nationale wetgeving en, in het bijzonder, welke mate van bescherming van de fundamentele mensenrechten de nationale wetgeving toelaat. Het is mijn bedoeling de antwoorden te analyseren en daarna een verslag op te stellen voor de Raad en het Parlement over de effectiviteit en geschiktheid van de antiterrorismemaatregelen van de lidstaten en de mate waarin deze verenigbaar zijn met het beginsel van respect voor de grondrechten. Mijn derde punt heeft betrekking op het vliegverkeer. Ik heb de Commissie LIBE beloofd me te verdiepen in een zeer belangrijk juridisch aspect dat op dit moment niet is afgedekt: waar loopt de grens tussen de definitie van een burgervliegtuig en een overheidsvliegtuig, met andere woorden, een vliegtuig waarvoor de normale controle-eisen voor de burgerluchtvaart niet gelden? Welnu, hier wordt aan gewerkt, zoals beloofd, en de Europese Commissie zal een mededeling over algemene luchtvaart opstellen. Deze mededeling zal door de Commissie worden aangenomen voor het eind van dit jaar, heel snel dus, en we zullen uiteraard een voorstel indienen voor een betere definitie van dit concept van een overheidsvliegtuig, dat regelmatig zo wordt geïnterpreteerd dat de noodzakelijke controles worden omzeild. Er is echter nog een initiatief dat betrekking heeft op vliegverkeer. Het maakt deel uit van een algemene oplossing die gemeenschappelijke regels introduceert voor alle lidstaten voor elk type vliegtuig dat de Europese gemeenschappelijke luchtvaartruimte binnenkomt zonder vliegplan. U weet ongetwijfeld dat vanaf 1 januari 2009 de regels voor de tenuitvoerlegging van het zogenoemde gemeenschappelijk Europees luchtruim gemeenschappelijke verzoeken voor vliegplannen aan alle lidstaten zullen introduceren, dus in deze context harmoniseren we de regels voor vliegplannen van alle vliegtuigen, of ze nu het Europese luchtruim binnenkomen of er alleen doorheen vliegen. Dit is een enorm voordeel, want het maakt een einde aan de gedifferentieerde behandeling die we in de lidstaten hebben geconstateerd als het gaat om overvlucht en landing."@nl3
lpv:translated text	"Hr. formand, mine damer og herrer! Jeg vil også gerne takke Rådets repræsentant. Kommissionen - og jeg selv - har fra starten fulgt og støttet Parlamentets midlertidige udvalgs arbejde med dette velkendte emne og de alvorlige påstande og alvorlige begivenheder, der her er tale om. Et andet emne er ratificering af udleveringsaftalen mellem EU og USA. Hvis der, som der burde, allerede havde været en europæisk aftale - vi har undertegnet den, men endnu ikke ratificeret den - så ville reglerne for udlevering af fanger fra og til USA have været langt klarere. Vi taler her om fanger, som er sigtet eller under mistanke for terror. Denne aftale er endnu ikke blevet ratificeret i alle medlemsstater, men heldigvis mangler der kun nogle få. Jeg har endnu en gang formelt opfordret alle justitsministrene til hurtigst muligt at ratificere denne europæiske udleveringsaftale med USA. Så er der spørgsmålet om overvågning af efterretningstjenesterne. Det er behandlet i både betænkningen og i rapporten, men det er en følsom sag. Jeg tror, at det vigtigste af det hele her er den nationale løsning, selv om man kan fremhæve visse fælles krav. Det første krav er en styrkelse af medlemsstaternes parlamentariske kontrol. Nogle lande har vedtaget eller er ved at vedtage nationale love, der skal stramme gevaldigt op på deres nationale parlamenters kontrolbeføjelser over for deres efterretningstjenesters virksomhed. Det er den vej, vi efter min mening bør gå, for som I vil forstå, kan jeg ikke forestille mig en fremtidig fælles europæisk lovgivning til regulering af efterretningstjenesterne, selv om jeg mener, at det er yderst fornuftigt at drøfte dette emne. Afslutningsvis tror jeg, at dette er et emne, som vi skal blive ved med at drøfte under hensyntagen til retsstaten og naturligvis respekten for de grundlæggende rettigheder. Grundlæggende rettigheder omfatter imidlertid også retten til ikke at komme under anklage, medmindre det sker på grundlag af beviser, der er indsamlet i henhold til de korrekte procedurer. Alvoren af disse begivenheder, og alene det at forestille sig, at de kan have fundet sted, betyder naturligvis, at det er vigtigt, at alle tre institutioner - Kommissionen, Parlamentet og Rådet - arbejder sammen. Vi skal selvfølgelig endnu en gang gentage - og det glæder mig at gøre det - at kampen mod terror skal føres med fuld respekt for de grundlæggende rettigheder og retsstaten. Det er de to betingelser for, at demokratiet kan fungere. I samme ånd mener jeg, at ulovlige overførsler af fanger og hypotesen om, at der findes mere eller mindre hemmelige tilbageholdelsesfaciliteter - hvis sådanne begivenheder på behørig vis blev påvist - uden tvivl ville være en alvorlig overtrædelse af folkeretten og de grundlæggende menneskerettigheder. Vi ved alle, at EU-medlemsstaterne alle sammen har pligt til at overholde de vigtige principper i menneskerettighedskonventionen, særligt artikel 5 og 6. Vi håber naturligvis, at disse begivenheder vil blive grundigt undersøgt i medlemsstaterne. Undersøgelserne skal selvfølgelig foretages af de kompetente retlige myndigheder. En ting skal stå klart, og der er også tydeligt gjort opmærksom på det flere gange både i hr. Favas betænkning og i Europarådets rapport, nemlig at der i en parlamentarisk rapport kan redegøres for nogle kendsgerninger, men at Parlamentet naturligvis hverken har beføjelse eller pligt til at foretage en dommerundersøgelse. Når der anvendes udsagn fra ukendte kilder, foreskriver retsstatsprincippet - som vi skal overholde - at undersøgelserne naturligvis overdrages til frie, uafhængige domstole. Det er dem, som har pligt til at afdække kilderne til en påstand. At fremsætte påstande mod en medlemsstat eller en enkeltperson uden at afsløre kilderne til denne påstand kan accepteres i en parlamentarisk betænkning, men ikke i en dommerundersøgelse. Derfor håber jeg, at dommerundersøgelserne vil fortsætte, som det er tilfældet i flere medlemsstater, inklusive i mit eget land. Betænkningen skal dog naturligvis følges op, så jeg vil nævne en liste over de initiativer, som, jeg mener, kan bidrage til denne opfølgning. Den 23. juli skrev jeg til den polske og den rumænske regering og mindede dem om deres pligt til at foretage en fuldstændig og tilbundsgående undersøgelse og anmodede dem om detaljerede oplysninger om, hvorvidt disse undersøgelser var blevet iværksat, og hvad resultatet havde været. Jeg håber, at begge regeringer vil svare, og jeg vil naturligvis underrette Dem om deres svar, især fordi jeg mener, at åbenhed og sandhed kræver, at når nogen beskyldes for noget, skal de kunne anvende alle retsmidler til at forklare og bevise, at påstanden er usand, eller også skal undersøgelsen overdrages til en uafhængig domstol. Det er efter min mening i den anklagedes interesse, at der fremkommer et entydigt svar. For det andet har jeg udarbejdet et spørgeskema om terror til alle medlemsstaterne, hvilket jeg også nævnte under sidste mødeperiode. I spørgeskemaet bliver medlemsstaterne spurgt om, hvilke foranstaltninger de har truffet for at bekæmpe terror, hvad resultaterne har været i forhold til den nationale rets effektivitet og særligt, hvilken grad af beskyttelse den nationale ret yder de grundlæggende menneskerettigheder. Min hensigt er at analysere svarere og derefter udarbejde en rapport til Rådet og Parlamentet om effektiviteten af medlemsstaternes antiterrorforanstaltninger og deres hensigtsmæssighed og forenelighed med de grundlæggende rettigheder. For det tredje har jeg i forbindelse med luftfart afgivet et løfte til LIBE-udvalget om at ville se nærmere på et yderst vigtigt retligt aspekt, som i øjeblikket ikke er taget med, nemlig hvor grænsen går mellem definitionen af et civilt luftfartøj og et statsluftfartøj, med andre ord et luftfartøj, der ikke er underlagt de almindelige kontroller, der gælder for civile luftfartøjer. Dette arbejde er som lovet sat i gang, og Kommissionen vil udarbejde en meddelelse om almindelig luftfart. Meddelelsen vil blive vedtaget af Kommissionen inden udgangen af i år, og vi vil naturligvis derfor meget snart fremsætte et forslag til en bedre definition af konceptet statsluftfartøjer, som tydeligvis ofte fortolkes på en måde, hvorved de nødvendige kontroller undgås. Der er imidlertid også et andet initiativ, der vedrører lufttransport. Det er en del af en overordnet løsning, hvormed der indføres fælles regler for alle medlemsstater om hver enkelt flytype, som flyver ind i det fælles europæiske luftfartsområde uden en flyveplan. De ved uden tvivl, at fra 1. januar 2009 indføres der med bestemmelserne til gennemførelse af det såkaldte fælles europæiske luftrum fælles krav om flyveplaner for alle medlemsstater, så i den forbindelse skal vi harmonisere reglerne for flyveplaner for alle luftfartøjer, uanset om de passerer gennem eller kommer ind i europæisk luftrum. Det vil være en kæmpe fordel, fordi det vil fjerne den forskelsbehandling, som vi har bemærket i visse medlemsstater i forbindelse med overflyvning og landing."@da2
lpv:translated text	". Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, θέλω και εγώ να ευχαριστήσω τον εκπρόσωπο του Συμβουλίου. Κυρίες και κύριοι, η Επιτροπή –και εγώ προσωπικά– παρακολουθούμε εξαρχής και στηρίζουμε το έργο της προσωρινής επιτροπής του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου γι’ αυτό το πολύ γνωστό θέμα και για τις σοβαρές καταγγελίες και γεγονότα που σχετίζονται με αυτό. Το άλλο ζήτημα είναι η κύρωση της συμφωνίας έκδοσης μεταξύ της Ευρώπης και των Ηνωμένων Πολιτειών. Αν υπήρχε ήδη, όπως έπρεπε να υπάρχει, μια ευρωπαϊκή συμφωνία –την οποία έχουμε υπογράψει αλλά δεν την έχουμε ακόμη επικυρώσει– τότε οι κανόνες για την έκδοση κρατουμένων από και προς τις Ηνωμένες Πολιτείες θα ήταν πολύ σαφέστεροι. Μιλάμε εν προκειμένω για κρατούμενους οι οποίοι ελέγχονται ή για τους οποίους υπάρχει η υποψία συμμετοχής σε τρομοκρατικές πράξεις. Η συμφωνία αυτή δεν έχει ακόμη επικυρωθεί από ορισμένα κράτη μέλη, ευτυχώς όμως από πολύ λίγα. Έχω απευθύνει μια ακόμη επίσημη έκκληση προς όλους τους υπουργούς Δικαιοσύνης να επικυρώσουν αυτή την ευρωπαϊκή συμφωνία έκδοσης με τις Ηνωμένες Πολιτείες το ταχύτερο δυνατόν. Υπάρχει έπειτα το θέμα της εποπτείας των υπηρεσιών πληροφοριών. Το θέμα αυτό καλύπτεται και από τις δύο εκθέσεις, δεν παύει όμως να είναι ευαίσθητο. Φρονώ ότι εκείνο που έχει σημασία πάνω από όλα εν προκειμένω είναι η εθνική αντίδραση, παρότι μπορούν να υπογραμμιστούν ορισμένες κοινές απαιτήσεις. Η πρώτη απαίτηση είναι να ενισχυθεί ο κοινοβουλευτικός έλεγχος στα κράτη μέλη. Ορισμένες χώρες έχουν υιοθετήσει, ή υιοθετούν, εθνικούς νόμους που αποβλέπουν στην πολύ ουσιαστική ενίσχυση των εξουσιών των κοινοβουλίων τους ως προς την επόπτευση των δραστηριοτήτων των μυστικών τους υπηρεσιών. Αυτή είναι η κατεύθυνση που πρέπει να ακολουθήσουμε, κατά τη γνώμη μου, διότι, όπως θα αντιλαμβάνεστε, δεν μπορώ να φανταστώ έναν μελλοντικό κοινό ευρωπαϊκό νόμο που να διέπει τη λειτουργία των μυστικών υπηρεσιών, αν και θεωρώ εξαιρετικά χρήσιμη τη συζήτηση του θέματος αυτού. Εν κατακλείδι, κύριε Πρόεδρε, θεωρώ ότι πρέπει να συνεχίσουμε να συζητούμε αυτό το θέμα, έχοντας κατά νου το κράτος δικαίου ως θεμελιώδη αρχή και ασφαλώς τον σεβασμό των θεμελιωδών δικαιωμάτων· όμως, τα θεμελιώδη δικαιώματα περιλαμβάνουν επίσης το δικαίωμα να μην κατηγορείται κανείς χωρίς στοιχεία τα οποία συλλέγονται σύμφωνα με τις ενδεδειγμένες διαδικασίες. Η σοβαρότητα αυτών των γεγονότων, ακόμη και η υποψία ότι μπορεί όντως να έχουν συμβεί, προφανώς καθιστά αναγκαία τη συνεργασία και των τριών οργάνων, της Επιτροπής, του Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου. Πρέπει ασφαλώς να επαναλάβουμε για μια ακόμη φορά –και το πράττω ευχαρίστως– ότι ο πόλεμος κατά της τρομοκρατίας πρέπει να πραγματοποιείται με πλήρη σεβασμό των θεμελιωδών δικαιωμάτων και του κράτους δικαίου. Αυτές είναι οι δύο αναγκαίες προϋποθέσεις για τη λειτουργία της δημοκρατίας. Στο πνεύμα αυτό, φρονώ ότι οι παράνομες μεταφορές κρατουμένων, και η υπόθεση ότι υπάρχουν λιγότερο ή περισσότερο κρυφοί χώροι κράτησης –εφόσον αποδειχθούν αληθή κατά τον ενδεδειγμένο τρόπο– θα συνιστούσαν αδιαμφισβήτητα σοβαρή παραβίαση του διεθνούς δικαίου και των θεμελιωδών ανθρωπίνων δικαιωμάτων. Όλοι γνωρίζουμε ότι τα μέλη της Ευρωπαϊκής Ένωσης, όλα τους, είναι υποχρεωμένα να συμμορφώνονται με τις σημαντικές αρχές της Σύμβασης των Ανθρωπίνων Δικαιωμάτων, και ειδικότερα με τα άρθρα 5 και 6. Ευελπιστούμε βεβαίως ότι τα προαναφερθέντα γεγονότα θα ερευνηθούν εξονυχιστικά στα κράτη μέλη. Οι έρευνες αυτές πρέπει προφανώς να διενεργηθούν από τις αρμόδιες δικαστικές αρχές. Ένα στοιχείο πρέπει να είναι σαφές, αν και έχει επισημανθεί ήδη επανειλημμένως, τόσο στην έκθεση του κ. Fava όσο και στην έκθεση του Συμβουλίου της Ευρώπης: μια κοινοβουλευτική έκθεση μπορεί να εκθέτει γεγονότα, όμως το Κοινοβούλιο δεν διαθέτει φυσικά ούτε την εξουσία ούτε την υποχρέωση να διενεργήσει δικαστική έρευνα. Προφανώς, όταν παρατίθενται στοιχεία από άγνωστες πηγές, το κράτος δικαίου –το οποίο πρέπει να σεβόμαστε– επιβάλλει οι έρευνες να ανατίθενται σε ελεύθερα, ανεξάρτητα δικαστήρια. Αυτά έχουν το καθήκον να αποκαλύπτουν τις πηγές από τις οποίες προέρχεται μια καταγγελία. Αναμφίβολα, το να κατηγορείται ένα κράτος μέλος ή άτομο χωρίς να αποκαλύπτονται οι πηγές που διατυπώνουν τις σχετικές κατηγορίες είναι μια αρχή που γίνεται αποδεκτή σε μια κοινοβουλευτική έκθεση όχι όμως και σε μια δικαστική έρευνα. Γι’ αυτό ευελπιστώ ότι οι δικαστικές έρευνες θα συνεχιστούν, όπως συμβαίνει σε ορισμένα κράτη μέλη, περιλαμβανομένης και της χώρας μου. Εντούτοις, είναι προφανές ότι πρέπει να δοθεί συνέχεια στην έκθεση, και γι’ αυτό θα παραθέσω τις πρωτοβουλίες που θεωρώ ότι μπορούν να συνεισφέρουν σε αυτό. Στις 23 Ιουλίου απηύθυνα επιστολές στις κυβερνήσεις της Πολωνίας και της Ρουμανίας, στις οποίες τους υπενθύμιζα το καθήκον τους να διενεργήσουν πλήρη και εις βάθος έρευνα και τους ζητούσα να παράσχουν λεπτομερείς πληροφορίες όσον αφορά το αν οι έρευνες είχαν ξεκινήσει και ποιο ήταν το αποτέλεσμα. Ελπίζω ότι θα λάβω απαντήσεις και από τις δύο κυβερνήσεις, και εννοείται ότι θα σας ενημερώσω για τις απαντήσεις τους, δεδομένου ιδίως ότι φρονώ ότι η διαφάνεια και η αλήθεια επιβάλλουν, όταν κάποιος κατηγορείται για κάτι, πρέπει να του παρέχονται τα νομικά μέσα ώστε να εξηγήσει και να αποδείξει ότι η κατηγορία είναι αναληθής, ειδάλλως να ανατίθεται η έρευνα σε ανεξάρτητο δικαστήριο. Κατά τη γνώμη μου, είναι προς το συμφέρον της πλευράς προς την οποία στρέφεται η κατηγορία να δοθούν πολύ σαφείς απαντήσεις. Η δεύτερη επισήμανσή μου είναι η εξής: έχω καταρτίσει ένα ερωτηματολόγιο σχετικά με την τρομοκρατία για όλα τα κράτη μέλη, όπως ανέφερα στην προηγούμενη περίοδο συνόδου. Με το εν λόγω ερωτηματολόγιο ερωτώνται όλα τα κράτη μέλη ποια μέτρα έχουν υιοθετήσει για την καταπολέμηση της τρομοκρατίας, ποια είναι τα αποτελέσματα όσον αφορά την αποτελεσματικότητα των εθνικών νομοθεσιών και, ειδικότερα, τι επίπεδο προστασίας των θεμελιωδών ανθρωπίνων δικαιωμάτων παρέχει η εθνική νομοθεσία. Πρόθεσή μου είναι να αναλύσουμε τις απαντήσεις και στη συνέχεια να καταρτίσουμε μια έκθεση για το Συμβούλιο και το Κοινοβούλιο σχετικά με την αποτελεσματικότητα των μέτρων των κρατών μελών κατά της τρομοκρατίας και την καταλληλότητα και συμβατότητά τους με την αρχή του σεβασμού των θεμελιωδών δικαιωμάτων. Η τρίτη επισήμανσή μου αφορά την εναέρια κυκλοφορία. Ανέλαβα μια δέσμευση προς την Επιτροπή Πολιτικών Ελευθεριών, στην οποία υποσχέθηκα να εξετάσω μια εξαιρετικά σημαντική νομική πτυχή η οποία δεν καλύπτεται επί του παρόντος: ποιο είναι το όριο μεταξύ του ορισμού ενός πολιτικού αεροσκάφους και ενός κυβερνητικού αεροσκάφους, με άλλα λόγια ενός αεροσκάφους που δεν υπόκειται στους συνήθεις ελέγχους στους οποίους υποβάλλονται τα πολιτικά αεροσκάφη; Όπως είχα υποσχεθεί, το έργο αυτό βρίσκεται σε εξέλιξη, και η Ευρωπαϊκή Επιτροπή θα συντάξει προσεχώς ανακοίνωση σχετικά με τη γενική αεροπορία. Η εν λόγω ανακοίνωση θα εγκριθεί από την Επιτροπή πριν από τα τέλη του έτους, πολύ σύντομα δηλαδή, και ασφαλώς θα καταθέσουμε πρόταση για τον καλύτερο ορισμό της έννοιας των κυβερνητικών αεροσκαφών, η οποία είναι σαφές ότι ερμηνεύεται συχνά κατά τρόπο που παρακάμπτει τους αναγκαίους ελέγχους. Ωστόσο, υπάρχει μια ακόμη πρωτοβουλία σχετικά με την εναέρια κυκλοφορία. Είναι τμήμα μιας γενικής λύσης για τη θέσπιση κοινών κανόνων σε όλα τα κράτη μέλη για όλους τους τύπους αεροσκαφών που εισέρχονται στον κοινό ευρωπαϊκό εναέριο χώρο χωρίς σχέδιο πτήσης. Αναμφίβολα θα γνωρίζετε ότι, από 1ης Ιανουαρίου 2009, οι κανόνες υλοποίησης του λεγόμενου ενιαίου ευρωπαϊκού εναέριου χώρου θα επιβάλλουν κοινές αιτήσεις προς όλα τα κράτη μέλη για σχέδια πτήσης, οπότε στο πλαίσιο αυτό θα εναρμονίσουμε τους κανόνες που διέπουν τα σχέδια πτήσης όλων των αεροσκαφών, είτε εισέρχονται είτε διέρχονται από τον ευρωπαϊκό εναέριο χώρο. Αυτό θα προσφέρει τεράστια οφέλη διότι θα εξαλείψει τη διαφορετική μεταχείριση που έχουμε διαπιστώσει στα κράτη μέλη όσον αφορά τις υπερπτήσεις και τις προσγειώσεις."@el10
lpv:translated text	"Priekšsēdētāja kungs, dāmas un kungi! Es arī vēlos pateikties Padomes pārstāvim. Dāmas un kungi! Komisija un es pats no paša sākuma esam sekojuši Eiropas Parlamenta Pagaidu komitejas darbam pie šī labi zināmā jautājuma un nopietnajiem apvainojumiem, un nopietnajiem notikumiem un to atbalstījuši.. Vēl viens temats ir nolīguma starp Eiropu un Amerikas Savienotajām valstīm par izdošanu ratifikācija.. Ja būtu bijis, kā tam bija jābūt, ja būtu Eiropas nolīgums, ko mēs esam parakstījuši, bet ne ratificējuši, tad noteikumi par ieslodzīto izdošanu no un uz Amerikas Savienotajām valstīm būtu bijuši daudz skaidrāki. Mēs šeit runājam par ieslodzītajiem, kuriem notiek izmeklēšana vai kurus tur aizdomās par terorismu. Konkrētām dalībvalstīm vēl jāratificē šis nolīgums, par laimi, tikai dažām. Es esmu oficiāli lūdzis visus tieslietu ministrus ratificēt šo Eiropas izdošanas nolīgumu ar Amerikas Savienotajām Valstīm, cik drīz vien iespējams. Tad ir vēl arī jautājums par izlūkošanas dienesta pārraudzību. Šis jautājums ir skarts abos ziņojumos, bet tā ir delikāta lieta. Manuprāt, vissvarīgākā ir valsts reakcija, lai gan var uzsvērt dažas kopējas prasības. Pirmā prasība ir pastiprināt dalībvalstu parlamentārās pārbaudes. Dažas valstis ir pieņēmušas vai pašlaik pieņem valsts tiesību aktus, lai ievērojami pastiprinātu šo valstu parlamentu pilnvaras pārbaudīt drošības dienestu darbību. Manuprāt, šis ir ceļš, pa kuru mums visiem jāiet., jo, kā jūs visi piekritīsiet, es nevaru iedomāties, ka nākotnē kopēji Eiropas tiesību akti varētu pārvaldīt drošības dienestus, lai gan es uzskatu, ka ir ārkārtīgi lietderīgi apspriest šo jautājumu. Nobeigumā, priekšsēdētāja kungs, gribu teikt, ka šis ir jautājums, ko mums jāturpina apspriest, paturot prātā tiesiskumu kā principu, un, protams, pamattiesību ievērošanu, bet pamattiesības ietver arī tiesības netikt apsūdzētam, izņemot gadījumus, kad savākti pierādījumi, ievērojot atbilstošās procedūras. Šo notikumu nopietnība, pat doma, ka tie varētu būt notikuši, nenoliedzami padara visu trīs iestāžu – Komisijas, Parlamenta un Padomes – sadarbību būtiski nepieciešamu. Mums, protams, vēlreiz jāatkārto - un es priecājos, ka varu to darīt - , ka jāpiesaka karš terorismam, pilnīgi ievērojot pamattiesības un tiesiskumu. Šie ir divi svarīgi noteikumi, lai demokrātija darbotos. Ņemot to vērā, manuprāt, nelikumīga ieslodzīto pārvadāšana un hipotēze, ka pastāv vairāk vai mazāk slepenas aizturēšanas nometnes – ja šos gadījumus varētu pienācīgi pierādīt – , būtu neapšaubāmi nopietns starptautisko tiesību un cilvēku pamattiesību pārkāpums. Mēs visi zinām, ka it visām Eiropas Savienības dalībvalstīm jāievēro Cilvēktiesību konvencijas svarīgie principi, jo īpaši tās 5. un 6. pants. Mēs, protams, ceram, ka šos gadījumus dalībvalstis rūpīgi izmeklēs. Šo izmeklēšanu neapšaubāmi jāveic kompetentām tiesu iestādēm. Vienam jautājumam jābūt skaidram – un tas jau ir vairākas reizes pietiekami skaidri paziņots gan kunga ziņojumā, gan Eiropas Padomes ziņojumā – Parlamenta ziņojumā var izklāstīt faktus, bet Parlamentam, protams, nav ne pilnvaru, ne pienākuma veikt tiesas izmeklēšanu. Acīmredzot, ja pierādījumi tiek citēti no nezināma avota, tiesiskums, kas mums visiem jāievēro, prasa, lai izmeklēšanu uzticētu brīvām, neatkarīgām tiesām. Tieši tām ir pienākums atklāt apsūdzības avotus. Ir skaidrs, ka dalībvalsts vai atsevišķas personas apsūdzēšana, neatklājot apsūdzības avotus, ir princips, ko var pieļaut Parlamenta ziņojumā, bet ne tiesas izmeklēšanā. Tāpēc es ceru, ka tiesas izmeklēšana tiks turpināta, kā tas notiek dažās dalībvalstīs, tai skaitā arī manā valstī. Tomēr šim ziņojumam acīmredzot ir jābūt turpinājumam, un tāpēc es uzskaitīšu iniciatīvas, kas, manuprāt, varētu dot ieguldījumu šajā turpinājumā. Šā gada 23. jūlijā es aizrakstīju Polijas un Rumānijas valdībām, atgādinot tām to pienākumu veikt pilnīgu, padziļinātu izmeklēšanu un pieprasot sīku informāciju par to, vai ir sākta izmeklēšana un kādi ir bijuši rezultāti. Es ceru, ka abas valdības atbildēs, un es, protams, jūs informēšu par viņu atbildēm, jo īpaši tāpēc, ka, manuprāt, pārredzamība un patiesība prasa, lai gadījumā, kad kādu apvaino kādā nodarījumā, viņam būtu visi likumīgie līdzekļi, lai izskaidrotu un pierādītu, ka šie apvainojumi nav patiesi, vai arī lai uzticētu izmeklēšanu neatkarīgai tiesai. Es uzskatu, ka apsūdzētās puses interesēs ir iegūt ļoti skaidru atbildi. Otrs punkts, par ko vēlos runāt, ir šāds: es esmu sastādījis aptaujas lapu par terorismu visām dalībvalstīm, kā jau minēju pēdējā sesijā. Aptaujas lapa ietver jautājumu katrai dalībvalstij, kādus pasākumus tā veikusi, lai apkarotu terorismu, kādi rezultāti sasniegti, lai nodrošinātu valsts tiesību aktu efektivitāti, un jo īpaši, kāds cilvēku pamattiesību aizsardzības līmenis ir paredzēts valsts tiesību aktos. Mana iecere ir analizēt atbildes un tad izstrādāt ziņojumu Padomei un Parlamentam par dalībvalstu pretterorisma pasākumu efektivitāti un piemērotību, un atbilstību pamattiesību ievērošanas principam. Mans trešais punkts ir saistīts ar gaisa satiksmi. Es uzņēmos saistības pret LIBE komiteju, apsolot tai noskaidrot ārkārtīgi svarīgu juridisku aspektu, kam pašreiz nav atbilstošu tiesību aktu: kāda ir robežšķirtne starp civilās aviācijas un valdības amatpersonu aviācijas definīciju, citiem vārdiem, aviāciju, kas nav pakļauta parastai kontrolei, kādai ir pakļauta civilā aviācija. Nu šis darbs ir izstrādes procesā, kā solīts, un Eiropas Komisijai ir jāizstrādā paziņojums par vispārējas nozīmes aviāciju. Komisija pieņems šo paziņojumu pirms šī gada beigām, tātad ļoti drīz, un mēs, protams, izteiksim priekšlikumu labākai valdības amatpersonu lidmašīnas jēdziena definīcijai, ko bieži interpretē tā, lai apietu vajadzīgo kontroli. Tomēr ir arī vēl viena iniciatīva, kas attiecas uz gaisa satiksmi. Tā ir daļa no vispārējā risinājuma, kas ievieš kopējus noteikumus visām dalībvalstīm attiecībā uz visiem lidaparātu modeļiem, kas ielido Eiropas kopējā gaisa telpā bez lidojuma plāna. Jūs, bez šaubām, zināt, ka no 2009. gada 1. janvāra noteikumi, ar kuriem izveido tā saukto vienoto Eiropas gaisa telpu, ieviesīs kopīgas prasības visām dalībvalstīm iesniegt lidojumu plānus. Tādējādi, ņemot to vērā, mēs saskaņosim noteikumus par lidojumu plāniem visu veidu lidaparātiem, vienalga, vai tie lido cauri Eiropas gaisa telpai, vai ielido tajā. Tas dos milzīgu labumu, jo tas novērsīs atšķirīgo attieksmi, ko esam ievērojuši dalībvalstīs attiecībā uz pārlidojumiem un nosēšanos."@lv13
lpv:unclassifiedMetadata	"C. Fava"13
lpv:translated text	"Mr President, ladies and gentlemen, I too would like to thank the Council representative. Ladies and gentlemen, the Commission – and I myself – have from the outset followed and supported the work of the European Parliament's Temporary Committee on this well-known topic and on the serious accusations and serious events concerned. The other topic is ratification of the extradition agreement between Europe and the United States. If there had already been, as there should have been, a European agreement – which we have signed but not yet ratified – then the rules on the extradition of prisoners from and to the United States would have been a lot clearer. We are talking here about prisoners under investigation for, or suspected of, terrorism. This agreement has yet to be ratified by certain Member States, fortunately only a few. I have made another formal appeal to all the Ministers of Justice to ratify this European extradition agreement with the United States as soon as possible. Then there is the subject of supervision of the intelligence services. This subject is covered in both reports, but it is a sensitive matter. I think what counts above all else here is the national response, although certain common requirements can be highlighted. The first requirement is to strengthen parliamentary scrutiny in the Member States. Some countries have adopted, or are adopting, national laws to tighten up substantially their national parliaments' powers of scrutiny over the activities of their secret services. This is the road along which we should be going, in my opinion, because, as you will appreciate, I cannot imagine a future common European law governing the secret services, though I do think it is extremely useful to discuss the topic. To conclude, Mr President, I think that this is a topic that we must continue to discuss, bearing in mind the rule of law as a principle and of course respect for fundamental rights; but fundamental rights also include the right not to come under accusation except on the basis of evidence gathered according to the proper procedures. The seriousness of these events as such, even the very fact of imagining that they may have occurred, obviously makes it essential for all three institutions, Commission, Parliament and Council, to cooperate. We should of course repeat once again – and I am happy to do so – that the war on terror must be waged with full respect for fundamental rights and the rule of law. These are the two necessary conditions for democracy to function. In this spirit, I believe that unlawful prisoner transfers, and the hypothesis that more or less secret places of detention exist – if such events were to be demonstrated in the appropriate manner – would undoubtedly constitute a serious violation of international law and fundamental human rights. We are all aware that the members of the European Union, all of them, are obliged to comply with the important principles of the Convention on Human Rights, especially Articles 5 and 6. We hope of course that these events will be thoroughly investigated in the Member States. These investigations must obviously be conducted by the competent judicial authorities. One point must be clear, but it has been clearly stated several times, both in the report by Mr Fava and in the Council of Europe report: a parliamentary report can set out facts, but Parliament naturally has neither the power nor the duty to conduct a judicial inquiry. Obviously, when evidence from unknown sources is cited, the rule of law – which we must respect – dictates that investigations be entrusted to free, independent courts. It is they that have a duty to reveal the sources lying behind an accusation. Clearly, accusing a Member State or individual without revealing the sources for that accusation is a principle which is admissible in a parliamentary report but not in a judicial investigation. That is why I hope the judicial investigations will continue, as is happening in some Member States, including my own country. However, the report evidently needs to be followed up, so I shall list the initiatives that I believe can contribute to its follow-up. On 23 July I wrote to the Polish and Romanian Governments, reminding them of their duty to hold a full, in-depth investigation and asking them for detailed information about whether the investigations had begun and what the outcome had been. I hope that both governments will reply, and I shall of course inform you of their replies, especially because I believe that transparency and truth demand that when one is accused of something one must have every legal means of explaining and demonstrating that the accusation is untrue, or else of entrusting the inquiry to an independent court. It is in the interest of an accused party, in my opinion, for there to be a very clear answer. My second point is this: I have drawn up a questionnaire on terrorism for all Member States, as I mentioned at the last part-session. The questionnaire asks each Member State what measures it has adopted to combat terrorism, what the results have been in terms of the effectiveness of national laws and, in particular, what level of protection for fundamental human rights is afforded by national legislation. My intention is to analyse the responses and then draw up a report for the Council and Parliament on the effectiveness of the Member States' counter-terrorism measures and their suitability and compatibility with the principle of respect for fundamental rights. My third point relates to air traffic. I made a commitment to the LIBE Committee, promising to look into an extremely important legal aspect that is not covered at present: where does the borderline lie between the definition of a civil aircraft and a government aircraft, in other words one not subject to normal controls on civil aircraft? Well, this work is underway, as promised, and the European Commission is to produce a communication on general aviation. The communication will be adopted by the Commission before the end of this year, very soon therefore, and we shall of course put forward a proposal for a better definition of this concept of government aeroplane, which clearly is often interpreted in a way that circumvents the necessary controls. However, there is another initiative concerning air traffic. It is part of a general solution introducing common rules for all Member States on every type of aeroplane that enters the European Common Aviation Area without a flight plan. You no doubt know that as from 1 January 2009 the rules implementing the so-called single European airspace will introduce common requests to all Member States for flight plans, so in this context we shall harmonise the rules on the flight plans of all aircraft whether they pass through or enter European airspace. This will be of enormous benefit because it will eliminate the differential treatment that we have noted in Member States concerning overflight and landing."@en4
lpv:translated text	"Señor Presidente, señoras y señores, yo también quisiera expresar mi agradecimiento al representante del Consejo. Señoras y señores, desde el comienzo, la Comisión —y yo mismo—, hemos seguido y apoyado el trabajo de la comisión temporal del Parlamento Europeo sobre este tema, bien conocido, y sobre la gravedad de las acusaciones y de los incidentes en cuestión. La otra cuestión es la ratificación del acuerdo de extradición entre Europa y los Estados Unidos. Si ya hubiera existido con anterioridad, como debería haber existido, un acuerdo europeo —que ya hemos firmado pero que todavía no hemos ratificado— hubieran estado mucho más claras las normas sobre la extradición de los prisioneros desde y hacia los Estados Unidos. De lo que estamos hablando aquí es de prisioneros que están siendo investigados o que se encuentran bajo sospecha por motivos de terrorismo. Este acuerdo todavía debe ser ratificado por ciertos Estados miembros; afortunadamente, sólo unos pocos. He hecho otro llamamiento formal a todos los Ministros de Justicia para la ratificación de este acuerdo de extradición europeo con los Estados Unidos lo antes posible. Queda la cuestión de la supervisión de los servicios de inteligencia, que se aborda en ambos informes, aunque se trata de una cuestión delicada. Creo que lo que cuenta aquí por encima de todo lo demás es la respuesta nacional, aunque pueden destacarse ciertos requisitos comunes. El primero de ellos es reforzar el escrutinio parlamentario en los Estados miembros. Algunos países han adoptado, o están adoptando, leyes nacionales para reforzar considerablemente las facultades de escrutinio de sus parlamentos nacionales sobre las actividades de sus servicios secretos. En mi opinión, deberíamos seguir este camino porque, como podrán apreciar, no puedo imaginar una futura legislación común europea que rija los servicios secretos, aunque sin duda pienso que es extremadamente útil debatir la cuestión. Para concluir, señor Presidente, creo que debemos continuar debatiendo esta materia, teniendo en cuenta el Estado de Derecho como principio y, ciertamente, el respeto por los derechos fundamentales; pero los derechos fundamentales incluyen también el de no ser acusado si no es sobre la base de una prueba recogida de acuerdo a los procedimientos adecuados. Obviamente, la gravedad de estos incidentes como tales, incluso el mismo hecho de imaginar que puedan haber ocurrido, torna esencial la cooperación entre las tres instituciones, Comisión, Parlamento y Consejo. Ciertamente, deberíamos reiterar, una vez más —y me satisface hacerlo así— que la batalla contra el terrorismo debe librarse desde el pleno respeto a los derechos fundamentales y al Estado de Derecho, pues son las dos condiciones necesarias para el funcionamiento de la democracia. En este espíritu, creo que los traslados ilegales de detenidos y la hipótesis de que existe un número mayor o menor de lugares de detención secretos —si tales hechos fueran demostrados convenientemente— constituirían, no cabe duda, una grave violación del Derecho internacional y de los derechos humanos fundamentales. Todos somos conscientes de que los miembros de la Unión Europea, en su totalidad, tienen la obligación de respetar los importantes principios del Convenio Europeo de Derechos Humanos, y especialmente los artículos 5 y 6. Sin duda, esperamos que estos incidentes sean concienzudamente investigados en los Estados miembros, investigaciones que, obviamente, deben ser llevadas a cabo por las autoridades judiciales competentes. Aunque ya se haya manifestado claramente en diversas ocasiones, tanto en el informe del señor Fava como en el del Consejo de Europa, hay un punto que debe quedar claro: un informe parlamentario puede exponer los hechos, pero el Parlamento, naturalmente, no tiene ni la facultad ni el deber de llevar a cabo una investigación judicial. Es obvio que cuando se cita un testimonio procedente de fuentes desconocidas, el Estado de Derecho —que debemos respetar— dicta que las investigaciones sean confiadas a tribunales libres e independientes; son ellos los que tienen el deber de revelar las fuentes de las que procede la acusación. Evidentemente, acusar a un Estado miembro o a un individuo sin revelar las fuentes para dicha acusación es un principio admisible en un informe parlamentario, pero no en una investigación judicial, por lo que espero que continúen las investigaciones judiciales, como está ocurriendo en algunos Estados miembros, incluyendo en mi propio país. Sin embargo, y evidentemente, debe realizarse un seguimiento del informe, por lo que enumeraré las iniciativas que creo que pueden contribuir a dicho seguimiento. El 23 de julio escribí a los Gobiernos polaco y rumano, recordándoles su deber de mantener una investigación completa y exhaustiva, y solicitándoles información detallada sobre si habían comenzado las investigaciones y cuál había sido su resultado. Espero que ambos Gobiernos respondan, y no duden de que les informaré de sus respuestas, especialmente porque creo que la transparencia y la verdad exigen que cuando se acusa a alguien de algo, debe contar con todos los medios jurídicos para explicar y demostrar que la acusación es falsa, cuando no de confiar la investigación a un tribunal independiente. En mi opinión, redunda en el propio interés de la parte acusada que haya una respuesta muy clara. El segundo punto es el siguiente: He redactado un cuestionario sobre el terrorismo para todos los Estados miembros, como mencioné en el último período parcial de sesiones. Dicho cuestionario pregunta a cada Estado miembro qué medidas ha adoptado para combatir el terrorismo, cuáles han sido los resultados en cuanto a la eficacia de las leyes nacionales y, en particular, qué nivel de protección de los derechos humanos fundamentales proporciona la legislación nacional. Mi intención es analizar las respuestas y, a continuación, elaborar un informe para el Consejo y el Parlamento sobre la eficacia de las medidas de los Estados miembros contra el terrorismo y de su idoneidad y compatibilidad con el principio del respeto por los derechos fundamentales. Mi tercer punto guarda relación con el tráfico aéreo. Asumí un compromiso con la Comisión LIBE, por el que prometí examinar un aspecto jurídico de extrema importancia que en el momento actual todavía no se ha abordado: ¿Dónde se sitúa la línea fronteriza entre la definición de una aeronave civil y una aeronave estatal; en otras palabras, una aeronave que no es objeto de los controles habituales realizados a una aeronave civil? Pues bien, dicho trabajo está en curso, como se prometió, y la Comisión Europea va a presentar una Comunicación sobre la aviación general que adoptará antes del fin de este año; o sea, muy pronto y, ciertamente, presentaremos una propuesta para una mejor definición de este concepto de aeronave estatal que, es obvio, a menudo se interpreta de modo que sortee los controles necesarios. Sin embargo, existe otra iniciativa relativa al tráfico aéreo. Forma parte de una solución general que introduce normas comunes para todos los Estados miembros sobre cada tipo de avión que entre en el espacio aéreo común europeo sin un plan de vuelo. Sin duda, ustedes saben que a partir del 1 de enero de 2009 las normas que ponen en práctica el denominado «cielo único europeo» introducirán requisitos comunes a todos los Estados miembros para los planes de vuelo, por lo que, en este contexto, armonizaremos las normas sobre los planes de vuelo de todas las aeronaves que atraviesen el cielo único europeo o que entren en él, lo que supondrá una ventaja enorme, pues eliminará el tratamiento diferenciado que hemos observado entre los Estados miembros respecto a las actividades de sobrevuelo y aterrizaje."@es21
lpv:translated text	"Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, gostaria também de agradecer ao representante do Conselho. Senhoras e Senhores, a Comissão e eu próprio acompanhámos desde o início, e apoiámos, o trabalho da Comissão Temporária do Parlamento Europeu sobre este tão bem conhecido tema e sobre as graves acusações e acontecimentos que tiveram lugar. O outro tema é a ratificação do acordo de extradição entre a Europa e os Estados Unidos. Se já houvesse, como já deveria haver, um acordo europeu – que nós assinámos, mas ainda não ratificámos – a verdade é que as regras sobre a extradição de presos de e para os Estados Unidos teriam sido muito mais claras. Registe-se que estamos a falar de presos que estão sob investigação ou suspeitos de terrorismo. O referido acordo ainda não foi ratificado por alguns Estados-Membros, felizmente poucos. Reiterei um apelo formal a todos os Ministros da Justiça no sentido de se ratificar este acordo europeu de extradição com os Estados Unidos o mais breve possível. Temos ainda a questão da supervisão dos serviços de inteligência. Este tema é tratado em ambos os relatórios, mas a verdade é que estamos perante um assunto delicado. Creio que, neste caso, o que conta sobretudo é a resposta nacional, muito embora se possam salientar certos requisitos comuns. O primeiro requisito passa por reforçar o controlo parlamentar nos Estados-Membros. Alguns países adoptaram, ou estão em processo de adopção, legislação nacional destinada a reforçar substancialmente os seus poderes parlamentares nacionais de escrutínio sobre as actividades dos seus serviços secretos. Este é, na minha opinião, o caminho a seguir, pois, como compreenderão, não imagino no futuro uma lei comum europeia que regule os serviços secretos, pelo que considero de enorme utilidade a discussão deste tema. A terminar, Sr. Presidente, estamos perante um tema que devemos continuar a discutir, tendo presente o Estado de direito como princípio e, claro, o respeito pelos direitos fundamentais; não esqueçamos no entanto, que os direitos fundamentais incluem também o direito a não ser acusado se não com base em provas recolhidas de acordo com os procedimentos adequados. É óbvio que a gravidade dos factos enquanto tal, até só o facto de imaginar que poderão ter ocorrido, impõe uma colaboração entre todas as Instituições, entre Comissão, Parlamento e Conselho. Devemos repetir uma vez mais – e fico feliz por o fazer – que a guerra contra o terrorismo deve ser travada no pleno respeito pelos direitos fundamentais e pelo Estado de Direito, que constituem as duas condições necessárias para o bom funcionamento de uma democracia. Neste espírito, creio que as transferências ilegais de presos e a hipótese da existência de lugares de detenção mais ou menos secretos são certamente ocorrências, a ser efectivamente comprovadas, que constituirão uma grave violação do direito internacional e dos direitos humanos fundamentais. Todos nós sabemos que os membros da União Europeia, todos eles, são obrigados a respeitar os grandes princípios da Convenção sobre os Direitos Humanos, nomeadamente os artigos 5.º e 6.º. Esperamos, como é evidente, que estes factos sejam investigados exaustivamente nos Estados-Membros e que estas investigação sejam, naturalmente, conduzidas pelas autoridades judiciárias competentes. Há uma questão que deve estar absolutamente clara, ainda que tenha sido esclarecida inúmeras vezes, tanto no relatório do senhor deputado Fava como no relatório do Conselho da Europa: um relatório parlamentar pode fornecer elementos, mas o Parlamento não detém, certamente, nem poderes nem o dever de conduzir um inquérito judicial. É evidente que quando se citam elementos de prova cujas fontes se mantêm desconhecidas, o Estado de direito – que é nosso dever respeitar – impõe que as investigações sejam confiadas a tribunais livres e independentes. São essas Instituições que têm o dever de revelar as fontes com base nas quais é formulada uma acusação. É óbvio que acusar um Estado-Membro ou uma pessoa sem revelar as fontes dessa acusação é um princípio admissível num relatório parlamentar mas não numa investigação judicial. Razão por que espero que as investigações judiciais prossigam, como está a suceder nalguns Estados-Membros, incluindo no meu próprio país. Contudo, é inquestionável que este relatório exige um seguimento, pelo que passo a enumerar as iniciativas que, a meu ver, poderão contribuir para dar seguimento ao relatório em causa. Em 23 de Julho, escrevi aos Governos polaco e romeno, lembrando-lhes o seu dever de levar a cabo uma investigação aprofundada e completa e solicitando-lhes informação pormenorizada sobre a preparação das investigações e qual o êxito das mesmas. Espero que ambos os governos respondam e, como é óbvio, informá-los-ei das respostas, muito especialmente porque acredito que a transparência e a verdade exigem que o acusado de um determinado acto disponha de todos os meios legais para explicar e demonstrar a falsidade da acusação, ou ainda para entregar a investigação a um tribunal independente. É no interesse da parte acusada, na minha opinião, que se impõe a necessidade de se obter uma resposta clara. A minha segunda questão é a seguinte: elaborei um questionário sobre terrorismo dirigido a todos os Estados-Membros, como referi na última sessão plenária. O questionário pretende saber quais as medidas adoptadas por cada Estado-Membro para combater o terrorismo, quais os resultados em termos da eficácia da legislação nacional e, em especial, qual o nível de protecção dos direitos fundamentais dos cidadãos que a legislação nacional prevê. A minha intenção é analisar as respostas e posteriormente elaborar um relatório dirigido ao Conselho e Parlamento sobre a eficácia das medidas de combate ao terrorismo de cada Estado-Membro, bem como a sua razoabilidade e compatibilidade com o princípio do respeito pelos direitos fundamentais. A minha terceira questão prende-se com o tráfego aéreo. Assumi um compromisso com a Comissão LIBE, prometendo analisar um aspecto jurídico extremamente importante que não é actualmente contemplado: onde está a fronteira entre a definição de um avião civil e um avião estatal, por outras palavras, que não está sujeito aos controlos normais a que a aviação civil é submetida? Ora bem, este trabalho está em curso, como prometido, e a Comissão Europeia deverá produzir uma comunicação sobre a aviação em geral. A comunicação será adoptada pela Comissão antes do final do ano, muito em breve, portanto, e apresentaremos seguramente uma proposta com vista a uma melhor definição deste conceito de avião estatal, que muitas vezes se presta a uma interpretação que permite escapar aos controlos necessários. Mas há uma outra iniciativa que diz respeito ao tráfego aéreo. Faz parte de uma solução geral que prevê a introdução de normas comuns a todos os Estados-Membros relativas a todo e qualquer tipo de aeronave que entre no Espaço Aéreo Europeu Comum sem um plano de voo. Os senhores sabem certamente que a partir de 1 de Janeiro de 2009, as normas de aplicação do chamado espaço único europeu (céu único) introduzirão requisitos comuns a todos os Estados-Membros no que se refere aos planos de voo, pelo que, neste contexto, harmonizaremos as normas sobre os planos de voo de todas as aeronaves que possam atravessar ou entrar no espaço aéreo europeu. Este avanço será extremamente benéfico na medida em que eliminará o tratamento diferenciado que temos vindo a constatar nos Estados-Membros no que toca ao sobrevoo e à aterragem."@pt17
lpv:translated text	". Herr Präsident, meine sehr verehrten Damen und Herren! Auch ich danke dem Vertreter des Rates. Meine Damen und Herren, die Kommission und ich selbst haben vom ersten Augenblick an die Tätigkeit des nichtständigen Ausschusses des Europäischen Parlaments zu der wohlbekannten Frage und zu den ernsten Vorwürfen und den schwerwiegenden Vorkommnissen, die aufgedeckt wurden, begleitet und unterstützt. Ein anderes Thema ist die Ratifizierung des Auslieferungsabkommens zwischen der EU und den USA. Gäbe es bereits, was eigentlich schon der Fall sein sollte, ein europäisches Abkommen, das wir zwar unterzeichnet, aber noch nicht ratifiziert haben, dann wären die Regeln für die Auslieferung von Häftlingen von den USA und in die USA wesentlich klarer. Wir sprechen hier von Häftlingen, die des Terrorismus verdächtigt oder beschuldigt werden. Dieses Abkommen muss noch von einigen, glücklicherweise wenigen, Mitgliedstaaten ratifiziert werden. Ich habe noch einmal einen förmlichen Appell an alle Justizminister gerichtet, damit sie für die umgehende Ratifizierung dieses Auslieferungsabkommens der EU mit den Vereinigten Staaten sorgen. Nun zur Kontrolle der Geheimdienste. Sie wurde in beiden Berichten angesprochen, ist jedoch ein sehr sensibles Thema. Ich glaube, dass hier die Antwort vor allem auf einzelstaatlicher Ebene liegen muss, dass aber einige gemeinsame Erfordernisse herausgestellt werden können. Das erste Erfordernis besteht darin, die parlamentarische Kontrolle in den Mitgliedstaaten zu verstärken. Einige Mitgliedstaaten haben staatliche Gesetze verabschiedet oder auf den Weg gebracht, die das Kontrollrecht der nationalen Parlamente in Bezug auf die Tätigkeiten der Geheimdienste erheblich verstärken. Dieser Weg ist meines Erachtens empfehlenswert, denn, wie Sie verstehen werden, kann ich mir für die Zukunft zwar kein gemeinsames europäisches Gesetz zur Regelung der Geheimdienste vorstellen, halte jedoch eine Debatte über dieses Thema für äußerst nützlich. Schließlich glaube ich, Herr Präsident, dass wir über dieses Thema weiter diskutieren und uns dabei vom Grundsatz der Rechtsstaatlichkeit und gewiss auch der Achtung der Grundrechte leiten lassen müssen; doch zu den Grundrechten gehört auch das Recht, nur auf der Grundlage ordnungs- und verfahrensgemäß erhobener Beweise angeklagt zu werden. Es versteht sich von selbst, dass die Brisanz dieser Vorfälle als solche, und offenkundig allein schon die Vermutung, dass es zu solchen Handlungen gekommen sein könnte, eine Zusammenarbeit aller Organe, d. h. zwischen Kommission, Parlament und Rat, erforderlich machen. Selbstverständlich muss nochmals gesagt werden – und ich tue das gern –, dass der Kampf gegen den Terrorismus unter vollständiger Wahrung der Grundrechte und der Rechtsstaatlichkeit geführt werden muss. Sie bilden die beiden Voraussetzungen für das Funktionieren einer Demokratie. In diesem Sinne sind die illegalen Verbringungen von Häftlingen, die Vermutung, dass es mehr oder weniger geheime Inhaftierungsorte gegeben haben könnte, ohne Frage Vorfälle, die, sollten sie in geeigneter Form bewiesen werden, zweifellos einen schweren Verstoß gegen die Völkerrechtsnormen und die individuellen Grundrechte darstellen. Es ist allgemein bekannt, dass ausnahmslos alle Mitglieder der Europäischen Union verpflichtet sind, sich an die hehren Grundsätze der Menschenrechtskonvention, insbesondere Artikel 5 und Artikel 6, zu halten. Unser Wunsch ist es selbstverständlich, dass in den Mitgliedstaaten gründliche Ermittlungen zu diesen Geschehnissen angestellt werden, und es liegt auf der Hand, dass diese Ermittlungen von den zuständigen Justizbehörden durchgeführt werden müssen. Eines muss jedoch klar sein, und es wurde auch mehrfach sowohl vom Berichterstatter, Herrn Fava, als auch in dem Bericht des Europarates klargestellt: Ein parlamentarischer Bericht kann Anhaltspunkte liefern, doch zweifellos hat das Parlament weder die Befugnis noch das Recht, gerichtliche Untersuchungen anzustellen. Und wenn dann offensichtlich Quellen, die unbekannt bleiben, als Beweise zitiert werden, verlangt selbstverständlich der Rechtsstaat, eben jener Rechtsstaat, den wir achten müssen, dass freie und unabhängige Gerichte mit Untersuchungen betraut werden. Sie sind zur Aufdeckung der Quellen verpflichtet, auf deren Grundlage eine Anklage formuliert wird. Vorwürfe gegen einen Mitgliedstaat oder eine Person zu erheben, ohne die Quellen aufzudecken, auf die sich diese Vorwürfe stützen, mag ein Prinzip sein, das in einen Bericht eines Parlaments passt, doch in einer gerichtlichen Ermittlung hat es nichts zu suchen. Deshalb hoffe ich, dass die gerichtlichen Ermittlungen fortgeführt werden, wie es in einigen Mitgliedstaaten, einschließlich meines Heimatlandes, geschieht. Allerdings verlangt der Bericht natürlich Folgemaßnahmen, und ich kann Ihnen nun die Initiativen aufzählen, die meines Erachtens dazu beitragen, diesem Bericht nachzukommen. Am 23. Juli habe ich an die Regierungen Polens und Rumäniens geschrieben und sie – mit dem Hinweis auf ihre Pflicht, eine vollständige und eingehende Untersuchung durchzuführen – um detaillierte Informationen darüber gebeten, wie und mit welchem Ergebnis eventuell Untersuchungen eingeleitet worden sind. Ich hoffe, beide Regierungen werden mir antworten, und selbstverständlich werde ich Sie über diese Antworten unterrichten, denn meiner Auffassung nach liegt es vor allem im Interesse der Transparenz und der Wahrheit, dass jemandem, gegen den ein Vorwurf erhoben wird, alle rechtsstaatlichen Mittel zur Verfügung stehen, um diesen Vorwurf zu entkräften, um zu beweisen, dass er unberechtigt ist, oder um ein unabhängiges Gericht mit der Untersuchung zu betrauen. Es ist das Interesse der Angeschuldigten, das meines Erachtens eine klare Antwort verlangt. Zweitens habe ich einen Terrorismus-Fragebogen für alle Mitgliedstaaten vorbereitet, worüber ich bereits auf der letzten Plenartagung gesprochen hatte. In diesem Fragebogen wird jeder Mitgliedstaat danach gefragt, welche Maßnahmen er zur Bekämpfung des Terrorismus erlassen hat, wie es um die Wirksamkeit der nationalen Gesetze bestellt ist und insbesondere wie hoch der Schutz der individuellen Grundrechte ist, den die einzelstaatlichen Rechtsvorschriften bieten. Ich habe vor, die Antworten zu analysieren und dann einen Bericht für den Rat und für das Parlament vorzubereiten, in dem es um die Wirksamkeit der Terrorismusbekämpfungsmaßnahmen der Mitgliedstaaten sowie darum gehen wird, inwieweit sie zweckdienlich und mit dem Grundsatz der Achtung der Grundrechte vereinbar sind. Der dritte Punkt betrifft den Luftverkehr. Ich hatte mich gegenüber dem Ausschuss für bürgerliche Freiheiten, Justiz und Inneres verpflichtet, einen extrem wichtigen rechtlichen Aspekt zu prüfen, der gegenwärtig unklar ist: Wo verlaufen die Grenzen zwischen der Definition von Zivilflugzeug und staatlichem Flugzeug, also jenem Flugzeug, das den regulären Kontrollen der Zivilflugzeuge entzogen ist? Nun gut, diese Arbeit ist, wie versprochen, im Gange, und die Europäische Kommission wird eine Mitteilung über die allgemeine Luftfahrt verfassen. Das Kollegium wird diese Mitteilung vor Ende dieses Jahres, also schon bald, annehmen, und selbstverständlich werden wir einen Vorschlag zur besseren Definition des Begriffs „staatliches Flugzeug“ formulieren, der oft auf eine Weise ausgelegt wird, die dazu dient, den notwendigen Kontrollen zu entrinnen. Doch es gibt noch eine andere Initiative, die den Luftverkehr betrifft. Sie ist Teil einer allgemeinen Lösung, mit der für alle Mitgliedstaaten gemeinsame Regeln für jede Art von Luftfahrzeug, das außerhalb der Flugpläne in den einheitlichen europäischen Luftraum eintritt, eingeführt werden sollen. Sie wissen sicherlich, dass ab 1. Januar 2009 mit den Durchführungsbestimmungen für den so genannten einheitlichen europäischen Luftraum für alle Mitgliedstaaten gemeinsame Anforderungen zu den Flugplänen eingeführt werden, und in diesem Rahmen werden wir die Flugplanvorschriften für alle den europäischen Luftraum durchquerenden oder in ihn eintretenden Flugzeuge harmonisieren. Das wird riesige Vorteile mit sich bringen, denn damit wird die unterschiedliche Behandlung des Überfliegens und des Landens in den Mitgliedstaaten, die wir festgestellt haben, beseitigt."@de9
lpv:spoken text	"Signor Presidente, onorevoli parlamentari, ringrazio anch'io il rappresentante del Consiglio. Onorevoli deputati la Commissione, io stesso, sin dal primo momento ha accompagnato e sostenuto l'attività della commissione temporanea di questo Parlamento europeo sulla ben nota questione e sulle gravi accuse e sui gravi fatti che sono stati indicati. L'altro tema è la ratificazione dell'accordo di estradizione tra Europa e Stati Uniti. Se vi fosse, come avrebbe dovuto esserci già, un accordo europeo che abbiamo firmato ma che non è stato ancora ratificato, le regole sull'estradizione da e verso gli Stati Uniti di prigionieri – e parliamo di prigionieri indagati o sospettati di terrorismo – sarebbero assai più chiare. Questo accordo ancora deve essere ratificato da qualche Stato membro, pochi per fortuna. Ho reiterato un appello formale a tutti i ministri della giustizia affinché questo accordo europeo di estradizione con gli Stati Uniti sia rapidamente ratificato. Ancora il tema del controllo dei servizi . Questo è un tema sollevato in entrambi i rapporti, ma è un tema sensibile. Io credo che qui sia la risposta nazionale a contare anzitutto, ma io credo che alcune esigenze comuni possano essere messe in luce. La prima esigenza è quella di rafforzare negli Stati membri il controllo parlamentare. Ci sono paesi membri che hanno adottato o stanno adottando leggi nazionali che rafforzano di molto il potere di controllo dei parlamenti nazionali sulle attività dei servizi di ciascun paese. Quella, a mio avviso, è la strada da segnalare, perché come comprendete bene, non immagino nel futuro una legge comune europea che disciplini i servizi segreti, ma una discussione su questo tema è invece, a mio avviso, particolarmente utile. In conclusione, Presidente, credo questo sia un tema su cui dobbiamo continuare a discutere avendo davanti lo Stato di diritto come principio, il rispetto dei diritti fondamentali certamente, ma tra i diritti fondamentali c'è anche il diritto di non sentirsi e di non essere accusato se non sulla base di prove regolarmente e proceduralmente raccolte. E' chiaro che la gravità di questi fatti in quanto tale, evidentemente il solo fatto di ipotizzare che queste attività siano accadute, impone una collaborazione tra tutte le Istituzioni, tra Commissione, Parlamento e Consiglio. Ed è evidente che noi ripetiamo ancora una volta – e lo faccio volentieri – che la lotta al terrorismo deve essere condotta nel pieno rispetto dei diritti fondamentali e dello Stato di diritto che sono le due condizioni per cui una democrazia possa funzionare. Credo, che in questo spirito i trasferimenti illegali di prigionieri, l'ipotesi che vi siano stati luoghi di detenzione più o meno segreti, sono certamente fatti che ove dimostrati nelle forme appropriate costituirebbero una violazione grave, certamente, delle regole del diritto internazionale e dei diritti fondamentali delle persone. Tutti sanno che i membri dell'Unione europea sono obbligati, tutti quanti, al rispetto dei grandi principi della convenzione sui diritti dell'uomo, l'articolo 5 e l'articolo 6, in particolare. E' chiaro che il nostro auspicio è quello che negli Stati membri vengano condotte delle investigazioni approfondite su questi fatti ed è chiaro che queste investigazioni debbono essere condotte dalle autorità giudiziarie competenti. Un punto deve essere chiaro ma è stato messo in chiaro molte volte, sia dal relatore dall'onorevole Fava, sia dal rapporto del Consiglio d'Europa. Un rapporto parlamentare può dare degli elementi, ma certamente il Parlamento non ha né poteri né doveri d'inchiesta giudiziaria. E quando poi, ovviamente si citano, come elementi di prova delle fonti che restano sconosciute, è ovvio che lo Stato di diritto, proprio quello Stato di diritto che dobbiamo rispettare, impone delle investigazioni affidate a magistrati liberi e indipendenti, che invece hanno il dovere di rivelare le fonti sulla base delle quali un'accusa viene formulata. E' chiaro che accusare uno Stato membro o accusare una persona senza rivelare le fonti di questa accusa è un principio che può entrare in un rapporto di un Parlamento, ma che non può entrare in un'investigazione giudiziaria. Ecco perché io mi auguro che le investigazioni giudiziarie proseguano, così come in alcuni Stati membri, incluso il mio paese, sta accadendo. Ma è evidente che il rapporto richiede un seguito ed allora posso elencare le iniziative che io ritengo contribuiscano a dare un seguito a questo relazione. Ho scritto il 23 luglio scorso ai governi di Polonia e Romania, ho chiesto loro – ricordando l'obbligo di un'investigazione completa e approfondita – informazioni dettagliate su come eventualmente le investigazioni fossero state avviate e quale fosse l'esito delle investigazioni. Spero che entrambi i governi vogliano rispondermi e ovviamente io vi informerò sulle risposte di entrambi i governi, proprio perché ritengo che sia anzitutto nell'interesse trasparente della verità che ci si sente rivolgere un'accusa abbia tutti gli strumenti dell'ordinamento per spiegare che quell'accusa non è vera, per dimostrare che non è vera, o per affidare a magistrati indipendenti l'investigazione. E' l'interesse di chi viene accusato che richiede, a mio avviso, una risposta molto chiara. Il secondo punto: ho predisposto un questionario per tutti gli Stati membri. Ne ho parlato nella sessione plenaria scorsa, proprio dedicata al terrorismo. Ho predisposto un questionario in cui a ciascuno degli Stati membri chiediamo quali sono le misure adottate per contrastare il terrorismo, quali sono i risultati in termini di efficacia delle leggi nazionali e in particolare quale livello di protezione dei diritti fondamentali delle persone è nella legislazione nazionale. La mia intenzione è analizzare le risposte e poi predisporre un relazione per il Consiglio e per il Parlamento sull'efficacia delle misure antiterrorismo degli Stati membri e sulla loro idoneità e compatibilità con i principi di rispetto dei diritti fondamentali. Terzo punto riguarda il traffico aereo. Io avevo preso un impegno con la commissione LIBE ed era un impegno di esaminare un aspetto legale estremamente importante che attualmente è carente: quali sono i confini tra la definizione di aeromobile civile e aeromobile di Stato, quindi aeromobile sottratto a quei controlli ordinari degli aeromobili civili? Ebbene, questo lavoro è in corso, come promesso, noi formuleremo come Commissione europea una comunicazione sull'aviazione generale. Questa comunicazione sarà adottata dal Collegio prima della fine di quest'anno, quindi molto presto, e ovviamente formuleremo una proposta per meglio definire questo concetto di aeroplano di Stato che spesso si presta a delle interpretazioni che ovviamente sfuggono a dei controlli che sono, al contrario, necessari. Ma c'è un'altra iniziativa che riguarda proprio il traffico aereo. Nel quadro di una soluzione generale che introduca regole comuni per tutti gli Stati membri per ogni tipo di aeroplano che entri nello Spazio comune europeo senza piani di volo. Voi certamente sapete che dal 1° gennaio del 2009 regole di applicazione del cosiddetto spazio unico europeo introdurranno dei requisiti comuni a tutti gli Stati membri per i piani di volo e in questo quadro noi armonizzeremo, quindi, la disciplina relativa al piano di volo di ogni aereo che comunque attraversi o entri nello spazio aereo europeo. Questo porterà un enorme vantaggio perché eliminerà quelle differenze di trattamento sul sorvolo e sull'atterraggio negli Stati membri che adesso abbiamo, in qualche modo, constatato."@it12
lpv:unclassifiedMetadata	"Franco Frattini,"18,15,12
lpv:unclassifiedMetadata	"Vicepresidente della Commissione"18,15,12
lpv:unclassifiedMetadata	"intelligence"18,15,12
lpv:unclassifiedMetadata	"er"8
lpv:translated text	"Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, je voudrais moi aussi remercier le représentant du Conseil. Mesdames et Messieurs, c’est dès le départ que la Commission, et moi-même, nous avons suivi et soutenu le travail de la commission temporaire du Parlement européen chargée de traiter de ce thème bien connu et des graves accusations et incidents concernés. L’autre thème est la ratification de l’accord d’extradition entre l’Europe et les États-Unis. S’il y avait eu, comme cela aurait dû être le cas, un accord européen, que nous avons signé mais pas encore ratifié, alors les règles régissant l’extradition des prisonniers en provenance et à destination des États-Unis, auraient été nettement plus claires. Nous parlons en l’occurrence de prisonniers faisant l’objet d’une enquête pour activités terroristes ou suspectés d’activités terroristes. Cet accord doit encore être ratifié par certains États membres, heureusement peu nombreux. J’ai aussi appelé formellement tous les ministres de la justice à ratifier cet accord sur l’extradition européenne avec les États-Unis dès que possible. Ensuite, il y a le thème du contrôle des services secrets. Ce thème est couvert par les deux rapports, mais il s’agit d’un sujet sensible. Je pense que ce qui compte par-dessus tout c’est la réponse nationale, bien que l’on puisse mettre l’accent sur certaines exigences communes. La première exigence est de renforcer le contrôle parlementaire dans les États membres. Certains pays ont en effet adopté, ou sont en passe de le faire, une législation nationale en vue de renforcer sensiblement les pouvoirs de contrôle des parlements nationaux s’agissant des activités de leurs services secrets. C’est la voie que nous devrions suivre, à mon avis, car comme vous en jugerez, je ne puis m’imaginer de future législation européenne commune qui régisse les services secrets, bien que je pense qu’il soit extrêmement utile de discuter de ce thème. En conclusion, Monsieur le Président, je pense qu’il s’agit d’un thème sur lequel nous devons poursuivre la discussion, en gardant à l’esprit la primauté du droit comme principe et, il va de soi, le respect des droits fondamentaux; mais par droits fondamentaux, il faut également comprendre le droit de ne pas être accusé, sauf sur la base de preuves collectées selon des procédures appropriées. La gravité de ces incidents en soi, l’idée même qu’ils aient pu se produire, rendent indispensable la coopération entre les trois institutions que sont la Commission, le Parlement et le Conseil. Nous devrions bien entendu répéter à nouveau, et je suis heureux de le faire, que la guerre contre le terrorisme doit être menée dans le plein respect des droits fondamentaux et de l’État de droit. Ces deux conditions sont indispensables au bon fonctionnement de toute démocratie. Dans cet esprit, je crois que les transferts illégaux de prisonniers, et l’éventuelle existence de lieux de détention plus ou moins secrets – à supposer que ces faits soient démontrés de manière appropriée – constitueraient sans aucun doute une grave violation du droit international et des droits humains fondamentaux. Nous sommes tous conscients du fait que les États membres de l’Union européenne, sans exception, sont tenus de satisfaire aux importants principes énoncés dans la Convention des droits de l’homme, en particulier ses articles 5 et 6. Nous espérons, il va de soi, que ces incidents feront l’objet d’une enquête approfondie dans les États membres. Il est évident que ces enquêtes doivent être menées par les autorités judiciaires compétentes. Il faut être clair sur un point, mais cela a été clairement formulé à maintes reprise, à la fois dans le rapport de M Fava et dans celui du Conseil de l’Europe: un rapport parlementaire peut exposer des faits, mais le Parlement n’a ni le pouvoir ni le devoir de mener une enquête judiciaire. D’évidence, lorsque des preuves provenant de sources inconnues sont avancées, la primauté du droit, principe que nous devons respecter, veut que les enquêtes soient confiées à des tribunaux libres et indépendants. Ce sont eux qui doivent révéler les sources qui se cachent derrière une accusation. Il va de soi qu’accuser un État membre ou un individu sans révéler les sources de cette accusation est un principe admissible dans un rapport parlementaire, mais pas dans une enquête judiciaire. C’est pourquoi j’espère que les enquêtes judiciaires se poursuivront, comme c’est le cas dans certains États membres, comme par exemple dans mon propre pays. Cependant, un suivi du rapport s’impose manifestement, ce qui me mène à énumérer les initiatives dont je pense qu’elles peuvent contribuer à ce suivi. Le 23 juillet, j’ai adressé un courrier aux gouvernements polonais et roumain, leur rappelant l’obligation qui leur incombe de mener une enquête exhaustive et approfondie, et sollicitant de leur part des informations détaillées sur l’ouverture éventuelle d’enquêtes et les conclusions qui en résultent. J’espère que ces deux gouvernements vont répondre, et je vous informerai bien sûr de leurs réponses, en particulier parce que je crois que la transparence et la vérité supposent que lorsque quelqu’un fait l’objet d’une accusation, il doit disposer de tous les moyens légaux visant à expliquer et à démontrer que l’accusation est fausse, ou alors de confier l’enquête à un tribunal indépendant. Il est de l’intérêt d’une partie accusée, à mon avis, d’obtenir une réponse très claire. Mon deuxième point est le suivant: j’ai élaboré un questionnaire sur le terrorisme destiné à tous les États membres, comme je l’ai précisé lors de la dernière plénière. Le questionnaire porte sur les mesures adoptées par les États membres pour lutter contre le terrorisme, les résultats en termes d’efficacité de la législation nationale et, en particulier, le niveau de protection des droits humains fondamentaux prévu par la législation nationale. Mon intention est d’effectuer une analyse des réponses et d’élaborer ensuite un rapport pour le Conseil et le Parlement sur l’efficacité des mesures antiterroristes des États membres et leur conformité et leur compatibilité avec le principe du respect des droits fondamentaux. Mon troisième point concerne le trafic aérien. Je me suis engagé vis-à-vis de la commission, promettant d’examiner un aspect juridique extrêmement important qui n’est pas couvert actuellement: où se situe la limite entre la définition d’un aéronef civil et un aéronef gouvernemental, autrement dit un aéronef non soumis aux contrôles habituels sur les aéronefs civils? Eh bien, le travail est en cours, comme promis, et la Commission européenne doit élaborer une communication sur l’aviation générale. Cette communication sera adoptée par la Commission avant la fin de cette année, c’est-à-dire très bientôt, et nous soumettrons bien entendu une proposition pour une meilleure définition du concept d’aéronef gouvernemental qui est manifestement souvent interprété de manière telle à se soustraire aux contrôles qui s’imposeraient autrement. Toutefois, il existe une autre initiative qui concerne le trafic aérien. Elle fait partie d’une solution générale visant à introduire des règles communes à tous les États membres quel que soit le type d’aéronef qui entre dans l’espace aérien européen commun sans plan de vol. Vous savez sûrement qu’à compter du 1 janvier 2009, grâce aux règles de mise en œuvre de l’«espace aérien européen unique», tous les États membres seront soumis à des exigences communes en ce qui concerne les plans de vol; dans ce contexte, nous harmoniserons donc les règles régissant les plans de vols de tous les aéronefs qui traversent ou entrent l’espace aérien européen. Cela contribuera notablement à mettre fin aux différences de traitement que nous avons constatées dans les États membres en ce qui concerne le survol et l’atterrissage."@fr8
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2007-09-26"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Detenţii secrete şi transferuri ilegale de deţinuţi care implică state membre ale Consiliului Europei (rapoartele Fava et Marty) (dezbatere)6
dcterms:Language	"it"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20070926.17.3-198"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2007-09-26-Speech-3-1996
lpv:speaker	lp:Franco Frattini6

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph