Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-09-05-Speech-3-364"
| Predicate | Value (sorted: default) |
|---|---|
| rdf:type | |
| dcterms:Date | |
| dcterms:Is Part Of | |
| dcterms:Language | |
| lpv:document identification number |
"en.20070905.25.3-364"6
|
| lpv:hasSubsequent | |
| lpv:speaker | |
| lpv:spoken text |
"Madam President, I regret that this is one of those occasions when I am delighted that Parliament has so few powers in this field, especially as there is a real possibility that this report might be carried in the vote tomorrow.
Do not listen to Parliament; do not listen to the Ministers who try and block you all the time – just start delivering.
If so, it may well be that some people will say, ‘well, Parliament has called on the Commission to look again at its proposals’. I would not like that public relations gesture to be made; I want the Commission to know that there are at least some MEPs who thoroughly disagree with what is being proposed here.
The Commission’s report back in 2006 was weak – motherhood and apple pie stuff, frankly – and was hardly worth putting on paper. There were plans, plans and plans being proposed but precious little by way of action. However, what is being proposed here by the rapporteur – by Parliament – is, to my mind, even worse. I look at one paragraph in particular: ‘Considers that the time is not ripe to propose the introduction of a maximum sustainable yield [MSY] system’. Apparently, we need more analysis. So, while the Commission wants plans, we simply want more talk about plans. When is something going to get done? If this is carried tomorrow by Parliament, then I hope the Commission will disregard it entirely because I regard this as completely irresponsible.
There is a question, a legitimate question, about the methodology to be applied in achieving the status of MSY. Frankly, we know what is needed; this is just playing with words half the time. If two thirds of the fish stocks are being fished beyond safe biological means, then you have to stop the fishing; you have got to put the fleets on the side, you have got to put fishermen out of work, perhaps with compensation, until such time as we have restored the stocks and given everyone the chance of a long-term, healthy future. You have got to allow the fish stocks to recover.
Frankly, we can debate the details of how we achieve perfection in MSY status when we have got the fish and the long-term security of having that fish firmly secured.
Commissioner, I have the highest respect for you; ever since we first met, I have liked what you have said. May I say two things? First of all, I think your profile is too low; I think your cabinet keeps you in meetings in the back room. I think Europe needs a champion for its fish and, just as you need to sort some problems out, you also need to be in front of Europe’s television cameras saying what needs to be done.
The second thing is this: you are three years, now, into a five-year term. There have been lots of good ideas, not enough delivery. I would like you to be a significant chapter in the European Union’s history over the deplorable common fisheries policy and its reform. So please, stop thinking of yourself as a footnote and get out there and make things happen!
Five years ago, I was at Johannesburg, where the European Union signed up to the principle of securing maximum sustainable yield status by 2015. We were not talking about introducing a policy by 2015; we were talking about getting the fish up to those levels by 2015. It should not have been just a piece – it has to be more than that.
If we are to do that, in eight years, it will probably be already too late. We have got to start having delivery, and, every day until that happens, you have to consider yourself a failure."@en4
|
| lpv:spokenAs | |
| lpv:translated text |
"Vážená paní předsedající, mrzí mě, že toto je jedna z příležitostí, kdy mě těší, že Parlament má v této oblasti tak málo pravomocí, obzvláště když existuje skutečná možnost, že tato zpráva může být zařazena do zítřejšího hlasování.
Neposlouchejte Parlament, neposlouchejte ministry, kteří se vás celou dobu pokoušejí blokovat, jednoduše začněte konat svou povinnost.
Pokud ano, může se stát, že někdo řekne : „Tedy, Parlament vyzval Komisi, aby se opětovně zabývala svými návrhy.“ Nechci, aby došlo k takovému veřejnému gestu, chci, aby Komise věděla, že existuje alespoň pár poslanců, kteří naprosto nesouhlasí s tím, co se tu navrhuje.
Zpráva Komise z roku 2006 byla slabá, upřímně řečeno, byla to jen cukrová vata. Sotva stála za napsání. Byly tam návrhy plánů, samé plány, ale návrhů na jednání tam bylo poskrovnu. Co zde však paní zpravodajka, tedy Parlament, navrhuje, je podle mě ještě horší. Dívám se hlavně na jeden odstavec: „ Domnívám se, že nastal čas navrhnout zavedení systému maximálního udržitelného výnosu.“ Očividně potřebujeme více analýz. Tedy, zatímco Komise chce plány, my chceme jednoduše o plánech více diskutovat. Kdy se něco udělá? Přijde-li s tím Parlament zítra, pak doufám, že Komise to vůbec nevezme na vědomí, protože to pokládám za zcela nezodpovědné.
Existuje otázka, oprávněná otázka, po metodice, která má být použita k dosažení stavu maximálního udržitelného výnosu. Na rovinu, víme, co je třeba udělat, avšak polovinu našeho času si jen hrajeme se slovy. Jestliže se dvě třetiny rybích populací neuloví biologicky bezpečným způsobem, pak je třeba zastavit lov, ukotvit loďstva v přístavech, rybáři nesmí pracovat, možná by se jim přiznala kompenzace, a to všechno do té doby, kdy neobnovíme rybí populace a nedáme tak všem šanci na dlouhodobou zdravou budoucnost. Musíme umožnit, aby se obnovily rybí populace.
Upřímně, diskutovat o podrobnostech, jak dosáhnout dokonalého stavu maximálního udržitelného výnosu, můžeme, až budeme mít ryby a dlouhodobou jistotu, že máme populace ryb pevně zajištěné.
Pane komisaři, velmi si vás vážím od té doby, kdy jsme se poprvé setkali. Líbilo se mi, co jste řekl. Mohl bych zmínit dvě věci? Především si myslím, že vaše stanovisko není jednoznačné, myslím, že váš kabinet vás drží na schůzích mimo. Domnívám se, že Evropa potřebuje obránce svých ryb a spolu s tím, že musíme vyřešit některé problémy, musíme stát i před kamerami evropských televizí a říkat, co je potřeba dělat.
Druhá věc je tato: nyní jste ve třetím roce pětiletého období. Bylo hodně dobrých myšlenek, ale nedostatečně uskutečňovaných. Chtěl bych, abyste byl významnou osobností v dějinách Evropské unie za politováníhodné společné politiky rybolovu a její reformy. Prosím, přestaňte myslet na sebe jako na dodatek, jednejte a udělejte něco!
Před pěti lety jsem byl v Johannesburgu, kde Evropská unie podepsala zásadu zabezpečení stavu maximálního udržitelného výnosu do roku 2015. Nemluvili jsme o zavedení politiky do roku 2015, mluvili jsme o tom, že bychom měli dostat ryby na tuto úroveň do roku 2015. Neměl by to být jen zlomek, musí to být víc než to.
Jestliže toho máme za osm let dosáhnout, už bude pravděpodobně příliš pozdě. Musíme začít jednat, a dokud se tak nestane, musíte se považovat za neúspěšného."@cs1
"Fru formand! Jeg beklager, at dette er en af de lejligheder, hvor jeg er glad for, at Parlamentet har så få beføjelser på dette område, særlig da der er reel mulighed for, at denne betænkning kan blive vedtaget ved afstemningen i morgen.
Lyt ikke til Parlamentet; lyt ikke til de ministre, der prøver at spænde ben for Dem hele tiden - bare kom i gang med at levere varen.
Hvis det går sådan, kan det godt ske, at nogle vil sige: "Nuvel, Parlamentet har opfordret Kommissionen til at se på sine forslag igen." Jeg vil ikke gerne have, at man bedriver denne form for public relations. Jeg ønsker, at Kommissionen skal vide, at der i det mindste er nogle medlemmer at Parlamentet, som er helt uenige i det, der her bliver foreslået.
Kommissionens rapport i 2006 var svag - faktisk det rene øllebrød - og var dårligt det papir værd, den var skrevet på. Der var planer, planer og planer, der blev foreslået, men ikke megen handling. Men det, der bliver foreslået her af ordføreren - af Parlamentet - er efter min mening endnu værre. Jeg ser i særdeleshed på ét punkt: "…mener at et forslag om indførelse af modellen med maksimalt bæredygtigt udbytte ikke er tilstrækkelig modent." Tilsyneladende behøver vi mere analyse. Så mens Kommissionen ønsker planer, vil vi simpelthen have mere snak om planerne. Hvis det her bliver vedtaget i morgen, så håber jeg, at Kommissionen vil se helt bort fra det, for jeg anser det for komplet uansvarligt.
Der er et spørgsmål, et legitimt spørgsmål, om, hvilken metode der skal anvendes for at få MSY-statussen. Vi ved faktisk godt, hvad der er brug for. Det er det halve af tiden bare en leg med ord. Hvis to tredjedele af fiskebestandene bliver opfisket ud over de sikre biologiske mål, må man standse fiskeriet; man må lægge flåderne op, man må gøre fiskere arbejdsløse, måske med kompensation, indtil vi har genoprettet bestandene og givet alle en chance for en sund fremtid på lang sigt. Man må give fiskebestandene tid til at komme sig.
Faktisk kan vi debattere detaljerne om, hvordan vi opnår det fuldkomne inden for MSY, når vi har fået fiskene, og den langsigtede sikkerhed for at beholde dem er på plads.
Hr. kommissær, jeg har den største respekt for Dem. Lige siden vi først mødtes, har jeg godt kunnet lide, hvad De sagde. Må jeg sige to ting? For det første mener jeg, at Deres profil er for lav; jeg mener, at Deres tjenestemænd fastholder Dem i møder i baglokalerne. Jeg mener, at Europa trænger til en forsvarer for sine fisk, og at ligesom De har brug for at få hold på nogle problemer, så har De også brug for at stå foran Europas fjernsynskameraer og sige, hvad det er nødvendigt at gøre.
Det andet er følgende: Det er nu tre år inde i den femårige periode. Der har været masser af gode idéer, men ikke nok resultater. Jeg vil gerne have, at De bliver et betydningsfuldt kapitel i EU's historie om den sørgelige fiskeripolitik og reformen heraf. Så hold nu op med at tænke på Dem selv som en fodnote, men kom ud af starthullerne og sørg for, at der sker noget!
For fem år siden var jeg i Johannesburg, hvor EU underskrev princippet om at sikre et maksimalt bæredygtigt udbytte i 2015. Vi taler ikke om at indføre en politik i 2015. Vi taler om at få fiskene op til de niveauer i 2015. Det skulle ikke have været tomme ord - det må være mere end det.
Hvis vi skal gøre det på otte år, vil det sandsynligvis allerede være for sent. Vi må begynde at få noget til at ske, og hver dag indtil det sker, må De betragte Dem selv som en fiasko."@da2
".
Frau Präsidentin! Ich bedauere, dass dies einer dieser Anlässe ist, bei denen ich mich freue, dass das Parlament so wenige Befugnisse auf diesem Gebiet hat, zumal tatsächlich die Möglichkeit besteht, dass dieser Bericht in der morgigen Abstimmung angenommen wird.
Hören Sie nicht auf das Parlament; hören Sie nicht auf die Minister, die ständig versuchen, Sie zu bremsen – legen Sie einfach Ergebnisse vor.
Wenn das geschieht, dann kann es wohl sein, dass einige Leute sagen: „Nun, das Parlament hat die Kommission aufgefordert, ihre Vorschläge noch einmal zu prüfen“. Ich will diese Geste für die Öffentlichkeit eigentlich nicht; die Kommission soll, wie ich meine, wissen, dass zumindest einige Europaabgeordnete in jeder Hinsicht gegen das sind, was hier vorgeschlagen wird.
Der Bericht der Kommission 2006 war damals schwach – Allgemeinplätze, offen gesagt – und war es kaum wert, gedruckt zu werden. Es gab Pläne, Pläne und nochmals Pläne, aber herzlich wenig Aktion. Aber was hier von der Berichterstatterin – vom Parlament – vorgeschlagen wird, ist meiner Meinung nach noch schlimmer. Ich denke da besonders an die Aussage „hält den Vorschlag für die Einführung eines MSY für nicht genügend ausgereift“. Offenbar brauchen wir mehr Analysen. Während also die Kommission Pläne will, wollen wir einfach mehr über Pläne reden. Wann wird man wirklich etwas tun? Wenn dies hier morgen vom Parlament angenommen wird, dann hoffe ich, dass die Kommission dem keinerlei Beachtung schenkt, weil ich das hier für vollkommen unverantwortlich halte.
Es stellt sich die Frage, die legitime Frage, nach der Methodik, die zum Erreichen des MSY-Status angewendet werden soll. Ehrlich gesagt, wir wissen ja, was notwendig ist; die Hälfte der Zeit werden hier nur Wortspiele betrieben. Wenn zwei Drittel der Fischbestände über sichere biologische Mittelwerte hinaus befischt werden, dann muss man das Fischen einstellen; man muss die Flotten stilllegen, man muss die Fischer entlassen, vielleicht mit einer Kompensation, bis wir die Bestände wieder aufgefüllt haben und jedem die Chance auf eine langfristige, solide Zukunft ermöglichen. Man muss doch zulassen, dass sich die Fischbestände erholen.
Offen gesagt, wir können über die Einzelheiten diskutieren, wie wir beim MSY-Status zur Perfektion kommen wollen, wenn wir den Fisch haben und langfristig gewährleistet ist, dass dieser Fisch wirklich bleibt.
Herr Kommissar, ich hege höchsten Respekt für Sie; seit wir uns kennen gelernt haben, hat mir gefallen, was Sie gesagt haben. Darf ich zwei Dinge anmerken? Erstens denke ich, dass Sie zu wenig Aufmerksamkeit erhalten; meiner Meinung nach werden Sie von Ihrem Kabinett in den Sitzungen immer ins Hinterzimmer verbannt. Ich glaube, Europa braucht jemanden, der für seinen Fisch kämpft, und Sie müssen nicht nur einige Probleme klären, sondern Sie müssen auch vor die Fernsehkameras in Europa treten und sagen, was man tun muss.
Zweitens: Sie haben jetzt drei Jahre einer fünfjährigen Amtszeit hinter sich. Es gab viele gute Ideen, aber nicht genug Taten. Ich möchte, dass Sie ein wichtiges Kapitel in der Geschichte der Europäischen Union über die beklagenswerte Gemeinsame Fischereipolitik und deren Reform schreiben. Hören Sie also bitte auf, sich nur als Fußnote zu betrachten, gehen Sie hinaus und sorgen Sie dafür, dass etwas geschieht!
Ich war vor fünf Jahren in Johannesburg, wo die Europäische Union sich dem Grundsatz der Verwirklichung eines höchstmöglichen Dauerertrags bis 2015 angeschlossen hat. Wir haben nicht von der Einführung einer Politik bis 2015 gesprochen; wir haben davon gesprochen, den Fisch bis 2015 auf diese Werte zu bringen. Es darf nicht einfach nur ein Stück Papier gewesen sein, es muss mehr herauskommen.
Wenn wir so handeln sollen, wird es in acht Jahren wohl schon zu spät sein. Wir müssen wirklich anfangen mit Ergebnissen aufzuwarten, und jeden neuen Tag, der bis dahin verstreicht, müssen Sie für sich als weiteren Misserfolg betrachten."@de9
"Κυρία Πρόεδρε, λυπούμαι διότι αυτή είναι μία από τις περιπτώσεις κατά τις οποίες είμαι ενθουσιασμένος που το Κοινοβούλιο διαθέτει τόσο λίγες εξουσίες σε αυτόν τον τομέα, ιδιαίτερα καθώς υπάρχει πραγματική πιθανότητα αυτή η έκθεση να προχωρήσει αύριο σε ψηφοφορία.
Μην ακούτε το Κοινοβούλιο· μην ακούτε τους υπουργούς που προσπαθούν συνεχώς να παρακωλύουν το έργο σας – απλά αρχίστε να δράτε.
Σε αυτήν την περίπτωση, ίσως ορισμένοι πουν: «λοιπόν, το Κοινοβούλιο καλεί την Επιτροπή να εξετάσει εκ νέου τις προτάσεις του». Δεν θα ήθελα να γίνει αυτή η χειρονομία δημοσίων σχέσεων· θέλω η Επιτροπή να γνωρίζει ότι υπάρχουν τουλάχιστον ορισμένοι βουλευτές του ΕΚ που διαφωνούν πλήρως με όσα προτείνονται εδώ.
Η έκθεση της Επιτροπής το 2006 ήταν αδύναμη –ειλικρινά, πολύ εξιδανικευμένη και απλουστευμένη– και δεν άξιζε να καταγραφεί. Προτείνονταν σχέδια, και πάλι σχέδια, και ξανά σχέδια, αλλά πολύ λίγα με μορφή δράσης. Ωστόσο, αυτό που προτείνεται εδώ από την εισηγήτρια –από το Κοινοβούλιο– είναι, κατά τη γνώμη μου, ακόμη χειρότερο. Κοιτάζω συγκεκριμένα μία παράγραφο: «Θεωρεί ότι η πρόταση για την καθιέρωση της μέγιστης βιώσιμης απόδοσης (ΜΒΑ) δεν είναι αρκούντως ώριμη». Προφανώς, χρειαζόμαστε μεγαλύτερη ανάλυση. Έτσι, ενώ η Επιτροπή επιθυμεί σχέδια, εμείς απλά θέλουμε περισσότερες συζητήσεις για σχέδια. Πότε θα γίνει κάτι; Εάν αυτό ψηφιστεί αύριο από το Κοινοβούλιο, τότε ελπίζω ότι η Επιτροπή θα το παραβλέψει εντελώς, διότι θεωρώ ότι είναι κάτι εντελώς ανεύθυνο.
Υπάρχει ένα ερώτημα, ένα δικαιολογημένο ερώτημα, σχετικά με τη μεθοδολογία που θα εφαρμοστεί για την επίτευξη του καθεστώτος ΜΒΑ. Ειλικρινά, γνωρίζουμε όσα χρειάζονται· τις μισές φορές, είναι σαν να παίζουμε απλά με τις λέξεις. Εάν τα δύο τρίτα των αλιευτικών αποθεμάτων αλιεύονται με μη ασφαλή βιολογικά μέσα, τότε πρέπει να σταματήσετε την αλίευση· πρέπει να βάλετε τους στόλους στην άκρη, πρέπει να βγάλετε τους αλιείς από τη δουλειά, ίσως με αποζημιώσεις, έως ότου αποκαταστήσουμε τα αποθέματα και έχουν όλα την ευκαιρία ενός μακροπρόθεσμου, υγιούς μέλλοντος. Πρέπει να επιτρέψετε στα αλιευτικά αποθέματα να ανακάμψουν.
Ειλικρινά, μπορούμε να συζητήσουμε τις λεπτομέρειες για τον τρόπο με τον οποίο θα επιτύχουμε την τελειότητα στο καθεστώς ΜΒΑ όταν έχουμε τα αλιεύματα και τη μακροπρόθεσμη ασφάλεια ότι έχουμε ασφαλίσει σταθερά αυτά τα αλιεύματα.
Κύριε Επίτροπε, σας σέβομαι πολύ· από τότε που συναντηθήκαμε για πρώτη φορά, μου αρέσουν όσα λέτε. Μπορώ να πω δυο πράγματα; Καταρχάς, φρονώ ότι το προφίλ σας είναι πολύ χαμηλό· θεωρώ ότι το συμβούλιό σας σάς κρατά στις συνεδριάσεις στο πίσω δωμάτιο. Πιστεύω ότι η Ευρώπη χρειάζεται έναν πρωταθλητή για τα αλιεύματά της και, όπως ακριβώς πρέπει να διευθετήσετε κάποια προβλήματα, πρέπει επίσης να είστε μπροστά από τις κάμερες της ευρωπαϊκής τηλεόρασης λέγοντας όσα πρέπει να γίνουν.
Το δεύτερο είναι το εξής: εδώ και τρία χρόνια διανύεται μια πενταετή θητεία. Υπήρξαν πολλές καλές ιδέες, αλλά όχι αρκετή πράξη. Θα ήθελα από εσάς να αποτελέσετε σημαντικό κεφάλαιο της ιστορίας της Ευρωπαϊκής Ένωσης όσον αφορά την αξιοθρήνητη κοινή αλιευτική πολιτική και τη μεταρρύθμισή της. Σας παρακαλώ, λοιπόν, να σταματήσετε να θεωρείτε τον εαυτό σας ως υποσημείωση, αλλά να βγείτε στο προσκήνιο και δράσετε!
Πριν από πέντε χρόνια, βρέθηκα στο Γιοχάνεσμπουργκ, όπου η Ευρωπαϊκή Ένωση υπέγραψε την αρχή της διασφάλισης του καθεστώτος μέγιστης βιώσιμης απόδοσης έως το 2015. Δεν συζητούσαμε για τη χάραξη μιας πολιτικής έως το 2015· συζητούσαμε για την ανάκαμψη των αλιευμάτων σε αυτά τα επίπεδα έως το 2015. Δεν θα πρέπει να είναι μόνο ένα κομμάτι χαρτιού – πρέπει να είναι κάτι πολύ περισσότερο από αυτό.
Εάν το επιτύχουμε αυτό, σε οκτώ χρόνια, ίσως να είναι ήδη πολύ αργά. Πρέπει να αρχίσουμε να επιτυγχάνουμε αποτελέσματα και, κάθε μέρα έως ότου συμβεί αυτό, πρέπει να θεωρείτε ότι αποτύχατε."@el10
"Señora Presidenta, lamento que ésta sea una de esas ocasiones en que me alegro de que el Parlamento tenga tan pocos poderes en este ámbito, especialmente dada la posibilidad real de que este informe sea aprobado en la votación de mañana.
No escuche al Parlamento; no escuche a los Ministros que tratan de entorpecer, y entorpecen, su labor todo el tiempo – simplemente empiece a cumplir lo prometido.
Si se aprueba, puede que algunos digan: «Bien, el Parlamento ha pedido a la Comisión que reconsidere sus propuestas». No me gustaría que se hiciera ese gesto de relaciones públicas; quiero que la Comisión sepa que existen al menos algunos diputados en el Parlamento Europeo que discrepan totalmente de lo que se está proponiendo aquí.
El informe elaborado por la Comisión en 2006 fue poco convincente y no mereció la pena haberlo escrito. Se propusieron planes y más planes, pero pocas acciones. Sin embargo, lo que ahora propone aquí la ponente – en nombre del Parlamento – me parece aún peor. Me fijo sobre todo en un apartado: «Entiende, en consecuencia, que una propuesta para la implantación del rensimiento máxio sostenible (RMS) no está lo suficientemente madura». Aparentemente, necesitamos más análisis. Así que, mientras la Comisión quiere planes, nosotros simplemente queremos seguir hablando de planes. ¿Cuándo se va a hacer algo? Si esto es aprobado mañana por el Parlamento, espero que la Comisión lo rechace en su totalidad, porque me parece una irresponsabilidad absoluta.
Hay una pregunta, una pregunta legítima, sobre la metodología que debe aplicarse para conseguir el estado del RMS. Francamente, nosotros sabemos lo que se necesita; la mitad de las veces se juega con las palabras. Si dos tercios de las poblaciones de peces se pescan por encima de unos límites biológicos seguros, hay que poner fin a la pesca; hay que apacar las flotas, hay que dejar a los pescadores sin trabajo, posiblemente con alguna indemnización, hasta conseguir que se recuperen las poblaciones y demos a todos la oportunidad de un futuro saludable a largo plazo. Tenemos que permitir que las poblaciones de peces se recuperen.
Sinceramente, podemos discutir los detalles de cómo conseguir la perfección en el estado del RMS cuando hayamos conseguido los niveles de pesca firmemente garantizados a largo plazo.
Señor Comisario, siento el mayor de los respetos por usted; desde que nos conocimos por primera vez, me ha gustado lo que usted dice. ¿Puedo añadir dos cosas? Primero, creo que su labor es demasiado discreta; creo que su gabinete le retiene en reuniones de trastienda. Creo que Europa necesita un adalid de la pesca y, de la misma forma que usted tiene que resolver algunos problemas, también tiene que ponerse delante de las cámaras de televisión de Europa y explicar lo que hay que hacer.
Segundo: han transcurrido ya tres años de los cinco de su mandato. Se han propuesto muchas ideas buenas, pero no se han puesto suficientemente en práctica. Me gustaría que usted escribiera un capítulo importante en la historia de la Unión Europea sobre la deplorable política pesquera común y su reforma. Así que, por favor, ¡deje de pensar en usted mismo como una nota a pié de página y salga ahí fuera y actúe!
Hace cinco años estuve en Johannesburgo, donde la Unión Europea aprobó el principio de garantizar el estado de rendimiento máximo sostenible antes de 2015. No hablamos de introducir una política en 2015; hablamos de conseguir la recuperación de las poblaciones de peces hasta esos niveles en 2015. No tendría que haber sido una medida aislada; tiene que ser más que eso.
Si queremos conseguir eso en ocho años, es probable que ya sea demasiado tarde. Tenemos que empezar a cumplir lo prometido y, hasta entonces, todos los días que pasen tendrá usted que considerarse a sí mismo un fracasado."@es21
"Proua juhataja, kahetsusega ütlen, et see on üks juhtumeid, kus mul on hea meel, et parlamendil on nii vähe võimu selles valdkonnas, eriti kui silmas pidada, et homme eksisteerib reaalne võimalus selle raporti hääletuseks.
Ärge kuulake parlamenti, ärge kuulakse ministreid, kes üritavad teid kogu aeg takistada, lihtsalt hakake tegutsema.
Kui nii läheb, siis mõned inimesed võivad tõenäoliselt öelda „hästi, parlament palub komisjonil oma ettepanekud uuesti üle vaadata”. Mulle ei meeldiks, kui selline avalike suhete žest tehakse, soovin, et komisjon teaks, et vähemalt mõned parlamendiliikmed ei nõustu absoluutselt käesoleva ettepanekuga.
Komisjoni 2006. aasta raport oli nõrk — emadusest ja õunapirukatest, kui aus olla — ning oli vaevalt selle paberilepaneku vaeva väärt. Tehti plaane, plaane ja veelkord plaane, kuid praktiliselt mitte mingeid tegusid ei järgnenud. Siiski, see, mida siin parlamendi raportööri poolt välja pakutakse, on minu arvates veel hullem. Vaatan siin eriti just ühte lõiget: „Arvab, et aeg ei ole küps kasutusele võtta maksimaalselt jätkusuutliku saagikuse süsteemi”. Selge, meil on vaja rohkem analüüsida. Kui nüüd komisjon tahab plaane, siis me tahame lihtsalt rohkem juttu plaanidest. Millal midagi ometi ära tehakse? Kui sellega hakkab homme tegelema parlament, siis ma loodan, et komisjon paneb selle täiesti kõrvale, sest minu seisukohalt on see täiesti vastutustundetu.
On küsimus, õigustatud küsimus, metodoloogiast, mida kasutatakse MJS saavutamiseks. Ausalt öeldes, me teame, mida on vaja – see on sõnademäng umbes pool ajast. Kui kaks kolmandikku kalavarudest püütakse välja üle bioloogiliselt turvalise määra, siis tuleb kalapüük lõpetada; tuleb kalalaevastik seisma panna, tuleb kalamehed töötuks jätta, võib-olla kompenseerida, kuni mõne aja pärast olema varud taastanud ja andnud kõigile võimaluse pikaajaliseks, terveks tulevikuks. Tuleb lasta kalavarudel taastuda.
Otse öeldes, me võime vaielda detailide üle, kuidas MJS täiuslikkust saavutada siis, kui meil on kala ja pikaajaline kindlus kalavarude olemasolu kohta.
Volinik, pean teist väga lugu, alates sellest, kui me esimest korda kohtusime, on mulle meeldinud see, mida te räägite. Kas võin öelda kahte asja? Esiteks, arvan, et teie profiil on liiga madal, ma arvan, et teie administratsioon hoiab teid koosolekutel tagatoas. Ma arvan, et Euroopal on vaja oma kalade „kangelast” ja selleks, et mõnede probleemide osas selgusele jõuda, peaksite olema Euroopa telekaamerate ees, öeldes, mida on vaja teha.
Teine asi on järgmine: te olete nüüdseks läbinud kolm aastat oma viieaastasest ametiajast. On olnud väga palju häid ideid, kuid mitte piisavalt tulemust. Ma soovin, et te oleks oluline peatükk Euroopa Liidu ajaloos, mis puudutab kehva kalanduspoliitikat ning selle reformimist. Seega palun, lõpetage endast mõtlemine kui kommenteerijast, vaid tehke midagi ära!
Viis aastat tagasi olin ma Johannesburgis, kus Euroopa Liit kirjutas alla maksimaalse jätkusuutliku saagikuse printsiibile 2015. aastaks. Me ei rääkinud selle poliitika kehtestamisest 2015. aastaks, me rääkisime kalavarude suurenemisest nendele tasemetele aastaks 2015. See ei oleks pidanud olema ainult natukene, see peab tähendama enamat.
Kui me peame selle kaheksa aasta jooksul ellu viima, siis oleme ilmselt liiga hiljaks jäänud. Peame hakkama tulemusele orienteeruma ja niikaua, kui seda ei juhtu, peate ennast iga päev ebaõnnestujaks pidama."@et5
".
Arvoisa puhemies, tämä on harmikseni yksi niistä tilanteista, joissa olen mielissäni parlamentin vähäisistä toimivaltuuksista, koska on olemassa todellinen mahdollisuus, että tämä mietintö hyväksytään huomisessa äänestyksessä.
Älkää kuunnelko parlamenttia tai ministereitä, jotka yrittävät heittää jatkuvasti kapuloita rattaisiinne, vaan keskittykää tuloksiin.
Jos näin tapahtuu, jotkut saattavat hyvinkin todeta, että ”ainakin parlamentti kehotti komissiota tarkistamaan ehdotuksiaan”. En kaipaa tällaista pr-puhetta, vaan haluan komission tietävän, että ainakin osa parlamentin jäsenistä on täysin eri mieltä komission ehdotuksista.
Komission vuonna 2006 antama kertomus oli puutteellinen ja suoraan sanottuna painokelvotonta ”peruskamaa”. Siinä esitettiin roppakaupalla suunnitelmia, mutta hyvin vähän toimenpide-ehdotuksia. Nyt se, mitä esittelijä – parlamentti – ehdottaa, on mielestäni tätäkin pahempaa. Viittaan erityisesti mietinnön kohtaan, jossa todetaan seuraavaa: ”ymmärtää näin ollen, että kestävän enimmäistuoton mallin käyttöönottoa koskeva ehdotus on vielä viimeistelyä vailla”. Nähtävästi tarvitaan lisää analyysejä. Komissio haluaa siis lisää suunnitelmia, mutta me haluamme vain enemmän keskustelua näistä suunnitelmista. Milloin jotain tapahtuu? Jos parlamentti hyväksyy mietinnön huomenna, toivon, ettei komissio ota sitä huomioon, sillä tämä on minusta täysin vastuutonta.
Voidaan aivan oikeutetusti kyseenalaistaa kestävän enimmäistuoton saavuttamisessa sovellettava menettelytapa. Tiedämme vallan hyvin, mitä tarvitaan, mutta nyt vain pyöritellään sanoja. Jos kaksi kolmasosaa kalastusmetodeista on biologisesti kestämättömiä, kalastus on lopetettava. Kalastuslaivastoja on pantava syrjään, kalastajien on lopetettava kalastaminen kenties korvauksia vastaan, kunnes kannat ovat elpyneet ja kaikilla on mahdollisuus terveellisellä ja kestävällä pohjalla olevaan tulevaisuuteen. Kalakantojen on annettava elpyä.
Voimme toki väitellä siitä, miten kestävän enimmäistuoton asema saadaan hiottua täydelliseksi, kun meillä on kalaa ja pitkän aikavälin varmuus siitä, että nuo kalavarat on tiukasti turvattu.
Arvoisa komission jäsen, pidän teitä suuressa arvossa. Heti ensitapaamisestamme alkaen olen pitänyt siitä, mitä sanotte. Saanko sanoa silti kaksi asiaa? Ensinnäkin pidätte mielestäni liian matalaa profiilia, ja kabinettinne jättää teidät tapaamisissa sivuun. Mielestäni Eurooppa tarvitsee edelläkävijää kalastusasioissa, ja samaan tapaan kun teidän on ratkaistava joitakin ongelmia, teidän on tultava eurooppalaisten TV-kameroiden eteen kertomaan, mitä on tehtävä.
Toinen asia on seuraava: viisivuotisesta toimikaudestanne on nyt kulunut kolme. Hyviä ajatuksia on esitetty, mutta tuloksia ei ole tarpeeksi. Toivoisin, että teistä tulee merkittävä luku Euroopan unionin historiassa, kun uudistatte yhteisön kehnoa kalastuspolitiikkaa. Toivon siis, että lopetatte itsenne vähättelyn ja ryhdytte toimiin!
Olin viisi vuotta sitten Johannesburgissa, jossa Euroopan unioni hyväksyi periaatteen kestävän enimmäistuoton aseman varmistamisesta vuoteen 2015 mennessä. Emme puhuneet vain jonkin politiikan omaksumisesta vuoteen 2015 mennessä vaan siitä, että kalakannat on saatava kestävälle tasolle vuoteen 2015 mennessä. Kyse ei voi olla vain paperinpalasesta vaan paljon enemmästä.
Jos pyrimme tähän tavoitteeseen kahdeksassa vuodessa, se on luultavasti jo liian myöhäistä. Meidän on alettava saada aikaan tuloksia, ja voimme katsoa epäonnistuneemme, kunnes tuo tavoite on saavutettu."@fi7
".
Madame la Présidente, je regrette qu’il s’agisse d’une des instances où je suis ravi de constater que le Parlement a si peu de pouvoir dans ce domaine, particulièrement lorsqu’il existe une réelle possibilité qu’il puisse être voté à la majorité demain.
N’écoutez pas le Parlement; n’écoutez pas les Ministres qui essayent de vous bloquer constamment – agissez.
Le cas échéant, il se pourrait bien que certains disent: «Eh bien le Parlement a demandé à la Commission d’examiner à nouveau ses propositions.» Je n’aimerais pas que des questions de relations publiques y soient mêlées; je veux que la Commission soit consciente que certains députés européens désapprouvent profondément ce qui est proposé ici.
Le rapport de la Commission de 2006 était pauvre – le b.a.-ba franchement– et ne valait guère la peine d’être consigné par écrit. Il contenait des plans, des plans et des propositions de plans mais peu de mesures concrètes. Cependant, ce qui est proposé ici par le rapporteur – par le Parlement– est, à mon sens, encore pire. Je m’arrête sur un paragraphe en particulier: «Estime que la période n’est pas encore propice pour l’introduction d’un système de rendement maximum durable [RDM].» Manifestement, nous avons besoin d’analyses supplémentaires. Aussi, tandis que la Commission veut planifier, nous voulons tout simplement débattre davantage sur les plans. Quand allons-nous aboutir? Si cela est voté demain par le Parlement, j’espère que la Commission n’en tiendra absolument pas compte parce que je considère ce rapport comme étant totalement irresponsable.
Il y a une question, une question légitime quant à la méthodologie qui doit être appliquée pour atteindre le statut du RMD. Honnêtement, nous savons ce qui doit être fait; on joue avec les mots la moitié du temps. Si les deux tiers des stocks de poissons sont capturés au-delà des ressources biologiques durables, alors il faut arrêter la pêche; vous devez mettre les flottes à quai, vous devez stopper l’activité des pêcheurs, peut-être en les dédommageant, jusqu’à ce que les stocks se soient rétablis et que chacun puisse compter, à long terme, sur un avenir stable. Vous devez permettre aux stocks de poissons de se renouveler.
Sincèrement, nous pouvons débattre, en détail, de la question des objectifs en matière de RMD si nous avons les ressources marines ainsi que l’assurance, sur le long terme, de pouvoir maintenir ces ressources.
Monsieur le Commissaire, j’ai la plus haute estime pour vous; depuis notre première rencontre, j’ai apprécié ce que vous avez avancé. Puis-je me prononcer sur deux points? Tout d’abord, je pense que vous adoptez profil bas; je pense que votre cabinet ne tient pas compte de votre avis. Je pense que l’Europe a besoin d’un champion pour ses affaires maritimes et, de même que vous avez besoin de solutionner certains problèmes, vous avez également besoin de vous exprimer face aux caméras de télévision, en disant ce que vous avez à dire.
Le deuxième point est le suivant: vous avez été en exercice trois ans sur les cinq années de votre mandat. Il y a eu beaucoup d’idées, pas suffisamment de résultats. Je voudrais que vous soyez un acteur majeur dans l’histoire de l’Union européenne sur la question déplorable de la politique commune relative aux affaires de la pêche et sur ses réformes. Alors s’il vous plaît, cessez de vous considérer comme un accessoire et allez au devant de la scène pour que les choses avancent!
J’étais à Johannesburg il y a cinq ans, lors du sommet mondial sur le développement durable au cours duquel les États membres de l’Union européenne se sont engagés à ramener les stocks à des niveaux compatibles avec le principe du rendement maximum durable pour 2015. Il n’était pas question d’introduire une politique d’ici 2015 ; il était question d’assurer la pérennité de tous les stocks d’ici 2015. Il ne fallait pas s’arrêter à une mesure – il fallait voir plus loin.
Si nous devons agir en ce sens, dans huit ans, il sera peut-être trop tard. Nous devons commencer à voir les résultats, et tant que nous n’en n’avons pas constaté l’aboutissement, vous devez considérer que vous avez échoué."@fr8
"Elnök asszony! Sajnálom, hogy ez az egyike azon alkalmaknak, amikor örülök annak, hogy a Parlament ilyen kevés hatáskörrel rendelkezik ezen a területen, különösen azért, mert fennáll annak tényleges lehetősége, hogy ezt a jelentést holnap szavazásra bocsáthatják.
Ne hallgassanak a Parlamentre! Ne hallgassanak azokra a miniszterekre, akik mindig megpróbálják megakadályozni magukat! Csak kezdjenek hozzá a megvalósításhoz!
Ha ez így lesz, néhányan majd azt mondhatják: „hát, a Parlament felszólította a Bizottságot, hogy vizsgálja meg újból javaslatait.” Nem szeretném, ha ez a PR-gesztus megvalósulna. Szeretném, ha a Bizottság tudná, hogy van legalább egypár európai parlamenti képviselő, aki teljességgel ellenzi, amit itt javasolnak.
A Bizottság 2006. évi jelentése gyenge volt – őszintén szólva semmi komoly nem volt benne – és aligha volt érdemes arra, hogy papírra vessék. Terveket, terveket és újabb terveket javasoltak, de igen csekély volt azok száma, amelyeket intézkedés kísért. Azonban amit itt a Parlament előadója javasol az – szerintem – még rosszabb. Különösen, ha ezt a bekezdést olvasom: „Úgy véli, hogy az idő nem érett meg arra, hogy a legnagyobb fenntartható hozam rendszerének bevezetését javasolják.” Nyilvánvalóan alaposabb elemzésre van szükségünk. Így – míg a Bizottság terveket akar –, mi csak többet akarunk beszélni a tervekről. Mikor teszünk már végre valamit? Ha ezt holnap a Parlament keresztülviszi, akkor remélem, hogy a Bizottság azt teljes egészében figyelmen kívül hagyja, mert ezt teljesen felelőtlen dolognak tartom.
A legnagyobb fenntartható hozam állapotának elérése tekintetében alkalmazott módszerre vonatkozóan van egy kérdés, egy jogos kérdés. Őszintén? Tudjuk, mire van szükség – ez az idő felében csak játék a szavakkal. Ha a halállomány kétharmadát biológiai szempontból nem biztonságos eszközökkel halásszák, akkor le kell állítani a halászatot; félre kell állítani a flottákat, le kell tetetni a munkát a halászokkal – talán egyfajta kompenzáció mellett –, mindaddig, amíg helyre nem állítottuk az állományokat és nem biztosítottuk mindenki számára az esélyt egy hosszú távú, egészséges jövőre. Lehetővé kell tenni, hogy a halállományok helyre álljanak.
Tényleg megvitathatjuk annak a részleteit, hogy hogyan tökéletesíthetjük a legnagyobb fenntartható hozam állapotát, amikor van halunk és szilárdan biztosított a halak rendelkezésre állásának hosszú távú biztonsága.
Biztos úr! Minden tiszteletem az Öné, első találkozásunk óta tetszik, amit mond. Mondhatok két dolgot? Először is azt gondolom, hogy Ön háttérszereplővé vált; szerintem a kabinet a hátsó szobába zárja Önt az ülések során. Véleményem szerint Európának egyfajta bajnokra van szüksége a halak tekintetében és – mint ahogyan Önnek meg kell néhány problémát oldania –, mutatkoznia kell Európa tévékamerái előtt és meg kell mondania, hogy mit kell tenni és.
A második dolog a következő: ötéves megbízatásából most a harmadik évnél tart. Volt jó néhány jó ötlet, de ez nem párosult elegendő megvalósítással. Szeretném, ha Ön az Európai Unió szánalmas közös halászati politikájával és annak reformjával kapcsolatos történelemben jelentős fejezet lenne. Ezért kérem, ne lábjegyzetként gondoljon magára, hanem álljon ki és cselekedjen!
Öt évvel ezelőtt ott voltam Johannesburgban, ahol az Európai Unió vállalta a legnagyobb fenntartható hozam állapota 2015-ig való biztosításának elvét. Nem beszéltünk arról, hogy 2015-ig egy politikát vezetnénk be; arról beszéltünk, hogy a halat 2015-ig azokra a szintekre hozzuk. Nem szabad, hogy ez csak egy szelet legyen – annál többnek kell lennie.
Ha ezt nyolc év alatt akarjuk megtenni, akkor valószínűleg már túl késő lesz. El kell kezdenünk a megvalósítást és ameddig ez meg nem történik, mindennap kudarcként kell magukra tekinteniük."@hu11
".
Signora Presidente, sono spiacente di dover dire che sono lieto del fatto che il Parlamento ha poteri così limitati in questo campo, soprattutto visto che vi è la possibilità concreta che la presente relazione venga adottata domani.
Non dia ascolto al Parlamento; né ai ministri che cercano in continuazione di bloccarla, bensì inizi a produrre risultati.
In tal caso, qualcuno potrebbe dire “beh, il Parlamento ha esortato la Commissione a rivedere le sue proposte”. Spero che non venga fatto un tale gesto di pubbliche relazioni; vorrei che la Commissione sapesse che vi sono almeno alcuni parlamentari che sono in totale disaccordo con quanto contenuto nelle proposte.
La relazione della Commissione del 2006 era debole – un compitino fatto bene, a dire il vero – ed era a malapena degna di essere messa nero su bianco. Vi si proponevano un numero enorme di piani, ma molto poco in termini di azioni concrete. Tuttavia, quello che ci viene proposto dalla relatrice, ovvero dal Parlamento, è a mio parere perfino peggiore. Mi soffermo su un paragrafo in particolare: “ritiene dunque che non siano ancora sufficientemente mature le condizioni per una proposta intesa ad introdurre il MSY”. A quanto pare, occorre più analisi. Dunque, mentre la Commissione vuole una serie di piani, noi vogliamo semplicemente continuare a parlare di questi piani. Quando si farà qualcosa? Se la presente relazione verrà adottata domani dal Parlamento, spero che la Commissione non ne terrà assolutamente conto, perché a mio parere tutto ciò è assolutamente irresponsabile.
Vi è una domanda, una domanda legittima, sulla metodologia da applicare nel raggiungere il rendimento massimo sostenibile. Sinceramente sappiamo di cosa vi è bisogno; non facciamo che giocare con le parole. Se due terzi delle risorse ittiche vengono pescati al di là dei mezzi biologici sicuri, allora dobbiamo fermare la pesca; è necessario accantonare le flotte, mettere in congedo i pescatori, magari con una compensazione, fintanto che gli
non saranno stati ripristinati e non si sarà garantita a tutti la possibilità di un buon futuro nel lungo termine. E’ necessario permettere alle risorse alieutiche di ricostituirsi.
A dire il vero, possiamo discutere dei dettagli relativi al come perfezionare il rendimento massimo sostenibile una volta che vi sarà il pesce e che avremo la sicurezza a lungo termine che tale pesce sarà garantito.
Signor Commissario, nutro il più grande rispetto per lei, fin dal nostro primo incontro ho sempre apprezzato quello che lei ha detto. Posso aggiungere due osservazioni? In primo luogo, penso che stia tenendo un profilo troppo basso; credo che il suo gabinetto la tenga occupato in riunioni che si svolgono dietro le quinte. A mio avviso l’Europa ha bisogno di qualcuno che tuteli il suo pesce e, così come deve risolvere certi problemi, deve anche apparire davanti alle telecamere dell’Europa per dire cosa occorre fare.
Il secondo punto è il seguente: lei è al terzo anno di un mandato quinquennale. Sono state avanzate molte buone idee, ma senza i dovuti risultati. Sarei lieto che lei lasciasse un segno nella storia europea della deprecabile politica comune per la pesca nonché della sua riforma. La prego, smetta quindi di considerarsi un corollario e cerchi di avere un impatto!
Cinque anni fa, mi recai a Johannesburg, dove l’Unione europea si impegnò a ottenere il rendimento massimo sostenibile entro il 2015. Allora non discutemmo di introdurre una politica entro il 2015, bensì di raggiungere tali livelli di
entro il 2015. Non si trattava di fare un piccolo sforzo, ma di farne uno ben maggiore.
Se vogliamo farlo in otto anni, sarà probabilmente già troppo tardi. Dobbiamo cominciare a vedere dei risultati, e ogni giorno che passa senza risultati è da considerarsi un fallimento."@it12
"Ponia Pirmininke, apgailestauju, kad tai viena tų progų, kuomet aš jaučiu palengvėjimą, kad Parlamento kompetencijos ribos šioje srityje yra siauros, ypač atsižvelgiant į tai, kad egzistuoja reali tikimybė, jog rytoj ši ataskaita gali būti pateikta balsavimui.
Neklausykite Parlamento, neklausykite Ministrų, kurie nuolat stengiasi Jus užgniaužti – tiesiog pradėkite veikti.
Jeigu taip, tuomet tikėtina, kad kai kurie žmonės sakys: „Na, Parlamentas vėl kreipėsi į Komisiją peržiūrėti jo pasiūlymus”. Aš nenorėčiau, kad būtų atliktas toks viešųjų ryšių gestas. Noriu, kad Komisija žinotų, jog yra bent keli Europos Parlamento nariai, visiškai nesutinkantys su tuo, kas siūloma.
2006 m. Komisijos ataskaita buvo silpna – tiesą pasakius, motinystės ir obuolių pyrago reikalai, o tai vargu ar buvo verta išdėstyti popieriuje. Buvo siūlomi planai, planai ir planai, tačiau mažai kas vertingo veiksmų atžvilgiu. Tačiau tai, kas siūloma pranešėjo – Parlamento, mano nuomone, yra dar blogiau. Aš konkrečiai žvelgiu į vieną paragrafą: „Laikytina, kad dar netinkamas laikas pristatyti Didžiausio tausojamąją žvejybą užtikrinančio sužvejotų žuvų kiekio [DTŽUSKŽ] sistemą“. Matyt, reikia daugiau tyrimų. Taigi kol Komisija nori planų, mes paprasčiausiai norime daugiau kalbėti apie planus. Kada pagaliau, kas nors bus atlikta? Jeigu Parlamentas rytoj pateiks šią ataskaitą, tikiuosi, kad Komisija ją visiškai ignoruos, kadangi, mano nuomone, tai absoliučiai neatsakinga.
Kyla klausimas, teisinis klausimas, apie metodiką, taikytiną DTŽUSKŽ statuso pasiekimui. Tiesą pasakius, mes žinome, ko reikia; dažniausiai tai yra tiesiog tuščias kalbėjimas. Jeigu du trečdaliai žuvų išteklių yra išgaudoma, peržengiant saugias biologines ribas, tada reikia sustabdyti žvejybą, nustoti naudoti laivyną, atleisti iš darbo žvejus, galbūt su kompensacijomis, iki to laiko, kuomet bus atstatyti resursai ir visiems suteikta ilgalaikės sveikos ateities galimybė. Būtina leisti žuvų resursams atsistatyti.
Iš tikrųjų mes galime diskutuoti apie DTŽUSKŽ statuso ištobulinimo detales, tik tada, kai turėsime žuvies ir bus užtikrintas ilgalaikis saugumas, kad šios žuvys tinkamai apsaugotos.
Komisare aš labai Jus gerbiu. Nuo pirmojo mūsų susitikimo man patiko tai, ką Jūs sakėte. Ar galiu pasakyti du dalykus? Visų pirma mano nuomone, Jūsų profilis yra per žemas, t.y. aš manau, kad Jūsų kabinetas laiko Jus susitikimuose „kambario gale“. Mano manymu, Europai reikalingas jos žuvies čempionas. Taip, kaip Jums reikia išspręsti kai kurias problemas, taip Jums reikia būti Europos televizijų kamerų priešakyje, sakant, kas turėtų būti daroma.
Antrasis dalykas: Jūs einate trečiuosius penkių metų kadencijos metus. Buvo daugybė puikių minčių, tačiau nepakankamai įgyvendinimo. Norėčiau, kad Jūs atverstumėte naują puslapį Europos Sąjungos apgailėtinos Bendrosios žuvininkystės politikos ir jos reformos istorijoje. Todėl prašau, nustokite apie save galvoti kaip apie smulkmeną, išsivaduokite ir pradėkite veikti!
Prieš penkerius metus aš buvau Johanesburge, kur Europos Sąjunga pasirašė principinį susitarimą dėl didžiausio tausojamąją žvejybą užtikrinančio sužvejotų žuvų kiekio statuso užtikrinimo iki 2015-ųjų. Mes nekalbėjome apie politikos pristatymą 2015-siais; mes kalbėjome apie žuvies kiekio pakėlimą iki šio lygmens iki 2015-ųjų. Tai neturėtų būti tiesiog straipsnis – tai turėtų būti žymiai daugiau.
Net jeigu mums pavyks tai padaryti per aštuonerius metus, turbūt jau bus per vėlu. Mes privalome pradėti veikti, ir kiekvieną dieną iki tai įvyks turėtumėte laikyti nesėkme."@lt14
"Priekšsēdētājas kundze, man žēl, ka šis ir viens no tiem gadījumiem, kad jūtos atvieglots, ka Parlamentam šajā jomā ir tik maza vara, īpaši tādēļ, ka pastāv reāla iespēja, ka šis ziņojums rīt varētu tikt nodots balsošanai.
Neklausieties, ko saka Parlaments; neklausieties ministros, kas visu laiku cenšas jūs kavēt – vienkārši sāciet kaut ko darīt.
Ja tā, tad ļoti iespējams, ka daži cilvēki teiks, ka „Parlaments ir aicinājis Komisiju vēlreiz pārskatīt tās priekšlikumus”. Es negribētu, ka tiek izdarīts šāds sabiedrisko attiecību žests, es vēlos, lai Komisija zina, ka ir vismaz daži Parlamenta deputāti, kas pilnībā nepiekrīt tam, kas šeit tiek ierosināts.
Komisijas 2006. gada ziņojums bija vājš – ja godīgi, tad tajā ir aprakstīts visiem zināmais pamatu pamats, un gandrīz nebija jēgas to likt uz papīra. Tur bija piedāvāti plāni, plāni un vēlreiz plāni, bet ļoti maz reālas darbības. Tomēr, tas, ko šeit piedāvā referente un Parlaments, manuprāt, ir pat vēl sliktāk. Es īpaši pievēršos vienam punktam: „Uzskata, ka vēl nav pienācis īstais laiks ierosināt maksimāli iespējamā ilgtspējīgā daudzuma sistēmas ieviešanu”. Acīmredzot ir nepieciešama plašāka analīze. Tātad, kamēr Komisija vēlas plānus, mēs vēlamies vienkārši vairāk runu par šiem plāniem. Kad beidzot kaut kas tiks arī darīts? Ja Parlaments to rīt pieņems, es ceru, ka Komisija to pilnībā ignorēs, jo es to uzskatu par pilnīgu bezatbildību.
Pastāv šaubas, likumīgas šaubas par maksimāli iespējamā ilgtspējīgā daudzuma statusa sasniegšanai izmantojamo metodiku. Atklāti runājot, mēs zinām, kas ir nepieciešams; pusi no laika mēs vienkārši spēlējamies ar vārdiem. Ja divas trešdaļas zivju krājumu tiek nozvejotas, neievērojot bioloģiski drošu zvejas veidu, tad zvejošana ir jāpārtrauc; zvejas flotes ir jāatstāj krastā, zvejnieki ir jāatbrīvo no darba, varbūt izmaksājot kompensācijas, līdz brīdim, kad mēs esam atjaunojuši krājumus un visiem radījuši ilgtermiņa un veselīgas nākotnes iespēju. Ir jāļauj zivju krājumiem atjaunoties.
Atklāti runājot, maksimāli iespējamā ilgtspējīgā daudzuma statusa sasniegšanas detaļas mēs varam apspriest tad, kad mums būs zivis un kad būs nodrošināta šo zivju ilgtermiņa aizsardzība.
Komisār, es jūs dziļi cienu; kopš mūsu pirmās satikšanās man vienmēr ir paticis jūsu teiktais. Var drīkstu teikt divas lietas? Pirmkārt, es domāju, ka jūsu ietekme ir pārāk zema; es domāju, ka jūsu kabinets sanāksmju laikā jūs patur tikai fonā. Es domāju, ka Eiropai ir nepieciešams tās zivju aizstāvis, un tā kā jums ir jāatrisina dažas problēmas, jums ir jābūt Eiropas televīzijas kameru priekšā un jāsaka, kas darāms.
Otra lieta ir šāda: jau pagājuši trīs gadi no jūsu piecu gadu ilgā pilnvaru termiņa. Ir bijušas daudzas labas idejas, bet ne pietiekami daudz reālu darbu. Es vēlētos, lai jūs attiecībā uz nožēlojamo kopējo zivsaimniecības politiku un tās reformu esat kā nozīmīga nodaļa Eiropas Savienības vēsturē. Tāpēc, lūdzu, beidziet domāt par sevi un sāciet kaut ko darīt!
Pirms pieciem gadiem es biju Johannesburgā, kur Eiropas Savienība pieņēma principu par maksimāli iespējamā ilgtspējīgā daudzuma nodrošināšanu līdz 2015. gadam. Mēs nerunājām par politikas ieviešanu līdz 2015. gadam; mēs runājām par to, kā līdz 2015. gadam zivju krājumus palielināt līdz šim līmenim. Tam nebija jābūt tikai vienam darbiņam – tam bija jābūt kam vairāk.
Ja mēs to taisāmies izdarīt astoņu gadu laikā, tas iespējams jau būs par vēlu. Mums jau bija jāsāk sasniegt rezultāti, un katru dienu, kamēr tas nenotiek, jums sevi ir jāuzskata par neveiksminieku."@lv13
"Madam President, I regret that this is one of those occasions when I am delighted that Parliament has so few powers in this field, especially as there is a real possibility that this report might be carried in the vote tomorrow.
Do not listen to Parliament; do not listen to the Ministers who try and block you all the time – just start delivering.
If so, it may well be that some people will say, ‘well, Parliament has called on the Commission to look again at its proposals’. I would not like that public relations gesture to be made; I want the Commission to know that there are at least some MEPs who thoroughly disagree with what is being proposed here.
The Commission’s report back in 2006 was weak – motherhood and apple pie stuff, frankly – and was hardly worth putting on paper. There were plans, plans and plans being proposed but precious little by way of action. However, what is being proposed here by the rapporteur – by Parliament – is, to my mind, even worse. I look at one paragraph in particular: ‘Considers that the time is not ripe to propose the introduction of a maximum sustainable yield [MSY] system’. Apparently, we need more analysis. So, while the Commission wants plans, we simply want more talk about plans. When is something going to get done? If this is carried tomorrow by Parliament, then I hope the Commission will disregard it entirely because I regard this as completely irresponsible.
There is a question, a legitimate question, about the methodology to be applied in achieving the status of MSY. Frankly, we know what is needed; this is just playing with words half the time. If two thirds of the fish stocks are being fished beyond safe biological means, then you have to stop the fishing; you have got to put the fleets on the side, you have got to put fishermen out of work, perhaps with compensation, until such time as we have restored the stocks and given everyone the chance of a long-term, healthy future. You have got to allow the fish stocks to recover.
Frankly, we can debate the details of how we achieve perfection in MSY status when we have got the fish and the long-term security of having that fish firmly secured.
Commissioner, I have the highest respect for you; ever since we first met, I have liked what you have said. May I say two things? First of all, I think your profile is too low; I think your cabinet keeps you in meetings in the back room. I think Europe needs a champion for its fish and, just as you need to sort some problems out, you also need to be in front of Europe’s television cameras saying what needs to be done.
The second thing is this: you are three years, now, into a five-year term. There have been lots of good ideas, not enough delivery. I would like you to be a significant chapter in the European Union’s history over the deplorable common fisheries policy and its reform. So please, stop thinking of yourself as a footnote and get out there and make things happen!
Five years ago, I was at Johannesburg, where the European Union signed up to the principle of securing maximum sustainable yield status by 2015. We were not talking about introducing a policy by 2015; we were talking about getting the fish up to those levels by 2015. It should not have been just a piece – it has to be more than that.
If we are to do that, in eight years, it will probably be already too late. We have got to start having delivery, and, every day until that happens, you have to consider yourself a failure."@mt15
"Mevrouw de Voorzitter, het spijt me dat dit een van die gelegenheden is waarbij ik opgetogen ben dat het Parlement zo weinig bevoegdheden op dit terrein heeft, vooral aangezien er een reële mogelijkheid is dat dit verslag morgen in stemming zal worden gebracht.
Luister niet naar het Parlement; luister niet naar de Ministers die u voortdurend willen belemmeren – begin gewoon met de uitvoering.
Indien dit het geval is, zullen sommige mensen wellicht zeggen: “Welnu, het Parlement heeft de Commissie verzocht nog eens naar de voorstellen te kijken.” Ik wil niet graag zien dat een dergelijk pr-gebaar zou worden gemaakt; Ik wil dat de Commissie weet dat er ten minste enkele leden van het Europees Parlement zijn die het grondig oneens zijn met wat er wordt voorgesteld.
Het verslag van de Commissie destijds in 2006 was zwak – pappen en nathouden, eerlijk gezegd – nauwelijks de moeite waard om het op papier te zetten. Er werden plannen, plannen en nog eens plannen voorgesteld, maar nauwelijks bij wijze van actie. Echter, wat er nu hier door de rapporteur – door het Parlement – wordt voorgesteld, is volgens mij nog erger. Ik kijk naar een alinea in het bijzonder: “Oordeelt dat de tijd niet rijp is om een systeem van maximale duurzame opbrengst [MDO] voor te stellen.” Kennelijk hebben we meer analyse nodig. Dus, terwijl de Commissie plannen wenst, willen wij eenvoudig meer praten over plannen. Wanneer gaat er iets worden uitgevoerd? Als dit verslag morgen door het Parlement wordt gedragen, dan hoop ik dat de Commissie er geheel aan voorbij zal gaan, omdat ik dit al geheel onverantwoord vind.
Er is een vraag, een legitieme vraag, over de toe te passen methodologie voor het behalen van de status van de MDO. Eerlijk gezegd weten we wat er nodig is; dit is slechts voor de helft van de tijd een spelen met woorden. Indien tweederde van de visbestanden zwaarder wordt bevist dan biologische gezien veilig is, dan moet je stoppen met vissen; Dan moet je de vloot aan wal houden, de vissers werkloos maken, wellicht met een vergoeding, totdat we de bestanden hebben hersteld en iedereen de kans hebben gegeven op een gezonde toekomst voor de lange termijn. Je moet de visbestanden de kans geven om te herstellen.
Eerlijk gezegd kunnen we debatteren over de details over hoe we een ideale MDO-status bereiken wanneer we de vis en de bescherming van de vis op lange termijn veilig hebben gesteld.
Commissaris, ik heb zeer veel respect voor u; sinds we elkaar voor het eerst ontmoetten, hoorde ik graag wat u te zeggen had. Mag ik twee dingen zeggen? Om te beginnen, denk ik dat uw profilering te bescheiden is; ik denk dat uw staf u bij vergaderingen in de achterkamer houdt. Ik denk dat Europa een voorvechter voor haar vis nodig heeft. En net zoals u enkele problemen dient op te lossen, zo dient u ook voor de Europese tv-camera’s te vertellen wat er moet gebeuren.
Het tweede is het volgende: u bent nu in het derde jaar van uw termijn van vijf jaar. Er zijn veel goede ideeën geweest, maar te weinig uitvoering. Ik wil u graag zien als een betekenisvolle periode in de geschiedenis van de Europese Unie met de betreurenswaardige gezamenlijke visserijpolitiek en haar hervorming. Dus houd alstublieft op met uzelf als voetnoot te beschouwen, stap naar voren en laat de dingen gebeuren!
Vijf jaar geleden was ik in Johannesburg waar de Europese Unie het uitgangpunt ondertekende van het behalen van de maximale duurzame opbrengst tegen 2015. We spraken niet over het invoeren van een beleid tegen 2015; we spraken over het brengen van de visbestanden tot die niveaus tegen 2015. Het moet niet slechts een stuk papier zijn geweest – het moet meer dan dat zijn.
Als we dat binnen acht jaar moeten doen, zal het waarschijnlijk al te laat zijn. We moeten beginnen met de uitvoering, en u dient zich, elke dag dat u daarmee wacht, voor uzelf als een mislukking te beschouwen."@nl3
"Pani przewodnicząca! Żałuję, że jest to jedna z tych okazji, przy których cieszę się, że Parlament posiada tak mało uprawnień w danej dziedzinie, zwłaszcza, że istnieje rzeczywista możliwość, że sprawozdanie to może zostać przyjęte w jutrzejszym głosowaniu.
Niech pan nie słucha Parlamentu, ani ministrów, którzy starają się za każdym razem pana zablokować. Niech pan się postara o efekty.
Jeśli do tego dojdzie, niektórzy powiedzą: „w porządku, Parlament apelował do Komisji o ponowny przegląd jej projektów”. Nie chcę wykonywania ponownych gestów z zakresu public relations. Chcę, aby Komisja wiedziała, że jest co najmniej kilku posłów, którzy dogłębnie nie zgadzają się z tymi propozycjami.
Sprawozdanie Komisji z 2006 r. było słabe - naprawdę, ciepłe kluchy - i w zasadzie niewarte przelewania na papier. Były w nim projektowane tylko plany, plany i plany, lecz niezmiernie mało działań. Jednak to, co proponuje tu sprawozdawca - i Parlament - jest moim zdaniem jeszcze gorsze. Mówię zwłaszcza o jednym ustępie: „uznaje, że jeszcze nie nadszedł czas, aby proponować wprowadzenie systemu maksymalnie podtrzymywalnego odłowu [MSY].” Oczywiście, potrzebujemy dalszych analiz. A więc w momencie, gdy Komisja chce planów, my po prostu chcemy rozmawiać więcej na temat planów. A kiedy coś wreszcie zrobimy? Jeżeli zostanie ono przegłosowane przez Parlament, to mam nadzieję, że Komisja całkowicie tego nie uzna, ponieważ uważam je za całkowicie nieodpowiedzialne.
Pojawia się tu pytanie, słuszne pytanie, dotyczące metodologii, jaką trzeba byłoby zastosować w celu osiągnięcia statusu MSY. Szczerze powiedziawszy, wiemy, czego potrzeba. Połowa tego czasu to gra słów. Jeżeli dwie trzecie rybostanów jest łowionych bez zastosowania bezpiecznych środków biologicznych, to musicie zaprzestać połowów. Musicie odstawić floty do portów, zwolnić rybaków z pracy, być może wypłacając im odszkodowanie, do momentu odnowienia się zasobów i pojawienia się dla każdego szansy na długą, zdrową przyszłość. Musicie pozwolić na regenerację rybostanów.
Naprawdę, możemy omawiać takie szczegóły, w jaki sposób można osiągnąć doskonałość statusu MSY, jeżeli są ryby oraz długoterminowa gwarancja, że będą.
Panie komisarzu! Cenię pana bardzo wysoko. Od czasu naszego pierwszego spotkania podobało mi się to, co pan mówił. Mogę powiedzieć dwie rzeczy? Po pierwsze, jest pan słabo widoczny. Myślę, że pański gabinet trzyma pana na spotkaniach odbywających się w gabinecie. Myślę, że Europie potrzebny jest mistrz rybołówstwa i podobnie jak potrzebuje pan rozwiązać niektóre problemy, musi pan również pojawiać się przed obiektywami kamer i mówić o tym, co trzeba zrobić.
Druga sprawa: upłynęły już trzy lata z pana pięcioletniej kadencji. Było w jej trakcie dużo dobrych pomysłów, a za mało konkretów. Chciałbym, aby zapisał pan ważny rozdział w historii Unii Europejskiej, dotyczący pożałowania godnej wspólnej polityki rybołówstwa i jej reformy. Proszę więc, niech pan przestanie myśleć o sobie jako o przypisie, wyjdzie na scenę i sprawi, że coś się zacznie dziać!
Pięć lat temu byłem w Johannesburgu, gdzie Unia Europejska zadeklarowała przestrzeganie zasady zabezpieczenia statusu maksymalnie podtrzymywalnego odłowu do 2015 r. Nie mówimy o wdrożeniu polityki do 2015 r. Mówiliśmy o przywróceniu tych poziomów zasobów ryb do 2015 r. Nie powinien to być tylko kawałek - to musi być coś więcej.
Jeżeli mielibyśmy to zrobić w ciągu ośmiu lat, prawdopodobnie byłoby za późno. Musimy zacząć uzyskiwać efekty. Zanim tak się stanie, musi pan uważać każdy dzień za swoją klęskę."@pl16
"Senhora Presidente, lamento que esta seja uma daquelas ocasiões em que fico contente por o Parlamento ter tão poucas competências nesta matéria, especialmente porque existe uma possibilidade real de este relatório passar na votação de amanhã.
Não escute o Parlamento; não dê ouvidos aos Ministros que tentam sistematicamente bloquear-lhe o caminho – comece simplesmente a fazer.
Se assim for, pode muito bem ser que algumas pessoas digam, “bem, o Parlamento convidou a Comissão a analisar de novo as suas propostas”. Não gostaria de ver gestos ao nível das relações públicas; quero que a Comissão saiba que existem pelo menos alguns deputados que discordam inteiramente do que está a ser proposto aqui.
O relatório da Comissão em 2006 foi fraco – uma lenga lenga, para ser sincero – e foi difícil de pôr no papel. Havia propostas de planos e mais planos, mas muito pouca indicação sobre a forma de os levar à prática. Contudo, o que está a ser proposto aqui pela relatora – pelo Parlamento – é, no meu entender, ainda pior. Faço notar um número em particular: “Entende, por conseguinte, que ainda não estão suficientemente reunidas as condições para a apresentação de uma proposta com vista à instauração do MSY”. Pelos vistos, precisamos de uma análise mais aprofundada. Portanto, enquanto a Comissão quer planos, nós simplesmente queremos conversar mais sobre planos. Quando é que se vai fazer alguma coisa? Se isto for aprovado amanhã pelo Parlamento, espero então que a Comissão o ignore completamente por que o considero absolutamente irresponsável.
Existe uma pergunta, uma pergunta legítima sobre a metodologia a aplicar na consecução do MSY (rendimento máximo sustentável). Francamente, nós sabemos o que é preciso; isto é apenas brincar com as palavras metade do tempo. Se dois terços dos recursos haliêuticos estão a ser capturados para além dos recursos biológicos seguros, então há que deixar de pescar; há que pôr as frotas de lado, há que pôr os pescadores no desemprego, talvez com compensação, até à altura em que tivermos recuperado os recursos e dado a todos a oportunidade de um futuro saudável, a longo prazo. Há que permitir a recuperação dos recursos haliêuticos.
Francamente, podemos debater em detalhe a forma como alcançamos a perfeição em relação ao MSY, mas quando tivermos o peixe e uma segurança inabalável de que dispomos de recursos de pesca a longo prazo.
Senhor Comissário, tenho o maior dos respeitos por si; desde que nos encontrámos pela primeira vez que gostei do que disse. Permite-me que eu lhe diga duas coisas? Em primeiro lugar, penso que é demasiado discreto; penso que o seu gabinete o mantém em reuniões na sala das traseiras. Penso que a Europa precisa de um campeão para a sua pesca e, da mesma maneira que precisa de resolver algumas questões, precisa também de estar na frente das câmaras de televisão da Europa e de dizer o que tem de ser feito.
A segunda coisa é o seguinte: V. Exa. completa agora três anos de um mandato de cinco. Houve muito boas ideias, mas a execução deixou a desejar. Gostaria que representasse um capítulo com significado na história da União sobre a deplorável política comum da pesca e a respectiva reforma. Portanto, por favor, pare de pensar em si como uma “nota de rodapé” e decida-se a fazer as coisas acontecerem!
Há cinco anos atrás, eu estava em Joanesburgo, onde a União Europeia subscreveu o princípio de garantir o rendimento máximo sustentável até 2015. Não estávamos a falar de introduzir uma política até 015; estávamos a falar de conseguir que os recursos haliêuticos atingissem esses níveis até 2015. Não deveria ter sido apenas uma parte de qualquer coisa – tem de ser mais do que isso.
Se queremos fazer isso, em oito anos, já será provavelmente demasiado tarde. Temos de começar a fazer as coisas na prática, e, cada dia que passa até que isso aconteça, podemos considerar-nos um fracasso."@pt17
"Madam President, I regret that this is one of those occasions when I am delighted that Parliament has so few powers in this field, especially as there is a real possibility that this report might be carried in the vote tomorrow.
Do not listen to Parliament; do not listen to the Ministers who try and block you all the time – just start delivering.
If so, it may well be that some people will say, ‘well, Parliament has called on the Commission to look again at its proposals’. I would not like that public relations gesture to be made; I want the Commission to know that there are at least some MEPs who thoroughly disagree with what is being proposed here.
The Commission’s report back in 2006 was weak – motherhood and apple pie stuff, frankly – and was hardly worth putting on paper. There were plans, plans and plans being proposed but precious little by way of action. However, what is being proposed here by the rapporteur – by Parliament – is, to my mind, even worse. I look at one paragraph in particular: ‘Considers that the time is not ripe to propose the introduction of a maximum sustainable yield [MSY] system’. Apparently, we need more analysis. So, while the Commission wants plans, we simply want more talk about plans. When is something going to get done? If this is carried tomorrow by Parliament, then I hope the Commission will disregard it entirely because I regard this as completely irresponsible.
There is a question, a legitimate question, about the methodology to be applied in achieving the status of MSY. Frankly, we know what is needed; this is just playing with words half the time. If two thirds of the fish stocks are being fished beyond safe biological means, then you have to stop the fishing; you have got to put the fleets on the side, you have got to put fishermen out of work, perhaps with compensation, until such time as we have restored the stocks and given everyone the chance of a long-term, healthy future. You have got to allow the fish stocks to recover.
Frankly, we can debate the details of how we achieve perfection in MSY status when we have got the fish and the long-term security of having that fish firmly secured.
Commissioner, I have the highest respect for you; ever since we first met, I have liked what you have said. May I say two things? First of all, I think your profile is too low; I think your cabinet keeps you in meetings in the back room. I think Europe needs a champion for its fish and, just as you need to sort some problems out, you also need to be in front of Europe’s television cameras saying what needs to be done.
The second thing is this: you are three years, now, into a five-year term. There have been lots of good ideas, not enough delivery. I would like you to be a significant chapter in the European Union’s history over the deplorable common fisheries policy and its reform. So please, stop thinking of yourself as a footnote and get out there and make things happen!
Five years ago, I was at Johannesburg, where the European Union signed up to the principle of securing maximum sustainable yield status by 2015. We were not talking about introducing a policy by 2015; we were talking about getting the fish up to those levels by 2015. It should not have been just a piece – it has to be more than that.
If we are to do that, in eight years, it will probably be already too late. We have got to start having delivery, and, every day until that happens, you have to consider yourself a failure."@ro18
"Vážená pani predsedajúca, mrzí ma, že toto je jedna z príležitostí, kedy ma teší, že Parlament má v tejto oblasti tak málo právomocí, najmä keď existuje skutočná možnosť, že táto správa môže byť zaradená do zajtrajšieho hlasovania.
Nepočúvajte Parlament, nepočúvajte ministrov, ktorí sa vás celý čas pokúšajú blokovať, jednoducho začnite konať svoju povinnosť.
Ak áno, môže sa stať, že niekto povie: „Nuž, Parlament vyzval Komisiu, aby sa opätovne zaoberala svojimi návrhmi.“ Nechcem, aby došlo k takémuto verejnému gestu, chcem, aby Komisia vedela, že existuje aspoň pár poslancov, ktorí vonkoncom nesúhlasia s tým, čo sa tu navrhuje.
Správa Komisie z roku 2006 bola slabá, úprimne povedané, bola to len cukrová vata. Sotva stála za napísanie. Boli tam návrhy plánov, samé plány, ale návrhov na konanie tam bolo poskromne. Čo tu však pani spravodajkyňa, Parlament, navrhuje, je podľa mňa ešte horšie. Pozriem sa najmä na jeden odsek: „Domnieva sa, že nenastal čas navrhnúť zavedenie systému maximálneho udržateľného výnosu.“ Očividne potrebujeme viac analýz. Nuž, kým Komisia chce plány, my chceme jednoducho o plánoch viac diskutovať. Kedy sa niečo urobí? Ak s týmto Parlament príde zajtra, potom dúfam, že Komisia to vôbec nevezme na vedomie, pretože to pokladám za úplne nezodpovedné.
Existuje otázka, oprávnená otázka, o metodike, ktorá sa má použiť na dosiahnutie stavu maximálneho udržateľného výnosu. Otvorene, vieme, čo je treba urobiť, no polovicu nášho času sa len hráme so slovami. Ak dve tretiny zásob rýb sa neloví biologicky bezpečným spôsobom, potom je treba zastaviť lov, ukotviť flotily v prístavoch, rybári nesmú pracovať, možno by sa im priznala kompenzácia, a to všetko dovtedy, kým neobnovíme zásoby rýb a nedáme tak každému šancu na dlhú zdravú budúcnosť. Musíte umožniť, aby sa obnovili zásoby rýb.
Úprimne, diskutovať o podrobnostiach ako dosiahnuť dokonalý stav maximálneho udržateľného výnosu môžeme, až budeme mať ryby a dlhodobú istotu, že máme zásoby rýb pevne zaistené.
Pán komisár, vysoko si vás cením odvtedy, čo sme sa prvýkrát stretli. Páčilo sa mi, čo ste povedali. Mohol by som povedať dve veci? Predovšetkým si myslím, že váš profil je príliš nízky, myslím, že váš kabinet vás drží na schôdzach v zadnej miestnosti. Domnievam sa, že Európa potrebuje obrancu svojich rýb a zároveň s tým, ako musíte vyriešiť niektoré problémy, musíte stáť aj pred kamerami európskych televízií a hovoriť, čo je treba robiť.
Druhá vec je táto: teraz ste v treťom roku päťročného obdobia. Bolo veľa dobrých myšlienok, ale nedostatočná práca. Chcel by som, aby ste boli významnou osobnosťou v dejinách Európskej únie za poľutovaniahodnú spoločnú politiku rybného hospodárstva a jej reformy. Prosím, prestaňte myslieť na seba ako na dodatok, vyjdite von a spravte niečo!
Pred piatimi rokmi som bol v Johannesburgu, kde Európska únia podpísala princíp zabezpečenia stavu maximálneho udržateľného výnosu do roku 2015. Nehovorili sme o zavedení politiky do roku 2015, hovorili sme o tom, aby sme dostali ryby na túto úroveň do roku 2015. Nemal by to byť len zlomok, musí to byť viac než to.
Ak to máme za osem rokov dosiahnuť, už bude pravdepodobne príliš neskoro. Musíme začať konať, a kým sa tak nestane, sa musíte považovať za neúspešného."@sk19
".
Gospa predsednica, žal moram reči, da je to ena od priložnosti, ko sem vesel, da ima Parlament tako malo pooblastil na tem področju, zlasti ker je zelo verjetno, da bo to poročilo jutri sprejeto na glasovanju.
Ne poslušajte Parlamenta; ne poslušajte ministrov, ki vas vedno znova želijo ustaviti, ampak začnite z doseganjem rezultatov.
Če se bo to zgodilo, bodo lahko nekateri dejali, da je Parlament pozval Komisijo, da še enkrat preuči svoje predloge. Ne želim si te poteze služb za odnose z javnostmi; želim si, da se Komisija zaveda, da vsaj nekaj poslancev EP odločno nasprotuje zadevnim predlogom.
Poročilo Komisije iz leta 2006 je bilo neprepričljivo – odkrito rečeno vključuje le splošne zadeve – in ga je bilo komaj vredno napisati. Predlaganih je bilo veliko načrtov, vendar zelo malo ukrepov. Vendar menim, da so sedanji predlogi poročevalke oziroma Parlamenta še slabši. Izpostavljam zlasti naslednji odstavek: „meni, da predlog za izvajanje največjega trajnostnega donosa še ni dovolj izoblikovan“. Očitno so potrebne dodatne analize. Zato medtem ko Komisija zahteva načrte, mi zahtevamo le, da se dodatno pogovorimo o teh načrtih. Kdaj bomo kaj dosegli? Če bo to poročilo jutri sprejeto v Parlamentu, upam, da ga Komisija ne bo upoštevala, ker menim, da bi bilo to popolnoma neodgovorno.
Pojavlja se upravičeno vprašanje o metodologiji, ki jo je treba uporabiti za doseganje stanja največjega trajnostnega donosa. Odkrito povedano se zavedamo, kaj je treba storiti, vendar se polovico časa le igramo z besedami. Če ribolov pri dveh tretjinah staležev rib presega varne biološke meje, ga je treba ustaviti; flote je treba ustaviti, ribiči pa morajo prenehati z delom, pri čemer se jim lahko dodeli odškodnina, dokler se staleži ne bodo obnovili ter bodo vsi imeli možnost za dolgoročno in zdravo prihodnost. Omogočiti morate obnovitev staležev rib.
Odkrito povedano lahko razpravljamo o podrobnostih doseganja popolnega stanja največjega trajnostnega donosa, če so ribe in dolgoročna varnost teh rib dobro zavarovane.
Gospod komisar, zelo vas spoštujem; odkar sva se spoznala, mi je všeč vse, kar ste izrekli. Vendar mi dovolite, da pripomnim dve stvari. Prvič, mislim, da ste preveč neopazni; zdi se mi, da ste na sestankih kabineta preveč v ozadju. Mislim, da Evropa potrebuje zagovornika ribištva in čeprav morate reševati nekatere težave, se morate prav tako pojavljati pred evropskimi televizijskimi kamerami in povedati, kaj je treba narediti.
Drugič, zdaj poteka tretje leto vašega petletnega mandata. Imeli ste veliko dobrih zamisli, vendar ni bilo dovolj rezultatov. Želim si, da bi pomenili pomembno poglavje v zgodovini Evropske unije, kar zadeva obžalovanja vredno skupno ribiško politiko in njeno reformo. Zato vas prosim, da se postavite zase in poskrbite za ukrepanje.
Pred petimi leti sem bil v Johannesburgu, kjer je Evropska unija sprejela načelo zavarovanja stanja največjega trajnostnega donosa do leta 2015. Tam nismo govorili o tem, da bi do leta 2015 uvedli politiko; govorili smo o tem, da bi se do leta 2015 dosegle te ravni za ribe. To ne bi smelo biti le dokument – biti bi moralo več kot to.
Če želimo to doseči, bo v osmih letih verjetno že prepozno. Že zdaj moramo doseči rezultate in dokler se to ne zgodi, morate upoštevati, da ste neuspešni."@sl20
"Fru talman! Jag beklagar, men det här är ett av de tillfällen som gör att jag är glad över att parlamentet har så få befogenheter på detta område, särskilt som det är möjligt att detta betänkande röstas igenom i morgondagens omröstning.
Lyssna inte till parlamentet, lyssna inte till ministrarna som försöker hindra er hela tiden – se till att det händer något i stället.
Om det blir så kanske en del säger, ”jaha, parlamentet har uppmanat kommissionen att se över sina förslag igen”. Jag skulle helst vilja slippa det pr-tricket, och jag vill att kommissionen ska veta att det åtminstone finns några ledamöter som absolut inte instämmer i det som föreslås här.
Kommissionens rapport 2006 var svag – ett hemvävt hopplock, uppriktigt sagt – och var knappt värd att tryckas. Den innehöll en massa förslag på planer, men väldigt lite konkreta åtgärder. Det som föreslås här av föredraganden och av parlamentet är enligt min mening ännu värre. Jag tänker särskilt på ett skäl: ”Europaparlamentet anser att förslaget om att inrätta modellen med maximal hållbar avkastning ännu inte är moget.” Tydligen behöver vi fler analyser. Kommissionen vill ha fler planer och vi vill diskutera planerna vidare. När ska vi göra något åt saken egentligen? Om detta betänkande röstas igenom av parlamentet i morgon hoppas jag att kommissionen kommer att förkasta det i sin helhet, eftersom jag anser att detta är fullständigt ansvarslöst.
Det finns en fråga, en berättigad fråga, om den metod som ska tillämpas för att nå maximal hållbar avkastning. Vi vet uppriktigt sagt vad som behövs, det här är bara en lek med ord halva tiden. Om två tredjedelar av fiskebestånden har överskridit säkra biologiska nivåer måste man stoppa fisket och ställa av flottorna. Yrkesfiskarna blir arbetslösa, kanske med någon form av ersättning, och så måste det vara till dess att bestånden har återhämtat sig och alla får en möjlighet till en långsiktig och sund framtid. Man måste låta fiskbestånden återhämta sig.
Uppriktigt sagt måste vi vänta med att diskutera detaljer om hur vi kan finslipa metoderna för att fastställa maximal hållbar avkastning till perfektion tills fisken har återhämtat sig och beståndens långsiktiga hållbarhet är fullständigt säkrad.
Herr kommissionsledamot! Jag hyser en mycket stor respekt för er, det har jag gjort ända sedan vi lärde känna varandra, och jag håller med om det ni har sagt. Kan jag bara få säga ett par saker? För det första anser jag att ni håller en för låg profil, jag tror att ert kansli ser till att ni sitter upptagen i möten bakom kulisserna. Jag anser att EU behöver en förkämpe i fiskerifrågorna, och precis som ni måste reda ut en del problem, måste ni också finnas där framför tv-kamerorna i EU och tala om vad som behöver göras.
För det andra har det nu gått tre år av er femåriga mandatperiod. Det har funnits många goda idéer, men resultaten är för få. Jag skulle vilja att ni blev ett viktigt kapitel i EU:s historia om den bedrövliga gemensamma fiskeripolitiken och reformen av den. Så jag ber er att sluta att se på er själv som en fotnot i historien och gå ut i verkligheten och se till att det händer något!
För fem år sedan var jag vid toppmötet i Johannesburg då EU åtog sig att se till att gemenskapens fiskbestånd når nivåer som möjliggör en maximal hållbar avkastning före 2015. Vi talade inte om att utforma en politik till 2015, vi talade om att få upp fiskbestånden till de nivåerna till 2015. Det borde inte bara ha varit en del – det krävs mer än så.
Om det är meningen att vi ska göra detta på åtta år är det antagligen redan för sent. Vi måste börja arbeta för att nå resultat, och varenda dag som går innan vi lyckas med det måste ni betrakta som ett personligt misslyckande."@sv22
|
| lpv:unclassifiedMetadata |
"Chris Davies,"18,5,20,15,1,14,16,11,13,21,4
"stock"12
|
Named graphs describing this resource:
The resource appears as object in 2 triples