Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-09-05-Speech-3-348"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2007-09-05"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Funcţionarea dialogurilor şi a consultărilor cu ţări terţe cu privire la drepturile omului (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"pt"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20070905.24.3-348"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2007-09-05-Speech-3-349⁶
lpv:speaker	lp:Luís Queiró⁶
lpv:spoken text	"Senhora Presidente, caros Colegas, o relatório que estamos a debater merece o nosso apoio, desde logo pela extensão e detalhe com que analisa um aspecto de grande relevância para a dimensão externa da União Europeia e, queria, por isso, felicitar a relatora. O pior que poderia acontecer ao empenho da União Europeia na promoção global dos direitos humanos fundamentais seria que essa fosse uma questão isolada, tratada à parte. A alternativa, a boa opção, creio, é a que considera que a promoção dos direitos humanos é tanto um dever ético, que não carece de justificação, como um interesse da União Europeia na medida em que a instabilidade, os fluxos migratórios e as tensões político-militares que estão associadas à sua violação, provocam crises que tornam o mundo num lugar mais perigoso. Concordando, portanto, quanto à questão de fundo, importa analisar a questão do método. Se a União Europeia se relacionasse apenas com países que respeitam os direitos humanos, conforme os defendemos, seriam poucos os países com os quais manteríamos relações sólidas. Inversamente, se a União Europeia optasse sempre pelo realismo dos interesses económicos, energéticos, geoestratégicos ou outros, cedo descobriria que em vez de defender vantagens imediatas, estava, isso sim, a criar maiores perigos futuros. Aquilo que devemos esperar é que a União Europeia tenha uma estratégia coerente que passe pela inclusão da promoção dos direitos humanos na sua agenda externa, de uma forma tangível e mensurável. Despender verbas sem avaliar o resultado da sua utilização, ou proclamar propósitos que não se concretizam, não é uma opção. Nesta matéria, a próxima Cimeira UE-África é uma oportunidade que não pode ser perdida. Se queremos ajudar África e os africanos – e queremos -, teremos de ser tão generosos quanto exigentes. Não temos, já o disse, a ilusão de apenas nos relacionarmos com países respeitadores dos valores fundamentais, mas temos de ter a convicção de que a Agenda dos direitos humanos faz parte da nossa política para com esses países. O contrário seria ceder à força de um qualquer ditador e um sinal, não de boa vontade, mas de falta de capacidade política e de força negocial. Um mundo melhor, Senhora Presidente, é um mundo mais seguro e a Europa não pode confundir o da sua diplomacia com o ou pior ainda, com ."@pt¹⁷
lpv:spokenAs	substitute; AFET (2007-01-31--2009-07-13)²³ member_of_the_bureau; EPP-ED (2004-11-14--2009-07-13)²³ unknown; Coligaçao Força Portugal (PPD/PSD.CDS-PP) (2004-07-20--2007-11-22)²³ vice-chair; TRAN (2007-02-01--2009-07-13)²³ member; Delegation for relations with the countries of Central America (2007-03-14--2009-07-13)²³ substitute; Delegation for relations with Mercosur (2007-03-14--2009-07-13)²³ member; SEDE (2007-01-31--2009-07-13)²³
lpv:translated text	"Paní předsedající, dámy a pánové, zpráva, o které tu dnes diskutujeme, si v první řadě zaslouží naši podporu, protože velmi podrobně a do hloubky zkoumá téma, které je pro vnější rozměr Evropské unie neskutečně významné, a chtěl bych proto pogratulovat zpravodajce. Nejhorší věc, jaká by se mohla závazku Evropské unie k světovému prosazování lidských práv stát, by bylo, kdyby se z něho stala samostatná otázka, která se řeší bez ohledu na širší kontext. Alternativou, správnou volbou, jak se domnívám, je chápat prosazování lidských práv jako etickou povinnost z důvodů, které jsou zřejmé, stejně jako skutečnost v zájmu EU, jestliže nestabilita, přistěhovalecké vlny a politické a vojenské napětí spojené s porušováním lidských práv vedou ke krizím, které ze světa dělají nebezpečnější místo. Proto souhlasím se základní otázkou, avšak měli bychom prozkoumat otázku metody. Jestli chce EU udržovat vztahy jen se zeměmi, které dodržují lidská práva tak, jako je dodržujeme my, potom se naše skutečné vztahy omezí jen na několik zemí. Naopak, jestli chce Evropská unie vždy jednat v souladu s realismem hospodářských, energetických, geostrategických a jiných zájmů, velmi brzy přijde na to, že prosazování momentálních výhod vede vlastně k vytváření nebezpečí pro budoucnost. Musíme doufat v koherentní strategii EU, která zahrnuje hmatatelný a měřitelný pokrok v oblasti lidských práv v rámci jejího programu vnější politiky. Není možné vyčleňovat rozpočtové prostředky bez hodnocení výsledku jejich uplatnění nebo vyjadřovat neupřímnou podporu návrhům, které nebudou nikdy realizovány. V této souvislosti je nejbližší summit EU – Afrika příležitostí, kterou si nemůžeme nechat ujít. Jestli hodláme pomoci Africe a Afričanům, a to hodláme, musíme být velkorysí a zároveň nároční ve stejné míře. Jak jsem uvedl, neklameme sami sebe, že můžeme udržovat vztahy jen se zeměmi, které dodržují základní hodnoty, avšak musíme být přesvědčeni o tom, že program v oblasti lidských práv je součástí naší politiky vztahů s těmito zeměmi. Jinak bychom podlehli síle některého z diktátorů a vyslali bychom signál nikoli dobré vůle, ale nedostatku politické schopnosti a jednací síly. Lepší svět je, paní předsedající, bezpečnější svět a Evropa nemůže zaměňovat tzv. měkkou sílu své diplomacie za vysněnou sílu, či ještě hůře, za žádnou sílu."@cs¹ "Fru formand, mine damer og herrer! Den betænkning, som vi drøfter, fortjener vores støtte, først og fremmest fordi den meget bredt og detaljeret undersøger et emne, som er yderst relevant for EU's eksterne dimension, og jeg vil derfor gerne ønske ordføreren tillykke. Det værste, der kunne ske for EU's engagement i at fremme grundlæggende menneskerettigheder globalt, ville være, at det blev et isoleret spørgsmål, som blev behandlet separat. Alternativet, som efter min mening er det rigtige valg, er at opfatte fremme af menneskerettigheder som både en etisk pligt af indlysende grunde, og som i EU's interesse i betragtning af, at ustabiliteten, migrationsstrømmene og de politiske og militære spændinger i forbindelse med overtrædelser af menneskerettighederne giver anledning til kriser, som gør verden til et farligere sted. Jeg er derfor enig i det grundlæggende spørgsmål, men vi må se på spørgsmålet om metoden. Hvis EU kun skulle opretholde forbindelser med lande, som overholder menneskerettighederne således, som vi forsvarer dem, så ville vores faste forbindelser kun omfatte nogle få lande. Og omvendt, hvis EU altid så på økonomiske, energimæssige, geostrategiske og andre interessers realitet, ville man snart opdage, at man i stedet for at forsvare umiddelbare fordele faktisk skabte større farer for fremtiden. Vi må håbe på en sammenhængende EU-strategi, som omfatter håndgribelig og kvantificerbar fremme af menneskerettigheder på den udenrigspolitiske dagsorden. Det går ikke at tildele budgetmidler uden at vurdere resultatet af deres anvendelse eller at rose forslag, som aldrig bliver realiseret. I denne forbindelse er det næste topmøde EU-Afrika en chance, som ikke må forpasses. Hvis vi vil hjælpe Afrika og afrikanerne - og det vil vi - skal vi være både gavmilde og krævende. Vi bilder os som sagt ikke ind, at vi kun kan dyrke forbindelser med lande, som overholder grundlæggende værdier, men vi må fastholde den overbevisning, at menneskerettighedsdagsordenen er en del af vores politik for forbindelser med disse lande. Ellers ville vi give efter for diktatorers styrke og sende et signal ikke om vores gode vilje, men om vores manglende politiske evne og forhandlingsstyrke. En bedre verden, fru formand, er en mere sikker verden, og Europa må ikke forveksle sit diplomatis bløde magt med drømmen om magt eller endnu værre med slet ingen magt."@da² "Frau Präsidentin, meine sehr verehrten Damen und Herren! Der Bericht, über den wir gerade debattieren, verdient in erster Linie unsere Unterstützung, weil er eine Thematik umfassend und eingehend untersucht, die für die Wirkung der Europäische Union nach außen von großer Relevanz ist, und deshalb möchte ich der Berichterstatterin dazu gratulieren. Das Schlimmste, was dem Engagement der Europäischen Union bei der weltweiten Förderung der elementaren Menschenrechte passieren kann, wäre wohl, dass die Thematik isoliert und separat behandelt wird. Die Alternative, meines Erachtens die richtige Alternative, besteht darin, die Förderung der Menschenrechte einerseits aus offensichtlichen Gründen als ethische Pflicht zu betrachten, andererseits aber auch als Anliegen im Interesse der EU, da die Instabilität, die Migrationsströme sowie die politischen und militärischen Spannungen, die mit Menschenrechtsverletzungen einhergehen, Krisen auslösen können, die den Weltfrieden in Gefahr bringen. Daher stimme ich in der grundlegenden Frage zu; allerdings sollten wir die Frage der Vorgehensweise untersuchen. Würde die EU ausschließlich mit solchen Ländern Beziehungen pflegen, die die Menschenrechte in der Weise achten, wie wir sie schützen, dann hätten wir nur zu wenigen Ländern solide Beziehungen. Würde die Europäische Union im Umkehrschluss ihre Entscheidungen immer ausschließlich mit dem Blick auf den Realismus wirtschaftlicher, energetischer, geostrategischer und sonstiger Interessen treffen, würde sie binnen Kurzem erkennen, dass sie anstatt unmittelbare Vorteile zu bewahren, eigentlich größere künftige Gefahren heraufbeschworen hat. Worauf wir unsere Hoffnung setzen müssen, ist eine schlüssige Strategie der EU, deren außenpolitische Agenda eine greifbare und nachprüfbare Förderung der Menschenrechte einschließt. Es hat keinen Sinn, Haushaltsmittel bereitzustellen, ohne sich über das Ergebnis ihrer Verwendung im Klaren zu sein oder Lippenbekenntnisse zu Vorschlägen abzugeben, die niemals umgesetzt werden. In diesem Zusammenhang ist der nächste EU-Afrika-Gipfel eine Chance, die nicht vertan werden darf. Wenn wir Afrika und den Afrikanern helfen möchten – und wir wollen das wirklich –, müssen wir ebenso großzügig wie fordernd auftreten. Wie ich bereits festgestellt habe, machen wir uns keine Illusionen, dass wir nur mit Ländern in Beziehung treten können, die die Grundwerte achten, dennoch müssen wir an unserer Überzeugung festhalten, dass die Menschenrechtsagenda Teil unserer Politik in den Beziehungen zu diesen Ländern ist. Anderenfalls würden wir die Macht irgendeines Diktators stärken, und ein Zeichen setzen, das nicht Wohlwollen verrät, sondern einen Mangel an politischer Handlungskompetenz und Verhandlungsgeschick. Eine bessere Welt, Frau Präsidentin, ist eine sicherere Welt, und Europa darf die sanfte Macht seiner Diplomatie nicht mit der Macht der Träume und erst recht nicht mit Machtlosigkeit verwechseln."@de⁹ "Κυρία Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, η έκθεση για την οποία συζητάμε σήμερα χρήζει της υποστήριξής μας, κατά πρώτον διότι εξετάζει με πολύ ενδελεχή και αναλυτικό τρόπο ένα θέμα το οποίο συνδέεται στενά με την εξωτερική διάσταση της Ευρωπαϊκής Ένωσης και θέλω, επομένως, να συγχαρώ την εισηγήτρια. Το χειρότερο που μπορεί να συμβεί σε σχέση με τη δέσμευση της Ευρωπαϊκής Ένωσης για την παγκόσμια προαγωγή των θεμελιωδών ανθρωπίνων δικαιωμάτων θα ήταν να καταστεί ένα μεμονωμένο ζήτημα, το οποίο θα αντιμετωπίζεται ξεχωριστά. Η εναλλακτική λύση, η σωστή επιλογή, πιστεύω, είναι να θεωρήσουμε την προαγωγή των ανθρωπίνων δικαιωμάτων τόσο ως ηθική επιταγή, για αυτονόητους λόγους, όσο και προς το συμφέρον της ΕΕ, στον βαθμό που η αστάθεια, οι μεταναστευτικές ροές και οι πολιτικές και στρατιωτικές εντάσεις, που συνδέονται με τις παραβιάσεις των ανθρωπίνων δικαιωμάτων, προκαλούν κρίσεις που κάνουν τον κόσμο ακόμα πιο επικίνδυνο μέρος. Συνεπώς, συμφωνώ με το θεμελιώδες ερώτημα, πρέπει όμως να εξετάσουμε το ζήτημα της μεθόδου. Αν επιδίωξη της ΕΕ είναι να διατηρεί σχέσεις μόνο με τις χώρες που σέβονται τα ανθρώπινα δικαιώματα, αυτά που προασπιζόμαστε, τότε οι σταθερές μας σχέσεις θα περιορίζονταν με λίγες μόνο χώρες. Αντιστρόφως, αν η Ευρωπαϊκή Ένωση επεδίωκε πάντα να προκρίνει τον πραγματισμό των οικονομικών, ενεργειακών, γεωστρατηγικών και άλλων συμφερόντων, θα ανακάλυπτε σύντομα ότι, αντί να προασπίζεται τα άμεσα πλεονεκτήματα, στην πραγματικότητα εκκόλαπτε μεγαλύτερους κινδύνους για το μέλλον. Αυτό στο οποίο πρέπει να ευελπιστούμε είναι μια συνεκτική στρατηγική της ΕΕ, που θα περιλαμβάνει την απτή και μετρήσιμη προαγωγή των ανθρωπίνων δικαιωμάτων στην ημερήσια διάταξη της εξωτερικής της πολιτικής. Δεν είναι επιλογή να διατίθενται κονδύλια από τον προϋπολογισμό χωρίς να αξιολογείται το αποτέλεσμα της εφαρμογής τους ή να αρεσκόμαστε σε φραστική υποστήριξη προτάσεων που ουδέποτε πραγματοποιούνται. Σε σχέση με αυτό, η επόμενη Σύνοδος Κορυφής ΕΕ-Αφρικής είναι μια ευκαιρία που δεν πρέπει να χαθεί. Αν θέλουμε να βοηθήσουμε την Αφρική και τους Αφρικανούς –και όντως το θέλουμε– πρέπει να είμαστε γενναιόδωροι και απαιτητικοί στον ίδιο βαθμό. Δεν τρέφουμε, όπως είπα, αυταπάτες ότι μπορούμε να σφυρηλατήσουμε σχέσεις αποκλειστικά με χώρες που σέβονται τις θεμελιώδεις αξίες, πρέπει όμως να διατηρήσουμε την πεποίθηση ότι η ατζέντα για τα ανθρώπινα δικαιώματα είναι σκέλος της πολιτικής μας για τις σχέσεις μας με αυτές τις τρίτες χώρες. Ειδάλλως, θα πρέπει να υποκύψουμε στην ισχύ του όποιου δικτάτορα και να δώσουμε το μήνυμα όχι της καλής μας θέλησης αλλά της έλλειψης πολιτικής μας ικανότητας και διαπραγματευτικής ισχύος. Ένας καλύτερος κόσμος, κυρία Πρόεδρε, είναι ένας ασφαλέστερος κόσμος και η Ευρώπη δεν μπορεί να συγχέει την ήπια δύναμη της διπλωματίας της με τη φαντασιακή ισχύ, ή χειρότερο ακόμη, με την παντελή έλλειψη ισχύος."@el¹⁰ "Madam President, ladies and gentlemen, the report we are debating deserves our support in the first place because it examines in great breadth and detail a topic which is highly relevant for the European Union’s external dimension and I should like, therefore, to congratulate the rapporteur. The worst thing that could happen for the European Union’s commitment to the global promotion of fundamental human rights would be for this to become an isolated question, dealt with separately. The alternative, the right option I think, is to regard the promotion of human rights as both an ethical duty, for reasons which are self-evident, and as in the EU’s interest insofar as the instability, migratory flows and political and military tensions linked to human rights violations give rise to crises which make the world a more dangerous place. I therefore agree with the fundamental question, but we ought to look into the question of the method. If the EU were to maintain relations only with countries that respect human rights as we defend them, then our firm relations would extend to only a few countries. Conversely, if the European Union were always to opt for the realism of economic, energy, geostrategic and other interests, it would soon discover that rather than defending immediate advantages it was actually creating greater dangers for the future. What we must hope for is a coherent EU strategy which includes the tangible and quantifiable promotion of human rights on its foreign policy agenda. It is not an option to allocate budgetary funds without evaluating the result of their application or to pay lip service to proposals which are never realised. In this connection, the next EU-Africa Summit is an opportunity not to be missed. If we wish to help Africa and the Africans – and we do – we must be generous and demanding in equal measure. We do not, as I said, delude ourselves that we can only forge relations with countries which respect fundamental values, but we must maintain the conviction that the human rights agenda is part of our policy for relations with those countries. Otherwise we should be yielding to the force of some dictator and giving a signal, not of our goodwill but of our lack of political capability and negotiating strength A better world, Madam President, is a safer world and Europe cannot confuse the soft power of its diplomacy with dream power, or worse still, with no power at all."@en⁴ "Señora Presidenta, Señorías, el informe que estamos debatiendo merece nuestro apoyo en primer lugar porque analiza ampliamente y con detalle un tema que es de gran importancia para la dimensión exterior de la Unión Europea y por lo tanto, me gustaría felicitar a la ponente. Lo peor que le podría pasar al compromiso de la Unión Europea con la promoción internacional de los derechos humanos fundamentales sería convertirse en un tema asilado que se abordara individualmente. La alternativa, en mi opinión la mejor opción, es considerar que la promoción de los derechos humanos es tanto una obligación ética, por motivos evidentes, como un interés de la UE, dado que la inestabilidad, los flujos migratorios y las tensiones políticas y militares vinculadas a las violaciones de los derechos humanos generan crisis que convierten el mundo en un lugar más peligroso. Por todo ello estoy de acuerdo con la cuestión esencial, aunque creo que es necesario analizar el aspecto del método. Si la UE sólo mantuviera relaciones con los países que respetan los derechos humanos tal como nosotros los defendemos, entonces nuestras relaciones sólidas se extenderían tan sólo a unos poco países. Y a la inversa, si la Unión Europea optara siempre por la realidad de los intereses económicos, energéticos, geoestratégicos y de otra naturaleza, pronto descubriría que en lugar de defender ventajas inmediatas en realidad está creando peligros aún mayores para el futuro. Lo que debemos esperar es una estrategia coherente de la UE que incluya la promoción tangible y cuantificable de los derechos humanos en su agenda política exterior. Asignar fondos presupuestarios sin evaluar los resultados de su aplicación o financiar propuestas cargadas de buenos propósitos que nunca se materializan no es la solución. A este respecto, la próxima Cumbre UE-África es una oportunidad que no debemos desaprovechar. Si deseamos ayudar a África y a los africanos —y lo deseamos— debemos ser generosos y exigentes en la misma medida. Como ya he dicho, no podemos engañarnos a nosotros mismos y pensar que podemos entablar relaciones sólo con países que respeten los valores fundamentales, pero tenemos que mantener la convicción de que la agenda de derechos humanos es parte de nuestra política con esos países. De lo contrario estaríamos cediendo ante la fuerza de algún dictador y ofreciendo una señal, no de nuestra buena voluntad sino de nuestra falta de capacidad política y de fortaleza en las negociaciones. Señora Presidenta, un mundo mejor es un mundo más seguro y Europa no puede confundir el poder simbólico de su diplomacia con un poder imaginario o, lo que es peor, con la ausencia total de poder."@es²¹ "Proua juhataja, daamid ja härrad, raport, mida täna arutame, väärib meie tähelepanu eelkõige seetõttu, et vaatab läbi väga laias ulatuses ja üksikasjalikult teema, mis on ELi välissuhtlemise mõõde ja ma soovin seetõttu õnnitleda raportööri. Halvim, mis võib juhtuda ELi kohustusega ülemaailmse põhiliste inimõiguste edendamisel oleks selle muutumine isoleeritud küsimuseks, millega tegeldaks eraldi. Vastupidine variant ja minu meelest õige valik, on suhtuda inimõiguste edendamisse kui eetilisse kohustusse, mis on iseenesestmõistetav, ning kui ELi huvisse seni, kuni esineb ebastabiilsust tulenevalt rändevoost ning poliitilisi ja sõjalisi pingeid, inimõiguste rikkumisi, mis omakorda kutsuvad esile kriise, mille tagajärjel muutub maailm ohtlikumaks kohaks. Seepärast olen peamise küsimusega nõus, kuid meetmete küsimus vajab kaalumist. Kui EL oleks pidanud hoidma suhteid ainult inimõigusi austavate riikidega, nagu meie neid kaitseme, siis oleks me suhteid arendanud ainult mõne üksiku riigiga. Ümberpöördult, kui Euroopa Liit oleks alati valinud suhtlemise reaalmajanduslikest huvidest, energia, geostrateegia ja muude huvide alusel, siis oleks ta varsti avastanud, et vahetute eeliste kaitsmine tekitab suuremaid ohte tulevikus. Peame lootma tasakaalustatud ELi strateegiale, mis hõlmab tõelist ja kvantifitseeritud inimõiguste edendamist välispoliitika kavas. Vahendite eraldamine ilma, et annaks hinnangut saavutatud tulemustele, ei ole õige, nagu pole õige kedagi silmakirjalikult kiita ettepanekute eest, mis kunagi ei realiseeru. Sellega seoses on järgmine ELi–Aafrika tippkohtumine võimalus, millest ei tohi ilma jääda. Kui tahame Aafrikat ja aafriklasi aidata – ja me tahame seda –, peame olema ühtmoodi helded ja nõudlikud. Nagu ma varem ütlesin, ei saa me suhteid luua ainult põhiõigusi austavate riikidega, kuid peame jääma kindla veendumuse juurde, et inimõigused on osa meie välispoliitikast nende riikide suunas. Vastasel korral alistume mõne diktaatori jõule ja anname signaali mitte meie heast tahtest, vaid poliitilise suutlikkuse puudumisest ja läbirääkimiste võimekuse puudumisest. Parem maailm, proua juhataja, on turvalisem maailm ja Euroopa ei tohi segi ajada diplomaatia pehmet jõudu unistuste jõuga, või veel hullem üldse ilma jõuta."@et⁵ "Arvoisa puhemies, hyvät parlamentin jäsenet, käsittelemämme mietintö ansaitsee tukemme ennen kaikkea siksi, että siinä käsitellään hyvin monipuolisesti ja yksityiskohtaisesti Euroopan unionin ulkosuhteille erittäin tärkeää aihetta, minkä vuoksi haluan kiittää esittelijää. Pahin, mitä voisi tapahtua Euroopan unionin sitoumukselle edistää kokonaisvaltaisesti ihmisoikeuksia, olisi se, että siitä tulisi erillinen, muista aiheista erillään käsiteltävä kysymys. Vaihtoehto ja minusta oikea valinta olisi se, että ihmisoikeuksien edistäminen nähtäisiin sekä eettisenä velvollisuutena – ja tämä täysin itsestään selvistä syistä – että EU:n oman edun mukaisena tehtävänä, sikäli kuin ihmisoikeusrikkomuksiin liittyvä epävakaus, siirtolaisvirrat sekä poliittiset ja sotilaalliset jännitteet synnyttävät kriisejä, jotka tekevät maailmasta entistä vaarallisemman. Olen siis samaa mieltä peruskysymyksestä, mutta meidän olisi syytä tarkastella metodeja. Jos EU haluaa ylläpitää suhteita vain puolustamiamme ihmisoikeuksia kunnioittaviin maihin, meillä olisi tiiviit suhteet vain muutamiin maihin. Sitä vastoin jos Euroopan unioni valitsisi aina taloudellisten, energiaa koskevien, geostrategisten ja muiden etujen realismin, se huomaisi pian, että suoranaisten etujen puolustamisen sijaan se vain loisi lisää vaaratekijöitä tulevaisuuteen. Meidän olisi toivottava yhtenäistä EU:n strategiaa, joka kattaisi konkreettisen ja mitattavissa olevan ihmisoikeuksien edistämisen EU:n ulkopoliittisella asialistalla. Emme voi osoittaa budjettivaroja arvioimatta niiden käytön tuloksia tai lausua kauniita sanoja ehdotuksista, jotka eivät koskaan toteudu. Seuraava EU:n ja Afrikan välinen huippukokous tarjoaakin tilaisuuden, jota ei pidä hukata. Jos haluamme, ja me haluamme, auttaa Afrikkaa ja afrikkalaisia, meidän on oltava avokätisiä ja vaativia samassa mitassa. Emme saa pettää itseämme ja luulla, kuten totesin, että voimme luoda suhteet vain perusarvoja kunnioittaviin maihin, vaan meidän on säilytettävä vakauksemme, että ihmisoikeusasia on osa noiden maiden kanssa harjoittamaamme suhdepolitiikkaa. Muutoin antaisimme periksi diktatuureille ja hyvän tahdon viestin sijasta viestittäisimme poliittisen kyvyn ja neuvottelutaidon puutteesta. Arvoisa puhemies, entistä parempi maailma olisi turvallisempi maailma. Eurooppa ei saa sotkea diplomatiansa pehmeää valtaa kuvitteelliseen valtaan, tai vielä pahempaa, vallan puutteeseen."@fi⁷ "Madame la Présidente, Chers collègues, le rapport dont nous débattons mérite avant tout notre soutien car il examine de long en large un sujet qui revêt une grande importance pour la dimension extérieure de l'Union européenne et je souhaite ainsi féliciter le rapporteur. La pire chose qui puisse arriver à l’engagement de l’Union européenne envers la promotion mondiale des droits de l’homme fondamentaux serait que ceux-ci deviennent une question isolée, traitée séparément. L’alternative, qui constitue à mon sens la bonne option, est de considérer la promotion des droits de l’homme comme une obligation éthique, pour des raisons qui vont de soi. Cela également dans l'intérêt de l'UE dans la mesure où l'instabilité, les flux migratoires et les tensions politiques et militaires afférents aux violations des droits de l'homme entraînent des crises qui font de ce monde un lieu plus dangereux. J’approuve ainsi la question fondamentale, mais il faut que nous étudiions la question de la méthode. Si l'UE ne maintenait des relations qu’avec les pays qui respectent les droits de l’homme tels que nous les défendons, nos relations fermes ne se limiteraient qu’à quelques pays. À l’opposé, si l’Union européenne suivait toujours la voie du réalisme économique, énergétique, géostratégique et d'autres intérêts, elle se rendrait vite compte qu'au lieu de défendre des intérêts immédiats, elle crée plutôt de plus grands dangers pour l’avenir. Nous avons besoin d’une stratégie européenne cohérente qui inclut la promotion tangible et quantifiable des droits de l’homme dans l’agenda de la politique extérieure de l’UE. Il est hors de question d'allouer des fonds budgétaires sans évaluer les résultats de leur application ou de n’approuver des propositions qu’en paroles, qui ne sont ensuite jamais concrétisées. Le prochain sommet UE-Afrique est une opportunité à ne pas manquer à cet égard. Si nous voulons venir en aide à l’Afrique et aux Africains, et c’est ce que nous voulons, nous devons être tout aussi généreux qu'exigeants. Comme je l’ai dit, nous ne nous faisons pas d'illusions: nous ne pouvons forger des relations qu'avec les pays qui respectent des valeurs fondamentales. Il n'en reste pas moins que nous devons garder la conviction que l'agenda des droits de l'homme fait partie intégrante de notre politique dans le cadre de nos relations avec ces pays. Dans le cas contraire, nous devrions nous plier à la volonté de certains dictateurs, ce qui donnerait un signal non pas de bonne volonté mais de notre manque de poids politique et de pouvoir de négociation. Un monde meilleur, Madame la Présidente, est un monde plus sûr et l'Europe ne peut pas confondre le pouvoir non contraignant de sa diplomatie avec un pouvoir imaginatif, ou pire encore, un pouvoir inexistant."@fr⁸ "Elnök asszony, hölgyeim és uraim! A most tárgyalt jelentés elsősorban amiatt érdemli meg, hogy támogassuk mert széles látókörben és részletesen vizsgál meg egy olyan témát, amely igen fontos az Európai Unió külső dimenziója számára és ezért gratulálnom is kell az előadónak. A legrosszabb, ami az Európai Uniónak az alapvető emberi jogok globális előmozdításával kapcsolatos kötelezettségvállalásával történhet az az, ha ez önállóan kezelt, elszigetelt kérdéssé válik. Az alternatíva – ami szerintem a helyes választás – az az, hogy az emberi jogok előmozdítását magától értetődő okok miatt etikai kötelességünknek és ugyanakkor uniós érdeknek tekintsük, amennyiben az emberi jogok megsértéseivel kapcsolatos instabilitás, migrációs áramlások, valamint politikai és katonai feszültségek olyan válságokhoz vezetnek, amelyek a világot veszélyesebb hellyé teszik. Ezért egyetértek az alapvető kérdéssel, de a módszer kérdését is meg kell vizsgálnunk. Ha az EU csak olyan országokkal akarná fenntartani a kapcsolatokat, amelyek tiszteletben tartják és védik az emberi jogokat, akkor szilárd kapcsolataink csak egypár országra terjednének ki. Megfordítva: ha az Európai Unió mindig a gazdasági, energetikai, geostratégiai és más érdekekkel kapcsolatos valószerűséget választaná, hamar rádöbbenne, hogy ahelyett, hogy a közvetlen előnyöket védi, valójában inkább nagyobb veszélyeket teremt a jövő számára. Amiben reménykedünk kell, az egy koherens uniós stratégia, amely magába foglalja az emberi jogok kézzelfogható és számszerűen mérhető előmozdítását a külpolitikai napirendjén. Nem megoldás az, ha költségvetési pénzeszközöket osztunk szét anélkül, hogy értékelnénk alkalmazásuk eredményét vagy ha képmutatóan állunk a soha meg nem valósult javaslatokhoz. Ezzel kapcsolatban a következő EU-afrikai csúcstalálkozó kihagyhatatlan lehetőség. Ha segíteni akarunk Afrikán és az afrikaiakon – márpedig akarunk –, akkor nagylelkűnek kell lennünk és egyenlő intézkedést kell igényelnünk. Mint már mondtam: nem áltathatjuk magunkat azzal, hogy csak olyan országokkal létesítünk kapcsolatokat, amelyek tiszteletben tartják az alapvető értékeket, hanem fenn kell tartanunk azon meggyőződésünket, hogy az emberi jogi menetrend az említett országokkal meglévő kapcsolatainkra irányuló politika része. Máskülönben be kellene hódolnunk a diktátorok erejének és nem jó szándékunkról, hanem politikai képességünk és tárgyalóerőnk hiányáról küldünk jelzést. Egy jobb világ, elnök asszony, egy biztonságosabb világ és Európa nem tévesztheti össze diplomáciájának gyenge erejét az álmodozás erejével vagy – ami még rosszabb – a teljes erőtlenséggel."@hu¹¹ "Signora Presidente, onorevoli colleghi, la relazione oggetto di questa discussione è degna del nostro sostegno, innanzi tutto perché analizza nel dettaglio e ampiamente una tematica che è di grande rilievo per la dimensione esterna dell’Unione europea, e vorrei quindi congratularmi con la relatrice. La cosa peggiore che potrebbe capitare all’impegno dell’Unione europea nel campo della promozione globale dei diritti umani fondamentali sarebbe se questi divenissero una questione isolata, affrontata separatamente. L’alternativa, a mio parere quella giusta, è di considerare la promozione dei diritti umani sia come un dovere morale, per ovvie ragioni, sia per tutelare gli interessi dell’Unione europea, poiché l’instabilità, i flussi migratori e le tensioni politiche e militari legate alle violazioni dei diritti umani danno origine a crisi che rendono il mondo più pericoloso. Condivido quindi la questione di fondo, ma dobbiamo fare delle considerazioni relative al metodo. Se l’Unione europea dovesse intrattenere relazioni soltanto con i paesi che rispettano i diritti umani secondo gli europei, allora le nostre relazioni si limiterebbero a pochi paesi. Se invece l’Unione dovesse perseguire la strada della all’insegna degli interessi economici, energetici, geostrategici e così via, scoprirebbe ben presto che, piuttosto che tutelare dei benefici immediati, sta creando pericoli futuri ancora più grandi. Dobbiamo sperare in una strategia comunitaria coerente, che includa nella sua agenda di politica estera la promozione tangibile e quantificabile dei diritti umani. Non possiamo permetterci di stanziare fondi di bilancio senza valutare i risultati della loro attuazione oppure riempirci la bocca di proposte che non vengono mai realizzate. A tale riguardo, il prossimo vertice UE-Africa rappresenta un’occasione da non mancare. Se vogliamo aiutare l’Africa e gli africani – e lo vogliamo – dobbiamo essere generosi ed esigenti in egual misura. Come ho già detto, non dobbiamo illuderci di poter instaurare relazioni solo con i paesi che rispettano i valori fondamentali, ma dobbiamo mantenere viva la convinzione che la questione dei diritti umani è parte integrante della nostra politica per le relazioni con tali paesi, altrimenti ci piegheremmo alla forza di qualche dittatore e daremmo un segnale non di buona volontà politica, bensì di mancanza di capacità politica e di potere negoziale. Un mondo migliore, signora Presidente, è un mondo più sicuro, e l’Europa non può confondere il della sua diplomazia con il o, peggio ancora, con una totale mancanza di potere."@it¹² "Ponia Pirmininke, ponios ir ponai, svarstomą pranešimą reikia paremti visų pirma todėl, kad jame plačiai ir išsamiai nagrinėjamos su Europos Sąjungos užsienio dimensija glaudžiai susiję temos, todėl noriu pasveikinti pranešėją. Blogiausia, kas gali nutikti Europos Sąjungos indėlio į visuotinį pagarbos fundamentalioms žmogaus teisėms skatinimą kontekste, yra požiūris į šią problemą kaip į nesusijusį klausimą, kuris sprendžiamas atskirai. Kitas, manau, teisingas požiūris yra pagarbos žmogaus teisėms diegimą laikyti moraline pareiga, tuo labiau, kad priežastys yra akivaizdžios, o ES interesai lig šiol siejosi su nestabilumu, migracijos srautais ir politine bei karine įtampa, kurios turi įtakos žmogaus teisių pažeidimams, sukelia krizines situacijas ir paverčia pasaulį vis pavojingesniu. Todėl sutinku su esminiu klausimu, bet turime apsvarstyti ir metodo klausimą. Jei ES ketina palaikyti santykius tik su tomis šalimis, kuriose gerbiamos mūsų ginamos žmogaus teisės, tada mūsų santykiai apsiribos tik keliomis valstybėmis. Tačiau jei Europos Sąjunga visada rinksis atstovauti realiems ekonominiams, energetiniams ir geostrateginiams interesams, netrukus paaiškės, kad užuot puoselėjus trumpalaikius pranašumus, ji iš tiesų kuria didelius pavojus ateityje. Turime tikėtis, kad į užsienio politikos darbotvarkę bus įtrauktas uždavinys sukurti vieningą ES strategiją, kuria bus siekiama akivaizdžiai ir apčiuopiamai palaikyti žmogaus teises. Nėra efektyvu skirti biudžetinį finansavimą neįvertinus jo panaudojimo efektyvumo arba pritarti siūlymams, kurie niekada nebus įgyvendinti. Kalbant apie tai, reikia pasakyti, kad negalima neišnaudoti progos, kurią turėsime kito ES ir Afrikos viršūnių susitikimo metu. Jei norime padėti Afrikai ir afrikiečiams – o to mes norime, – turime būti tiek pat dosnūs ir kiek ir griežti. Kaip jau sakiau, negalima puoselėti iliuzijų, kad pavyks palaikyti santykius tik su tomis šalimis, kuriose gerbiamos fundamentalios vertybės – turime tvirtai laikytis nuomonės, kad žmogaus teisių klausimas yra mūsų ryšių su tomis valstybėmis politikos dalis. Priešingu atveju mes pasiduosime diktatoriškai jėgai, o tai rodys ne mūsų gerus ketinimus, bet politinį nepajėgumą ir silpnas derybines pozicijas. Geresnis pasaulis, ponia Primininke, yra saugus pasaulis ir Europa negali painioti savo diplomatinių sugebėjimų su silpnavališkumu arba, dar blogiau, visišku valios nebuvimu."@lt¹⁴ "Priekšsēdētājas kundze, dāmas un kungi! Ziņojums, kuru mēs šodien apspriežam, ir pelnījis mūsu atbalstu vispirms tāpēc, jo tajā plaši un detalizēti aplūkots Eiropas Savienības ārējai dimensijai ārkārtīgi svarīgs temats, un tādēļ es vēlētos apsveikt referenti. Sliktākais, kas var notikt ar Eiropas Savienības vispārējām saistībām par atbalstu cilvēka pamattiesībām, būtu tas, ja tas kļūtu par izolētu, atsevišķi izskatāmu jautājumu. Man šķiet, ka alternatīva, pareizais viedoklis ir uzskatīt cilvēktiesību atbalstu gan par ētisku pienākumu, kas ir pašsaprotami, gan ES interešu jomu, jo nestabilitāte, migrācijas plūsmas, politiskā un militārā spriedze, kas saistīta ar cilvēktiesību pārkāpumiem, izraisa krīzes, kuru rezultātā pasaule kļūst par bīstamu vietu. Tādēļ es piekrītu fundamentālajam jautājumam, taču mums ir jāizskata jautājums par metodi. Ja ES ir jāsaglabā attiecības tikai ar tādām valstīm, kurās ievēro cilvēktiesības tā, kā mēs tās aizstāvam, tad mums būtu stingras attiecības tikai ar dažām valstīm. Un otrādi, ja Eiropas Savienība vienmēr izvēlētos reālismu ekonomikā, enerģētikā, ģeostratēģijā un citās interesēs, tā drīz vien atklātu, ka tā vietā, lai aizstāvētu tūlītējas priekšrocības, patiesībā ir radīti lielāki draudi nākotnei. Mums ir jācer uz saskaņotu ES stratēģiju, kuras ārpolitikas darba kārtībā ir iekļauts taustāms un novērtējams atbalsts cilvēktiesībām. Tā nav iespēja piešķirt budžeta līdzekļus, nenovērtējot to izlietojuma rezultātus vai tukši runāt par priekšlikumiem, kuri nekad netiks īstenoti. Attiecībā uz to ES un Āfrikas valstu samits it iespēja, kuru nedrīkst palaist garām. Ja mēs vēlamies palīdzēt Āfrikai un Āfrikas iedzīvotājiem – un mēs to gribam – mums ir jābūt vienlīdz dāsniem un prasīgiem. Kā jau teicu, mēs nemaldinām sevi, ka varam atbalstīt attiecības tikai ar tām valstīm, kuras atzīst pamatvērtības, bet mums ir jāsaglabā pārliecība, ka cilvēktiesību programma ir iekļauta mūsu attiecību politikā ar šīm valstīm. Pretējā gadījumā mēs palielināsim kāda diktatora spēku un parādīsim nevis savu labo gribu, bet gan politisko nespēju un spēka trūkumu sarunās. Labāka pasaules, priekšsēdētājas kundze, ir drošāka pasaule, un Eiropa nevar sajaukt diplomātijas maigo spēku ar sapņu spēku, vai, vēl ļaunāk, vispār ar nespēku."@lv¹³ "Senhora Presidente, caros Colegas, o relatório que estamos a debater merece o nosso apoio, desde logo pela extensão e detalhe com que analisa um aspecto de grande relevância para a dimensão externa da União Europeia e, queria, por isso, felicitar a relatora. O pior que poderia acontecer ao empenho da União Europeia na promoção global dos direitos humanos fundamentais seria que essa fosse uma questão isolada, tratada à parte. A alternativa, a boa opção, creio, é a que considera que a promoção dos direitos humanos é tanto um dever ético, que não carece de justificação, como um interesse da União Europeia na medida em que a instabilidade, os fluxos migratórios e as tensões político-militares que estão associadas à sua violação, provocam crises que tornam o mundo num lugar mais perigoso. Concordando, portanto, quanto à questão de fundo, importa analisar a questão do método. Se a União Europeia se relacionasse apenas com países que respeitam os direitos humanos, conforme os defendemos, seriam poucos os países com os quais manteríamos relações sólidas. Inversamente, se a União Europeia optasse sempre pelo realismo dos interesses económicos, energéticos, geoestratégicos ou outros, cedo descobriria que em vez de defender vantagens imediatas, estava, isso sim, a criar maiores perigos futuros. Aquilo que devemos esperar é que a União Europeia tenha uma estratégia coerente que passe pela inclusão da promoção dos direitos humanos na sua agenda externa, de uma forma tangível e mensurável. Despender verbas sem avaliar o resultado da sua utilização, ou proclamar propósitos que não se concretizam, não é uma opção. Nesta matéria, a próxima Cimeira UE-África é uma oportunidade que não pode ser perdida. Se queremos ajudar África e os africanos – e queremos -, teremos de ser tão generosos quanto exigentes. Não temos, já o disse, a ilusão de apenas nos relacionarmos com países respeitadores dos valores fundamentais, mas temos de ter a convicção de que a Agenda dos direitos humanos faz parte da nossa política para com esses países. O contrário seria ceder à força de um qualquer ditador e um sinal, não de boa vontade, mas de falta de capacidade política e de força negocial. Um mundo melhor, Senhora Presidente, é um mundo mais seguro e a Europa não pode confundir o da sua diplomacia com o ou pior ainda, com ."@mt¹⁵ "Mevrouw de Voorzitter, dames en heren, het verslag waarover we debatteren verdient onze steun in de eerste plaats omdat het in de breedte en in detail een onderwerp onderzoekt dat zeer relevant is voor de externe dimensie van de Europese Unie. Daarom wil ik de rapporteur feliciteren. Het ergste dat kan gebeuren voor de verplichting van de Europese Unie om mondiaal de mensenrechten te bevorderen, is dat dit een geïsoleerde kwestie wordt die afzonderlijk wordt behandeld. Het alternatief, en volgens mij de juiste optie is de bevordering van mensenrechten als een ethische plicht te beschouwen, om voor de hand liggende redenen, maar ook in het belang van de EU in zoverre de instabiliteit, migratiestromen en politieke en militaire spanningen in samenhang met schendingen van mensenrechten aanleiding vormen voor crises die de wereld gevaarlijker maken. Ik ben het daarom eens met de fundamentele vraag, maar we behoren te kijken naar de kwestie van de methode. Als de EU alleen betrekkingen onderhoudt met landen die mensenrechten respecteren zoals wij ze verdedigen, zullen onze vaste betrekkingen zich slechts tot enkele landen uitstrekken. Omgekeerd, als de Europese Unie altijd zou kiezen voor het realisme van energiebelangen of van economische, geostrategische of andere belangen zou zij spoedig ontdekken dat zij in plaats van het beschermen van onmiddellijke voordelen in feite grotere gevaren voor de toekomst schept. We moeten hopen op een coherente strategie van de EU die tastbare en meetbare bevordering van mensenrechten voor haar agenda inzake buitenlands beleid omvat. Het is geen optie om begrotingsgelden toe te kennen zonder de resultaten van hun toepassing te evalueren of om lippendienst te bewijzen aan voorstellen die nooit worden gerealiseerd. In dit verband is de volgende top EU-Afrika een gelegenheid die niet mag worden gemist. Als we Afrika en de Afrikanen willen helpen – en dat willen we – moeten we in gelijke mate genereus zijn en eisen stellen. We houden onszelf niet voor de gek als we alleen betrekkingen smeden met landen die grondrechten respecteren, maar we moeten de overtuiging hebben dat de mensenrechtenagenda een deel van ons beleid is met betrekking tot deze landen. Anders moeten we bezwijken voor de macht van een of andere dictator en een signaal geven, niet van onze inschikkelijkheid, maar van ons gebrek aan politieke bekwaamheid en vermogen tot onderhandelen. Een betere wereld, Mevrouw de Voorzitter, is een veiliger wereld en Europa kan niet de zachte macht van zijn diplomatie verwarren met gedroomde macht of, nog erger, met een totaal gebrek aan macht."@nl³ "Pani przewodnicząca, panie i panowie! Omawiane przez nas sprawozdanie wymaga w pierwszym rzędzie naszego poparcia, ponieważ zawiera bardzo szeroką i szczegółową analizę bardzo istotnego dla wymiaru zewnętrznego Unii Europejskiej tematu. Dlatego też chciałabym pogratulować sprawozdawczyni. Najgorszą rzeczą, jaka może się przydarzyć w związku z zobowiązaniem Unii Europejskiej do propagowania na całym świecie podstawowych praw człowieka, byłoby traktowanie go jako odrębnej kwestii, załatwianej osobno. Alternatywą i, jak myślę właściwym wyborem, jest uznanie promocji praw człowieka zarówno za obowiązek etyczny, z oczywistych względów, jak i za interes UE, ponieważ brak stabilności, ruchy migracyjne oraz napięcia wojskowe i polityczne będące skutkami łamania praw człowieka, są przyczynami kryzysów, które czynią ze świata miejsce bardziej niebezpieczne. Dlatego też zgadzam się z podstawowym pytaniem, ale też powinniśmy przeanalizować zagadnienie metody. Gdyby UE miała utrzymywać stosunki wyłącznie z państwami przestrzegającymi praw człowieka tak, jak my ich bronimy, to nasze bliskie stosunki ograniczałyby się tylko do kilku krajów. I odwrotnie, gdyby Unia Europejska zawsze miała optować za realizmem z uwagi na interesy gospodarcze, energetyczne, geostrategiczne i inne, to wkrótce odkryłaby, że zamiast obrony natychmiastowych korzyści, w istocie szykowałaby na przyszłość większe niebezpieczeństwa. Musimy mieć nadzieję, że wypracujemy spójną strategię UE, która będzie obejmować w planach polityki zagranicznej namacalną i policzalną promocję praw człowieka. Przyznawanie środków z budżetu bez dokonania oceny wyników ich zastosowania lub składanie gołosłownych propozycji, które nigdy nie zostaną urzeczywistnione, nie stanowi rozwiązania. W odniesieniu do tego, kolejny szczyt UE - Afryka jest okazją, której nie możemy zaprzepaścić. Jeśli chcemy pomóc Afryce i Afrykanom - a pomagamy - to musimy być w równym stopniu hojni, jak i wymagający. Jak już mówiłem, nie próbujemy łudzić się, że potrafimy ukształtować wyłącznie stosunki z tymi krajami, które szanują wartości podstawowe, ale musimy zachować przekonanie, że program praw człowieka stanowi element naszej polityki w stosunkach z tymi krajami. W przeciwnym bowiem razie damy siłę jakiemuś dyktatorowi i wyślemy sygnał, nie sygnał naszej dobrej woli, ale braku umiejętności politycznych i siły w negocjacjach. Pani przewodnicząca! Lepszy świat to bezpieczniejszy świat i Europa nie może mylić miękkiej siły swojej dyplomacji z siłą rojeń, lub co gorsza - z całkowitą bezsiłą."@pl¹⁶ "Senhora Presidente, caros Colegas, o relatório que estamos a debater merece o nosso apoio, desde logo pela extensão e detalhe com que analisa um aspecto de grande relevância para a dimensão externa da União Europeia e, queria, por isso, felicitar a relatora. O pior que poderia acontecer ao empenho da União Europeia na promoção global dos direitos humanos fundamentais seria que essa fosse uma questão isolada, tratada à parte. A alternativa, a boa opção, creio, é a que considera que a promoção dos direitos humanos é tanto um dever ético, que não carece de justificação, como um interesse da União Europeia na medida em que a instabilidade, os fluxos migratórios e as tensões político-militares que estão associadas à sua violação, provocam crises que tornam o mundo num lugar mais perigoso. Concordando, portanto, quanto à questão de fundo, importa analisar a questão do método. Se a União Europeia se relacionasse apenas com países que respeitam os direitos humanos, conforme os defendemos, seriam poucos os países com os quais manteríamos relações sólidas. Inversamente, se a União Europeia optasse sempre pelo realismo dos interesses económicos, energéticos, geoestratégicos ou outros, cedo descobriria que em vez de defender vantagens imediatas, estava, isso sim, a criar maiores perigos futuros. Aquilo que devemos esperar é que a União Europeia tenha uma estratégia coerente que passe pela inclusão da promoção dos direitos humanos na sua agenda externa, de uma forma tangível e mensurável. Despender verbas sem avaliar o resultado da sua utilização, ou proclamar propósitos que não se concretizam, não é uma opção. Nesta matéria, a próxima Cimeira UE-África é uma oportunidade que não pode ser perdida. Se queremos ajudar África e os africanos – e queremos -, teremos de ser tão generosos quanto exigentes. Não temos, já o disse, a ilusão de apenas nos relacionarmos com países respeitadores dos valores fundamentais, mas temos de ter a convicção de que a Agenda dos direitos humanos faz parte da nossa política para com esses países. O contrário seria ceder à força de um qualquer ditador e um sinal, não de boa vontade, mas de falta de capacidade política e de força negocial. Um mundo melhor, Senhora Presidente, é um mundo mais seguro e a Europa não pode confundir o da sua diplomacia com o ou pior ainda, com ."@ro¹⁸ "Pani predsedajúca, dámy a páni, správa, o ktorej tu dnes diskutujeme si v prvom rade zaslúži našu podporu, pretože veľmi podrobne a do hĺbky skúma tému, ktorá je pre vonkajší rozmer Európskej únie neskutočne významná a chcel by som preto pogratulovať spravodajkyni. Najhoršia vec, aká by sa mohla záväzku Európskej únie k svetovému presadzovaniu základných ľudských práv, stať by bolo, keby sa z neho stala samostatná otázka, ktorá sa rieši bez ohľadu na širší kontext. Alternatívou, správnou voľbou ako sa domnievam, je chápať presadzovanie ľudských práv ako etickú povinnosť z dôvodov, ktoré sú zrejmé, ako aj skutočnosť v záujme EÚ, keďže nestabilita, prisťahovalecké vlny a politické a vojenské napätie spojené s porušovaním ľudských práv vedú ku krízam, ktoré zo sveta robia nebezpečnejšie miesto. Preto súhlasím so základnou otázkou, ale mali by sme preskúmať otázku metódy. Ak chce EÚ udržiavať vzťahy len s krajinami, ktoré dodržiavajú ľudské práva, ako ich dodržiavame my, potom sa naše skutočné vzťahy obmedzia len na niekoľko krajín. Naopak, ak chce Európska únia vždy konať v súlade s realizmom hospodárskych, energetických, geostrategických a iných záujmov, veľmi skoro príde na to, že presadzovanie momentálnych výhod vedie vlastne ku generovaniu nebezpečenstiev pre budúcnosť. Musíme dúfať v koherentnú stratégiu EÚ, ktorá zahŕňa hmatateľný a merateľný pokrok v oblasti ľudských práv v rámci jej programu vonkajšej politiky. Nie je možnosťou vyčleňovať rozpočtové prostriedky bez hodnotenia výsledku ich uplatnenia alebo vyjadrovať neúprimnú podporu návrhom, ktoré sa nikdy nezrealizujú. V tejto súvislosti je najbližší samit EÚ – Afrika príležitosťou, ktorú si nemôžeme nechať ujsť. Ak hodláme pomôcť Afrike a Afričanom, a to hodláme, musíme byť veľkorysí a zároveň nároční v rovnakej miere. Ako som povedal, neklameme samých seba, že môžeme udržiavať vzťahy len s krajinami, ktoré dodržiavajú základné hodnoty, avšak musíme byť presvedčení o tom, že program v oblasti ľudských práv je súčasťou našej politiky vzťahov s týmito krajinami. Inak by sme sa podvolili sile niektorého z diktátorov a vyslali by sme signál, nie dobrej vôle, ale nedostatku politickej schopnosti a rokovacej sily. Lepší svet je, pani predsedajúca, bezpečnejší svet a Európa si nemôže zamieňať tzv. mäkkú silu svojej diplomacie s vysnívanou silou, či ešte horšie, so žiadnou silou."@sk¹⁹ "Gospa predsednica, gospe in gospodje, poročilo, o katerem razpravljamo, moramo podpreti, zlasti ker obsežno in natančno preučuje vprašanje, ki je zelo pomembno za zunanjo razsežnost Evropske unije, za kar poročevalki čestitam. Najslabše bi bilo, če bi zavezanost Evropske unije globalnemu spodbujanju temeljnih človekovih pravic postala ločeno vprašanje, ki se obravnava posebej. Nadomestna možnost, ki je po mojem mnenju najustreznejša, je obravnavanje spodbujanja človekovih pravic kot etične dolžnosti zaradi očitnih razlogov in kot interesa EU, saj nestabilnost, migracijski tokovi ter politične in vojaške napetosti v zvezi s kršitvami človekovih pravic povzročajo krize, zaradi katerih postaja svet nevarnejši. Strinjam se torej s temeljnim vprašanjem, vendar moramo razmisliti o vprašanju metode. Če želi EU ohranjati odnose le z državami, ki spoštujejo človekove pravice, ki jih zagovarjamo, bomo imeli trdne odnose le z nekaterimi državami. In obratno, če bi se Evropska unija vedno odločila za realistični pristop v obliki gospodarskih, energetskih, geostrateških in drugih interesov, bi kmalu ugotovila, da namesto zaščite kratkoročnih prednosti dejansko ustvarja še večjo nevarnost za prihodnost. Prizadevati si moramo za skladno strategijo EU, ki v svojem zunanjepolitičnem programu vključuje konkretno in količinsko merljivo spodbujanje človekovih pravic. Proračunskih sredstev ni mogoče dodeljevati brez ocenjevanja rezultatov njihove uporabe ali s hinavskim podpiranjem predlogov, ki se nikoli ne uresničijo. V zvezi s tem je naslednji vrh EU-Afrika priložnost, ki je ne smemo zamuditi. Če želimo pomagati Afriki in njenim prebivalcem, moramo biti hkrati in v enaki meri radodarni in zahtevni. Ne slepimo se, da lahko odnose vzpostavimo le z državami, ki spoštujejo temeljne vrednote, vendar moramo ohraniti prepričanje, da so človekove pravice del naše politike za odnose s temi državami. Sicer bi dopuščali oblast nekaterih diktatorjev in ne bi posredovali signala naše dobre volje, ampak pomanjkanja politične sposobnosti in pogajalske moči. Gospa predsednica, boljši svet je varnejši svet in Evropa mehke moči svoje diplomacije ne sme zamenjati s sanjarjenjem ali celo odsotnostjo kakršne koli moči."@sl²⁰ "Fru talman, mina damer och herrar! Det betänkande som vi debatterar förtjänar vårt stöd eftersom man grundligt undersöker ett ämne som är högst relevant för EU:s yttre dimension, och jag vill därför gratulera föredraganden. Det värsta som kan hända i samband med EU:s engagemang för att främja de grundläggande mänskliga rättigheterna i världen skulle vara att det blev en isolerad fråga som behandlades separat. Alternativet, det rätta valet menar jag, är att betrakta främjandet av de mänskliga rättigheterna som både en moralisk plikt, av uppenbara skäl, och som att det ligger i EU:s intresse eftersom den instabilitet, de migrationsströmmar och de politiska och militära oroligheter som kopplas till brott mot de mänskliga rättigheterna ger upphov till kriser som gör världen till en farligare plats. Jag instämmer därför i den grundläggande frågeställningen, men vi bör undersöka vilken metod vi ska använda. Om EU bara skulle ha förbindelser med länder som respekterar de mänskliga rättigheterna på samma sätt som vi, skulle dessa förbindelser endast omfatta ett fåtal länder. Om EU på omvänt sätt alltid skulle ta hänsyn till ekonomiska, energimässiga, geostrategiska och andra intressen skulle man snart upptäcka att man i stället för att försvara omedelbara fördelar skapade större framtida risker. Vad vi måste hoppas på är en sammanhållen EU-strategi som innefattar ett märkbart och kvantifierbart främjande av de mänskliga rättigheterna på den utrikespolitiska dagordningen. Det är inget alternativ att tilldela budgetmedel utan att utvärdera resultatet av tillämpningen av dessa medel eller låtsas stödja förslag som aldrig genomförs. I detta sammanhang är nästa toppmöte mellan EU och Afrika ett tillfälle som man inte får missa. Om vi vill hjälpa Afrika och afrikanerna – och det vill vi – måste vi vara lika generösa som kravställande. Vi får inte, som jag nämnde, lura oss själva att tro att vi bara kan upprätta förbindelser med länder som respekterar de grundläggande värdena, utan vi måste bevara övertygelsen att dagordningen för de mänskliga rättigheterna är en del av vår politik för förbindelserna med dessa länder. I annat fall skulle vi böja oss för någon diktators idéer och sända ut ett budskap som inte handlar om goodwill utan om vår brist på politisk förmåga och förhandlingsstyrka. En bättre värld är en säkrare värld och EU får inte blanda ihop den mjuka kraften hos sin diplomati med fantiserad kraft, eller ännu värre, med ingen kraft alls."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Luís Queiró (PPE-DE ). –"^18,15,17 "Realpolitik"¹² "dream power"^18,15,17,12 "no power at all"^18,15,17 "soft power"^18,15,17,12 "standard"¹²