Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-09-05-Speech-3-345"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2007-09-05"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Funcţionarea dialogurilor şi a consultărilor cu ţări terţe cu privire la drepturile omului (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"pt"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20070905.24.3-345"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2007-09-05-Speech-3-346⁶
lpv:speaker	lp:Ana Gomes⁶
lpv:spoken text	"Felicitei a colega Elena Valenciano por este importante relatório que faz propostas concretas para envolver o Parlamento Europeu nos diálogos políticos sobre direitos humanos mantidos pelo Conselho e pela Comissão. Não se procura apenas reforçar interinstitucionalmente a União Europeia como actor global. Trata-se de aproveitar a mais-valia que a participação do Parlamento Europeu pode trazer à substância desses diálogos e aos seus resultados práticos, numa área em que a insensibilidade e o acanhamento de vários governos e instâncias europeias, lamentavelmente, contrasta com o empenho e a liderança histórica do Parlamento Europeu, órgão representativo da voz dos cidadãos europeus. Temos de reconhecer que abundam casos de incoerência que descredebilizam a Europa. Já esta manhã, no debate sobre terrorismo, verberei a colaboração de governos europeus com o programa de deslocalização da tortura da Administração Bush. Mas voltemo-nos também para a política europeia de desenvolvimento, que é suposta promover a boa governação, e, portanto, os direitos humanos. A actual Presidência portuguesa pretende até aprofundar as relações europeias neste quadro com África. Mas como explicar que a Comissão e o Conselho Europeu falham no mais básico, em utilizar instrumentos que já têm ao seu alcance, como por exemplo a Acordo de Cotonou, com cláusulas específicas em matéria de direitos humanos? Para 77 milhões de etíopes e muitos outros milhões de africanos está hoje bem claro que a UE não leva a sério o Acordo de Cotonou. Entre deputados eleitos, jornalistas e activistas que foram encarcerados na Etiópia a seguir às eleições de 2005, observada por uma Missão da União Europeia, 38 foram recentemente libertados graças a reiteradas pressões deste Parlamento e perante o incompreensível silêncio do Conselho. Mas ainda continuam presos outros, como Netsanet Demissie e Daniel Bekele. Vão eles alguma vez acreditar em Cotonou e na UE? Exemplos de demissão e até de deprimente sujeição por parte de responsáveis da UE ocorrem por todo o globo - de Adis Abeba a Pequim, de Moscovo a Riade, de Teerão a Havana. Esperemos que não se confirmem as notícias de que um Comissário europeu teria, recentemente, pedido desculpas ao Governo do Sudão, a fim de evitar a expulsão de delegados locais da Comissão."@pt¹⁷
lpv:spokenAs	substitute; Delegation for relations with the NATO Parliamentary Assembly (2007-03-14--2009-07-13)²³ substitute; DEVE (2007-01-31--2009-07-13)²³ member; PES (2004-07-20--2009-07-13)²³ substitute; Delegation for relations with the United States (2007-03-14--2009-07-13)²³ member; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2004-09-15--2009-07-13)²³ unknown; Partido Socialista (2004-07-20--2009-07-13)²³ substitute; FEMM (2007-01-31--2009-07-13)²³ member; AFET (2007-01-31--2009-07-13)²³ vice-chair; SEDE (2007-01-31--2009-07-13)²³
lpv:translated text	"Gratuluji své kolegyni paní Valencianové k její významné zprávě, ve které konkrétně navrhuje začlenění Parlamentu do dialogů o lidských právech, které vedou Rada a Komise. Nejde jen o otázku pokusu o posílení úlohy EP, kterou sehrává na meziinstitucionální úrovni. Jde o otázku pokusu využití výhod přidané hodnoty, kterou účast Evropského parlamentu může přispět k podstatě těchto dialogů a k praktickým výsledkům, ke kterým vedou v oblasti, v níž necitlivost a rozpačitost různých evropských vlád a orgánů nešťastně protiřečí závazku a historicky vedoucí pozici Evropského parlamentu, orgánu zastupujícího občany Evropy. Je nutné přiznat, že existuje množství případů nekonzistentnosti, které Evropě ubírají na důvěryhodnosti. Jen dnes ráno jsem v příspěvku do diskuse o terorismu kritizovala spolupráci evropských vlád s administrativou prezidenta Bushe v programu obchodu s mučením. Avšak zamysleme se také nad evropskou politikou rozvoje, která by měla podporovat řádnou správu věcí veřejných, a tedy i lidská práva. Současné portugalské předsednictví dokonce v této souvislosti plánuje posílit evropské vztahy s Afrikou. Proč Komise a Rada nedokážou ani nejmenším využít nástroje, které mají k dispozici, například dohodu z Cotonou, v které jsou zakotveny specifické články věnované lidským právům? Dnes je už pro 77 milionů Etiopanů a mnoho dalších milionů Afričanů zjevné, že EU nebere dohodu z Cotonou vážně. Třicet osm zvolených členů parlamentu, novinářů a aktivistů, kteří byli v Etiopii uvězněni po volbách v roce 2005, jež byly monitorovány misí Evropské unie, bylo nedávno propuštěno díky opakovanému tlaku tohoto Parlamentu a tváří v tvář nepochopitelnému mlčení ze strany Rady. Ostatní jsou však stále ve vazbě, jako Netsanet Demissie a Daniel Bekele. Budou někdy schopni uvěřit dohodě z Cotonou a EU? Příklady neschopnosti jednat nebo nechutné servilnosti ze strany představitelů EU existují na celém světě – od Addis Abeby po Peking, od Moskvy po Rijád a od Teheránu po Havanu. Doufejme, že zprávy evropského komisaře, kterými se nedávno omluvil vládě v Súdánu s cílem předejít vyhoštění místních delegátů Komise, se ukáží jako bezdůvodné."@cs¹ "Fru formand! Tillykke til fru Valenciano med hendes vigtige betænkning med konkrete forslag om at inddrage Parlamentet i den politiske dialog om menneskerettigheder, som Rådet og Kommissionen fører. Det er ikke kun et spørgsmål om at forsøge at styrke EU som global aktør på interinstitutionelt niveau. Det er et spørgsmål om at forsøge at høste fordelene ved den merværdi, som Europa-Parlamentets deltagelse kunne give til substansen i disse dialoger og de praktiske resultater, som de bidrager med til et område, hvor forskellige europæiske regeringers og organers ufølsomhed og frygtsomhed står i uheldig kontrast til Europa-Parlamentets engagement og historiske lederskab som det organ, der repræsenterer de europæiske borgere. Det må indrømmes, at der er mange tilfælde af manglende konsistens, som skader Europas troværdighed. Så sent som i dag i debatten om terror kritiserede jeg de europæiske regeringers samarbejde med Bushregeringens program om handel med tortur. Men lad os også se på den europæiske udviklingspolitik, som formodes at fremme god regeringsførelse og dermed menneskerettigheder. Det nuværende portugisiske formandskab forsøger endda at styrke de europæiske forbindelser til Afrika i denne forbindelse. Hvorfor undlader Kommissionen og Rådet at bruge de instrumenter, som de allerede har til deres rådighed, f.eks. Cotonouaftalen, som indeholder specifikke artikler om menneskerettigheder? Det er allerede tydeligt i dag for 77 millioner etiopiere og mange millioner flere afrikanere, at EU ikke tager Cotonouaftalen alvorligt. 38 valgte parlamentsmedlemmer, journalister og aktivister, som blev fængslet i Etiopien efter valget i 2005, som blev overvåget af en EU-mission, blev for nylig løsladt takket være et vedholdende pres fra Europa-Parlamentet og akkompagneret af en uforståelig tavshed fra Rådets side. Andre er imidlertid fortsat fængslet, f.eks. Netsanet Demissie og Daniel Bekele. Vil de nogensinde kunne tro på Cotonouaftalen og EU? Der er masser af eksempler på manglende handling eller sågar kvalmende kryben fra EU-repræsentanters side i hele verden - fra Addis Abeba til Beijing, fra Moskva til Riyadh og fra Teheran til Havana. Vi må håbe, at forlydenderne om, at en EU-kommissær for nylig har undskyldt over for Sudans regering for at undgå udvisning af lokale delegerede fra Kommissionen, vil vise sig at være ubegrundede."@da² "Ich beglückwünsche meine Kollegin Frau Elena Valenciano zu diesem bedeutsamen Bericht, in dem sie konkrete Vorschläge zur Einbindung des Europäischen Parlaments in die im Rat und in der Kommission geführten politischen Menschenrechtsdialoge vorlegt. Dabei handelt es ich nicht nur um den Versuch, die EU als Global Player interinstitutionell zur stärken. Es geht um den Versuch, von dem Zugewinn zu profitieren, der sich aus der Beteiligung des Europäischen Parlaments im Hinblick auf den Inhalt der Dialoge und die praktischen Ergebnisse auf einem Gebiet ergeben könnte, auf dem die mangelnde Sensibilität und Zaghaftigkeit mehrerer europäischer Regierungen und Einrichtungen bedauerlicherweise im Kontrast zu dem Engagement und der historischen Führungsposition des Europäischen Parlaments stehen, des Gremiums, das die Stimme der Bürgerinnen und Bürger Europas repräsentiert. Wir müssen eingestehen, dass es zahlreiche Fälle von Unstimmigkeiten gibt, die Europas Glaubwürdigkeit abträglich sind. Erst heute Morgen, während der Aussprache über den Terrorismus kritisierte ich die Mitwirkung der europäischen Regierungen am Auftragsfolter-Programm der Bush-Regierung. Doch wenden wir uns auch der europäischen Entwicklungspolitik zu, von der behauptet wird, dass sie eine verantwortungsbewusste Staatsführung und damit die Menschenrechte fördere. Die aktuelle portugiesische Präsidentschaft strebt in diesem Zusammenhang sogar den Ausbau der Beziehungen Europas zu Afrika an. Aus welchem Grund versäumen es die Kommission und der Rat, selbst auf elementarste Weise von den Menschenrechtsinstrumenten Gebrauch zu machen, die ihnen bereits zur Verfügung stehen, wie etwa das Abkommen von Cotonou, das spezielle Artikel zum Thema Menschenrechte enthält? Für 77 Millionen Äthiopier und viele weitere Millionen Afrikaner ist schon heute deutlich, dass die EU das Abkommen von Cotonou nicht ernst nimmt. Achtunddreißig der gewählten Parlamentsmitglieder, Journalisten und Aktivisten, die 2005 nach den von einer Mission der Europäischen Union beobachteten Wahlen in Äthiopien inhaftiert wurden, sind seit kurzem wieder auf freiem Fuß – dank des Drucks, der immer wieder von diesem Parlament ausging, während sich der Rat in ein unfassbares Schweigen hüllte. Andere verbleiben jedoch noch in Haft wie Netsanet Demissie und Daniel Bekele. Werden sie jemals auf das Abkommen von Cotonou und die EU vertrauen können? Beispiele für die Untätigkeit oder gar für ein verabscheuungswürdiges Anbiedern von EU-Vertretern finden sich weltweit zuhauf – von Addis Abeba bis Peking, von Moskau bis Riad und von Teheran bis Havanna. Hoffentlich erweisen sich die Berichte als unbegründet, wonach sich ein EU-Kommissar unlängst bei der Regierung Sudans entschuldigte, um auf diese Weise die Ausweisung der Delegierten der dortigen Kommission zu verhindern."@de⁹ "Συγχαρητήρια στη συνάδελφό μου, την κ. Valenciano, για τη σημαντική της έκθεση με την οποία γίνονται συγκεκριμένες προτάσεις για την εμπλοκή του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου στους πολιτικούς διαλόγους για τα ανθρώπινα δικαιώματα τους οποίους διεξάγουν το Συμβούλιο και η Επιτροπή. Το ζήτημα δεν αφορά απλώς την προσπάθεια ενίσχυσης της ΕΕ ως παγκόσμιου παράγοντα σε διοργανικό επίπεδο. Το ζήτημα αφορά την προσπάθεια να αντλήσουμε όφελος από την προστιθέμενη αξία που μπορεί να κομίσει η συμμετοχή του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου στην ουσία αυτών των διαλόγων και στα πρακτικά αποτελέσματα που συνεισφέρουν αυτοί σε έναν τομέα όπου η αναισθησία και η ατολμία διαφόρων ευρωπαϊκών κυβερνήσεων και οργάνων έρχεται σε άστοχη αντιδιαστολή με τη δέσμευση και την ιστορική ηγεσία του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου, του οργάνου που εκπροσωπεί τη φωνή των πολιτών της Ευρώπης. Οφείλουμε να παραδεχθούμε ότι υπάρχουν πολλά κρούσματα ασυνέπειας, που υπονομεύουν την αξιοπιστία της Ευρώπης. Σήμερα κιόλας το πρωί, στη συζήτηση για την τρομοκρατία, άσκησα κριτική στη συνεργασία των ευρωπαϊκών κυβερνήσεων με την κυβέρνηση Μπους στο πρόγραμμα εμπορίου βασανιστηρίων. Ωστόσο, ας εξετάσουμε και την ευρωπαϊκή αναπτυξιακή πολιτική, που υποτίθεται ότι προάγει τη χρηστή διακυβέρνηση και, επομένως, τα ανθρώπινα δικαιώματα. Η σημερινή πορτογαλική Προεδρία στοχεύει μάλιστα στην ενίσχυση των ευρωπαϊκών σχέσεων με την Αφρική σε αυτό το πλαίσιο. Γιατί η Επιτροπή και το Συμβούλιο παραλείπουν να κάνουν έστω και την πιο βασική χρήση των μέσων που έχουν ήδη στη διάθεσή τους, όπως είναι η Συμφωνία του Κοτονού, όπου περιλαμβάνονται ειδικά άρθρα για το θέμα των ανθρωπίνων δικαιωμάτων; Είναι ήδη σαφές σήμερα στα 77 εκατομμύρια Αιθίοπες και στα πολλά εκατομμύρια Αφρικανών ότι η ΕΕ δεν παίρνει στα σοβαρά τη Συμφωνία του Κοτονού. Τριάντα οκτώ εκλεγμένοι βουλευτές, δημοσιογράφοι και ακτιβιστές που είχαν φυλακιστεί στην Αιθιοπία μετά τις εκλογές του 2005, τις οποίες παρακολούθησε η αποστολή της Ευρωπαϊκής Ένωσης, αποφυλακίστηκαν πρόσφατα χάρη στην επανειλημμένη πίεση που άσκησε το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο και παρά την ακατανόητη σιωπή του Συμβουλίου. Άλλοι, ωστόσο, παραμένουν φυλακισμένοι, όπως οι Netsanet Demissie και Daniel Bekele. Θα καταφέρουν, άραγε, ποτέ να πιστέψουν στη Συμφωνία του Κοτονού και στην ΕΕ; Αυτά είναι παραδείγματα παράλειψης ενεργειών ή ακόμα και εμετικής χαμερπούς συμπεριφοράς από πλευράς των εκπροσώπων της ΕΕ που αφθονούν σε ολόκληρο τον κόσμο –από την Αντίς Αμπέμπα μέχρι το Πεκίνο, από τη Μόσχα μέχρι την Τεχεράνη και την Αβάνα. Ας ελπίσουμε να αποδειχθούν αβάσιμες οι αναφορές για κάποιο μέλος της Ευρωπαϊκής Επιτροπής που φέρεται να ζήτησε πρόσφατα συγνώμη από την κυβέρνηση του Σουδάν για να αποτρέψει την απέλαση τοπικών αντιπροσώπων της Επιτροπής ."@el¹⁰ "Congratulations to my colleague, Mrs Valenciano, on her important report making concrete proposals to involve Parliament in the political dialogues on human rights held by the Council and the Commission. That is not merely a question of trying to strengthen the EU as a global player at inter-institutional level. It is a question of trying to reap the benefit of the added value which the European Parliament’s participation could bring to the substance of those dialogues and to the practical results they contribute to an area in which the insensitivity and diffidence of various European governments and bodies strikes an unfortunate contrast with the commitment and historic leadership of the European Parliament, the body representing the voice of the citizens of Europe. It has to be admitted that there are many cases of inconsistency which detract from Europe’s credibility. Only this morning in the debate on terrorism I criticised the European governments’ collaboration with the Bush Administration’s programme of trade in torture. But, let us also consider European development policy, which is supposed to promote good governance and therefore human rights. The current Portuguese Presidency is even aiming to strengthen European relations with Africa in this context. Why do the Commission and the Council fail to make even the most basic use of the instruments already available to them, such as the Cotonou Agreement, which has specific articles on the subject of human rights? It is already clear today to 77 million Ethiopians and many more millions of Africans that the EU does not take the Cotonou Agreement seriously. Thirty-eight elected members of parliament, journalists and activists imprisoned in Ethiopia following the 2005 elections, monitored by a European Union Mission, were released recently thanks to repeated pressure from this Parliament and in the face of an incomprehensible silence on the part of the Council. Others, however, remain imprisoned, such as Netsanet Demissie and Daniel Bekele. Will they ever be able to believe in the Cotonou Agreement and in the EU? Examples of failure to act or even nauseating grovelling on the part of EU representatives abound throughout the world – from Addis Ababa to Beijing, from Moscow to Riyadh and from Teheran to Havana. Let us hope that the reports of a European Commissioner recently apologising to the Government of Sudan in order to avoid the expulsion of local Commission delegates prove unfounded."@en⁴ "Deseo felicitar a mi colega, la señora Valenciano, por su importante informe, que presenta propuestas concretas para implicar al Parlamento en los diálogos políticos sobre derechos humanos que tienen lugar en el Consejo y en la Comisión. No se trata simplemente de reforzar a la UE como actor global a escala interinstitucional. Se trata de intentar aprovechar los beneficios del valor añadido que podría suponer la participación del Parlamento Europeo para la esencia de esos diálogos y para los resultados prácticos en un ámbito en el que la insensibilidad y el retraimiento de varios gobiernos europeos y otras instituciones provoca un desafortunado contraste con el compromiso y liderazgo histórico del Parlamento Europeo, el órgano que es la voz de los ciudadanos de Europa. Ha de admitirse que existen muchos casos de incoherencia que restan credibilidad a Europa. Sin ir más lejos, esta mañana durante el debate sobre el terrorismo he criticado la colaboración de los gobiernos europeos con el programa de comercio asociado a la tortura del Gobierno de Bush. Pero veamos la política de desarrollo europea, que se supone promueve las buenas formas de gobierno y, por tanto, los derechos humanos. La actual Presidencia portuguesa está incluso intentando reforzar las relaciones europeas con África en este contexto. ¿Por qué la Comisión y el Consejo no son capaces de utilizar ni de la forma más básica los instrumentos de los que ya dispone, como el Acuerdo de Cotonú, que incluye cláusulas específicas sobre el tema de los derechos humanos? Hoy está claro para setenta y siete millones de etíopes y otros muchos millones de africanos que la UE no se toma el Acuerdo de Cotonú en serio. Treinta y ocho diputados electos al parlamento, periodistas y activistas encarcelados en Etiopía tras las elecciones de 2005, controladas por una misión de la Unión Europea, han sido liberados recientemente gracias a la reiterada presión de este Parlamento y ante un incomprensible silencio por parte del Consejo. Sin embargo, otros, como Netsanet Demissie y Daniel Bekele, siguen encarcelados. ¿Podrán alguna vez creer en el Acuerdo de Cotonú y en la UE? Son muchos los ejemplos de inmovilismo o incluso de repugnante postración por parte de representantes de la UE en todo el mundo, desde Addis Abeba a Pekín, de Moscú a Riad y de Teherán a La Habana. Esperemos que los informes de que un Comisario europeo se ha disculpado recientemente ante el Gobierno de Sudán para evitar la expulsión de los delegados locales de la Comisión no sean ciertos."@es²¹ "Õnnitlused kolleegile proua Valencianole tema tähtsa raporti puhul, milles on tehtud konkreetsed ettepanekud parlamendi kaasamiseks nõukogu ja komisjoni juhitavatesse inimõigusalastesse poliitilistesse dialoogidesse. See ei ole üksnes ELi kui institutsioonidevahelise tasandi globaalse mängija tugevdamise küsimus. See on püüe koorida lisandväärtus, mida võiks peetavate dialoogide sisule ja praktilistele tulemustele saada Euroopa Parlamendi kaasamisest valdkonnas, milles paljude Euroopa valitsuste ja muude organite ükskõiksus ja eneseusalduse puudumine mõjub kahetsusväärse kontrastina Euroopa kodanike häälekandja Euroopa Parlamendi kohusetundlikule ja ajaloolisele eesrindlusele. Peab tunnistama, et on palju juhtumeid vastuolulisusest, mis vähendavad Euroopa usaldust. Alles täna hommikul terrorismi arutelul kritiseerisin Euroopa valitsuste kaasatöötamist Bushi administratsiooni programmile piinamisäris. Kuid, mõtleme ka Euroopa arengupoliitikale, mis peaks edendama head juhtimispraktikat ja seega ka inimõigusi. Praegune eesistujariik Portugal kavatseb isegi tugevdada selles kontekstis Euroopa suhteid Aafrika riikidega. Miks ei õnnestu nõukogul ja komisjonil juba olemasolevate vahendite, nagu Cotonou lepingu, mis sisaldab konkreetseid inimõigusalaseid artikleid, kasutamine? Tänaseks on 77 miljonile etiooplasele ja palju suuremale Aafrika elanikkonnale selge, et EL ei suhtu Cotonou lepingusse tõsiselt. Etioopias viibis vangistuses 2005. aasta valimisjärgselt 38 parlamendiliiget, samuti ajakirjanikke ja aktiviste, kes ELi missiooni järelevalve abil vabastati tänu korduvale surveavaldusele parlamendi poolt ja arusaamatu nõukogu poolse vaikimisega. Mõned viibivad siiski veel vangistuses, nagu Netsanet Demissie ja Daniel Bekele. Kas nad suudavad kunagi taastada usu Cotonou lepingusse ja ELi? On näiteid ELi ebaõnnestunud tegevusest või isegi ELi esindajate tülgastavast lömitamisest üle kogu maailma – Addis Ababast Pekingini, Moskvast Riyadhini ja Teheranist Havannani. Jääb loota, et Euroopa voliniku ettekanded selle kohta, et ta oli sunnitud vabandama Sudaani valitsuse ees, et ära hoida kohaliku komisjoni delegatsiooni saadikute maalt väljasaatmist, osutuvad alusetuks."@et⁵ "Onnittelut kollegalleni Elena Valencianolle tärkeästä mietinnöstä, jossa esitetään konkreettisia ehdotuksia parlamentin ottamiseksi mukaan neuvoston ja komission käymiin poliittisiin ihmisoikeusvuoropuheluihin. Kyse ei ole pelkästään pyrkimyksestä vahvistaa EU:ta maailmanlaajuisena toimijana toimielinten välisellä tasolla. Pyrkimyksenä on myös hyötyä lisäarvosta, jota Euroopan parlamentin osallistuminen ihmisoikeusvuoropuheluun voisi tuoda vuoropuhelujen asiasisältöön ja käytännön tuloksiin, joihin vuoropuhelut tuovat panoksensa kysymyksissä, joissa Euroopan eri hallitusten ja elinten vahvuus ja erot ovat valitettavasti hyvin ristiriitaisia Euroopan parlamentin sitoumuksen ja merkittävän johtajuuden kanssa, sillä Euroopan parlamentti edustaa Euroopan kansalaisten ääntä. On myönnettävä, että EU:n uskottavuutta vähentävää epäjohdonmukaisuutta ilmenee paljon. Vielä tämän aamuisessa terrorismin vastaisessa keskustelussa arvostelin Euroopan hallituksia siitä, että ne tekevät yhteistyötä kidutuksella kauppaa käyvän Bushin hallinnon kanssa. Pohtikaamme myös EU:n kehitysyhteistyöpolitiikkaa, jonka tarkoituksena on edistää hyvää hallintotapaa ja siten ihmisoikeuksia. Nykyinen puheenjohtajavaltio Portugali aikoo jopa tältä osin vahvistaa EU:n suhteita Afrikkaan. Miksi komissio ja neuvosto eivät hyödynnä edes niiden käytössä jo olevia välineitä, kuten Cotonoun sopimusta, jossa on erityisiä ihmisoikeusartikloja? Etiopian 77-miljoonaiselle väestölle ja vielä useammalle miljoonalle afrikkalaiselle on jo käynyt selväksi, ettei EU ota Cotonoun sopimusta vakavasti. Etiopiassa vuoden 2005 vaalien – joiden valvonnasta EU vastasi – jälkeen vangitut 38 Etiopian parlamenttiin valittua jäsentä, lehtimiestä ja ihmisoikeusaktivistia on hiljattain vapautettu parlamentin jatkuvan painostuksen ansiosta, kun neuvosto on saamaan aikaan ollut käsittämättömästi hiljaa. Netsanet Demissie ja Daniel Bekele muun muassa ovat kuitenkin edelleen vangittuina. Voivatko he enää koskaan uskoa Cotonoun sopimukseen tai EU:hun? Toimimattomuudesta tai jopa vastenmielisestä EU:n edustajien harrastamasta mielistelystä riittää esimerkkejä kautta maailman, Addis Abebasta Pekingiin, Moskovasta Riyadhiin ja Teheranista Havannaan. Toivokaamme, että uutiset, joiden mukaan eräs Euroopan komission jäsen olisi pyydellyt hiljattain Sudanin hallitukselta anteeksi välttääkseen paikallisen komission edustuston edustajien karkotuksen, osoittautuvat perättömiksi."@fi⁷ "Je tiens à féliciter ma collègue, Mme Valenciano, pour son important rapport qui comporte des propositions concrètes pour impliquer le Parlement dans les dialogues politiques sur les droits de l’homme tenus par le Conseil et la Commission. Il n’est pas simplement question d’essayer de renforcer l’UE en tant qu’acteur mondial au niveau interinstitutionnel. C'est une question d'essayer de tirer parti de la valeur que la participation du Parlement européen pourrait ajouter au contenu de ces dialogues et aux résultats concrets de ceux-ci dans un domaine dans lequel l'insensibilité et la frilosité de divers gouvernements et organes européens marquent un malheureux contraste avec l’engagement et le leadership historique du Parlement européen, l’organe représentant la voix des citoyens de l’Europe. Néanmoins, examinons également la politique européenne de développement, qui devrait promouvoir la bonne gouvernance et ainsi les droits de l’homme. L’actuelle présidence portugaise entend même renforcer les relations avec l’Afrique en la matière. Pourquoi la Commission et le Conseil n’utilisent-ils pas, ne serait-ce que de la façon la plus basique, les instruments qui sont déjà à leur disposition, tel que l’accord de Cotonou, qui contient des articles spécifiques en matière des droits de l’homme. Aujourd’hui, il est déjà évident aux yeux de 77 millions d’Éthiopiens et de millions d’autres Africains que l’UE ne prend pas les accords de Cotonou au sérieux. 38 membres élus du Parlement européen, journalistes et militants emprisonnés en Éthiopie suite aux élections de 2005, suivies par une mission de l’Union européenne, ont été libérés grâce aux pressions répétées de ce Parlement, sur fond d’un incompréhensible silence du Conseil. D’autres n’ont cependant pas été libérés, tels que Netsanet Demissie et Daniel Bekele. Pourront-ils un jour croire dans les accords de Cotonou et dans l’UE? Les exemples de passivité et même de soumission écœurante de certains représentants de l’UE sont légion à travers le monde – d’Addis-Abeba à Pékin, de Moscou à Riyad et de Téhéran à La Havane. Espérons que les récits selon lesquels un commissaire européen a récemment présenté des excuses au gouvernement du Soudan afin d’éviter l’expulsion de la délégation locale de la Commission s’avèrent sans fondement."@fr⁸ "Gratuláluk kollegámnak, Valenciano asszonynak fontos jelentéséért, amelyek konkrét javaslatokat tesz arra, hogy a Parlamentet bevonják a Tanács és a Bizottság által folytatott, az emberi jogokról folytatott politikai párbeszédekbe. Ez nem pusztán annak a kérdése, hogy intézményközi szinten próbáljuk meg megerősíteni az EU-t mint globális szereplőt. Ez arról szól, hogy megpróbáljuk learatni annak a hozzáadott értéknek az előnyét, amelyet az Európai Parlament részvétele biztosíthatna az említett párbeszédek érdemében és azon gyakorlati eredményekben, amelyekkel hozzájárulnak egy olyan térséghez, ahol a különféle európai kormányok és szervek közönye és félénksége szerencsétlen módon áll szemben az Európai Parlament – az európai polgárok hangját képviselő szerv – kötelezettségvállalásával és történelmi vezető szerepével. El kell ismerni, hogy sok olyan következetlen eset van, amely elvesz Európa hitelességéből. Épp ma reggel, a terrorizmusról folytatott vitában bíráltam azt, hogy az európai kormányok együttműködnek a Bush-kormány „kínzáskereskedelmi” programjában. De vegyük csak az európai fejlesztési politikát, amelynek elvileg elő kellene mozdítania a felelősségteljes kormányzást és ekként az emberi jogokat. A jelenlegi portugál elnökség célja ráadásul, hogy megerősítse az európai kapcsolatokat Afrikával ezzel összefüggésben. Miért nem használja a Bizottság és a Tanács akárcsak a legalapvetőbb módon is a már rendelkezésükre álló eszközöket, mint például a Cotonou-i Megállapodást, amely külön cikkekkel rendelkezik az emberi jogok témájában? Ma már egyértelmű 77 millió etiópiai és sok millió afrikai számára, hogy az EU nem veszi komolyan a Cotonou-i Megállapodást. A 2005. évi, az Európai Unió missziója által figyelemmel kísért választásokat követően bebörtönzött harmincnyolc megválasztott parlamenti képviselőt, újságírót és aktivistát engedtek szabadon nemrégiben, köszönhetően az e Parlament részéről kifejtett ismételt nyomásnak, és a Tanács részéről tanúsított érthetetlen csend ellenében. Mások azonban – mint például Netsanet Demissie és Daniel Bekele – továbbra is börtönben vannak. Vajon tudnak-e majd valaha hinni a Cotonou-i Megállapodásban és az EU-ban? Ezek mind a cselekvés elmulasztásának, sőt, az uniós képviselők részéről tanúsított undorító megalázkodásnak a példái világszerte – Addis Abebától Pekingig, Moszkvától Rijádig, Teherántól Havannáig. Reménykedjünk abban, hogy alaptalannak bizonyulnak azok a hírek, miszerint az európai biztos úr nemrégiben elnézést kért a szudáni kormánytól annak érdekében, hogy elkerülje a Bizottság helyi kiküldöttjeinek kiutasítását."@hu¹¹ "Vorrei congratularmi con l’onorevole Valenciano per la sua importante relazione, che avanza proposte concrete relative al coinvolgimento del Parlamento nei dialoghi politici sui diritti umani tenuti dal Consiglio e dalla Commissione. Non si tratta soltanto di cercare di rafforzare l’Unione europea come protagonista globale a livello interistituzionale, bensì del tentativo di raccogliere i frutti del valore aggiunto che la partecipazione del Parlamento europeo apporterebbe alla sostanza di tali dialoghi e ai risultati concreti, in una sfera in cui la mancanza di sensibilità e la diffidenza dei governi e degli organi europei sono purtroppo in netto contrasto con l’impegno e la storica del Parlamento europeo, l’istituzione che rappresenta la voce dei cittadini europei. Bisogna ammettere che in molti casi l’Europa agisce in modo incoerente, minando così la propria credibilità. Appena questa mattina, durante la discussione sul terrorismo, ho criticato l’operato dei governi europei collusi con il programma del governo Bush per affidare la tortura a terzi. Ma consideriamo anche la politica di sviluppo dell’Unione europea, che ha per obiettivo quello di promuovere il buon governo e quindi i diritti umani. L’attuale Presidenza portoghese si è persino prefissa l’obiettivo di consolidare le relazioni dell’Unione europea con l’Africa in questo ambito. Perché la Commissione e il Consiglio non utilizzano in alcuna misura gli strumenti già esistenti, come l’accordo di Cotonou, che contiene articoli specifici sui diritti umani? E’ oramai chiaro a 77 milioni di etiopi e a molti altri milioni di africani che l’Unione europea non prende l’accordo di Cotonou sul serio. Trentotto fra parlamentari, giornalisti e attivisti imprigionati in Etiopia a seguito delle elezioni del 2005, monitorate da una missione dell’Unione europea, sono stati recentemente rilasciati grazie alle pressioni esercitate da questa Assemblea e nonostante l’incomprensibile silenzio del Consiglio. Altri invece, come Netsanet Demissie e Daniel Bekele, rimangono in carcere. Potranno mai credere nell’accordo di Cotonou e nell’Unione europea? Gli esempi in cui i rappresentanti dell’Unione europea non hanno agito o si sono umiliati abbondano in tutto il mondo – da Addis Abeba a Pechino, da Mosca a Riyadh e da Teheran all’Avana. Speriamo che le notizie secondo cui un Commissario europeo avrebbe porto di recente le sue scuse al governo del Sudan per evitare che i delegati locali della Commissione venissero espulsi si rivelino infondate."@it¹² "Sveikinu savo kolegę ponią Valenciano, parengusią svarbų pranešimą ir pateikusią konkrečių pasiūlymų, kaip Parlamentą įtraukti į Tarybos ir Komisijos vedamą politinį dialogą žmogaus teisių klausimais. Tai nėra vien su ES pasaulinio vaidmens tarpinstituciniame lygmenyje sustiprinimu susijęs klausimas. Tai mėginimas gauti daugiau pranašumų ir papildomos vertės, kurią Europos Parlamento dalyvavimas gali duoti šiems dialogams, be to, tikimasi ir praktinių rezultatų tose srityse, kuriose Įvairių Europos Šalių vyriausybės ir valdininkai elgiasi abejingai ir neryžtingai, o tai labai skiriasi nuo Europos Parlamento, kalbančio Europos gyventojų vardu, istoriškai susiklosčiusių vadovavimo tradicijų. Reikia pripažinti, kad yra nemažai nenuoseklaus elgesio pavyzdžių, kurie verčia nepasitikėti Europa. Jau šį rytą debatų dėl terorizmo metu aš kritikavau prie Bušo administracijos programos dėl prekybos ginklais prisidedančias Europos vyriausybes. Tačiau negalima pamiršti Europos plėtros politikos, iš kurios tikimasi tinkamo vadovavimo skatinimo ir pagarbos žmogaus teisėms. Dabartinio Portugalijos pirmininkavimo metu siekiama sustiprinti Europos santykius su Afrika šiame kontekste. Kodėl Komisija ir Taryba negali pasinaudoti net pagrindinėmis priemonėmis, kurios joms jau pasiekiamos, pvz., Kotonu sutartimi, į kurią įtraukti konkretūs straipsniai žmogaus teisių klausimu? 77 mln. Etiopijos gyventojų ir daugiau nei milijonui afrikiečių jau aišku, kad ES rimtai nežiūri į Kotonu sutartį. Trisdešimt aštuoni išrinkti parlamento nariai, žurnalistai ir aktyvistai, įkalinti Etiopijoje po 2005 m. rinkimų, vykdant Europos Sąjungos misiją, neseniai buvo išlaisvinti pakartotinio šio Parlamento spaudimo dėka, tuo tarpu Taryba įvykius stebėjo tylomis. Tačiau kiti, pvz., Netsanet Demissie ir Daniel Bekele, liko įkalinti. Ar jie kada nors galės patikėti Kotonu sutartimi ir ES? Visame pasaulyje gausėja atvejų, kai nesiimama veiksmu, ar net šleikštulį keliančio ES atstovų keliaklupsčiavimo pavyzdžių; apie tai jau žinoma Adis Abeboje ir Pekine, Maskvoje ir Rijade, Teherane ir Havanoje. Reikia tikėtis, kad Europos Komisarės pranešimai, kuriais neseniai buvo atsiprašoma Sudano vyriausybės, kad pavyktų išvengti vietinių Komisijos delegatų pašalinimo, įrodo ką kita."@lt¹⁴ "Apsveicu kolēģi kundzi ar svarīgo ziņojumu, kurā izteikti konkrēti priekšlikumi par Parlamenta iesaistīšanu iesaistīt Padomes un Komisijas rīkotajās sarunās par cilvēktiesībām. Tas nav tikai jautājums par mēģinājumu nostiprināt ES starptautisko nozīmi iestāžu līmenī. Tas ir jautājums par mēģinājumu iegūt labumu no pievienotās vērtības, kuru Eiropas Parlamenta dalība varētu dot šo dialogu tematos un praktiskajos rezultātos, kurus tas var dot jomā, kurās daudzu Eiropas valdību un organizāciju centieni un pašpaļāvības trūkums nelabvēlīgi kontrastē ar Eiropas Parlamenta uzdevumu un vēsturisko noteikto vadītāja lomu kā iestādei, kura ir Eiropas iedzīvotāju balss. Jāatzīst, ka ir daudz nenoteiktības gadījumu, kas mazina uzticību Eiropai. Vēl šorīt debatēs par terorismu es kritizēju Eiropas valdību sadarbību ar Buša administrācijas programmu par tirdzniecību ar spīdzināšanas ierīcēm. Tomēr aplūkosim Eiropas attīstības politiku, kuras mērķis ir sekmēt labu pārvaldību un tādējādi arī cilvēktiesības. Pašreizējā Portugāles prezidentūra saistībā ar to pat vēlas nostiprināt Eiropas attiecības ar Āfriku. Kāpēc Komisija un Padome pat nemēģina kaut visvienkāršākajā veidā izmantot to rīcībā jau esošos instrumentus, piemēram, Kotonū nolīgumu, kurā iekļauti īpaši panti par cilvēktiesībām? Tagad 77 miljoniem etiopiešu un vēl daudz vairāk miljoniem citu Āfrikas iedzīvotāju ir skaidrs, ka ES neuztver nopietni Kotonū nolīgumu. Pēc 2005. gada vēlēšanām, kuras pārraudzīja Eiropas Savienības misija, Etiopijas cietumos ieslodzītie trīsdesmit astoņi ievēlētie parlamenta deputāti, žurnālisti un aktīvisti nesen tika atbrīvoti, pateicoties šā Parlamenta atkārtotajam spiedienam un par spīti neizprotamai klusēšanai no Padomes puses. Tomēr citi vēl joprojām ir apcietināti, piemēram un . Vai viņi jebkad spēs ticēt Kotonū nolīgumam un ES? ES pārstāvju bezdarbības un pat pretīgas zemošanās paraugi pārpilnam redzami visā pasaulē – no Adisabebas līdz Pekinai, no Maskavas līdz Rijādai, no Teherānas līdz Havannai. Cerēsim, ka ziņas par to, ka Eiropas Komisija nesen atvainojās Sudānas valdībai, lai novērstu Komisijas vietējo delegātu izraidīšanu, ir nepatiesas."@lv¹³ "Felicitei a colega Elena Valenciano por este importante relatório que faz propostas concretas para envolver o Parlamento Europeu nos diálogos políticos sobre direitos humanos mantidos pelo Conselho e pela Comissão. Não se procura apenas reforçar interinstitucionalmente a União Europeia como actor global. Trata-se de aproveitar a mais-valia que a participação do Parlamento Europeu pode trazer à substância desses diálogos e aos seus resultados práticos, numa área em que a insensibilidade e o acanhamento de vários governos e instâncias europeias, lamentavelmente, contrasta com o empenho e a liderança histórica do Parlamento Europeu, órgão representativo da voz dos cidadãos europeus. Temos de reconhecer que abundam casos de incoerência que descredebilizam a Europa. Já esta manhã, no debate sobre terrorismo, verberei a colaboração de governos europeus com o programa de deslocalização da tortura da Administração Bush. Mas voltemo-nos também para a política europeia de desenvolvimento, que é suposta promover a boa governação, e, portanto, os direitos humanos. A actual Presidência portuguesa pretende até aprofundar as relações europeias neste quadro com África. Mas como explicar que a Comissão e o Conselho Europeu falham no mais básico, em utilizar instrumentos que já têm ao seu alcance, como por exemplo a Acordo de Cotonou, com cláusulas específicas em matéria de direitos humanos? Para 77 milhões de etíopes e muitos outros milhões de africanos está hoje bem claro que a UE não leva a sério o Acordo de Cotonou. Entre deputados eleitos, jornalistas e activistas que foram encarcerados na Etiópia a seguir às eleições de 2005, observada por uma Missão da União Europeia, 38 foram recentemente libertados graças a reiteradas pressões deste Parlamento e perante o incompreensível silêncio do Conselho. Mas ainda continuam presos outros, como Netsanet Demissie e Daniel Bekele. Vão eles alguma vez acreditar em Cotonou e na UE? Exemplos de demissão e até de deprimente sujeição por parte de responsáveis da UE ocorrem por todo o globo - de Adis Abeba a Pequim, de Moscovo a Riade, de Teerão a Havana. Esperemos que não se confirmem as notícias de que um Comissário europeu teria, recentemente, pedido desculpas ao Governo do Sudão, a fim de evitar a expulsão de delegados locais da Comissão."@mt¹⁵ "Gelukwensen aan mijn collega, mevrouw Valenciano, voor haar belangrijke verslag met concrete voorstellen om het Parlement te betrekken bij de politieke dialogen over mensenrechten die door de Raad en de Commissie worden gevoerd. Dat is niet louter een kwestie van een poging tot versterking van de EU als mondiale speler op interinstitutioneel niveau. Het is een kwestie van het oogsten van het voordeel van de toegevoegde waarde die participatie van het Europees Parlement brengt aan de degelijkheid van deze dialogen en aan de praktische resultaten waaraan zij bijdraagt op een gebied waarop de ongevoeligheid en schroom van verschillende Europese regeringen en organen in schril contrast staan met de betrokkenheid en het historisch leiderschap van het Europees Parlement, het lichaam dat de stem van de burgers van Europa representeert. Toegegeven moet worden dat er veel inconsistente kwesties zijn die afbreuk doen aan Europa’s geloofwaardigheid. Nog vanmorgen in het debat over terrorisme bekritiseerde ik de samenwerking van de Europese regering met het programma van handel in martelingen van de regering-Bush. Maar laten we ook kijken naar het Europees ontwikkelingsbeleid, dat verondersteld wordt goed bestuur en dus mensenrechten te bevorderen. Het huidige Portugese voorzitterschap mikt zelfs op het versterken van de Europese betrekkingen met Afrika tegen deze achtergrond. Waarom slagen de Commissie en de Raad er niet in om zelfs maar een elementair gebruik van deze instrumenten te maken die voor hen al beschikbaar zijn, zoals de Cotonou-overeenkomst met haar specifieke artikelen over het onderwerp mensenrechten? Het is tegenwoordig al duidelijk voor 77 miljoen Ethiopiërs en vele miljoenen andere Afrikanen dat de EU de Cotonou-overeenkomst niet serieus neemt. Achtendertig gekozen leden van het Parlement, journalisten en activisten die gevangen zijn genomen in Ethiopië na de verkiezingen van 2005, die gemonitord werden door een missie van de Europese Unie, werden onlangs vrijgelaten dankzij herhaalde druk van dit Parlement en ten overstaan van een onbegrijpelijke stilte van een deel van de Raad. Anderen blijven echter gevangen zoals Netsanet Demissie en Daniel Bekele. Zullen zij ooit kunnen geloven in de Cotonou-overeenkomst en in de EU? Er zijn voorbeelden van een gebrek aan daden of zelfs walgelijke vernederingen van een deel van de vertegenwoordigers van de EU in de hele wereld, van Addis Abeba tot Peking, van Moskou tot Riaad en van Teheran tot Havana. Laten we hopen dat de berichten over een Europese commissaris die zich kortgeleden verontschuldigde tegenover de regering van Soedan om uitwijzing van lokale afgevaardigden van de Commissie te voorkomen, ongegrond blijken te zijn."@nl³ "Gratulacje dla mojej koleżanki, posłanki Valenciano, w związku ze sprawozdaniem, zawierającym konkretne propozycje dotyczące zaangażowania Parlamentu w polityczny dialog dotyczący praw człowieka, jaki prowadzą Rada i Komisja. Nie jest to tylko kwestia prób wzmocnienia pozycji UE jako globalnego partnera na szczeblu interinstytucjonalnym. To kwestia prób wyciągnięcia korzyści z wartości dodanej, jaką udział Parlamentu Europejskiego mógłby wnieść do treści tego dialogu oraz do praktycznych efektów, jakie wnoszą w obszarze, w którym niewrażliwość i brak pewności siebie różnych europejskich rządów i instytucji jaskrawo kontrastuje z historycznym przewodnictwem Parlamentu Europejskiego, instytucji bedącej głosem obywateli Europy. Należy przyznać, że jest wiele przypadków niekonsekwencji, które podważają wiarygodność Europy. Tylko dzisiejszego ranka w trakcie debaty nad terroryzmem skrytykowałam współpracę rządów europejskich w ramach prowadzonego przez administrację Busha programu handlu torturami. Ale rozważmy również europejską politykę rozwoju, która ma na celu propagowanie dobrych rządów i w związku z tym praw człowieka. Obecna prezydencja portugalska zamierza nawet wzmocnić w tym kontekście stosunki Europy z Afryką. Dlaczego Komisja i Rada nie zrobią choćby elementarnego użytku z instrumentów, którymi już dysponują, jak na przykład umowa z Kotonu, które zawiera szczegółowe artykuły dotyczące praw człowieka? Dla 77 milionów Etiopczyków i jeszcze większej liczby innych Afrykanów już teraz jest widoczne, że UE nie traktuje poważnie umowy z Kotonu. Trzydziestu czterech legalnie wybranych posłów do parlamentu, dziennikarzy i aktywistów uwięzionych w Etiopii w następstwie wyborów w 2005 r., monitorowanych przez misję Unii Europejskiej, zostało ostatnio zwolnionych pod presją tego Parlamentu i w akompaniamencie niezrozumiałego milczenia Rady. Inni jednak - tacy jak Netsanet Demissie i Daniel Bekele - pozostają jednak w więzieniach. Czy kiedykolwiek uwierzą oni w umowę z Kotonu i UE? Przykłady bierności lub nawet obrzydliwej uniżoności ze strony przedstawicieli UE są na świecie bardzo liczne - od Addis Abebu do Pekinu, od Moskwy do Rijadu i od Teheranu do Hawany. Miejmy nadzieję, że ostatnie doniesienia o tym, że komisarz europejski ostatnio przepraszał rząd Sudanu po to, by uniknąć wydalenia miejscowych delegatów Komisji okażą się nieprawdziwe."@pl¹⁶ "Felicitei a colega Elena Valenciano por este importante relatório que faz propostas concretas para envolver o Parlamento Europeu nos diálogos políticos sobre direitos humanos mantidos pelo Conselho e pela Comissão. Não se procura apenas reforçar interinstitucionalmente a União Europeia como actor global. Trata-se de aproveitar a mais-valia que a participação do Parlamento Europeu pode trazer à substância desses diálogos e aos seus resultados práticos, numa área em que a insensibilidade e o acanhamento de vários governos e instâncias europeias, lamentavelmente, contrasta com o empenho e a liderança histórica do Parlamento Europeu, órgão representativo da voz dos cidadãos europeus. Temos de reconhecer que abundam casos de incoerência que descredebilizam a Europa. Já esta manhã, no debate sobre terrorismo, verberei a colaboração de governos europeus com o programa de deslocalização da tortura da Administração Bush. Mas voltemo-nos também para a política europeia de desenvolvimento, que é suposta promover a boa governação, e, portanto, os direitos humanos. A actual Presidência portuguesa pretende até aprofundar as relações europeias neste quadro com África. Mas como explicar que a Comissão e o Conselho Europeu falham no mais básico, em utilizar instrumentos que já têm ao seu alcance, como por exemplo a Acordo de Cotonou, com cláusulas específicas em matéria de direitos humanos? Para 77 milhões de etíopes e muitos outros milhões de africanos está hoje bem claro que a UE não leva a sério o Acordo de Cotonou. Entre deputados eleitos, jornalistas e activistas que foram encarcerados na Etiópia a seguir às eleições de 2005, observada por uma Missão da União Europeia, 38 foram recentemente libertados graças a reiteradas pressões deste Parlamento e perante o incompreensível silêncio do Conselho. Mas ainda continuam presos outros, como Netsanet Demissie e Daniel Bekele. Vão eles alguma vez acreditar em Cotonou e na UE? Exemplos de demissão e até de deprimente sujeição por parte de responsáveis da UE ocorrem por todo o globo - de Adis Abeba a Pequim, de Moscovo a Riade, de Teerão a Havana. Esperemos que não se confirmem as notícias de que um Comissário europeu teria, recentemente, pedido desculpas ao Governo do Sudão, a fim de evitar a expulsão de delegados locais da Comissão."@ro¹⁸ "Gratulujem svojej kolegyni pani Valencianovej k jej významnej správe, v ktorej konkrétne navrhuje začlenenie Parlamentu do dialógov o ľudských právach, ktoré vedú Rada a Komisia. Nejde len o otázku pokusu o posilnenie úlohy EP, ktorú zohráva na medziinštitucionálnej úrovni. Ide o otázku pokusu využitia výhod pridanej hodnoty, ktorou účasť Európskeho parlamentu môže prispieť k podstate týchto dialógov a k praktickým výsledkom, ku ktorým vedú v oblasti, v ktorej necitlivosť a rozpačitosť rôznych európskych vlád a orgánov nešťastne protirečí záväzku a historicky vedúcej pozícii Európskeho parlamentu, orgánu zastupujúceho občanov Európy. Je nutné priznať, že existuje množstvo prípadov nekonzistentnosti, ktoré Európe uberajú na dôveryhodnosti. Len dnes ráno som v príspevku do diskusie o terorizme kritizovala spoluprácu európskych vlád s administratívou prezidenta Busha na programe obchodu s mučením. Avšak zamyslime sa aj nad európskou rozvojovou politikou, ktorá by mala podporovať riadnu správu vecí verejných, a teda aj ľudské práva. Súčasné portugalské predsedníctvo dokonca v tejto súvislosti plánuje posilniť európske vzťahy s Afrikou. Prečo Komisia a Rada nedokážu ani v tom najmenšom využiť nástroje, ktoré majú k dispozícii, napríklad Dohoda z Cotonou, v ktorej sú zakotvené osobitné články venované ľudským právam? Dnes je už pre 77 miliónov Etiópčanov a mnoho ďalších miliónov Afričanov zjavné, že EÚ neberie Dohodu z Cotonou vážne. Tridsať osem zvolených členov parlamentu, novinárov a aktivistov, ktorí boli v Etiópii uväznení po voľbách v roku 2005, ktoré boli monitorované misiou Európskej únie, bolo nedávno prepustených vďaka opakovanému nátlaku tohto Parlamentu a pred zrakom nepochopiteľného mlčania zo strany Rady. Ostatní sú však stále vo väzbe, ako Netsanet Demissie a Daniel Bekele. Budú niekedy schopní veriť Dohode z Cotonou a EÚ? Príklady neschopnosti konať alebo nechutnej servilnosti zo strany predstaviteľov EÚ existujú na celom svete - od Addis Abeby po Peking, od Moskvy po Rijád a od Teheránu po Havanu. Dúfajme, že správy európskeho komisára, ktorými sa nedávno ospravedlnil vláde v Sudáne, s cieľom predísť vyhosteniu miestnych delegátov Komisie sa preukážu ako bezdôvodné."@sk¹⁹ "Kolegici gospe Valenciano čestitam za pomembno poročilo, ki vključuje konkretne predloge za vključitev Parlamenta v politične dialoge o človekovih pravicah, ki jih organizirata Svet in Komisija. Ne gre le za vprašanje prizadevanja za okrepitev EU kot globalnega udeleženca na medinstitucionalni ravni. Gre za poskus izkoriščanja dodane vrednosti, ki bi jo lahko povzročilo sodelovanje Evropskega parlamenta za vsebino teh dialogov in praktične rezultate na področju, na katerem se neobčutljivost in plašnost različnih evropskih vlad in organov žal močno razlikuje od zavezanosti in zgodovinskega vodstva Evropskega parlamenta, ki zastopa glas evropskih državljanov. Priznati je treba, da obstaja veliko primerov neskladnosti, ki zmanjšujejo verodostojnost Evrope. Zjutraj sem med razpravo o terorizmu kritizirala sodelovanje evropskih vlad s programom Busheve administracije o trgovini z orodji za mučenje. Vendar moramo upoštevati tudi evropsko razvojno politiko, ki naj bi spodbujala odgovorno vodenje države in s tem človekove pravice. Sedanje portugalsko predsedstvo namerava v tem smislu okrepiti tudi odnose Evrope z Afriko. Zakaj Komisija in Svet niti na najbolj osnoven način ne uporabljata instrumentov, ki so na voljo, kot je sporazum iz Cotonouja s posebnimi členi o človekovih pravicah? Danes je 77 milijonom Etiopijcem in še več milijonom Afričanom jasno, da EU sporazuma iz Cotonouja ne jemlje resno. Osemintrideset izvoljenih poslancev parlamenta, novinarjev in aktivistov, ki so bili po volitvah v Etiopiji leta 2005, ki jih je spremljala misija Evropske unije, v zaporu, je bilo pred kratkim izpuščenih zaradi stalnega pritiska Evropskega parlamenta in kljub nerazumljivemu molku s strani Sveta. Nekateri drugi pa so še vedno zaprti, kot sta Netsanet Demissie in Daniel Bekele. Ali bodo lahko kdaj zaupali v sporazum iz Cotonouja in EU? Primere neukrepanja ali celo nepojmljivega klečeplazenja predstavnikov EU najdemo po vsem svetu: v Addis Abebi, Pekingu, Moskvi, Rijadu, Teheranu in Havani. Upamo lahko, da se bodo poročila, da se je evropski komisar pred kratkim opravičil sudanski vladi, da bi se izognil izgonu lokalnih predstavnikov Komisije, izkazala kot neutemeljena."@sl²⁰ "Jag vill gratulera min kollega Elena Valenciano till hennes viktiga betänkande i vilket hon lägger fram konkreta förslag till att låta parlamentet delta i de politiska dialogerna om mänskliga rättigheter som förs av rådet och kommissionen. Detta handlar inte bara om att stärka EU som en global aktör på interinstitutionell nivå. Det handlar om att försöka dra nytta av det mervärde som Europaparlamentets deltagande kan skapa för innehållet i dessa dialoger och för det praktiska resultat de bidrar till inom ett område där olika europeiska regeringars och myndigheters okänslighet och osäkerhet utgör en olycklig kontrast till Europaparlamentets engagemang och historiska ledarskap – Europaparlamentet som är den institution som representerar EU-medborgarnas röst. Det måste erkännas att det finns många fall av inkonsekvens som minskar EU:s trovärdighet. Så sent som i förmiddags under debatten om terrorism kritiserade jag medlemsstaternas samröre med Bushadministrationens program för handel med tortyr. Låt oss emellertid också beakta den europeiska utvecklingspolitiken som egentligen ska främja en sund politisk styrning och sålunda även de mänskliga rättigheterna. Det nuvarande portugisiska ordförandeskapet siktar till och med på att stärka förbindelserna med Afrika i detta sammanhang. Varför lyckas inte kommissionen och rådet ens tillämpa de instrument som redan finns tillgängliga för dem, t.ex. Cotonouavtalet som innehåller särskilda artiklar om mänskliga rättigheter? Det är redan i dag tydligt för 77 miljoner etiopier och många fler miljoner afrikaner att EU inte tar Cotonouavtalet på allvar. Trettioåtta valda parlamentsledamöter, journalister och aktivister som hade fängslats i Etiopien efter valet 2005, som övervakades av en delegation från EU, släpptes nyligen tack vare upprepade påtryckningar från Europaparlamentet, samtidigt som rådet har varit obegripligt tyst. Andra är emellertid fortfarande fängslade, t.ex. Netsanet Demissie och Daniel Bekele. Kommer de någonsin att kunna tro på Cotonouavtalet och EU? Det finns exempel på handlingsförlamning eller till och med ett vämjeligt lismande från EU-företrädarnas sida runtom i världen – från Addis Abeba till Peking, från Moskva till Riyad och från Teheran till Havanna. Låt oss hoppas att rapporterna om att en kommissionsledamot nyligen bad om ursäkt till Sudans regering för att undvika utvisning av lokala kommissionsdelegater visar sig vara ogrundade."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"Ana Maria Gomes (PSE ). –"^18,15,17 "Daniel Bekele"¹³ "Netsanet Demissie"¹³ "leadership"¹²