Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-09-05-Speech-3-223"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2007-09-05"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Convenţia privind combaterea deşertificării (dezbatere)⁶
dcterms:Language	"it"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20070905.22.3-223"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2007-09-05-Speech-3-224⁶
lpv:speaker	lp:Roberto Musacchio⁶
lpv:spoken text	"Signor Presidente, onorevoli colleghi, questa VIII conferenza sulla desertificazione è un’occasione importantissima, in una sede giusta come quella dell’ONU, ma richiede anche risposte concrete a una situazione drammatica. Il cambiamento climatico accelera processi in corso che colpiscono aree debolissime come l’Africa, ma non risparmiano neppure il nostro continente. Fame e malattie, migrazioni di dimensioni bibliche o incendi sono il nostro futuro, ma anche il nostro presente. Occorrono dunque scelte forti, chiare. La prima è naturalmente che si vada ad applicare Kioto e a firmare finalmente il dopo Kioto, un accordo multilaterale che fornisca il quadro di riferimento per un futuro diverso. Occorrono inoltre altre scelte di adattamento per difendere vite. C’è un vero e proprio dramma: si chiama acqua. Il diritto all’accesso all’acqua è già negato e rischia di esserlo ancora di più per milioni di persone. Per questo vanno contrastati i processi di privatizzazione di questa risorsa indispensabile per la vita, ne va garantito l’accesso e l’acqua deve divenire un vero e proprio bene comune dell’umanità, anche attraverso una solenne dichiarazione dell’ONU che permetta poi di attivare politiche pubbliche le quali garantiscano tale diritto. Occorre poi che la lotta alla desertificazione orienti anche le politiche finanziarie per il clima. Occorre, ad esempio, che tutte le buone pratiche che consentono la cattura di CO attraverso l’agricoltura e la forestazione vengano promosse e incentivate. Questo deve far rivedere anche scelte come quelle contenute nella politica agricola comunitaria, le quali hanno promosso un disaccoppiamento dalle attività produttive rischioso per la desertificazione e per gli incendi. Così come vanno riviste scelte come quelle della produzione intensiva di biomasse per l’energia. Occorre inoltre che il suolo abbia anche in Europa una propria politica specifica e forte, come per l’acqua e per l’aria. Per questo non si può ostacolare, come sta facendo in questo Parlamento, una parte del gruppo popolare europeo, ma occorre invece favorire la direttiva quadro sul suolo proposta dalla Commissione, la quale prevede che esso sia parte integrante delle politiche per il clima. La desertificazione è anche causata dal deserto della politica. Dobbiamo combatterla con la buona politica!"@it¹²
lpv:spokenAs	unknown; Partito della Rifondazione Comunista - Sinistra Europea (2004-07-20--2009-07-13)²³ member_of_the_bureau; EUL/NGL (2004-07-20--2009-07-13)²³ substitute; Delegation for relations with the Mashreq countries (2007-03-14--2009-07-13)²³ vice-chair; Temporary Committee on Climate Change (2007-05-22--2009-02-04)²³ member; Delegation for relations with the countries of south-east Europe (2007-03-14--2009-07-13)²³ member; ENVI (2007-01-31--2009-07-13)²³ substitute; EMPL (2007-01-31--2009-07-13)²³
lpv:translated text	"Pane předsedající, dámy a pánové, tato osmá konference o dezertifikaci je nesmírně významnou příležitostí, v rámci řádného fóra, kterým je OSN, avšak vyžaduje také zvláštní reakce na dramatickou situaci. Změna klimatu je zrychlující se proces, který probíhá a zasahuje velmi zranitelné oblasti, jakou je například Afrika, ovšem nešetří ani náš kontinent. Naší budoucností, ale i naší přítomností jsou hlad a choroby, migrace biblických rozměrů a požáry. Proto musíme udělat velká a srozumitelná rozhodnutí. Prvním je přirozeně realizace Kjótského protokolu a konečně i podpis dohody nahrazující Kjótský protokol, která je vícestrannou dohodou, jež poskytuje referenční rámec pro odlišnou budoucnost. Jsou zapotřebí také další rozhodnutí, abychom se dokázali přizpůsobit s cílem ochraňovat svůj život. Jde o skutečnou tragédii, jejíž jméno je voda. Právo na přístup k vodě se již teď odpírá a pravděpodobně bude ještě odepřeno milionům lidí. Z tohoto důvodu bychom měli protestovat proti procesům privatizace tohoto zdroje, který je pro život nezbytný. Přístup k vodě by měl být zaručen a voda by se měla stát skutečným společným aktivem patřícím lidstvu, a to i prostřednictvím slavnostní deklarace OSN, která následně umožní zavést veřejnou politiku zaměřenou na zabezpečení takového práva. Právě tak je pro boj proti dezertifikaci důležité usměrnit finanční politiku týkající se klimatu. Například by se měly podpořit všechny osvědčené postupy umožňující pohlcování CO v zemědělství a lesním hospodářství. Mělo by to také vést k přezkoumání rozhodnutí, například v rámci společné zemědělské politiky, která podporují oddělení výrobních činností, jež s sebou přinášejí rizika dezertifikace a požárů. Rozhodnutí, jakým je intenzivní produkce biomasy k účelům výroby energie, by také měla být přehodnocena. V Evropě je také potřebné mít zvlášť silnou politiku týkající se půdy, stejně jako vody a ovzduší. Z tohoto důvodu si nesmíme klást překážky, jak to v tomto Parlamentu dělá frakce Evropské lidové strany, namísto toho bychom měli uvítat rámcovou směrnici o ochraně půdy, kterou předložila Komise. Stanoví se v ní, že půda by měla být integrální součástí politiky týkající se klimatu. Nedostatek politiky také způsobuje dezertifikaci. Musíme proti němu bojovat správnou politikou."@cs¹ "Hr. formand, mine damer og herrer! Den ottende konference om ørkendannelse er en meget vigtig lejlighed i det rigtige forum, nemlig FN, men kræver også nogle løsninger på en dramatisk situation. Klimaændringerne fremskynder igangværende processer, der rammer nogle meget sårbare områder som Afrika, men vores eget kontinent går heller ikke ram forbi. Hungersnød, sygdomme, migrationer af bibelske dimensioner og brande er vores fremtid, men gør sig også gældende allerede nu. Derfor er det nødvendigt med nogle klare og stærke beslutninger. Den første beslutning er naturligvis, at vi skal gennemføre Kyoto-aftalen og langt om længe undertegne post-Kyoto-aftalen, som er en multilateral aftale, der lægger referencerammerne for en anden fremtid. Det er også nødvendigt at træffe beslutninger, så vi kan tilpasse os for at redde menneskeliv. Der er et andet stort problem, nemlig vand. Retten til at have adgang til vand bliver allerede nægtet, og det er sandsynligt, at den fremover vil blive nægtet millioner af mennesker i større og større grad. Derfor skal vi bekæmpe privatiseringen af denne livsnødvendige ressource, sikre adgangen til den og gøre vand til et sandt fælles gode for menneskeheden, også ved hjælp af en højtidelig FN-erklæring, som herefter gør det muligt at indføre offentlige politikker for at sikre denne ret. Desuden er det nødvendigt, at vi i bekæmpelsen af ørkendannelse tænker på klimaet i vores økonomiske politikker. Det er f.eks. nødvendigt, at alle gode praksisser, der gør det muligt at opsamle CO via landbrug og skovbrug, fremmes og lettes. Dette bør også give anledning til genovervejelse af de valg, der træffes i forbindelse med den fælles landbrugspolitik, hvor man har arbejdet for en afkobling af produktionsaktiviteter, der medfører en risiko for ørkendannelse og brand. Også valg som en intensiv produktion af biomasse til energiformål bør tages op til fornyet overvejelse. Vi skal ligeledes sørge for, at der i Europa også er en specifik og stærk politik for jord, ligesom der er det for vand og luft. Derfor bør vi ikke - sådan som en del af PPE-DE-Gruppen gør her i Parlamentet - lægge hindringer i vejen for Kommissionens forslag til et rammedirektiv om jord, men tværtimod fremme det. Ifølge direktivet skal jord være en integreret del af klimapolitikkerne. Ørkendannelse skyldes også en politisk ørkendannelse. Den skal vi bekæmpe med god politik!"@da² ". Herr Präsident, verehrte Kolleginnen und Kollegen! Diese 8. Konferenz zur Bekämpfung der Wüstenbildung ist eine hochwichtige Gelegenheit, in einem geeigneten Forum wie den Vereinten Nationen, doch verlangt sie auch konkrete Antworten auf eine dramatische Situation. Der Klimawandel beschleunigt Prozesse, die im Gange sind und extrem schwache Regionen wie Afrika betreffen, doch auch unseren Kontinent nicht verschonen. Hunger und Krankheit, Migrationen biblischen Ausmaßes oder Brände sind unsere Zukunft, aber auch unsere Gegenwart. Was wir brauchen sind daher klare und schlagkräftige Entscheidungen. Die Erste muss natürlich die Umsetzung des Kyoto-Protokolls und endlich die Unterzeichnung der Post-Kyoto-Vereinbarungen betreffen, eines multilateralen Übereinkommens, das den Bezugsrahmen für eine andere Zukunft bildet. Darüber hinaus sind weitere Anpassungsentscheidungen erforderlich, um Menschenleben zu retten. Es spielt sich ein regelrechtes Drama ab und das heißt „Wasser“. Das Recht auf Zugang zu Wasser wird schon jetzt Millionen von Menschen verweigert, und es besteht die Gefahr, dass ihre Zahl noch weiter zunimmt. Deshalb gilt es, gegen die Privatisierung dieser lebenswichtigen Ressource vorzugehen und den Zugang zu ihr zu gewährleisten. Wasser muss zu einem buchstäblichen Gemeingut der Menschheit werden, was auch in einer formellen Erklärung der UNO verankert werden muss, die es dann ermöglicht, öffentliche Strategien zur Gewährleistung dieses Rechtes auf den Weg zu bringen. Ferner muss die Bekämpfung der Wüstenbildung als Richtschnur für Finanzierungsmaßnahmen im Klimabereich dienen. So müssen beispielsweise alle bewährten Verfahren, die eine CO Abscheidung durch die Land- und Forstwirtschaft ermöglichen, gefördert und attraktiver gemacht werden. Dies muss auch zum Überdenken von Entscheidungen führen – wie sie im Rahmen der Gemeinsamen Agrarpolitik getroffen wurden –, die eine im Hinblick auf die Wüstenbildung und Brände riskante Abkopplung von Produktionstätigkeiten gefördert haben. Desgleichen ist es erforderlich, Weichenstellungen wie die zur intensiven Biomasseerzeugung zwecks Energiegewinnung zu überprüfen. Darüber hinaus muss in Europa auch für den Boden eine spezifische und nachhaltige Politik entwickelt werden, wie es sie für Wasser und Luft gibt. Deshalb darf die von der Kommission vorgeschlagene Bodenrahmenrichtlinie nicht, wie dies in diesem Parlament ein Teil der Europäischen Volkspartei gegenwärtig tut, boykottiert, sondern muss sie unterstützt werden, sieht sie doch vor, den Boden zum integralen Bestandteil der Klimapolitik zu machen. Wüstenbildung wird auch durch politische Verödung verursacht. Gegen sie müssen wir mit einer richtigen Politik angehen!"@de⁹ "Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, αυτή η όγδοη διάσκεψη για την απερήμωση είναι μια άκρως σημαντική ευκαιρία, σε ένα ενδεδειγμένο φόρουμ όπως είναι ο ΟΗΕ, απαιτεί όμως και συγκεκριμένες απαντήσεις σε μια δραματική κατάσταση. Η αλλαγή του κλίματος επιταχύνει ήδη δρομολογημένες διαδικασίες που επηρεάζουν πολύ ευάλωτες περιοχές, όπως την Αφρική, αλλά και η δική μας ήπειρος δεν γλιτώνει. Ο λιμός και οι ασθένειες, οι βιβλικών διαστάσεων μεταναστευτικές ροές και οι πυρκαγιές είναι το μέλλον, αλλά και το παρόν μας. Πρέπει, επομένως, να προβούμε σε ισχυρές, σαφείς επιλογές. Η πρώτη, φυσικά, είναι η εφαρμογή του Κυότο και η υπογραφή, επιτέλους, της συμφωνίας της μετά το Κυότο εποχής, μιας πολυμερούς συμφωνίας που θα παρέχει το πλαίσιο αναφοράς για ένα διαφορετικό μέλλον. Απαιτούνται, επίσης, περαιτέρω επιλογές, ούτως ώστε να προσαρμοστούμε για να προστατεύσουμε τις ζωές μας. Υπάρχει μια πραγματική τραγωδία: το όνομα αυτής, νερό. Εκατομμύρια άνθρωποι χάνουν ήδη και ακόμα περισσότεροι αναμένεται να χάσουν το δικαίωμα πρόσβασης στο νερό. Για τον λόγο αυτόν, πρέπει να εναντιωθούμε σε διαδικασίες ιδιωτικοποίησης αυτού του πόρου, που είναι ζωτικής σημασίας για τη ζωή. Η πρόσβαση στο νερό πρέπει να διασφαλισθεί και πρέπει να είναι πραγματικά κοινό κεφάλαιο που ανήκει στην ανθρωπότητα, μεταξύ άλλων μέσω μιας πανηγυρικής διακήρυξης του ΟΗΕ, που συνακόλουθα θα καταστήσει δυνατή τη θέσπιση δημόσιων πολιτικών για την κατοχύρωση αυτού του δικαιώματος. Είναι επίσης αναγκαίο για την καταπολέμηση της απερήμωσης να καθοδηγήσουμε τις οικονομικές πολιτικές για το κλίμα. Για παράδειγμα, όλες οι ορθές πρακτικές που επιτρέπουν την κατακράτηση διοξειδίου του άνθρακα χάρη στη γεωργία και τη δασοκομία πρέπει να προωθηθούν και να ενθαρρυνθούν. Αυτό πρέπει επίσης να οδηγήσει σε μια αναθεώρηση επιλογών, όπως είναι οι επιλογές στην κοινή γεωργική πολιτική, που ενθάρρυναν την αποσύνδεση των παραγωγικών δραστηριοτήτων, ενέχοντας με αυτόν τον τρόπο έναν κίνδυνο απερήμωσης και πυρκαγιών. Πρέπει, επίσης, να επανεξεταστούν επιλογές, όπως είναι η εντατική παραγωγή βιομάζας για την ενέργεια. Στην Ευρώπη, επίσης, είναι αναγκαίο να υπάρξει μια συγκεκριμένη, ισχυρή πολιτική σε σχέση με το έδαφος, όπως και για το νερό και τον αέρα. Γι’ αυτό πρέπει να μην εγείρουμε εμπόδια, όπως γίνεται στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο από μια ομάδα του Ευρωπαϊκού Λαϊκού Κόμματος, αλλά, αντιθέτως, πρέπει να επικροτήσουμε την οδηγία πλαίσιο για την προστασία του εδάφους που πρότεινε η Επιτροπή. Στην εν λόγω οδηγία ορίζεται ότι το έδαφος πρέπει να αποτελεί αναπόσπαστο σκέλος της πολιτικής για το κλίμα. Η απερήμωση προκαλείται επίσης από το έλλειμμα πολιτικής. Πρέπει να το αντιπαλέψουμε αυτό με καλή πολιτική."@el¹⁰ "Mr President, ladies and gentlemen, this eighth conference on desertification is an extremely important opportunity, in a proper forum such as the UN, but it also requires specific responses to a dramatic situation. Climate change is accelerating processes already under way affecting very fragile areas such as Africa, but not sparing our own continent. Hunger and disease, migrations of biblical proportions and fires are our future, but also our present. We therefore need to make strong, clear choices. The first is, naturally, to implement Kyoto and to sign, at long last, the post-Kyoto agreement, a multilateral agreement providing the frame of reference for a different future. Further choices are also needed so that we can adapt in order to protect lives. There is a real tragedy: its name is water. The right to access to water is already being denied and is likely to be denied more and more for millions of people. For this reason, we should oppose processes to privatise this resource, which is vital for life. Access to water should be guaranteed and it should become a genuine common asset belonging to humanity, including through a solemn declaration by the UN that would subsequently make it possible to put in place public policies to guarantee such a right. It is also necessary for the fight against desertification to guide financial policies on climate. For example, all good practices that allow CO2 capture through agriculture and forestry ought to be promoted and encouraged. This ought also to lead to a review of choices such as those in the common agricultural policy, which have encouraged a decoupling of productive activities carrying with it a risk of desertification and fires. Choices such as intensive production of biomass for energy ought also to be reconsidered. In Europe too, it is also necessary to have a specific, strong policy relating to soil, as for water and air. For this reason we must not erect obstacles, as is being done in this Parliament by a section of the European People’s Party, but instead the framework directive on soil protection put forward by the Commission should be welcomed. It provides that soil should form an integral part of climate policy. Desertification is also caused by a dearth of policy. We must combat it with good policy."@en⁴ "Señor Presidente, Señorías, esta octava conferencia sobre la desertificación representa una oportunidad de gran importancia, en un foro adecuado como es el de la ONU, pero también requiere respuestas específicas a una situación dramática. El cambio climático está acelerando procesos que ya están afectando a áreas muy frágiles tales como África, pero que tampoco eximen a nuestro continente. El hambre y la enfermedad, las migraciones de dimensiones bíblicas y los incendios son nuestro futuro, pero también nuestro presente. Por tanto, necesitamos elecciones sólidas y claras. La primera es, evidentemente, aplicar Kyoto y suscribir, por fin, el acuerdo para el período posterior a Kyoto, un acuerdo multilateral que proporcione el marco de referencia para un futuro diferente. También serán necesarias otras soluciones que podamos adaptar para proteger nuestras vidas. Hay una tragedia real: se llama agua. El derecho al acceso al agua ya está siendo denegado y es probable que siga siendo denegado cada vez para más millones de personas. Por este motivo, deberíamos oponernos a los procesos dirigidos a privatizar este recurso que es vital para la vida. Debería garantizarse el acceso al agua y debería convertirse en un verdadero activo comunitario que pertenezca a la humanidad, incluida una declaración solemne por parte de la UE que, en consecuencia, debería permitir poner en práctica las políticas públicas para garantizar dicho derecho. Es asimismo necesario para la lucha contra la desertificación dirigir las políticas financieras sobre el clima. Por ejemplo, deberían promoverse y alentarse todas las buenas prácticas que permiten la captura de CO a través de la agricultura y la silvicultura. Esto debería también conducir a una revisión de las elecciones tales como las relativas a la política agrícola común, que han incentivado una disociación de actividades productivas con un riesgo de desertificación y de incendios. También deberían reconsiderarse elecciones tales como la producción intensiva de biomasa para la generación de energía. En Europa es asimismo necesario aplicar una política sólida específica relativa al suelo, al agua y al aire. Por dicha razón, no debemos levantar obstáculos, como se ha hecho en este Parlamento por parte de un sector del Partido Popular Europeo sino que, en su lugar, debería acogerse con satisfacción la Directiva que reglamenta la protección del suelo presentada por la Comisión. En ella se dispone que el suelo debería formar parte de la política sobre el cambio climático. La desertificación también la origina la sequía política. Debemos combatirla con una buena política."@es²¹ "Austatud juhataja, daamid ja härrad, eelseisev kaheksas kõrbestumist käsitlev konverents on erakordselt tähtis võimalus arutleda teemat asjakohasel ÜRO foorumil, kuid see nõuab samuti asjakohaseid vastuseid tekkinud dramaatilisele olukorrale. Kliimamuutus kiirendab juba käimasolevaid protsesse, mis mõjutab väga haavatavaid piirkondi nagu Aafrika, kuid mis pole levinud veel meie kontinendile. Nälg ja haigused, piibellikus mastaabis toimuv migratsioon ja tulekahjud on meie tulevik, kuid ka juba olevik. Seetõttu peame tegema jõulised ja selged valikud. Esiteks on loomulikult vaja rakendada Kyoto protokolli mehhanisme ja lõpuks allkirjastada Kyoto-järgne kokkulepe, mitmepoolne kokkulepe, milles sisaldub tegevusjuhiste kava teistsuguse tuleviku jaoks. Edasised valikud on vajalikud ka selleks, et kohanduda elutegevuse kaitsemiseks. Eksisteerib reaalne tragöödia ja selle nimi on vesi. Vee kättesaadavus on takistatud või tõenäoliselt muutub selle kättesaadavus olematuks üha rohkematele miljonitele inimestele. Sel põhjusel peaksime vastu seisma selle elutähtsa ressursi erastamise protsessile. Vee kättesaadavus peab olema tagatud ja sellest peaks saama tõeliselt ühine kogu inimkonnale kuuluv väärtus, sealhulgas kasutades ÜRO pühalikku tõotust, millest tulenevalt on võimalik kehtestada selle õiguse tagamine avaliku korra eeskirjadega. Kõrbestumise vastu võitlemiseks on vaja arendada kliimaga seotud rahastamispoliitikat. Näiteks tuleks edendada ja julgustada kõiki häid kogemusi, mis võimaldavad CO neeldumist põllumajandusliku tegevuse ja metsanduse abil. See võiks viia ka ühise põllumajanduspoliitika poolt pakutavate valikute läbivaatamisele, mis on julgustanud hajutama kõrbestumise ja tulekahjude riskiga seotud tootmistegevust. Tuleks uuesti läbi vaadata valikud nagu energiatootmiseks mõeldud biomassi intensiivne kasvatamine. Ka Euroopas on vajalik asjaomane ja tugev pinnase, vee ja õhuga seotud poliitika. Sellel põhjusel ei pea me püstitama tõkkeid, nagu seda on parlamendis teinud Euroopa Rahvapartei esindus, vaid selle asemel tuleks tervitada komisjoni poolt päevakorrale tõstetud pinnasekaitse raamdirektiivi. Kõrbestumist on samuti põhjustanud poliitiline suundumus. Me peame sellega võitlema hea poliitika abil."@et⁵ ". Arvoisa puhemies, arvoisat kollegat, tämä kahdeksas aavikoitumista käsittelevä konferenssi on mitä tärkein tapahtuma, joka järjestetään ihan oikeassa paikassa eli YK:ssa. Aavikoituminen vaatii kuitenkin konkreettisia vastauksia dramaattisessa tilanteessa. Ilmastonmuutos nopeuttaa käynnissä olevaa aavikoitumista, joka koskettaa hyvin huono-osaisia alueita, kuten Afrikkaa, vaikka meidänkään mantereemme ei siltä välty. Nälänhätä ja sairaudet, Raamatun mittakaavassa olevat muuttoliikkeet tai tulipalot ovat tulevaisuuttamme mutta myös tätä päivää. Näin ollen tarvitaan vankkoja ja selkeitä valintoja. Ensimmäinen valinta on luonnollisesti Kioton sopimuksen noudattaminen ja lopulta Kioton jälkeisen sopimuksen allekirjoittaminen. Kioton jälkeinen sopimus on monenvälinen sopimus, joka luo viitekehyksen vaihtoehtoiselle tulevaisuudelle. Tarvitaan lisäksi muita valintoja, jotta voimme sopeutua ja suojella elämää. Se onkin todellinen murhenäytelmä: vesi. Monilta oikeus vedensaantiin on jo nyt evätty, ja vaarana on, että näiden ihmisten määrä kasvaa miljoonilla. Siksi on vastustettava tämän elämälle elintärkeän luonnonvaran yksityistämistä, taattava veden saanti sekä tehtävä vedestä osa ihmiskunnan todellista yhteistä omaisuutta myös sellaisen YK:n julkilausuman avulla, joka mahdollistaa kyseisen oikeuden takaavien toimintamallien käynnistämisen. Aavikoitumisen torjunnan on ohjattava myös ilmastoa koskevaa rahoituspolitiikkaa. On esimerkiksi edistettävä ja kannustettava kaikkia sellaisia hyviä käytäntöjä, jotka mahdollistavat hiilidioksidin sitomisen maa- ja metsätaloudessa. On myös tarkistettava esimerkiksi yhteisön maatalouspolitiikkaan sisältyviä valintoja, jotka edistävät aavikoitumista ja tulipaloja, jotka johtuvat vaarallisesta tuotantotoiminnasta irrottautumisesta. Samoin on tarkistettava esimerkiksi energiaa varten tuotettavan biomassan tehotuotantoon liittyviä valintoja. Myös maaperää koskevia kysymyksiä varten pitäisi EU:ssa olla oma erityinen ja vankka toimintamallinsa, kuten on vettä ja ilmaa varten. Näin ollen ei pidä estää – kuten PPE-DE-ryhmä nyt tekee täällä parlamentissa – vaan edistää komission ehdotusta maaperää koskevaksi puitedirektiiviksi, jossa säädetään, että maaperän on oltava olennainen osa ilmastopolitiikkaa. Aavikoituminen johtuu osaksi myös politiikan köyhtymisestä. Meidän on taisteltava aavikoitumista vastaan hyvällä politiikalla."@fi⁷ "Monsieur le Président, Chers collègues, la huitième conférence sur la désertification revêt un caractère majeur dans un cadre institutionnel comme celui des Nations unies mais elle requiert également des réponses précises face à une situation désastreuse. Le changement climatique accélère les processus en cours affectant des zones écologiquement fragiles comme l'Afrique mais n'en épargnent pas pour autant notre continent. Notre avenir sera fait de famines, de maladies, de flux migratoires prenant des proportions bibliques et d'incendies, mais il en est de même de notre présent. Nous devons donc opérer des choix clairs et précis: le premier étant tout naturellement de mettre en place les accords de Kyoto et de signer enfin les accords post-Kyoto, accords multilatéraux définissant le cadre de référence pour un autre avenir; nous devons également prendre d'autres décisions afin d'adapter nos modes de vie et de protéger ainsi notre existence. La pénurie d'eau est une véritable tragédie. Le droit d'accès à l'eau n'est déjà plus garanti et il le sera certainement de moins en moins pour des millions de personnes. C'est pour cette raison que nous devrions nous opposer à la privatisation de cette ressource vitale pour notre existence. L'accès à l'eau devrait être garanti et devenir un véritable bien commun appartenant à l'humanité. Cela devrait être pris en compte dans une déclaration solennelle des Nations unies permettant par la suite la mise en place de politiques publiques garantissant un tel droit. Ces politiques publiques serviront également à lutter contre la désertification et à guider les politiques financières relatives au climat, en encourageant par exemple toutes les bonnes pratiques permettant de capturer le dioxyde de carbone par le biais de l'agriculture et de l'exploitation forestière. Cela doit conduire également à une révision de certaines politiques comme la politique agricole commune (PAC) qui a encouragé la multiplication des activités de production sans pour autant tenir compte des risques de désertification et d'incendies. Il faut également reconsidérer certains choix, tels que la production intensive de biomasse comme source d'énergie. Nous devons définir également en Europe une politique spécifique et ferme en matière de gestion des sols, tout comme pour l'air et l'eau. Pour cela, nous ne devons pas nous mettre des bâtons dans les roues, comme le font certains membres du Parti populaire européen. Nous devons au contraire mettre en avant la directive-cadre sur la protection des sols de la Commission, selon laquelle les sols devraient faire partie intégrante de la politique climatique. Le manquement politique est également l'une des raisons de la désertification. Nous devons y faire face avec les armes politiques adéquates."@fr⁸ "Elnök úr, hölgyeim és uraim! Az elsivatagosodásról tartott nyolcadik konferencia – egy olyan megfelelő fórum keretében, mint az ENSZ – rendkívül fontos lehetőség, de egyszersmind egy drámai helyzetre adott, egyedi válaszokat is követel. Az éghajlatváltozás felgyorsítja azokat a folyamatokat, amelyek már zajlanak és amelyek olyan törékeny területeket érintenek, mint Afrika, de a mi kontinensünket sem kímélik. Az éhség és a betegségek, a bibliai méreteket öltő migráció és a tüzek jelentik jövőnket, de jelenünket is. Ezért erőteljes és egyértelmű választásokat kell megtennünk. Az első természetesen a Kyotói Egyezmény végrehajtása és végre a Kyoto utáni megállapodás aláírása, amely olyan többoldalú megállapodás, amely referenciakerettel szolgál egy más jövő számára. További választásokra is szükség van, hogy alkalmazkodhassunk annak érdekében, hogy életeket óvhassunk meg. Van egy valódi tragédia: ez pedig a víz. A vízhez való hozzáférés jogát már most megtagadják és valószínű, hogy egyre több millió embertől fogják megtagadni. Emiatt tiltakoznunk kell ezen – az élethez nélkülözhetetlen – erőforrás privatizálására irányuló folyamatok ellen. A vízhez való hozzáférést garantálni kell és annak az emberiséghez tartozó, valóban közös eszközzé kell válnia, garantálni kell azt többek között egy ünnepélyes ENSZ-nyilatkozattal, amely aztán lehetővé tenné az e jogot garantáló állami politikák életbe léptetését. Az elsivatagosodás elleni küzdelemhez az éghajlattal kapcsolatos pénzügyi politikák folytatása is szükséges. Például elő kell mozdítani és ösztönözni kell valamennyi olyan helyes gyakorlatot, amely lehetővé teszi a CO mezőgazdaságon és erdészeten keresztüli megkötését. Ennek például a közös agrárpolitikában tett választások felülvizsgálatát is elő kell idéznie, amely választások ösztönözték az olyan termelőtevékenységek leválasztását, amelyek az elsivatagosodás és a tüzek veszélyét hordozzák magukban. Újból meg kell fontolni az olyan választásokat, mint amilyen a biomassza energia célú intenzív termelésére irányuló választás. Európában is léteznie kell egy, a talajra, valamint a vízre és levegőre irányuló meghatározott, erőteljes politikának. Emiatt nem szabad akadályokat emelnünk, amint azt ebben a Parlamentben az Európai Néppárt egyik csoportja teszi, hanem üdvözölnünk kell a Bizottság által előterjesztett talajvédelmi keretirányelvet. A keretirányelv előírja, hogy a talajnak az éghajlatpolitika elválaszthatatlan részét kell képeznie. Az elsivatagosodásnak a politikahiány is az egyik oka. Helyes politikával kell az ellen küzdenünk."@hu¹¹ ". Pone Pirmininke, ponios ir ponai, ši aštuntoji dykumėjimui skirta konferencija yra ypač svarbi galimybė pasisakyti tokiame renginyje, kaip JT forumas, tačiau dramatiškai padėčiai spręsti reikia konkrečios reakcijos. Klimato kaita spartina jau vykstančius procesus, veikiančius ypač pažeidžiamus regionus, pvz., Afriką, tačiau negailinčius ir mūsų žemyno. Badas ir ligos, biblinė masinė migracija ir gaisrai yra mūsų ateitis, taip pat ir dabartis. Todėl turime ryžtingai ir aiškiai pasirinkti. Pirmiausia, žinoma, įgyvendinti Kioto protokolą ir pagaliau pasirašyti po Kioto protokolo sekančią sutartį, daugiašalę sutartį, nustatančią normatyvinę kitokios ateities bazę. Reikia pasirinkti ir toliau, kad galėtume prisitaikyti norėdami apsaugoti gyvybes. Tikroji tragedija - vanduo. Prieigos prie vandens teisės jau neturi ir panašu, kad toliau neturės vis daugiau milijonų žmonių. Dėl šios priežasties turėtume pasipriešinti šių gyvybiškai svarbių išteklių privatizavimo procesams. Prieiga prie vandens turėtų būti garantuota ir tai turėtų tapti tikru bendru žmonijai priklausančiu turtu, kurį JT įtrauktų į oficialią deklaraciją, kuri įgalintų tokios teisės garantijas valstybės politikoje. Taip pat kovai su dykumėjimu būtina nukreipti finansų politiką klimato linkme. Pvz., visi geros praktikos pavyzdžiai, kuriais per žemės ūkį ir miškininkystę sulaikomas anglies dvideginis, turėtų būti remiami ir skatinami. Tai taip pat turėtų priversti peržiūrėti pasirinkimus, pvz. dėl bendrosios žemės ūkio politikos, kurie paskatino našios veiklos, turinčios dykumėjimo ir gaisrų pavojų, atskyrimą. Tokius sprendimus, pvz., dėl intensyvios biomasės gamybos, taip pat reikėtų apsvarstyti iš naujo. Europoje taip pat būtina turėti konkrečią tvirtą su dirvožemiu, vandeniu ir oru susijusią politiką. Todėl privalome nedaryti kliūčių, kaip kad šiame Parlamente daro grupelė Europos liaudies partijos atstovų, o greičiau palankiai priimti Komisijos pasiūlytą pagrindų direktyvą dėl dirvožemio apsaugos. Joje teigiama, kad dirvožemis turėtų būti neatsiejama klimato politikos dalis. Dykumėjimas taip kyla ir dėl politikos stokos. Turime kovoti pasitelkdami gerą politiką."@lt¹⁴ "Priekšsēdētāja kungs, dāmas un kungi, šī astotā konference par pārtuksnešošanās jautājumiem ir ārkārtīgi nozīmīga iespēja tādai nopietnai organizācijai kā Apvienoto Nāciju Organizācija, bet tās saistībā ir arī jāveic īpaši pasākumi, reaģējot uz dramatisko situāciju. Klimata pārmaiņas ir process, kurš kļūst arvien straujāks, un jau ietekmē tādas ļoti jutīgas teritorijas kā Āfrika un nežēlo arī mūsu kontinentu. Bads, slimības un migrācija tādos apmēros, par kuriem rakstīts Bībelē, un ugunsgrēki ir mūsu nākotne un arī mūsu tagadne. Tādēļ mums ir jāizdara stingra un skaidra izvēle. Pirmā, protams, ir Kioto protokola ieviešana un beidzot arī pēc Kioto protokola izstrādātā nolīguma parakstīšana, kas ir daudzpusējs nolīgums, kurš radīs citādas nākotnes modeli. Ir jāizdara arī citas izvēles, lai mēs varētu pielāgoties un aizsargāt dzīvības. Ir notikusi īsta traģēdija, un tās nosaukums ir ūdens trūkums. Tiesības piekļūt ūdenim tiek liegtas un tiks liegtas arvien biežāk miljoniem cilvēku. Šā iemesla dēļ mums ir jāiebilst pret šā dzīvībai būtiskā resursa privatizāciju. Ir jāgarantē tiesības piekļūt ūdenim, un tam ir jākļūst par visas cilvēces kopīpašumu, ko svinīgi apliecina Apvienoto Nāciju Organizācijai, tādējādi ļaujot izstrādāt valstu politikas, kas garantētu šādas tiesības. Cīnoties pret pārtuksnešošanos, ir nepieciešams arī finanšu politiku vērst uz klimata jautājumiem. Piemēram, ir jāatbalsta un jāveicina labi praktiskie risinājumi lauksaimniecībā un mežsaimniecībā, kas nodrošinātu CO absorbciju. Šajā saistībā būtu jāpārskata izvēles iespējas, ko piedāvā kopējā lauksaimniecības politika, kas ir veicinājusi produktīvu darbību atsaistīšanu, tādējādi radot pārtuksnešošanās un ugunsgrēku draudus. Ir jāpārskata arī izvēles iespējas attiecībā uz intensīvu biomasas ražošanu enerģijas ieguvei. Arī Eiropā ir nepieciešama īpaša, efektīva politika attiecībā uz augsni – tāda pati, kā attiecībā uz ūdeni un gaisu. Šā iemesla dēļ mums nevajadzētu radīt šķēršļus, kā to šajā Parlamentā dara Eiropas Tautas partijas pārstāvji, bet tā vietā būtu atzinīgi jānovērtē augsnes aizsardzības pamatdirektīva, ko ierosinājusi Komisija. Tā pierāda, ka augsnes jautājumiem būtu jākļūst par klimata politikas neatņemamu sastāvdaļu. Viens no pārtuksnešošanās iemesliem ir arī politikas trūkums. Mums pret to ir jācīnās ar efektīvu politiku."@lv¹³ "Signor Presidente, onorevoli colleghi, questa VIII conferenza sulla desertificazione è un'occasione importantissima, in una sede giusta come quella dell'ONU, ma richiede anche risposte concrete a una situazione drammatica. Il cambiamento climatico accelera processi in corso che colpiscono aree debolissime come l'Africa, ma non risparmiano neppure il nostro continente. Fame e malattie, migrazioni di dimensioni bibliche o incendi sono il nostro futuro, ma anche il nostro presente. Occorrono dunque scelte forti, chiare. La prima è naturalmente che si vada ad applicare Kioto e a firmare finalmente il dopo Kioto, un accordo multilaterale che fornisca il quadro di riferimento per un futuro diverso. Occorrono inoltre altre scelte di adattamento per difendere vite. C'è un vero e proprio dramma: si chiama acqua. Il diritto all'accesso all'acqua è già negato e rischia di esserlo ancora di più per milioni di persone. Per questo vanno contrastati i processi di privatizzazione di questa risorsa indispensabile per la vita, ne va garantito l'accesso e l'acqua deve divenire un vero e proprio bene comune dell'umanità, anche attraverso una solenne dichiarazione dell'ONU che permetta poi di attivare politiche pubbliche le quali garantiscano tale diritto. Occorre poi che la lotta alla desertificazione orienti anche le politiche finanziarie per il clima. Occorre, ad esempio, che tutte le buone pratiche che consentono la cattura di CO2 attraverso l'agricoltura e la forestazione vengano promosse e incentivate. Questo deve far rivedere anche scelte come quelle contenute nella politica agricola comunitaria, le quali hanno promosso un disaccoppiamento dalle attività produttive rischioso per la desertificazione e per gli incendi. Così come vanno riviste scelte come quelle della produzione intensiva di biomasse per l'energia. Occorre inoltre che il suolo abbia anche in Europa una propria politica specifica e forte, come per l'acqua e per l'aria. Per questo non si può ostacolare, come sta facendo in questo Parlamento, una parte del gruppo popolare europeo, ma occorre invece favorire la direttiva quadro sul suolo proposta dalla Commissione, la quale prevede che esso sia parte integrante delle politiche per il clima. La desertificazione è anche causata dal deserto della politica. Dobbiamo combatterla con la buona politica!"@mt¹⁵ "Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, deze achtste conferentie over woestijnvorming is een uiterst belangrijke gelegenheid, in een geschikt forum zoals de VN, maar zij vereist ook specifieke antwoorden op een dramatische situatie. Klimaatverandering doet processen versnellen die al reeds zeer kwetsbare gebieden zoals als Afrika aantasten, maar die ook ons continent niet ontzien. Honger en ziekte, migratie met bijbelse omvang en branden zijn onze toekomst , maar ook ons heden. We moeten daarom krachtige, duidelijke keuzen maken. De eerste is natuurlijk Kyoto ten uitvoer leggen en ten langen leste de post-Kyoto-overeenkomst tekenen, een multilaterale overeenkomst die het referentiekader voor een andere toekomst biedt. Er zijn ook verdere keuzes nodig zodat we ons kunnen aanpassen om levens te beschermen. Er is een werkelijke tragedie: genaamd water. Het recht van toegang tot water wordt al ontzegd en wordt waarschijnlijk steeds meer ontzegd aan miljoenen mensen. Om deze reden moeten we ons verzetten tegen processen om deze bron, die van levensbelang is, te privatiseren. Toegang tot water moet worden gegarandeerd en moet een werkelijk gemeenschappelijk bezit worden dat toebehoort aan de mensheid, vastgelegd in een plechtige verklaring van de VN die het vervolgens mogelijk maakt dat overheidsbeleid een dergelijk recht waarborgt. Voor de strijd tegen woestijnvorming is het ook noodzakelijk te sturen op financieel beleid inzake het klimaat. Alle goede praktijken die CO opslag met behulp van landbouw en bosbouw toestaan, behoren te worden gestimuleerd en aangemoedigd. Dit moet ook leiden tot een herziening van keuzen zoals die in het gemeenschappelijk landbouwbeleid, die een ontkoppeling van productieactiviteiten hebben aangemoedigd die het risico van woestijnvorming en branden meebrachten. Keuzen zoals een intensieve productie van biomassa voor energie moeten ook worden heroverwogen. Ook in Europa is het noodzakelijk een specifiek, krachtig beleid met betrekking tot bodem, water en lucht te voeren. Om deze reden moeten we geen obstakels opwerpen zoals in dit Parlement is gebeurd door een sectie van de Europese Volkspartij, maar in plaats daarvan de kaderrichtlijn inzake bodembescherming die de Commissie wil uitvaardigen, verwelkomen. Deze voorziet erin dat de bodem een integraal deel uitmaakt van klimaatbeleid. Woestijnvorming wordt ook veroorzaakt door een gebrek aan beleid. We moeten dit bestrijden met goed beleid."@nl³ "Panie przewodniczący, panie i panowie! Ta ósma konferencja na temat pustynnienia jest niezwykle ważną kwestią podniesioną na odpowiednim forum, jakim są NZ, ale wymaga też konkretnych reakcji na dramatyczną sytuację. Zmiany klimatyczne to postępujący proces, który już trwa i dotyka bardzo słabych obszarów, takich jak Afryka. Nie oszczędza też naszego kontynentu. Głód i choroby, migracje na ogromną skalę i pożary są naszą przyszłością, jak i naszą teraźniejszością. Musimy zatem dokonać jasnych wyborów. Pierwszym jest wdrożenie postanowień z Kioto oraz podpisanie porozumienia będącego kontynuacją protokołu z Kioto, wielostronnego porozumienia stanowiącego ramy odniesienia dla innej przyszłości. Musimy dokonać też dalszych wyborów, tak abyśmy mogli dostosować się i chronić życie. Rozgrywa się tu prawdziwa tragedia: na imię jej woda. Odmówiono już prawa dostępu do wody i najprawdopodobniej będzie ono coraz częściej odmawiane milionom ludzi. Z tego względu powinniśmy przeciwstawiać się procesowi prowadzącemu do prywatyzacji tego zasobu, który jest niezbędny do życia. Dostęp do wody powinien stać się prawdziwym wspólnym majątkiem należącym do ludzkości i być zagwarantowany, włączając w to z uroczystą deklaracją NZ, która umożliwiłaby ustanowienie publicznych polityk gwarantujących takie prawo. Zwalczając pustynnienie, konieczne jest także nakierowanie polityk finansowych na klimat. Przykładowo, wszystkie dobre praktyki, które pozwalają zatrzymać CO przez rolnictwo i leśnictwo powinny być promowane i wspierane. Powinno to prowadzić do przeglądu wyborów, na przykład tych poczynionych we wspólnej polityce rolnej, zachęcających do odseparowania czynności produkcyjnych niosących ryzyko wywołania suszy lub pożarów. Wybory takie jak intensywna produkcja biomasy w celu uzyskania energii powinny być ponowne rozpatrzone. W Europie również konieczna jest konkretna, mocna polityka dotycząca ziemi, jak i wody oraz powietrza. Z tego względu nie możemy tworzyć przeszkód, jak to się dzieje w tym Parlamencie przez Europejską Partię Ludową, a zamiast tego należy z zadowoleniem przyjąć dyrektywę ramową w sprawie ochrony ziemi, przedstawioną przez Komisję. Stanowi ona, że ziemia jest integralną częścią polityki dotyczącej klimatu. Pustynnienie powstaje też z powodu braku jakiekolwiek polityki. Musimy je zwalczyć dobrą polityką."@pl¹⁶ "Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, esta oitava conferência sobre desertificação é uma oportunidade extremamente importante, numa sede adequada como a ONU, mas requer também respostas concretas para uma situação dramática. As alterações climáticas estão a acelerar processos já em curso que afectam áreas muito sensíveis como a África, mas também não poupam o nosso próprio continente. Fome e doenças, migrações de proporções bíblicas e incêndios são o nosso futuro, mas também o nosso presente. Por isso mesmo precisamos de fazer escolhas firmes e claras. A primeira é, naturalmente, aplicar Quioto e assinar, finalmente, o acordo pós-Quioto, um acordo multilateral que fornece o quadro de referência para um futuro diferente. São, além disso, necessárias outras opções para que possamos adaptar-nos e proteger vidas. Há uma verdadeira tragédia: o seu nome é água. O direito de acesso à água está já a ser negado e há o risco de o ser cada vez mais para milhões de pessoas. Por isso devemos opor-nos aos processos de privatização deste recurso, indispensável à vida. O acesso à água deveria ser garantido, tornando-se um verdadeiro bem comum da humanidade, inclusivamente mediante uma declaração solene da ONU que permita, subsequentemente, a aplicação de políticas públicas que garantam esse direito. É também necessário que o combate à desertificação oriente as políticas financeiras para o clima. Por exemplo, devem ser promovidas e incentivadas todas as boas práticas que permitam a captura de CO através da agricultura e da florestação. Deveriam também ser revistas decisões como as contidas na política agrícola comum, que incentivaram uma dissociação das actividades produtivas com o consequente risco de desertificação e de incêndios. Devem igualmente ser revistas opções como a produção intensiva de biomassa para fins energéticos. É ainda necessário que, também na Europa, haja uma política de solos específica e forte, assim como em matéria de água e de ar. Por isso, há que não erguer obstáculos, como está a fazer, neste Parlamento, uma parte do Grupo do Partido Popular Europeu, mas antes apoiar a directiva-quadro relativa à protecção do solo apresentada pela Comissão. A directiva prevê que os solos sejam parte integrante da política em matéria de clima. A desertificação é também causada pelo deserto da política. Temos de combatê-la com a política correcta!"@pt¹⁷ "Signor Presidente, onorevoli colleghi, questa VIII conferenza sulla desertificazione è un'occasione importantissima, in una sede giusta come quella dell'ONU, ma richiede anche risposte concrete a una situazione drammatica. Il cambiamento climatico accelera processi in corso che colpiscono aree debolissime come l'Africa, ma non risparmiano neppure il nostro continente. Fame e malattie, migrazioni di dimensioni bibliche o incendi sono il nostro futuro, ma anche il nostro presente. Occorrono dunque scelte forti, chiare. La prima è naturalmente che si vada ad applicare Kioto e a firmare finalmente il dopo Kioto, un accordo multilaterale che fornisca il quadro di riferimento per un futuro diverso. Occorrono inoltre altre scelte di adattamento per difendere vite. C'è un vero e proprio dramma: si chiama acqua. Il diritto all'accesso all'acqua è già negato e rischia di esserlo ancora di più per milioni di persone. Per questo vanno contrastati i processi di privatizzazione di questa risorsa indispensabile per la vita, ne va garantito l'accesso e l'acqua deve divenire un vero e proprio bene comune dell'umanità, anche attraverso una solenne dichiarazione dell'ONU che permetta poi di attivare politiche pubbliche le quali garantiscano tale diritto. Occorre poi che la lotta alla desertificazione orienti anche le politiche finanziarie per il clima. Occorre, ad esempio, che tutte le buone pratiche che consentono la cattura di CO2 attraverso l'agricoltura e la forestazione vengano promosse e incentivate. Questo deve far rivedere anche scelte come quelle contenute nella politica agricola comunitaria, le quali hanno promosso un disaccoppiamento dalle attività produttive rischioso per la desertificazione e per gli incendi. Così come vanno riviste scelte come quelle della produzione intensiva di biomasse per l'energia. Occorre inoltre che il suolo abbia anche in Europa una propria politica specifica e forte, come per l'acqua e per l'aria. Per questo non si può ostacolare, come sta facendo in questo Parlamento, una parte del gruppo popolare europeo, ma occorre invece favorire la direttiva quadro sul suolo proposta dalla Commissione, la quale prevede che esso sia parte integrante delle politiche per il clima. La desertificazione è anche causata dal deserto della politica. Dobbiamo combatterla con la buona politica!"@ro¹⁸ "Pán predsedajúci, dámy a páni, táto ôsma konferencia o rozširovaní púšte je nesmierne významnou príležitosťou, v rámci primeraného fóra, ktorým je OSN, avšak vyžaduje tiež osobitné reakcie na dramatickú situáciu. Zmena klímy je zrýchľujúcim sa procesom, ktorý prebieha a zasahuje veľmi zraniteľné oblasti, akou je Afrika, avšak nešetrí ani náš kontinent. Našou budúcnosťou, ale aj našou prítomnosťou, sú hladomor a choroby, migrácia biblických rozmerov a požiare. Preto musíme urobiť veľké a jasné rozhodnutia. Prvým je prirodzene realizácia Kjótskeho protokolu a konečne aj podpísanie dohody nahrádzajúcej Kjótsky protokol, ktorá je viacstrannou dohodou, ktorá poskytuje referenčný rámec pre inú budúcnosť. Sú potrebné aj ďalšie rozhodnutia, aby sme sa dokázali prispôsobiť, s cieľom ochraňovať svoj život. Ide o skutočnú tragédiu, ktorej meno je voda. Právo na prístup k vode sa už teraz odopiera a pravdepodobne bude ešte odopreté miliónom ľudí. Z tohto dôvodu by sme mali protestovať proti procesom na privatizáciu tohto zdroja, ktorý je pre život nevyhnutný. Prístup k vode by mal byť zaručený a voda by sa mala stať skutočným spoločným aktívom patriacim ľudstvu aj prostredníctvom slávnostnej deklarácie OSN, ktorá následne umožní zaviesť verejné politiky zamerané na zabezpečenie takého práva. Rovnako je pre boj proti rozširovaniu púšte dôležité usmerniť finančné politiky týkajúce sa klímy. Napríklad by sa mali podporiť všetky osvedčené postupy umožňujúce zachytávanie CO v poľnohospodárstve a lesnom hospodárstve. Malo by to tiež viesť k preskúmaniu rozhodnutí, napríklad v rámci spoločnej poľnohospodárskej politiky, ktoré podporujú oddelenie výrobných činností, ktoré so sebou nesú riziká rozširovania púšte a požiarov. Rozhodnutia, akým je intenzívna produkcia biomasy na účely výroby energie, by tiež mali byť prehodnotené. V Európe je tiež potrebné disponovať osobitnou silnou politikou týkajúcou sa pôdy, ako aj vody a ovzdušia. Z tohto dôvodu si nesmieme klásť prekážky, ako to v tomto Parlamente robí frakcia Európskej ľudovej strany, namiesto toho by sme mali uvítať rámcovú smernicu o ochrane pôdy, ktorú predložila Komisia. Stanovuje sa v nej, že pôda by mala byť integrálnou súčasťou politiky týkajúcej sa klímy. Nedostatok politiky tiež spôsobuje rozširovanie púšte. Musíme proti nemu bojovať správnou politikou."@sk¹⁹ "Gospod predsednik, gospe in gospodje, ta osma konferenca o dezertifikaciji je izredno pomembna priložnost na ustreznem forumu, kot so Združeni narodi, vendar zahteva tudi posebne odzive na resen položaj. Podnebne spremembe pospešujejo procese, ki že potekajo in vplivajo na zelo občutljiva območja, kot je Afrika, vendar tudi naši celini ne prizanašajo. Lakota in bolezni, preseljevanja bibličnih razsežnosti in požari so naša prihodnost, pa tudi naša sedanjost. Zato moramo sprejeti trdne in jasne odločitve. Prva je seveda izvajanje kjotskega sporazuma in končno tudi podpis post-kjotskega sporazuma, to pomeni večstranskega sporazuma, ki zagotavlja referenčni okvir za drugačno prihodnost. Potrebne so še dodatne odločitve, zato da se lahko prilagodimo in tako zavarujemo naša življenja. Imamo pravo tragedijo: imenuje se voda. Pravica dostopa do vode je že bila odrečena in bo verjetno vedno pogosteje odrečena milijonom ljudi. Zato moramo nasprotovati procesom lastninjenja tega vira, ki je bistven za življenje. Dostop do vode mora biti zagotovljen in mora postati resnično skupno premoženje, ki pripada človeštvu, tudi s slovesno izjavo Združenih narodov, ki bo posledično omogočila uvedbo javnih politik za zagotavljanje te pravice. Prav tako je pomembno, da boj proti dezertifikaciji vpliva na finančne politike o podnebju. Na primer, vse dobre prakse, ki omogočajo zajemanje CO v okviru kmetijstva in gozdarstva, je treba spodbujati in pospeševati. To mora povzročiti tudi pregled odločitev, kot so tiste pri skupni kmetijski politiki, ki so spodbujale ločevanje proizvodnih dejavnosti, ki vključujejo tveganje dezertifikacije in požarov. Ponovno je treba preučiti tudi odločitev o intenzivni proizvodnji biomase za energijo. Tudi v Evropi potrebujemo posebno in odločno politiko v zvezi s tlemi, tako kot za vodo in zrak. Zato ne smemo postavljati ovir, kot to v tem parlamentu dela evropska ljudska stranka, ampak moramo pozdraviti okvirno direktivo o varstvu tal, ki jo je predložila Komisija. Ta določa, da so tla sestavni del podnebne politike. Dezertifikacija nastaja tudi zaradi pomanjkanja politike. Proti njej se moramo boriti z dobro politiko."@sl²⁰ "Herr talman, mina damer och herrar! Denna åttonde konferens om ökenspridning är en oerhört viktig möjlighet, i ett passande forum som FN, men den kräver också särskilda åtgärder i en dramatisk situation. Klimatförändringen påskyndar redan pågående processer som påverkar mycket känsliga områden som Afrika, men vår egen kontinent är inte heller förskonad. Svält och sjukdomar, migrationsflöden av historiska mått och bränder är en del av vår framtid, men också ett faktum i dag. Vi måste därför göra starka och tydliga val. Det första är givetvis att genomföra Kyotoavtalet och att äntligen underteckna avtalet efter Kyoto – ett multilateralt avtal som ger en referensram för en annorlunda framtid. Ytterligare val måste också göras så att vi kan anpassa oss för att rädda människoliv. Det finns en verklig tragedi, nämligen vatten. Människor förvägras redan rätten att få tillgång till vatten, något som sannolikt i allt högre grad kommer att drabba miljontals människor. Vi måste därför protestera mot privatiseringar av denna livsviktiga resurs. Tillgången till vatten måste garanteras och vatten måste bli en verklig gemensam tillgång som tillhör mänskligheten, inklusive genom en högtidlig deklaration av FN, som senare skulle göra det möjligt att få till stånd en allmän politik för att garantera en sådan rättighet. För att kunna bekämpa ökenspridning måste man också styra finanspolitiken med utgångspunkt från klimatet. Alla goda metoder som möjliggör koldioxidavskiljning genom jordbruket och skogsbruket bör främjas och uppmuntras. Det här bör också leda till en översyn av alternativen, däribland de alternativ som finns i den gemensamma jordbrukspolitiken och som har främjat en frikoppling av produktionsverksamheter som medför en risk för ökenspridning och bränder. Alternativ som intensiv produktion av biomassa för energi måste också ses över. Också i Europa krävs en specifik och stark politik för mark, precis som för vatten och luft. Vi får därför inte skapa hinder, så som en grupp inom Europeiska folkpartiet gör här i parlamentet. I stället bör ramdirektivet för markskydd, som kommissionen har lagt fram, välkomnas. Enligt direktivet ska mark vara en integrerad del av klimatpolitiken. Ökenspridning orsakas också av brist på politik. Det måste vi bekämpa genom bra politik."@sv²²
lpv:unclassifiedMetadata	"2"^{5,20,1,19,16,11,2,3,13,21,9,17,12} "Roberto Musacchio,"^18,15,12 "a nome del gruppo GUE/NGL"^18,15 "a nome del gruppo GUE/NGL."¹²