Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-09-05-Speech-3-191"
| Predicate | Value (sorted: default) |
|---|---|
| rdf:type | |
| dcterms:Date | |
| dcterms:Is Part Of | |
| dcterms:Language | |
| lpv:document identification number |
"en.20070905.21.3-191"6
|
| lpv:hasSubsequent | |
| lpv:speaker | |
| lpv:spoken text |
". – Signor Presidente, onorevoli colleghi, il tracollo del mercato americano dei mutui ad alto rischio ha determinato tonfi registrati nelle borse anche oggi e ha messo gli speculatori e i risparmiatori in grave crisi.
Quello che hanno fatto gli operatori immobiliari statunitensi è noto a tutti: hanno offerto mutui, che poi non sono stati onorati, anche a persone ad alto rischio, mettendo in crisi non solo i prodotti finanziari ma anche molte banche. Quest’anno una percentuale molto elevata dei sottoscrittori di mutui ha smesso di pagare le rate dovute mandando in crisi tutto il sistema.
In Italia, a parte le flessioni in borsa, sembra che la crisi abbia solo sfiorato il sistema bancario nazionale perché le banche italiane, a quanto pare, non hanno esposizione diretta verso i mutui
. Non è stato così per molte banche tedesche, britanniche e francesi e da qui il dibattito di oggi. È dunque il minimo auspicare da parte nostra l’apertura di un’inchiesta sulle maggiori agenzie di
internazionali per il ruolo svolto in questa vicenda e intervenire quindi sull’instabilità finanziaria e sull’impatto sull’economia reale.
Ma lasciate, onorevoli colleghi, che vi racconti cosa accade in Italia – perché mutui e acquisto della casa nel mio paese sono un fatto importante – e che vi riferisca quanto un importante settimanale italiano
ha raccontato della moralità di alcuni politici italiani (che fra l’altro sono stati anche nostri colleghi) di fronte alle sofferenze di tanti risparmiatori e di chi si arrampica per pagare i mutui, quando invece una semplice istituzione quale il mutuo sociale potrebbe rendere la proprietà della casa una realtà. A fronte di tutto ciò sentite cosa rivela
su tanta parte della classe politica italiana di sinistra, è bene sottolinearlo, ma anche di centro, però soprattutto di sinistra.
Questi signori, di cui sono riportati nome, cognome e indirizzo, hanno goduto di eccezionali condizioni di favore nell’acquisto dell’abitazione a Roma. La raccomandazione, si dirà, è una prassi, forse anche accettata, forse è una cosa antica, nel mio paese e non solo, forse è cosa del mondo, ma quando la raccomandazione è chiesta e il favore viene ottenuto da un banca o da un’assicurazione, mi chiedo: cosa comporta in cambio, da parte di chi governa?
Secondo quanto pubblicato dal settimanale, Veltroni, il successore di Prodi, Cossutta, figlia di uno dei comunisti più radicali e convinti, Violante, ex Presidente della Camera e tra i più noti censori della moralità altrui, e con loro gli onorevoli Marino, Mancino, Mastella, Casini, Proietti, Baccini hanno acquistato a Roma case con a volte addirittura 25-30 vani ad un quarto, se non meno, del costo di mercato, beneficiati in questo dai proprietari che, guarda caso, sono banche e assicurazioni.
La democrazia ha i suoi costi, si dirà, e come li ha avuti quella proletaria li ha oggi il socialismo progressista, che da quello reale ha ereditato la capacità di essere concreti nel perseguire i propri interessi. Se siete strozzati dal mutuo mese dopo mese e, come il sottoscritto, avete la fortuna di soffrirne un po’ meno grazie a questo seggio e all’attività della consorte che adesso partecipa, dovete prendervela con comunisti, vecchi e nuovi, che hanno deciso di liberalizzare le licenze dei taxi e gli orari dei barbieri e di vendere le medicine nei supermercati, ma hanno lasciato le banche libere di decidere dei sacrifici da imporre alla vostra famiglia, di ipotecare il vostro futuro e la vostra vita.
Prendetevela con voi stessi, cittadini italiani ed europei, se avete deciso di fare altro piuttosto che carriera in uno dei partiti italiani che governano e hanno governato città, regioni e nazioni, e che governano governati dalla Banche."@it12
|
| lpv:spokenAs | |
| lpv:translated text |
"Pane předsedající, dámy a pánové, důsledky kolapsu amerického trhu s vysoce rizikovými půjčkami jsou stále citelné na burzách cenných papírů a spekulanti a spořitelé se ocitli ve vážné krizi.
Je známou skutečností, co subjekty amerického trhu udělaly s realitami. Nabídly půjčky, které následně nebyly splácené, vysoce rizikovým jednotlivcům, čímž nezpůsobily jen krizi na trhu s finančními produkty, ale i krizi řady bank. Tento rok velmi vysoké procento dlužníků přestalo platit splátky, a tak celý systém přivedli do krizového stavu.
V Itálii, mimo pohyby na burze cenných papírů, se zdá, že krize má jen mírný vliv na vnitrostátní bankovní systém, neboť italské banky zjevně nejsou přímo vystaveny rizikovým hypotečním úvěrům. Nebyl to však případ mnohých německých, britských a francouzských bank, a proto jsme se dnes rozhodli diskutovat o tomto problému. Proto to nejmenší, v co můžeme doufat, je začátek vyšetřování největších mezinárodních úvěrových ratingových agentur, který se bude týkat jejich úlohy v této záležitosti, a tedy příspěvku k finanční nestabilitě a vlivu na reálnou ekonomiku.
Dámy a pánové, dovolte mi říci, co se děje v Itálii, protože půjčky a hypoteční úvěry jsou v mé zemi významným prvkem, a dovolte mi shrnout, co uvedl významný italský týdeník
o etice některých italských politiků (kteří jsou mimochodem našimi kolegy) v konfrontaci s utrpením množství spořitelů a osob, které s obtížemi šetří, aby splácely půjčky, když ve skutečnosti taková jednoduchá instituce jako sociální půjčka může proměnit sen o vlastnictví bydlení v realitu. V této situaci si, prosím, vyslechněte, co týdeník
říká o některých italských levicových politicích, skutečnost, kterou je potřebné zdůraznit, neboť jde také o politiky středu, ale především se to týká levicových politiků.
Tito pánové, jejichž jména a příjmení týdeník uvádí společně s jejich adresami, využívali výhody obzvláště výhodných podmínek nákupu nemovitostí v Římě. Doporučení, můžete říci, jsou v mé zemi praktikou, možná přijatelnou praktikou a možná starou praktikou, a nejen v Itálii, ale pravděpodobně na celém světě. Avšak když se požaduje doporučení a banka nebo pojišťovna poskytne službu, ptám se sám sebe, co mocní poskytují za odměnu?
Podle týdeníku si pan Veltroni, nástupce pana Prodiho, slečna Cossuttová, dcera jednoho z nejradikálnějších a nejoddanějších komunistů pana Violanteho, bývalého předsedy vlády a jednoho z nejznámějších soudců etiky druhých lidí, stejně jako pan Marino, pan Mancino, pan Mastella, pan Casini, pan Proietti a pan Baccini zakoupili domy v Římě o velikosti 25–30 místností, a to za čtvrtinu, pokud ne méně, tržní ceny, přičemž jim byly poskytnuty tyto zvláštní podmínky majiteli, kterými jsou, což snad ani není překvapující, banky a pojišťovny.
Můžete říci, že demokracie má svou cenu, jako měl svou cenu proletariát, a podobně ji má dnes progresivní socialismus, který od svých předchůdců zdědil schopnost být specifický při sledování svých vlastních zájmů. Pokud vás měsíc co měsíc dusí splátka hypotečního úvěru a pokud máte jako já dost prostředků na to, abyste to zvládli snáze i díky křeslu v tomto Parlamentu a činnosti své manželky nebo manžela, kteří ke splácení také přispívají, měli byste obviňovat komunisty, nové či staré, kteří se rozhodli liberalizovat udělování licencí taxikářům a otevírací hodiny v holičstvích a prodávat léky v supermarketech, a přitom bankám ponechali svobodu rozhodnout se, jaké oběti vaše rodiny přinesou, až upíšete úvěrům svou budoucnost a život.
Můžete obviňovat jen sami sebe, italští a evropští občané, pokud jste se rozhodli pro něco jiného než pro kariéru v jedné z italských stran, která vládne nebo vládla městům, regionům a národu, a jejímuž vládnutí vládnou banky."@cs1
"Hr. formand, mine damer og herrer! Krakket på det amerikanske marked for højrisikolån gav efterdønninger, som stadig kan mærkes på børserne, og kastede spekulanter og sparere ud i en alvorlig krise.
Alle ved, hvad de amerikanske ejendomsmæglere gjorde. De tilbød lån, der ikke blev indfriet, også til højrisikopersoner, og derved kastede de ikke bare de finansielle produkter ud i en krise, men også mange banker. I år holdt en meget høj procentdel af låntagerne op med at betale de nødvendige afdrag, og dermed sendte de hele systemet ud i en krise.
Når man ser bort fra bevægelserne på børsen, lader det til, at krisen i Italien kun berørte det nationale banksystem flygtigt, eftersom de italienske banker tilsyneladende ikke er direkte involveret i subprimelånene. Det samme var ikke tilfældet med mange tyske, britiske og franske banker, og det er årsagen til forhandlingen i dag. Derfor er det mindste, vi kan gøre, at bede om iværksættelsen af en undersøgelse af de største internationale ratingbureauers rolle i denne sag og således gribe ind i den finansielle ustabilitet og virkningen heraf på realøkonomien.
Men lad mig fortælle Dem, hvad der sker i Italien - eftersom lån og ejendomskøb er en vigtig ting i mit land - og hvad et stort italiensk ugeblad, L'Espresso, skrev om moralen hos visse italienske politikere (der i øvrigt har været vores kolleger her i Parlamentet) over for problemerne hos mange sparere og hos dem, der kæmper en hård kamp for at betale afdrag på lånene, selv om man ved at indføre noget så enkelt som et socialt lån kunne give folk mulighed for at eje deres egen bolig. Hør blot, hvad L'Espresso i den forbindelse afslører om de italienske politikere på venstrefløjen - og det skal understreges - samt visse politikere fra midterpartierne. Der er dog først og fremmest tale om politikere fra venstrefløjen.
Disse herrer - som figurerer med navn, efternavn og adresse - har nydt godt af exceptionelt fordelagtige betingelser, da de købte bolig i Rom. Man kan sige, at det at "kende nogen, der kender nogen" er en gammel og måske også accepteret praksis, ikke bare i Italien, men i hele verden. Når sådanne fordele gives af en bank eller et forsikringsselskab, spørger jeg dog mig selv, hvad de pågældende politikere så skal gøre til gengæld.
Ifølge L'Espresso har Veltroni, som er Prodis efterfølger, Cossutta, som er datter af en af de mest radikale og overbeviste kommunister, Violante, tidligere formand for Deputeretkammeret og en af de meste kendte vogtere over andres moral, samt Marino, Mancino, Mastella, Casini, Proietti og Baccini købt boliger i Rom, undertiden med 25-30 værelser, til højst en fjerdedel af markedsprisen, fordi de fik disse fordelagtige betingelser af ejerne, der sjovt nok er banker og forsikringsselskaber.
Man kan sige, at demokratiet har sin pris. Før var det proletariatet, og nu er det den progressive socialisme, som fra sine forgængere har arvet evnen til at være konkret, når det gælder om at forsvare sine egne interesser. Hvis De kæmper med afdrag på lånene måned efter måned, og hvis De ligesom undertegnede er så heldig at være lidt bedre stillet takket være Deres sæde i Parlamentet og Deres hustrus arbejde, som bidrager til husholdningen, kan De kun bebrejde kommunisterne - gamle som nye - der besluttede at liberalisere taxilicenserne og frisørernes åbningstider og at sælge medicin i supermarkedet, men som overlod det til bankerne at bestemme, hvilke ofre Deres familie skal bringe, og belåne Deres fremtid og Deres liv.
De italienske og europæiske borgere kan kun bebrejde sig selv, hvis de besluttede ikke at gøre karriere i et af de italienske partier, som styrer byer, regioner og nationer, og som styrer under bankernes styring."@da2
".
Herr Präsident, meine sehr verehrten Damen und Herren! Der Zusammenbruch des US-Marktes für hochriskante Darlehen hat auch heute zu Einbrüchen an den Börsen geführt und Spekulanten sowie Anleger in eine ernste Krise gestürzt.
Die Vorgehensweise der US-Immobilienhändler ist allseits bekannt: Sie boten Personen mit hohem Risiko Darlehen an, die dann nicht zurückgezahlt wurden, wodurch nicht nur die Finanzprodukte, sondern auch viele Banken in Schwierigkeiten gerieten. In diesem Jahr hat ein sehr hoher Prozentsatz der Kreditnehmer die fälligen Ratenzahlungen eingestellt und somit das ganze System in eine Krise gestürzt.
In Italien hat die Krise, abgesehen von den Abwärtstrends an der Börse, offenbar das nationale Bankensystem nur gestreift, weil die italienischen Banken anscheinend nicht unmittelbar durch Subprime-Kredite gefährdet sind. Nicht so hingegen viele deutsche, britische und französische Banken, weshalb wir heute diese Aussprache führen. Das Mindeste, was wir uns erhoffen, ist demnach die Einleitung einer Untersuchung der Rolle, die die wichtigsten internationalen Ratingagenturen bei dieser Sache gespielt haben, und demzufolge Maßnahmen gegen die finanzielle Instabilität und die Auswirkungen auf die Realwirtschaft.
Doch lassen Sie mich Ihnen schildern, meine Damen und Herren, was in Italien geschieht – denn Hypotheken und der Erwerb von Wohneigentum spielen in meinem Land eine wichtige Rolle –, und Ihnen darlegen, was eine renommierte italienische Wochenzeitschrift, nämlich „L'Espresso“, über die Moral einiger italienischer Politiker (die unter anderem auch unsere Kollegen waren) zu berichten hatte, und dies in Anbetracht der Schwierigkeiten vieler Sparer und derjenigen, die sich strecken müssen, um ihre Kredite abzuzahlen, wo doch eine einfache Institution wie das Sozialdarlehen den Traum vom Eigenheim Realität werden lassen könnte. Hören Sie sich an, was „L'Espresso“ angesichts dieser Situation über einen Teil der linken Spitzenpolitiker Italiens – das sei hervorgehoben, auch wenn einige aus der Mitte betroffen sind, vor allem aber linke – enthüllte.
Diese Herren, die mit Namen und Adresse genannt werden, kamen beim Erwerb von Wohneigentum in Rom in den Genuss außerordentlich günstiger Bedingungen. Sie werden sagen, Gefälligkeiten sind eine übliche, vielleicht auch akzeptierte Praxis, die gang und gäbe ist in meinem Land, aber nicht nur dort, sondern vielleicht auch weltweit. Doch wenn die Gefälligkeit gefordert wird und jemand von einer Bank oder einer Versicherung bevorzugt behandelt wird, dann frage ich mich: Welche Gegenleistung wird von den Regierenden erwartet?
Nach dem, was das Wochenmagazin schreibt, haben Walter Veltroni, Nachfolger von Romano Prodi, Maura Cossutta, Tochter eines der radikalsten und überzeugtesten Kommunisten, Luciano Violante, ehemaliger Präsident der Abgeordnetenkammer und einer der berühmtesten Moralapostel, sowie die Abgeordneten Marino, Mancino, Mastella, Casini, Proietti und Baccini in Rom Häuser mit manchmal 25 bis 30 Räumen zu einem Viertel des Marktpreises oder sogar zu einem noch niedrigeren Preis gekauft, wobei sie von den Eigentümern, die rein zufällig Banken und Versicherungen sind, begünstigt wurden.
Demokratie hat ihren Preis, mögen Sie sagen, und so wie die Demokratie des Proletariats ihren Preis hatte, hat ihn heute der fortschrittliche Sozialismus, der von seinem Vorläufer die Fähigkeit geerbt hat, speziell seine eigenen Interessen zu verfolgen. Und wenn Sie Monat für Monat durch Ihre Hypothek ausgesaugt werden und, wie ich selbst, das Glück haben, dank dieses Sitzes hier im Parlament und der Berufstätigkeit Ihrer Partnerin, die nun etwas beisteuert, etwas weniger darunter zu leiden, müssen Sie sich bei den alten und neuen Kommunisten beschweren, die zwar beschlossen haben, die Taxilizenzen und die Öffnungszeiten der Friseure zu liberalisieren und Arzneimittel in Supermärkten zu verkaufen, doch den Banken die Freiheit ließen, die Opfer festzulegen, die sie Ihren Familien auferlegen, und Ihre Zukunft und Ihr Leben mit einer Hypothek zu belasten.
Beschwert Euch bei Euch selbst, Bürger Italiens und Europas, wenn Ihr Euch für etwas anderes entschieden habt als für eine Karriere in einer der italienischen Parteien, die Städte, Regionen und Länder regieren oder regiert haben, und die, während sie regieren, von den Banken regiert werden."@de9
".
Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, η κατάρρευση των αγοράς δανείων υψηλού κινδύνου των ΗΠΑ οδήγησε σε έναν πάταγο, που παραμένει αισθητός στις χρηματιστηριακές αγορές σήμερα και που έριξε τους κερδοσκόπους και τους αποταμιευτές στη δίνη μιας σοβαρής κρίσης.
Αυτό που έκαναν οι παράγοντες της κτηματαγοράς είναι παγκοίνως γνωστό: προσέφεραν δάνεια σε άτομα με υψηλό βαθμό αφερεγγυότητας, που κατόπιν αδυνατούσαν να τα αποπληρώσουν, ρίχνοντας με αυτόν τον τρόπο στη δίνη της κρίσης όχι μόνο τα χρηματοπιστωτικά προϊόντα, αλλά και πολλές τράπεζες. Φέτος, ένα πολύ υψηλό ποσοστό δανειστών έπαψε να καταβάλει τις οφειλόμενες δόσεις, προκαλώντας κρίση σε ολόκληρο το σύστημα.
Στην Ιταλία, πέραν των κινήσεων της χρηματιστηριακής αγοράς, φαίνεται ότι η κρίση είχε ελαφρά μόνο επίπτωση στο εθνικό τραπεζικό σύστημα, διότι οι ιταλικές τράπεζες, ως φαίνεται, δεν έχουν εκτεθεί άμεσα σε ενυπόθηκα δάνεια υψηλού κινδύνου. Αυτό δεν συνέβη, όμως, με πολλές γερμανικές, βρετανικές και γαλλικές τράπεζες, και γι’ αυτό διεξάγουμε σήμερα αυτήν τη συζήτηση. Το λιγότερο, λοιπόν, που μπορούμε να ελπίζουμε είναι να διεξαχθεί έρευνα στους μεγαλύτερους οργανισμούς αξιολόγησης της πιστοληπτικής ικανότητας σχετικά με τον ρόλο τους σε αυτά τα γεγονότα και, κατά συνέπεια, να αναληφθεί δράση σχετικά με τη δημοσιονομική αστάθεια και την επίπτωσή της στην πραγματική οικονομία.
Κυρίες και κύριοι, επιτρέψτε μου να σας πω τι συμβαίνει στην Ιταλία –διότι τα δάνεια και η αγορά κατοικίας στη χώρα μου καταλαμβάνουν σημαντικό μερίδιο– και επιτρέψτε μου να σας αναπαράξω αυτό που έγραψε ένα σημαντικό ιταλικό εβδομαδιαίο περιοδικό, το
σχετικά με το ήθος ορισμένων ιταλών πολιτικών (που, ειρήσθω εν παρόδω, έχουν υπάρξει και συνάδελφοί μας) υπό το πρίσμα της μεγάλης δυσπραγίας που αντιμετωπίζουν πολλοί αποταμιευτές και αυτοί που αγκομαχούν να αποπληρώσουν δάνεια, όταν μάλιστα ένας απλός θεσμός, όπως ένα κοινωνικό δάνειο, θα μπορούσε να κάνει πραγματικότητα την απόκτηση ενός σπιτιού. Υπό το πρίσμα όλων αυτών, ακούστε τι αποκαλύπτει το
για ορισμένους ιταλούς αριστερούς πολιτικούς –ένα γεγονός που πρέπει να τονιστεί με έμφαση– καθώς και για ορισμένες προσωπικότητες του κέντρου, πρωτίστως όμως αριστερούς.
Αυτοί οι κύριοι, των οποίων παρατίθενται ονοματεπώνυμο και διεύθυνση, επωφελήθηκαν εξαιρετικά ευνοϊκών όρων για την αγορά κατοικίας στη Ρώμη. Οι συστάσεις, θα μου πείτε, αποτελούν πρακτική, ενδεχομένως αποδεκτή πρακτική, και ενδεχομένως παλαιά πρακτική στη χώρα μου – και όχι μόνο στην Ιταλία, αλλά ενδεχομένως παγκοσμίως. Ωστόσο, όταν ζητείται μια σύσταση και εξασφαλίζεται η χάρη από μια τράπεζα ή μια ασφαλιστική εταιρεία, αναρωτιέμαι ποιο είναι το αντάλλαγμα εκείνων που κυβερνούν;
Σύμφωνα με το εβδομαδιαίο περιοδικό, ο κ. Veltroni, ο διάδοχος του κ. Prodi, η κ. Cossutta, κόρη ενός εκ των πλέον ριζοσπαστών και αφοσιωμένων κομμουνιστών, ο κ. Violante, πρώην πρωθυπουργός και μεταξύ των πλέον γνωστών τιμητών της ηθικής των άλλων, καθώς και ο κ. Marino, ο κ. Mancino, ο κ. Mastella, ο κ. Casini, ο κ. Proietti και ο κ. Baccini αγόρασαν κατοικίες στη Ρώμη, ενίοτε των 25-30 δωματίων, στο ένα τέταρτο, αν όχι και λιγότερο, της τιμής αγοράς, απολαμβάνοντας αυτών των ειδικών όρων από ιδιοκτήτες που, όλως περιέργως, είναι τράπεζες και ασφαλιστικές εταιρείες.
Η δημοκρατία έχει το τίμημά της, θα μου πείτε, και όπως το προλεταριάτο είχε το τίμημά του, το ίδιο συμβαίνει και σήμερα με τον προοδευτικό σοσιαλισμό, που κληρονόμησε από τους προκατόχους του την ικανότητα να είναι συγκεκριμένος στην επιδίωξη των δικών του συμφερόντων. Αν ασφυκτιάτε υπό το βάρος του ενυπόθηκου δανείου σας μήνα με τον μήνα και, όπως εγώ, έχετε την καλή τύχη να υποφέρετε κάπως λιγότερο, χάρη στην ιδιότητα του ευρωπαίου βουλευτή και τη δραστηριότητα του/της συζύγου σας που τώρα συνεισφέρει, θα πρέπει να κατηγορήσετε τους κομουνιστές, νέους και παλαιούς, που αποφάσισαν να ελευθερώσουν τις άδειες των ταξί και τα ωράρια λειτουργίας των κουρέων και να πωλούνται φάρμακα στα σούπερ μάρκετ, άφησαν όμως ελεύθερες τις τράπεζες να αποφασίζουν τι θυσίες θα επιβάλλουν στις οικογένειές σας, να υποθηκεύσουν το μέλλον σας και τις ζωές σας.
Το φταίξιμο είναι μόνο δικό σας, ιταλοί και ευρωπαίοι πολίτες, αν αποφασίσατε να κάνετε κάτι διαφορετικό από το να ακολουθήσετε σταδιοδρομία σε ένα από τα ιταλικά κόμματα που κυβερνούν ή έχουν κυβερνήσει πόλεις, περιφέρειες και έθνη, και που στη διακυβέρνησή τους διοικούνται από τις τράπεζες."@el10
".
Mr President, ladies and gentlemen, the collapse of the US market in high-risk loans has caused a splash that is still being felt on the stock markets today and which has thrown speculators and savers into serious crisis.
What the US real estate operators did is common knowledge: they offered loans, which were then defaulted on, to high-risk individuals, thus placing not only the financial products but also many banks in crisis. This year a very high percentage of borrowers has stopped paying the instalments owed, placing the entire system in crisis.
In Italy, apart from the stock-market movements, it appears that the crisis has only had a slight effect on the national banking system because Italian banks, apparently, are not directly exposed to sub-prime loans. This was not the case for many German, British and French banks and that is why we are having this debate today. Therefore the least we can hope for is the opening of an enquiry into the largest international credit rating agencies on their role in these events and thus action on financial instability and on the impact on the real economy.
Ladies and gentlemen, allow me to tell you what happens in Italy – because loans and home purchases in my country are significant – and let me recount to you what an important Italian weekly publication
said about the ethics of some Italian politicians (who, by the way, have also been our colleagues) in the face of the sufferings of so many savers and those who clamber to pay loans, when in fact a simple institution such as the social loan could make owning a house a reality. In the face of all this, listen to what
reveals about some Italian left-wing politicians – a fact that is worth emphasising – as well as some centrist figures, but above all left-wing ones.
These gentlemen, whose first and last names and addresses are listed, benefited from exceptionally favourable terms for purchasing property in Rome. Recommendations, you may say, are a practice, perhaps an accepted practice, and perhaps an ancient practice, in my country – and not just in Italy, but perhaps worldwide. However, when a recommendation is requested and the favour is obtained from a bank or insurance company, I ask myself, what is given in exchange by those in power?
According to the weekly publication, Mr Veltroni, Mr Prodi’s successor, Ms Cossutta, daughter of one of the most radical and committed communists, Mr Violante, former Prime Minister and among the most well-known arbiters of other people’s ethics, as well as Mr Marino, Mr Mancino, Mr Mastella, Mr Casini, Mr Proietti and Mr Baccini purchased houses in Rome with at times as many as 25-30 rooms at a quarter, if not less, of the market price, given these special terms by owners who, strangely enough, are banks and insurance companies.
Democracy has its costs, you may say, and as the proletariat had its costs so today does progressive socialism, which has inherited from its predecessors the ability to be specific in the pursuit of its own interests. If you are strangled by your mortgage month after month and, like me, you have the good fortune to suffer from it a little less thanks to this seat in Parliament and the activity of your spouse who now contributes, you should blame the communists, old and new, who have decided to liberalise taxi licences and the opening hours of barbers and to sell medicine in supermarkets, but have left the banks free to decide what sacrifices to impose on your families, to mortgage your futures and your lives.
You have only yourselves to blame, Italian and European citizens, if you have decided to do something other than pursue a career in one of the Italian parties that govern or have governed cities, regions and nations, and which in governing are governed by the banks."@en4
".
Señor Presidente, Señorías, el colapso del mercado de los EE.UU. en los créditos de alto riesgo ha originado un revuelo que todavía se percibe en los mercados financieros y que ha llevado a los especuladores y ahorradores a una grave crisis.
Lo que hicieron los operadores inmobiliarios de los EE.UU. es de sentido común: ofrecían créditos, que no eran pagados, a clientes de alto riesgo, de modo que no sólo dieron lugar a una crisis de los productos financieros sino también a la de muchos bancos. Este año un alto porcentaje de prestatarios ha dejado de pagar las cuotas que debían por lo que todo el sistema se ha visto abocado a una crisis.
En Italia, además de los movimientos del mercado financiero, parece que la crisis sólo ha tenido un leve efecto en el sistema bancario estatal porque los bancos italianos, aparentemente, no están expuestos directamente a las hipotecas
. No es el caso de muchos bancos de Alemania, Reino Unido y Francia y por eso estamos celebrando este debate hoy. Por tanto, lo mínimo que podemos esperar es el inicio de una investigación de la función que han desempeñado en estos hechos las principales agencias de calificación crediticia internacionales y, de este modo, emprender medidas con respecto a la inestabilidad económica y el impacto en la economía real.
Señorías, permítame referirles lo que pasa en Italia —porque los créditos y la compra de viviendas en mi país son importantes— y permítame recordarles lo que una publicación semanal italiana
expuso a propósito de la ética de algunos políticos italianos (quienes, por cierto, también han sido colegas nuestros) a la vista de los sufrimientos de muchos ahorradores y de quienes se esfuerzan para pagar créditos, cuando de hecho una simple institución como el crédito social podía haber logrado que tener una casa se hiciera realidad. A la vista de todo esto, escuchen lo que
revela sobre algunos políticos de izquierdas —un hecho sobre el que merece la pena hacer hincapié— así como sobre algunas figuras centristas, pero, sobre todo, sobre los de izquierdas.
Estos caballeros cuyos nombres y apellidos y direcciones figuran en la lista, se beneficiaron de ventajas excepcionales por la compra de propiedades en Roma. Las recomendaciones, puede que digan, son una práctica, tal vez una práctica aceptada y, tal vez, una práctica antigua, en mi país —y no sólo en Italia, sino quizás en todo el mundo—. Sin embargo, cuando se pide una recomendación y el favor se obtiene de un banco o una compañía de seguros, me pregunto, ¿qué se le da a cambio a quienes se encuentran en el poder?
Según la revista, el señor Veltroni, sucesor del señor Prodi, la señora Cossutta, hija de uno de los comunistas más radicales y comprometidos, el señor Violante, Ex Primer Ministro y uno de los más conocidos defensores de la ética ajena, así como el señor Marino, el señor Mancino, el señor Mastella, el señor Casini, el señor Proietti y el señor Baccini, compraron viviendas en Roma de hasta 25 y 30 habitaciones, en algunas ocasiones, por un cuarto, si no menos, del precio del mercado, dadas las condiciones especiales de los propietarios que, curiosamente, son bancos y compañías de seguros.
La democracia tiene su precio, pueden decir, y como el proletariado tuvo sus costes, también lo tiene hoy el socialismo progresista que ha heredado de sus predecesores la capacidad de ser específico en la búsqueda de sus propios intereses. Si su hipoteca le asfixia mes tras mes, como a mí y, como yo, tiene la buena suerte de sentirla un poco menos gracias a su escaño en el Parlamento y al trabajo de su esposa que ahora contribuye a la misma, es culpa de los comunistas, de los nuevos y de los antiguos que han decidido liberar la licencias de los taxis y el horario comercial de los peluqueros y vender medicamentos en los supermercados pero que han permitido que los bancos decidan libremente cuáles son los sacrificios que hay que imponer a sus familias, para hipotecar sus futuros y sus vidas.
Los únicos culpables son ustedes, ciudadanos italianos y comunitarios, si han decidido hacer algo más que perseguir una carrera en uno de los partidos italianos que gobiernan o han gobernado ciudades, regiones y naciones y que, a la hora de gobernar, son gobernados por los bancos."@es21
".
Härra juhataja, daamid ja härrad, riskantsete laenude turu kokkuvarisemine Ameerika Ühendriikides on põhjustanud palju segadust, mida on tänagi tunda aktsiaturgudel ning mis on tõuganud spekulandid ja hoiustajad tõsisesse kriisi.
Ameerika Ühendriikide kinnisvaraärimeeste tegevus on üldiselt teada: nad pakkusid laene kõrge riskiastmega isikutele, kes ei olnud võimelised neid kohustusi täitma, viies nii kriisi mitte ainult finantstooted, vaid ka paljud pangad. Käesoleval aastal on väga suur protsent laenajaid lõpetanud laenu osamaksete tasumise, viies nii kogu süsteemi kriisini.
Itaalias, kui jätta kõrvale aktsiaturu liikumised, avaldus kriisi mõju riiklikule pangandussüsteemile üsna nõrgalt, sest nähtavasti ei ole Itaalia pangad otseselt rämpslaenudest mõjutatud. Nii ei olnud lugu aga paljude Saksa, Briti ja Prantsuse pankadega ja see on meie tänase arutelu põhjus. Seetõttu vähim, mida me võime loota, on uurimise algatamine suurimate krediidireitingu agentuuride rolli kohta nendes sündmustes ja sellest tuleneva rahanduse ebastabiilsuse ja mõju kohta reaalmajandusele.
Daamid ja härrad, lubage mul rääkida Itaalias toimuvast – sest minu riigis on laenud ja eluaseme soetamine märkimisväärsed – ja lubage mul jutustada, mida avaldas tähtis Itaalia nädalaleht
mõne Itaalia poliitiku (kellest mõned on, muuseas, olnud meie kolleegid) eetilisuse kohta olukorras, kus niivõrd paljud hoiustajad kannatavad ja paljud teevad suuri pingutusi laenude tagasimaksmiseks, kui tegelikult lihtne institutsioon nagu sotsiaallaen võiks kodu omamise muuta reaalsuseks. Kuulake siis, mida kõige selle valguses paljastab
mõne Itaalia vasakpoolse poliitiku kohta – see fakt väärib rõhutamist – samuti ka mõne keskpartei tegelase, kuid eelkõige vasakpoolsete kohta.
Need härrad, kelle eesnimed, perekonnanimed ja aadressid on ära toodud, on kasu lõiganud kinnisvara soetamisest Roomas erakordselt soodsatel tingimustel. Te võite öelda, et soovituste andmine on praktika, võib-olla vastuvõetav ja põline praktika minu riigis ning mitte ainult Itaalias, vaid kogu maailmas. Siiski, kui nõutakse soovitusi ja saadakse soodustusi pangalt või kindlustusfirmalt, tekib minul küsimus, mida võimulolijad neile vastutasuks annavad?
Nädalalehele tuginedes on Veltroni, Prodi järeltulija, Cossutta, ühe äärmuslikuma ja pühendunuma kommunisti tütar, Violante, endine peaminister ja üks enim tuntud kohtumõistja teiste inimeste eetika üle, samuti ka Marino, Mancino, Mastella, Casini, Proietti ja Baccini ostnud Roomas koguni 25–30 toaga maju veerandi, kui mitte vähemaga, turuhinnast, eritingimustel, mida omanikud on neile võimaldanud ja nendeks omanikeks on, veider küll, pangad ja kindlustusfirmad.
Te võite öelda, et demokraatial on oma hind, nagu ka proletariaadil oli oma hind ja nagu see on tänapäeval edasiareneval sotsialismil, mis on oma eelkäijatelt pärinud võime eriliseks isiklike huvide tagaajamiseks. Kui hüpoteeklaen teid kuust kuusse kägistab, nagu mind, on teil õnne selle all pisut vähem kannatada tänu neile ametitele parlamendis ja sellele, et ka teie abikaasa tegevus annab nüüd panuse, siis tuleb teil süüdistada kommuniste, vanu ja uusi, kes on otsustanud vabaks lasta taksolitsentsid ja juuksuritöökodade lahtiolekuajad ja müüa ravimeid supermarketites, kuid on jätnud pankadele vabaduse otsustada, millised ohvreid peavad teie perekonnad tooma, pantida teie tulevik ja elu.
Me saame süüdistada ainult iseennast, Itaalia ja Euroopa kodanikud, kui oleme otsustanud tegeleda millegi muuga kui ronida mööda karjääriredelit mõnes Itaalia parteis, mis valitsevad või on valitsenud linnu, maakondi ja rahvaid, ning mille valitsemist omakorda valitsevad pangad."@et5
"Arvoisa puhemies, hyvät parlamentin jäsenet, Yhdysvaltain korkean riskin asuntolainojen markkinoiden romahdus on saanut aikaan kriisin, joka tuntuu vielä tänäkin päivänä osakemarkkinoilla ja on syössyt keinottelijat ja säästäjät pahaan kriisiin.
Yhdysvaltain kiinteistöalan toimijoiden toiminta on kaikkien tiedossa: he ovat tarjonneet asuntolainoja – joita ei sittemmin ole lunastettu – myös riskihenkilöille vaarantaen siten paitsi rahoitustuotteet myös monien pankkien toiminnan. Tänä vuonna hyvin iso osuus lainanottajista on lopettanut lainanlyhennysten maksamisen, mikä on syössyt koko rahoitusjärjestelmän kriisiin.
Italiassa kriisi näyttää pörssilaskua lukuun ottamatta kuihduttaneen vain maan pankkijärjestelmää, sillä Italian pankeilla ei näyttäisi olevan suoraa kosketusta subprime-lainoihin. Monien Saksan, Yhdistyneen kuningaskunnan ja Ranskan pankkien kohdalla näin ei ole ollut, minkä vuoksi keskustelemme tänään aiheesta. Vähin mitä voimme siis tehdä, on toivoa tutkimuksen aloittamista suurista kansainvälisistä riskiluokituslaitoksista ja niiden roolista tässä kriisissä, ja puuttua siten rahoitusmarkkinoiden epävakauteen ja kriisin vaikutuksiin reaalitaloudessa.
Sallikaa minun kuitenkin, hyvät kuulijat, kertoa Italian tapahtumista, sillä asuntolainat ja asunnon ostaminen ovat meille tärkeä asia, ja siitä, mitä eräs tärkeä italialainen viikkolehti
on kertonut eräiden italialaisten poliitikkojen (jotka ovat muuten entisiä kollegoitamme) moraalisesta suhtautumisesta lukuisten säästäjien ja asuntolainojen kanssa kamppailevien ihmisten koetuksiin, vaikka vain pelkästään sosiaalisella luotolla talon omistaminen voidaan tehdä mahdolliseksi. Kuulette, mitä Espresso-lehti kertoo tästä kaikesta suureksi osaksi Italian vasemmistopuolueen näkökulmasta, mitä on hyvä korostaa, mutta myös keskustan kannalta.
Nämä herrat, joiden nimet, sukunimet ja osoitteet on kerrottu, hankkivat poikkeuksellisin edullisin ehdoin kiinteistöjä Roomasta. Suositukset ovat kuulemma yleinen, kenties myös hyväksytty käytäntö, kenties vanha käytäntö paitsi Italiassa myös muualla maailmassa. Mutta kun suosituksia sitten pyydetään ja kun pankki tai vakuutusyhtiö on myöntänyt suotuisat ehdot, herää kysymys: mitä valtaapitävät antavat vastineeksi?
Espresson mukaan Prodin seuraaja Veltroni, hyvin radikaalin ja asialleen omistautuneen kommunistin tytär Cossutta, entinen pääministeri ja muiden moraalin kuuluisa arvostelija Violante sekä jäsenet Marino, Mancino, Mastella, Casini, Proietti ja Baccini ovat hankkineet Roomasta jopa 25–30 huonetta käsittäviä taloja vähintään neljäsosalla markkinahinnasta. Etujen antajina ovat omistajat, jotka ovat juuri näitä pankkeja ja vakuutusyhtiöitä.
Demokratialla on hintansa, sanotaan. Hintansa oli myös aikoinaan köyhälistöllä ja nyt edistysmielisellä sosialismilla, joka peri reaalitodellisuudelta kyvyn omien etujensa ajamiseen. Jos painitte kuukaudesta toiseen asuntolainan kourissa, ettekä onneksenne kärsi siitä yhtä paljon parlamentin jäsenyyden ja puolison osallistumisen ansiosta, kuten allekirjoittanut, syyttäkää vanhoja ja nuoria kommunisteja, jotka ovat päättäneet vapauttaa taksiluvat ja parturiliikkeiden työajat ja myydä lääkkeitä marketeissa, mutta jotka eivät ole puuttuneet pankkien vapauteen päättää perheittenne osaksi tulevista uhrauksista ja vaarantaa tulevaisuutenne ja elämänne.
Syyttäkää itseänne sekä Italian ja EU:n kansalaisia, jos olette päättäneet tehdä muuta kuin uraa italialaisessa puolueessa, joka hallitsee ja on hallinnut kaupunkeja, alueita ja kansoja ja jota puolestaan pankit hallitsevat."@fi7
"Monsieur le Président, Chers collègues, l’effondrement du marché nord-américain des prêts à haut risque a envoyé une onde de choc dont les effets se font actuellement encore ressentir sur les marchés boursiers, qui a plongé les spéculateurs et les épargnants dans une grave crise.
D’aucuns savent ce que les opérateurs immobiliers nord-américains ont fait. Ces derniers ont offert des prêts, qui ont ensuite été en défaut de paiement, à des personnes à haut risque, plongeant ainsi non seulement les produits financiers mais également les banques dans la crise. Cette année, un pourcentage très élevé d’emprunteurs ont cessé de verser les mensualités dues, entraînant une crise du système tout entier.
En Italie, excepté les mouvements boursiers, il semble que la crise n’a eu qu'un impact léger sur le système bancaire national car les banques italiennes ne sont, apparemment, pas directement exposées aux prêts hypothécaires à haut risque. Ce ne fut pas le cas de nombreuses banques allemandes, britanniques et françaises. C’est pourquoi nous tenons ce débat aujourd’hui. Le moins que nous puissions ainsi espérer est l’ouverture d’une enquête visant à établir le rôle que les plus grandes agences internationales de notation de crédits ont joué dans ces événements et son impact sur l’instabilité financière et l’économie réelle.
Chers collègues, permettez-moi de vous expliquer ce qui se produit en Italie – car les prêts et les achats de biens immobiliers dans mon pays sont significatifs – et permettez-moi de vous rapporter ce qu'un important hebdomadaire italien
a dit au sujet de l'éthique de certains politiques italiens (qui, au passage, ont également été nos collègues) dans un contexte de souffrance de tant d'épargnants et de ceux qui peinent à rembourser des prêts, alors qu’une simple institution telle que le prêt social permettrait que l’achat d’une maison devienne réalité. Dans ce contexte, écoutez ce que révèle
à propos de certains politiques italiens de gauche - un fait qui vaut la peine d'être souligné – ainsi que certains politiques du centre, mais par-dessus tout ceux de gauche.
Ces messieurs, dont les noms complets et adresses sont repris, ont bénéficié de conditions exceptionnellement favorables sur l'achat de propriétés à Rome. Les faveurs, vous me direz, sont une pratique, une pratique probablement acceptée, et sans doute une pratique ancienne, dans mon pays – et pas seulement en Italie, mais peut-être dans le monde entier. Cependant, lorsqu’une faveur est demandée et que celle-ci est obtenue d’une banque ou d’une compagnie d’assurance, je me demande ce qui est donné en échange par ceux au pouvoir.
Selon la publication hebdomadaire, M. Veltroni, le successeur de M. Prodi, Mme Cossutta, fille d’un des communistes les plus radicaux et engagés, M. Violante, ancien Premier ministre et parmi les arbitres les plus connus de l’éthique de tierces personnes, ainsi que MM. Marino, Mancino, Mastella, Casini, Proietti et Baccini ont acheté des maisons à Rome disposant parfois de 25 à 30 chambres à un quart, voire moins, du prix de marché, grâce à ces conditions spéciales offertes par les propriétaires qui, aussi étrange que cela puisse paraître, sont des banques et des compagnies d’assurance.
La démocratie a son prix, vous me direz, et tout comme le prolétariat a eu son prix, le socialisme progressif a aujourd'hui le sien, qui a hérité de ses prédécesseurs de la capacité de poursuivre ses propres intérêts de manière spécifique. Si vous peinez pour rembourser votre prêt hypothécaire mois après mois, comme moi, vous avez la chance d’en être un peu moins affecté grâce à ce siège au Parlement et à l’activité de votre conjoint(e) qui participe à présent, la faute est à imputer aux communistes, vieux comme jeunes, qui ont maintenant décidé de libéraliser les licences de taxi et les heures d’ouverture des barbiers et de vendre des médicaments dans les supermarchés, mais ont laissé les banques libres de décider quels sacrifices imposer à votre famille, d'hypothéquer vos avenirs et vos vies.
Vous ne pouvez vous en prendre qu'à vous-mêmes, Italiens et citoyens européens, si vous décidez de faire autre chose que de poursuivre une carrière dans un des partis italiens qui gouvernent ou ont gouverné les villes, les régions et les nations, et dont la gouvernance est entre les mains des banques."@fr8
".
Elnök úr, hölgyeim és uraim! Az Egyesült Államok magas kockázatú hitelezési piacának összeomlása olyan nagy vizet kavart, hogy az még mindig érezhető az értékpapírpiacokon, és amely a spekulánsokat és a megtakarítókat komoly válságba sodorta.
Hogy mit tettek az egyesült államokbeli ingatlanpiaci szereplők, az köztudott: kölcsönöket ajánlottak magas kockázatot jelentő személyeknek, amelyekkel kapcsolatban ezek késedelembe estek, így nemcsak a pénzügyi termékeket, hanem sok bankot is válságba sodortak. Idén a kölcsönfelvevők óriási aránya hagyta abba a részletek fizetését, az egész rendszert válságba sodorva.
Olaszországban úgy tűnik, hogy tőzsdei mozgásokon kívül a válság csak enyhén hatott a nemzeti bankrendszerre, mivel az olasz bankok nyilvánvalóan nincsenek közvetlenül kitéve a másodrendű hiteleknek. Nem ez volt a helyzet sok német, brit és francia bank esetében, ezért tartjuk ma ezt a vitát. Ezért a legkevesebb, amit remélhetünk az az, hogy vizsgálatot indítnak a legnagyobb nemzetközi hitelminősítő ügynökségeknél az általuk az említett eseményekben játszott szerepre vonatkozóan, ekként pedig intézkedhetünk a pénzügyi instabilitással és a valós gazdaságra gyakorolt hatással kapcsolatban.
Hölgyeim és uraim! Engedjék meg, hogy elmeséljem, mi történik Olaszországban – mert a kölcsönök és az ingatlanvásárlások hazámban jelentős méreteket öltenek –, és hadd mondjam el azt, amit egy fontos olasz hetilap a
ismertetett néhány olasz politikus (amely politikusok mellesleg a mi kollégáink is) által oly sok megtakarító és olyan sok ember szenvedéseivel kapcsolatban tanúsított etikáról, akik azért küzdenek, hogy visszafizessék a kölcsönöket, amikor valójában egy olyan egyszerű intézmény, mint például a szociális kölcsön lehetővé tehetné, hogy az embernek háza legyen. Mindennek dacára, hallgassák csak, hogy mit tárt fel a
néhány olasz baloldali politikusról – a baloldaliság pedig hangsúlyozásra érdemes tény –, valamint néhány centrista figuráról, de azért főként a baloldaliakról.
Ezek az úriemberek – akiknek családi és utónevét, valamint címét a cikk felsorolja – kivételesen kedvező feltételek mellett vásárolhattak ingatlant Rómában. Mondhatjuk, hogy az ajánlatok talán elfogadott gyakorlatot és talán réges-régi gyakorlatot képeznek a hazámban – de nemcsak Olaszországban, hanem a világon mindenütt. Azonban amikor ajánlatot kérnek és megkapják a bank vagy egy biztosítótársaság támogatását, akkor azon tűnődöm, vajon mit adnak cserébe a hatalommal rendelkezők?
A hetilap szerint Veltroni úr, Prodi úr jogutódja, Cossutta asszony, az egyik legradikálisabb és legelkötelezettebb kommunista és más emberek erkölcseinek egyik legismertebb bírálója, az egykori miniszterelnök, Violante úr lánya, valamint Marino úr, Mancino úr, Mastella úr, Casini úr, Proietti úr és Baccini úr vásárolt olykor 25–30 szobás házakat Rómában a piaci ár negyedéért – hacsak nem még annál is kevesebbért – a tulajdonosok által kínált különleges feltételek mellett, amely tulajdonosok, eléggé meglepő módon bankok és biztosítótársaságok.
Mondhatjuk, hogy a demokráciának megvan a maga ára és a ploretariátusnak is megvolt a maga ára, mint ahogyan a progresszív szocializmusnak is megvan ma a maga ára, amely utóbbi azt a képességet örökölte elődeitől, hogy saját érdekeinek követésében legyen határozott. Ha Önöket hónapról hónapra a jelzálog fojtogatja és – hozzám hasonlóan – szerencsésnek mondhatják magukat azért, hogy kicsit kevésbé szenvednek ettől hála e parlamenti széknek, valamint házastársuk tevékenységének, aki szintén hozzájárul ahhoz, akkor a régi és az új kommunistákat kell vádolniuk, akik úgy döntöttek, hogy liberalizálják a taxiengedélyeket és a fodrászok nyitva tartási idejét, úgy döntöttek hogy szupermarketekben árusítanak gyógyszereket, de a bankokra bízták annak eldöntését, hogy milyen áldozatokat követelnek a családjaiktól azért, hogy megterhelik jövőjüket és életüket.
Olasz és európai polgárok csak saját magukat vádolhatják, ha úgy döntöttek, hogy mást tesznek, mint hogy a városokat, régiókat és nemzeteket most vagy korábban kormányzó valamelyik olasz pártban építsenek karriert, amely pártokat a kormányzásban a bankok irányítanak."@hu11
"Pone Pirmininke, ponios ir ponai, JAV rizikingų paskolų rinkos žlugimas sukėlė bangą, kuri šiandien vis dar jaučiama akcijų rinkose ir nugramzdino spekuliantus į sunkią krizę.
Visuotinai žinoma, ką padarė JAV nekilnojamojo turto operatoriai: jie siūlė paskolas, kurių sąlygos vėliau buvo pažeidžiamos, aukšto rizikingumo grupės asmenims, ir taip paskatino ne tik finansinių produktų, bet ir daugelio bankų krizę. Šiemet labai didelė procentinė dalis skolininkų nutraukė įsiskolintų įmokų mokėjimus, todėl visą sistemą ištiko krizė.
Atrodo, kad neskaitant judėjimo vertybinių popierių biržose, Italijoje šios krizės poveikis nacionalinei bankų sistemai buvo gana nežymus, nes Italijos bankai, matyt, tiesiogiai nejaučia antrinių paskolų poveikio. To neišvengė dauguma Vokietijos, Britanijos ir Prancūzijos bankų, būtent todėl šiandien čia vyksta šie debatai. Todėl mažiausia, ko galime tikėtis, tai didžiausių tarptautinių kredito reitingų agentūrų vaidmens šiuose įvykiuose tyrimas ir atitinkami veiksmai, nukreipti prieš finansinį nestabilumą ir poveikį realiai ekonomikai.
Ponios ir ponai, leiskite man papasakoti Jums, kas vyksta Italijoje, nes paskolų ir namų pirkimo apimtis mano šalyje yra didelė, taip pat leiskite man pranešti Jums, ką svarbus Italijos savaitinis leidinys „L'Espresso“ pranešė apie kai kurių Italijos politikų (kurie, beje, taip pat yra buvę mūsų kolegomis) etiką, kai kenčia tiek daug indėlininkų ir žmonių, sunkiai dirbančių, kad grąžintų skolas, kai faktiškai paprasta institucija, pavyzdžiui, socialinė paskola, padėti įgyvendinti svajonę turėti nuosavą būstą. Šių aplinkybių kontekste, paklausykite, ką „L'Espresso“ atskleidžia apie kai kuriuos Italijos kairiuosius politikus (šį faktą verta akcentuoti), taip pat apie kai kuriuos centro veikėjus, bet daugiausiai – apie kairiuosius.
Šie ponai, kurių vardai, pavardės ir adresai yra išvardyti sąraše, pasinaudojo labai palankiomis sąlygomis, įsigydami nuosavybės Romoje. Jūs galite sakyti, kad rekomendacijos mano šalyje yra įprasta praktika, gal net priimtina praktika, ir gal būt sena praktika, gal net ne tik Italijoje, bet ir visame pasaulyje. Tačiau kai rekomendacijos prašoma ir malonė gaunama iš banko at draudimo kompanijos, man kyla klausimas: ką esantieji valdžioje duoda mainais?
Remiantis šiuo savaitiniu leidiniu, pono Prodi įpėdinis ponas Veltroni, vieno radikaliausių ir atsidavusių komunistų duktė, ponas Violante – buvęs Ministras Pirmininkas ir vienas iš garsiausių kitų žmonių etikos teisėjų, taip pat ponas Marino, ponas Mancino, ponas Mastella, ponas Casini, ponas Proietti ir ponas Baccini įsigijo namų Romoje, kai kurie iš šių namų turi po 25-30 kambarių, už ketvirtadaliu mažesnę nei rinkos kainą, o šias ypatingas sąlygas jiems gana keistai suteikė bankai ir draudimo kompanijos.
Jūs tikriausiai pasakysite, kad demokratija turi savo kainą, ir lygiai kaip proletariatas turėjo savo kainą, tą patį šiandien galima pasakyti apie progresyvųjį socializmą, kuris iš savo pirmtakų paveldėjo gebėjimą konkrečiai siekti savo interesų. Jei jus kas mėnesį smaugia hipotekos mokesčiai ir jei Jums, kaip ir man, pasisekė, kad kenčiate kiek mažiau, nes turite Parlamentaro kėdę ir turite dirbantį sutuoktinį, turėtumėte kaltinti senuosius ir naujuosius komunistus, kurie nusprendė liberalizuoti mokesčių licencijas, neriboti kirpėjų darbo valandų ir pardavinėti vaistus prekybos centruose, tačiau paliko bankams patiems spręsti, kokias aukas imti iš Jūsų šeimų, kad įkeistumėte savo ateitį ir savo gyvenimus.
Italijos ir Europos piliečiai, jums belieka kaltinti save, jei nusprendėte užsiimti kuo nors kitu, išskyrus karjerą vienoje iš Italijos partijų, kurios valdo arba valdė miestus, regionus ir valstybes, ir kurių valdymą valdo bankai."@lt14
"(
Prezidenta kungs, dāmas un kungi, ASV augsta riska aizdevumu tirgus sabrukums ir radījis šļakatas, kas vēl joprojām ir jūtamas akciju tirgos, un kas iegrūda spekulantus un noguldītājus nopietnā krīzē.
Tas ko darīja ASV nekustāmā īpašuma aģenti ir zināms ikvienam: viņi piedāvāja aizdevumus, kuri tad tika noklusēti, augsta riska personībām, tā radot krīzi ne tikai finanšu produktiem, bet arī daudzām bankām. Šajā gadā liels procents aizdevuma ņēmēju pārstāja maksāt daļas, ko viņi bija parādā, tā radot krīzi visā sistēmā.
Itālijā bez akciju tirgus kustības krīzei bija pavisam neliela ietekme uz nacionālo banku sistēmu, tāpēc, ka Itālijas bankas acīm redzot nav tiešā saistībā ar ķīlu aizdevumiem.. Tā nebija ar daudzām Vācijas, Lielbritānijas un Francijas bankām, tādēļ mums šodien notiek šīs debates. Tādēļ mēs vismaz varam cerēt uz lielāko kredītvērtējuma aģentūru lomas šajos notikumos izmeklēšanas uzsākšanu, tādējādi iedarbojoties uz finansiālo nestabilitāti un ietekmējot reālo ekonomiku.
Dāmas un kungi, atļaujiet man jums pastāstīt, kas notiek Itālijā, jo aizdevumi un mājokļu pirkšana manā valstī ir ļoti nozīmīgi, un ļaujiet man jums atgādināt, ko nozīmīgais nedēļas laikraksts
teica par dažu Itālijas politiķu (kas starp citu ir bijis mūsu kolēģis) ētiku tieši acīs tik daudz cietušajiem noguldītājiem un tiem, kas cenšas maksāt parādus, kad faktiski tik vienkārša institūcija kā sociālais aizdevums varētu padarīt māju par realitāti. Klausieties, ko
atklāj par dažiem Itālijas kreisā spārna politiķiem, fakts, kuru ir vērts uzsvērt, tāpat arī par dažām centristu figūrām, bet pāri visiem kreisie.
Šie kungi, kuru vārdi un uzvāri un adreses ir uzskaitīti, guva labumu no sevišķi labvēlīgiem nosacījumiem īpašuma pirkšanai Romā. Rekomendācijas, jūs teiksiet, ir prakse, iespējams pieņemama prakse, un iespējams sena prakse, manā valstī, un ne tikai Itālijā, bet iespējams visā pasaulē. Tomēr, kad rekomendācijas tiek pieprasītas, un no bankas vai apdrošināšanas kompānijas tiek saņemta labvēlība, es varu sev jautāt, ko tie, kas pie varas dod pretim?
Saskaņā ar šo nedēļas laikrakstu
.
sekotājs
viena radikāla un pārliecināta komunista meita, iepriekšējais premjerministrs un pazīstamais cilvēku ētikas šķīrējtiesnesis
tāpat arī
un
nopirka Romā mājas ar vismaz 25-30 istabām par ceturtdaļu zemāku cenu no tirgus vērtības, šos īpašos nosacījumu viņi saņēma no īpašniekiem, kas dīvainā kārtā bija bankas un apdrošināšanas kompānijas.
Demokrātijai ir sava cena, jūs teiksiet, un tā kā proletariātam bija sava cena tāpat šodien rīkojas progresīvais sociālisms, kas mantoja no saviem priekšgājējiem spēju būt īpašiem savu interešu aizstāvēšanā. Ja tevi mēnesi no mēneša žņaudz hipotēka, un līdzīgi man tev ir pietiekams īpašums, pateicoties manai vietai Parlamentā, un tava laulātā drauga darbībai, kas tagad dod savu ieguldījumu, lai no hipotēkas ciestu pēc iespējas mazāk, tev ir jāvaino komunisti, veci un jauni, kas nolēma liberalizēt taksometru licences un frizieru darba stundas, un pārdot zāles lielveikalos, bet atļāva bankām brīvi izlemt, kādus upurus uzspiest jūsu ģimenei ieķīlājot savas nākotnes un savas dzīves.
Jums ir jāvaino tikai sevi, Itālijas un Eiropas pilsoņi, ja jūs būtu izlēmuši darīt kaut ko citu, nevis nodoties karjerai vienā no Itālijas valdošajām partijām vai partijām, kas ir valdījušas pilsētās, rajonos un valstī un kuras pārvalda bankas."@lv13
"Signor Presidente, onorevoli colleghi, il tracollo del mercato americano dei mutui ad alto rischio ha determinato tonfi registrati nelle borse anche oggi e ha messo gli speculatori e i risparmiatori in grave crisi.
Quello che hanno fatto gli operatori immobiliari statunitensi è noto a tutti: hanno offerto mutui, che poi non sono stati onorati, anche a persone ad alto rischio, mettendo in crisi non solo i prodotti finanziari ma anche molte banche. Quest'anno una percentuale molto elevata dei sottoscrittori di mutui ha smesso di pagare le rate dovute mandando in crisi tutto il sistema.
In Italia, a parte le flessioni in borsa, sembra che la crisi abbia solo sfiorato il sistema bancario nazionale perché le banche italiane, a quanto pare, non hanno esposizione diretta verso i mutui
. Non è stato così per molte banche tedesche, britanniche e francesi e da qui il dibattito di oggi. È dunque il minimo auspicare da parte nostra l'apertura di un'inchiesta sulle maggiori agenzie di
internazionali per il ruolo svolto in questa vicenda e intervenire quindi sull'instabilità finanziaria e sull'impatto sull'economia reale.
Ma lasciate, onorevoli colleghi, che vi racconti cosa accade in Italia - perché mutui e acquisto della casa nel mio paese sono un fatto importante - e che vi riferisca quanto un importante settimanale italiano
ha raccontato della moralità di alcuni politici italiani (che fra l'altro sono stati anche nostri colleghi) di fronte alle sofferenze di tanti risparmiatori e di chi si arrampica per pagare i mutui, quando invece una semplice istituzione quale il mutuo sociale potrebbe rendere la proprietà della casa una realtà. A fronte di tutto ciò sentite cosa rivela
su tanta parte della classe politica italiana di sinistra, è bene sottolinearlo, ma anche di centro, però soprattutto di sinistra.
Questi signori, di cui sono riportati nome, cognome e indirizzo, hanno goduto di eccezionali condizioni di favore nell'acquisto dell'abitazione a Roma. La raccomandazione, si dirà, è una prassi, forse anche accettata, forse è una cosa antica, nel mio paese e non solo, forse è cosa del mondo, ma quando la raccomandazione è chiesta e il favore viene ottenuto da un banca o da un'assicurazione, mi chiedo: cosa comporta in cambio, da parte di chi governa?
Secondo quanto pubblicato dal settimanale, Veltroni, il successore di Prodi, Cossutta, figlia di uno dei comunisti più radicali e convinti, Violante, ex Presidente della Camera e tra i più noti censori della moralità altrui, e con loro gli onorevoli Marino, Mancino, Mastella, Casini, Proietti, Baccini hanno acquistato a Roma case con a volte addirittura 25-30 vani ad un quarto, se non meno, del costo di mercato, beneficiati in questo dai proprietari che, guarda caso, sono banche e assicurazioni.
La democrazia ha i suoi costi, si dirà, e come li ha avuti quella proletaria li ha oggi il socialismo progressista, che da quello reale ha ereditato la capacità di essere concreti nel perseguire i propri interessi. Se siete strozzati dal mutuo mese dopo mese e, come il sottoscritto, avete la fortuna di soffrirne un po' meno grazie a questo seggio e all'attività della consorte che adesso partecipa, dovete prendervela con comunisti, vecchi e nuovi, che hanno deciso di liberalizzare le licenze dei taxi e gli orari dei barbieri e di vendere le medicine nei supermercati, ma hanno lasciato le banche libere di decidere dei sacrifici da imporre alla vostra famiglia, di ipotecare il vostro futuro e la vostra vita.
Prendetevela con voi stessi, cittadini italiani ed europei, se avete deciso di fare altro piuttosto che carriera in uno dei partiti italiani che governano e hanno governato città, regioni e nazioni, e che governano governati dalla Banche."@mt15
".
Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, de instorting van de Amerikaanse markt in leningen met een hoog risico heeft een opschudding veroorzaakt die vandaag op de aandelenmarkt nog steeds wordt gevoeld en die speculanten en spaarders in een ernstige crisis heeft gestort.
Wat de handelaren in onroerend zaken in de VS deden, was algemeen bekend: zij boden leningen aan die vervolgens niet werden nagekomen, aan individuen met een verhoogd risico, en brachten dus niet alleen de financiële producten maar ook veel banken in een crisis. Een zeer hoog percentage leners stopte dit jaar met de aflossing van hun verschuldigde betalingen en brachten daarmee het hele stelsel in een crisis.
Het schijnt dat in Italië, los van de bewegingen op de aandelenmarkt, de crisis alleen een gering effect op het nationale banksysteem heeft gehad, omdat Italiaanse banken blijkbaar niet direct waren blootgesteld aan subprime leningen. Dit was niet het geval voor veel Duitse, Britse en Franse banken en dat is de reden waarom we vandaag dit debat voeren. Het minste waarop we kunnen hopen, is daarom het instellen van een onderzoek naar de grootste internationale kredietbeoordelingsbureaus voor wat betreft hun rol in deze gebeurtenissen en de daaropvolgende financiële instabiliteit, en op het effect op de reële economie.
Dames en heren, laat ik u vertellen wat er in Italië gebeurde, omdat het aantal leningen en aankopen van woningen in mijn land aanzienlijk zijn. Ik zal u vertellen wat een belangrijk Italiaans weekblad
schreef over de ethiek van Italiaanse politici (die tussen haakjes ook onze collega’s zijn) ten overstaan van het lijden van zoveel spaarders en zij die moeite hebben om de leningen te betalen, wanneer in feite een eenvoudige constructie zoals een zachte lening het bezit van een huis tot werkelijkheid maakte. Luister in het zicht van dit alles naar wat
onthult over sommige Italiaanse politici van de linkervleugel – een feit dat van belang is om te benadrukken – maar even goed over sommige figuren van het midden, maar bovenal de linkervleugel. Deze heren die met voor- en achternaam werden vermeld, genoten uitzonderlijk gunstige voorwaarden bij het kopen van onroerende zaken in Rome. Misschien zegt u dat aanbevelingen de praktijk zijn, mogelijk een geaccepteerde praktijk, en misschien een oude praktijk in mijn land, en niet uitsluitend in Italië, maar misschien wereldwijd. Maar wanneer een aanbeveling wordt gevraagd en de gunst wordt verkregen van een bank of verzekeringsmaatschappij, dan vraag ik mijzelf af wat hiervoor in ruil wordt gegeven door degenen die de macht hebben?
Volgens de publicatie van het weekblad hebben de heer Veltroni, de opvolger van de heer Prodi, mevrouw Cossutta, dochter van een zeer radicale en overtuigde communist, de heer Violante, voormalig premier en een van de bekendste arbiters als het gaat om de ethiek van anderen, evenals de heer Marino, de heer Mancino, de heer Mastella, de heer Casini, de heer Proietti en de heer Baccini huizen in Rome gekocht met soms 25 tot 30 kamers tegen een kwart of nog minder van de marktprijs onder speciale voorwaarden van de eigenaren die, merkwaardig genoeg, banken en verzekeringsmaatschappijen waren.
Democratie heeft zijn prijs, zegt u misschien, en zoals het proletariaat zijn prijs had, zo heeft vandaag het progressief socialisme zijn prijs. Dat heeft van zijn voorgangers het vermogen geërfd om specifiek te zijn in het nastreven van zijn eigen belangen. Als u maand na maand met uw hypotheek worstelt en u hebt zoals ik het geluk daaronder wat minder te lijden dankzij deze zetel in het Parlement en de bijdragen van uw nu meeverdienende partner, moet u zowel de oude als de nieuwe communisten de schuld geven, omdat ze hebben besloten de taxivergunningen, de openingsuren van de kappers en de verkoop van medicijnen in de supermarkten te liberaliseren, maar de banken vrij hebben gelaten om te besluiten welke offers zij aan uw gezin opleggen door een wissel te trekken op uw toekomst en uw leven.
U kunt alleen maar uzelf verwijten maken, Italiaanse en Europese burgers, als u hebt besloten iets anders te doen dan een carrière na te jagen in een van de Italiaanse partijen die steden, regio’s en naties regeren of hebben geregeerd, en die als het om regeren gaat, door de banken worden geregeerd."@nl3
".
Panie przewodniczący, panie i panowie! Załamanie na amerykańskim rynku kredytów wysokiego ryzyka rozprzestrzeniło się wciąż odczuwalnie na rynki giełdowe, powodując kryzys uderzający w spekulantów i oszczędzających.
Operatorzy na amerykańskim rynku nieruchomości zrobili coś, o czym wszyscy wiemy: oferowali kredyty, które potem nie były spłacane, osobom z grup wysokiego ryzyka, prowadząc w ten sposób do kryzysu nie tylko produktów finansowych, ale i wielu banków. W tym roku bardzo wysoki odsetek kredytobiorców zaprzestał spłacania rat, wywołując kryzys całego systemu.
We Włoszech oprócz ruchów na rynku giełdowym wydaje się, że kryzys miał jedynie ograniczone skutki dla krajowego systemu bankowego, ponieważ banki włoskie prawdopodobnie nie są bezpośrednio narażone na kredyty typu
. Inaczej było w przypadku banków niemieckich, brytyjskich i francuskich i dlatego przeprowadzamy dziś tę debatę. Musimy więc mieć przynajmniej nadzieję na rozpoczęcie dochodzenia w sprawie największych międzynarodowych agencji ratingowych i ich roli w tych wydarzeniach, a zatem działań związanych z niestabilnością finansową i jej wpływem na rzeczywistą gospodarkę.
Szanowni państwo, pozwolę sobie powiedzieć, co dzieje się we Włoszech, ponieważ w moim kraju zaciąga się wiele kredytów i kupuje wiele nieruchomości. Opowiem również, co napisał znany włoski tygodnik
na temat etyczności zachowania niektórych włoskich polityków (którzy
byli naszymi kolegami w parlamencie) wobec cierpień tylu oszczędzających i osób usiłujących spłacić kredyty, podczas gdy tak prosty pomysł jak kredyty socjalne mógłby umożliwić im spełnienie marzeń o własnym domu. Biorąc to wszystko pod uwagę, proszę posłuchać, co
ujawnia na temat pewnych polityków lewicowych – to warto podkreślić – jak i kilku figur z centrum, przede wszystkim jednak z lewicy.
Owi panowie, których imiona, nazwiska i adresy zostały wymienione, korzystali z wyjątkowo korzystnych warunków zakupu nieruchomości w Rzymie. Można powiedzieć, że rekomendacje są praktyką, może nawet akceptowaną praktyką, być może praktyką z tradycjami w moim kraju - zresztą nie tylko we Włoszech, może i na całym świecie. Jednak jeśli występuje się o rekomendację i uzyskuje przywilej od banku lub firmy ubezpieczeniowej, zadaję sobie pytanie, co dają w zamian ci, którzy są u władzy?
Według tygodnika pan Veltroni, następca Prodiego, pani Cossutta, córka jednego z najbardziej radykalnych i najbardziej zaangażowanych komunistów; pan Violante, były premier i jeden z najbardziej znanych krytyków etyki innych osób oraz pan Marino, pan Mancino, pan Mastella, pan Casini, pan Proietti i pan Baccini kupili domy w Rzymie, czasem aż 25-30 pokoi w cenie sięgającej jednej czwartej lub mniej ceny rynkowej dzięki specjalnym warunkom przyznanym przez właścicieli, którymi zupełnie przypadkiem były banki i firmy ubezpieczeniowe.
Powiedzą państwo, że demokracja kosztuje i tak jak kosztował niegdyś proletariat, tak dziś kosztuje socjalizm progresywny, który odziedziczył po swoich poprzednikach zdolność konkretnego działania w celu osiągnięcia własnych interesów. Jeśli uginacie się co miesiąc pod ciężarem kredytu hipotecznego i tak jak ja macie szczęście cierpieć z tego powodu nieco mniej dzięki temu miejscu w Parlamencie i dzięki działalności współmałżonka, który się dokłada, powinniście winić komunistów, starych i nowych, którzy zdecydowali o liberalizacji licencji taksówkarskich i godzin otwarcia zakładów fryzjerskich oraz o tym, by sprzedawać leki w supermarketach, ale pozostawili bankom wolność decydowania o tym, jakie poświęcenia narzucać naszym rodzinom, jak zastawić naszą przyszłość i nasze życie.
Obywatele włoscy i europejscy, możecie winić wyłącznie siebie, jeśli zdecydowaliście się na pracę inną niż praca dla jednej z partii włoskich zarządzających obecnie lub w przeszłości miastami, regionami i narodami, a które w tym zarządzaniu zarządzane są przez banki."@pl16
"Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, a turbulência registada no mercado norte-americano de crédito imobiliário de alto risco abalou - e ainda hoje isso é sentido - as bolsas e mergulhou especuladores e aforradores numa grave crise.
O que os operadores imobiliários norte-americanos fizeram é conhecido de todos: concederam créditos a pessoas que representavam um alto risco, que depois entraram em incumprimento, afectando não unicamente produtos financeiros como muitos bancos, que mergulharam numa crise. Este ano, uma percentagem muito elevada de mutuários deixou de pagar as prestações em dívida, arrastando para uma crise todo o sistema.
Em Itália, além das flutuações da bolsa, parece que a crise apenas teve efeitos superficiais sobre o sistema bancário nacional, porque os bancos italianos, aparentemente, não estão directamente expostos ao crédito imobiliário de alto risco (
). O mesmo não aconteceu com muitos bancos alemães, britânicos e franceses, e essa é a razão do debate de hoje. Por conseguinte, o mínimo que podemos esperar é a abertura de um inquérito às maiores agências de
internacionais sobre o seu papel nestes acontecimentos e, dessa forma, uma intervenção sobre a instabilidade financeira e sobre o impacto na economia real.
Senhoras e Senhores Deputados, permitam-me que lhes conte o que está a acontecer em Itália - porque o crédito imobiliário e a aquisição de casa são factos significativos no meu país - e que lhes refira o que um semanário italiano com expressão
afirmou sobre a ética de alguns políticos italianos (que, a propósito, foram também nossos colegas) perante o sofrimento de tantos aforradores e daqueles que se esforçam por pagar os seus empréstimos, quando efectivamente uma simples instituição como o empréstimo social poderia propiciar a aquisição de casa. Perante isto, ouçam o que diz o
sobre alguns políticos de esquerda - um facto que deve ser sublinhado -, bem como sobre algumas figuras do centro, mas principalmente de esquerda.
Estes senhores, que são identificados com nomes, apelidos e moradas, beneficiaram de condições excepcionalmente favoráveis para aquisição de casa em Roma. As recomendações, podem afirmar, são uma prática, talvez uma prática aceitável, e talvez uma prática antiga, no meu país - e não exclusivamente em Itália, mas talvez em todo o mundo. Todavia, quando uma recomendação é requerida e o favor é obtido de um banco ou de uma companhia de seguros, interrogo-me: o que é dado em troca por parte daqueles que estão no poder?
De acordo com esse semanário, o Senhor Veltroni, o sucessor de Prodi, a Senhora Cossutta, filha de um dos comunistas mais radicais e comprometidos, o Senhor Violante, ex-Primeiro-Ministro e um dos mais conhecidos censores da ética dos outros, bem como os Senhores Marino, Mancino, Mastella, Casini, Proietti, Baccini compraram casas em Roma que chegavam a ter 25-30 divisões a um quarto, se não menos, do custo do mercado, em virtude dessas condições especiais dadas por proprietários que, por estranho que pareça, são bancos e companhias de seguros.
A democracia tem os seus custos, podem dizer, e tal como o proletariado teve os seus custos, tem-nos hoje o socialismo progressista, que herdou dos seus antecessores a capacidade de ser concreto na perseguição dos seus próprios interesses. Se se sentem estrangulados mês após mês com as vossas hipotecas e, como eu, têm a sorte de sofrer um pouco menos graças a este assento no Parlamento e à actividade do cônjuge que passou a contribuir, devem culpar os comunistas, antigos e novos, que decidiram liberalizar as licenças dos táxis e o horário dos barbeiros e a venda de medicamentos nos supermercados, mas que deram liberdade aos bancos para decidir que sacrifícios impor às vossas famílias, para hipotecar o vosso futuro e as vossas vidas.
Só devem culpar-se a vós próprios, cidadãos italianos e europeus, se decidiram não seguir uma carreira num dos partidos italianos que governam ou que governaram cidades, regiões e nações, e que ao governar são governados pelos bancos."@pt17
"Signor Presidente, onorevoli colleghi, il tracollo del mercato americano dei mutui ad alto rischio ha determinato tonfi registrati nelle borse anche oggi e ha messo gli speculatori e i risparmiatori in grave crisi.
Quello che hanno fatto gli operatori immobiliari statunitensi è noto a tutti: hanno offerto mutui, che poi non sono stati onorati, anche a persone ad alto rischio, mettendo in crisi non solo i prodotti finanziari ma anche molte banche. Quest'anno una percentuale molto elevata dei sottoscrittori di mutui ha smesso di pagare le rate dovute mandando in crisi tutto il sistema.
In Italia, a parte le flessioni in borsa, sembra che la crisi abbia solo sfiorato il sistema bancario nazionale perché le banche italiane, a quanto pare, non hanno esposizione diretta verso i mutui
. Non è stato così per molte banche tedesche, britanniche e francesi e da qui il dibattito di oggi. È dunque il minimo auspicare da parte nostra l'apertura di un'inchiesta sulle maggiori agenzie di
internazionali per il ruolo svolto in questa vicenda e intervenire quindi sull'instabilità finanziaria e sull'impatto sull'economia reale.
Ma lasciate, onorevoli colleghi, che vi racconti cosa accade in Italia - perché mutui e acquisto della casa nel mio paese sono un fatto importante - e che vi riferisca quanto un importante settimanale italiano
ha raccontato della moralità di alcuni politici italiani (che fra l'altro sono stati anche nostri colleghi) di fronte alle sofferenze di tanti risparmiatori e di chi si arrampica per pagare i mutui, quando invece una semplice istituzione quale il mutuo sociale potrebbe rendere la proprietà della casa una realtà. A fronte di tutto ciò sentite cosa rivela
su tanta parte della classe politica italiana di sinistra, è bene sottolinearlo, ma anche di centro, però soprattutto di sinistra.
Questi signori, di cui sono riportati nome, cognome e indirizzo, hanno goduto di eccezionali condizioni di favore nell'acquisto dell'abitazione a Roma. La raccomandazione, si dirà, è una prassi, forse anche accettata, forse è una cosa antica, nel mio paese e non solo, forse è cosa del mondo, ma quando la raccomandazione è chiesta e il favore viene ottenuto da un banca o da un'assicurazione, mi chiedo: cosa comporta in cambio, da parte di chi governa?
Secondo quanto pubblicato dal settimanale, Veltroni, il successore di Prodi, Cossutta, figlia di uno dei comunisti più radicali e convinti, Violante, ex Presidente della Camera e tra i più noti censori della moralità altrui, e con loro gli onorevoli Marino, Mancino, Mastella, Casini, Proietti, Baccini hanno acquistato a Roma case con a volte addirittura 25-30 vani ad un quarto, se non meno, del costo di mercato, beneficiati in questo dai proprietari che, guarda caso, sono banche e assicurazioni.
La democrazia ha i suoi costi, si dirà, e come li ha avuti quella proletaria li ha oggi il socialismo progressista, che da quello reale ha ereditato la capacità di essere concreti nel perseguire i propri interessi. Se siete strozzati dal mutuo mese dopo mese e, come il sottoscritto, avete la fortuna di soffrirne un po' meno grazie a questo seggio e all'attività della consorte che adesso partecipa, dovete prendervela con comunisti, vecchi e nuovi, che hanno deciso di liberalizzare le licenze dei taxi e gli orari dei barbieri e di vendere le medicine nei supermercati, ma hanno lasciato le banche libere di decidere dei sacrifici da imporre alla vostra famiglia, di ipotecare il vostro futuro e la vostra vita.
Prendetevela con voi stessi, cittadini italiani ed europei, se avete deciso di fare altro piuttosto che carriera in uno dei partiti italiani che governano e hanno governato città, regioni e nazioni, e che governano governati dalla Banche."@ro18
"Pán predsedajúci, dámy a páni, dôsledky kolapsu amerického trhu s vysoko rizikovými pôžičkami sú stále citeľné na burzách cenných papierov a špekulanti a sporitelia sa ocitli vo vážnej kríze.
Je známou skutočnosťou, čo subjekty amerického trhu s realitami urobili. Ponúkali pôžičky, ktoré následne neboli splácané vysoko rizikovým jednotlivcom, čím nespôsobili len krízu na trhu s finančnými produktmi, ale aj krízu mnohých bánk. Tento rok veľmi vysoké percento dlžníkov prestalo platiť splátky, čím celý systém priviedli do krízového stavu.
V Taliansku okrem pohybov na burze cenných papierov sa zdá, že kríza má len mierny vplyv na vnútroštátny bankový systém, keďže talianske banky zjavne nie sú priamo vystavené rizikovým hypotekárnym úverom. Nebol to však prípad mnohých nemeckých, britských a francúzskych bánk, a preto sme sa dnes o tomto probléme rozhodli diskutovať. Preto to najmenej, v čo môžeme dúfať, je začatie vyšetrovania najväčších medzinárodných úverových ratingových agentúr týkajúce sa ich úlohy v tejto situácii, a teda príspevku k finančnej nestabilite a dosahu na reálnu ekonomiku.
Dámy a páni dovoľte mi povedať, čo sa deje v Taliansku, pretože pôžičky a hypotekárne úvery sú v mojej krajine významným prvkom, a dovoľte mi zhrnúť, čo uviedol významný taliansky týždenník
o etike niektorých talianskych politikov (ktorí sú mimochodom našimi kolegami) v konfrontácii s utrpením množstva sporiteľov a osôb, ktoré ťažko šetria, aby splácali pôžičky, keď v skutočnosti taká jednoduchá inštitúcia ako sociálna pôžička môže premeniť sen o vlastníctve bývania na realitu. V tejto situácii, prosím, počúvajte, čo týždenník
hovorí o niektorých talianskych ľavicových politikoch, skutočnosť, ktorú je potrebné zdôrazniť, keďže ide aj o politikov stredu, ale predovšetkým sa to týka ľavicových politikov.
Títo páni, ktorých mená a priezviská týždenník uvádza spolu s ich adresami, využívali výhody osobitne výhodných podmienok nákupu nehnuteľností v Ríme. Odporúčania, môžete povedať, sú v mojej krajine praktikou, možno prijateľnou praktikou a možno starou praktikou a nielen v Taliansku, ale možno na celom svete. Avšak, keď sa požaduje odporúčanie a banka alebo poisťovňa poskytne službu, pýtam sa sám seba, čo mocní poskytujú ako odplatu?
Podľa týždenníka si pán Veltroni, nástupca pána Prodiho, slečna Cossuttová, dcéra jedného z najradikálnejších a najoddanejších komunistov pána Violanteho, bývalého predsedu vlády a jedného z najznámejších sudcov etiky druhých ľudí, ako aj pán Marino, pán Mancino, pán Mastella, pán Casini, pán Proietti a pán Baccini zakúpili domy v Ríme vo veľkosti 25 – 30 miestností za štvrtinu, ak nie menej, ich trhovej ceny, pričom im boli poskytnuté tieto osobitné podmienky majiteľmi, ktorými sú dostatočne zvláštne banky a poisťovne.
Môžete povedať, že demokracia má svoju cenu, ako mal svoju cenu proletariát tak dnes ju má progresívny socializmus, ktorý od svojich predchodcov zdedil schopnosť byť špecifický pri sledovaní svojich vlastných záujmov. Ak vás mesiac čo mesiac škrtí splátka hypotekárneho úveru a ak máte ako ja dosť prostriedkov na to, aby ste to zvládli ľahšie aj vďaka kreslu v tomto Parlamente a činnosti vašej manželky alebo manžela, ktorí tiež k jeho splácaniu prispievajú, mali by ste obviňovať komunistov, nových či starých, ktorí sa rozhodli liberalizovať udeľovanie licencií taxikárom a otváracie hodiny v holičstvách a predávať lieky v supermarketoch, avšak nechali slobodu bankám rozhodnúť sa, aké obete vaše rodiny prinesú, ako upíšete úverom svoju budúcnosť a život.
Môžete obviňovať len sami seba, talianski a európski občania, ak ste sa rozhodli pre niečo iné ako kariéru v jednej z talianskych strán, ktorá vládne alebo vládla mestám, regiónom a národu, ktorej vládnutiu vládnu banky."@sk19
"Gospod predsednik, gospe in gospodje, razpad trga posojil z visokim tveganjem v ZDA je povzročil senzacijo, ki se še danes čuti na borznih trgih ter je špekulante in varčevalce postavila v hudo krizo.
Splošno znano je, kaj so storili nepremičninski udeleženci na trgu ZDA: posameznikom z visokim tveganjem so ponudili posojila, ki so bila nato zaustavljena, pri čemer so povzročili ne le krizo finančnih produktov, ampak tudi krizo veliko bank. Letos je velik odstotek posojilojemalcev prenehal plačevati obroke, ki jih dolgujejo, kar je povzročilo krizo celotnega sistema.
V Italiji se zdi, da je kriza, razen na promet na borzi, zelo malo vplivala na nacionalni bančni sistem, ker italijanske banke očitno niso neposredno izpostavljene drugorazrednim posojilom. Za veliko nemških, britanskih in francoskih bank je bilo drugače, zato danes o tem razpravljamo. Torej lahko upamo vsaj na začetek preiskave o največjih mednarodnih bonitetnih agencijah in njihovi vlogi v teh dogodkih ter s tem o odzivu na finančno nestabilnost in vplivu na dejansko gospodarstvo.
Gospe in gospodje, naj vam razložim dogajanje v Italiji, ker so posojila in nakupi nepremičnin v moji državi pomembni, in vas obvestim o tem, kaj je pomemben italijanski tednik
objavil o etiki nekaterih italijanskih politikov (ki so med drugim tudi naši kolegi), vpričo trpljenja veliko varčevalcev in tistih, ki si prizadevajo plačati posojila, medtem ko bi dejansko preprosta institucija s socialnimi posojili uresničila posedovanje nepremičnine. Vpričo vsega tega poslušajte, kaj razkriva tednik
o nekaterih italijanskih levo usmerjenih politikih, kar je vredno poudariti, in o nekaterih sredinsko usmerjenih osebnostih, vendar predvsem o levo usmerjenih.
Ti gospodje, katerih imena in naslovi so navedeni, so izkoristili izjemno ugodne pogoje za nakup premoženja v Rimu. Lahko rečete, da so priporočila praksa, morda sprejeta praksa in stara praksa, v moji državi, vendar ne le v Italiji, ampak morda po vsem svetu. Vendar se sprašujem, če se zahteva priporočilo in banka ali zavarovalnica odobri podporo, kaj dobijo v zameno tisti na oblasti?
Po navedbah tednika so gospod Veltroni, naslednik gospoda Prodija, gospa Cossutta, hči enega najbolj radikalnih in zvestih komunistov, gospod Violante, nekdanji predsednik vlade in med najbolj poznanimi razsodniki o etiki drugih ljudi, ter gospodje Marino, Mancino, Mastella, Casini, Proietti in Baccini, kupili hiše v Rimu s takrat 25 do 30 sobami za četrtino, če ne še manj, tržne cene, pod posebnimi pogoji lastnikov, ki so bili presenetljivo banke in zavarovalnice.
Demokracija ima svoje stroške in kot je imel proletariat svoje stroške, jih ima danes napredni socializem, ki je od predhodnikov prevzel posebne sposobnosti v prizadevanju za svoje interese. Če vas vsak mesec obremenjuje hipoteka in imate srečo, kot jaz, da vas zaradi tega sedeža v Parlamentu in dejavnosti zakonca, ki zdaj lahko prispeva, hipoteka obremenjuje malo manj, okrivite komuniste, stare in nove, ki so se odločili liberalizirati dovoljenja za taksiste in odpiralni čas brivcev ter prodajati zdravila v veleblagovnicah, vendar so bankam omogočili, da se svobodno odločijo glede žrtvovanja v zvezi z obremenitvijo družin s hipoteko na vašo prihodnost in življenje.
Državljani Italije in Evropske unije lahko prevzamete krivdo le nase, če ste se odločili za kaj drugega, kot poklicno pot v eni od italijanskih strank, ki vladajo ali so vladale mestom, regijam in narodom ter jim pri vladanju vladajo banke."@sl20
".
Herr talman, mina damer och herrar! Kollapsen på den amerikanska högrisklånemarknaden har gett chockvågor som fortfarande känns på aktiemarknaderna i dag och har kastat spekulanter och sparare i djup kris.
Det är allmänt känt hur aktörerna på den amerikanska fastighetsmarknaden agerade: de erbjöd högriskindivider lån som sedan inte kunde betalas tillbaka och orsakade därmed en kris inte bara för de finansiella produkterna utan även för många banker. I år har en mycket stor andel låntagare upphört med de utestående amorteringarna, vilket innebär kris för hela systemet.
I Italien tycks krisen, vid sidan av utvecklingen på aktiemarknaden, endast ha fått lindriga konsekvenser för det nationella banksystemet, eftersom italienska banker uppenbarligen inte har någon direkt exponering mot subprimelån. Så var det inte för många tyska, brittiska och franska banker, och det är därför vi håller den här debatten i dag. Det minsta vi kan hoppas på är således att en utredning ska inledas om de största internationella kreditvärderingsinstitutens roll i detta sammanhang och därmed åtgärder i fråga om finansiell instabilitet och inverkan på den reala ekonomin.
Låt mig berätta vad som händer i Italien, där lånen och bostadsköpen är omfattande, och låt mig redogöra för vad en viktig italiensk veckotidning
skrev om moralen hos vissa italienska politiker (som för övrigt också varit våra kolleger) sett i förhållande till lidandet för så många sparare och människor som envisas med att betala för lån, när en enkel social inrättning som sociala lån skulle kunna göra det möjligt att äga ett hus. Lyssna mot denna bakgrund till vad
avslöjar om vissa italienska vänsterpolitiker. Jag vill betona att det framför allt rör sig om vänsterpolitiker, även om en del mittenfigurer också förekommer.
Dessa herrar, vars för- och efternamn och adresser anges, utnyttjade de oerhört fördelaktiga villkoren för att köpa fastigheter i Rom. Ni kanske säger att rekommendationer är praxis, kanske godtagen praxis, och kanske gammal praxis i mitt land – och inte bara i Italien, utan kanske i hela världen. Men när en rekommendation efterfrågas och tjänsten ges av en bank eller ett försäkringsbolag undrar jag vad makthavarna ger i utbyte.
Enligt veckotidningen hade Romano Prodis företrädare Veltroni, Cossutta, dotter till en av de mest radikala och hängivna kommunisterna, Violante, tidigare premiärminister och en av de mest välkända domarna över andra människors moral, samt Marino, Mancino, Mastella, Casini, Proietti och Baccini köpt hus i Rom med ibland så många som 25–30 rum till högst en fjärdedel av marknadspriset. Dessa specialvillkor fick de av ägarna, som konstigt nog är banker och försäkringsbolag.
Demokratin har sitt pris, kanske ni säger, och precis som proletariatet hade sitt pris har även den progressiva socialismen det i dag. Av sina föregångare har man ärvt förmågan att vara konkret när det gäller att se om sina egna intressen. Om ni månad efter månad kvävs av era bolån och, precis som jag, har turen att plågas lite mindre av dem tack vare er plats här i parlamentet och er yrkesverksamma make som nu bidrar bör ni lägga skulden på kommunisterna, gamla som nya, som beslutat att liberalisera taxilicenserna och barberarnas öppettider och att sälja läkemedel i snabbköp, men låtit bankerna fritt avgöra vilka uppoffringar de ska kräva av era familjer och att inteckna er framtid och era liv.
Ni har er själva att skylla, italienska och europeiska medborgare, om ni beslutat att göra något annat än att ägna er åt en karriär inom något av de italienska partier som styr eller har styrt städer, regioner och nationer, och som i sin tur styrs av bankerna."@sv22
|
| lpv:unclassifiedMetadata |
"Baccani"13
"IT)"13
"ITS grupas vārdā"13
"L'Espresso"18,5,20,15,1,19,16,11,7,10,13,4,21,17,8
"L. Violante"13
"Luca Romagnoli,"18,15,13,12
"L’Espresso"22,3,13,12
"Mancino"13
"Marino"13
"Mastela, Casini,Proietti"13
"Prodi"13
"R"13
"W."13
"a nome del gruppo ITS"18,15,12
"rating"18,15,17,12
"subprime"18,15,21,17,12
|
Named graphs describing this resource:
The resource appears as object in 2 triples