Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2007-09-05-Speech-3-014"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2007-09-05"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Combaterea terorismului (dezbatere)6
dcterms:Language	"it"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20070905.2.3-014"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2007-09-05-Speech-3-0156
lpv:speaker	lp:Giusto Catania6
lpv:spoken text	"Signor Presidente, onorevoli colleghi, spesso siamo soliti affermare che la lotta al terrorismo è una priorità e vengono invocate iniziative politiche legislative nuove. Credo che bisognerebbe prima fare una valutazione sulle scelte maturate in questi anni ponendosi alcune domande. La prima: il terrorismo è più forte o più debole a seguito delle nostre iniziative legislative? La seconda: abbiamo dato un contributo determinate alla crescita della nostra cultura giuridica, dei nostri valori, oppure li abbiamo svenduti in nome dell’emergenza terroristica? Credo che bisognerebbe rispondere prioritariamente a queste due domande, per scoprire che spesso i provvedimenti di emergenza sono stati sbagliati, le liste delle organizzazioni terroristiche sono state approssimative, spesso dettate più da ragioni politiche che da una reale pericolosità delle organizzazioni. Abbiamo chiamato un signore a coordinare l’attività antiterroristica, poi abbiamo scoperto che senza una ragione chiara possiamo anche fare a meno delle funzioni di questo signore. Chiedo quindi al Consiglio di non nominare un nuovo coordinatore antiterrorismo proprio perché in questi mesi abbiamo scoperto che ne possiamo fare tranquillamente a meno. Abbiamo detto spesso, e lo diciamo con forza, credo che bisogna ribadirlo in quest’Aula, che il terrorismo è il nemico della nostra civiltà, è nemico del diritto della democrazia, il terrorismo è una barbarie. Gli attentati terroristici rappresentano il passaggio dallo stato di diritto allo stato di natura. Tutto questo è vero, ma invece di riportare il dibattito sul ripristino delle regole democratiche abbiamo scelto di affrontare la questione attraverso il restringimento delle regole di convivenza civile. Abbiamo scelto di lottare sul terreno privilegiato dell’avversario, di competere sulla violazione dei diritti umani, sul controllo militare della popolazione civile, sulla negazione dei principi cardine della democrazia. Le immagini di Abu Ghraib o le immagini della base di Guantanamo sono l’emblema della vittoria della cultura del terrorismo sul nostro stato di diritto e sui principi cardine della nostra cultura giuridica. L’altro emblema può essere rappresentato da quello che è avvenuto con i voli e con i rapimenti della CIA in Europa, con il coinvolgimento esplicito dei governi europei, su questa vicenda e c’è un silenzio imbarazzante – anch’io, come hanno fatto altri colleghi, chiedo al Consiglio di esprimersi su questo punto – c’è un silenzio imbarazzante, hanno parlato tutti! Questo Parlamento si è espresso sulle responsabilità della CIA, sulle responsabilità dei governi europei, sulle responsabilità dei nostri servizi di . La Commissione si è espressa, si sta esprimendo il Consiglio d’Europa. L’unico imbarazzante silenzio viene dai governi europei e credo che questo sia inaccettabile. Speriamo che oggi il Consiglio voglia esprimersi su questo punto. In Europa, purtroppo, la procedura d’eccezione è diventata la regola e allora dovremmo discutere chiaramente sugli effetti prodotti dalle nostre scelte legislative: i dati biometrici nei passaporti e nei visti, il sistema di controllo dei dati personali, le banche dati sulle comunicazioni telefoniche, le banche dati sui passeggeri aerei, gli accordi PNR, il sistema SWIFT, il sistema di immagazzinamento delle impronte digitali e perfino il regolamento dei liquidi, che speriamo oggi di bocciare in modo clamoroso, dando anche un segnale alla Commissione sul fatto che bisognerebbe fare delle scelte proporzionali a quello che si vuole combattere. Credo che occorra dire con forza che abbiamo scelto una torsione autoritaria dello stato di diritto invece di scegliere la salvaguardia dello stato di diritto per combattere il terrorismo. Non si comprende, e concludo presidente, se in questi anni per i cittadini europei è stato più pericoloso il terrorismo o sono state più pericolose le pratiche di contrasto al terrorismo. Una femminista, una scrittrice femminista americana, dice “quando le soluzioni ci vengono offerte da chi è all’origine dei nostri problemi è meglio stare in guardia”. Credo che sia meglio stare in guardia."@it12
lpv:spokenAs	member; Conference of Delegation Chairs (2007-03-27--2009-07-13)23 unknown; Partito della Rifondazione Comunista - Sinistra Europea (2004-07-20--2009-07-13)23 substitute; CULT (2007-01-31--2009-07-13)23 vice-chair; LIBE (2007-02-01--2009-07-13)23 substitute; Delegation for relations with the Maghreb countries and the Arab Maghreb Union (including Libya) (2007-03-14--2009-07-13)23 member; Delegation to the Euro-Latin American Parliamentary Assembly (2007-05-23--2009-07-13)23 member; EUL/NGL (2004-07-20--2009-07-13)23 chair; Delegation to the EU-Chile Joint Parliamentary Committee (2007-03-27--2009-07-13)23
lpv:translated text	"Pane předsedo, dámy a pánové, jsme zvyklí prohlašovat, že potírání terorismu je prioritou, a dovolávat se nových politických legislativních iniciativ. Domnívám se, že v prvé řadě bychom měli zhodnotit rozhodnutí, která jsme během uplynulých let učinili, a položit si několik otázek. První otázkou je, zda naše legislativní iniciativy terorismus oslabily nebo naopak posílily. Druhou otázkou je, zda jsme osobně přispěli k rozvoji naší právní kultury a našich hodnot a nebo jsme je zradili ve jménu krize způsobené terorismem. Domnívám se, že bychom měli především odpovědět na tyto dvě otázky, a pokud to uděláme, zjistíme, že mimořádná opatření jsou často chybná a že seznamy teroristických organizací jsou nepřesné a že bývají často sestavovány spíše na základě politických důvodů než na základě skutečného nebezpečí, které tyto organizace představují. Jmenovali jsme osobu zodpovědnou za koordinaci protiteroristické činnosti a potom jsme bez jakékoli zjevné příčiny zjistili, že funkce, které tato osoba vykonávala, nepotřebujeme. Vyzývám proto Radu, aby nejmenovala nového koordinátora pro potírání terorismu, neboť během uplynulých několika měsíců jsme zjistili, že dokážeme jednoduše fungovat i bez něj. Často jsme prohlašovali, že terorismus je nepřítelem naší civilizace, nepřítelem vlády demokracie – terorismus je barbarství – s veškerou rozhodností to prohlašujeme i nyní a domnívám se, že bychom to měli v tomto Parlamentu ještě jednou připomenout. Teroristické útoky představují krok nazpět od právního státu ke státu primitivnímu. To vše je pravda, ale namísto toho, abychom zaměřili diskusi na obnovení pravidel demokracie, rozhodli jsme se tento problém řešit omezováním pravidel občanského soužití. Rozhodli jsme se bojovat na domácím poli našeho nepřítele, soupeřit s ním v porušování lidských práv, ve vojenské kontrole civilního obyvatelstva, v popírání klíčových zásad demokracie. Výjevy z věznice Abu Ghraib nebo ze základny v přístavu Guantánamo jsou symbolem vítězství kultury terorismu nad naším právním státem a klíčovými zásadami naší právní kultury. Dalším symbolem jsou lety a únosy organizované americkou CIA v Evropě, do nichž se otevřeně zapojují evropské vlády. O těchto událostech se zahanbeně mlčí, a tak jako mí kolegové poslanci i já vyzývám Radu, aby se k této otázce vyjádřila. Mlčení je tím ostudnější, že o této věci každý hovoří! V tomto Parlamentu se diskutovalo o odpovědnosti americké CIA, o odpovědnosti evropských vlád, o odpovědnosti našich informačních služeb. Komise se vyjádřila a Rada Evropy o této otázce diskutuje. Jediným, kdo zahanbeně mlčí, jsou evropské vlády, a to je podle mého názoru nepřijatelné. Doufejme, že Rada dnes poskytne k této záležitosti stanovisko. V Evropě se bohužel stalo z výjimky pravidlo a musíme nyní jasně diskutovat o vlivech našich legislativních rozhodnutí, kterými jsou biometrické údaje v cestovních dokladech a vízech, systém kontroly osobních údajů, databáze telefonických rozhovorů, databáze cestujících leteckou dopravou, dohody o PNR, systém SWIFT, systém uchovávání otisků prstů a dokonce i nařízení o tekutinách, v jehož dnešní rázné odmítnutí doufáme, čímž vyšleme ke Komisi signál, že bychom měli přijímat rozhodnutí, která jsou přiměřené tomu, proti čemu chceme bojovat. Domnívám se, že bychom měli empaticky prohlásit, že s cílem bojovat proti terorismu jsme se rozhodli pro autoritářské pokřivení právního státu namísto ochrany právního státu. Už bych pouze shrnul, pane předsedo – není jasné, zda během uplynulých několika let byli evropští občané více ohroženi terorismem nebo opatřeními, která byla přijata s cílem proti terorismu bojovat. Americká feministická autorka prohlásila, že bychom měli být ostražití, když nám ti, kdo jsou zodpovědni za naše problémy, nabízejí jejich řešení. Domnívám se, že bychom ostražití být měli."@cs1 "Hr. formand, mine damer og herrer! Vi siger ofte, at bekæmpelse af terrorisme har høj prioritet, og vi kræver nye politiske lovgivningsinitiativer. Jeg mener, at vi først burde se på de beslutninger, der er truffet i de senere år, og stille os selv nogle spørgsmål. Det første spørgsmål er, om terrorismen er blevet stærkere eller svagere som følge af vores lovgivningsinitiativer. Og det andet spørgsmål er, om vi har givet et afgørende bidrag til udviklingen i vores retskultur og vores værdier, eller om vi har forrådt disse værdier i terrorproblemets navn. Jeg tror, at vi er nødt til at besvare disse to spørgsmål først. Hvis vi gør det, finder vi ud af, at vores nødforanstaltninger ofte har været forkerte, og at listerne over terrororganisationerne ikke har været nøjagtige nok. Tit har de nemlig i højere grad været dikteret af politiske motiver end af organisationernes reelle farlighed. Vi udpegede en person til at koordinere antiterroraktiviteterne, men så fandt vi ud af - uden nogen klar begrundelse - at vi godt kunne klare os uden denne persons arbejde. Jeg vil derfor bede Rådet om ikke at udpege nogen ny antiterrorkoordinator, og det vil jeg netop, fordi vi i de sidste par måneder har fundet ud af, at vi sagtens kan klare os uden. Vi har tit sagt - det understreger vi kraftigt, og det bør efter min mening gentages her i salen - at terrorisme er vores civilisations fjende og den demokratiske rets fjende. Terrorisme er en barbarisk handling. Terrorattentater repræsenterer overgangen fra retsstaten til den primitive stat. Alt dette er sandt, men i stedet for at fokusere på at genskabe de demokratiske regler har vi valgt at tackle spørgsmålet ved at indskrænke reglerne for civil sameksistens. Vi har valgt at kæmpe på vores modstanders hjemmebane og at konkurrere om krænkelse af menneskerettighederne, militær kontrol over civilbefolkningen og en nægtelse af demokratiets nøgleprincipper. Billederne fra Abu Ghraib og billederne fra Guantanamobasen er et symbol på, at terrorkulturen har sejret over vores retsstat og over nøgleprincipperne i vores retskultur. Et andet symbol er det, der skete med CIA-flyvningerne og CIA-bortførelserne i Europa, som de europæiske regeringer var involveret direkte i. I denne sag er der pinlig tavshed - også jeg vil, ligesom andre parlamentsmedlemmer allerede har gjort, bede Rådet om at udtale sig om dette punkt - og som alle sagde, er der pinlig tavshed! Europa-Parlamentet har udtalt sig om CIA's ansvar, om de europæiske regeringers ansvar og om vores efterretningstjenesters ansvar. Kommissionen har udtalt sig, og nu skal Europarådet udtale sig. Den eneste pinlige tavshed kommer fra de europæiske regeringer, og det er efter min mening uacceptabelt. Lad os håbe, at Rådet vil udtale sig om dette spørgsmål i dag. I Europa er undtagelsen desværre blevet reglen, og derfor bør vi have en klar debat om konsekvenserne af vores lovgivningsbeslutninger, nemlig biometriske data i pas og visum, systemet til kontrol af personoplysninger, telekommunikationsdatabaser, databaser med oplysninger om flypassagerer, PNR-aftaler, SWIFT-systemet, systemet med lagring af digitale fingeraftryk og endelig forordningen om væsker, som vi håber, at vi i dag kan forkaste med et stort flertal, så vi også sender et signal til Kommissionen om, at de beslutninger, vi træffer, skal stå i forhold til det, vi ønsker at bekæmpe. Efter min mening er vi nødt til kraftigt at understrege, at vi har valgt en autoritær fordrejning af retsstaten i stedet for at beskytte retsstaten for at bekæmpe terrorisme. Til sidst vil jeg sige, at det er uklart, om det i de senere år er terrorismen, der har været farligst for borgerne, eller de foranstaltninger, vi har truffet for at bekæmpe terrorisme. En amerikansk feminist og forfatter siger, at "når de løsninger, man tilbyder os, kommer fra dem, der er årsagen til vores problemer, er der grund til at være på vagt". Jeg tror, at der er grund til at være på vagt."@da2 ". Herr Präsident, verehrte Kolleginnen und Kollegen! Wir sind daran gewöhnt, die Terrorismusbekämpfung als prioritäre Aufgabe zu bezeichnen und neue politische Rechtsetzungsinitiativen anzumahnen. Meines Erachtens sollten wir zunächst die in den letzten Jahren getroffenen Entscheidungen bewerten und uns einige Fragen stellen. Erstens: Ist der Terrorismus im Ergebnis unserer Legislativmaßnahmen stärker oder schwächer geworden? Zweitens: Haben wir einen entscheidenden Beitrag zur Verbesserung unserer Rechtskultur und unserer Werte geleistet oder haben wir sie im Namen der Terrorismuskrise verraten? Meiner Meinung nach sollten vorrangig diese beiden Fragen beantwortet werden, um zu erkennen, dass die Notstandsmaßnahmen falsch und die Listen der terroristischen Organisationen ungenau waren, da sie oft eher durch politische Gründe als durch die reale Gefährlichkeit der Organisationen diktiert worden sind. Wir haben einen Koordinator für die Terrorismusbekämpfung ernannt und danach entdeckt, dass wir ohne einen klaren Grund auch auf die Aufgaben dieses Herren verzichten können. Deshalb fordere ich den Rat dazu auf, keinen neuen Koordinator für die Terrorismusbekämpfung zu ernennen, eben weil wir in den vergangenen Monaten festgestellt haben, dass wir ruhig auf ihn verzichten können. Wir haben oft gesagt – und sagen es mit Nachdruck, denn ich glaube, das muss in diesem Hohen Haus bekräftigt werden –, dass der Terrorismus der Feind unserer Zivilisation, der Feind unseres Rechts auf Demokratie ist: Terrorismus ist Barbarei. Die Terroranschläge markieren den Übergang vom Rechtszustand zum Naturzustand. All das ist wahr, doch anstatt die Debatte wieder auf die Wiederherstellung der demokratischen Regeln zu lenken haben wir uns entschlossen, das Problem durch die Einschränkung der Regeln des bürgerlichen Zusammenlebens anzugehen. Wir haben uns entschlossen, auf dem bevorzugten Feld unseres Gegners zu kämpfen und in Fragen der Menschenrechtsverletzung, der militärischen Kontrolle über die Zivilbevölkerung und der Negierung der Hauptgrundsätze der Demokratie mit ihm zu wetteifern. Die Bilder von Abu Ghraib oder von der Basis in Guantanamo sind Symbol für den Sieg der Terrorismuskultur über unseren Rechtsstaat und über die Hauptgrundsätze unserer Rechtskultur. Ein anderes Symbol sind die Geschehnisse im Zusammenhang mit den Flügen und Entführungen der CIA in Europa, in die eindeutig europäische Regierungen verwickelt waren. Zu dieser Angelegenheit herrscht betretenes Schweigen – auch ich fordere ebenso wie meine Kollegen den Rat auf, sich dazu zu äußern –, es herrscht betretenes Schweigen, alle haben es erwähnt! Dieses Parlament hat sich zu den Verantwortlichkeiten der CIA, der europäischen Regierungen und unserer Nachrichtendienste geäußert. Die Kommission hat Stellung genommen und der Europarat nimmt gegenwärtig Stellung. Die Einzigen, die sich in jämmerliches Schweigen hüllen, sind die europäischen Regierungen, was ich für inakzeptabel halte. Wir hoffen, dass der Rat heute seine Ansicht dazu darlegen wird. In Europa ist das Ausnahmeverfahren leider zur Regel geworden, weshalb wir offen über die Auswirkungen unserer Legislativentscheidungen reden sollten: die biometrischen Daten in den Reisepässen und Visa, das System zur Kontrolle personenbezogener Daten, die Datenbanken über Telefongespräche und über die Flugpassagiere, die PNR-Abkommen, das SWIFT-System, das System zur Speicherung digitaler Fingerabdrücke bis hin zur Verordnung über das Mitführen von Flüssigkeiten, die wir heute hoffentlich vernichtend zu Fall bringen werden, indem wir der Kommission ein Zeichen geben, dass die Entscheidungen in einem angemessenen Verhältnis zu dem, was wir bekämpfen wollen, stehen müssen. Meiner Meinung nach muss mit Bestimmtheit gesagt werden, dass wir uns für eine autoritäre Verdrehung des Rechtsstaats anstatt für seinen Schutz entschieden haben, um den Terrorismus zu bekämpfen. Es ist nicht klar, Herr Präsident, und damit komme ich zum Schluss, wer in den letzten Jahren gefährlicher für die Bürger war – der Terrorismus oder die Maßnahmen zu seiner Bekämpfung. Eine feministische Schriftstellerin aus den USA warnte: „Wenn uns die Lösungen von jemandem angeboten werden, der die Ursache unserer Probleme ist, sollten wir lieber auf der Hut sein“. Ich denke, wir sollten auf der Hut sein."@de9 "Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, είθισται να δηλώνουμε ότι η καταπολέμηση της τρομοκρατίας αποτελεί προτεραιότητα και να επικαλούμαστε νέες πολιτικές νομοθετικές πρωτοβουλίες. Πιστεύω ότι πρέπει πρώτα να εκτιμήσουμε τις επιλογές που έγιναν τα τελευταία χρόνια και να υποβάλουμε ορισμένες ερωτήσεις. Καταρχάς: είναι η τρομοκρατία ισχυρότερη ή πιο αποδυναμωμένη μετά τη λήψη των νομοθετικών μας πρωτοβουλιών; Δεύτερον: κομίσαμε κάποια συγκεκριμένη συμβολή στην ανάπτυξη του νομικού μας πολιτισμού και των αξιών μας ή τα προδώσαμε εν ονόματι της κρίσης που προκαλεί η τρομοκρατία; Πιστεύω ότι θα πρέπει να θέσουμε ως προτεραιότητα την απάντηση σε αυτές τις δύο ερωτήσεις, και αν το πράξουμε θα ανακαλύψουμε ότι τα μέτρα έκτακτης ανάγκης συχνά ήταν εσφαλμένα και ότι οι κατάλογοι με τις τρομοκρατικές οργανώσεις δεν ήταν ακριβείς, καθώς συχνά υπαγορεύονταν περισσότερο από πολιτικά κίνητρα παρά από πραγματικό κίνδυνο που αντιπροσωπεύουν οι οργανώσεις. Ορίσαμε ένα άτομο για τον συντονισμό της αντιτρομοκρατικής δράσης και μετά ανακαλύψαμε, χωρίς κάποιον σαφή λόγο, ότι μπορούμε να τα βγάλουμε πέρα και χωρίς την εκτέλεση της αποστολής αυτού του ατόμου. Ζητώ, επομένως, από το Συμβούλιο να μην ορίσει νέο συντονιστή αντιτρομοκρατικής δράσης, διότι τους τελευταίους μήνες ανακαλύψαμε ότι μπορούμε κάλλιστα να κάνουμε και χωρίς αυτόν. Το λέμε συχνά και το λέμε σε σταθερή βάση, και πιστεύω ότι πρέπει να το επαναλάβουμε εδώ στο Σώμα, ότι η τρομοκρατία είναι ο εχθρός του πολιτισμού μας, είναι ο εχθρός της δημοκρατικής διακυβέρνησης: η τρομοκρατία είναι βαρβαρότητα. Οι τρομοκρατικές επιθέσεις εκφράζουν τη μετάβαση από το κράτος δικαίου σε ένα πρωτόγονο κράτος. Όλα αυτά είναι αλήθεια, αντί όμως να επικεντρώνουμε τη συζήτηση στην επαναφορά των δημοκρατικών κανόνων, επιλέξαμε να αντιμετωπίσουμε το θέμα περιορίζοντας τους κανόνες της συνύπαρξης των πολιτών. Επιλέξαμε να πολεμήσουμε τον αντίπαλο στο γήπεδό του, να ανταγωνιζόμαστε σε παραβιάσεις των ανθρωπίνων δικαιωμάτων, σε στρατιωτικούς ελέγχους που εφαρμόζονται στον άμαχο πληθυσμό, στην άρνηση των βασικών αρχών της δημοκρατίας. Οι εικόνες του Abu Ghraib ή της βάσης του Γκουαντάναμο είναι το σύμβολο της κατίσχυσης της κουλτούρας της τρομοκρατίας σε βάρος του κράτους δικαίου μας και των βασικών αρχών του νομικού μας πολιτισμού. Το άλλο σύμβολο είναι οι πτήσεις της CIA και οι απαγωγές στην Ευρώπη, με την απροκάλυπτη ανάμειξη ευρωπαϊκών κυβερνήσεων. Μια ενοχλητική σιωπή περιβάλλει αυτά τα γεγονότα –όπως και οι συνάδελφοί μου βουλευτές του ΕΚ, καλώ και εγώ το Συμβούλιο να εκφράσει τη θέση του επ’ αυτού του θέματος– μια ενοχλητική σιωπή τα περιβάλλει, όλοι το ανέφεραν! Το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο μίλησε για τις ευθύνες της CIA, τις ευθύνες των ευρωπαϊκών κυβερνήσεων, τις ευθύνες των μυστικών υπηρεσιών μας. Η Επιτροπή μίλησε, το Συμβούλιο της Ευρώπης μιλάει τώρα γι’ αυτό. Η μόνη ενοχλητική σιωπή προέρχεται από τις ευρωπαϊκές κυβερνήσεις και πιστεύω ότι αυτό είναι απαράδεκτο. Ας ελπίσουμε ότι σήμερα το Συμβούλιο θα τοποθετηθεί επί του συγκεκριμένου θέματος. Δυστυχώς, στην Ευρώπη η εξαίρεση έγινε ο κανόνας και τώρα πρέπει να διεξαγάγουμε μια ξεκάθαρη συζήτηση για τις συνέπειες που ενέχουν οι νομοθετικές μας επιλογές: τα βιομετρικά δεδομένα στα διαβατήρια και τις θεωρήσεις, το σύστημα ελέγχου των προσωπικών δεδομένων, οι βάσεις δεδομένων για τις τηλεφωνικές επικοινωνίες, οι βάσεις δεδομένων για τους επιβάτες αεροσκαφών, οι συμφωνίες για τις καταστάσεις ονομάτων επιβατών, το σύστημα SWIFT, το σύστημα αποθήκευσης των δακτυλικών αποτυπωμάτων, ακόμα και ο κανονισμός για τα υγρά, ο οποίος ελπίζουμε σήμερα να καταψηφιστεί παταγωδώς, δίνοντας ένα μήνυμα στην Επιτροπή ότι πρέπει να προβαίνουμε σε επιλογές που έχουν αναλογικό χαρακτήρα σε σύγκριση με αυτό που θέλουμε να καταπολεμήσουμε. Πιστεύω ότι πρέπει να τονίσουμε με έμφαση ότι επιλέξαμε μια αυταρχική στρεβλή παραλλαγή του κράτους δικαίου, αντί να επιλέξουμε τη διαφύλαξη του κράτους δικαίου προκειμένου να καταπολεμήσουμε την τρομοκρατία. Δεν είναι σαφές –και τελειώνω, κύριε Πρόεδρε– αν τα τελευταία χρόνια οι ευρωπαίοι πολίτες εκτέθηκαν σε μεγαλύτερο κίνδυνο λόγω της τρομοκρατίας ή λόγω των μέτρων που ελήφθησαν για την καταπολέμηση της τρομοκρατίας. Μια αμερικανίδα φεμινίστρια συγγραφέας είπε ότι όταν μας προσφέρονται λύσεις από αυτούς που ευθύνονται για τα προβλήματά μας, θα πρέπει να είμαστε σε επιφυλακή. Πιστεύω ότι πρέπει να είμαστε σε επιφυλακή."@el10 "Mr President, ladies and gentlemen, we are accustomed to declaring that combating terrorism is a priority and invoking new political legislative initiatives. I believe that we ought first to assess the choices that have been made over the last few years and ask some questions. Firstly: is terrorism stronger or weaker as a result of our legislative initiatives? Secondly: have we made a specific contribution to the development of our legal culture and our values, or have we betrayed them in the name of the terrorism crisis? I believe we should make it a priority to answer these two questions, and that if we did so we would discover that emergency measures have often been mistaken and that the lists of terrorist organisations have been imprecise, often dictated more by political motives than a real danger posed by the organisations. We have appointed a person to coordinate counter-terrorism activities, and then we have found, without any clear reason, that we can do without the functions carried out by this person. I therefore ask the Council not to appoint a new counter-terrorism coordinator because over the last few months we have discovered that we can easily do without one. We have often said, and we say it firmly, and I think that we ought to say it again in this Chamber, that terrorism is the enemy of our civilisation, it is the enemy of the rule of democracy: terrorism is barbarity. Terrorist attacks represent a move from the rule of law to a primitive state. All this is true, but instead of focusing the debate on the reinstatement of the rules of democracy we have chosen to tackle the issue by restricting the rules of civil coexistence. We have chosen to fight on our adversary’s home ground, to compete on violations of human rights, on military controls over the civilian population, on the negation of the key principles of democracy. The images of Abu Ghraib or of the Guantanamo base are the symbol of the victory by the culture of terrorism over our rule of law and the key principles of our legal culture. The other symbol is the CIA’s flights and abductions in Europe, with the explicit involvement of European governments. There is an embarrassing silence about these events – as my fellow Members have done, I also call upon the Council to express itself on this point – there is an embarrassing silence, everyone has mentioned it! This Parliament has spoken about the responsibilities of the CIA, the responsibilities of European governments, the responsibilities of our intelligence services. The Commission has spoken and the Council of Europe is speaking about this. The only embarrassing silence is from the European governments and I believe that this is unacceptable. Let us hope that today the Council will state its view on this issue. In Europe, unfortunately, the exception has become the rule and now we must have a clear debate on the effects produced by our legislative choices: biometric data in passports and visas, the system for control of personal data, databases on telephone communications, databases on air passengers, PNR agreements, the SWIFT system, the system of storing fingerprints and even the regulation on liquids, which we hope today to reject resoundingly, giving a signal to the Commission that we ought to make choices that are in proportion to what we want to combat. I believe that we should say emphatically that we have chosen an authoritarian distortion of the rule of law instead of choosing to safeguard the rule of law in order to combat terrorism. It is not clear – and I am just finishing, Mr President – whether in the past few years European citizens have been put in more danger by terrorism or by the measures taken to combat terrorism. An American feminist writer has said that when we are offered solutions by those responsible for our problems we should be on our guard. I believe that we should be on our guard."@en4 "Señor Presidente, señoras y señores, estamos constantemente afirmando que la lucha contra el terrorismo es una cuestión prioritaria e invocando nuevas iniciativas políticas y legislativas. En mi opinión, primero deberíamos evaluar las decisiones que se han tomado en los últimos años y plantearnos algunas preguntas. En primer lugar, ¿qué efecto han tenido nuestras iniciativas legislativas en el terrorismo? ¿Lo han fortalecido o lo han debilitado? Y en segundo lugar, ¿hemos contribuido expresamente al desarrollo de nuestra cultura jurídica y nuestros valores, o les hemos dado la espalda amparándonos en la crisis del terrorismo? Creo que es fundamental que respondamos estas dos preguntas, porque, al hacerlo, descubriremos que muchas de las medidas urgentes adoptadas no han sido adecuadas y que las listas de organizaciones terroristas son imprecisas y, en numerosas ocasiones, no responden a la amenaza real de las organizaciones, sino más bien a motivos políticos. Hemos nombrado un Coordinador para la lucha contra el terrorismo, y, posteriormente, hemos descubierto, sin ningún motivo en particular, que podemos prescindir de las funciones desempeñadas por esta persona. Por lo tanto, ruego al Consejo que no se nombre otro Coordinador para la lucha contra el terrorismo, porque en los últimos meses nos hemos dado cuenta de que podemos prescindir de él. Hemos repetido en numerosas ocasiones, y lo hemos hecho con firmeza, y creo que deberíamos volver a hacerlo en esta Cámara, que el terrorismo es el enemigo de nuestra civilización, el enemigo de la democracia: el terrorismo es una barbarie. Los atentados terroristas constituyen un retroceso del Estado de Derecho a un Estado primitivo. Todo esto es cierto, pero, en lugar de centrar el debate en la reinstauración de las normas democráticas, hemos optado por abordar el problema mediante la restricción de las normas de convivencia cívica. Hemos decidido luchar en el terreno de nuestro adversario, competir con él en la violación de los derechos humanos, en el control militar de la población y en la negación de los principios básicos de la democracia. Las imágenes de Abu Ghraib y la base de Guantánamo son un símbolo de la victoria de la cultura del terrorismo sobre nuestro Estado de Derecho y sobre los principios fundamentales de nuestra cultura jurídica. Otro símbolo análogo son los vuelos y secuestros de la CIA en Europa, con la participación explícita de los Gobiernos europeos. El silencio que se guarda en relación con estos incidentes resulta vergonzoso. Al igual que los demás diputados, insto al Consejo a que se pronuncie sobre este asunto. El lamentable silencio actual está en boca de todos. El Parlamento ha hablado de las responsabilidades de la CIA, los Gobiernos europeos y nuestros servicios de inteligencia. La Comisión ha hablado de ello y el Consejo de Europa también lo está haciendo. Los únicos que guardan un silencio que resulta deplorable y, en mi opinión, inaceptable son los Gobiernos europeos. Esperemos que el Consejo exprese hoy su opinión al respecto. Por desgracia, la excepción se ha convertido en la norma en Europa, y ahora debemos mantener un debate claro sobre las consecuencias de nuestras decisiones legislativas: los datos biométricos de los pasaportes y visados, el sistema de control de datos personales, las bases de datos sobre llamadas telefónicas, las bases de datos sobre pasajeros de líneas aéreas, los Acuerdos PNR, el sistema SWIFT, el sistema de conservación de impresiones dactilares e incluso las normas relativas a los líquidos, cuyo rechazo clamoroso —que esperamos que se produzca hoy— daría a entender a la Comisión que debemos tomar decisiones proporcionadas al objetivo de nuestra lucha. Creo que podemos afirmar categóricamente que, en nuestra lucha contra el terrorismo, no hemos optado por la salvaguardia del Estado de Derecho sino por una distorsión autoritaria del Estado de Derecho. No se sabe a ciencia cierta —y ya termino, señor Presidente— qué ha sido más peligroso para los ciudadanos europeos en los últimos años: el terrorismo o las medidas adoptadas para luchar contra él. Citando a una escritora feminista norteamericana: «Cuando los responsables de nuestros problemas son quienes nos ofrecen soluciones, deberíamos ponernos en guardia.» En mi opinión, deberíamos estar en guardia."@es21 "Härra juhataja, daamid ja härrad, me oleme harjunud kuulutama, et terrorismiga võitlemine on prioriteet, ning käivitama uusi poliitilisi õigusloomega seotud algatusi. Ma usun, et peaksime esmalt hindama valikuid, mida on viimaste aastate jooksul tehtud, ning esitama mõningaid küsimusi. Esiteks: kas meie õigusloomealgatuste tulemusena on terrorism tugevam või nõrgem? Teiseks: kas me oleme andnud konkreetse panuse oma õiguskultuuri ja väärtuste arengusse või oleme me need terrorismikriisi nimel hüljanud? Ma olen veendunud, et peaksime nendele kahele küsimusele vastamise seadma esikohale ning kui me seda teeme, avastaksime, et hädameetmed on sageli olnud ekslikud ja terroriorganisatsioonide nimekirjad on olnud ebatäpsed, sest määravaks on olnud pigem poliitilised motiivid kui tegelik kõnealustest organisatsioonidest tulenev oht. Me oleme nimetanud ametisse terrorismivastast tegevust koordineeriva inimese ning siis, ilma selge põhjenduseta, leidnud, et saame hakkama ilma selle isiku funktsioonideta. Seepärast palun ma nõukogul mitte nimetada uut terrorismivastase tegevuse koordinaatorit, sest viimaste kuude jooksul oleme me näinud, et saame temata hõlpsasti hakkama. Me oleme sageli öelnud, öeldes seda kindlalt, ning ma arvan, et peaksime seda nüüd istungisaalis taaskord ütlema, et terrorism on meie tsivilisatsiooni vaenlane, see on demokraatliku valitsemise vaenlane: terrorism on barbaarsus. Terrorirünnakud kujutavad endast minekut õigusriigist tagasi primitiivsesse seisukorda. See kõik on tõsi, kuid selle asemel, et keskenduda arutelus demokraatliku võimu taaskehtestamisele, oleme me otsustanud lahendada küsimuse kodanike kooseksisteerimise reeglite piiramise kaudu. Me oleme otsustanud võidelda oma vastase kodupinnal, võistelda temaga inimõiguste rikkumistes, sõjalises kontrollis tsiviilelanikkonna üle, demokraatia juhtpõhimõtete eiramises. Pildid Abu Ghraibist või Guantanamo baasist sümboliseerivad terrorikultuuri võitu meie õigusriigi ja meie õiguskultuuri juhtpõhimõtete üle. Teiseks sümboliks on CIA lennud ja inimeste äraviimised Euroopas, millesse on selgelt kaasatud ka Euroopa valitsused. Nende sündmuste osas valitseb piinlik vaikus – sarnaselt teistele parlamendiliikmetele kutsun ma samuti nõukogu üles selles punktis oma arvamust avaldama – selline vaikimine on piinlik, kõik on seda öelnud! Euroopa Parlament on kõnelenud CIA kohustustest, Euroopa valitsuste kohustustest, meie luureteenistuste kohustustest. Komisjon on rääkinud ja Euroopa Nõukogu räägib sellest küsimusest. Üksnes Euroopa valitsustelt on kuulda vaid piinlikku vaikust ning ma arvan, et see on vastuvõetamatu. Loodame, et täna esitab nõukogu oma seisukoha selles küsimuses. Euroopas on kahjuks erand muutunud reegliks ning nüüd peame me pidama selge arutelu oma õigusloomega seotud valikutest tulenevate mõjude üle: biomeetrilised andmed passides ja viisades, isikuandmete kontrollimise süsteem, telefoniside andmekogud, lennureisijate andmekogud, lennureisijate isikuandmete lepingud, SWIFT süsteem, sõrmejälgede säilitamise süsteem ja isegi korraldus vedelike osas, mille me loodame täna kindlalt tagasi lükata, andes komisjonile märku, et me peaksime tegema valikuid, mis on proportsioonis sellega, mille vastu tahame võidelda. Ma usun, et peaksime rõhutatult ütlema, et oleme valinud õigusriigi autoritaarse moonutamise selle asemel, et kindlustada õigusriiki terrorismi vastu võitlemiseks. Pole selge – ja ma kohe lõpetan, härra juhataja –, kas viimaste aastate jooksul on Euroopa kodanikud seatud suuremasse ohtu terrorismi või terrorismi vastu võitlemiseks võetud meetmete tõttu. Üks Ameerika feministlik kirjanik on öelnud, et kui meile pakuvad lahendusi need, kes on meie probleemide eest vastutavad, peaksime me olema valvel. Ma usun, et me peaksime olema valvel."@et5 ". Arvoisa puhemies, arvoisat kollegat, meillä on tapana julistaa, että terrorismin torjunta on ensisijainen tehtävä, ja esittää uusia poliittisia lainsäädäntöaloitteita. Minusta olisi kuitenkin ensin syytä arvioida viime vuosina tehtyjä valintoja ja esittää joitakin kysymyksiä: Ensinnäkin voidaan kysyä, onko terrorismi voimakkaampi tai heikompi lainsäädäntöaloitteidemme johdosta? Toiseksi voimme kysyä, olemmeko panostaneet erityisesti lainsäädäntökulttuurimme ja arvojemme kehittämiseen vai olemmeko luopuneet niistä terrorismin kriisiin vedoten? Minusta meidän olisi pidettävä ensisijaisena tehtävänämme vastata näihin kahteen kysymykseen, jolloin huomaisimme, että kriisitoimenpiteet ovat usein olleet epäonnistuneita ja että terroristijärjestöjen luettelot ovat epätarkkoja ja ne on laadittu pikemminkin poliittisten tarkoitusperien kuin todellisen vaaran pohjalta. Olemme myös nimenneet henkilön koordinoimaan terrorismin vastaisia toimia. Myöhemmin olemme tosin tulleet siihen tulokseen – tosin ilman mitään selvää syytä – että pärjäisimme myös ilman kyseistä koordinaattoria. Sen vuoksi pyytäisinkin neuvostoa, ettei se nimittäisi uutta terrorismin torjunnan koordinaattoria, sillä olemme viime kuukausina huomanneet, että pärjäämme hyvin myös ilman. Sanomme usein, ja painokkaasti, ja niin meidän on mielestäni sanottava nytkin täällä parlamentissa, että terrorismi on sivilisaatiomme ja demokraattisten oikeuksien vihollinen: se on yhtä kuin barbaria. Terroristi-iskut merkitsevät siirtymistä oikeusvaltiosta primitiiviseen valtioon. Kaikki tämä on totta, mutta sen sijaan, että keskittyisimme puhumaan demokraattisten oikeuksien palauttamisesta, olemme halunneet ratkaista ongelman rajoittamalla sivistyneen rinnakkaiselon sääntöjä. Olemme valinneet taistelun vihollisemme maaperällä ja käymme kilpailua ihmisoikeusloukkauksilla, sotilaallisella kansalaisten valvonnalla ja demokratian perusperiaatteiden kieltämisellä. Kuvat Abu Ghraibista tai Guantanamon tukikohdasta viestivät, että terrorismiin perustuva kulttuuri on vienyt voiton oikeusvaltiostamme ja oikeuskulttuuristamme. Tätä viestivät myös ne CIA:n lennot ja sieppaukset Euroopassa, joissa eurooppalaiset ovat selkeästi olleet osallisina. Näistä tapahtumista vallitsee kiusallinen hiljaisuus, ja kehotankin muiden kollegoiden tavoin neuvostoa ilmaisemaan kantansa asiaan, sillä kaikki jäsenet ovat maininneet tuon kiusallisen hiljaisuuden! Parlamentissa on puhuttu CIA:n, Euroopan maiden hallitusten ja tiedustelupalvelujemme vastuusta. Komissio on puhunut aiheesta, ja Euroopan neuvosto puhuu tästä. Vain Euroopan maiden hallitukset ovat kiusallisesti hiljaa, mitä emme voi hyväksyä. Toivokaamme, että neuvosto ilmaisee tänään kantansa asiaan. Euroopassa poikkeuksesta on kuitenkin valitettavasti tullut sääntö, ja meidän on nyt puhuttava selkeästi lainsäädännöllisten päätöstemme vaikutuksista, joita ovat muun muassa passeihin ja viisumeihin lisätyt biometriset tiedot, henkilötietojen tarkastusjärjestelmä, puhelinviestintää koskevat tietokannat, lentomatkustajien tietokannat, PNR-sopimukset, SWIFT-järjestelmä, sormenjälkien säilytysjärjestelmä ja jopa nesteitä koskeva sääntely, josta toivomme luopuvan täysin viestittääksemme näin komissiolle, että meidän on tehtävä päätöksiä, jotka ovat oikeassa suhteessa siihen, mitä vastaan haluamme taistella. Nyt on sanottava painokkaasti, että olemme valinneet oikeusvaltioperiaatteen autoritaarisen vääristelyn sen sijaan, että olisimme varjelleet oikeusvaltion periaatteita terrorismin torjumiseksi. Ei ole ollenkaan selvää – lopetan ihan pian, arvoisa puhemies – ovatko Euroopan kansalaiset joutuneet viime vuosina suurempaan vaaraan terrorismin vain niiden vastaisten toimien tähden. Eräs amerikkalainen naiskirjailija on sanonut, että kun ongelmistamme vastuussa olevat tarjoavat meille ratkaisuja, meidän on oltava varuillamme. Minusta meidän pitäisi olla varuillamme."@fi7 "M. le Président, chers collègues, nous avons pour habitude de déclarer que la lutte contre le terrorisme est une priorité et d'invoquer de nouvelles initiatives législatives et politiques. J’estime pour ma part qu’il convient d’abord d’évaluer les choix pris au cours des quelques dernières années et de nous poser certaines questions. Premièrement: le terrorisme est-il plus vigoureux ou plus faible en raison de nos initiatives legislatives? Deuxièmement: avons-nous apporté une contribution spécifique au développement de notre culture législative et de nos valeurs, ou les avons-nous sacrifiées sur l’autel de la crise du terrorisme? J’estime que nous devons prioritairement répondre à ces deux questions. Ce faisant, nous nous rendrions de fait compte que les mesures d’urgence ont été déployées à tort et que les listes d’organisations terroristes étaient imprécises, souvent davantage dictées par des motifs politiques que par une réelle menace posée par les organisations. Nous avons nommé une personne pour assurer la coordination des activités antiterroristes. Nous avons ensuite compris, sans raison évidente, que nous pouvions nous passer des fonctions exercées par cette personne. Je demande ainsi au Conseil de ne pas désigner un nouveau coordinateur européen antiterrorisme car nous avons découvert que nous pouvons nous en passer. Nous l’avons souvent dit, et nous le disons avec fermeté, et je pense que nous devrions le répéter devant cette Chambre, le terrorisme est l’ennemi de notre civilisation, l'ennemi de l’État de droit: le terrorisme est synonyme de barbarie. Les attaques terroristes représentent une régression de l’État de droit à un État primitif. C'est un fait, mais au lieu de centrer le débat sur la réaffirmation des règles de la démocratie, nous avons choisi de traiter le problème en restreignant les règles de coexistence civile. Nous avons choisi de lutter sur le terrain de notre adversaire, de faire concurrence aux violations des droits de l'homme, aux contrôles militaires de la population civile, à la négation des principes fondamentaux de la démocratie. Les images d’Abu Ghraib ou de la base de Guantanamo symbolisent la victoire de la culture terroriste sur l’État de droit et les principes fondamentaux de notre culture juridique. L’autre symbole sont les vols et les enlèvements de la CIA en Europe, avec l’implication explicite de gouvernements européens. Un silence embarrassant plane sur ces événements. Tout comme mes collègues l'ont fait, je demande également au Conseil de communiquer sur ce point. Il y a en effet un silence embarrassant, d’aucuns l’ont dit! Ce Parlement a évoqué les responsabilités de la CIA, les responsabilités des gouvernements européens, les responsabilités de nos services de renseignement. La Commission a abordé le sujet et le Conseil de l’Europe se penche actuellement dessus. Le seul silence embarrassant vient des gouvernements européens. J’estime cela inacceptable. Espérons que le Conseil nous fera part aujourd’hui de son avis sur la question. En Europe, l’exception est malheureusement devenue la règle. Aussi devons-nous maintenant débattre des impacts de nos choix législatifs: les données biométriques dans les passeports et les visas, le système de contrôle des données personnelles, les bases de données sur les communications téléphoniques, les bases de données sur les passagers aériens, les accords PNR, le système SWIFT, le système de stockage des empreintes digitales et même la réglementation sur les liquides, que nous espérons aujourd’hui rejeter avec force, afin de montrer à la Commission que nous ferions mieux d'opérer des choix proportionnels au phénomène que nous voulons combattre. Je pense que nous devons crier haut et fort que nous avons choisi une distorsion autoritaire de l’État de droit au lieu de sauvegarder l'État de droit pour lutter contre le terrorisme. Nous ne pouvons pas établir, et je suis sur le point de terminer, M. le Président, si ces dernières années les citoyens européens ont été mis davantage en danger par le terrorisme ou les mesures prises pour lutter contre ce dernier. Un écrivain féministe américain a déclaré que lorsque ceux qui sont responsables de nos problèmes nous proposent des solutions, il convient d’être vigilant. Je pense que nous devons, pour notre part, être vigilants."@fr8 "Elnök úr, hölgyeim és uraim! Azt szoktuk nyilatkozgatni, hogy a terrorizmus elleni küzdelem prioritás, és új politikai jogalkotási kezdeményezésekre szoktunk felhívni. Úgy gondolom, hogy először értékelnünk kell az elmúlt pár évben meghozott döntéseket, és fel kell tenni néhány kérdést. Először is: jogalkotási kezdeményezéseink eredményekén erősödött vagy gyengült-e a terrorizmus? Másodsorban: hozzájárultunk-e valamivel különösen jogi kultúránk és értékeink fejlődéséhez, vagy elárultuk-e azokat a terrorizmussal kapcsolatos válság nevében? Szerintem elsődleges e két kérdés megválaszolása, és ha ezt megtettük, akkor kiderülne, hogy a szükséghelyzeti intézkedések gyakran tévesek, a terroristaszervezetek listái pedig nem pontosak, és azokat gyakorta inkább politikai indokok diktálták, semmint a szervezetek által jelentett valós veszély. Kineveztünk valakit a terrorizmusellenes tevékenységek koordinálására, és aztán rájöttünk – egyértelmű okok nélkül –, hogy nagyon jól elvagyunk az említett személy által végzett funkciók nélkül is. Ezért arra kérem a Tanácsot, hogy ne nevezzen ki új terrorizmusellenes koordinátort, mert az elmúlt pár hónap során rájöttünk, hogy megvagyunk nélküle is. Gyakran mondogattuk, mégpedig elég határozottan, és szerintem újból ki kell mondanunk ebben a teremben, hogy a terrorizmus civilizációnk ellensége, a demokrácia ellensége: terrorizmus barbárság. A terrortámadások a jogállamiságtól egy primitív állam felé való elmozdulást képviselnek. Mindez tényleg így van, de ahelyett, hogy a vita során a demokrácia szabályainak visszaállítására helyeznénk a hangsúlyt, azt választottuk, hogy a kérdést a polgári egymás mellett élésre vonatkozó szabályok korlátozásával kezeljük. Azt választottuk, hogy idegenben küzdünk, hogy versengünk az emberi jogok megsértése, a polgári lakosság feletti katonai kontroll, valamint a demokrácia kulcsfontosságú elveire vonatkozó tárgyalások terén. Az Abu Ghraib-i vagy a guantanamói támaszpont képei a terrorizmus kultúrája által jogállamiságunk és jogi kultúránk kulcsfontosságú elvei felett aratott győzelem szimbólumai. Egy másik szimbólum a CIA által – az európai kormányok tevőleges részvétele mellett – Európában lebonyolított járatok és fogolyszállítások. Zavarba ejtő csönd övezi ezeket az eseményeket, úgyhogy képviselőtársaimhoz hasonlóan én is felkérem a Tanácsot, hogy nyilatkozzon e kérdésben – zavarba ejtő a csönd, ezt mindenki említette! A Parlament beszélt a CIA felelősségéről, az európai kormányok felelősségéről, hírszerző szolgálataink felelősségéről. A Bizottság beszélt és az Európa Tanács is hallatja hangját. Az egyedüli zavarba ejtő csönd az európai kormányok körül honol, ez pedig – szerintem – elfogadhatatlan. Reménykedjünk benne, hogy ma a Tanács kifejti a kérdéssel kapcsolatos véleményét. Európában sajnos a kivétel lett a szabály és most egyértelmű vitát kell folytatnunk a jogalkotási döntéseink hatásairól: az útlevelekben és vízumokban szereplő biometrikus adatok, a személyes adatok ellenőrzési rendszere, a távközlési adatbázisok, a légi utasokra vonatkozó adatbázisok, a légi utasok adataira (PNR) vonatkozó megállapodások, a SWIFT-rendszer, az ujjlenyomatok tárolási rendszere, sőt, a folyadékokról szóló rendelet, amit – reméljük – ma messzemenően elutasítunk, jelezve a Bizottságnak, hogy olyan döntéseket kell hoznunk, amelyek arányban állnak azzal, ami ellen küzdeni akarunk. Azt gondolom, hogy félreérthetetlenül ki kell mondanunk, hogy a jogállamiság autoritárius elferdítését választottuk ahelyett, hogy a jogállamiság megóvását választottuk volna a terrorizmus elleni küzdelem érdekében. Nem egyértelmű – és ezzel zárnám, Elnök úr –, hogy az európai polgárok mivel kerültek az elmúlt években nagyobb veszélybe: a terrorizmussal vagy a terrorizmus elleni küzdelem érdekében tett intézkedésekkel. Egy amerikai feminista író azt mondta, hogy amikor megoldásokat kínálnak nekünk a problémákért felelősök, akkor óvakodnunk kell. Szerintem is óvakodnunk kell!"@hu11 "Pone Pirmininke, ponios ir ponai, mes esame pripratę skelbti pareiškimus, kad kova su terorizmu yra prioritetas, ir teikti naujas politines iniciatyvas dėl teisės aktų. Aš esu įsitikinęs, kad mes visų pirma turime įvertinti per pastaruosius kelis metus pasirinktas priemones ir užduoti keletą klausimų. Pirma, ar dėl mūsų įstatymdavystės iniciatyvų terorizmas sustiprėjo ar susilpnėjo? Antra, ar mes padarėme tam tikrą indėlį stiprindami mūsų teisinę kultūrą ir vertybes, o gal jas išdavėme su terorizmu susijusios krizės vardan? Esu įsitikinęs, kad visų pirma mes turėtume atsakyti į šiuos du klausimus ir tai padarę sužinosime, kad nepaprastosios priemonės dažnai buvo klaidingos, kad teroristų organizacijų sąrašai buvo netikslūs, dažnai nulemti veikiau politinių motyvų nei realaus organizacijų keliamo pavojaus. Mes paskyrėme asmenį koordinuoti antiteroristinę veiklą ir vėliau nustatėme – be jokios aiškios priežasties –, kad be šio asmens funkcijų galime apsieiti. Taigi aš prašau Tarybos neskirti naujo kovos su terorizmu koordinatoriaus, nes per pastaruosius keletą mėnesių mes išsiaiškinome, kad galime lengvai be jo apsieiti. Mes dažnai sakėme ir sakome tai tvirtai, ir manau, kad turime dar kartą pakartoti šiai auditorijai, jog terorizmas yra mūsų civilizacijos priešas, jis yra demokratinės valdžios priešas: terorizmas yra barbariškumas. Teroristų išpuoliai reiškia teisinės valstybės atsisakymą ir grįžimą į primityvią bendruomenę. Visa tai tiesa, bet vietoje to, kad sutelktume dėmesį į diskusijas dėl demokratinių principų sugrąžinimo, mes pasirinkome kitą kelią – spręsti problemą griežtinant pilietinio sambūvio taisykles. Mes pasirinkome kovą savo priešininko teritorijoje, lenktyniaujame, kas labiau pažeis žmogaus teises, primes civiliams karinę kontrolę ir paneigs pagrindinius demokratijos principus. Abu Graibo ar Gvantanamo bazės vaizdai simbolizuoja terorizmo kultūros pergalę prieš teisinę valstybę ir pagrindinius mūsų teisinės kultūros principus. Kitas simbolis – tai CŽV lėktuvų skrydžiai ir pagrobimai Europoje akivaizdžiai dalyvaujant Europos vyriausybėms. Dėl šių įvykių tvyro nejauki tyla – kaip ir mano kolegos Parlamento nariai anksčiau, aš taip pat prašau, kad Taryba pareikštų savo poziciją šiuo klausimu – visi nurodė, kad tai nejauki tyla! Šis Parlamentas pasisakė dėl CŽV atsakomybės, Europos vyriausybių atsakomybės, mūsų žvalgybos tarnybų atsakomybės. Komisija pasisakė ir Europos Taryba kalba apie tai. Tik Europos vyriausybės nenutraukia šios nejaukios tylos ir tai, mano nuomone, nepriimtina. Tikėkimės, kad šiandien Taryba pateiks savo požiūrį į šią problemą. Deja, Europoje išimtis tampa taisykle ir dabar mes turime rengti atviras diskusijas dėl to, kokias pasekmes davė mūsų pasirinktos teisinės nuostatos: biometriniai duomenys pasuose ir vizose, asmens duomenų kontrolės sistema, telefoninių pokalbių duomenų bazės, lėktuvų keleivių duomenų bazės, PNR susitarimai, SWIFT sistema, pirštų atspaudų saugojimo sistema ir netgi reglamentas dėl skysčių, kurį šiandien mes tikimės ryžtingai atmesti, taip duodami Komisijai ženklą, kad pasirinktos priemonės turi būti proporcingos tam, su kuo norime kovoti. Esu įsitikinęs, kad mes turime aiškiai pasakyti, jog, norėdami kovoti su terorizmu, mes pasirinkome teisinei valstybei prieštaraujančias autoritarines priemones, o turėtume įtvirtinti teisinės valstybės principus. Neaišku – aš jau baigiu, pone Pirmininke –, kas per pastaruosius kelis metus kėlė didesnį pavojų Europos piliečiams: terorizmas ar priemonės, skirtos kovai su terorizmu. Amerikiečių rašytoja feministė pasakė, kad kai mums sprendimus siūlo tie, kas yra atsakingi už mūsų problemas, mums reikia būti budriems. Manau, kad mes turime būti budrūs."@lt14 "Priekšsēdētāja kungs, dāmas un kungi, mēs esam pieraduši apgalvot, ka terorisma apkarošana ir prioritāte, un uzsākt jaunas politiskas likumdošanas iniciatīvas. Es uzskatu, ka vispirms mums ir jāizvērtē izvēles, kas ir izdarītas pēdējos gados, un jāuzdod daži jautājumi. Pirmkārt: vai mūsu likumdošanas iniciatīvu rezultātā terorisms ir kļuvis spēcīgāks vai vājāks? Otrkārt: vai mēs esam veikuši īpašus ieguldījumus mūsu tiesiskās kultūras un vērtību attīstībā, vai arī mēs esam tās nodevuši terorisma krīzes vārdā? Es uzskatu, ka par prioritāti ir jānosaka atbildēšana uz šiem diviem jautājumiem, un, ja mēs to izdarīsim, tad atklāsim, ka ārkārtas pasākumi bieži vien ir bijuši kļūdaini un ka teroristu organizāciju saraksti ir bijuši neprecīzi, bieži vien sastādīti vairāk politisku motīvu dēļ, nevis tāpēc, ka šīs organizācijas rada reālus draudus. Mēs esam iecēluši personu, kura koordinē pretterorisma aktivitātes, un tad bez jebkāda skaidra mērķa mēs esam atklājuši, ka mēs varam iztikt bez šīs personas veiktajiem pienākumiem. Tādēļ es lūdzu Padomei neiecelt jaunu pretterorisma koordinatoru, jo pēdējo mēnešu laikā mēs esam konstatējuši, ka varam viegli bez tā iztikt. Mēs bieži esam teikuši, un esam teikuši stingri, un, manuprāt, mums tas ir vēlreiz jāatkārto šajā Parlamentā, ka terorisms ir mūsu civilizācijas ienaidnieks, tas ir demokrātiskās varas ienaidnieks: terorisms ir barbarisms. Teroristu uzbrukumi parāda virzību no tiesiskuma uz primitīvu stāvokli. Tas viss ir patiesība, taču tā vietā, lai debatēs koncentrētos uz demokrātijas noteikumu atjaunošanu, mēs esam izvēlējušies risināt šo jautājumu, ierobežojot pilsoņu līdzāspastāvēšanas noteikumus. Mēs esam izvēlējušies cīnīties uz mūsu ienaidnieka dzimtās zemes, lai sacenstos cilvēktiesību pārkāpumos, militārajā kontrolē pār civiliedzīvotājiem, sarunās par demokrātijas svarīgākajiem principiem. Priekšstati par cietumu vai bāzi ir terorisma kultūras uzvaras simboli pār mūsu tiesiskumu un tiesiskās kultūras galvenajiem principiem. Vēl viens simbols ir CIP uzlidojumi un nolaupīšanas Eiropā ar tiešu Eiropas valdību iesaistīšanos. Par šiem notikumiem ir mulsinošs klusums – kā jau mans kolēģis to darīja, arī es aicinu Padomi paust nostāju šajā jautājumā – ir mulsinošs klusums, un katram tas ir jāpiemin! Parlaments ir runājis par CIP atbildību, Eiropas valdību atbildību un mūsu izlūkdienestu atbildību. Par to ir runājusi Komisija, un arī Eiropas Padome runā par to. Vienīgi Eiropas valdības mulsinoši klusē, un es uzskatu, ka tas nav pieņemami. Cerēsim, ka šodien Padome formulēs savu viedokli šajā jautājumā. Eiropā diemžēl izņēmums ir kļuvis par normu, un šobrīd mums ir skaidri jādiskutē par sekām, ko radījušas mūsu normatīvās izvēles: biometrijas dati pasēs un vīzās, personīgo datu sistēmas kontrole, telefona sarunu datubāzes, datubāzes par avioreisu pasažieriem, pasažieru datu reģistra (PNR) nolīgumi sistēma, pirkstu nospiedumu uzglabāšanas sistēma un pat noteikumi par šķidrumiem, kurus, mēs ceram, šodien saskanīgi noraidīs, dodot signālu Komisijai, ka mums ir jāizdara izvēles, kas ir atbilstošas tam, ko mēs vēlamies apkarot. Es uzskatu, ka mums ir jāuzsver, ka mēs esam izvēlējušies autoritāru tiesiskuma izkropļošanu tā vietā, lai izvēlētos nosargāt tiesiskumu, lai apkarotu terorismu. Nav skaidrs, – priekšsēdētāja kungs, es tūliņ beigšu – vai pēdējos gados Eiropas pilsoņus vairāk ir apdraudējis terorisms vai terorismu apkarojošie pasākumi. Amerikāņu rakstniece feministe ir teikusi, ka tad, kad tie, kuri ir atbildīgi par mūsu problēmām, piedāvā mums to risinājumu, mums ir jābūt modriem. Es uzskatu, ka mums ir jābūt modriem."@lv13 "Signor Presidente, onorevoli colleghi, spesso siamo soliti affermare che la lotta al terrorismo è una priorità e vengono invocate iniziative politiche legislative nuove. Credo che bisognerebbe prima fare una valutazione sulle scelte maturate in questi anni ponendosi alcune domande. La prima: il terrorismo è più forte o più debole a seguito delle nostre iniziative legislative? La seconda: abbiamo dato un contributo determinate alla crescita della nostra cultura giuridica, dei nostri valori, oppure li abbiamo svenduti in nome dell'emergenza terroristica? Credo che bisognerebbe rispondere prioritariamente a queste due domande, per scoprire che spesso i provvedimenti di emergenza sono stati sbagliati, le liste delle organizzazioni terroristiche sono state approssimative, spesso dettate più da ragioni politiche che da una reale pericolosità delle organizzazioni. Abbiamo chiamato un signore a coordinare l'attività antiterroristica, poi abbiamo scoperto che senza una ragione chiara possiamo anche fare a meno delle funzioni di questo signore. Chiedo quindi al Consiglio di non nominare un nuovo coordinatore antiterroristismo proprio perché in questi mesi abbiamo scoperto che ne possiamo fare tranquillamente a meno. Abbiamo detto spesso, e lo diciamo con forza, credo che bisogna ribadirlo in quest'Aula, che il terrorismo è il nemico della nostra civiltà, è nemico del diritto della democrazia, il terrorismo è una barbarie. Gli attentati terroristici rappresentano il passaggio dallo stato di diritto allo stato di natura. Tutto questo è vero, ma invece di riportare il dibattito sul ripristino delle regole democratiche abbiamo scelto di affrontare la questione attraverso il restringimento delle regole di convivenza civile. Abbiamo scelto di lottare sul terreno privilegiato dell'avversario, di competere sulla violazione dei diritti umani, sul controllo militare della popolazione civile, sulla negazione dei principi cardine della democrazia. Le immagini di Abu Ghraib o le immagini della base di Guantanamo sono l'emblema della vittoria della cultura del terrorismo sul nostro stato di diritto e sui principi cardine della nostra cultura giuridica. L'altro emblema può essere rappresentato da quello che è avvenuto con i voli e con i rapimenti della CIA in Europa, con il coinvolgimento esplicito dei governi europei, su questa vicenda e c'è un silenzio imbarazzante - anch'io, come hanno fatto altri colleghi, chiedo al Consiglio di esprimersi su questo punto - c'è un silenzio imbarazzante, hanno parlato tutti! Questo Parlamento si è espresso sulle responsabilità della CIA, sulle responsabilità dei governi europei, sulle responsabilità dei nostri servizi di . La Commissione si è espressa, si sta esprimendo il Consiglio d'Europa. L'unico imbarazzante silenzio viene dai governi europei e credo che questo sia inaccettabile. Speriamo che oggi il Consiglio voglia esprimersi su questo punto. In Europa, purtroppo, la procedura d'eccezione è diventata la regola e allora dovremmo discutere chiaramente sugli effetti prodotti dalle nostre scelte legislative: i dati biometrici nei passaporti e nei visti, il sistema di controllo dei dati personali, le banche dati sulle comunicazioni telefoniche, le banche dati sui passeggeri aerei, gli accordi PNR, il sistema SWIFT, il sistema di immagazzinamento delle impronte digitali e perfino il regolamento dei liquidi, che speriamo oggi di bocciare in modo clamoroso, dando anche un segnale alla Commissione sul fatto che bisognerebbe fare delle scelte proporzionali a quello che si vuole combattere. Credo che occorra dire con forza che abbiamo scelto una torsione autoritaria dello stato di diritto invece di scegliere la salvaguardia dello stato di diritto per combattere il terrorismo. Non si comprende, e concludo presidente, se in questi anni per i cittadini europei è stato più pericoloso il terrorismo o sono state più pericolose le pratiche di contrasto al terrorismo. Una femminista, una scrittrice femminista americana, dice "quando le soluzioni ci vengono offerte da chi è all'origine dei nostri problemi è meglio stare in guardia". Credo che sia meglio stare in guardia."@mt15 "Mijnheer de Voorzitter, we zijn gewend om te verklaren dat terrorismebestrijding prioriteit heeft en te vragen om nieuwe politieke wetgevingsinitiatieven. Ik vind dat we eerst de keuzen van de afgelopen paar jaren moeten evalueren en onszelf enkele vragen stellen. Ten eerste: is terrorisme sterker of zwakker geworden als resultaat van onze wetgevingsinitiatieven? Ten tweede: hebben we een specifieke bijdrage geleverd aan de ontwikkeling van onze wetgevingscultuur en onze normen en waarden of hebben we deze verraden in naam van de terrorismecrisis? Ik vind dat we de beantwoording van deze twee vragen tot prioriteit moeten verheffen en als we dat doen, zouden we ontdekken dat noodmaatregelen vaak op een vergissing berustten en dat de lijsten van terroristische organisaties onnauwkeurig waren, vaak meer gedicteerd door politieke motieven dan door een werkelijk gevaar afkomstig van de organisaties. We benoemden iemand om de activiteiten met betrekking tot terrorismebestrijding te coördineren en vervolgens ontdekten we dat we het zonder de taken van deze functionaris kunnen stellen. Daarom vraag ik de Raad niet om een nieuwe coördinator terrorismebestrijding te benoemen, omdat we de afgelopen paar maanden hebben ontdekt dat we het gemakkelijk zonder zo’n functionaris kunnen stellen. We hebben het vaak gezegd en we zeggen het resoluut, en ik vind dat we dat opnieuw in dit Huis moeten zeggen, dat terrorisme de vijand van onze beschaving is, het is de vijand van de democratische orde: terrorisme is barbaarsheid. Terroristische aanslagen voeren ons van de rechtsstaat naar een primitieve staat. Dit is allemaal juist, maar in plaats van ons te richten op het debat over het herstel van de democratische regels kiezen we voor een aanpak van het vraagstuk waarbij de regels van de burgerlijke samenleving worden ingeperkt. We hebben gekozen voor strijd op de thuisbasis van onze tegenstander, om te wedijveren op het gebied van schending van grondrechten, militaire controle over de burgerbevolking en de negatie van belangrijke democratische beginselen. De beelden van Abu Ghraib of van de basis Guantanamo zijn de symbolen van de overwinning van de cultuur van het terrorisme op onze rechtsstaat en op de basisbeginselen van onze rechtscultuur. Het andere symbool is dat van CIA-vluchten en ontvoeringen in Europa met de expliciete betrokkenheid van Europese regeringen. Er is sprake van een pijnlijke stilte over deze gebeurtenissen – evenals mijn collega’s roep ik de Raad op zich over dit punt uit te spreken – iedereen heeft gewezen op deze pijnlijke stilte! Dit Parlement heeft gesproken over de verantwoordelijkheden van de CIA, de verantwoordelijkheden van de Europese regeringen en de verantwoordelijkheden van onze inlichtingendiensten. De Commissie heeft gesproken en de Raad van Europa spreekt hierover. De enige pijnlijke stilte is van de zijde van de Europese regeringen en dat vind ik onaanvaardbaar. Laten we hopen dat de Raad vandaag zijn standpunt over deze kwestie zal geven. In Europa is helaas de uitzondering regel geworden en we moeten nu een helder debat voeren over de gevolgen die onze keuzen op wetgevend gebied hebben teweeggebracht: biometrische gegevens in paspoorten en visa, het systeem voor de controle van persoonlijke gegevens, bestanden met telefoongesprekken, bestanden van luchtreizigers, PNR-overeenkomsten, het SWIFT-systeem, het opslagsysteem van vingerafdrukken en zelfs de reglementering van vloeistoffen, waarvan we hopen dat deze vandaag krachtig wordt verworpen om een signaal aan de Commissie af te geven dat we keuzen moeten maken die in verhouding staan tot datgene wat we willen bestrijden. Ik vind dat we nadrukkelijk moeten zeggen dat we hebben gekozen voor een autoritaire verstoring van de rechtsstaat in plaats van te kiezen voor het bewaken van de rechtsstaat teneinde het terrorisme te bestrijden. Het is niet duidelijk – en ik sluit nu af, Mijnheer de Voorzitter – of de Europese burgers in de laatste paar jaar meer in gevaar verkeren door terrorisme of door de maatregelen die zijn genomen om het terrorisme te bestrijden. Een Amerikaanse feministische schrijver heeft gezegd dat we op onze hoede moeten zijn als we oplossingen krijgen aangeboden van degenen die voor onze problemen verantwoordelijk zijn. Ik vind dat we op onze hoede moeten zijn."@nl3 "Panie przewodniczący, panie i panowie! Jesteśmy przyzwyczajeni do deklarowania, że walka z terroryzmem jest priorytetem i do powoływania nowych politycznych inicjatyw legislacyjnych. Wierzę, że powinniśmy najpierw ocenić wybory, które zostały dokonane w ostatnich pięciu latach i zadać jakieś pytania. Po pierwsze, czy terroryzm jest silniejszy, czy słabszy w rezultacie naszych inicjatyw legislacyjnych? Po drugie, czy wsparliśmy w jakiś sposób rozwój naszej kultury prawnej i naszych wartości, czy zdradziliśmy je w imię kryzysu terrorystycznego? Wierzę, że powinniśmy przede wszystkim odpowiedzieć na te dwa pytania, aby odkryć, że podjęte awaryjnie środki były często błędne i że lista organizacji terrorystycznych była nieprecyzyjna, często podyktowana bardziej przez motywy polityczne niż przez realne zagrożenie stwarzane przez te organizacje. Powołaliśmy osobę do koordynowania działań antyterrorystycznych, a poźniej okazało się, bez żadnego jasnego powodu, że możemy sobie poradzić bez funkcji wykonywanych przez tę osobę. Dlatego też proszę Radę, aby nie powoływała nowego koordynatora do spraw antyterroryzmu, ponieważ przez ostatnie kilka miesięcy okazało się, że możemy sobie bez problemów bez niego poradzić. Często mówiliśmy i podkreślamy to stanowczo, a myślę, że powinniśmy to powiedzieć jeszcze raz w tej Izbie, że terroryzm jest wrogiem naszej cywilizacji, jest wrogiem zasad demokracji: terroryzm to barbarzyństwo. Ataki terrorystyczne reprezentują przejście od państwa prawa do państwa prymitywnego. To wszystko jest prawdą, ale zamiast skupiać się na debacie o przywróceniu zasad demokracji, wybraliśmy, by radzić sobie z problemem poprzez ograniczanie zasad współżycia obywatelskiego. Wybraliśmy walkę na polu naszego przeciwnika, konkurowanie w łamaniu praw człowieka, w kontrolach wojskowych ludności cywilnej, w negowaniu kluczowych zasad demokracji. Obrazy z Abu Ghraib lub z bazy w Guantanamo są symbolem zwycięstwa kultury terroryzmu nad kulturą państwa prawa i kluczowymi zasadami naszej kultury prawa. Innym symbolem są naloty i porwania CIA w Europie, z jawnym zaangażowaniem rządów europejskich. Nad tymi wydarzeniami zawisła zawstydzająca cisza - tak jak mój kolega poseł ja także wzywam Radę do wyrażenia opinii na ten temat - panuje zawstydzająca cisza, każdy o tym wspominał! Ten parlament mówił o odpowiedzialności CIA, odpowiedzialności rządów europejskich, odpowiedzialności naszych służb wywiadowczych. Komisja wypowiadała się i Rada Europy o tym mówi. Jedynie ze strony europejskich rządów panuje zawstydzająca cisza i sądzę, że nie jest to do zaakceptowania. Miejmy nadzieję, że dziś Rada wyrazi swój pogląd na tej sprawie. W Europie niestety wyjątek stał się regułą i teraz musimy przeprowadzić konkretną debatę na temat efektów naszych legislacyjnych wyborów: dane biometryczne w paszportach i wizach, system kontroli danych osobowych, bazy danych komunikacji telefonicznej, bazy danych pasażerów linii lotniczych, umowy PNR, system SWIFT, system przechowywania odcisków palców i nawet regulacje dotyczące płynów, które mamy nadzieję dziś stanowczo odrzucić, dając sygnał Komisji, że powinna dokonywać wyborów, które są proporcjonalne do tego, z czym chcemy walczyć. Sądzę, że powinniśmy dobitnie powiedzieć, że wybraliśmy autorytarne odstępstwo od państwa prawa zamiast wybrania ochrony państwa prawa w celu walki z terroryzmem. Nie jest jasnym - i kończę już panie przewodniczący - czy w ciągu ostatnich kilku lat obywatele europejscy postawieni zostali przed większym zagrożeniem przez terroryzm czy przez środki podjęte w celu walki z terroryzmem? Amerykańska pisarka feministyczna powiedziała, że gdy ci, którzy są odpowiedzialni za nasze problemy, oferują nam ich rozwiązanie, powinniśmy się strzec. Wydaje mi się, że powinniśmy się strzec."@pl16 "Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, costumamos declarar que a luta contra o terrorismo é uma prioridade e que devem ser tomadas novas iniciativas políticas no domínio legislativo. Penso que deveríamos, para começar, fazer uma avaliação das opções feitas nos últimos anos e levantar algumas questões. Em primeiro lugar: estará o terrorismo mais forte ou mais fraco na sequência das nossas iniciativas legislativas? Em segundo lugar: contribuímos efectivamente para o desenvolvimento da nossa cultura jurídica e dos nossos valores, ou traímo-los em nome da crise do terrorismo? Penso que deveríamos, prioritariamente, dar resposta a estas duas questões, e que, se o fizéssemos, descobriríamos que as medidas de emergência têm sido, muitas vezes, erradas e que as listas de organizações terroristas têm sido imprecisas, sendo, muitas vezes, ditadas mais por razões políticas do que por uma real perigosidade dessas organizações. Designámos uma personalidade para coordenar as actividades antiterrorismo, e depois descobrimos, sem qualquer razão clara para tal, que podíamos passar sem as funções atribuídas a essa personalidade. Por isso peço ao Conselho que não designe outro coordenador antiterrorismo, precisamente porque descobrimos, nos últimos meses, que podemos perfeitamente passar sem ele. Dissemos muitas vezes, e dizemo-lo com veemência - e penso que é preciso repeti-lo, uma vez mais, nesta Assembleia -, que o terrorismo é o inimigo da nossa civilização, é o inimigo do direito democrático: o terrorismo é a barbárie. Os atentados terroristas representam a passagem do Estado de direito a um Estado primitivo. Tudo isto é verdade, mas, em vez de centrar o debate no restabelecimento das regras democráticas, optámos por enfrentar a questão através de uma restrição das regras de convivência civil. Optámos por combater no terreno privilegiado do nosso adversário, por com ele competir em matéria de violação dos direitos humanos, de controlo militar da população civil, de violação dos princípios fundamentais da democracia. As imagens de Abu Ghraib ou da base de Guantánamo são o símbolo da vitória da cultura do terrorismo sobre o nosso Estado de direito e sobre os princípios fundamentais da nossa cultura jurídica. O outro símbolo são os voos e os raptos da CIA na Europa, com o envolvimento explícito dos governos europeus. Há um silêncio embaraçoso em volta destes acontecimentos - também eu, à semelhança dos meus colegas, apelo ao Conselho para que se pronuncie sobre esta questão -, há um silêncio embaraçoso, todos o referiram! Este Parlamento pronunciou-se acerca das responsabilidades da CIA, das responsabilidades dos Governos europeus, das responsabilidades dos nossos serviços secretos. A Comissão também se pronunciou, e o Conselho da Europa está a pronunciar-se. O único silêncio embaraçoso é o silêncio por parte dos governos europeus, e considero que isso é inaceitável. Esperemos que o Conselho queira hoje pronunciar-se sobre esta matéria. Na Europa, infelizmente, a excepção tornou-se regra, e por isso precisamos agora de um debate claro sobre os efeitos produzidos pelas nossas opções legislativas: os dados biométricos nos passaportes e nos vistos, o sistema de controlo dos dados pessoais, as bases de dados relativas às comunicações telefónicas, as bases de dados relativas aos passageiros de transportes aéreos, os acordos PNR, o sistema SWIFT, o sistema de armazenamento de impressões digitais e mesmo o regulamento sobre líquidos, que esperamos rejeitar hoje rotundamente, dando à Comissão um sinal de que deveríamos fazer escolhas proporcionais àquilo que queremos combater. Considero que é preciso dizer com veemência que a nossa opção foi uma distorção autoritária do Estado de direito, em vez de optarmos por salvaguardar esse Estado de direito para combater o terrorismo. Não é claro - vou terminar, Senhor Presidente - se, nos últimos anos, foi mais perigoso para os cidadãos europeus o terrorismo ou as medidas tomadas para o combater. Uma escritora feminista norte-americana afirmou que, quando as soluções nos são oferecidas pelos responsáveis pelos nossos problemas, devemos desconfiar. Penso que temos de desconfiar."@pt17 "Signor Presidente, onorevoli colleghi, spesso siamo soliti affermare che la lotta al terrorismo è una priorità e vengono invocate iniziative politiche legislative nuove. Credo che bisognerebbe prima fare una valutazione sulle scelte maturate in questi anni ponendosi alcune domande. La prima: il terrorismo è più forte o più debole a seguito delle nostre iniziative legislative? La seconda: abbiamo dato un contributo determinate alla crescita della nostra cultura giuridica, dei nostri valori, oppure li abbiamo svenduti in nome dell'emergenza terroristica? Credo che bisognerebbe rispondere prioritariamente a queste due domande, per scoprire che spesso i provvedimenti di emergenza sono stati sbagliati, le liste delle organizzazioni terroristiche sono state approssimative, spesso dettate più da ragioni politiche che da una reale pericolosità delle organizzazioni. Abbiamo chiamato un signore a coordinare l'attività antiterroristica, poi abbiamo scoperto che senza una ragione chiara possiamo anche fare a meno delle funzioni di questo signore. Chiedo quindi al Consiglio di non nominare un nuovo coordinatore antiterroristismo proprio perché in questi mesi abbiamo scoperto che ne possiamo fare tranquillamente a meno. Abbiamo detto spesso, e lo diciamo con forza, credo che bisogna ribadirlo in quest'Aula, che il terrorismo è il nemico della nostra civiltà, è nemico del diritto della democrazia, il terrorismo è una barbarie. Gli attentati terroristici rappresentano il passaggio dallo stato di diritto allo stato di natura. Tutto questo è vero, ma invece di riportare il dibattito sul ripristino delle regole democratiche abbiamo scelto di affrontare la questione attraverso il restringimento delle regole di convivenza civile. Abbiamo scelto di lottare sul terreno privilegiato dell'avversario, di competere sulla violazione dei diritti umani, sul controllo militare della popolazione civile, sulla negazione dei principi cardine della democrazia. Le immagini di Abu Ghraib o le immagini della base di Guantanamo sono l'emblema della vittoria della cultura del terrorismo sul nostro stato di diritto e sui principi cardine della nostra cultura giuridica. L'altro emblema può essere rappresentato da quello che è avvenuto con i voli e con i rapimenti della CIA in Europa, con il coinvolgimento esplicito dei governi europei, su questa vicenda e c'è un silenzio imbarazzante - anch'io, come hanno fatto altri colleghi, chiedo al Consiglio di esprimersi su questo punto - c'è un silenzio imbarazzante, hanno parlato tutti! Questo Parlamento si è espresso sulle responsabilità della CIA, sulle responsabilità dei governi europei, sulle responsabilità dei nostri servizi di . La Commissione si è espressa, si sta esprimendo il Consiglio d'Europa. L'unico imbarazzante silenzio viene dai governi europei e credo che questo sia inaccettabile. Speriamo che oggi il Consiglio voglia esprimersi su questo punto. In Europa, purtroppo, la procedura d'eccezione è diventata la regola e allora dovremmo discutere chiaramente sugli effetti prodotti dalle nostre scelte legislative: i dati biometrici nei passaporti e nei visti, il sistema di controllo dei dati personali, le banche dati sulle comunicazioni telefoniche, le banche dati sui passeggeri aerei, gli accordi PNR, il sistema SWIFT, il sistema di immagazzinamento delle impronte digitali e perfino il regolamento dei liquidi, che speriamo oggi di bocciare in modo clamoroso, dando anche un segnale alla Commissione sul fatto che bisognerebbe fare delle scelte proporzionali a quello che si vuole combattere. Credo che occorra dire con forza che abbiamo scelto una torsione autoritaria dello stato di diritto invece di scegliere la salvaguardia dello stato di diritto per combattere il terrorismo. Non si comprende, e concludo presidente, se in questi anni per i cittadini europei è stato più pericoloso il terrorismo o sono state più pericolose le pratiche di contrasto al terrorismo. Una femminista, una scrittrice femminista americana, dice "quando le soluzioni ci vengono offerte da chi è all'origine dei nostri problemi è meglio stare in guardia". Credo che sia meglio stare in guardia."@ro18 "Pán predseda, dámy a páni, sme zvyknutí vyhlasovať, že boj proti terorizmu je prioritou a dovolávať sa nových politických legislatívnych iniciatív. Domnievam sa, že v prvom rade by sme mali zhodnotiť rozhodnutia, ktoré sme počas uplynulých rokov urobili a položiť si niekoľko otázok. Prvá otázka. Spôsobili naše legislatívne iniciatívy oslabenie alebo posilnenie terorizmu? Druhá otázka. Prispeli sme osobitne k rozvoju našej právnej kultúry a našich hodnôt alebo sme ich zradili v mene krízy spôsobenej terorizmom? Domnievam sa, že by sme mali prioritne odpovedať na tieto dve otázky, a ak tak urobíme, zistíme, že mimoriadne opatrenia sú často chybné a že zoznamy teroristických organizácií sú nepresné, často zostavované viac na základe politických motívov ako na základe skutočného nebezpečenstva, ktoré tieto organizácie predstavujú. Vymenovali sme osobu zodpovednú za koordináciu protiteroristickej činnosti a potom sme bez akejkoľvek zjavnej príčiny zistili, že funkcie, ktoré táto osoba vykonávala, nepotrebujeme. Preto vyzývam Radu, aby nevymenovala nového koordinátora pre boj proti terorizmu, keďže za uplynulých niekoľko mesiacov sme zistili, že dokážeme fungovať jednoducho aj bez neho. Často sme vyhlásili a pevne vyhlasujeme a domnievam sa, že by sme to mali ešte raz v tomto Parlamente pripomenúť, že terorizmus je nepriateľom našej civilizácie, je nepriateľom vlády demokracie terorizmus je barbarstvo. Teroristické útoky predstavujú krok od právneho k primitívnemu štátu. Všetko je pravda, avšak namiesto zamerania diskusie na obnovenie pravidiel demokracie sme sa rozhodli riešiť tento problém obmedzovaním pravidiel občianskeho spolužitia. Rozhodli sme sa bojovať na domácom poli nášho nepriateľa, súperiť s ním v porušovaní ľudských práv, vo vojenskej kontrole civilného obyvateľstva, v popieraní kľúčových zásad demokracie. Obrazy väzníc Abu Ghraib alebo základne v prístave Guantánamo sú symbolom víťazstva kultúry terorizmu nad našim právnym štátom a kľúčovými zásadami našej právnej kultúry. Ďalším symbolom sú lety a únosy organizované americkou CIA v Európe, do ktorých sa otvorene zapájajú európske vlády. O týchto udalostiach sa zahanbujúco mlčí, ako urobili moji kolegovia poslanci, aj ja vyzývam Radu, aby sa vyjadrila k tejto otázke. Mlčanie o to zahanbujúcejšie, že každý o tom hovorí! V tomto Parlamente sa diskutovalo o zodpovednosti americkej CIA, o zodpovednosti európskych vlád, o zodpovednosti našich informačných služieb. Komisia sa vyjadrila a Rada Európy o tejto otázke diskutuje. Jediným, kto zahanbujúco mlčí, sú európske vlády a domnievam sa, že je to neprijateľné. Dúfajme, že dnes sa Rada k tejto záležitosti poskytne stanovisko. V Európe sa bohužiaľ z výnimky stalo pravidlo, a teraz musíme jasne diskutovať o vplyvoch našich legislatívnych rozhodnutí, ktorými sú biometrické údaje v cestovných dokladoch a vízach, systém kontroly osobných údajov, databázy telefonických rozhovorov, databázy cestujúcich leteckou dopravou, dohody o PNR, systém SWIFT, systém uchovávania odtlačkov prstov a dokonca aj nariadenie o tekutinách, v ktorého dnešné rázne odmietnutie dúfame, čím vyšleme ku Komisii signál, že by sme mali prijímať rozhodnutia, ktoré sú primerané tomu, proti čomu chceme bojovať. Domnievam sa, že by sme empaticky mohli vyhlásiť, že s cieľom bojovať proti terorizmu, sme sa rozhodli pre autoritárske pokrivenie právneho štátu namiesto ochrany právneho štátu. Nie je jasné, už by som len zhrnul pán predseda, či v uplynulých niekoľkých rokoch boli európski občania viac ohrození terorizmom alebo opatreniami prijatými, s cieľom bojovať proti terorizmu. Americká feministická autorka vyhlásila, že by sme mali byť ostražití, keď nám zodpovední za naše problémy ponúkajú ich riešenia. Domnievam sa, že by sme mali byť ostražití."@sk19 "Gospod predsednik, gospe in gospodje, navajeni smo na izjave, da je boj proti terorizmu prednostna naloga, in na oblikovanje novih političnih zakonodajnih pobud. Menim, da moramo najprej oceniti odločitve, ki so bile sprejete v zadnjih nekaj letih, in si zastaviti nekaj vprašanj. Prvič: ali je terorizem postal močnejši ali šibkejši zaradi naših zakonodajnih pobud? Drugič: ali smo znatno prispevali k razvoju naše pravne kulture in naših vrednot ali pa smo jih izdali v imenu teroristične krize? Menim, da mora biti naša prednostna naloga, da odgovorimo na ti dve vprašanji, in če bi to storili, bi odkrili, da so bili izredni ukrepi pogosto napačni in da so bili seznami terorističnih organizacij nenatančni ter da so nanje vplivali politični motivi in ne resnična nevarnost teh organizacij. Imenovali smo osebo za usklajevanje dejavnosti boja proti terorizmu, nato pa smo brez kakršnega koli jasnega razloga ugotovili, da lahko shajamo brez nje. Zato pozivam Svet, da ne imenuje novega koordinatorja za boj proti terorizmu, ker smo v zadnjih nekaj mesecih ugotovili, da lahko brez težav shajamo brez njega. Večkrat smo že odločno povedali, da je terorizem sovražnik naše civilizacije, sovražnik demokratične države in mislim, da moramo to še enkrat ponoviti v tem parlamentu: terorizem je barbarstvo. Teroristični napadi pomenijo odmik od pravne države k primitivni državi. Vse to drži, vendar namesto da bi se v razpravi osredotočili na ponovno vzpostavitev pravil demokracije, smo se odločili, da bomo to vprašanje reševali z omejevanjem pravil za sobivanje ljudi. Odločili smo se za boj na domačih tleh naših nasprotnikov, za tekmovanje na področju kršenja človekovih pravic, vojaškega nadzora nad civilnim prebivalstvom in pogajanj o ključnih načelih demokracije. Prizori iz Abu Graiba ali Guantanama so simbol zmage terorizma nad pravno državo in ključnimi načeli naše pravne kulture. Drug simbol so leti in ugrabitve CIE v Evropi, pri čemer so nedvomno sodelovale evropske vlade. Nihče ne komentira teh dogodkov – tako kot moji kolegi poslanci tudi jaz pozivam Svet, da izrazi svoje mnenje v zvezi s tem – nihče jih ne komentira in to so vsi izpostavili. Ta parlament je govoril o odgovornosti CIE, odgovornosti evropskih vlad, odgovornosti naših obveščevalnih služb. Komisija in Svet Evrope sta govorila o tem. Le evropske vlade tega niso komentirale in menim, da je to nesprejemljivo. Upajmo, da bo danes Svet izrazil svoje stališče o tem vprašanju. Žal je v Evropi izjema postala pravilo in zdaj moramo jasno razpravljati o vplivih naših zakonodajnih odločitev: biometrični podatki v potnih listih in vizumih, sistem nadzora osebnih podatkov, baze podatkov o telefonskih komunikacijah, baze podatkov o letalskih potnikih, sporazum o evidenci imen letalskih potnikov, sistem SWIFT, sistem shranjevanja prstnih odtisov in uredbe o tekočinah, za katere upam, da jih bomo danes odločno zavrnili, s čimer bomo sporočili Komisiji, da moramo sprejemati odločitve, ki so sorazmerne s tem, proti čemer se borimo. Menim, da moramo odločno povedati, da smo se odločili za avtoritativno kršenje pravne države, namesto da bi se pri boju proti terorizmu odločili za varstvo pravne države. Ni jasno – kmalu bom končal, gospod predsednik – ali so v zadnjih nekaj letih evropski državljani bolj ogroženi zaradi terorizma ali zaradi ukrepov, ki so bili sprejeti za boj proti terorizmu. Ameriška feministična pisateljica je rekla, da moramo biti previdni, kadar nam rešitve ponujajo tisti, ki so odgovorni za naše težave. Menim, da moramo biti previdni."@sl20 "Herr talman, mina damer och herrar! Vi brukar förklara att terroristbekämpning är en prioritering och åberopa nya politiska lagstiftningsinitiativ. Jag anser att vi först och främst bör granska de val som gjorts under de senaste åren och ställa några frågor. För det första: Har terrorismen stärkts eller försvagats av våra lagstiftningsinitiativ? För det andra: Har vi specifikt bidragit till utvecklingen av vår rättskultur och våra värden, eller har vi svikit dem i terrorkrisens namn? Jag menar att vi bör prioritera att besvara dessa två frågor och att vi, om vi gör det, kommer att upptäcka att nödåtgärder ofta har varit missriktade och att listorna över terroristorganisationer har varit ofullständiga och ofta styrts mer av politiska motiv än av ett verkligt hot från organisationerna. Vi har utsett en person att samordna terroristbekämpningen och sedan har vi konstaterat, utan att kunna finna någon tydlig orsak, att vi klarar oss utan de funktioner som fullgörs av denna person. Jag vill därför be rådet att inte utse någon ny samordnare mot terrorismen, för de senaste månaderna har visat att vi klarar oss utmärkt utan en sådan. Vi har ofta mycket tydligt sagt, och jag anser att vi bör säga det igen här i parlamentet, att terrorismen är vår civilisations och det demokratiska styrets fiende – terrorism är barbari. Terroristattacker står för en övergång från rättsstatsprincipen till en primitiv stat. Allt detta är sant, men i stället för att ägna debatten åt återupprättandet av de demokratiska principerna har vi valt att angripa frågan genom att skärpa reglerna för medborgerlig samlevnad. Vi har valt att slåss på motståndarens hemmaplan, att tävla i överträdelser av de mänskliga rättigheterna, i militär kontroll över civilbefolkningen, i förhandling om demokratins nyckelprinciper. Bilderna från Abu Ghraib och Guantánamobasen är symboliska för terrorkulturens seger över vår rättsstatsprincip och de främsta principerna i vår rättskultur. Den andra symbolen är CIA:s flygningar och bortföranden i Europa, med uttrycklig medverkan av europeiska regeringar. Det råder en genant tystnad kring dessa händelser, och jag vill i likhet med mina kolleger uppmana rådet att uttala sig i frågan. Det råder en genant tystnad, det har alla sagt! Parlamentet har talat om CIA:s ansvar, de europeiska regeringarnas ansvar, våra underrättelsetjänsters ansvar. Kommissionen har talat om detta och Europarådet talar om det. Det är bara från de europeiska regeringarnas sida som en genant tystnad råder, och det ser jag som oacceptabelt. Låt oss hoppas att rådet i dag ger oss sin syn på frågan. I EU har undantaget tyvärr blivit regel och vi måste nu ha en tydlig diskussion om följderna av våra lagstiftningsmässiga val: biometriska uppgifter i pass och visum, systemet för kontroll av personuppgifter, databaser över telefonkommunikation, databaser över flygpassagerare, avtalen om passageraruppgifter (PNR), SWIFT-systemet, systemet för lagring av fingeravtryck och till och med förordningen om vätskor, som vi i dag hoppas kunna avskaffa under uppseendeväckande former och därigenom sända en signal till kommissionen om att vi bör göra val som står i proportion till det vi vill bekämpa. Jag anser att vi med eftertryck bör säga att vi har valt en auktoritär snedvridning av rättsstatsprincipen i stället för att skydda den i kampen mot terrorismen. Det är oklart – och jag ska avsluta nu, herr talman – om det är terrorismen eller de åtgärder som vidtagits för att bekämpa den som har utsatt EU-medborgarna för störst fara under de senaste åren. En amerikansk feministisk författare har sagt att vi bör vara på vår vakt när vi erbjuds lösningar av dem som bär ansvaret för våra problem. Jag menar att vi bör vara på vår vakt."@sv22
lpv:unclassifiedMetadata	"Abu Ghraib"13 "Autore"18,15 "Autore."12,12 "Giusto Catania (GUE/NGL ),"18,15,12 "Guantanamo"13 "SWIFT"13 "intelligence"18,15,12

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph