Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2006-10-24-Speech-2-033"

PredicateValue (sorted: default)
rdf:type
dcterms:Date
dcterms:Is Part Of
dcterms:Language
lpv:document identification number
"en.20061024.5.2-033"6
lpv:hasSubsequent
lpv:speaker
lpv:spoken text
"Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, každý z nás přítomných v tomto sále si uvědomuje, jak velkou zkouškou pro postiženou ženu je rakovina prsu. Každý z nás si uvědomuje, jak velkou zkouškou je to i pro jejich rodiny a pro jejich blízké. Toto onemocnění může život obrátit úplně naruby. Náročná a dlouhá léčba si vybírá na pacientkách svou daň a často jim brání, aby pracovaly nebo vedly normální život. Můj kolega komisař Kyprianou před chvílí mluvil ve spojitosti s rakovinou prsu o otázkách zdraví a prevence. Já bych se chtěl ve své krátké prezentaci zaměřit na reintegraci pacientek s rakovinou prsu do pracovního života. Rakovina prsu život lidí výrazně naruší. Život mění směr a pacientky jsou na takovouto změnu často špatně připraveny. I když se ve skutečnosti v mnoha případech s danou situací vyrovnávají lépe než jejich příbuzní, přátelé, kolegové nebo zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé často nevědí, jak se mají k pacientkám s rakovinou prsu chovat. Neexistují žádná univerzální řešení. Každou specifickou situaci je třeba řešit individuálně. K dispozici je také málo informací nebo návodů, jak s pacientkami s rakovinou prsu jednat, ať už z právního, pracovního, zdravotního nebo psychologického hlediska. Společnost by měla zlepšit mechanismy pro pomoc pacientkám s rakovinou prsu. Zkušenosti například ukazují, že pro pacientky s rakovinou prsu je lepší chodit dále do práce, samozřejmě za předpokladu, že jim to jejich fyzický nebo psychický stav dovolí, to znamená reakce při zavedení speciální úpravy pracovní doby, úpravy dovolené, například v kombinaci s prací z domova, tak aby se pacientkám toto bolestné období života ulehčilo. To by jim také mělo pomoci ve snadnější a rychlejší reintegraci na pracovišti. Podpora zaměstnavatelů a kolegů může mít v průběhu léčby zásadní význam. Po celou dobu by také měla být k dispozici psychologická pomoc a z toho vyplývá potřeba vyvinout osvětové, informační a vzdělávací kampaně zacílené na zaměstnavatele a na pracoviště obecně. Jak jsem již řekl, je důležité vytvořit podmínky pro rychlou a úspěšnou integraci pacientek s rakovinou prsu do trhu práce. Speciálně upravené pracovní podmínky, které budou případně potřebovat během léčby, budou možná potřebovat ještě nějakou dobu po jejím ukončení tak, aby se usnadnila jejich reintegrace. Pacientky s rakovinou prsu nesmějí být na pracovišti diskriminovány. Evropská směrnice z listopadu 2000 stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a zakazuje diskriminaci mimo jiné na základě zdravotního postižení. Zůstává otevřena otázka, zda pod pojem zdravotního postižení spadá také dlouhodobá nemoc. Například ve Spojeném království byla po dlouhé diskusi tato záležitost vyřešena novelizací zákona o zákazu diskriminace zdravotně postižených, který nyní stanoví, že osoby trpící rakovinou je třeba chránit proti diskriminaci. Evropský soudní dvůr bude muset rozhodnout, zda tentýž výklad platí pro směrnici o zákazu diskriminace. Kromě toho právní předpisy Evropské unie, konkrétně směrnice č. 89/391 EHS o zavedení opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, ukládají zaměstnavatelům povinnost přizpůsobit povahu práce stavu zaměstnance, což implicitně zahrnuje i chronicky a dlouhodobě nemocné pacienty. Vítám návrh vytvořit chartu na ochranu chronicky a dlouhodobě nemocných pacientů na pracovišti. Domnívám se však, že by takovouto chartu měli vypracovat sociální partneři ve spolupráci zejména s dotčenými orgány na vnitrostátní úrovni. Kromě legislativní nástrojů Komise podporuje spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím otevřené metody spolupráce v oblasti sociální ochrany. Investice pro zdraví jsou jedním z cílů nových strukturálních fondů pro období 2007–2013, a to zejména v konvergenčních regionech. Cílem je zvýšit počet zdravých roků v práci a umožnit aktivní účast co nejvíce lidí ve společnosti. Tento cíl se vztahuje jak na zdravotnickou infrastrukturu, tak na školení pracovníků ve zdravotnictví, což je téma, které zde bylo zmíněno. Mezi opatření v této oblasti by mohly patřit podpora zdraví, prevence nemoci, výměna poznatků a školení vysoce kvalifikovaných pracovníků. Vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, evropský sociální model je založen na solidaritě se slabšími občany, vůči nimž máme morální odpovědnost. Pacientky s rakovinou prsu jsou zranitelné a křehké, a to jak fyzicky, tak psychicky a vydávají se do boje proti této nemoci. Potřebují podporu, potřebují řádnou zdravotní péči, potřebují být chráněny před diskriminací, potřebují se znovu začlenit do pracovního života za těch nejlepších možných podmínek. Dámy a pánové, myslím si, že se v této věci na nás můžete spolehnout."@cs1
lpv:translated text
"Fru formand, mine damer og herrer! Alle tilstedeværende i Parlamentet ved, at brystkræft er en forfærdelig prøvelse for dem, der rammes. Vi ved alle, hvilken prøvelse det er for deres familier og deres nærmeste. Det er en sygdom, som kan vende op og ned på et menneskes liv. Behandlingen er vanskelig og langvarig og forhindrer ofte de ramte i at arbejde eller føre et normalt liv. Kommissær Kyprianou talte netop om spørgsmål om sundhed og forebyggelse i forbindelse med brystkræft. I min korte tale vil jeg gerne fokusere på reintegrationen af brystkræftpatienter i arbejdslivet. Brystkræft kan være en alvorlig afbrydelse i folks liv. Livet skifter retning, og kvinderne er ofte dårligt forberedt på en sådan forandring, selv om de i virkeligheden ofte klarer situationen bedre end deres slægtninge, venner, kolleger og arbejdsgivere. Sidstnævnte ved ofte ikke, hvordan de skal behandle kvinder med brystkræft. Der findes ikke nogen universalløsning. Hver enkelt situation skal behandles ud fra sine egen forudsætninger. Der findes ikke meget information eller vejledning i, hvordan man skal behandle brystkræftpatienter set ud fra juridiske, arbejdsmæssige, helbredsmæssige eller psykologiske synspunkter. EU bør forbedre mekanismerne til at hjælpe brystkræftpatienter. Erfaringen har vist, at det er bedst for kvinder med brystkræft at blive ved med at arbejde, naturligvis under forudsætning af, at deres fysiske og mentale tilstand tillader det. For at skabe et bedre liv for patienterne, mens de endnu ikke er raske, må der indføres særlige arbejdstider og tilpassede feriearrangementer, f.eks. i kombination med arbejde hjemmefra. Det ville også gøre det lettere for dem at vende tilbage til arbejdet og blive reintegreret i arbejdslivet hurtigere. Støtte til arbejdsgivere og kolleger kunne spille en afgørende rolle i behandlingsforløbet. Der bør også permanent være adgang til psykologisk hjælp, og til dette formål bør der lanceres en informationskampagne rettet mod arbejdsgivere og arbejdspladser generelt. Som jeg sagde før, er det vigtigt at skabe forhold, som giver kvinder med brystkræft mulighed for en hurtig og vellykket reintegration på arbejdsmarkedet. De særligt tilpassede arbejdsforhold, som der kan være behov for under behandlingen, bør måske forlænges til en tid efter behandlingen for at hjælpe patienten med reintegrationen. Brystkræftpatienter må ikke diskrimineres på arbejdspladsen. EU-direktivet fra november 2000 giver en generel ramme for ligebehandling på arbejdspladsen og forbyder diskrimination på grund af handicap. Det er uafklaret, om langtidssygdom kommer under begrebet handicap. I Det Forenede Kongerige er loven, der forbyder diskriminering af handicappede, efter langvarige diskussioner blevet ajourført og yder nu også beskyttelse mod diskrimination af kræftramte. EF-Domstolen må afgøre, om denne fortolkning også gælder direktivet om ikkediskrimination. EU-lovgivningen, især direktiv 89/391/EØF om iværksættelse af foranstaltninger til forbedring af arbejdstagernes sikkerhed og sundhed under arbejdet, fastslår også, at arbejdsgiverne skal tilpasse arbejdets art til arbejdstagernes helbredstilstand, hvilket implicit inkluderer folk med kroniske og langvarige sygdomme. Jeg hilser forslaget om at udarbejde et charter til beskyttelse af folk med kroniske og langvarige sygdomme på arbejdspladsen velkommen. Jeg synes dog, at arbejdsmarkedets parter bør udvikle et sådant charter i samarbejde med de relevante organer på nationalt niveau. Bortset fra lovgivningsmæssige instrumenter støtter Kommissionen samarbejdet mellem medlemsstaterne via den åbne samarbejdsmetode omkring social beskyttelse. Investering i sundhed er et af målene i de nye strukturfonde for 2007-2013, især i konvergensregionerne. Formålet er at øge antallet af sunde arbejdsår og at give så mange mennesker som muligt mulighed for at spille en aktiv rolle i samfundet. Dette mål omfatter både sundhedsinfrastruktur og uddannelse af sundhedsarbejdere, et spørgsmål, som har været behandlet i Parlamentet. Initiativerne på dette område kunne omfatte sundhedsstøtte, sygdomsforebyggelse, videndeling og uddannelse af højtkvalificeret arbejdskraft. Mine damer og herrer, den europæiske sociale model bygger på solidaritet med samfundets mest sårbare medlemmer, som vi har et moralsk ansvar over for. Brystkræftpatienter er fysisk og psykisk sårbare og skrøbelige, samtidig med at de skal kæmpe mod sygdommen. De har brug for støtte, de har brug for ordentlige sundhedsydelser, de har brug for beskyttelse mod diskrimination, de har brug for at blive reintegreret i arbejdslivet under de bedst mulige forhold. Mine damer og herrer, De kan stole på os i denne sag."@da2
". Frau Präsidentin, meine Damen und Herren! Jeder hier im Saal weiß, welch enorme Belastung Brustkrebs für die Betroffenen darstellt. Wir alle wissen, wie sehr auch die Familien und den Betroffenen nahe stehende Personen unter dieser Diagnose leiden. Brustkrebs ist eine Krankheit, die das Leben eines Menschen auf den Kopf stellen kann. Die Behandlung ist anstrengend und langwierig, und in vielen Fällen können Betroffene weder arbeiten noch ein normales Leben führen. Mein Kollege, Herr Kyprianou, hat eben über Fragen der Gesundheit und der Prävention im Zusammenhang mit Brustkrebs gesprochen. Ich möchte mich in meinem kurzen Beitrag auf die Wiedereingliederung von Brustkrebspatientinnen in den Arbeitsmarkt konzentrieren. Brustkrebs kann das Leben der Betroffenen vollkommen aus dem Gleichgewicht bringen. Das Leben verändert seine Richtung, und die Frauen sind auf derartige Veränderungen vielfach schlecht vorbereitet, obwohl sie in der Realität mit der Situation oftmals besser fertig werden als ihre Verwandten, Freunde, Kollegen und Arbeitgeber. Die Letztgenannten wissen häufig nicht, wie sie sich gegenüber Brustkrebspatientinnen verhalten sollen. Es gibt keine Standardsituation. Jeder einzelne Fall muss entsprechend den jeweiligen konkreten Bedingungen anders behandelt werden. Es gibt kaum Informationen oder Empfehlungen dazu, wie mit Brustkrebspatientinnen unter rechtlichen, arbeitsrechtlichen, gesundheitlichen oder psychologischen Gesichtspunkten umgegangen werden sollte. Die Gemeinschaft sollte die Mechanismen zur Unterstützung von Brustkrebspatientinnen verbessern. Erfahrungen haben gezeigt, dass es für betroffene Frauen besser ist, weiter zu arbeiten, sofern sie natürlich physisch und psychisch dazu in der Lage sind. Um das Leben der Patientinnen während ihrer Krankheit zu verbessern, sollten Vorkehrungen für speziell abgestimmte Arbeits- und Urlaubszeiten getroffen und ihnen die Möglichkeit gegeben werden, zu Hause zu arbeiten. Das würde auch die Wiedereingliederung in den Arbeitsmarkt erleichtern und beschleunigen. Während der Behandlung sollten auch Arbeitgeber und Kollegen gezielt unterstützt werden. Sie sollten stets die Möglichkeit haben, psychologische Hilfe in Anspruch zu nehmen, und zu diesem Zweck sollten auch Informationskampagnen gestartet werden, die sich an Arbeitgeber und das Arbeitsumfeld im Allgemeinen wenden. Wie ich bereits sagte, müssen Bedingungen geschaffen werden, die Frauen mit Brustkrebs eine rasche und erfolgreiche Wiedereingliederung in den Arbeitsmarkt ermöglichen. Die speziell auf die Zeit der Behandlung abgestimmten Arbeitsbedingungen sollten vielleicht für einige Zeit nach der Behandlung beibehalten werden, um die Wiedereingliederung der Patientin zu unterstützen. Es darf zu keiner Diskriminierung von Brustkrebspatientinnen am Arbeitsplatz kommen. Die europäische Richtlinie von November 2000 gibt einen allgemeinen Rahmen für die gleichberechtigte Behandlung auf dem Arbeitsmarkt vor und verbietet die Diskriminierung aus Gründen der Behinderung. Es bleibt die Frage, ob lange Krankheiten als Behinderung eingestuft werden. Im Vereinigten Königreich beispielsweise wurde das Gesetz, das Diskriminierung von Behinderten verbietet, nach langwierigen Diskussionen über diese Problematik aktualisiert und sieht jetzt auch den Schutz von Krebspatienten vor Diskriminierung vor. Der Europäische Gerichtshof muss entscheiden, ob diese Auslegung auch auf die Richtlinie zur Bekämpfung der Diskriminierung zutrifft. In der EU-Gesetzgebung und insbesondere in Richtlinie 89/391 EWG über die Durchführung von Maßnahmen zur Verbesserung der Sicherheit und des Gesundheitsschutzes der Arbeitnehmer bei der Arbeit heißt es u. a., dass Arbeitnehmer verpflichtet sind, die Art der Arbeit auf den Gesundheitszustand eines Arbeitnehmers abzustimmen. Damit sind implizit auch chronische und lange Krankheiten gemeint. Ich begrüße den Vorschlag zur Erarbeitung einer Charta zum Schutz chronisch kranker Menschen am Arbeitsplatz. Ich bin jedoch der Ansicht, dass die Sozialpartner eine solche Charta in Zusammenarbeit mit den zuständigen Behörden auf nationaler Ebene entwickeln sollten. Außer legislativen Instrumenten unterstützt die Kommission die Zusammenarbeit zwischen den Mitgliedstaaten im Rahmen der Methode der offenen Koordinierung im Bereich des Sozialschutzes. Investitionen in den Bereich Gesundheit zählen zu den Zielen der neuen Strukturfonds für den Zeitraum von 2007 bis 2013, und zwar vor allem in den Konvergenzregionen. Das Ziel besteht darin, dafür zu sorgen, dass Arbeitskräfte länger bei guter Gesundheit berufstätig sein und dass möglichst viele Menschen eine aktive Rolle in der Gesellschaft spielen können. Dieses Ziel steht im Zusammenhang mit sowohl der Gesundheitsinfrastruktur als auch der Ausbildung von medizinischem Personal, also einer Problematik, die in diesem Haus bereits erwähnt wurde. Maßnahmen in diesem Bereich umfassen die gesundheitliche Unterstützung, die Prävention von Krankheiten, den Wissensaustausch und die Ausbildung hoch qualifizierter Arbeitskräfte. Verehrte Abgeordnete, das europäische Sozialmodell fußt auf dem Grundsatz der Solidarität mit den schwächsten Mitgliedern der Gesellschaft, für die wir moralische Verantwortung tragen. Brustkrebspatientinnen kämpfen nicht nur gegen den Brustkrebs, sie sind physisch und psychisch auf unsere Hilfe angewiesen. Sie brauchen Unterstützung; sie brauchen eine angemessene gesundheitliche Fürsorge; sie brauchen Schutz vor Diskriminierung; sie müssen unter den günstigsten Voraussetzungen wieder in das Arbeitsleben integriert werden. Verehrte Abgeordnete, ich denke, Sie können in dieser Sache auf uns zählen."@de9
"Κυρία Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, όλοι όσοι ευρίσκονται σε αυτή την αίθουσα γνωρίζουν ότι ο καρκίνος του μαστού είναι μια τρομερή δοκιμασία για τις ασθενείς. Όλοι γνωρίζουμε τι δοκιμασία είναι αυτή για τις οικογένειές τους και για το στενό περιβάλλον τους. Είναι μια ασθένεια που μπορεί να προκαλέσει τρομερή αναστάτωση στη ζωή της ασθενούς. Η θεραπεία είναι επίπονη και μακρά, και συχνά αναγκάζει τις ασθενείς να σταματήσουν να εργάζονται ή να διάγουν φυσιολογική ζωή. Ο συνάδελφός μου κ. Κυπριανού αναφέρθηκε προ ολίγου στα θέματα υγείας και πρόληψης σε σχέση με τον καρκίνο του μαστού. Στην σύντομη ομιλία μου, θα ήθελα να επικεντρωθώ στην επανένταξη των ασθενών που υποφέρουν από καρκίνο του μαστού στην αγορά εργασίας. Ο καρκίνος του μαστού διαταράσσει σοβαρά τη ζωή των ανθρώπων. Η ζωή αλλάζει κατεύθυνση και οι γυναίκες συχνά δεν είναι προετοιμασμένες για μια τέτοια αλλαγή, παρότι στην πραγματικότητα συχνά αντιμετωπίζουν την κατάστασή τους καλύτερα από ό,τι την αντιμετωπίζουν οι συγγενείς, οι φίλοι, οι συνάδελφοι και οι εργοδότες τους. Οι τελευταίοι δεν γνωρίζουν πώς να συμπεριφερθούν έναντι των γυναικών με καρκίνο του μαστού. Δεν υπάρχει γενική λύση. Κάθε μεμονωμένη κατάσταση χρειάζεται να αντιμετωπίζεται σύμφωνα με τα δικά της δεδομένα. Όσον αφορά τον τρόπο αντιμετώπισης των ασθενών με καρκίνο του μαστού δεν υπάρχει παρά ελάχιστη ενημέρωση ή καθοδήγηση από νομική, εργασιακή, υγειονομική ή ψυχολογική άποψη. Η Κοινότητα θα πρέπει να βελτιώσει τους μηχανισμούς παροχής βοήθειας στις ασθενείς με καρκίνο του μαστού. Η πείρα έχει δείξει ότι είναι καλύτερα για τις γυναίκες με καρκίνο του μαστού να εξακολουθούν να εργάζονται, εφόσον βεβαίως η σωματική και η ψυχολογική τους κατάστασή τους το επιτρέπει. Προκειμένου η ζωή να γίνει λιγότερο κουραστική για τις πάσχουσες ενόσω είναι άρρωστες, χρειάζεται η εφαρμογή ειδικού ωραρίου εργασίας και προσαρμοσμένες ρυθμίσεις αδείας, για παράδειγμα, ταυτόχρονα με την εργασία από το σπίτι. Αυτό θα τις βοηθούσε να επανενταχθούν ευκολότερα και ταχύτερα στο εργασιακό περιβάλλον. Κατά τη διάρκεια της θεραπείας, η στήριξη από τους εργοδότες και τους συναδέλφους θα μπορούσε να παίξει πολύ σημαντικό ρόλο. Η ψυχολογική βοήθεια θα πρέπει επίσης να είναι διαθέσιμη σε μόνιμη βάση, και προς τον σκοπό αυτόν, θα πρέπει να αρχίσει μια εκπαιδευτική εκστρατεία ευαισθητοποίησης, που θα απευθύνεται στους εργοδότες και στον εργασιακό χώρο γενικότερα. Όπως είπα προηγουμένως, είναι σημαντικό να δημιουργηθούν οι κατάλληλες συνθήκες οι οποίες θα εξασφαλίζουν στις γυναίκες με καρκίνο του μαστού τη δυνατότητα ταχείας και επιτυχούς επανένταξης στην αγορά εργασίας. Οι ειδικά προσαρμοσμένες συνθήκες εργασίας που ενδεχομένως χρειαστούν κατά τη διάρκεια της θεραπείας θα πρέπει ίσως να παρατείνονται έως κάποιο χρονικό διάστημα και μετά τη θεραπεία, με σκοπό να βοηθήσουν την ασθενή να επανενταχθεί. Δεν πρέπει να επιτρέπεται οι ασθενείς με καρκίνο του μαστού να υφίστανται διακρίσεις στον χώρο εργασίας. Η ευρωπαϊκή οδηγία του Νοεμβρίου 2000 προβλέπει ένα γενικό πλαίσιο ίσης μεταχείρισης στην απασχόληση και απαγορεύει τις διακρίσεις λόγω αναπηρίας. Το πρόβλημα παραμένει αν και κατά πόσον η μακροχρόνια ασθένεια εμπίπτει στην κατηγορία της αναπηρίας. Στο Ηνωμένο Βασίλειο, για παράδειγμα, κατόπιν μακρών συζητήσεων σχετικά με αυτό το θέμα, ο νόμος που απαγορεύει τη διακριτική μεταχείριση σε βάρος των αναπήρων έχει αναθεωρηθεί και τώρα προβλέπει την προστασία έναντι της διακριτικής μεταχείρισης σε βάρος των καρκινοπαθών. Το Ευρωπαϊκό Δικαστήριο θα χρειαστεί να αποφανθεί αν αυτή η ερμηνεία ισχύει για την οδηγία σχετικά με την απαγόρευση της διακριτικής μεταχείρισης. Η νομοθεσία της ΕΕ, και συγκεκριμένα η οδηγία 89/391/ΕΟΚ σχετικά με την εφαρμογή μέτρων για την προώθηση της βελτίωσης της ασφάλειας και της υγείας των εργαζομένων, αναφέρει επίσης ότι οι εργοδότες πρέπει να προσαρμόζουν τη φύση της εργασίας στην κατάσταση της υγείας των εργαζομένων, το οποίο έμμεσα περιλαμβάνει τους πάσχοντες από χρόνιες και μακροχρόνιες νόσους. Χαιρετίζω την πρόταση να συνταχθεί χάρτης προστασίας των πασχόντων από χρόνιες και μακροχρόνιες νόσους στον χώρο εργασίας. Εκτιμώ, ωστόσο,ότι οι κοινωνικοί εταίροι θα πρέπει να αναπτύξουν έναν τέτοιο χάρτη από κοινού με τους αρμόδιους φορείς σε εθνικό επίπεδο. Πέραν των νομοθετικών μέσων, η Επιτροπή υποστηρίζει τη συνεργασία μεταξύ των κρατών μελών μέσω της ανοικτής μεθόδου συντονισμού στον χώρο της κοινωνικής προστασίας. Η επένδυση στην υγεία είναι ένας από τους στόχους των νέων διαρθρωτικών ταμείων για την περίοδο 2007-2013, ιδιαίτερα στις περιοχές σύγκλισης. Ο στόχος είναι να αυξηθεί ο αριθμός των ετών εργασίας με καλή υγεία και να δοθεί η δυνατότητα σε όσο το δυνατόν περισσότερους ανθρώπους να διαδραματίσουν ενεργό ρόλο στην κοινωνία. Ο στόχος αυτός συνδέεται τόσο με την υγειονομική υποδομή όσο και με την κατάρτιση των εργαζομένων στον τομέα της υγείας, ένα θέμα που έχει αναφερθεί στην αίθουσα αυτή. Τα μέτρα σε αυτόν τον τομέα μπορούν να περιλαμβάνουν την ιατροφαρμακευτική υποστήριξη, την πρόληψη ασθενειών, την ανταλλαγή γνώσεων και την κατάρτιση ιδιαίτερα εξειδικευμένων εργαζομένων. Κυρίες και κύριοι, το ευρωπαϊκό κοινωνικό μοντέλο βασίζεται στην αλληλεγγύη έναντι των πλέον ευάλωτων μελών της κοινωνίας, έναντι των οποίων έχουμε ηθική ευθύνη. Οι πάσχουσες από καρκίνο του μαστού είναι σωματικά και ψυχικά ευάλωτες και εύθραυστες, ενώ πρέπει επίσης να δώσουν βεβαίως και τη μάχη κατά της ασθένειας. Χρειάζονται στήριξη, χρειάζονται αξιοπρεπή ιατροφαρμακευτική περίθαλψη, χρειάζονται προστασία έναντι της διακριτικής μεταχείρισης, χρειάζονται επανένταξη στην αγορά εργασίας υπό τις καλύτερες δυνατές συνθήκες. Κυρίες και κύριοι, σχετικά με το θέμα αυτό, εκτιμώ ότι μπορείτε να βασιστείτε σε εμάς."@el10
"Madam President, ladies and gentlemen, all of those present in this Chamber are aware that breast cancer is a terrible ordeal for the sufferers. We are all aware of what an ordeal it is for their families and for those closest to them. This is a disease that can turn a person’s life upside-down. The treatment is arduous and lengthy, and often stops sufferers from working or leading a normal life. My fellow Commissioner Mr Kyprianou spoke just now on issues of health and prevention in relation to breast cancer. In my short speech, I should like to focus on reintegrating breast cancer patients into working life. Breast cancer severely disrupts people’s lives. Life changes direction and women are often ill-prepared for such a change, although in reality they often cope with the situation better than their relatives, friends, colleagues and employers. The latter often do not know how to behave towards women with breast cancer. There is no universal solution. Each individual situation needs to be treated on its own merits. There is little information or guidance available on how to deal with breast cancer sufferers from a legal, work, health or psychological point of view. The Community should improve the mechanisms for helping breast cancer patients. Experience has shown that it is better for women with breast cancer to carry on going to work, assuming, of course, that their physical and mental condition allows them to. In order to make life better for patients while they are unwell, special working hours and adapted holiday arrangements, for example in tandem with working from home, need to be introduced. This would also help them to reintegrate more easily and more quickly into the working environment. Support for employers and colleagues could play a crucial role during treatment. Psychological help should also be permanently available, and to this end, an educational awareness-raising campaign should be launched, aimed at employers and the workplace in general. As I said before, it is important to create the conditions whereby women with breast cancer can quickly and successfully be reintegrated into the labour market. The specially adapted working conditions that may be needed during treatment should perhaps be extended until some time after treatment, in order to help the patient to reintegrate. Breast cancer patients must not be allowed to suffer discrimination in the work place. The European Directive of November 2000 provides a general framework for equal treatment in employment and prohibits discrimination on the grounds of disability. The question remains whether long-term illness falls under the heading of disability. In the United Kingdom, for example, following lengthy discussions on this issue, the law prohibiting discrimination against the disabled has been updated and now provides for protection against discrimination against cancer sufferers. The European Court of Justice will need to decide whether this interpretation applies to the directive on prohibiting discrimination. EU legislation, specifically Directive 89/391/EEC on the introduction of measures to encourage improvements in the health and safety of workers, also states that employers must adapt the nature of work to the worker's state of health, which implicitly includes those with chronic and long-term illnesses. I welcome the proposal to draw up a charter to protect those with chronic and long-term illnesses in the workplace. I feel, however, that the social partners should develop such a charter in conjunction with the relevant bodies at national level. Apart from legislative instruments, the Commission supports cooperation between the Member States via the open method of coordination in the area of social protection. Investment in health is one of the goals of the new structural funds for 2007-2013, in particular in the convergence regions. The objective is to increase the number of healthy working years and to enable as many people as possible to play an active role in society. This objective relates both to health infrastructure and to the training of health workers, an issue that has been mentioned in this Chamber. The measures in this area may include health support, disease prevention, knowledge sharing and the training of highly qualified workers. Honourable Members, the European social model is based on solidarity with the most vulnerable members of society, towards whom we have a moral responsibility. Breast cancer sufferers are physically and psychologically vulnerable and fragile, as well as actually having to fight against this disease. They need support, they need decent healthcare, they need protection against discrimination, they need to be reintegrated into working life under the best possible conditions. Honourable Members, I think that you can rely on us in this matter."@en4
"Señora Presidenta, Señorías, todos los presentes en esta Cámara somos conscientes de que el cáncer de mama es una terrible experiencia para las mujeres que lo sufren. Todos sabemos lo terrible que es para sus familias y para las personas cercanas a ellas. Se trata de una enfermedad que puede darle la vuelta a la vida de una persona. El tratamiento es arduo y largo, y a menudo impide trabajar o llevar una vida normal a las mujeres que lo sufren. Mi colega, el Comisario Kyprianou, acaba de pronunciarse sobre cuestiones de salud y prevención en relación con el cáncer de mama. En mi breve intervención, quiero centrarme en la reintegración de las pacientes de cáncer de mama en la vida laboral. El cáncer de mama interrumpe de manera severa las vidas de las personas. La vida toma un nuevo rumbo y a menudo las mujeres no están preparadas para este cambio, aunque en la práctica a menudo se enfrentan a la realidad mejor que su familia, amigos, colegas y jefes. Muchas veces, estos últimos no saben cómo comportarse con las mujeres con cáncer de mama. Las soluciones universales no existen. Cada situación concreta necesita que se consideren sus propias circunstancias. Hay poca información y orientación disponible sobre el modo de tratar a las pacientes con cáncer de mama desde el punto de vista legal, laboral, sanitario y psicológico. La Comunidad debe mejorar los mecanismos de ayuda a las pacientes con cáncer de mama. La experiencia nos muestra que es mejor que las mujeres con cáncer de mama sigan trabajando, siempre que su condición física y mental les permita hacerlo. Con el fin de mejorar la vida de las pacientes mientras no están bien, tienen que introducirse horarios de trabajo especiales y vacaciones adaptadas, por ejemplo, en combinación con el trabajo desde casa. Esto también les ayudaría a reintegrarse en el entorno laboral con mayor facilidad y rapidez. El apoyo a los empresarios y colegas podría desempeñar un papel crucial durante el tratamiento. También habría que disponer de ayuda psicológica permanente, y con este fin, hay que lanzar una campaña de sensibilización informativa dirigida a los empresarios y al lugar de trabajo en general. Como he dicho anteriormente, es importante crear unas condiciones que permitan a las mujeres con cáncer de mama reintegrarse en el mercado laboral rápidamente y de manera satisfactoria. Las condiciones laborales especialmente adaptadas que pueden ser necesarias durante el tratamiento quizás debieran ampliarse hasta un período posterior al tratamiento, para ayudar a la reintegración de la paciente. No debe permitirse que las pacientes de cáncer de mama sufran discriminación en el lugar de trabajo. La Directiva europea de noviembre de 2000 proporciona un marco general para la igualdad de condiciones en el empleo y prohíbe la discriminación por motivos de discapacidad. La cuestión sigue siendo si las enfermedades de larga duración se incluyen en el apartado de discapacidad. Por ejemplo, en el Reino Unido, tras largos debates sobre esta cuestión, la ley que prohíbe la discriminación de los discapacitados se ha actualizado, y ahora protege contra la discriminación de pacientes de cáncer. El Tribunal de Justicia de las Comunidades Europeas tendrá que decidir si esta interpretación se aplica a la Directiva sobre la prohibición de la discriminación. La legislación de la Unión Europea, concretamente la Directiva 89/391/CEE relativa a la aplicación de medidas para promover la mejora de la seguridad y de la salud de los trabajadores en el puesto de trabajo, también afirma que los empresarios deben adaptar la naturaleza del trabajo al estado de salud del trabajador, lo cual incluye implícitamente a aquellos con enfermedades crónicas y de larga duración. Acojo con satisfacción la propuesta de elaborar una carta para proteger a las personas con enfermedades crónicas y de larga duración en el lugar de trabajo. No obstante, considero que los interlocutores sociales deben desarrollar dicha carta en conjunción con los organismos correspondientes en el ámbito nacional. Al margen de los instrumentos legislativos, la Comisión apoya la cooperación entre los Estados miembros mediante el método abierto de cooperación en el ámbito de la protección social. Las inversiones en materia de sanidad son uno de los objetivos de los nuevos Fondos Estructurales para 2007-2013, especialmente en las regiones de convergencia. El objetivo es incrementar el número de años de trabajo con salud y permitir que el mayor número posible de personas desempeñen una función activa en la sociedad. Este objetivo se relaciona con la infraestructura sanitaria y la formación de los trabajadores sanitarios, cuestión que se ha mencionado en esta Cámara. En este ámbito, las medidas pueden incluir apoyo sanitario, prevención de enfermedades, intercambio de información y formación de trabajadores altamente cualificados. Señorías, el modelo social europeo se basa en la solidaridad con los miembros más vulnerables de la sociedad, para con los que tenemos una responsabilidad moral. Las pacientes de cáncer de mama son física y psicológicamente vulnerables y frágiles, y tienen que luchar contra esta enfermedad. Necesitan apoyo, necesitan unos cuidados sanitarios decentes, necesitan protección contra la discriminación, necesitan reintegrarse en la vida laboral en las mejores condiciones posibles. Señorías, creo que pueden confiar en nosotros con respecto a esta cuestión."@es20
"Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, každý z nás přítomných v tomto sále si uvědomuje, jak velkou zkouškou pro postiženou ženu je rakovina prsu. Každý z nás si uvědomuje, jak velkou zkouškou je to i pro jejich rodiny a pro jejich blízké. Toto onemocnění může život obrátit úplně naruby. Náročná a dlouhá léčba si vybírá na pacientkách svou daň a často jim brání, aby pracovaly nebo vedly normální život. Můj kolega komisař Kyprianou před chvílí mluvil ve spojitosti s rakovinou prsu o otázkách zdraví a prevence. Já bych se chtěl ve své krátké prezentaci zaměřit na reintegraci pacientek s rakovinou prsu do pracovního života. Rakovina prsu život lidí výrazně naruší. Život mění směr a pacientky jsou na takovouto změnu často špatně připraveny. I když se ve skutečnosti v mnoha případech s danou situací vyrovnávají lépe než jejich příbuzní, přátelé, kolegové nebo zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé často nevědí, jak se mají k pacientkám s rakovinou prsu chovat. Neexistují žádná univerzální řešení. Každou specifickou situaci je třeba řešit individuálně. K dispozici je také málo informací nebo návodů, jak s pacientkami s rakovinou prsu jednat, ať už z právního, pracovního, zdravotního nebo psychologického hlediska. Společnost by měla zlepšit mechanismy pro pomoc pacientkám s rakovinou prsu. Zkušenosti například ukazují, že pro pacientky s rakovinou prsu je lepší chodit dále do práce, samozřejmě za předpokladu, že jim to jejich fyzický nebo psychický stav dovolí, to znamená reakce při zavedení speciální úpravy pracovní doby, úpravy dovolené, například v kombinaci s prací z domova, tak aby se pacientkám toto bolestné období života ulehčilo. To by jim také mělo pomoci ve snadnější a rychlejší reintegraci na pracovišti. Podpora zaměstnavatelů a kolegů může mít v průběhu léčby zásadní význam. Po celou dobu by také měla být k dispozici psychologická pomoc a z toho vyplývá potřeba vyvinout osvětové, informační a vzdělávací kampaně zacílené na zaměstnavatele a na pracoviště obecně. Jak jsem již řekl, je důležité vytvořit podmínky pro rychlou a úspěšnou integraci pacientek s rakovinou prsu do trhu práce. Speciálně upravené pracovní podmínky, které budou případně potřebovat během léčby, budou možná potřebovat ještě nějakou dobu po jejím ukončení tak, aby se usnadnila jejich reintegrace. Pacientky s rakovinou prsu nesmějí být na pracovišti diskriminovány. Evropská směrnice z listopadu 2000 stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a zakazuje diskriminaci mimo jiné na základě zdravotního postižení. Zůstává otevřena otázka, zda pod pojem zdravotního postižení spadá také dlouhodobá nemoc. Například ve Spojeném království byla po dlouhé diskusi tato záležitost vyřešena novelizací zákona o zákazu diskriminace zdravotně postižených, který nyní stanoví, že osoby trpící rakovinou je třeba chránit proti diskriminaci. Evropský soudní dvůr bude muset rozhodnout, zda tentýž výklad platí pro směrnici o zákazu diskriminace. Kromě toho právní předpisy Evropské unie, konkrétně směrnice č. 89/391 EHS o zavedení opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, ukládají zaměstnavatelům povinnost přizpůsobit povahu práce stavu zaměstnance, což implicitně zahrnuje i chronicky a dlouhodobě nemocné pacienty. Vítám návrh vytvořit chartu na ochranu chronicky a dlouhodobě nemocných pacientů na pracovišti. Domnívám se však, že by takovouto chartu měli vypracovat sociální partneři ve spolupráci zejména s dotčenými orgány na vnitrostátní úrovni. Kromě legislativní nástrojů Komise podporuje spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím otevřené metody spolupráce v oblasti sociální ochrany. Investice pro zdraví jsou jedním z cílů nových strukturálních fondů pro období 2007–2013, a to zejména v konvergenčních regionech. Cílem je zvýšit počet zdravých roků v práci a umožnit aktivní účast co nejvíce lidí ve společnosti. Tento cíl se vztahuje jak na zdravotnickou infrastrukturu, tak na školení pracovníků ve zdravotnictví, což je téma, které zde bylo zmíněno. Mezi opatření v této oblasti by mohly patřit podpora zdraví, prevence nemoci, výměna poznatků a školení vysoce kvalifikovaných pracovníků. Vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, evropský sociální model je založen na solidaritě se slabšími občany, vůči nimž máme morální odpovědnost. Pacientky s rakovinou prsu jsou zranitelné a křehké, a to jak fyzicky, tak psychicky a vydávají se do boje proti této nemoci. Potřebují podporu, potřebují řádnou zdravotní péči, potřebují být chráněny před diskriminací, potřebují se znovu začlenit do pracovního života za těch nejlepších možných podmínek. Dámy a pánové, myslím si, že se v této věci na nás můžete spolehnout."@et5
"Arvoisa puhemies, hyvät parlamentin jäsenet, kaikki läsnäolijat ovat tietoisia siitä, että rintasyöpä on hirvittävä koettelemus siihen sairastuneille. Tiedämme kaikki, miten kova kokemus se on heidän perheilleen ja läheisilleen. Tämä sairaus voi kääntää ihmisen elämän päälaelleen. Uuvuttava ja pitkällinen hoito estää usein potilasta työskentelemästä tai viettämästä normaalia elämää. Kollegani, komission jäsen Kyprianou, puhui juuri rintasyöpään liittyvistä terveys- ja ennaltaehkäisykysymyksistä. Lyhyessä puheenvuorossani keskityn käsittelemään rintasyöpäpotilaiden uudelleenintegrointia työelämään. Rintasyöpä haittaa vakavasti ihmisten elämää. Elämän suunta muuttuu, ja naiset ovat usein huonosti valmistautuneita tällaiseen muutokseen, vaikka todellisuudessa he yleensä sopeutuvat tilanteeseen sukulaisiaan, ystäviään, työtovereitaan ja työnantajiaan paremmin. Viimeksi mainitut eivät useinkaan tiedä, miten suhtautua rintasyöpään sairastuneisiin naisiin. Patenttiratkaisua ei ole. Kukin tilanne on hoidettava omista lähtökohdistaan. Suhtautumisesta rintasyöpäpotilaisiin oikeudelliselta kannalta, työelämässä, terveydenhuollossa tai psyykkiseltä kannalta on saatavana vain niukasti tietoa ja neuvoja. Yhteisön on kehitettävä rintasyöpäpotilaiden tukimekanismeja. Kokemuksen mukaan rintasyöpään sairastuneiden naisten on parempi jatkaa työssäkäyntiä, mutta vain silloin, kun heillä on siihen fyysiset ja psyykkiset edellytykset. Potilaiden elämänlaadun parantamiseksi sairauden aikana on otettava käyttöön erityisesti heille soveltuvia työaika- ja lomajärjestelyjä esimerkiksi etätyön rinnalla. Näin edistettäisiin myös heidän helpompaa ja nopeampaa uudelleenintegroitumistaan työympäristöön. Työntekijöiden ja työtovereiden tukeminen hoidon aikana voisi olla ratkaisevan tärkeää. Myös psyykkistä tukea pitäisi olla jatkuvasti saatavilla, ja tätä varten olisi käynnistettävä työnantajille ja yleisesti työpaikoille suunnattu valistus- ja tiedotuskampanja. Kuten aiemmin totesin, on tärkeää luoda olosuhteet rintasyöpää sairastavien naisten uudelleenintegroimiseksi nopeasti ja onnistuneesti työmarkkinoille. Hoidon aikana erityisesti heidän tarpeisiinsa mukautettuja työskentelyolosuhteita olisi kenties jatkettava jonkin aikaa hoitojen jälkeenkin potilaan uudelleenintegroimisen helpottamiseksi. Rintasyöpäpotilaiden syrjintää työpaikoilla ei pidä sallia. Marraskuussa 2000 annetussa yhteisön direktiivissä säädetään yhdenvertaista kohtelua työssä koskevat yleiset puitteet ja kielletään vammaisuuteen perustuva syrjintä. Ongelma on siinä, luokitellaanko pitkäaikaissairaus vammaisuudeksi. Esimerkiksi Yhdistyneessä kuningaskunnassa asiasta käytyjen pitkällisten keskustelujen jälkeen vammaisten syrjintäkieltoa koskeva laki saatettiin ajan tasalle, ja nyt siinä säädetään syöpäsairaiden suojaamisesta syrjinnältä. Euroopan yhteisöjen tuomioistuimen on päätettävä, sovelletaanko tätä tulkintaa syrjinnän kieltävään direktiiviin. Myös EU:n lainsäädännössä ja erityisesti toimenpiteistä työntekijöiden turvallisuuden ja terveyden parantamisen edistämiseksi työssä annetussa direktiivissä 89/391/ETY todetaan, että työnantajien on mukautettava työtehtävät työntekijän terveydentilaan, ja viitataan näin epäsuorasti kroonisesti sairaisiin ja pitkäaikaissairaisiin. Suhtaudun myönteisesti ehdotukseen laatia kroonisesti sairaiden ja pitkäaikaissairaiden oikeuksien suojelemista työpaikoilla koskeva peruskirja. Työmarkkinaosapuolten pitäisi kuitenkin mielestäni laatia tällainen peruskirja yhdessä asiaa käsittelevien kansallisten elinten kanssa. Sääntelyn lisäksi komissio kannattaa jäsenvaltioiden välistä yhteistyötä sosiaalisen suojelun alan avoimen koordinointimenettelyn kautta. Terveyteen tehtävät investoinnit ovat yksi uusien rakennerahastojen ajanjakson 2007–2013 päämääristä varsinkin lähentymisalueilla. Tavoitteena on lisätä terveitä työvuosia ja auttaa mahdollisimman monia ihmisiä osallistumaan aktiivisesti yhteiskunnan toimintaan. Tämä tavoite liittyy sekä terveysinfrastruktuuriin että terveydenhuoltoalan työntekijöiden koulutukseen, joka on jo mainittu täällä parlamentissa. Tämän alan toimenpiteisiin voivat kuulua terveydenhuollon tukitoimet, sairauksien ennaltaehkäisy, tietämyksen jakaminen ja ammattitaitoisen työvoiman kouluttaminen. Hyvät parlamentin jäsenet, Euroopan sosiaalinen malli perustuu yhteisvastuuseen kaikkein heikoimmassa asemassa olevista yhteiskunnan jäsenistä, joita meillä on moraalinen velvollisuus auttaa. Rintasyöpäpotilaat ovat fyysisesti ja psyykkisesti heikommassa asemassa ja haavoittuvia ja joutuvat myös konkreettisesti kamppailemaan sairauttaan vastaan. He tarvitsevat tukea, kunnollista terveydenhuoltoa ja suojaa syrjintää vastaan, ja heidät on uudelleenintegroitava työelämään parhain mahdollisin edellytyksin. Hyvät parlamentin jäsenet, mielestäni voitte luottaa meihin tässä asiassa."@fi7
"Madame la Présidente, Mesdames et Messieurs, toutes les personnes présentes dans cette Assemblée savent que le cancer du sein est une terrible épreuve pour celles qui en souffrent, pour leur famille et leurs proches. Il s’agit d’une maladie qui peut changer le cours d’une vie. Le traitement est long et pénible, et il empêche souvent la malade de travailler ou de mener une vie normale. Mon collègue, M. Kyprianou, vient de parler de la santé et de la prévention concernant le cancer du sein. Dans mon bref discours, je voudrais me concentrer sur la réinsertion professionnelle des personnes atteintes d’un cancer du sein. Cette maladie perturbe gravement la vie des malades. La vie prend une autre direction, et les femmes sont souvent mal préparées à un tel changement, même si, en réalité, elles gèrent souvent mieux cette situation que leurs proches, leurs amis, leurs collègues ou leurs employeurs. Bien souvent, ces derniers ne savent pas quel comportement adopter à leur égard. Il n’y a pas de solution universelle. Chaque situation doit être examinée individuellement. Il existe peu d’informations ou de conseils quant à l’attitude à adopter au niveau juridique, professionnel, psychologique ou médical vis-à-vis des personnes souffrant d’un cancer du sein. La Communauté devrait améliorer les mécanismes d’aide à ces malades. L’expérience montre qu’il est préférable pour celles-ci de continuer à travailler, si leur état physique et psychologique le leur permet bien entendu. Afin d’améliorer la vie des malades pendant leur traitement, il convient d’introduire des horaires spéciaux et des calendriers de vacances adaptés, par exemple en parallèle à du télétravail. Cela les aiderait également à réintégrer plus facilement et plus rapidement l’environnement professionnel. Le soutien des employeurs et des collègues pourrait jouer un rôle crucial pendant le traitement. L’aide psychologique devrait également être disponible à tout moment, et à cette fin, il faudrait lancer une campagne de sensibilisation et d’information à l’intention des employeurs et du milieu professionnel en général. Comme je l’ai dit précédemment, il est important de mettre en place les conditions permettant la réinsertion professionnelle rapide et fructueuse des femmes atteintes d’un cancer du sein. Les conditions de travail spécialement adaptées qui peuvent s’avérer nécessaires pendant le traitement devraient peut-être être prolongées quelque temps après la fin du traitement, afin de faciliter la réinsertion de la malade. Nous devons empêcher que les personnes souffrant d’un cancer du sein ne fassent l’objet d’une discrimination sur le lieu de travail. La directive européenne de novembre 2000 donne un cadre général pour l’égalité de traitement en matière d’emploi et interdit la discrimination fondée sur le handicap. Il reste à déterminer si une longue maladie entre dans la catégorie des handicaps. Au Royaume-Uni, par exemple, après de longues discussions sur le sujet, la loi interdisant la discrimination à l’égard des personnes souffrant d’un handicap a été mise à jour et englobe à présent la discrimination à l’égard des malades du cancer. La Cour de justice européenne devra décider si cette interprétation s’applique à la directive sur l’interdiction de discrimination. La législation européenne, et en particulier la directive 89/391/CEE concernant la mise en œuvre de mesures visant à promouvoir l’amélioration de la sécurité et de la santé des travailleurs au travail, impose également aux employeurs d’adapter la nature du travail à l’état de santé du travailleur, ce qui englobe implicitement le travailleur souffrant d’une longue maladie ou d’une maladie chronique. Je salue la proposition de rédiger une charte de protection des droits des malades chroniques sur le lieu de travail. Je pense toutefois que les partenaires sociaux devraient élaborer une telle charte en collaboration avec les organes compétents au niveau national. En dehors des instruments législatifs, la Commission soutient la coopération entre les États membres via la méthode ouverte de coordination dans le domaine de la protection sociale. L’investissement dans la santé est l’un des objectifs des nouveaux Fonds structurels pour la période 2007-2013, en particulier dans les régions relevant de l’objectif de convergence. Il vise à prolonger la vie active et permettre au plus grand nombre possible de personnes de jouer un rôle actif dans la société. Cet objectif concerne les infrastructures de santé et la formation des professionnels de la santé, un thème qui a été abordé en ce lieu. Les mesures dans ce domaine peuvent inclure l’assistance médicale, la prévention des maladies, l’échange d’informations et la formation de travailleurs hautement qualifiés. Mesdames et Messieurs, le modèle social européen se base sur la solidarité à l’égard des membres les plus vulnérables de la société, envers lesquels nous avons une responsabilité morale. Les personnes atteintes d’un cancer du sein sont physiquement et psychologiquement vulnérables et fragiles, et doivent en plus lutter contre la maladie. Elles ont besoin de soutien et de soins de santé décents, elles ont besoin d’être protégées de la discrimination et d’être réintégrées dans la vie professionnelle dans les meilleures conditions possibles. Mesdames et Messieurs, je pense que vous pouvez compter sur nous dans ce domaine."@fr8
"Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, každý z nás přítomných v tomto sále si uvědomuje, jak velkou zkouškou pro postiženou ženu je rakovina prsu. Každý z nás si uvědomuje, jak velkou zkouškou je to i pro jejich rodiny a pro jejich blízké. Toto onemocnění může život obrátit úplně naruby. Náročná a dlouhá léčba si vybírá na pacientkách svou daň a často jim brání, aby pracovaly nebo vedly normální život. Můj kolega komisař Kyprianou před chvílí mluvil ve spojitosti s rakovinou prsu o otázkách zdraví a prevence. Já bych se chtěl ve své krátké prezentaci zaměřit na reintegraci pacientek s rakovinou prsu do pracovního života. Rakovina prsu život lidí výrazně naruší. Život mění směr a pacientky jsou na takovouto změnu často špatně připraveny. I když se ve skutečnosti v mnoha případech s danou situací vyrovnávají lépe než jejich příbuzní, přátelé, kolegové nebo zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé často nevědí, jak se mají k pacientkám s rakovinou prsu chovat. Neexistují žádná univerzální řešení. Každou specifickou situaci je třeba řešit individuálně. K dispozici je také málo informací nebo návodů, jak s pacientkami s rakovinou prsu jednat, ať už z právního, pracovního, zdravotního nebo psychologického hlediska. Společnost by měla zlepšit mechanismy pro pomoc pacientkám s rakovinou prsu. Zkušenosti například ukazují, že pro pacientky s rakovinou prsu je lepší chodit dále do práce, samozřejmě za předpokladu, že jim to jejich fyzický nebo psychický stav dovolí, to znamená reakce při zavedení speciální úpravy pracovní doby, úpravy dovolené, například v kombinaci s prací z domova, tak aby se pacientkám toto bolestné období života ulehčilo. To by jim také mělo pomoci ve snadnější a rychlejší reintegraci na pracovišti. Podpora zaměstnavatelů a kolegů může mít v průběhu léčby zásadní význam. Po celou dobu by také měla být k dispozici psychologická pomoc a z toho vyplývá potřeba vyvinout osvětové, informační a vzdělávací kampaně zacílené na zaměstnavatele a na pracoviště obecně. Jak jsem již řekl, je důležité vytvořit podmínky pro rychlou a úspěšnou integraci pacientek s rakovinou prsu do trhu práce. Speciálně upravené pracovní podmínky, které budou případně potřebovat během léčby, budou možná potřebovat ještě nějakou dobu po jejím ukončení tak, aby se usnadnila jejich reintegrace. Pacientky s rakovinou prsu nesmějí být na pracovišti diskriminovány. Evropská směrnice z listopadu 2000 stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a zakazuje diskriminaci mimo jiné na základě zdravotního postižení. Zůstává otevřena otázka, zda pod pojem zdravotního postižení spadá také dlouhodobá nemoc. Například ve Spojeném království byla po dlouhé diskusi tato záležitost vyřešena novelizací zákona o zákazu diskriminace zdravotně postižených, který nyní stanoví, že osoby trpící rakovinou je třeba chránit proti diskriminaci. Evropský soudní dvůr bude muset rozhodnout, zda tentýž výklad platí pro směrnici o zákazu diskriminace. Kromě toho právní předpisy Evropské unie, konkrétně směrnice č. 89/391 EHS o zavedení opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, ukládají zaměstnavatelům povinnost přizpůsobit povahu práce stavu zaměstnance, což implicitně zahrnuje i chronicky a dlouhodobě nemocné pacienty. Vítám návrh vytvořit chartu na ochranu chronicky a dlouhodobě nemocných pacientů na pracovišti. Domnívám se však, že by takovouto chartu měli vypracovat sociální partneři ve spolupráci zejména s dotčenými orgány na vnitrostátní úrovni. Kromě legislativní nástrojů Komise podporuje spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím otevřené metody spolupráce v oblasti sociální ochrany. Investice pro zdraví jsou jedním z cílů nových strukturálních fondů pro období 2007–2013, a to zejména v konvergenčních regionech. Cílem je zvýšit počet zdravých roků v práci a umožnit aktivní účast co nejvíce lidí ve společnosti. Tento cíl se vztahuje jak na zdravotnickou infrastrukturu, tak na školení pracovníků ve zdravotnictví, což je téma, které zde bylo zmíněno. Mezi opatření v této oblasti by mohly patřit podpora zdraví, prevence nemoci, výměna poznatků a školení vysoce kvalifikovaných pracovníků. Vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, evropský sociální model je založen na solidaritě se slabšími občany, vůči nimž máme morální odpovědnost. Pacientky s rakovinou prsu jsou zranitelné a křehké, a to jak fyzicky, tak psychicky a vydávají se do boje proti této nemoci. Potřebují podporu, potřebují řádnou zdravotní péči, potřebují být chráněny před diskriminací, potřebují se znovu začlenit do pracovního života za těch nejlepších možných podmínek. Dámy a pánové, myslím si, že se v této věci na nás můžete spolehnout."@hu11
". Signora Presidente, onorevoli deputati, tutti noi in quest’Aula sappiamo che il carcinoma della mammella costituisce un’esperienza dolorosissima per chi ne soffre. E sappiamo qual è il dramma che vivono le famiglie dei malati e le persone più care. E’ una malattia che può sconvolgere completamente la vita di una persona. Le terapie sono dolorose e lunghe, e spesso obbligano le persone che devono sottoporvisi a smettere di lavorare, impedendo loro di condurre una vita normale. Il mio collega, Commissario Kyprianou, ha parlato poco fa di sanità e prevenzione in materia di carcinoma della mammella. Nel mio breve intervento, vorrei concentrarmi sul reinserimento nel mondo del lavoro delle persone colpite da tumore al seno. Il cancro al seno sconvolge la vita di chi ne è colpito. La vita improvvisamente cambia direzione e le donne sono spesso impreparate a tale cambiamento, anche se nella realtà non di rado affrontano la situazione meglio dei loro parenti, amici, colleghi e datori di lavoro, che molto spesso non sanno come comportarsi con le donne colpite da tumore al seno. Non esiste una soluzione universale. Ogni singola situazione è un caso a sé stante e deve essere trattata come tale. Disponiamo di poche informazioni o indicazioni sul trattamento da riservare alle persone colpite da tumore al seno dal punto di vista giuridico, professionale, sanitario o psicologico. La Comunità dovrebbe migliorare i meccanismi tesi ad aiutare queste pazienti. L’esperienza ha dimostrato che per le donne colpite da cancro al seno, è meglio continuare a lavorare, a patto, naturalmente, che le loro condizioni fisiche e mentali lo consentano. Quando chi soffre di questa malattia non sta bene, per migliorarne la qualità di vita occorre introdurre orari di lavoro speciali e adeguate soluzioni per le ferie, in combinazione, per esempio, con il telelavoro. Soluzioni di questo tipo contribuirebbero a un loro più facile e rapido reinserimento nell’ambiente di lavoro. Forme di aiuto e consulenza a datori di lavoro e colleghi potrebbero essere utilissime durante il trattamento. Inoltre dovrebbe essere disponibile, in modo permanente, un servizio di sostegno psicologico, e a tal fine, occorrerebbe avviare una campagna di sensibilizzazione mirata ai datori di lavoro e al luogo di lavoro in generale. Come ho già evidenziato, è importante creare condizioni tali per cui le donne colpite da tumore al seno possano essere reinserite nel mercato del lavoro in modo rapido ed efficace. Le condizioni di lavoro particolari che possono rivelarsi necessarie durante il periodo in cui la paziente si sottopone alle terapie dovrebbero probabilmente poter essere applicate anche per un certo lasso di tempo successivamente al termine del trattamento, per facilitare il reinserimento della paziente. Non si deve permettere la discriminazione sul luogo di lavoro delle donne colpite da carcinoma della mammella. La direttiva europea del novembre 2000 stabilisce un quadro generale per la parità di trattamento in materia di occupazione e di condizioni di lavoro e vieta la discriminazione fondata sull’invalidità. Rimane da stabilire se le malattie di lunga durata siano da classificarsi tra le invalidità. Nel Regno Unito, per esempio, dopo lunghe discussioni in materia, la legge che vieta la discriminazione dei disabili è stata aggiornata e ora prevede anche una tutela contro la discriminazione nei confronti dei malati di cancro. La Corte di giustizia europea dovrà decidere se questa interpretazione si possa applicare anche alla direttiva che vieta la discriminazione. La legislazione comunitaria, in particolare la direttiva 89/391/CEE, concernente l’attuazione di misure volte a promuovere il miglioramento della sicurezza e della salute dei lavoratori durante il lavoro, stabilisce altresì l’obbligo, per i datori di lavoro, di adeguare la natura delle mansioni allo stato di salute del lavoratore, disposizione che si applica implicitamente anche ai lavoratori affetti da malattie croniche e di lunga durata. Accolgo con favore la proposta di elaborare una Carta per la tutela dei diritti dei malati cronici e dei pazienti affetti da malattie di lunga durata sul luogo di lavoro. Ritengo tuttavia che le parti sociali dovrebbero redigere tale Carta in collaborazione con gli organismi competenti a livello nazionale. Oltre agli strumenti legislativi, la Commissione sostiene la cooperazione tra gli Stati membri attraverso il metodo di coordinamento aperto nel settore della protezione sociale. Gli investimenti nella sanità costituiscono uno degli obiettivi dei nuovi Fondi strutturali per il periodo 2007-2013, in particolare nelle regioni della convergenza. L’obiettivo è accrescere il numero degli anni di vita attiva sana e consentire a quante più persone possibili di svolgere un ruolo attivo nella società. Questo obiettivo riguarda sia l’infrastruttura sanitaria sia la formazione degli operatori della sanità, tema citato anche in Aula. Le misure attuate in questo settore possono comprendere sostegno alla salute, prevenzione delle malattie, condivisione delle conoscenze e formazione di lavoratori altamente qualificati. Onorevoli deputati, il modello sociale europeo è basato sulla solidarietà nei confronti dei membri più vulnerabili della società, verso i quali abbiamo una responsabilità morale. I malati affetti da carcinoma della mammella, oltre a dover affrontare la lotta contro la malattia, sono persone fisicamente e psicologicamente vulnerabili e fragili. Hanno bisogno di aiuto, hanno bisogno di un’assistenza sanitaria dignitosa, hanno bisogno di essere protetti contro la discriminazione e hanno bisogno di essere reinseriti nel mondo del lavoro nelle migliori condizioni possibili. Onorevoli deputati, credo che nell’ambito di questo tema, possiate contare su di noi."@it12
"Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, každý z nás přítomných v tomto sále si uvědomuje, jak velkou zkouškou pro postiženou ženu je rakovina prsu. Každý z nás si uvědomuje, jak velkou zkouškou je to i pro jejich rodiny a pro jejich blízké. Toto onemocnění může život obrátit úplně naruby. Náročná a dlouhá léčba si vybírá na pacientkách svou daň a často jim brání, aby pracovaly nebo vedly normální život. Můj kolega komisař Kyprianou před chvílí mluvil ve spojitosti s rakovinou prsu o otázkách zdraví a prevence. Já bych se chtěl ve své krátké prezentaci zaměřit na reintegraci pacientek s rakovinou prsu do pracovního života. Rakovina prsu život lidí výrazně naruší. Život mění směr a pacientky jsou na takovouto změnu často špatně připraveny. I když se ve skutečnosti v mnoha případech s danou situací vyrovnávají lépe než jejich příbuzní, přátelé, kolegové nebo zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé často nevědí, jak se mají k pacientkám s rakovinou prsu chovat. Neexistují žádná univerzální řešení. Každou specifickou situaci je třeba řešit individuálně. K dispozici je také málo informací nebo návodů, jak s pacientkami s rakovinou prsu jednat, ať už z právního, pracovního, zdravotního nebo psychologického hlediska. Společnost by měla zlepšit mechanismy pro pomoc pacientkám s rakovinou prsu. Zkušenosti například ukazují, že pro pacientky s rakovinou prsu je lepší chodit dále do práce, samozřejmě za předpokladu, že jim to jejich fyzický nebo psychický stav dovolí, to znamená reakce při zavedení speciální úpravy pracovní doby, úpravy dovolené, například v kombinaci s prací z domova, tak aby se pacientkám toto bolestné období života ulehčilo. To by jim také mělo pomoci ve snadnější a rychlejší reintegraci na pracovišti. Podpora zaměstnavatelů a kolegů může mít v průběhu léčby zásadní význam. Po celou dobu by také měla být k dispozici psychologická pomoc a z toho vyplývá potřeba vyvinout osvětové, informační a vzdělávací kampaně zacílené na zaměstnavatele a na pracoviště obecně. Jak jsem již řekl, je důležité vytvořit podmínky pro rychlou a úspěšnou integraci pacientek s rakovinou prsu do trhu práce. Speciálně upravené pracovní podmínky, které budou případně potřebovat během léčby, budou možná potřebovat ještě nějakou dobu po jejím ukončení tak, aby se usnadnila jejich reintegrace. Pacientky s rakovinou prsu nesmějí být na pracovišti diskriminovány. Evropská směrnice z listopadu 2000 stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a zakazuje diskriminaci mimo jiné na základě zdravotního postižení. Zůstává otevřena otázka, zda pod pojem zdravotního postižení spadá také dlouhodobá nemoc. Například ve Spojeném království byla po dlouhé diskusi tato záležitost vyřešena novelizací zákona o zákazu diskriminace zdravotně postižených, který nyní stanoví, že osoby trpící rakovinou je třeba chránit proti diskriminaci. Evropský soudní dvůr bude muset rozhodnout, zda tentýž výklad platí pro směrnici o zákazu diskriminace. Kromě toho právní předpisy Evropské unie, konkrétně směrnice č. 89/391 EHS o zavedení opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, ukládají zaměstnavatelům povinnost přizpůsobit povahu práce stavu zaměstnance, což implicitně zahrnuje i chronicky a dlouhodobě nemocné pacienty. Vítám návrh vytvořit chartu na ochranu chronicky a dlouhodobě nemocných pacientů na pracovišti. Domnívám se však, že by takovouto chartu měli vypracovat sociální partneři ve spolupráci zejména s dotčenými orgány na vnitrostátní úrovni. Kromě legislativní nástrojů Komise podporuje spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím otevřené metody spolupráce v oblasti sociální ochrany. Investice pro zdraví jsou jedním z cílů nových strukturálních fondů pro období 2007–2013, a to zejména v konvergenčních regionech. Cílem je zvýšit počet zdravých roků v práci a umožnit aktivní účast co nejvíce lidí ve společnosti. Tento cíl se vztahuje jak na zdravotnickou infrastrukturu, tak na školení pracovníků ve zdravotnictví, což je téma, které zde bylo zmíněno. Mezi opatření v této oblasti by mohly patřit podpora zdraví, prevence nemoci, výměna poznatků a školení vysoce kvalifikovaných pracovníků. Vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, evropský sociální model je založen na solidaritě se slabšími občany, vůči nimž máme morální odpovědnost. Pacientky s rakovinou prsu jsou zranitelné a křehké, a to jak fyzicky, tak psychicky a vydávají se do boje proti této nemoci. Potřebují podporu, potřebují řádnou zdravotní péči, potřebují být chráněny před diskriminací, potřebují se znovu začlenit do pracovního života za těch nejlepších možných podmínek. Dámy a pánové, myslím si, že se v této věci na nás můžete spolehnout."@lt14
"Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, každý z nás přítomných v tomto sále si uvědomuje, jak velkou zkouškou pro postiženou ženu je rakovina prsu. Každý z nás si uvědomuje, jak velkou zkouškou je to i pro jejich rodiny a pro jejich blízké. Toto onemocnění může život obrátit úplně naruby. Náročná a dlouhá léčba si vybírá na pacientkách svou daň a často jim brání, aby pracovaly nebo vedly normální život. Můj kolega komisař Kyprianou před chvílí mluvil ve spojitosti s rakovinou prsu o otázkách zdraví a prevence. Já bych se chtěl ve své krátké prezentaci zaměřit na reintegraci pacientek s rakovinou prsu do pracovního života. Rakovina prsu život lidí výrazně naruší. Život mění směr a pacientky jsou na takovouto změnu často špatně připraveny. I když se ve skutečnosti v mnoha případech s danou situací vyrovnávají lépe než jejich příbuzní, přátelé, kolegové nebo zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé často nevědí, jak se mají k pacientkám s rakovinou prsu chovat. Neexistují žádná univerzální řešení. Každou specifickou situaci je třeba řešit individuálně. K dispozici je také málo informací nebo návodů, jak s pacientkami s rakovinou prsu jednat, ať už z právního, pracovního, zdravotního nebo psychologického hlediska. Společnost by měla zlepšit mechanismy pro pomoc pacientkám s rakovinou prsu. Zkušenosti například ukazují, že pro pacientky s rakovinou prsu je lepší chodit dále do práce, samozřejmě za předpokladu, že jim to jejich fyzický nebo psychický stav dovolí, to znamená reakce při zavedení speciální úpravy pracovní doby, úpravy dovolené, například v kombinaci s prací z domova, tak aby se pacientkám toto bolestné období života ulehčilo. To by jim také mělo pomoci ve snadnější a rychlejší reintegraci na pracovišti. Podpora zaměstnavatelů a kolegů může mít v průběhu léčby zásadní význam. Po celou dobu by také měla být k dispozici psychologická pomoc a z toho vyplývá potřeba vyvinout osvětové, informační a vzdělávací kampaně zacílené na zaměstnavatele a na pracoviště obecně. Jak jsem již řekl, je důležité vytvořit podmínky pro rychlou a úspěšnou integraci pacientek s rakovinou prsu do trhu práce. Speciálně upravené pracovní podmínky, které budou případně potřebovat během léčby, budou možná potřebovat ještě nějakou dobu po jejím ukončení tak, aby se usnadnila jejich reintegrace. Pacientky s rakovinou prsu nesmějí být na pracovišti diskriminovány. Evropská směrnice z listopadu 2000 stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a zakazuje diskriminaci mimo jiné na základě zdravotního postižení. Zůstává otevřena otázka, zda pod pojem zdravotního postižení spadá také dlouhodobá nemoc. Například ve Spojeném království byla po dlouhé diskusi tato záležitost vyřešena novelizací zákona o zákazu diskriminace zdravotně postižených, který nyní stanoví, že osoby trpící rakovinou je třeba chránit proti diskriminaci. Evropský soudní dvůr bude muset rozhodnout, zda tentýž výklad platí pro směrnici o zákazu diskriminace. Kromě toho právní předpisy Evropské unie, konkrétně směrnice č. 89/391 EHS o zavedení opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, ukládají zaměstnavatelům povinnost přizpůsobit povahu práce stavu zaměstnance, což implicitně zahrnuje i chronicky a dlouhodobě nemocné pacienty. Vítám návrh vytvořit chartu na ochranu chronicky a dlouhodobě nemocných pacientů na pracovišti. Domnívám se však, že by takovouto chartu měli vypracovat sociální partneři ve spolupráci zejména s dotčenými orgány na vnitrostátní úrovni. Kromě legislativní nástrojů Komise podporuje spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím otevřené metody spolupráce v oblasti sociální ochrany. Investice pro zdraví jsou jedním z cílů nových strukturálních fondů pro období 2007–2013, a to zejména v konvergenčních regionech. Cílem je zvýšit počet zdravých roků v práci a umožnit aktivní účast co nejvíce lidí ve společnosti. Tento cíl se vztahuje jak na zdravotnickou infrastrukturu, tak na školení pracovníků ve zdravotnictví, což je téma, které zde bylo zmíněno. Mezi opatření v této oblasti by mohly patřit podpora zdraví, prevence nemoci, výměna poznatků a školení vysoce kvalifikovaných pracovníků. Vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, evropský sociální model je založen na solidaritě se slabšími občany, vůči nimž máme morální odpovědnost. Pacientky s rakovinou prsu jsou zranitelné a křehké, a to jak fyzicky, tak psychicky a vydávají se do boje proti této nemoci. Potřebují podporu, potřebují řádnou zdravotní péči, potřebují být chráněny před diskriminací, potřebují se znovu začlenit do pracovního života za těch nejlepších možných podmínek. Dámy a pánové, myslím si, že se v této věci na nás můžete spolehnout."@lv13
"Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, každý z nás přítomných v tomto sále si uvědomuje, jak velkou zkouškou pro postiženou ženu je rakovina prsu. Každý z nás si uvědomuje, jak velkou zkouškou je to i pro jejich rodiny a pro jejich blízké. Toto onemocnění může život obrátit úplně naruby. Náročná a dlouhá léčba si vybírá na pacientkách svou daň a často jim brání, aby pracovaly nebo vedly normální život. Můj kolega komisař Kyprianou před chvílí mluvil ve spojitosti s rakovinou prsu o otázkách zdraví a prevence. Já bych se chtěl ve své krátké prezentaci zaměřit na reintegraci pacientek s rakovinou prsu do pracovního života. Rakovina prsu život lidí výrazně naruší. Život mění směr a pacientky jsou na takovouto změnu často špatně připraveny. I když se ve skutečnosti v mnoha případech s danou situací vyrovnávají lépe než jejich příbuzní, přátelé, kolegové nebo zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé často nevědí, jak se mají k pacientkám s rakovinou prsu chovat. Neexistují žádná univerzální řešení. Každou specifickou situaci je třeba řešit individuálně. K dispozici je také málo informací nebo návodů, jak s pacientkami s rakovinou prsu jednat, ať už z právního, pracovního, zdravotního nebo psychologického hlediska. Společnost by měla zlepšit mechanismy pro pomoc pacientkám s rakovinou prsu. Zkušenosti například ukazují, že pro pacientky s rakovinou prsu je lepší chodit dále do práce, samozřejmě za předpokladu, že jim to jejich fyzický nebo psychický stav dovolí, to znamená reakce při zavedení speciální úpravy pracovní doby, úpravy dovolené, například v kombinaci s prací z domova, tak aby se pacientkám toto bolestné období života ulehčilo. To by jim také mělo pomoci ve snadnější a rychlejší reintegraci na pracovišti. Podpora zaměstnavatelů a kolegů může mít v průběhu léčby zásadní význam. Po celou dobu by také měla být k dispozici psychologická pomoc a z toho vyplývá potřeba vyvinout osvětové, informační a vzdělávací kampaně zacílené na zaměstnavatele a na pracoviště obecně. Jak jsem již řekl, je důležité vytvořit podmínky pro rychlou a úspěšnou integraci pacientek s rakovinou prsu do trhu práce. Speciálně upravené pracovní podmínky, které budou případně potřebovat během léčby, budou možná potřebovat ještě nějakou dobu po jejím ukončení tak, aby se usnadnila jejich reintegrace. Pacientky s rakovinou prsu nesmějí být na pracovišti diskriminovány. Evropská směrnice z listopadu 2000 stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a zakazuje diskriminaci mimo jiné na základě zdravotního postižení. Zůstává otevřena otázka, zda pod pojem zdravotního postižení spadá také dlouhodobá nemoc. Například ve Spojeném království byla po dlouhé diskusi tato záležitost vyřešena novelizací zákona o zákazu diskriminace zdravotně postižených, který nyní stanoví, že osoby trpící rakovinou je třeba chránit proti diskriminaci. Evropský soudní dvůr bude muset rozhodnout, zda tentýž výklad platí pro směrnici o zákazu diskriminace. Kromě toho právní předpisy Evropské unie, konkrétně směrnice č. 89/391 EHS o zavedení opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, ukládají zaměstnavatelům povinnost přizpůsobit povahu práce stavu zaměstnance, což implicitně zahrnuje i chronicky a dlouhodobě nemocné pacienty. Vítám návrh vytvořit chartu na ochranu chronicky a dlouhodobě nemocných pacientů na pracovišti. Domnívám se však, že by takovouto chartu měli vypracovat sociální partneři ve spolupráci zejména s dotčenými orgány na vnitrostátní úrovni. Kromě legislativní nástrojů Komise podporuje spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím otevřené metody spolupráce v oblasti sociální ochrany. Investice pro zdraví jsou jedním z cílů nových strukturálních fondů pro období 2007–2013, a to zejména v konvergenčních regionech. Cílem je zvýšit počet zdravých roků v práci a umožnit aktivní účast co nejvíce lidí ve společnosti. Tento cíl se vztahuje jak na zdravotnickou infrastrukturu, tak na školení pracovníků ve zdravotnictví, což je téma, které zde bylo zmíněno. Mezi opatření v této oblasti by mohly patřit podpora zdraví, prevence nemoci, výměna poznatků a školení vysoce kvalifikovaných pracovníků. Vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, evropský sociální model je založen na solidaritě se slabšími občany, vůči nimž máme morální odpovědnost. Pacientky s rakovinou prsu jsou zranitelné a křehké, a to jak fyzicky, tak psychicky a vydávají se do boje proti této nemoci. Potřebují podporu, potřebují řádnou zdravotní péči, potřebují být chráněny před diskriminací, potřebují se znovu začlenit do pracovního života za těch nejlepších možných podmínek. Dámy a pánové, myslím si, že se v této věci na nás můžete spolehnout."@mt15
". Mevrouw de Voorzitter, dames en heren, iedereen in deze vergaderzaal weet dat borstkanker voor mensen die daaraan lijden een verschrikkelijke ziekte is. Wij weten allemaal wat een vreselijke beproeving dit is, ook voor hun families en hun naaste omgeving. Deze ziekte kan iemands leven totaal op zijn kop zetten. De behandeling is zwaar en langdurig, en maakt het patiënten vaak onmogelijk om te werken of een normaal leven te leiden. Mijn collega-commissaris, de heer Kyprianou, sprak zo-even over vraagstukken rond gezondheid en preventie met betrekking tot borstkanker. In mijn korte toespraak wil ik mij graag concentreren op de terugkeer van borstkankerpatiënten in het arbeidsproces. Borstkanker betekent voor mensen een ernstige verstoring van hun leven. Het leven neemt een heel totaal andere wending, en vrouwen zijn daar vaak slecht op voorbereid, al kunnen zij in de praktijk vaak beter met de situatie omgaan dan hun familieleden, vrienden, collega’s en werkgevers. Laatstgenoemden weten vaak niet hoe zij zich ten opzichte van vrouwen met borstkanker moeten gedragen. Er bestaat geen oplossing die in alle situaties passend is. Iedere situatie moet op zijn eigen merites worden beoordeeld. Er is weinig informatie of advies voorhanden over hoe men vanuit juridisch, werkgelegenheids-, gezondheids- of psychologisch oogpunt het best met borstkankerpatiënten kan omgaan. Wij moeten als Gemeenschap zorgen dat er betere mechanismen komen om borstkankerpatiënten te helpen. De ervaring heeft geleerd dat het voor vrouwen met borstkanker beter is om te blijven werken, mits zij daar uiteraard fysiek en mentaal toe in staat zijn. Om het leven voor patiënten beter te maken in een periode dat zij zich niet goed voelen, moet het mogelijk worden regelingen te treffen voor speciale werktijden en aangepaste vakanties, bijvoorbeeld in combinatie met thuis werken. Hierdoor kunnen zij gemakkelijker en sneller weer in het arbeidsproces terugkeren. Steun van werkgevers en collega’s kan een heel belangrijke rol spelen tijdens de behandeling. Ook moet steeds psychologische hulp beschikbaar zijn. Daartoe moet een voorlichtings- en bewustmakingscampagne worden opgezet die gericht is op werkgevers en werksituaties in het algemeen. Zoals ik al zei, is het belangrijk dat wij zodanige omstandigheden creëren dat vrouwen met borstkanker snel en met succes op de arbeidsmarkt kunnen terugkeren. De speciaal aangepaste werkafspraken die tijdens de behandeling nodig kunnen zijn, moeten wellicht nog enige tijd nadat de behandeling is gestopt worden voortgezet om de patiënt bij zijn of haar terugkeer te helpen. Borstkankerpatiënten mogen op het werk niet worden gediscrimineerd. De Europese richtlijn van november 2000 biedt een algemeen kader voor gelijke behandeling in werkgelegenheid en beroep en verbiedt discriminatie op grond van een handicap. Het blijft de vraag of langdurige ziekte onder het begrip handicap valt. In het Verenigd Koninkrijk is, na lange discussies over dit onderwerp, de wet die de discriminatie van mensen met een handicap verbiedt, aangepast, en hij voorziet nu ook in bescherming tegen discriminatie van mensen die aan kanker lijden. Het Europese Hof van Justitie zal uitsluitsel moeten geven over de vraag of deze interpretatie van toepassing is op de richtlijn inzake het verbod op discriminatie. De EU-wetgeving, in het bijzonder Richtlijn 89/391/EEG inzake maatregelen ter bevordering van de verbetering van de veiligheid en de gezondheid van de werknemers schrijft ook voor dat werkgevers de aard van het werk moeten aanpassen aan de gezondheidssituatie van de werknemer, waaronder impliciet ook mensen met chronische en langdurige ziekten vallen. Ik ben blij met het voorstel om een handvest op te stellen ter bescherming van mensen met chronische en langdurige ziekten op het werk. Ik vind echter dat een dergelijk handvest moet worden opgesteld door de sociale partners, in samenspraak met de bevoegde instellingen op nationaal niveau. Naast wetgevingsinstrumenten steunt de Commissie de samenwerking tussen de lidstaten ook in het kader van de open coördinatiemethode voor het beleid inzake sociale bescherming. Investeren in de gezondheid is een van de doelstellingen van de nieuwe structuurfondsen voor 2007-2013, in het bijzonder in de convergentieregio’s. Het doel is het aantal gezonde arbeidsjaren te verhogen en zoveel mogelijk mensen in staat te stellen een actieve rol te spelen in de maatschappij. Deze doelstelling betreft zowel de gezondheidsinfrastructuur als de opleiding van medisch personeel, een vraagstuk dat in dit Parlement al eerder aan de orde is geweest. De maatregelen op dit gebied kunnen onder meer op het vlak liggen van gezondheidsbevordering, ziektepreventie, kennisuitwisseling en de opleiding van hooggekwalificeerd personeel. Geachte afgevaardigden, het Europese sociale model is gebaseerd op solidariteit met de meest kwetsbare leden van de maatschappij, voor wie wij een morele verantwoordelijkheid hebben. Borstkankerpatiënten zijn fysiek en mentaal zwak en kwetsbaar, en tegelijkertijd moeten zij tegen deze ziekte vechten. Zij hebben ondersteuning nodig, zij hebben goede gezondheidszorg nodig, zij hebben bescherming tegen discriminatie nodig, en zij moeten de kans krijgen in het arbeidsproces terug te keren onder zo goed mogelijke omstandigheden. Geachte afgevaardigden, ik denk dat u wat dit betreft op ons kunt rekenen."@nl3
"Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, každý z nás přítomných v tomto sále si uvědomuje, jak velkou zkouškou pro postiženou ženu je rakovina prsu. Každý z nás si uvědomuje, jak velkou zkouškou je to i pro jejich rodiny a pro jejich blízké. Toto onemocnění může život obrátit úplně naruby. Náročná a dlouhá léčba si vybírá na pacientkách svou daň a často jim brání, aby pracovaly nebo vedly normální život. Můj kolega komisař Kyprianou před chvílí mluvil ve spojitosti s rakovinou prsu o otázkách zdraví a prevence. Já bych se chtěl ve své krátké prezentaci zaměřit na reintegraci pacientek s rakovinou prsu do pracovního života. Rakovina prsu život lidí výrazně naruší. Život mění směr a pacientky jsou na takovouto změnu často špatně připraveny. I když se ve skutečnosti v mnoha případech s danou situací vyrovnávají lépe než jejich příbuzní, přátelé, kolegové nebo zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé často nevědí, jak se mají k pacientkám s rakovinou prsu chovat. Neexistují žádná univerzální řešení. Každou specifickou situaci je třeba řešit individuálně. K dispozici je také málo informací nebo návodů, jak s pacientkami s rakovinou prsu jednat, ať už z právního, pracovního, zdravotního nebo psychologického hlediska. Společnost by měla zlepšit mechanismy pro pomoc pacientkám s rakovinou prsu. Zkušenosti například ukazují, že pro pacientky s rakovinou prsu je lepší chodit dále do práce, samozřejmě za předpokladu, že jim to jejich fyzický nebo psychický stav dovolí, to znamená reakce při zavedení speciální úpravy pracovní doby, úpravy dovolené, například v kombinaci s prací z domova, tak aby se pacientkám toto bolestné období života ulehčilo. To by jim také mělo pomoci ve snadnější a rychlejší reintegraci na pracovišti. Podpora zaměstnavatelů a kolegů může mít v průběhu léčby zásadní význam. Po celou dobu by také měla být k dispozici psychologická pomoc a z toho vyplývá potřeba vyvinout osvětové, informační a vzdělávací kampaně zacílené na zaměstnavatele a na pracoviště obecně. Jak jsem již řekl, je důležité vytvořit podmínky pro rychlou a úspěšnou integraci pacientek s rakovinou prsu do trhu práce. Speciálně upravené pracovní podmínky, které budou případně potřebovat během léčby, budou možná potřebovat ještě nějakou dobu po jejím ukončení tak, aby se usnadnila jejich reintegrace. Pacientky s rakovinou prsu nesmějí být na pracovišti diskriminovány. Evropská směrnice z listopadu 2000 stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a zakazuje diskriminaci mimo jiné na základě zdravotního postižení. Zůstává otevřena otázka, zda pod pojem zdravotního postižení spadá také dlouhodobá nemoc. Například ve Spojeném království byla po dlouhé diskusi tato záležitost vyřešena novelizací zákona o zákazu diskriminace zdravotně postižených, který nyní stanoví, že osoby trpící rakovinou je třeba chránit proti diskriminaci. Evropský soudní dvůr bude muset rozhodnout, zda tentýž výklad platí pro směrnici o zákazu diskriminace. Kromě toho právní předpisy Evropské unie, konkrétně směrnice č. 89/391 EHS o zavedení opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, ukládají zaměstnavatelům povinnost přizpůsobit povahu práce stavu zaměstnance, což implicitně zahrnuje i chronicky a dlouhodobě nemocné pacienty. Vítám návrh vytvořit chartu na ochranu chronicky a dlouhodobě nemocných pacientů na pracovišti. Domnívám se však, že by takovouto chartu měli vypracovat sociální partneři ve spolupráci zejména s dotčenými orgány na vnitrostátní úrovni. Kromě legislativní nástrojů Komise podporuje spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím otevřené metody spolupráce v oblasti sociální ochrany. Investice pro zdraví jsou jedním z cílů nových strukturálních fondů pro období 2007–2013, a to zejména v konvergenčních regionech. Cílem je zvýšit počet zdravých roků v práci a umožnit aktivní účast co nejvíce lidí ve společnosti. Tento cíl se vztahuje jak na zdravotnickou infrastrukturu, tak na školení pracovníků ve zdravotnictví, což je téma, které zde bylo zmíněno. Mezi opatření v této oblasti by mohly patřit podpora zdraví, prevence nemoci, výměna poznatků a školení vysoce kvalifikovaných pracovníků. Vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, evropský sociální model je založen na solidaritě se slabšími občany, vůči nimž máme morální odpovědnost. Pacientky s rakovinou prsu jsou zranitelné a křehké, a to jak fyzicky, tak psychicky a vydávají se do boje proti této nemoci. Potřebují podporu, potřebují řádnou zdravotní péči, potřebují být chráněny před diskriminací, potřebují se znovu začlenit do pracovního života za těch nejlepších možných podmínek. Dámy a pánové, myslím si, že se v této věci na nás můžete spolehnout."@pl16
"Senhora Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, todos os presentes nesta Câmara têm consciência de que o cancro da mama constitui uma provação terrível para as pessoas que dele sofrem. Todos nós sabemos a provação que representa para as famílias das doentes e para aqueles que lhes são mais próximos. Trata-se de uma doença que pode alterar por completo a vida de uma pessoa. O tratamento é penoso e longo e impede, frequentemente, as doentes de trabalhar ou levar uma vida normal. O meu colega, o Senhor Comissário Kyprianou, acabou de falar das questões de saúde e prevenção relacionadas com o cancro da mama. Gostaria que a minha breve intervenção se concentrasse na reintegração das doentes com cancro da mama na vida laboral. O cancro da mama constitui uma perturbação grave da vida das pessoas. A vida muda de rumo, e as mulheres estão frequentemente mal preparadas para essa mudança, embora, na realidade, lidem, muitas vezes, melhor com a situação do que os seus familiares, amigos, colegas e empregadores. É frequente estes últimos não saberem que atitude assumir em relação às mulheres com cancro da mama. Não existe uma solução universal. Cada situação específica tem de ser tratada como tal. Há pouca informação ou orientação sobre como lidar com as doentes com cancro da mama, do ponto de vista jurídico, laboral, de saúde ou psicológico. A Comunidade deveria melhorar os mecanismos para ajudar doentes que sofrem de cancro da mama. A experiência revelou ser mais positivo para as mulheres com cancro da mama continuar a trabalhar, se o seu estado físico e psíquico o permitir, como é óbvio. É necessário introduzir um horário de trabalho especial e soluções adaptadas no que respeita às férias, por exemplo, permitindo o trabalho a partir da casa, para facilitar a vida das doentes quando estas não estão bem. Isso poderia contribuir igualmente para uma reintegração mais fácil e mais rápida das mesmas no ambiente de trabalho. O apoio aos empregadores e colegas pode desempenhar um papel decisivo ao longo do tratamento. Também deveria ser possível disponibilizar permanentemente ajuda psicológica, sendo desejável, para tal, lançar uma campanha pedagógica de sensibilização que vise os empregadores e os colegas de trabalho em geral. Tal como já disse, é importante criar condições para uma integração rápida e bem sucedida de mulheres com cancro da mama no mercado de trabalho. As condições de trabalho especialmente adaptadas que possam ser necessárias durante o tratamento talvez devam prolongar-se por mais algum tempo depois do mesmo, a fim de ajudar as doentes a reintegrar-se. Não se pode permitir que as doentes com cancro da mama sejam discriminadas no local de trabalho. A directiva europeia de Novembro de 2000 estabelece um quadro geral para a igualdade de tratamento no trabalho e proíbe a discriminação com base na deficiência. Continua por definir se o termo “deficiência” abrange uma doença prolongada. Por exemplo, no Reino Unido, a lei que proíbe a discriminação de deficientes foi revista, na sequência de debates prolongados sobre esta questão, proporcionando, agora, protecção contra a discriminação dos doentes de cancro. O Tribunal de Justiça Europeu terá de decidir se esta interpretação se aplica à directiva relativa à proibição da discriminação. A legislação da UE, concretamente, a Directiva 89/391/CEE relativa à aplicação de medidas destinadas a promover a melhoria da segurança e da saúde dos trabalhadores no trabalho, também afirma que os empregadores devem adaptar a natureza do trabalho ao estado de saúde dos trabalhadores, o que inclui, implicitamente, os trabalhadores que sofrem de doenças crónicas e prolongadas. Congratulo-me com a proposta de elaboração de uma carta para proteger aqueles que sofrem de doenças crónicas e prolongadas no local de trabalho. Penso, contudo, que os parceiros sociais deveriam elaborar esta carta em conjunto com os órgãos competentes a nível nacional. A Comissão, para além dos instrumentos legislativos, apoia a cooperação entre os Estados-Membros através do método aberto de coordenação no domínio da protecção social. Os investimentos na saúde constituem um dos objectivos dos novos Fundos Estruturais para o período 2007-2013, em particular, nas regiões de convergência. O objectivo consiste em aumentar o número de anos de vida activa saudável e permitir ao maior número possível de pessoas desempenharem um papel activo na sociedade. Este objectivo diz respeito tanto às infra-estruturas da saúde, como à formação dos trabalhadores no sector da saúde, uma questão que foi mencionada nesta Câmara. As medidas neste domínio poderiam incluir a promoção da saúde, a prevenção de doenças, o intercâmbio de conhecimentos e a formação de trabalhadores altamente qualificados. Senhoras e Senhores Deputados, o modelo social europeu baseia-se na solidariedade com os membros mais vulneráveis da sociedade, em relação aos quais temos uma responsabilidade moral. As doentes que sofrem de cancro da mama são vulneráveis e frágeis do ponto de vista físico e psicológico; além disso, têm de lutar efectivamente contra esta doença. Necessitam de ajuda, de cuidados de saúde adequados, de protecção contra a discriminação, de ser reintegradas na vida laboral, nas melhores condições possíveis. Senhoras e Senhores Deputados, penso que podem contar connosco nesta matéria."@pt17,17
"Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, každý z nás přítomných v tomto sále si uvědomuje, jak velkou zkouškou pro postiženou ženu je rakovina prsu. Každý z nás si uvědomuje, jak velkou zkouškou je to i pro jejich rodiny a pro jejich blízké. Toto onemocnění může život obrátit úplně naruby. Náročná a dlouhá léčba si vybírá na pacientkách svou daň a často jim brání, aby pracovaly nebo vedly normální život. Můj kolega komisař Kyprianou před chvílí mluvil ve spojitosti s rakovinou prsu o otázkách zdraví a prevence. Já bych se chtěl ve své krátké prezentaci zaměřit na reintegraci pacientek s rakovinou prsu do pracovního života. Rakovina prsu život lidí výrazně naruší. Život mění směr a pacientky jsou na takovouto změnu často špatně připraveny. I když se ve skutečnosti v mnoha případech s danou situací vyrovnávají lépe než jejich příbuzní, přátelé, kolegové nebo zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé často nevědí, jak se mají k pacientkám s rakovinou prsu chovat. Neexistují žádná univerzální řešení. Každou specifickou situaci je třeba řešit individuálně. K dispozici je také málo informací nebo návodů, jak s pacientkami s rakovinou prsu jednat, ať už z právního, pracovního, zdravotního nebo psychologického hlediska. Společnost by měla zlepšit mechanismy pro pomoc pacientkám s rakovinou prsu. Zkušenosti například ukazují, že pro pacientky s rakovinou prsu je lepší chodit dále do práce, samozřejmě za předpokladu, že jim to jejich fyzický nebo psychický stav dovolí, to znamená reakce při zavedení speciální úpravy pracovní doby, úpravy dovolené, například v kombinaci s prací z domova, tak aby se pacientkám toto bolestné období života ulehčilo. To by jim také mělo pomoci ve snadnější a rychlejší reintegraci na pracovišti. Podpora zaměstnavatelů a kolegů může mít v průběhu léčby zásadní význam. Po celou dobu by také měla být k dispozici psychologická pomoc a z toho vyplývá potřeba vyvinout osvětové, informační a vzdělávací kampaně zacílené na zaměstnavatele a na pracoviště obecně. Jak jsem již řekl, je důležité vytvořit podmínky pro rychlou a úspěšnou integraci pacientek s rakovinou prsu do trhu práce. Speciálně upravené pracovní podmínky, které budou případně potřebovat během léčby, budou možná potřebovat ještě nějakou dobu po jejím ukončení tak, aby se usnadnila jejich reintegrace. Pacientky s rakovinou prsu nesmějí být na pracovišti diskriminovány. Evropská směrnice z listopadu 2000 stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a zakazuje diskriminaci mimo jiné na základě zdravotního postižení. Zůstává otevřena otázka, zda pod pojem zdravotního postižení spadá také dlouhodobá nemoc. Například ve Spojeném království byla po dlouhé diskusi tato záležitost vyřešena novelizací zákona o zákazu diskriminace zdravotně postižených, který nyní stanoví, že osoby trpící rakovinou je třeba chránit proti diskriminaci. Evropský soudní dvůr bude muset rozhodnout, zda tentýž výklad platí pro směrnici o zákazu diskriminace. Kromě toho právní předpisy Evropské unie, konkrétně směrnice č. 89/391 EHS o zavedení opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, ukládají zaměstnavatelům povinnost přizpůsobit povahu práce stavu zaměstnance, což implicitně zahrnuje i chronicky a dlouhodobě nemocné pacienty. Vítám návrh vytvořit chartu na ochranu chronicky a dlouhodobě nemocných pacientů na pracovišti. Domnívám se však, že by takovouto chartu měli vypracovat sociální partneři ve spolupráci zejména s dotčenými orgány na vnitrostátní úrovni. Kromě legislativní nástrojů Komise podporuje spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím otevřené metody spolupráce v oblasti sociální ochrany. Investice pro zdraví jsou jedním z cílů nových strukturálních fondů pro období 2007–2013, a to zejména v konvergenčních regionech. Cílem je zvýšit počet zdravých roků v práci a umožnit aktivní účast co nejvíce lidí ve společnosti. Tento cíl se vztahuje jak na zdravotnickou infrastrukturu, tak na školení pracovníků ve zdravotnictví, což je téma, které zde bylo zmíněno. Mezi opatření v této oblasti by mohly patřit podpora zdraví, prevence nemoci, výměna poznatků a školení vysoce kvalifikovaných pracovníků. Vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, evropský sociální model je založen na solidaritě se slabšími občany, vůči nimž máme morální odpovědnost. Pacientky s rakovinou prsu jsou zranitelné a křehké, a to jak fyzicky, tak psychicky a vydávají se do boje proti této nemoci. Potřebují podporu, potřebují řádnou zdravotní péči, potřebují být chráněny před diskriminací, potřebují se znovu začlenit do pracovního života za těch nejlepších možných podmínek. Dámy a pánové, myslím si, že se v této věci na nás můžete spolehnout."@sk18
"Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, každý z nás přítomných v tomto sále si uvědomuje, jak velkou zkouškou pro postiženou ženu je rakovina prsu. Každý z nás si uvědomuje, jak velkou zkouškou je to i pro jejich rodiny a pro jejich blízké. Toto onemocnění může život obrátit úplně naruby. Náročná a dlouhá léčba si vybírá na pacientkách svou daň a často jim brání, aby pracovaly nebo vedly normální život. Můj kolega komisař Kyprianou před chvílí mluvil ve spojitosti s rakovinou prsu o otázkách zdraví a prevence. Já bych se chtěl ve své krátké prezentaci zaměřit na reintegraci pacientek s rakovinou prsu do pracovního života. Rakovina prsu život lidí výrazně naruší. Život mění směr a pacientky jsou na takovouto změnu často špatně připraveny. I když se ve skutečnosti v mnoha případech s danou situací vyrovnávají lépe než jejich příbuzní, přátelé, kolegové nebo zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé často nevědí, jak se mají k pacientkám s rakovinou prsu chovat. Neexistují žádná univerzální řešení. Každou specifickou situaci je třeba řešit individuálně. K dispozici je také málo informací nebo návodů, jak s pacientkami s rakovinou prsu jednat, ať už z právního, pracovního, zdravotního nebo psychologického hlediska. Společnost by měla zlepšit mechanismy pro pomoc pacientkám s rakovinou prsu. Zkušenosti například ukazují, že pro pacientky s rakovinou prsu je lepší chodit dále do práce, samozřejmě za předpokladu, že jim to jejich fyzický nebo psychický stav dovolí, to znamená reakce při zavedení speciální úpravy pracovní doby, úpravy dovolené, například v kombinaci s prací z domova, tak aby se pacientkám toto bolestné období života ulehčilo. To by jim také mělo pomoci ve snadnější a rychlejší reintegraci na pracovišti. Podpora zaměstnavatelů a kolegů může mít v průběhu léčby zásadní význam. Po celou dobu by také měla být k dispozici psychologická pomoc a z toho vyplývá potřeba vyvinout osvětové, informační a vzdělávací kampaně zacílené na zaměstnavatele a na pracoviště obecně. Jak jsem již řekl, je důležité vytvořit podmínky pro rychlou a úspěšnou integraci pacientek s rakovinou prsu do trhu práce. Speciálně upravené pracovní podmínky, které budou případně potřebovat během léčby, budou možná potřebovat ještě nějakou dobu po jejím ukončení tak, aby se usnadnila jejich reintegrace. Pacientky s rakovinou prsu nesmějí být na pracovišti diskriminovány. Evropská směrnice z listopadu 2000 stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a zakazuje diskriminaci mimo jiné na základě zdravotního postižení. Zůstává otevřena otázka, zda pod pojem zdravotního postižení spadá také dlouhodobá nemoc. Například ve Spojeném království byla po dlouhé diskusi tato záležitost vyřešena novelizací zákona o zákazu diskriminace zdravotně postižených, který nyní stanoví, že osoby trpící rakovinou je třeba chránit proti diskriminaci. Evropský soudní dvůr bude muset rozhodnout, zda tentýž výklad platí pro směrnici o zákazu diskriminace. Kromě toho právní předpisy Evropské unie, konkrétně směrnice č. 89/391 EHS o zavedení opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků, ukládají zaměstnavatelům povinnost přizpůsobit povahu práce stavu zaměstnance, což implicitně zahrnuje i chronicky a dlouhodobě nemocné pacienty. Vítám návrh vytvořit chartu na ochranu chronicky a dlouhodobě nemocných pacientů na pracovišti. Domnívám se však, že by takovouto chartu měli vypracovat sociální partneři ve spolupráci zejména s dotčenými orgány na vnitrostátní úrovni. Kromě legislativní nástrojů Komise podporuje spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím otevřené metody spolupráce v oblasti sociální ochrany. Investice pro zdraví jsou jedním z cílů nových strukturálních fondů pro období 2007–2013, a to zejména v konvergenčních regionech. Cílem je zvýšit počet zdravých roků v práci a umožnit aktivní účast co nejvíce lidí ve společnosti. Tento cíl se vztahuje jak na zdravotnickou infrastrukturu, tak na školení pracovníků ve zdravotnictví, což je téma, které zde bylo zmíněno. Mezi opatření v této oblasti by mohly patřit podpora zdraví, prevence nemoci, výměna poznatků a školení vysoce kvalifikovaných pracovníků. Vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, evropský sociální model je založen na solidaritě se slabšími občany, vůči nimž máme morální odpovědnost. Pacientky s rakovinou prsu jsou zranitelné a křehké, a to jak fyzicky, tak psychicky a vydávají se do boje proti této nemoci. Potřebují podporu, potřebují řádnou zdravotní péči, potřebují být chráněny před diskriminací, potřebují se znovu začlenit do pracovního života za těch nejlepších možných podmínek. Dámy a pánové, myslím si, že se v této věci na nás můžete spolehnout."@sl19
". Fru talman, mina damer och herrar! Alla som närvarar i kammaren är medvetna om att bröstcancer är en fruktansvärd prövning för de lidande. Vi är alla medvetna om vilken prövning det är för deras familjer och för deras närmaste. Det är en sjukdom som vänder upp och ned på en persons liv. Behandlingen är krävande och utdragen, och hindrar ofta den lidande från att arbeta eller leva ett normalt liv. Min kollega Marcos Kyprianou talade nyss om hälsofrågor och förebyggande i samband med bröstcancer. I mitt korta anförande skulle jag vilja inrikta mig på återintegrering av bröstcancerpatienter i arbetslivet. Bröstcancer är en svår störning i människors liv. Livet ändrar riktning, och kvinnor är ofta dåligt förberedda på en sådan förändring, även om de i själva verket ofta klarar av situationen bättre än sina släktingar, vänner, kolleger och arbetsgivare. De senare vet ofta inte hur de ska bete sig mot kvinnor med bröstcancer. Det finns inget allmängiltigt svar. Varje enskild situation måste bedömas från fall till fall. Det finns inte mycket information och vägledning att få när det gäller hur man ska ta itu med de som drabbas av bröstcancer från rättslig, arbetsmässig, hälsorelaterad och psykologisk synpunkt. Gemenskapen borde förbättra mekanismerna för att hjälpa bröstcancerpatienter. Försök har visat att det är bättre för kvinnor med bröstcancer att fortsätta arbeta, förutsatt att deras fysiska och mentala hälsa tillåter det naturligtvis. För att förbättra patienternas liv medan de mår dåligt måste det införas särskild arbetstid och anpassade semesterarrangemang, till exempel att delvis arbeta hemifrån. Detta skulle också hjälpa dem att lättare och snabbare återintegreras i arbetsmiljön. Stöd till arbetsgivare och kolleger skulle kunna spela en avgörande roll under behandlingen. Även psykologiskt stöd borde ständigt finnas tillgängligt, och i detta syfte borde en utbildningsinriktad medvetenhetshöjande kampanj inledas, med arbetsgivare och arbetsplatsen i allmänhet som målgrupp. Som jag tidigare sa är det viktigt att skapa villkor som gör att kvinnor med bröstcancer snabbt och framgångsrikt kan återintegreras på arbetsmarknaden. De särskilt anpassade arbetsvillkor som kan behövas under behandlingen skulle kanske kunna förlängas fram till en tid efter behandlingen, för att hjälpa patienten att återintegreras. Bröstcancerpatienter får inte diskrimineras på arbetsplatsen. I EG-direktivet från november 2000 föreskrivs en allmän ram för likabehandling av anställda med förbud mot diskriminering på grundval av funktionshinder. Frågan som kvarstår är huruvida långsiktig sjukdom faller under rubriken funktionshinder. I Storbritannien har till exempel den lag som förbjuder diskriminering av funktionshindrade uppdaterats, efter långdragna diskussioner, och nu ger den skydd mot diskriminering av cancerdrabbade. Europeiska gemenskapernas domstol måste besluta huruvida denna tolkning är tillämplig för det direktiv som förbjuder diskriminering. I EU:s lagstiftning, särskilt direktiv 89/391/EEG om åtgärder för att främja förbättringar av arbetstagarnas säkerhet och hälsa i arbetet, uppges det också att arbetsgivare måste anpassa arbetsuppgifterna till arbetstagarens hälsotillstånd, något som uttryckligen omfattar dem med kroniska eller långvariga sjukdomar. Jag välkomnar förslaget att utarbeta en stadga för att skydda de som lider av kroniska eller långvariga sjukdomar på arbetsplatsen. Jag anser dock att arbetsmarknadsparterna borde utveckla en sådan stadga i samverkan med de behöriga organen på nationell nivå. Bortsett från rättsliga instrument stöder kommissionen samarbete mellan medlemsstaterna genom den öppna samordningsmetoden på området socialt skydd. Investering i hälsa är ett av målen i de nya strukturfonderna för perioden 2007–2013, i synnerhet i konvergensregionerna. Målet är att öka antalet friska arbetsår och göra det möjligt för så många som möjligt att så snart som möjligt spela en aktiv roll i samhället. Detta mål hör samman med både hälsovårdsstruktur och med fortbildning av hälso- och sjukvårdspersonal, en fråga som har nämnts här i kammaren. Åtgärderna på detta område kan inbegripa både stöd i hälsofrågor, förebyggande av sjukdomar, att dela kunskap och utbilda högt kvalificerad arbetskraft. Den europeiska sociala modellen grundar sig på solidaritet med de mest sårbara samhällsmedlemmarna, mot vilka vi har ett moraliskt ansvar. De som lider av bröstcancer är fysiskt och psykiskt sårbara och bräckliga, dessutom måste de faktiskt kämpa mot denna sjukdom. De behöver stöd, de behöver ordentlig hälso- och sjukvård, de behöver skydd mot diskriminering, de måste återintegreras i arbetslivet under bästa möjliga förhållanden. Ärade ledamöter! Jag anser att ni kan lita på oss i denna fråga."@sv21
lpv:unclassifiedMetadata
"(Potlesk)"5,19,15,1,18,14,16,11,13
"Vladimír Špidla,"5,19,15,1,18,14,16,11,13
"člen Komise"5,19,15,1,18,14,16,11,13

Named graphs describing this resource:

1http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Czech.ttl.gz
2http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Danish.ttl.gz
3http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Dutch.ttl.gz
4http://purl.org/linkedpolitics/rdf/English.ttl.gz
5http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Estonian.ttl.gz
6http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Events_and_structure.ttl.gz
7http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Finnish.ttl.gz
8http://purl.org/linkedpolitics/rdf/French.ttl.gz
9http://purl.org/linkedpolitics/rdf/German.ttl.gz
10http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Greek.ttl.gz
11http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Hungarian.ttl.gz
12http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Italian.ttl.gz
13http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Latvian.ttl.gz
14http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Lithuanian.ttl.gz
15http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Maltese.ttl.gz
16http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Polish.ttl.gz
17http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Portuguese.ttl.gz
18http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Slovak.ttl.gz
19http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Slovenian.ttl.gz
20http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Spanish.ttl.gz
21http://purl.org/linkedpolitics/rdf/Swedish.ttl.gz

The resource appears as object in 2 triples

Context graph