Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2006-05-16-Speech-2-274"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2006-05-16"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Infotund (küsimused Euroopa Komisjonile)⁶
dcterms:Language	"cs"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20060516.36.2-274"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2006-05-16-Speech-2-275⁶
lpv:speaker	lp:Vladimír Špidla⁶
lpv:spoken text	"Vážená paní poslankyně, nepochybně je Váš názor v naprostém souladu s názorem Komise, který byl vyjádřen i v příslušných komunikacích. Naše cesta vede k deinstitucionalizaci, tzn. k přenesení co největší míry péče na úroveň obcí, Společenství a samozřejmě i rodin. Myslím si, že v této situaci musíme také velmi přemýšlet nad tím, jakou podporu poskytneme rodinným příslušníkům nebo lidem, kteří třeba nejsou přímými rodinnými příslušníky, ale přesto převzali péči o někoho jiného. Když o tom běžně uvažujeme, uvažujeme o podpoře finanční, ale podle mého názoru je třeba poskytnout i jistou formu kvalifikace, protože nepochybně je pro rodiny, které musí převzít takovouto odpovědnost, velmi důležité, když znají základní ošetřovatelské metody, základní principy, kterými se postupuje, stejně tak meze, které tato péče může přinést. To jsou naprosto nesnesitelná etická muka, když máte pocit, že ještě můžete jít o krok dál, a reálně to už možné není, čili usnadnit i z tohoto hlediska péči těm, kteří pomáhají. V podstatě to je jádro strategie Komise: přejít od institucí, které jsou často nehumánní, které často mají restriktivní kulturu, které nejsou ve své struktuře schopny akceptovat individualitu a kvalitu života těch jednotlivých lidí, kteří jsou s nimi v kontaktu, směrem k obcím, k přirozeným společenstvím a samozřejmě rodinám v širším slova smyslu."@cs¹
lpv:translated text	"Hr. formand, fru Lynne, Deres holdning er tydeligvis helt i overensstemmelse med Kommissionens holdning, som den kommer til udtryk i de relevante meddelelser. For os begge er vejen frem afinstitutionalisering, dvs. så vidt muligt at overføre pleje til lokale myndigheder, lokalsamfundet og selvfølgelig familier. Jeg mener, at vi i denne situation nøje skal overveje, hvordan man kan støtte familiemedlemmer eller de mennesker, som, selv om de ikke selv direkte er familiemedlemmer, alligevel har overtaget plejen af en anden person. Når vi normalt tænker på disse ting, tænker vi på økonomisk støtte, men efter min mening er det også nødvendigt at stille en form for kvalifikation til rådighed, da det for familier, som skal påtage sig et sådant ansvar, er meget vigtigt at vide noget om grundlæggende plejemetoder og de grundlæggende principper herfor samt om grænserne ved en sådan pleje. Det er en ulidelig moralsk pine at tro, at man kan komme et skridt videre, når det i virkeligheden ikke længere er muligt. I den forbindelse kan vi lette byrden for dem, der yder hjælp. Det er i hovedtræk Kommissionens primære strategi, nemlig at bevæge sig væk fra institutioner, som ofte er umenneskelige, ofte har en begrænsende kultur, og som på grund af deres struktur ofte ikke er i stand til at acceptere individet og livskvaliteten for de mennesker, der kommer i kontakt med dem, og bevæge sig i retning af lokale myndigheder, naturlige lokalsamfund og selvfølgelig familier i ordets brede betydning."@da² ". Frau Lynne, Ihre Meinung deckt sich ohne Frage voll und ganz mit der der Kommission, wie sie in den entsprechenden Mitteilungen formuliert ist. Für uns beide liegt der Weg nach vorn in der Deinstitutionalisierung oder anders ausgedrückt darin, die Fürsorge möglichst auf lokale Stellen, die Gemeinschaft und natürlich die Familien zu übertragen. Meiner Meinung nach müssen wir in dieser Situation auch ganz genau erwägen, welche Art von Unterstützung wir Familienmitgliedern oder Personen bieten, die zwar der Familie nicht direkt angehören, aber dennoch die Betreuung einer anderen Person übernommen haben. Wenn wir diese Dinge in der üblichen Weise prüfen, denken wir an finanzielle Unterstützung. Meiner Ansicht nach müssen wir jedoch auch eine Art von Qualifizierung anbieten, denn für Familien, die eine solche Verantwortung übernehmen müssen, ist es sehr wichtig, etwas über die Grundpflege und die zu befolgenden Grundsätze sowie über die Grenzen, die einer solchen Betreuung gesetzt sein können, Bescheid zu wissen. Ethisch ist es eine unerträgliche Qual, das Gefühl zu haben, man könne noch einen Schritt weiter gehen, wenn es in Wirklichkeit nicht mehr möglich ist. In dieser Hinsicht können wir also jenen, die Hilfe leisten, eine Last abnehmen. Im Wesentlichen sieht die Kernstrategie der Kommission wie folgt aus: weg von Institutionen, die oft menschenunwürdig sind, die nicht selten eine restriktive Kultur haben und die häufig strukturell nicht in der Lage sind, die Individualität und Qualität des Lebens der Menschen zu akzeptieren, die mit ihnen in Kontakt kommen, und hin zu lokalen Stellen, zu natürlichen Gemeinschaften und selbstverständlich zu den Familien, im weiteren Sinne des Wortes."@de⁹ ". Κυρία Lynne, η γνώμη σας συμπίπτει απολύτως με τη γνώμη της Επιτροπής, όπως αυτή εκφράστηκε στις σχετικές ανακοινώσεις. Και για τους δύο μας, ο δρόμος προς τα εμπρός περνά μέσα από την αποασυλοποίηση, με άλλα λόγια, την εκχώρηση της μέριμνας στον μέγιστο δυνατό βαθμό στις τοπικές αρχές, στις κοινότητες και βέβαια στις οικογένειες. Πιστεύω ότι σε αυτή την κατάσταση πρέπει επίσης να εξετάσουμε πολύ προσεχτικά τι είδους στήριξη να παράσχουμε στα μέλη των οικογενειών ή σε άτομα που, μολονότι δεν είναι άμεσα μέλη της οικογένειας, έχουν εντούτοις αναλάβει τη φροντίδα ενός άλλου ατόμου. Όταν εξετάζουμε αυτά τα πράγματα με συνηθισμένη ματιά, σκεφτόμαστε τη χρηματοδοτική στήριξη, κατά τη γνώμη μου όμως είναι επίσης σημαντικό να παράσχουμε κάποιου είδους κατάρτιση, δεδομένου ότι για τις οικογένειες που υποχρεούνται να αναλάβουν ανάλογη ευθύνη είναι πολύ σημαντικό να γνωρίζουν κάτι για βασικές νοσηλευτικές μεθόδους και για τις βασικές αρχές που πρέπει να ακολουθούνται, καθώς και για τα όρια που επιβάλλει η ανάλογη περίθαλψη. Πρόκειται για αβάσταχτη μορφή ηθικού βασάνου να έχει κάποιος το αίσθημα ότι μπορεί να προχωρήσει ένα βήμα παραπέρα, όταν στην πράξη δεν είναι πλέον δυνατόν, υπ’ αυτή λοιπόν την έννοια μπορούμε να ελαφρύνουμε το φορτίο αυτών που παρέχουν βοήθεια. Κατ’ ουσία, αυτή είναι η κεντρική στρατηγική της Επιτροπής: απομάκρυνση από ιδρύματα που συχνά είναι απάνθρωπα, που συχνά έχουν περιοριστική κουλτούρα και που συχνά αδυνατούν δομικά να αποδεχθούν την ατομικότητα και την ποιότητα ζωής των ατόμων που έρχονται σε επαφή μαζί τους, και στροφή προς τις τοπικές αρχές, τις φυσικές κοινότητες και βεβαίως τις οικογένειες, με την ευρύτερη έννοια του όρου."@el¹⁰ ". Mrs Lynne, your opinion is clearly in complete agreement with the opinion of the Commission, as expressed in the relevant communications. For both of us, the way forward is de-institutionalisation, in other words transferring care as much as possible to local authorities, the community and of course families. I feel that in this situation we must also consider very carefully what sort of support to provide to family members or to the people who, although not direct family members themselves, have nonetheless taken over the care of another person. When we consider these things in an ordinary way, we think of financial support, but in my view it is also necessary to provide some form of qualification, since for families that have to assume such a responsibility it is very important to know something about basic nursing methods, and the basic principles that are to be followed, as well as the limits that such care can impose. It is an unbearable form of ethical torment to have the feeling that you can still go one step further when in reality it is no longer possible, so in this respect we can ease the burden on those that are providing help. In essence this is the Commission’s core strategy: a move away from institutions that are often inhumane, that often have a restrictive culture and that are often structurally incapable of accepting the individuality and quality of life of the people who come into contact with them, and in the direction of local authorities, natural communities and of course families, in the broader sense of the word."@en⁴ ". Señora Lynne, su opinión concuerda clara y completamente con la de la Comisión, expresada en las comunicaciones relevantes. Tanto para usted como para nosotros, lo correcto es desinstitucionalizar, en otras palabras, transferir el cuidado al máximo posible a las autoridades locales, a la comunidad y, por supuesto, a las familias. Me parece que en esta situación también debemos estudiar con detenimiento qué tipo de apoyo prestamos a los miembros de la familia o a las personas que, aun sin ser miembros directos de la familia, han asumido, sin embargo, el cuidado de otra persona. Cuando examinamos las cosas de forma normal, pensamos en ayuda económica, pero en mi opinión también es necesario proporcionar cierta forma de cualificación, porque para las familias que han de asumir dicha responsabilidad es muy importante tener conocimientos básicos de métodos de enfermería y los principios básicos que deben seguirse, así como las limitaciones que un cuidado así puede suponer. Es una forma insoportable de tormento ético sentir que aún se puede seguir más cuando, en realidad, ya no resulta posible, por lo que a este respecto podemos aliviar la carga de quienes prestan ayuda. Básicamente, esta es la estrategia central de la Comisión: un alejamiento de las instituciones que a menudo son inhumanas, que a menudo tienen una cultura restrictiva y que a menudo son estructuralmente incapaces de aceptar la individualidad y la calidad de vida de las personas que entran en contacto con ellas, y un acercamiento a las autoridades locales, las comunidades naturales y, por supuesto, las familias, en el sentido más amplio de la palabra."@es²⁰ "Vážená paní poslankyně, nepochybně je Váš názor v naprostém souladu s názorem Komise, který byl vyjádřen i v příslušných komunikacích. Naše cesta vede k deinstitucionalizaci, tzn. k přenesení co největší míry péče na úroveň obcí, Společenství a samozřejmě i rodin. Myslím si, že v této situaci musíme také velmi přemýšlet nad tím, jakou podporu poskytneme rodinným příslušníkům nebo lidem, kteří třeba nejsou přímými rodinnými příslušníky, ale přesto převzali péči o někoho jiného. Když o tom běžně uvažujeme, uvažujeme o podpoře finanční, ale podle mého názoru je třeba poskytnout i jistou formu kvalifikace, protože nepochybně je pro rodiny, které musí převzít takovouto odpovědnost, velmi důležité, když znají základní ošetřovatelské metody, základní principy, kterými se postupuje, stejně tak meze, které tato péče může přinést. To jsou naprosto nesnesitelná etická muka, když máte pocit, že ještě můžete jít o krok dál, a reálně to už možné není, čili usnadnit i z tohoto hlediska péči těm, kteří pomáhají. V podstatě to je jádro strategie Komise: přejít od institucí, které jsou často nehumánní, které často mají restriktivní kulturu, které nejsou ve své struktuře schopny akceptovat individualitu a kvalitu života těch jednotlivých lidí, kteří jsou s nimi v kontaktu, směrem k obcím, k přirozeným společenstvím a samozřejmě rodinám v širším slova smyslu."@et⁵ "Hyvä jäsen Lynne, mielipiteenne on selvästikin täysin yhdenmukainen asiasta annettuihin tiedonantoihin sisältyvän komission kannan kanssa. Meidän molempien mielestä ainoa tie eteenpäin on vähentää laitoshoitoa, toisin sanoen siirtää hoitovastuuta mahdollisimman paljon paikallisviranomaisille, yhteisölle ja tietenkin perheille. Mielestäni tässä tilanteessa on myös erittäin tarkkaan harkittava, millaista tukea annetaan perheenjäsenille tai niille ihmisille, jotka eivät ole perheenjäseniä mutta jotka ovat kuitenkin ottaneet vastuulleen toisen ihmisen hoitamisen. Kun näitä asioita tarkastellaan, ajatellaan yleensä taloudellista tukea, mutta mielestäni on tärkeää tarjota myös jonkinlaista koulutusta, sillä näin suuren vastuun kantavien perheiden on hyvin tärkeää hallita hoitamista koskevat perustiedot ja noudatettavat perusperiaatteet sekä hoidosta johtuvat mahdolliset rajoitukset. On eettisesti hyvin piinallista tuntea, että voisi tehdä vielä jotain enemmän, vaikkei se todellisuudessa enää olisikaan mahdollista. Tässä suhteessa voimme keventää hoitajien taakkaa. Tämä on komission ydinstrategia: siirrytään pois laitoshoidosta, joka on usein epäinhimillistä, ja laitoksista, joissa noudatetaan pakkokulttuuria ja jotka eivät rakenteensa vuoksi useinkaan voi tukea laitoshoitoon joutuvien ihmisten yksilöllisyyttä ja elämänlaatua, ja siirrytään kohti paikallisviranomaisia, luonnollisia yhteisöjä ja perheitä sanan laajemmassa merkityksessä."@fi⁷ ". Madame Lynne, votre avis concorde parfaitement avec celui de la Commission, qu’elle a exprimé dans les communications pertinentes. Pour nous deux, la voie à suivre est la désinstitutionnalisation, en d’autres termes le transfert des soins vers les autorités locales, la communauté et bien entendu les familles autant que possible. J’estime que dans cette situation nous devons également réfléchir très attentivement au type d’aide à apporter aux membres de la famille ou aux personnes qui, si elles ne sont pas des membres directs de la famille, prennent soin d’une tierce personne. Lorsque l’on envisage ce type d’aide d’ordinaire, on pense à une aide financière, mais, à mon sens, il faut également fournir une certaine forme de qualification, car pour les familles qui assument une telle responsabilité, il importe grandement d’avoir des connaissances sur les méthodes de soins de base, sur les principes de base à suivre, ainsi que sur les limites que ce type de soins est susceptible d’imposer. Du point de vue éthique, c’est un supplice insupportable de penser qu’on peut aller encore un peu plus loin alors qu’en réalité il n’en est rien; à cet égard, nous pouvons donc soulager le fardeau de ceux qui apportent de l’aide. C’est essentiellement la stratégie de base de la Commission: se départir des institutions, qui sont souvent inhumaines et recourent souvent à une culture d’entrave et dont la structure souvent ne permet pas de garantir l’individualité et la qualité de vie des personnes qui entrent en contact avec elles, pour se tourner vers les autorités locales, les communautés d’origine et, bien entendu, les familles au sens large."@fr⁸ "Vážená paní poslankyně, nepochybně je Váš názor v naprostém souladu s názorem Komise, který byl vyjádřen i v příslušných komunikacích. Naše cesta vede k deinstitucionalizaci, tzn. k přenesení co největší míry péče na úroveň obcí, Společenství a samozřejmě i rodin. Myslím si, že v této situaci musíme také velmi přemýšlet nad tím, jakou podporu poskytneme rodinným příslušníkům nebo lidem, kteří třeba nejsou přímými rodinnými příslušníky, ale přesto převzali péči o někoho jiného. Když o tom běžně uvažujeme, uvažujeme o podpoře finanční, ale podle mého názoru je třeba poskytnout i jistou formu kvalifikace, protože nepochybně je pro rodiny, které musí převzít takovouto odpovědnost, velmi důležité, když znají základní ošetřovatelské metody, základní principy, kterými se postupuje, stejně tak meze, které tato péče může přinést. To jsou naprosto nesnesitelná etická muka, když máte pocit, že ještě můžete jít o krok dál, a reálně to už možné není, čili usnadnit i z tohoto hlediska péči těm, kteří pomáhají. V podstatě to je jádro strategie Komise: přejít od institucí, které jsou často nehumánní, které často mají restriktivní kulturu, které nejsou ve své struktuře schopny akceptovat individualitu a kvalitu života těch jednotlivých lidí, kteří jsou s nimi v kontaktu, směrem k obcím, k přirozeným společenstvím a samozřejmě rodinám v širším slova smyslu."@hu¹¹ "Onorevole Lynne, è chiaro che la sua opinione coincide con quella che la Commissione ha espresso nelle comunicazioni in materia. Sia per lei che per noi, la via da seguire è quella della deistituzionalizzazione, in altre parole trasferire il più possibile l’assistenza alle autorità locali, alla comunità e naturalmente alle famiglie. Credo che, in una situazione come questa, dobbiamo anche considerare con molta attenzione quale tipo di sostegno fornire ai componenti della famiglia o a coloro che, pur non facendo direttamente parte della famiglia, nondimeno si sono assunti il compito di prendersi cura di un’altra persona. Se consideriamo queste cose nel modo consueto, pensiamo al sostegno finanziario, ma a mio avviso è necessario offrire anche una qualche sorta di qualificazione perché, per le famiglie che devono assumersi una simile responsabilità, è molto importante apprendere qualche nozione basilare sui metodi di assistenza, sui principi basilari da seguire e sui limiti che questo genere di assistenza può imporre. Avere la sensazione di potere fare ancora un passo avanti quando in realtà ciò non è più possibile è una forma insopportabile di tortura etica; perciò, nel caso in questione, possiamo alleggerire l’onere che grava su coloro che forniscono aiuto. Questo, in sostanza, è il nocciolo della strategia della Commissione: allontanarsi dagli istituti – che sono spesso inumani, hanno spesso una cultura costrittiva e sono spesso strutturalmente incapaci di accettare l’individualità e la qualità della vita delle persone che entrano in contatto con loro – e avvicinarsi alle autorità locali, alle comunità naturali e naturalmente alle famiglie, intese nel senso più ampio della parola."@it¹² "Vážená paní poslankyně, nepochybně je Váš názor v naprostém souladu s názorem Komise, který byl vyjádřen i v příslušných komunikacích. Naše cesta vede k deinstitucionalizaci, tzn. k přenesení co největší míry péče na úroveň obcí, Společenství a samozřejmě i rodin. Myslím si, že v této situaci musíme také velmi přemýšlet nad tím, jakou podporu poskytneme rodinným příslušníkům nebo lidem, kteří třeba nejsou přímými rodinnými příslušníky, ale přesto převzali péči o někoho jiného. Když o tom běžně uvažujeme, uvažujeme o podpoře finanční, ale podle mého názoru je třeba poskytnout i jistou formu kvalifikace, protože nepochybně je pro rodiny, které musí převzít takovouto odpovědnost, velmi důležité, když znají základní ošetřovatelské metody, základní principy, kterými se postupuje, stejně tak meze, které tato péče může přinést. To jsou naprosto nesnesitelná etická muka, když máte pocit, že ještě můžete jít o krok dál, a reálně to už možné není, čili usnadnit i z tohoto hlediska péči těm, kteří pomáhají. V podstatě to je jádro strategie Komise: přejít od institucí, které jsou často nehumánní, které často mají restriktivní kulturu, které nejsou ve své struktuře schopny akceptovat individualitu a kvalitu života těch jednotlivých lidí, kteří jsou s nimi v kontaktu, směrem k obcím, k přirozeným společenstvím a samozřejmě rodinám v širším slova smyslu."@lt¹⁴ "Vážená paní poslankyně, nepochybně je Váš názor v naprostém souladu s názorem Komise, který byl vyjádřen i v příslušných komunikacích. Naše cesta vede k deinstitucionalizaci, tzn. k přenesení co největší míry péče na úroveň obcí, Společenství a samozřejmě i rodin. Myslím si, že v této situaci musíme také velmi přemýšlet nad tím, jakou podporu poskytneme rodinným příslušníkům nebo lidem, kteří třeba nejsou přímými rodinnými příslušníky, ale přesto převzali péči o někoho jiného. Když o tom běžně uvažujeme, uvažujeme o podpoře finanční, ale podle mého názoru je třeba poskytnout i jistou formu kvalifikace, protože nepochybně je pro rodiny, které musí převzít takovouto odpovědnost, velmi důležité, když znají základní ošetřovatelské metody, základní principy, kterými se postupuje, stejně tak meze, které tato péče může přinést. To jsou naprosto nesnesitelná etická muka, když máte pocit, že ještě můžete jít o krok dál, a reálně to už možné není, čili usnadnit i z tohoto hlediska péči těm, kteří pomáhají. V podstatě to je jádro strategie Komise: přejít od institucí, které jsou často nehumánní, které často mají restriktivní kulturu, které nejsou ve své struktuře schopny akceptovat individualitu a kvalitu života těch jednotlivých lidí, kteří jsou s nimi v kontaktu, směrem k obcím, k přirozeným společenstvím a samozřejmě rodinám v širším slova smyslu."@lv¹³ "Vážená paní poslankyně, nepochybně je Váš názor v naprostém souladu s názorem Komise, který byl vyjádřen i v příslušných komunikacích. Naše cesta vede k deinstitucionalizaci, tzn. k přenesení co největší míry péče na úroveň obcí, Společenství a samozřejmě i rodin. Myslím si, že v této situaci musíme také velmi přemýšlet nad tím, jakou podporu poskytneme rodinným příslušníkům nebo lidem, kteří třeba nejsou přímými rodinnými příslušníky, ale přesto převzali péči o někoho jiného. Když o tom běžně uvažujeme, uvažujeme o podpoře finanční, ale podle mého názoru je třeba poskytnout i jistou formu kvalifikace, protože nepochybně je pro rodiny, které musí převzít takovouto odpovědnost, velmi důležité, když znají základní ošetřovatelské metody, základní principy, kterými se postupuje, stejně tak meze, které tato péče může přinést. To jsou naprosto nesnesitelná etická muka, když máte pocit, že ještě můžete jít o krok dál, a reálně to už možné není, čili usnadnit i z tohoto hlediska péči těm, kteří pomáhají. V podstatě to je jádro strategie Komise: přejít od institucí, které jsou často nehumánní, které často mají restriktivní kulturu, které nejsou ve své struktuře schopny akceptovat individualitu a kvalitu života těch jednotlivých lidí, kteří jsou s nimi v kontaktu, směrem k obcím, k přirozeným společenstvím a samozřejmě rodinám v širším slova smyslu."@mt¹⁵ ". Mevrouw Lynne, uw standpunt komt duidelijk volkomen overeen met het standpunt van de Commissie zoals dat in de desbetreffende mededelingen is geformuleerd. Allebei zijn wij van mening dat deïnstitutionalisering de weg is die wij moeten gaan, met andere woorden, dat de zorg zoveel mogelijk moet worden overgedragen aan plaatselijke overheden, de gemeenschap en natuurlijk familie. Ik vind dat we in deze situatie ook heel zorgvuldig moeten nadenken over het soort steun dat gegeven moet worden aan familieleden of aan de mensen die zelf weliswaar niet rechtstreeks familie zijn, maar toch de zorg voor een ander op zich hebben genomen. Gewoonlijk denken we aan financiële steun als we het over deze dingen hebben, maar mijns inziens is het ook noodzakelijk een of andere vorm van kwalificering te bieden. Het is immers van belang dat familieleden die een zo grote verantwoordelijkheid op zich moeten nemen iets afweten van de eerste beginselen van verzorging en van de basisprincipes die in acht moeten worden genomen. Ze moeten ook weten welke beperkingen dit soort zorg met zich meebrengt. Het is een ondraaglijke ethische kwelling het gevoel te hebben dat je nog een stapje verder kunt gaan, terwijl dat in werkelijkheid niet langer mogelijk is, dus in dit opzicht kunnen we de last verlichten van hen die hulp bieden. In wezen is dit de kernstrategie van de Commissie: een ontwikkeling die wegvoert van instellingen die vaak onmenselijk zijn, waar vaak een restrictieve cultuur heerst en die vaak structureel niet in staat zijn de individualiteit en de levenskwaliteit te accepteren van de mensen die met hen in contact komen, en in de richting gaat van plaatselijke overheden, natuurlijke gemeenschappen en uiteraard familie, in de bredere zin van het woord."@nl³ "Vážená paní poslankyně, nepochybně je Váš názor v naprostém souladu s názorem Komise, který byl vyjádřen i v příslušných komunikacích. Naše cesta vede k deinstitucionalizaci, tzn. k přenesení co největší míry péče na úroveň obcí, Společenství a samozřejmě i rodin. Myslím si, že v této situaci musíme také velmi přemýšlet nad tím, jakou podporu poskytneme rodinným příslušníkům nebo lidem, kteří třeba nejsou přímými rodinnými příslušníky, ale přesto převzali péči o někoho jiného. Když o tom běžně uvažujeme, uvažujeme o podpoře finanční, ale podle mého názoru je třeba poskytnout i jistou formu kvalifikace, protože nepochybně je pro rodiny, které musí převzít takovouto odpovědnost, velmi důležité, když znají základní ošetřovatelské metody, základní principy, kterými se postupuje, stejně tak meze, které tato péče může přinést. To jsou naprosto nesnesitelná etická muka, když máte pocit, že ještě můžete jít o krok dál, a reálně to už možné není, čili usnadnit i z tohoto hlediska péči těm, kteří pomáhají. V podstatě to je jádro strategie Komise: přejít od institucí, které jsou často nehumánní, které často mají restriktivní kulturu, které nejsou ve své struktuře schopny akceptovat individualitu a kvalitu života těch jednotlivých lidí, kteří jsou s nimi v kontaktu, směrem k obcím, k přirozeným společenstvím a samozřejmě rodinám v širším slova smyslu."@pl¹⁶ "Senhora Deputada Lynne, é óbvio que a sua opinião coincide plenamente com a da Comissão, expressa nas comunicações sobre a matéria. O caminho para avançar consiste, tanto para si, como para a Comissão, na desinstitucionalização, por outra palavras, na transferência, tanto quanto possível, dos cuidados para as autoridades locais, a comunidade e, obviamente, as famílias. Penso que, nesta situação, temos também de ponderar muito cuidadosamente o tipo de apoio que oferecemos a familiares ou às pessoas que, não sendo familiares directos, assumiram os cuidados de outra pessoa. Quando reflectimos sobre estas coisas, normalmente, pensamos no apoio financeiro, mas eu penso que também é necessário oferecer alguma forma de qualificação, porque para as famílias que têm de assumir tal responsabilidade, é muito importante saberem alguma coisa sobre cuidados de enfermagem básicos e sobre os princípios fundamentais a seguir, bem como sobre os limites que tais cuidados podem impor. A sensação de ainda poder ir mais longe, quando, na realidade, tal já não é possível representa uma forma insuportável de tormento ético, portanto, neste aspecto, podemos aliviar o fardo dos cuidadores. Esta é, fundamentalmente, a estratégia principal da Comissão: afastar-se das instituições frequentemente desumanas, com uma cultura muitas vezes restritiva e estruturalmente incapazes de aceitar a individualidade e a qualidade de vida das pessoas que entram em contacto com elas e caminhar na direcção de autoridades locais, comunidades naturais e, obviamente, famílias, no sentido mais lato da palavra."@pt¹⁷ "Vážená paní poslankyně, nepochybně je Váš názor v naprostém souladu s názorem Komise, který byl vyjádřen i v příslušných komunikacích. Naše cesta vede k deinstitucionalizaci, tzn. k přenesení co největší míry péče na úroveň obcí, Společenství a samozřejmě i rodin. Myslím si, že v této situaci musíme také velmi přemýšlet nad tím, jakou podporu poskytneme rodinným příslušníkům nebo lidem, kteří třeba nejsou přímými rodinnými příslušníky, ale přesto převzali péči o někoho jiného. Když o tom běžně uvažujeme, uvažujeme o podpoře finanční, ale podle mého názoru je třeba poskytnout i jistou formu kvalifikace, protože nepochybně je pro rodiny, které musí převzít takovouto odpovědnost, velmi důležité, když znají základní ošetřovatelské metody, základní principy, kterými se postupuje, stejně tak meze, které tato péče může přinést. To jsou naprosto nesnesitelná etická muka, když máte pocit, že ještě můžete jít o krok dál, a reálně to už možné není, čili usnadnit i z tohoto hlediska péči těm, kteří pomáhají. V podstatě to je jádro strategie Komise: přejít od institucí, které jsou často nehumánní, které často mají restriktivní kulturu, které nejsou ve své struktuře schopny akceptovat individualitu a kvalitu života těch jednotlivých lidí, kteří jsou s nimi v kontaktu, směrem k obcím, k přirozeným společenstvím a samozřejmě rodinám v širším slova smyslu."@sk¹⁸ "Vážená paní poslankyně, nepochybně je Váš názor v naprostém souladu s názorem Komise, který byl vyjádřen i v příslušných komunikacích. Naše cesta vede k deinstitucionalizaci, tzn. k přenesení co největší míry péče na úroveň obcí, Společenství a samozřejmě i rodin. Myslím si, že v této situaci musíme také velmi přemýšlet nad tím, jakou podporu poskytneme rodinným příslušníkům nebo lidem, kteří třeba nejsou přímými rodinnými příslušníky, ale přesto převzali péči o někoho jiného. Když o tom běžně uvažujeme, uvažujeme o podpoře finanční, ale podle mého názoru je třeba poskytnout i jistou formu kvalifikace, protože nepochybně je pro rodiny, které musí převzít takovouto odpovědnost, velmi důležité, když znají základní ošetřovatelské metody, základní principy, kterými se postupuje, stejně tak meze, které tato péče může přinést. To jsou naprosto nesnesitelná etická muka, když máte pocit, že ještě můžete jít o krok dál, a reálně to už možné není, čili usnadnit i z tohoto hlediska péči těm, kteří pomáhají. V podstatě to je jádro strategie Komise: přejít od institucí, které jsou často nehumánní, které často mají restriktivní kulturu, které nejsou ve své struktuře schopny akceptovat individualitu a kvalitu života těch jednotlivých lidí, kteří jsou s nimi v kontaktu, směrem k obcím, k přirozeným společenstvím a samozřejmě rodinám v širším slova smyslu."@sl¹⁹ ". Fru Lynne! Er åsikt ligger helt klart i linje med kommissionens åsikt, som uttrycks i de respektive meddelandena. För oss båda är avinstitutionalisering vägen framåt, med andra ord att så långt det går överföra vården till lokala myndigheter, samhället och självklart familjerna. Jag anser att vi, i denna situation, också måste fundera mycket noggrant över vilken sorts stöd vi ska ge åt familjemedlemmar eller de personer som, även om de inte är direkta familjemedlemmar, ändå har tagit på sig vården av en annan person. När vi tänker på dessa saker brukar vi tänka på ekonomiskt stöd, men jag anser att det även är nödvändigt att ge någon form av kvalifikation. Det är ju mycket viktigt för familjer som måste ta ett sådant ansvar att känna till något om grundläggande vårdmetoder och grundprinciperna som måste följas samt begränsningar som sådan vård kan medföra. Det är en outhärdlig form av etisk vånda att ha känslan att du fortfarande kan gå ett steg längre när det i verkligheten inte längre är möjligt, så i detta hänseende kan vi lätta på bördan för de som bistår med hjälp. I korta drag är kommissionens huvudstrategi en förflyttning från institutionerna som ofta är inhumana, som ofta har en inskränkande kultur och som ofta är strukturellt oförmögna att acceptera individualitet och livskvalitet hos de människor som kommer i kontakt med dem, och i riktning mot lokala myndigheter, naturliga samhällen och naturligtvis familjer, i den vidare bemärkelsen av ordet."@sv²¹
lpv:unclassifiedMetadata	"Vladimír Špidla,"^{5,19,15,1,18,14,16,11,13} "člen Komise"^{5,19,15,1,18,14,16,11,13}