Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2005-05-26-Speech-4-013"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech6
dcterms:Date	"2005-05-26"^^xsd:date6
dcterms:Is Part Of	lp_eu:Majandus-, tööhõive- ja sotsiaalpoliitika6
dcterms:Language	"cs"^^xsd:language6
lpv:document identification number	"en.20050526.4.4-013"6
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2005-05-26-Speech-4-0146
lpv:speaker	lp:Vladimír Špidla6
lpv:spoken text	"Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v prvé řadě mi dovolte, abych poděkoval Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, a zejména zpravodajce paní Oomen-Ruijten za vynikající práci týkající se sociální agendy a paní Mato Adrover za kvalitní a proaktivní přípravu stanoviska Evropského parlamentu k hlavním směrům. Takový je přístup sociální agendy. V tomto procesu je jejím cílem přispět k řešení hlavních strukturálních problémů, jimž musí Evropská unie čelit a které se týkají demografického vývoje, globální konkurence a technologického vývoje a inovace. Bylo učiněno záměrné rozhodnutí představit cíle Komise v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti jiným způsobem, než tomu bylo v případě minulé sociální agendy. Nová agenda označuje hlavní problémy, navrhuje cesty pro nové úvahy o dalších krocích a předpokládá vypracování otevřené a transparentní politiky, která zajistí účast všech zúčastněných stran. Nejedná se o podrobný vyčerpávající katalog opatření, neboť by nebylo logické stanovovat nyní opatření, která bychom měli přijímat za čtyři nebo pět let. Je ovšem správné stanovit hlavní záměry a strategické cíle. To rovněž znamená, že není třeba, aby od samého začátku byla určena volba politického a technického nástroje. Pro opatření na úrovni Společenství máme k dispozici široké spektrum nástrojů, právní předpisy, otevřenou metodu koordinace, finanční nástroje, zejména Evropský sociální fond, sociální dialog, atd. Volba nejúčinějšího nástroje nebo kombinace několika nástrojů nesmí být předmětem předem daných názorů a nesmí docházet k apriornímu upřednostňováná některého nástroje před jinými. Právní předpisy budou přesto nadále klíčovým nástrojem, nicméně je vícero důvodů k tomu, abychom se neuchylovali pouze k legislativním nástrojům. Všichni víme, že provádění a soulad jsou v mnoha případech daleko od ideálního stavu. V některých oblastech, jako například v oblastech boje s diskriminací, je proto v této fázi třeba dát přednost provádění toho, co již existuje a co z legislativního hlediska a hodnotového hlediska není špatné. Nebudu se pouštět do detailů, pokud jde o jednotlivé body, jsem však připraven na vaše otázky a očekávám se zájmem další diskuzi. Vítám skutečnost, že stanovisko Evropského parlamentu k hlavním zásadám politiky zaměstnanosti jde v duchu nového zaměření lisabonského procesu na růst a zaměstnanost a v duchu tří priorit politiky zaměstnanosti, které jsou zapojení většího počtu lidí do trhu práce, přizpůsobivost a investice do lidského kapitálu. Dámy a pánové, nesdílím názory těch, kteří mají pocit, že evropský sociální model je neúspěšným modelem, že Evropa je prostředím, které ztrácí. Jistěže ano, je před námi mnoho věcí a mnoho úsilí, abychom rozvíjeli svůj model dále, abychom byli konkurenceschopní, abychom byli na výši doby, ale porovnáme-li naše základní parametry s jinými srovnatelnými oblastmi světa, rozhodně na tom Evropa není špatně. Dámy a pánové, jsem rád, že změny navržené Evropským parlamentem nemají za cíl měnit strukturu hlavních směrů, jejich cílem je spíše dát větší důraz na jednání, na jedné straně na konkrétní problémy některých skupin, jako jsou ženy, mladí a starší pracovníci nebo zdravotně postižení lidé, na druhé straně na otázky považované za klíčové jako je partnerství, podpora nových zdrojů pracovních míst, boj s pracovními úrazy nebo rovnováha mezi pružností a jistotou pracovního místa. Komise vítá podstatu stanoviska Evropského parlamentu a bude se snažit, aby se odpovídajícím způsobem promítla do konečného znění, o kterém má rozhodnout Rada ve složení pro sociální věci 2. a 3. června. Konkrétně bude Komise v nejvyšší možné míře dbát na to, aby byl v rámci této diskuze brán v úvahu duch těchto změn navržených Evropským parlamentem. Na jedné straně Komise podpoří revizi bodů odůvodnění tak, aby byl zdůrazněn nedostatečný pokrok v reformách za posledních pět let a aby se zvýšil význam sociální soudržnosti a ekologického rozměru v Lisabonské strategii. Myslím si, že to je podstata Lisabonské strategie, vědomí, že není jenom jeden rozměr, ale že jsou tři rozměry a že je třeba hledat a brát je v úvahu v každé další politice. Na druhou stranu, co se týče konkrétních hlavních zásad, mohu vás ubezpečit, že Komise podpoří větší angažovanost, pokud jde o partnerství, rovnost žen a mužů, problematiku mladých lidí a nové zdroje pracovních míst. Avšak Komise nechce docílit vytvoření zvláštní hlavní zásady pro prevenci pracovních úrazů, neboť takový krok by byl za hranicí rámce stanoveného v závěrech Evropské rady. Nyní mi dovolte říci několik slov o sociální agendě. Její ústřední role, jakožto nedílné součásti jak Lisabonské strategie, tak strategie udržitelného rozvoje je nesporná, jelikož popisuje hlavní směry činnosti nutné pro pokrok na cestě za větším počtem kvalitních pracovních míst, za dosažením solidárnější a vyváženější společnosti. Uznávajíce tuto skutečnost, Evropská rada na svém jarním zasedání přijala sociální agendu příznivě, přičemž zdůraznila, že přispívá k dosažení Lisabonské strategie tím, že posiluje evropský sociální model založený na úsilí o plnou zaměstnanost a větší sociální soudržnost. Růst a zaměstnanost jsou bezprostřední priority, nicméně zlepšení konkurenceschopnosti a růstu jsou prostředky a nikoliv cíle samy o sobě. Růst sám o sobě nezaručí solidaritu ani sociální udržitelnost. Měli bychom rovněž učinit politická rozhodnutí, která by zajistila, aby se naše různé cíle vzájemně podporovaly. Mimo jiné právě tento souhrnný dokument je jedním z kroků na této cestě."@cs1
lpv:translated text	"Hr. formand, mine damer og herrer, jeg vil indlede med at takke Udvalget om Beskæftigelse og Sociale Anliggender. Jeg vil især takke ordføreren, fru Oomen-Ruijten, for hendes fremragende arbejde med den social- og arbejdsmarkedspolitiske dagsorden og fru Mato Adrover for den høje kvalitet af hendes arbejde og for hendes proaktive tilgang til udarbejdelsen af Parlamentets holdning til retningslinjerne. Det er denne tilgang, der er blevet valgt i den social- og arbejdsmarkedspolitiske dagsorden, som har til formål at bidrage til at overvinde de vigtigste strukturelle problemer, som Europa står over for, herunder demografiske ændringer, global konkurrence, teknologiske ændringer og innovation. Der blev truffet en bevidst beslutning om at forelægge Kommissionens social- og arbejdsmarkedspolitiske mål og beskæftigelsesmål på en anden måde, end de var blevet forelagt i den foregående social- og arbejdsmarkedspolitiske dagsorden. Ud over at hovedproblemerne fastslås i den nye dagsorden, og der foreslås muligheder for fremtidige foranstaltninger, forudsættes det, at alle formulerede politikker vil være åbne og gennemsigtige, og at de vil involvere alle interessenter. Der gives ikke en detaljeret og udtømmende liste over foranstaltninger, da det ville være helt ulogisk på nuværende tidspunkt at træffe beslutning om foranstaltninger, som vi først ville iværksætte om 4-5 år, selv om det naturligvis er klogt at fastsætte retningslinjer og strategiske mål. Det betyder også, at vi ikke fra første færd behøver at bestemme, hvilke politiske og tekniske instrumenter der skal anvendes. Vi har en lang række instrumenter til rådighed til foranstaltninger på fællesskabsplan, herunder lovgivning, den åbne koordinationsmetode, finansielle instrumenter, navnlig Den Europæiske Socialfond, og den sociale dialog. Det mest effektive instrument eller kombinationen af instrumenter bør ikke vælges på forhånd på grundlag af den aktuelle holdning, og intet instrument bør på forhånd prioriteres højere end andre. Selv om lovgivning fortsat vil være et nøgleinstrument, er der en lang række grunde til, at vi ikke udelukkende bør benytte os af lovgivning. Vi er alle sammen klar over, at gennemførelses- og overholdelsesniveauerne i mange tilfælde er langtfra tilfredsstillende. På visse områder, f.eks. bekæmpelse af forskelsbehandling, skal der derfor på nuværende tidspunkt lægges vægt på gennemførelse af eksisterende foranstaltninger, der er både værdifulde og nyttige set ud fra et lovgivningsmæssigt synspunkt. Jeg vil ikke opholde mig ved de enkelte spørgsmål, men jeg er villig til at besvare Deres spørgsmål, og jeg ser frem til resten af forhandlingen. Det glæder mig, at Parlamentets holdning til retningslinjerne for de økonomiske politikker afspejler Lissabon-strategiens nye fokus på vækst og beskæftigelse, og at den også afspejler beskæftigelsespolitikkens tre prioriteringer, nemlig øget arbejdsmarkedsdeltagelse, fleksibilitet og investering i menneskelig kapital. Mine damer og herrer, jeg er ikke enig med dem, der mener, at den europæiske sociale model er en fiasko, og at Europa som region sakker endnu længere agterud. Det skal ikke nægtes, at vi stadig må lægge en masse arbejde i og gøre en stor indsats for at udvikle denne model og blive konkurrencedygtige og følge med, men man skal blot sammenligne vores grundlæggende begrænsninger med begrænsningerne i andre regioner i verden, hvor der er tilsvarende betingelser, for at konstatere, at Europa helt tydeligt klarer sig meget godt. Mine damer og herrer, det glæder mig, at Parlamentets ændringsforslag ikke har til formål at ændre retningslinjernes struktur. Hensigten med dem er derimod at lægge større vægt på diskussionen af visse spørgsmål. Det drejer sig både om specifikke problemer for visse grupper såsom kvinder, unge og ældre arbejdstagere og handicappede personer og visse spørgsmål, der anses for at være centrale, f.eks. partnerskaber, fremme af jobskabelse, forebyggelse af arbejdsskader og skabelse af en balance mellem fleksibilitet og sikkerhed i beskæftigelsen. Kommissionen bifalder hovedindholdet i Parlamentets holdning og vil gøre sit bedste for at sikre, at den tages behørigt i betragtning i den endelige udgave af retningslinjerne, som Rådet (socialministrene) skal træffe beslutning om den 2.-3. juni. Konkret vil Kommissionen gøre sig de største bestræbelser på at sikre, at de centrale dele af Parlamentets ændringsforslag bliver taget op under denne forhandling. Kommissionen går ind for at revidere betragtningerne for at fremhæve, at der ikke er gjort tilstrækkeligt fremskridt med reformer i løbet af de sidste fem år, og for at sikre, at der lægges større vægt på social samhørighed og den miljømæssige dimension som et led i Lissabon-strategien. Jeg betragter det som hele essensen i Lissabon-strategien, at vi er bevidste om, at det drejer sig om tre dimensioner og ikke bare en, og at vi skal identificere disse tre dimensioner og tage dem i betragtning i alle de politikker, vi vedtager i fremtiden. Hvad angår spørgsmålet om individuelle retningslinjer, kan jeg forsikre Dem for, at Kommissionen går ind for at øge EU's engagement i spørgsmål som partnerskaber, ligestilling mellem mænd og kvinder, unge menneskers problemer og jobskabelse. På den anden side ønsker Kommissionen ikke at udarbejde en særskilt retningslinje for forebyggelse af arbejdsskader, da dette ville række ud over det, der er fastsat i Rådets konklusioner. Jeg vil nu sige nogle få ord om den social- og arbejdsmarkedspolitiske dagsorden. Der er ingen tvivl om, at den spiller en afgørende rolle, eftersom den er en integreret del af både Lissabon-strategien og strategien for bæredygtig udvikling. Den fastsætter retningslinjer for de foranstaltninger, vi må træffe for at gøre fremskridt hen imod flere og bedre job og imod et mere afbalanceret samfund, hvor solidaritet spiller en større rolle. Det Europæiske Råd anerkendte dette på sit forårstopmøde ved at se positivt på den social- og arbejdsmarkedspolitiske dagsorden. Samtidig understregede det, at dagsordenen styrker den europæiske sociale model, der bygger på stræben efter fuld beskæftigelse og større social samhørighed, og at den som sådan ville hjælpe EU med at nå Lissabon-målene. Selv om vækst og beskæftigelse prioriteres højest, er bedre konkurrenceevne og hurtigere vækst midler til at nå et mål snarere end mål i sig selv. Vækst alene er ingen garanti for solidaritet eller social bæredygtighed. Vi bør også træffe politiske beslutninger for at sikre, at vores forskellige mål styrker hinanden. Foruden alt muligt andet er disse integrerede retningslinjer et skridt i den retning."@da2 ". Herr Präsident, meine Damen und Herren! Wenn Sie gestatten, möchte ich mit einem Dank an den Ausschuss für Beschäftigung und soziale Angelegenheiten beginnen. Vor allem möchte ich der Berichterstatterin, Frau Oomen-Ruijten, für ihre hervorragende Arbeit im Zusammenhang mit der sozialpolitischen Agenda sowie Frau Mato Adrover für die hohe Qualität ihrer Arbeit und das praxisnahe Herangehen an die Erarbeitung des Standpunktes des Parlaments zu den Leitlinien danken. Das ist der Ansatz, von dem die sozialpolitische Agenda ausgeht und dessen Ziel darin besteht, die wichtigsten Strukturprobleme in Europa zu überwinden, also demografischer Wandel, globaler Wettbewerb sowie technologischer Wandel und Innovation. Wir haben uns bewusst dafür entschieden, die sozial- und beschäftigungspolitischen Ziele der Kommission anders darzustellen als in der vorigen Sozialagenda. Neben der Darlegung der Hauptprobleme und der Vorstellungen von zukünftigen Maßnahmen setzt die neue Agenda voraus, dass alle formulierten Politiken offen und transparent sind und alle Interessengruppen einbezogen werden. Dabei enthält die Agenda keine detaillierte oder alles umfassende Liste der Maßnahmen, da es vollkommen unlogisch wäre, bereits jetzt schon über Maßnahmen zu entscheiden, die erst in vier oder fünf Jahren durchgeführt werden sollen, obwohl es selbstverständlich hilfreich ist, Leitlinien und strategische Ziele festzulegen. Das bedeutet außerdem, dass wir nicht von Anfang an darlegen müssen, welche politischen und technischen Instrumente zu verwenden sind. Für Maßnahmen auf Gemeinschaftsebene steht uns eine breite Palette von Instrumenten zur Verfügung, darunter Rechtsakte, die offene Koordinierungsmethode, Finanzinstrumente, insbesondere der Europäische Sozialfonds, und der soziale Dialog. Das wirksamste Instrument bzw. die effektivste Kombination von Instrumenten sollte nicht ausgehend von gegenwärtigen Erkenntnissen im Voraus ausgewählt und keinem Instrument sollte von vornherein der Vorzug gegenüber anderen gegeben werden. Zwar wird die Rechtsetzung auch weiterhin ein wesentliches Instrument sein, doch gibt es eine Vielzahl von Gründen, weshalb wir nicht allein auf Rechtsvorschriften zurückgreifen sollten. Uns allen ist klar, dass in vielen Fällen der Grad der Umsetzung und Einhaltung bei weitem nicht ideal ist. Daher müssen im Moment in bestimmten Bereichen, wie dem Kampf gegen Diskriminierung, bestehende Maßnahmen den Vorzug erhalten, da diese in rechtlicher Hinsicht ebenso wertvoll wie sinnvoll sind. Ich möchte hier nicht weiter auf die Einzelheiten der jeweiligen Themen eingehen, bin aber gern bereit, auf Ihre Fragen zu antworten, und sehe der weiteren Aussprache mit Interesse entgegen. Ich freue mich, dass der Standpunkt des Parlaments zu den wirtschaftspolitischen Leitlinien den neuen Fokus der Lissabon-Strategie für Wachstum und Beschäftigung widerspiegelt und sich ferner an den drei Prioritäten der Beschäftigungspolitik – verstärkte Beteiligung am Arbeitsmarkt, Flexibilität und Investition in das Humankapital – orientiert. Meine Damen und Herren! Ich kann diejenigen nicht verstehen, die meinen, das europäische Sozialmodell habe versagt und Europa sei eine Region, die immer weiter zurückfällt. Es lässt sich nicht bestreiten, dass wir noch viel Arbeit und Mühe aufwenden müssen, um dieses Modell weiterzuentwickeln und um wettbewerbsfähig und auf dem neuesten Stand zu sein. Doch wenn man unsere grundlegenden Schwierigkeiten mit denen anderer Regionen in der Welt, die ähnliche Probleme haben, vergleicht, wird deutlich, dass Europa gar nicht so schlecht abschneidet. Ich freue mich, meine Damen und Herren, dass die vom Parlament vorgelegten Änderungsanträge nicht auf eine Änderung der Struktur der Leitlinien abzielen. Mit ihnen ist stattdessen beabsichtigt, der Erörterung bestimmter Themen mehr Gewicht zu verleihen. Dazu gehören einerseits spezielle Probleme bestimmter Gruppen wie Frauen, junge und ältere Arbeitnehmer oder Menschen mit Behinderungen sowie andererseits bestimmte als wesentlich angesehene Fragen wie Partnerschaften, die verstärkte Schaffung von Arbeitsplätzen, die Verhütung von Arbeitsunfällen und ein ausgewogenes Verhältnis zwischen Flexibilität und Arbeitsplatzsicherheit. Die Kommission begrüßt den allgemeinen Tenor des Standpunktes des Parlaments und wird alles tun, um sicherzustellen, dass dies bei der Endfassung der Leitlinien, zu der der Rat „Arbeit und Sozialfragen“ am 2. und 3. Juni eine Entscheidung treffen wird, auch gebührende Berücksichtigung findet. Konkret wird sich die Kommission mit aller Kraft darum bemühen, dass die in den Änderungsanträgen des Parlaments getroffenen Aussagen auch in dieser Debatte angesprochen werden. Die Kommission spricht sich für die Überarbeitung der Erwägungen aus, um darauf hinzuweisen, dass in den vergangenen fünf Jahren nur unzureichende Fortschritte bei Reformen erzielt wurden, und um sicherzustellen, dass dem sozialen Zusammenhalt und den Umweltbelangen als Bestandteil der Strategie von Lissabon größere Beachtung geschenkt wird. Nach meinem Dafürhalten liegt genau darin das Wesen der Lissabon-Strategie, nämlich zu erkennen, dass wir es mit drei und nicht nur mit einer Dimension zu tun haben, wobei wir diese Dimensionen genau definieren und bei jeder politischen Maßnahme, die wir in Zukunft durchführen, berücksichtigen müssen. Was die einzelnen Leitlinien betrifft, kann ich Ihnen versichern, dass sich die Kommission für ein stärkeres Engagement der EU in solchen Fragen wie Partnerschaften, Gleichberechtigung von Mann und Frau, Probleme junger Menschen und Schaffung von Arbeitsplätzen ausspricht. Allerdings möchte die Kommission keine gesonderte Leitlinie zur Verhütung von Arbeitsunfällen erarbeiten, da dies über den in den Schlussfolgerungen des Rates abgesteckten Rahmen hinausgehen würde. Wenn Sie gestatten, möchte ich nun einige Worte zur sozialpolitischen Agenda sagen. Ohne Zweifel kommt ihr eine zentrale Bedeutung zu, da sie Bestandteil sowohl der Lissabon-Strategie als auch der Strategie der nachhaltigen Entwicklung ist. Sie enthält Leitlinien für die Maßnahmen, die wir ergreifen müssen, um Fortschritte bei der Schaffung von mehr und besseren Arbeitsplätzen sowie einer ausgewogeneren Gesellschaft zu erzielen, in der die Solidarität eine größere Rolle spielt. Der Europäische Rat hat dieser Tatsache auf seinem Frühjahrsgipfel durch seine positive Schlussfolgerung zur Sozialagenda Rechnung getragen. Gleichzeitig betonte der Rat, dass die Agenda das europäische Sozialmodell mit seinen Hauptzielen Vollbeschäftigung und größerer sozialer Zusammenhalt stärkt und dass sie der EU dabei hilft, die Ziele von Lissabon zu erreichen. Zwar stellen Wachstum und Beschäftigung unmittelbare Prioritäten dar, doch größere Wettbewerbsfähigkeit und schnelleres Wachstum sind eher Mittel zum Zweck und keine Ziele an sich. Wachstum allein garantiert weder Solidarität noch soziale Nachhaltigkeit. Wir sollten bei unseren politischen Entscheidungen auch dafür Sorge tragen, dass sich unsere verschiedenen Ziele gegenseitig ergänzen. Neben allem anderen sind diese integrierten Leitlinien ein Schritt in diese Richtung."@de9 ". Κύριε Πρόεδρε, κυρίες και κύριοι, επιτρέψτε μου καταρχάς να ευχαριστήσω την Επιτροπή Απασχόλησης και Κοινωνικών Υποθέσεων. Ειδικότερα, θέλω να ευχαριστήσω την εισηγήτρια, την κ. Oomen-Ruijten, για το εξαίρετο έργο της σχετικά με την κοινωνική ατζέντα, καθώς και την κ. Mato Adrover, για την εξαιρετική ποιότητα του έργου της και για τη δυναμική προσέγγισή της όσον αφορά την προετοιμασία της θέσης του Κοινοβουλίου σχετικά με τις κατευθυντήριες γραμμές. Αυτή ακριβώς η προσέγγιση υιοθετήθηκε στην κοινωνική ατζέντα, στόχος της οποίας είναι να συμβάλει στην υπέρβαση των βασικών διαρθρωτικών προβλημάτων που αντιμετωπίζει η Ευρώπη, όπως, μεταξύ άλλων, η δημογραφική αλλαγή, ο διεθνής ανταγωνισμός και η τεχνολογική αλλαγή και καινοτομία. Ελήφθη, τέλος, η συνειδητή απόφαση οι στόχοι της Επιτροπής στον κοινωνικό τομέα και στον τομέα της απασχόλησης να παρουσιαστούν με διαφορετικό τρόπο από ό,τι στην προηγούμενη κοινωνική ατζέντα. Εκτός της έκθεσης των βασικών προβλημάτων και της διατύπωσης προτάσεων σχετικά με το πλαίσιο στο οποίο πρέπει να κινηθούν τα μελλοντικά μέτρα, στη νέα ατζέντα θεωρείται δεδομένο ότι οιαδήποτε πολιτική καταρτιστεί θα είναι ανοικτή και διαφανής, ενώ στην κατάρτισή της θα μετέχουν όλοι οι ενδιαφερόμενοι. Δεν προσφέρεται λεπτομερής ή εξαντλητικός κατάλογος μέτρων, καθόσον θα ήταν τελείως παράλογο να ληφθούν τώρα οι αποφάσεις για μέτρα τα οποία δεν πρόκειται να εφαρμόσουμε προτού περάσουν τέσσερα ή πέντε χρόνια, παρότι είναι ασφαλώς χρήσιμο να ορίζουμε κατευθυντήριες γραμμές και να θέτουμε στρατηγικούς στόχους. Τούτο σημαίνει επίσης ότι δεν χρειάζεται να ορίσουμε εξαρχής ποια πολιτικά και τεχνικά μέσα θα χρησιμοποιηθούν. Στη διάθεσή μας έχουμε ευρύ φάσμα μέσων για τη λήψη μέτρων σε κοινοτικό επίπεδο, όπως η νομοθεσία, η ανοικτή μέθοδος συντονισμού, τα χρηματοδοτικά μέσα, κυρίως το Ευρωπαϊκό Κοινωνικό Ταμείο, και ο κοινωνικός διάλογος. Δεν πρέπει να επιλεγεί εκ των προτέρων το πιο αποτελεσματικό μέσο ή συνδυασμός μέσων βάσει της κρατούσας αντίληψης, ενώ δεν πρέπει να υπάρξει εκ των προτέρων προτίμηση ενός μέσου έναντι άλλων. Παρότι η νομοθεσία θα εξακολουθήσει να αποτελεί βασικό μέσο, υπάρχουν πάρα πολλοί λόγοι για τους οποίους δεν πρέπει να καταφεύγουμε στην αποκλειστική χρήση της νομοθεσίας. Γνωρίζουμε όλοι ότι, σε πάρα πολλές περιπτώσεις, τα επίπεδα εφαρμογής και συμμόρφωσης απέχουν πολύ από τα επιθυμητά. Σε ορισμένους τομείς, για παράδειγμα στον αγώνα κατά των διακρίσεων, στο παρόν στάδιο πρέπει να δοθεί προτεραιότητα στην εφαρμογή των υφιστάμενων μέτρων, τα οποία είναι και αξιόλογα και χρήσιμα από νομοθετική άποψη. Δεν σκοπεύω να εμμείνω σε λεπτομέρειες επιμέρους ζητημάτων, αλλά είμαι πρόθυμος να απαντήσω στις ερωτήσεις σας, ενώ αναμένω με ενδιαφέρον το υπόλοιπο της συζήτησης. Αισθάνομαι ιδιαίτερη ικανοποίηση διότι η θέση του Κοινοβουλίου έναντι των προσανατολισμών της οικονομικής πολιτικής αντικατοπτρίζει τη νέα εστίαση της στρατηγικής της Λισαβόνας υπέρ της ανάπτυξης και της απασχόλησης, καθώς και διότι αντικατοπτρίζει τις τρεις προτεραιότητες της πολιτικής απασχόλησης, δηλαδή την αυξημένη συμμετοχή στην αγορά εργασίας, την ευελιξία και την επένδυση στο ανθρώπινο κεφάλαιο. Κυρίες και κύριοι, δεν συμμερίζομαι τις απόψεις όσων θεωρούν ότι το ευρωπαϊκό κοινωνικό πρότυπο είναι αποτυχημένο και ότι η Ευρώπη, ως περιοχή, σημειώνει όλο και μεγαλύτερη υστέρηση. Δεν υπάρχει αμφιβολία ότι πρέπει να εργαστούμε πολύ περισσότερο και να καταβάλουμε μεγαλύτερες προσπάθειες ώστε να αναπτύξουμε αυτό το πρότυπο, να γίνουμε ανταγωνιστικοί και να εκσυγχρονιστούμε· αρκεί, όμως, να συγκρίνει κανείς τα βασικά εμπόδια που αντιμετωπίζουμε με αυτά που αντιμετωπίζουν άλλες περιοχές του κόσμου σε παρόμοιες συνθήκες για να διαπιστώσει σαφέστατα ότι οι επιδόσεις της Ευρώπης δεν είναι καθόλου άσχημες. Κυρίες και κύριοι, αισθάνομαι ιδιαίτερη ικανοποίηση για το γεγονός ότι οι τροπολογίες του Κοινοβουλίου δεν αποσκοπούν στην αλλαγή της διάρθρωσης των κατευθυντηρίων γραμμών. Απεναντίας, η πρόθεση των συντακτών τους ήταν να δοθεί μεγαλύτερη έμφαση στη συζήτηση ορισμένων θεμάτων. Αυτά περιλαμβάνουν τα ιδιαίτερα προβλήματα που αντιμετωπίζουν ορισμένες ομάδες, όπως οι γυναίκες, οι νέοι και οι μεγαλύτεροι σε ηλικία εργαζόμενοι ή τα άτομα με αναπηρία, καθώς και ορισμένα θέματα τα οποία θεωρήθηκαν καίριας σημασίας, όπως οι εταιρικές σχέσεις, η προώθηση της δημιουργίας θέσεων εργασίας, η πρόληψη τραυματισμών στον χώρο εργασίας και η επίτευξη ισορροπίας μεταξύ της ευελιξίας και της ασφάλειας στην απασχόληση. Η Επιτροπή χαιρετίζει το γενικότερο πλαίσιο της θέσης του Κοινοβουλίου και θα καταβάλει κάθε δυνατή προσπάθεια ώστε να ληφθεί δεόντως υπόψη στην τελική μορφή των κατευθυντηρίων γραμμών, επί των οποίων θα αποφασίσει το Συμβούλιο Γενικών Υποθέσεων στις 2 και 3 Ιουνίου. Ειδικότερα, η Επιτροπή θα καταβάλει κάθε δυνατή προσπάθεια ώστε να διασφαλιστεί ότι, σε αυτή τη συζήτηση, θα ληφθεί σαφώς υπόψη το περιεχόμενο των τροπολογιών του Κοινοβουλίου. Η Επιτροπή υποστηρίζει την αναθεώρηση των αιτιολογικών σκέψεων με σκοπό να τονιστεί το γεγονός ότι η πρόοδος που έχει σημειωθεί στον τομέα των μεταρρυθμίσεων την τελευταία πενταετία υπήρξε ανεπαρκής, καθώς και να διασφαλιστεί η μεγαλύτερη έμφαση στην κοινωνική συνοχή και στην περιβαλλοντική συνιστώσα της στρατηγικής της Λισαβόνας. Κατά τη γνώμη μου, αυτή είναι η πραγματική ουσία της στρατηγικής της Λισαβόνας· η επίγνωση του γεγονότος ότι έχουμε να κάνουμε με τρεις συνιστώσες –όχι μόνο μία– και ότι πρέπει να τις διαχωρίσουμε και να τις λαμβάνουμε υπόψη σε όλες τις πολιτικές που υιοθετούμε στο μέλλον. Όσον αφορά δε το θέμα των επιμέρους κατευθυντηρίων γραμμών, μπορώ να σας διαβεβαιώσω ότι η Επιτροπή υποστηρίζει την αναβάθμιση της παρέμβασης της ΕΕ σε θέματα όπως οι εταιρικές σχέσεις, η ισότητα μεταξύ ανδρών και γυναικών, τα προβλήματα που αντιμετωπίζουν οι νέοι και η δημιουργία θέσεων εργασίας. Συγχρόνως, όμως, η Επιτροπή δεν επιθυμεί να καταρτίσει μια ιδιαίτερη κατευθυντήρια γραμμή για την πρόληψη των τραυματισμών στους χώρους εργασίας, διότι κάτι τέτοιο θα υπερέβαινε τα όρια που έθεσε το Συμβούλιο στα συμπεράσματά του. Επιτρέψτε μου τώρα να πω δυο λόγια για την κοινωνική ατζέντα. Δεν χωρεί αμφιβολία ότι διαδραματίζει κεντρικό ρόλο, καθόσον αποτελεί τμήμα τόσο της στρατηγικής της Λισαβόνας όσο και της στρατηγικής για τη βιώσιμη ανάπτυξη. Θεσπίζει κατευθυντήριες γραμμές για τα μέτρα που πρέπει να λάβουμε προκειμένου να σημειώσουμε πρόοδο στην πορεία επίτευξης του στόχου των περισσότερων και καλύτερων θέσεων εργασίας και στην προσπάθεια διαμόρφωσης μιας πιο ισορροπημένης κοινωνίας στην οποία η αλληλεγγύη θα διαδραματίζει σημαντικότερο ρόλο. Το Ευρωπαϊκό Συμβούλιο αναγνώρισε το γεγονός αυτό στην εαρινή του σύνοδο, καταλήγοντας σε ένα ευνοϊκό αποτέλεσμα σχετικά με την κοινωνική ατζέντα. Συγχρόνως, τόνισε ότι η ατζέντα ενισχύει το ευρωπαϊκό κοινωνικό πρότυπο, βασικοί στόχοι του οποίου είναι η πλήρης απασχόληση και η ενίσχυση της κοινωνικής συνοχής και, ως εκ τούτου, θα βοηθήσει την ΕΕ να επιτύχει τους στόχους της Λισαβόνας. Παρότι η ανάπτυξη και η απασχόληση είναι άμεσες προτεραιότητες, η μεγαλύτερη ανταγωνιστικότητα και η ταχύτερη ανάπτυξη είναι απλώς τα μέσα για την επίτευξη ενός σκοπού – δεν αποτελούν οι ίδιες αυτοσκοπό. Η ανάπτυξη από μόνη της δεν εγγυάται ούτε την αλληλεγγύη ούτε την κοινωνική βιωσιμότητα. Οι πολιτικές αποφάσεις που λαμβάνουμε πρέπει επίσης να διασφαλίζουν την αμοιβαία ενίσχυση των διαφόρων στόχων μας. Εν πάση περιπτώσει, οι υπό εξέταση ολοκληρωμένες κατευθυντήριες γραμμές αποτελούν βήμα προς αυτή την κατεύθυνση."@el10 ". Mr President, ladies and gentlemen, if I may, I should like to start by thanking the Committee on Employment and Social Affairs. In particular, I should like to thank the rapporteur, Mrs Oomen-Ruijten, for her outstanding work on the Social Agenda, and Mrs Mato Adrover, for the high quality of her work and for her proactive approach to preparing Parliament’s position on the guidelines. This is the approach that has been taken in the Social Agenda, the aim of which is to help overcome the main structural problems facing Europe, which include demographic change, global competition and technological change and innovation. A deliberate decision was taken to present the Commission’s social and employment goals differently to the way in which they had been in the previous Social Agenda. As well as setting out the main problems and proposing avenues of thought about future measures, the new Agenda presupposes that any policies formulated will be open and transparent, and that they will involve all stakeholders. It does not provide a detailed or exhaustive list of measures, as it would be entirely illogical to decide now on measures that we would only adopt in four or five years’ time, although it is of course useful to set out guidelines and strategic goals. This also means that we do not need to establish from the outset which political and technical instruments will be used. A wide range of instruments are available to us for measures at Community level, including legislation, the open method of coordination, financial instruments, in particular the European Social Fund, and social dialogue. The most effective instrument or combination of instruments should not be chosen in advance on the basis of existing opinion, and no one instrument should be given preference over others. Although legislation will continue to be a key instrument, there are a great many reasons why we should not resort to using legislation alone. We are all aware that, in a great many cases, levels of implementation and compliance are far from ideal. In certain fields, for example the fight against discrimination, preference must therefore be given at this stage to implementing existing measures, which are both valuable and useful in legislative terms. I do not intend to dwell on the details of individual issues, but I am willing to take your questions, and look forward with interest to the rest of the debate. I am delighted that this House’s position on the guidelines for economic policy reflects the new focus of the Lisbon strategy for growth and employment, and that it also reflects the three priorities of employment policy, namely increased labour market participation, flexibility and investment in human capital. Ladies and gentlemen, I do not share the views of those who are under the impression that the European social model is a failure, and that Europe as a region is lagging ever further behind. There is no denying that we must still put in a great deal of work and effort in order to develop this model and to be competitive and up-to-date, but one need only compare our basic constraints with those of other regions in the world where conditions are similar to see that Europe is quite clearly not doing such a bad job. Ladies and gentlemen, I am delighted that the amendments tabled by Parliament are not aimed at changing the structure of the guidelines. Instead, the intention behind them is to lend more emphasis to the discussion of certain issues. These include both specific problems experienced by certain groups, such as women, young and older workers or disabled people, and certain issues deemed to be key, such as partnerships, promoting job creation, preventing workplace injuries and achieving a balance between flexibility and job security. The Commission welcomes the general tenor of Parliament’s position, and will do its best to ensure that due consideration is given to it in the final version of the guidelines, upon which the Social Affairs Council will take a decision on 2 and 3 June. In concrete terms, the Commission will make every effort to ensure that the thrust of Parliament’s amendments is addressed during this debate. The Commission is in favour of revising the recitals in order to highlight the fact that insufficient progress has been made with reforms during the past five years, and in order to ensure that greater emphasis is placed on social cohesion and the environmental dimension as part of the Lisbon Strategy. As I see it, this is the very essence of the Lisbon Strategy; the awareness that we are dealing with three dimensions, rather than just one, and that we need to identify these dimensions and take them into account in every policy we adopt in the future. Turning to the issue of individual guidelines, I can assure you that the Commission is in favour of stepping up the EU’s involvement in matters such as partnerships, equality between men and women, the problems experienced by young people and job creation. At the same time, however, the Commission does not wish to draft a separate guideline on the prevention of workplace injuries, since this would go beyond the scope set out in the Council’s conclusions. If I may, I should now like to say a few words about the Social Agenda. There is no question about the fact that it plays a key role, since it is an integral part of both the Lisbon Strategy and the Sustainable Development Strategy. It sets out guidelines for the measures we need to take in order to make progress towards more and better jobs and towards a more balanced society in which solidarity plays a greater part. The European Council acknowledged this fact at its Spring Summit by coming to a favourable conclusion on the Social Agenda. At the same time, it emphasised that the Agenda strengthens the European social model, the basic aims of which are full employment and greater social cohesion, and that as such it would help the EU achieve the Lisbon goals. Although growth and employment are immediate priorities, however, greater competitiveness and faster growth are means to an end rather than goals in themselves. Growth alone is a guarantee of neither solidarity nor social sustainability. We should also take political decisions with a view to ensuring that our various goals are mutually reinforcing. Quite apart from anything else, these integrated guidelines are a step in this direction."@en4 ". Señor Presidente, Señorías, quiero comenzar dando las gracias a la Comisión de Empleo y Asuntos Sociales. En particular, quiero dar las gracias a la ponente, la señora Oomen-Ruijten, por su excelente trabajo sobre la agenda de la política social, y a la señora Mato Adrover por la calidad de su trabajo y por haber tomado la iniciativa en la elaboración de la posición del Parlamento sobre las directrices. Este es el enfoque que se ha tomado en la agenda social, cuyo objetivo es ayudar a superar los problemas estructurales principales a los que Europa se enfrenta, que incluyen el cambio demográfico, la competencia mundial y el cambio e innovación tecnológicos. Se ha tomado una decisión deliberada para presentar los objetivos sociales y de empleo de la Comisión de forma diferente a la que se presentó en la anterior agenda social. Aparte de establecer los problemas principales y proponer ideas sobre medidas futuras, la nueva agenda presupone que cualquier política que se formule será abierta y transparente, y que implicará a todos los interesados. No establece una lista de medidas detallada o exhaustiva, porque sería ilógico decidir ahora sobre medidas que solo aprobaríamos dentro de cuatro o cinco años, si bien resulta útil establecer directrices y objetivos estratégicos. Esto también significa que no necesitamos establecer desde el principio los instrumentos políticos y técnicos que se usarán. Disponemos de una amplia gama de instrumentos para medidas en el ámbito comunitario, incluida la legislación, el método abierto de coordinación, los instrumentos financieros, en particular el Fondo Social Europeo y el diálogo social. El instrumento o juego de instrumentos más eficaz no debe elegirse de antemano sobre la base de la opinión existente, y no puede darse preferencia a ningún instrumento. Si bien la legislación continuará siendo un instrumento clave, hay muchas razones por las que no deberíamos usarla sola. Todos sabemos que, en muchos casos, los niveles de aplicación y cumplimiento distan mucho de ser ideales. Por ejemplo, en algunos ámbitos como la lucha contra la discriminación, en este momento hay que dar preferencia a la aplicación de las medidas existentes, que son valiosas y útiles en términos legislativos. No quiero extenderme en los detalles de las cuestiones individuales, pero estoy dispuesto a tomar nota de sus preguntas, y espero con interés el resto del debate. Me complace que la posición de esta Cámara sobre las directrices de política económica refleje el nuevo enfoque de la Estrategia de Lisboa para el empleo y el crecimiento, y que también refleje las tres prioridades de la política de empleo, es decir, una mayor participación en el mercado de trabajo, flexibilidad e inversión en capital humano. Señorías, no comparto la opinión de quienes creen que el modelo social europeo es un fracaso, y que Europa como región está quedándose atrás. No cabe duda de que aún tenemos que hacer un gran esfuerzo por desarrollar este modelo y ser competitivos y actualizarnos, pero solo hay que comparar nuestras limitaciones básicas con las de otras regiones del mundo en las que las condiciones son similares para ver que Europa no lo está haciendo tan mal. Señorías, me complace que las enmiendas presentadas por el Parlamento no estén encaminadas a cambiar la estructura de las directrices. En su lugar, la intención es hacer más hincapié en el debate de ciertas cuestiones. Estas incluyen tanto los problemas específicos que experimentan ciertos grupos, como las mujeres, los jóvenes y los trabajadores mayores o discapacitados, como ciertas cuestiones clave, como las asociaciones, la promoción del empleo, la prevención de accidentes labores y la consecución de un equilibrio entre flexibilidad y seguridad laboral. La Comisión acoge con satisfacción el tono general de la posición del Parlamento, y hará todo cuanto esté en su mano para que sea tenida en cuenta en la versión final de las directrices, sobre la que el Consejo de Asuntos Sociales tomará una decisión el 2 y 3 de junio. En términos concretos, la Comisión se esforzará por garantizar que la idea central de las enmiendas del Parlamento se aborde durante este debate. La Comisión está a favor de revisar los considerandos para hacer hincapié en el hecho de que no se han hecho suficientes progresos con las reformas durante los últimos cinco años, y para garantizar que se preste más atención a la cohesión social y la dimensión medioambiental en el marco de la Estrategia de Lisboa. En mi opinión, esta es la esencia de la Estrategia de Lisboa; la conciencia de que nos enfrentamos a tres dimensiones y no solo a una, y necesitamos identificar estas dimensiones y tenerlas en cuenta en cualquier política que aprobemos en el futuro. Volviendo a la cuestión de las directrices individuales, puedo asegurarles que la Comisión está a favor de intensificar la implicación de la UE en cuestiones como las asociaciones, la igualdad entre hombres y mujeres, los problemas de los jóvenes y la creación de empleo. Sin embargo, al mismo tiempo la Comisión no desea elaborar una directriz separada sobre la prevención de accidentes laborales, porque esto va más allá del ámbito establecido en las conclusiones del Consejo. Quiero decir unas palabras sobre la agenda social. No cabe duda de que desempeña un papel crucial, porque forma parte integral tanto de la Estrategia de Lisboa como de la Estrategia de Desarrollo Sostenible. Establece directrices para las medidas que hemos de tomar para progresar hacia empleos mejores y de más calidad y hacia una sociedad más equilibrada en la que la solidaridad desempeñe un papel más importante. El Consejo Europeo ha reconocido este hecho en su Cumbre de Primavera al llegar a una conclusión favorable sobre la agenda social. Al mismo tiempo, ha recalcado que la agenda refuerza el modelo social europeo, cuyos objetivos básicos son el pleno empleo y una mayor cohesión social, y que ayudaría a la UE a alcanzar los objetivos de Lisboa. Si bien el crecimiento y el empleo son prioridades inmediatas, una mayor competitividad y un crecimiento más rápido constituyen medios para alcanzar un fin, y no objetivos en sí mismos. El crecimiento no es una garantía de solidaridad ni de sostenibilidad social. También hemos de tomar decisiones políticas para garantizar el refuerzo mutuo de nuestros objetivos diversos. Estas directrices integradas son un paso en esta dirección."@es20 "Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v prvé řadě mi dovolte, abych poděkoval Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, a zejména zpravodajce paní Oomen-Ruijten za vynikající práci týkající se sociální agendy a paní Mato Adrover za kvalitní a proaktivní přípravu stanoviska Evropského parlamentu k hlavním směrům. Takový je přístup sociální agendy. V tomto procesu je jejím cílem přispět k řešení hlavních strukturálních problémů, jimž musí Evropská unie čelit a které se týkají demografického vývoje, globální konkurence a technologického vývoje a inovace. Bylo učiněno záměrné rozhodnutí představit cíle Komise v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti jiným způsobem, než tomu bylo v případě minulé sociální agendy. Nová agenda označuje hlavní problémy, navrhuje cesty pro nové úvahy o dalších krocích a předpokládá vypracování otevřené a transparentní politiky, která zajistí účast všech zúčastněných stran. Nejedná se o podrobný vyčerpávající katalog opatření, neboť by nebylo logické stanovovat nyní opatření, která bychom měli přijímat za čtyři nebo pět let. Je ovšem správné stanovit hlavní záměry a strategické cíle. To rovněž znamená, že není třeba, aby od samého začátku byla určena volba politického a technického nástroje. Pro opatření na úrovni Společenství máme k dispozici široké spektrum nástrojů, právní předpisy, otevřenou metodu koordinace, finanční nástroje, zejména Evropský sociální fond, sociální dialog, atd. Volba nejúčinějšího nástroje nebo kombinace několika nástrojů nesmí být předmětem předem daných názorů a nesmí docházet k apriornímu upřednostňováná některého nástroje před jinými. Právní předpisy budou přesto nadále klíčovým nástrojem, nicméně je vícero důvodů k tomu, abychom se neuchylovali pouze k legislativním nástrojům. Všichni víme, že provádění a soulad jsou v mnoha případech daleko od ideálního stavu. V některých oblastech, jako například v oblastech boje s diskriminací, je proto v této fázi třeba dát přednost provádění toho, co již existuje a co z legislativního hlediska a hodnotového hlediska není špatné. Nebudu se pouštět do detailů, pokud jde o jednotlivé body, jsem však připraven na vaše otázky a očekávám se zájmem další diskuzi. Vítám skutečnost, že stanovisko Evropského parlamentu k hlavním zásadám politiky zaměstnanosti jde v duchu nového zaměření lisabonského procesu na růst a zaměstnanost a v duchu tří priorit politiky zaměstnanosti, které jsou zapojení většího počtu lidí do trhu práce, přizpůsobivost a investice do lidského kapitálu. Dámy a pánové, nesdílím názory těch, kteří mají pocit, že evropský sociální model je neúspěšným modelem, že Evropa je prostředím, které ztrácí. Jistěže ano, je před námi mnoho věcí a mnoho úsilí, abychom rozvíjeli svůj model dále, abychom byli konkurenceschopní, abychom byli na výši doby, ale porovnáme-li naše základní parametry s jinými srovnatelnými oblastmi světa, rozhodně na tom Evropa není špatně. Dámy a pánové, jsem rád, že změny navržené Evropským parlamentem nemají za cíl měnit strukturu hlavních směrů, jejich cílem je spíše dát větší důraz na jednání, na jedné straně na konkrétní problémy některých skupin, jako jsou ženy, mladí a starší pracovníci nebo zdravotně postižení lidé, na druhé straně na otázky považované za klíčové jako je partnerství, podpora nových zdrojů pracovních míst, boj s pracovními úrazy nebo rovnováha mezi pružností a jistotou pracovního místa. Komise vítá podstatu stanoviska Evropského parlamentu a bude se snažit, aby se odpovídajícím způsobem promítla do konečného znění, o kterém má rozhodnout Rada ve složení pro sociální věci 2. a 3. června. Konkrétně bude Komise v nejvyšší možné míře dbát na to, aby byl v rámci této diskuze brán v úvahu duch těchto změn navržených Evropským parlamentem. Na jedné straně Komise podpoří revizi bodů odůvodnění tak, aby byl zdůrazněn nedostatečný pokrok v reformách za posledních pět let a aby se zvýšil význam sociální soudržnosti a ekologického rozměru v Lisabonské strategii. Myslím si, že to je podstata Lisabonské strategie, vědomí, že není jenom jeden rozměr, ale že jsou tři rozměry a že je třeba hledat a brát je v úvahu v každé další politice. Na druhou stranu, co se týče konkrétních hlavních zásad, mohu vás ubezpečit, že Komise podpoří větší angažovanost, pokud jde o partnerství, rovnost žen a mužů, problematiku mladých lidí a nové zdroje pracovních míst. Avšak Komise nechce docílit vytvoření zvláštní hlavní zásady pro prevenci pracovních úrazů, neboť takový krok by byl za hranicí rámce stanoveného v závěrech Evropské rady. Nyní mi dovolte říci několik slov o sociální agendě. Její ústřední role, jakožto nedílné součásti jak Lisabonské strategie, tak strategie udržitelného rozvoje je nesporná, jelikož popisuje hlavní směry činnosti nutné pro pokrok na cestě za větším počtem kvalitních pracovních míst, za dosažením solidárnější a vyváženější společnosti. Uznávajíce tuto skutečnost, Evropská rada na svém jarním zasedání přijala sociální agendu příznivě, přičemž zdůraznila, že přispívá k dosažení Lisabonské strategie tím, že posiluje evropský sociální model založený na úsilí o plnou zaměstnanost a větší sociální soudržnost. Růst a zaměstnanost jsou bezprostřední priority, nicméně zlepšení konkurenceschopnosti a růstu jsou prostředky a nikoliv cíle samy o sobě. Růst sám o sobě nezaručí solidaritu ani sociální udržitelnost. Měli bychom rovněž učinit politická rozhodnutí, která by zajistila, aby se naše různé cíle vzájemně podporovaly. Mimo jiné právě tento souhrnný dokument je jedním z kroků na této cestě."@et5 ". Arvoisa puhemies, hyvät parlamentin jäsenet, saanen aluksi kiittää työllisyyden ja sosiaaliasioiden valiokuntaa. Kiitän erityisesti esittelijä Oomen-Ruijtenia erinomaisesta työstä sosiaalipoliittisen ohjelman parissa ja esittelijä Mato Adroveria laadukkaasta työstä ja aktiivisesta lähestymistavasta suuntaviivoja koskevan parlamentin kannan valmisteluun. Tämä lähestymistapa on valittu sosiaalipoliittisessa ohjelmassa, jonka tavoitteena on auttaa Eurooppaa selviytymään suurimmista rakenteellisista ongelmistaan, joihin kuuluvat väestörakenteen muutos, maailmanlaajuinen kilpailu ja teknologian muutokset sekä innovaatiot. Komissio päätti tietoisesti esittää sosiaali- ja työllisyyspoliittiset tavoitteensa eri tavalla kuin edellisessä sosiaalipoliittisessa ohjelmassa. Tärkeimpien ongelmien korostamisen ja tulevia toimenpiteitä varten ehdotettujen ajatusmallien lisäksi uudessa ohjelmassa edellytetään kaikilta suunniteltavilta toimintalinjoilta avoimuutta ja läpinäkyvyyttä sekä kaikkien sidosryhmien osallistumista niihin. Siinä ei esitetä yksityiskohtaista ja tyhjentävää luetteloa toimenpiteistä, sillä olisi täysin epäloogista päättää nyt sellaisista toimista, joita toteuttaisimme vasta neljän tai viiden vuoden kuluttua, vaikka on tietenkin hyödyllistä asettaa suuntaviivoja ja strategisia tavoitteita. Sen vuoksi meidän ei myöskään tarvitse alusta asti vahvistaa käyttämiämme poliittisia ja teknisiä välineitä. Yhteisössä toteutettavia toimenpiteitä varten käytössämme on lukuisia välineitä, muun muassa lainsäädäntö, avoin koordinointimenetelmä, rahoitusvälineet, joista mainittakoon erityisesti Euroopan sosiaalirahasto, sekä työmarkkinaosapuolten välinen vuoropuhelu. Kaikkein tehokkainta välinettä tai välineiden yhdistelmää ei pitäisi valita etukäteen ennakkokäsitysten perusteella, eikä mitään välinettä pitäisi ennakolta asettaa muiden edelle. Vaikka lainsäädäntö on jatkossakin keskeinen väline, pelkkään lainsäädäntöön turvautuminen on monestakin syystä epäsuotavaa. Tiedämme kaikki, että monissa tapauksissa täytäntöönpano ja sääntöjenmukaisuus ovat hyvin puutteellisia. Siksi tietyillä aloilla, esimerkiksi syrjinnän torjumisessa, onkin tässä vaiheessa asetettava etusijalle nykyisten toimien täytäntöönpano, joka on oikeudelliselta kannalta sekä tärkeää että hyödyllistä. En aio paneutua perusteellisemmin yksittäisiin kysymyksiin, mutta olen halukas kuulemaan kysymyksiänne ja odotan kiinnostuneena keskustelun loppuosaa. Olen iloinen siitä, että talouspolitiikan suuntaviivoja koskevassa parlamentin kannassa otetaan huomioon kasvua ja työllisyyttä edistävän Lissabonin strategian uusi painotus ja että siinä kiinnitetään huomiota myös työllisyyspolitiikan kolmeen painopisteeseen, nimittäin työllisyysasteen nostamiseen, joustavuuteen ja inhimilliseen pääomaan tehtäviin investointeihin. Hyvät parlamentin jäsenet, en ole samaa mieltä niiden kanssa, joiden mielestä Euroopan sosiaalinen malli on epäonnistunut ja Eurooppa jää aina vain enemmän jälkeen muista alueista. On selvää, että meidän on vielä ahkeroitava ja ponnisteltava kovasti kehittääksemme tätä mallia ja ollaksemme kilpailukykyisiä ja ajanmukaisia, mutta ei tarvitse kuin verrata olennaisimpia rajoitteitamme niihin rajoitteisiin, joita muilla samassa tilanteessa olevilla maailman alueilla on, huomatakseen, että Eurooppa on sittenkin menestynyt kohtalaisesti. Hyvät parlamentin jäsenet, olen iloinen siitä, ettei parlamentin esittämillä tarkistuksilla pyritä muuttamaan suuntaviivojen rakennetta. Sen sijaan niiden tavoitteena on panna enemmän painoa tietyistä kysymyksistä käytävälle keskustelulle. Näitä kysymyksiä ovat sekä tiettyjen ryhmien, kuten naisten, nuorten, ikääntyvien työntekijöiden ja vammaisten, erityisongelmat ja määrätyt keskeisinä pidetyt kysymykset, kuten kumppanuustoiminta, työllisyyden edistäminen, työtapaturmien ennaltaehkäisy sekä joustavuuden ja työn varmuuden välisen tasapainon löytäminen. Komissio on tyytyväinen parlamentin kannan yleissävyyn ja tekee voitavansa varmistaakseen, että tähän kantaan kiinnitetään asianmukaista huomiota lopullisissa suuntaviivoissa, joista sosiaaliasioiden neuvosto päättää 2. ja 3. kesäkuuta. Käytännössä komissio tekee kaiken mahdollisen varmistaakseen, että parlamentin tarkistusten pääsisältöön kiinnitetään huomiota tässä keskustelussa. Komissio kannattaa johdanto-osan kappaleiden tarkistamista korostaakseen, etteivät uudistukset ole edistyneet riittävästi kuluneiden viiden vuoden aikana, ja varmistaakseen, että sosiaaliseen yhteenkuuluvuuteen ja Lissabonin strategian mukaiseen ympäristöulottuvuuteen kiinnitetään enemmän huomiota. Näkemykseni mukaan tämä on Lissabonin strategian ydin: tietoisuus siitä, että käsittelemme yhden ulottuvuuden sijasta pikemminkin kolmea ulottuvuutta ja että meidän on tunnistettava nämä ulottuvuudet ja otettava ne huomioon kaikissa tulevissa toimissamme. Palatakseni yksittäisiä suuntaviivoja koskevaan kysymykseen voin vakuuttaa teille, että komissio kannattaa EU:n aktiivisempaa puuttumista esimerkiksi kumppanuustoiminnan, sukupuolten tasa-arvon, nuorten ongelmien ja työllisyyden lisäämisen kaltaisiin kysymyksiin. Komissio ei kuitenkaan halua laatia erillisiä suuntaviivoja työtapaturmien ennaltaehkäisystä, sillä ne jäisivät neuvoston päätelmissä määritellyn soveltamisalan ulkopuolelle. Saanen nyt sanoa muutaman sanan sosiaalipoliittisesta ohjelmasta. Se on ilman muuta keskeinen tekijä, sillä se on olennainen osa sekä Lissabonin strategiaa että kestävän kehityksen strategiaa. Siinä annetaan suuntaviivat niille toimenpiteille, joita meidän on toteutettava edistääksemme uusia ja parempia työpaikkoja ja tasapainoisempaa yhteiskuntaa, jossa yhteisvastuu on keskeisemmässä asemassa. Eurooppa-neuvosto myönsi tämän keväällä pidetyssä huippukokouksessaan puoltamalla sosiaalipoliittista ohjelmaa päätelmissään. Samalla se korosti, että ohjelmalla lujitetaan Euroopan sosiaalista mallia, jonka keskeiset tavoitteet ovat täystyöllisyys ja suurempi sosiaalinen yhteenkuuluvuus, ja että se auttaa EU:ta Lissabonin tavoitteiden saavuttamisessa. Vaikka kasvu ja työllisyys ovat välittömiä painopisteitä, kilpailukyvyn lisääminen ja nopeampi kasvu ovat siitä huolimatta pikemminkin keinoja kuin päämääriä sinänsä. Pelkkä kasvu ei takaa solidaarisuutta eikä sosiaalista kestävyyttä. Meidän on tehtävä myös poliittisia päätöksiä varmistaaksemme, että lukuisat tavoitteemme täydentävät toisiaan. Jo pelkästään nämä yhdennetyt suuntaviivat ovat askel tähän suuntaan."@fi7 ". Monsieur le Président, Mesdames et Messieurs, je voudrais, si vous le permettez, commencer par remercier la commission de l’emploi et des affaires sociales. Je tiens à remercier en particulier le rapporteur, Mme Oomen-Ruijten, pour son travail remarquable sur l’Agenda social, ainsi que Mme Mato Adrover, pour la grande qualité de son travail et pour son approche proactive lors de la préparation de la position du Parlement sur les lignes directrices. C’est l’approche qui a été adoptée dans l’Agenda social, dont le but est d’aider à surmonter les principaux problèmes structurels auxquels l’Europe est confrontée, tels que les changements démographiques, la concurrence mondiale ainsi que l’évolution et l’innovation technologiques. Il a été volontairement décidé de présenter les objectifs de la Commission en matière sociale et en matière d’emploi d’une autre manière que dans le cadre de l’Agenda social précédent. En plus de définir les principaux problèmes et de proposer des pistes de réflexion concernant les mesures à prendre à l’avenir, le nouvel Agenda présuppose que toute politique énoncée sera ouverte et transparente et qu’elle impliquera toutes les parties. Il ne fournit aucune liste exhaustive ou détaillée de mesures, du fait qu’il serait tout à fait illogique de décider aujourd’hui de mesures que nous n’adopterions que dans quatre ou cinq ans, bien qu’il soit naturellement utile de définir des lignes directrices et des objectifs stratégiques. Cela signifie également que nous ne devons pas définir dès le départ quels instruments politiques et techniques seront utilisés. Une vaste gamme d’instruments est à notre disposition en vue de prendre des mesures au niveau communautaire, dont la législation, la méthode ouverte de coordination, les instruments financiers, et en particulier le Fonds social européen, et le dialogue social. L’instrument le plus efficace ou la combinaison d’instruments ne doit pas être choisi à l’avance sur la base de l’opinion du moment, et aucun instrument ne doit bénéficier d’une préférence a priori sur les autres. Si la législation restera un instrument essentiel, de très nombreuses raisons plaident pour que l’on n’ait pas recours qu’à celle-ci. Nous sommes tous conscients que, dans de très nombreux cas, les niveaux d’application et de conformité sont loin d’être idéaux. Dans certains domaines, tels que la lutte contre les discriminations, la préférence doit dès lors être accordée à ce stade à l’application des mesures existantes, qui sont à la fois précieuses et utiles en termes législatifs. Je ne compte pas m’éterniser sur les détails relatifs aux questions individuelles. Je souhaite plutôt entendre vos questions, et j’attends avec intérêt la suite du débat. Je suis ravi que la position de cette Assemblée sur les lignes directrices en matière de politique économique reflète la nouvelle orientation de la stratégie de Lisbonne pour la croissance et l’emploi ainsi que les trois priorités de la politique de l’emploi, à savoir l’accroissement de la participation au marché du travail, la flexibilité et l’investissement dans le capital humain. Mesdames et Messieurs, je ne partage pas l’avis de ceux qui estiment que le modèle social européen est un échec et que l’Europe en tant que région est de plus en plus à la traîne. Pas question de nier que nous avons encore beaucoup de travail et d’efforts à accomplir pour développer ce modèle et pour être compétitifs et à jour, mais il suffit de comparer nos contraintes de base avec celles des autres régions du monde soumises à des conditions similaires pour s’apercevoir que l’Europe ne s’en sort pas si mal que cela. Mesdames et Messieurs, je suis heureux que les amendements déposés par le Parlement ne visent pas à modifier la structure des lignes directrices. Ils visent au contraire à mettre davantage l’accent sur la discussion de certaines questions. Celles-ci incluent à la fois des problèmes spécifiques rencontrés par certains groupes, tels que les femmes, les jeunes, les personnes âgées ou les personnes handicapées, et des questions considérées comme essentielles, telles que les partenariats, la promotion de la création d’emplois, la prévention des accidents de travail et l’atteinte d’un équilibre entre la flexibilité et la sécurité de l’emploi. La Commission salue la teneur générale de la position du Parlement et fera de son mieux pour garantir que la version finale des lignes directrices, qui sera soumise à la décision du Conseil «Affaires sociales» les 2 et 3 juin, prendra pleinement cette position en considération. Concrètement, la Commission fera tout son possible pour garantir que l’analyse sous-tendant les amendements du Parlement sera prise en considération durant ce débat. Elle est favorable à une révision des considérants afin de souligner l’insuffisance des progrès en matière de réforme au cours des cinq dernières années et de garantir que l’accent sera davantage mis sur la cohésion sociale et la dimension environnementale dans le cadre de la stratégie de Lisbonne. Il s’agit là, selon moi, de l’essence même de ladite stratégie: la prise de conscience que nous abordons trois dimensions, et non une, et que nous devons identifier ces dimensions et les intégrer dans chacune des politiques que nous adopterons à l’avenir. Pour en venir aux différentes lignes directrices, je peux vous assurer que la Commission est favorable à un renforcement du rôle de l’Union dans les questions telles que les partenariats, l’égalité entre hommes et femmes, les problèmes rencontrés par les jeunes et la création d’emplois. Parallèlement, cependant, elle ne souhaite pas rédiger de ligne directrice distincte sur la prévention des accidents du travail, car une telle ligne directrice irait au-delà des prérogatives définies dans les conclusions du Conseil. Je voudrais à présent, si vous le permettez, dire quelques mots sur l’Agenda social. Il ne fait aucun doute que celui-ci joue un rôle clé, dans la mesure où il fait partie intégrante tant de la stratégie de Lisbonne que de la stratégie pour le développement durable. Il définit les orientations concernant les mesures que nous devons prendre pour progresser dans la création d’emplois en plus grand nombre et de meilleure qualité et dans l’instauration d’une société plus équilibrée, dans laquelle la solidarité jouerait un plus grand rôle. Le Conseil européen a reconnu ce fait lors de son sommet de printemps en adoptant une conclusion favorable sur l’Agenda social. Dans le même temps, il a souligné que celui-ci renforçait le modèle social européen, dont les objectifs fondamentaux sont le plein emploi et le renforcement de la cohésion sociale, et qu’en tant que tel, il aiderait l’Union à atteindre les objectifs de Lisbonne. Cependant, bien que la croissance et l’emploi soient des priorités immédiates, le renforcement de la compétitivité et l’accélération de la croissance sont des outils permettant d’atteindre un objectif, et non une fin en soi. La croissance à elle seule ne garantit ni la solidarité ni la viabilité sociale. Nous devrions également prendre des décisions politiques en vue de garantir que nos divers objectifs se renforcent mutuellement. Indépendamment de tout le reste, ces lignes directrices intégrées constituent un pas dans cette direction."@fr8 "Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v prvé řadě mi dovolte, abych poděkoval Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, a zejména zpravodajce paní Oomen-Ruijten za vynikající práci týkající se sociální agendy a paní Mato Adrover za kvalitní a proaktivní přípravu stanoviska Evropského parlamentu k hlavním směrům. Takový je přístup sociální agendy. V tomto procesu je jejím cílem přispět k řešení hlavních strukturálních problémů, jimž musí Evropská unie čelit a které se týkají demografického vývoje, globální konkurence a technologického vývoje a inovace. Bylo učiněno záměrné rozhodnutí představit cíle Komise v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti jiným způsobem, než tomu bylo v případě minulé sociální agendy. Nová agenda označuje hlavní problémy, navrhuje cesty pro nové úvahy o dalších krocích a předpokládá vypracování otevřené a transparentní politiky, která zajistí účast všech zúčastněných stran. Nejedná se o podrobný vyčerpávající katalog opatření, neboť by nebylo logické stanovovat nyní opatření, která bychom měli přijímat za čtyři nebo pět let. Je ovšem správné stanovit hlavní záměry a strategické cíle. To rovněž znamená, že není třeba, aby od samého začátku byla určena volba politického a technického nástroje. Pro opatření na úrovni Společenství máme k dispozici široké spektrum nástrojů, právní předpisy, otevřenou metodu koordinace, finanční nástroje, zejména Evropský sociální fond, sociální dialog, atd. Volba nejúčinějšího nástroje nebo kombinace několika nástrojů nesmí být předmětem předem daných názorů a nesmí docházet k apriornímu upřednostňováná některého nástroje před jinými. Právní předpisy budou přesto nadále klíčovým nástrojem, nicméně je vícero důvodů k tomu, abychom se neuchylovali pouze k legislativním nástrojům. Všichni víme, že provádění a soulad jsou v mnoha případech daleko od ideálního stavu. V některých oblastech, jako například v oblastech boje s diskriminací, je proto v této fázi třeba dát přednost provádění toho, co již existuje a co z legislativního hlediska a hodnotového hlediska není špatné. Nebudu se pouštět do detailů, pokud jde o jednotlivé body, jsem však připraven na vaše otázky a očekávám se zájmem další diskuzi. Vítám skutečnost, že stanovisko Evropského parlamentu k hlavním zásadám politiky zaměstnanosti jde v duchu nového zaměření lisabonského procesu na růst a zaměstnanost a v duchu tří priorit politiky zaměstnanosti, které jsou zapojení většího počtu lidí do trhu práce, přizpůsobivost a investice do lidského kapitálu. Dámy a pánové, nesdílím názory těch, kteří mají pocit, že evropský sociální model je neúspěšným modelem, že Evropa je prostředím, které ztrácí. Jistěže ano, je před námi mnoho věcí a mnoho úsilí, abychom rozvíjeli svůj model dále, abychom byli konkurenceschopní, abychom byli na výši doby, ale porovnáme-li naše základní parametry s jinými srovnatelnými oblastmi světa, rozhodně na tom Evropa není špatně. Dámy a pánové, jsem rád, že změny navržené Evropským parlamentem nemají za cíl měnit strukturu hlavních směrů, jejich cílem je spíše dát větší důraz na jednání, na jedné straně na konkrétní problémy některých skupin, jako jsou ženy, mladí a starší pracovníci nebo zdravotně postižení lidé, na druhé straně na otázky považované za klíčové jako je partnerství, podpora nových zdrojů pracovních míst, boj s pracovními úrazy nebo rovnováha mezi pružností a jistotou pracovního místa. Komise vítá podstatu stanoviska Evropského parlamentu a bude se snažit, aby se odpovídajícím způsobem promítla do konečného znění, o kterém má rozhodnout Rada ve složení pro sociální věci 2. a 3. června. Konkrétně bude Komise v nejvyšší možné míře dbát na to, aby byl v rámci této diskuze brán v úvahu duch těchto změn navržených Evropským parlamentem. Na jedné straně Komise podpoří revizi bodů odůvodnění tak, aby byl zdůrazněn nedostatečný pokrok v reformách za posledních pět let a aby se zvýšil význam sociální soudržnosti a ekologického rozměru v Lisabonské strategii. Myslím si, že to je podstata Lisabonské strategie, vědomí, že není jenom jeden rozměr, ale že jsou tři rozměry a že je třeba hledat a brát je v úvahu v každé další politice. Na druhou stranu, co se týče konkrétních hlavních zásad, mohu vás ubezpečit, že Komise podpoří větší angažovanost, pokud jde o partnerství, rovnost žen a mužů, problematiku mladých lidí a nové zdroje pracovních míst. Avšak Komise nechce docílit vytvoření zvláštní hlavní zásady pro prevenci pracovních úrazů, neboť takový krok by byl za hranicí rámce stanoveného v závěrech Evropské rady. Nyní mi dovolte říci několik slov o sociální agendě. Její ústřední role, jakožto nedílné součásti jak Lisabonské strategie, tak strategie udržitelného rozvoje je nesporná, jelikož popisuje hlavní směry činnosti nutné pro pokrok na cestě za větším počtem kvalitních pracovních míst, za dosažením solidárnější a vyváženější společnosti. Uznávajíce tuto skutečnost, Evropská rada na svém jarním zasedání přijala sociální agendu příznivě, přičemž zdůraznila, že přispívá k dosažení Lisabonské strategie tím, že posiluje evropský sociální model založený na úsilí o plnou zaměstnanost a větší sociální soudržnost. Růst a zaměstnanost jsou bezprostřední priority, nicméně zlepšení konkurenceschopnosti a růstu jsou prostředky a nikoliv cíle samy o sobě. Růst sám o sobě nezaručí solidaritu ani sociální udržitelnost. Měli bychom rovněž učinit politická rozhodnutí, která by zajistila, aby se naše různé cíle vzájemně podporovaly. Mimo jiné právě tento souhrnný dokument je jedním z kroků na této cestě."@hu11 ". Signor Presidente, onorevoli deputati, permettetemi di cominciare ringraziando la commissione per l’occupazione e gli affari sociali. In particolare, vorrei ringraziare la relatrice, onorevole Oomen-Ruijten, per l’eccellente lavoro svolto sull’agenda sociale e l’onorevole Mato Adrover per l’alta qualità del suo lavoro e per il contributo attivo che ha dato alla preparazione della posizione del Parlamento sugli orientamenti. Questa è l’impostazione adottata nell’agenda sociale, il cui obiettivo è contribuire a superare i principali problemi strutturali di cui soffre l’Europa, che comprendono l’evoluzione demografica, la concorrenza globale, il progresso tecnologico e l’innovazione. Si è presa la decisione ponderata di presentare gli obiettivi della Commissione in campo sociale e in materia di occupazione in modo diverso rispetto alla precedente agenda sociale. Oltre a descrivere i problemi principali e proporre vie da esplorare per le misure future, la nuova agenda prevede che tutte le politiche formulate siano aperte e trasparenti e coinvolgano tutte le parti interessate. Non si fornisce un elenco dettagliato o esaustivo di misure, in quanto sarebbe del tutto illogico decidere ora misure che adotteremmo solo tra quatto o cinque anni, sebbene sia naturalmente utile definire orientamenti e obiettivi strategici. Ciò significa anche che non occorre stabilire sin dall’inizio quali strumenti politici e tecnici saranno utilizzati. Disponiamo di un’ampia serie di strumenti per le misure a livello comunitario, tra cui la legislazione, il metodo di coordinamento aperto, gli strumenti finanziari, in particolare il Fondo sociale europeo, e il dialogo sociale. Non si deve scegliere in anticipo lo strumento o la combinazione di strumenti più efficace, sulla base del parere odierno, e non si deve accordare a priori la preferenza a uno strumento rispetto a un altro. Sebbene la legislazione continui ad essere uno strumento fondamentale, vi sono innumerevoli motivi per cui non dovremmo ricorrere soltanto alla legislazione. Siamo tutti consapevoli del fatto che, in moltissimi casi, i livelli di applicazione e di conformità sono tutt’altro che ideali. In alcuni campi, per esempio la lotta contro le discriminazioni, la preferenza in questa fase va quindi data all’attuazione delle misure esistenti, che sono utili e preziose a livello legislativo. Non intendo entrare nei particolari delle singole questioni, ma risponderò ai vostri quesiti e ascolterò con grande interesse il resto della discussione. Sono lieto che la posizione dell’Assemblea sugli orientamenti per le politiche economiche rifletta la nuova impostazione della strategia di Lisbona per la crescita e l’occupazione, nonché le tre priorità della politica in materia di occupazione, cioè maggiore partecipazione al mercato del lavoro, flessibilità e investimenti in capitale umano. Onorevoli deputati, non condivido il parere di coloro secondo i quali il modello sociale europeo è un fallimento e l’Europa come regione è sempre più in ritardo. Non si può negare che dobbiamo ancora svolgere una gran mole di lavoro e compiere grandi sforzi per sviluppare questo modello ed essere competitivi e moderni, ma è sufficiente confrontare i nostri limiti di base con quelli di altre regioni del mondo che presentano condizioni analoghe per comprendere chiaramente che la situazione in Europa non è poi così disastrosa. Onorevoli deputati, sono lieto che gli emendamenti presentati dal Parlamento non mirino a modificare la struttura degli orientamenti, ma a dare maggiore risalto alla discussione di determinate tematiche. Tra queste figurano sia i problemi specifici di alcuni gruppi, quali le donne, i giovani, i lavoratori anziani o i disabili, sia alcune questioni considerate fondamentali, quali i partenariati, la promozione di nuovi posti di lavoro, la prevenzione degli infortuni sul lavoro e l’equilibrio tra flessibilità e sicurezza dell’impiego. La Commissione si compiace del tenore generale della posizione del Parlamento e farà del suo meglio per assicurare che se ne tenga debitamente conto nella versione definitiva degli orientamenti, sui quali il Consiglio “Affari sociali” adotterà una decisione il 2 e 3 giugno. In termini concreti, la Commissione farà tutto il possibile per garantire che nell’ambito di tale dibattito si esamini la portata degli emendamenti del Parlamento. La Commissione è favorevole a rivedere i considerando, al fine di evidenziare il fatto che durante gli ultimi cinque anni non si sono compiuti sufficienti progressi con le riforme e assicurare che nel quadro della strategia di Lisbona si ponga un maggiore accento sulla coesione sociale e sulla dimensione ambientale. A mio parere, è questa la vera essenza della strategia di Lisbona: la consapevolezza che si tratta di tre dimensioni, non solo una, e che dobbiamo individuare queste dimensioni e tenerne conto in ogni politica che adotteremo in futuro. Per passare ai singoli orientamenti, posso assicurarvi che la Commissione è favorevole a rafforzare la partecipazione dell’Unione europea in ambiti quali i partenariati, la parità tra uomini e donne, i problemi incontrati dai giovani e la creazione di posti di lavoro. Al tempo stesso, tuttavia, la Commissione non intende introdurre un orientamento distinto sulla prevenzione degli infortuni sul lavoro, in quanto ciò esula dall’ambito definito nelle conclusioni del Consiglio. Vorrei ora fare alcune osservazioni sull’agenda sociale. E’ fuori dubbio che svolga un ruolo fondamentale, in quanto è parte integrante sia della strategia di Lisbona che della strategia per lo sviluppo sostenibile. Fornisce orientamenti sulle misure da adottare al fine di compiere progressi verso nuovi e migliori posti di lavoro e verso una società più equilibrata, in cui la solidarietà svolga un ruolo più decisivo. Il Consiglio europeo ha riconosciuto questa necessità al Vertice di primavera, pervenendo a una conclusione favorevole sull’agenda sociale. Al tempo stesso, ha sottolineato che l’agenda rafforza il modello sociale europeo, i cui obiettivi fondamentali sono la piena occupazione e una maggiore coesione sociale, e può quindi aiutare l’Unione a conseguire gli obiettivi di Lisbona. Sebbene la crescita e l’occupazione siano priorità immediate, una maggiore competitività e una crescita più rapida sono mezzi per raggiungere un fine, non obiettivi di per sé. La crescita da sola non garantisce né la solidarietà né la sostenibilità sociale. Dobbiamo anche prendere decisioni politiche al fine di garantire che i nostri vari obiettivi si rafforzino a vicenda. A prescindere da altre considerazioni, gli orientamenti integrati sono un passo in questa direzione."@it12 "Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v prvé řadě mi dovolte, abych poděkoval Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, a zejména zpravodajce paní Oomen-Ruijten za vynikající práci týkající se sociální agendy a paní Mato Adrover za kvalitní a proaktivní přípravu stanoviska Evropského parlamentu k hlavním směrům. Takový je přístup sociální agendy. V tomto procesu je jejím cílem přispět k řešení hlavních strukturálních problémů, jimž musí Evropská unie čelit a které se týkají demografického vývoje, globální konkurence a technologického vývoje a inovace. Bylo učiněno záměrné rozhodnutí představit cíle Komise v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti jiným způsobem, než tomu bylo v případě minulé sociální agendy. Nová agenda označuje hlavní problémy, navrhuje cesty pro nové úvahy o dalších krocích a předpokládá vypracování otevřené a transparentní politiky, která zajistí účast všech zúčastněných stran. Nejedná se o podrobný vyčerpávající katalog opatření, neboť by nebylo logické stanovovat nyní opatření, která bychom měli přijímat za čtyři nebo pět let. Je ovšem správné stanovit hlavní záměry a strategické cíle. To rovněž znamená, že není třeba, aby od samého začátku byla určena volba politického a technického nástroje. Pro opatření na úrovni Společenství máme k dispozici široké spektrum nástrojů, právní předpisy, otevřenou metodu koordinace, finanční nástroje, zejména Evropský sociální fond, sociální dialog, atd. Volba nejúčinějšího nástroje nebo kombinace několika nástrojů nesmí být předmětem předem daných názorů a nesmí docházet k apriornímu upřednostňováná některého nástroje před jinými. Právní předpisy budou přesto nadále klíčovým nástrojem, nicméně je vícero důvodů k tomu, abychom se neuchylovali pouze k legislativním nástrojům. Všichni víme, že provádění a soulad jsou v mnoha případech daleko od ideálního stavu. V některých oblastech, jako například v oblastech boje s diskriminací, je proto v této fázi třeba dát přednost provádění toho, co již existuje a co z legislativního hlediska a hodnotového hlediska není špatné. Nebudu se pouštět do detailů, pokud jde o jednotlivé body, jsem však připraven na vaše otázky a očekávám se zájmem další diskuzi. Vítám skutečnost, že stanovisko Evropského parlamentu k hlavním zásadám politiky zaměstnanosti jde v duchu nového zaměření lisabonského procesu na růst a zaměstnanost a v duchu tří priorit politiky zaměstnanosti, které jsou zapojení většího počtu lidí do trhu práce, přizpůsobivost a investice do lidského kapitálu. Dámy a pánové, nesdílím názory těch, kteří mají pocit, že evropský sociální model je neúspěšným modelem, že Evropa je prostředím, které ztrácí. Jistěže ano, je před námi mnoho věcí a mnoho úsilí, abychom rozvíjeli svůj model dále, abychom byli konkurenceschopní, abychom byli na výši doby, ale porovnáme-li naše základní parametry s jinými srovnatelnými oblastmi světa, rozhodně na tom Evropa není špatně. Dámy a pánové, jsem rád, že změny navržené Evropským parlamentem nemají za cíl měnit strukturu hlavních směrů, jejich cílem je spíše dát větší důraz na jednání, na jedné straně na konkrétní problémy některých skupin, jako jsou ženy, mladí a starší pracovníci nebo zdravotně postižení lidé, na druhé straně na otázky považované za klíčové jako je partnerství, podpora nových zdrojů pracovních míst, boj s pracovními úrazy nebo rovnováha mezi pružností a jistotou pracovního místa. Komise vítá podstatu stanoviska Evropského parlamentu a bude se snažit, aby se odpovídajícím způsobem promítla do konečného znění, o kterém má rozhodnout Rada ve složení pro sociální věci 2. a 3. června. Konkrétně bude Komise v nejvyšší možné míře dbát na to, aby byl v rámci této diskuze brán v úvahu duch těchto změn navržených Evropským parlamentem. Na jedné straně Komise podpoří revizi bodů odůvodnění tak, aby byl zdůrazněn nedostatečný pokrok v reformách za posledních pět let a aby se zvýšil význam sociální soudržnosti a ekologického rozměru v Lisabonské strategii. Myslím si, že to je podstata Lisabonské strategie, vědomí, že není jenom jeden rozměr, ale že jsou tři rozměry a že je třeba hledat a brát je v úvahu v každé další politice. Na druhou stranu, co se týče konkrétních hlavních zásad, mohu vás ubezpečit, že Komise podpoří větší angažovanost, pokud jde o partnerství, rovnost žen a mužů, problematiku mladých lidí a nové zdroje pracovních míst. Avšak Komise nechce docílit vytvoření zvláštní hlavní zásady pro prevenci pracovních úrazů, neboť takový krok by byl za hranicí rámce stanoveného v závěrech Evropské rady. Nyní mi dovolte říci několik slov o sociální agendě. Její ústřední role, jakožto nedílné součásti jak Lisabonské strategie, tak strategie udržitelného rozvoje je nesporná, jelikož popisuje hlavní směry činnosti nutné pro pokrok na cestě za větším počtem kvalitních pracovních míst, za dosažením solidárnější a vyváženější společnosti. Uznávajíce tuto skutečnost, Evropská rada na svém jarním zasedání přijala sociální agendu příznivě, přičemž zdůraznila, že přispívá k dosažení Lisabonské strategie tím, že posiluje evropský sociální model založený na úsilí o plnou zaměstnanost a větší sociální soudržnost. Růst a zaměstnanost jsou bezprostřední priority, nicméně zlepšení konkurenceschopnosti a růstu jsou prostředky a nikoliv cíle samy o sobě. Růst sám o sobě nezaručí solidaritu ani sociální udržitelnost. Měli bychom rovněž učinit politická rozhodnutí, která by zajistila, aby se naše různé cíle vzájemně podporovaly. Mimo jiné právě tento souhrnný dokument je jedním z kroků na této cestě."@lt14 "Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v prvé řadě mi dovolte, abych poděkoval Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, a zejména zpravodajce paní Oomen-Ruijten za vynikající práci týkající se sociální agendy a paní Mato Adrover za kvalitní a proaktivní přípravu stanoviska Evropského parlamentu k hlavním směrům. Takový je přístup sociální agendy. V tomto procesu je jejím cílem přispět k řešení hlavních strukturálních problémů, jimž musí Evropská unie čelit a které se týkají demografického vývoje, globální konkurence a technologického vývoje a inovace. Bylo učiněno záměrné rozhodnutí představit cíle Komise v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti jiným způsobem, než tomu bylo v případě minulé sociální agendy. Nová agenda označuje hlavní problémy, navrhuje cesty pro nové úvahy o dalších krocích a předpokládá vypracování otevřené a transparentní politiky, která zajistí účast všech zúčastněných stran. Nejedná se o podrobný vyčerpávající katalog opatření, neboť by nebylo logické stanovovat nyní opatření, která bychom měli přijímat za čtyři nebo pět let. Je ovšem správné stanovit hlavní záměry a strategické cíle. To rovněž znamená, že není třeba, aby od samého začátku byla určena volba politického a technického nástroje. Pro opatření na úrovni Společenství máme k dispozici široké spektrum nástrojů, právní předpisy, otevřenou metodu koordinace, finanční nástroje, zejména Evropský sociální fond, sociální dialog, atd. Volba nejúčinějšího nástroje nebo kombinace několika nástrojů nesmí být předmětem předem daných názorů a nesmí docházet k apriornímu upřednostňováná některého nástroje před jinými. Právní předpisy budou přesto nadále klíčovým nástrojem, nicméně je vícero důvodů k tomu, abychom se neuchylovali pouze k legislativním nástrojům. Všichni víme, že provádění a soulad jsou v mnoha případech daleko od ideálního stavu. V některých oblastech, jako například v oblastech boje s diskriminací, je proto v této fázi třeba dát přednost provádění toho, co již existuje a co z legislativního hlediska a hodnotového hlediska není špatné. Nebudu se pouštět do detailů, pokud jde o jednotlivé body, jsem však připraven na vaše otázky a očekávám se zájmem další diskuzi. Vítám skutečnost, že stanovisko Evropského parlamentu k hlavním zásadám politiky zaměstnanosti jde v duchu nového zaměření lisabonského procesu na růst a zaměstnanost a v duchu tří priorit politiky zaměstnanosti, které jsou zapojení většího počtu lidí do trhu práce, přizpůsobivost a investice do lidského kapitálu. Dámy a pánové, nesdílím názory těch, kteří mají pocit, že evropský sociální model je neúspěšným modelem, že Evropa je prostředím, které ztrácí. Jistěže ano, je před námi mnoho věcí a mnoho úsilí, abychom rozvíjeli svůj model dále, abychom byli konkurenceschopní, abychom byli na výši doby, ale porovnáme-li naše základní parametry s jinými srovnatelnými oblastmi světa, rozhodně na tom Evropa není špatně. Dámy a pánové, jsem rád, že změny navržené Evropským parlamentem nemají za cíl měnit strukturu hlavních směrů, jejich cílem je spíše dát větší důraz na jednání, na jedné straně na konkrétní problémy některých skupin, jako jsou ženy, mladí a starší pracovníci nebo zdravotně postižení lidé, na druhé straně na otázky považované za klíčové jako je partnerství, podpora nových zdrojů pracovních míst, boj s pracovními úrazy nebo rovnováha mezi pružností a jistotou pracovního místa. Komise vítá podstatu stanoviska Evropského parlamentu a bude se snažit, aby se odpovídajícím způsobem promítla do konečného znění, o kterém má rozhodnout Rada ve složení pro sociální věci 2. a 3. června. Konkrétně bude Komise v nejvyšší možné míře dbát na to, aby byl v rámci této diskuze brán v úvahu duch těchto změn navržených Evropským parlamentem. Na jedné straně Komise podpoří revizi bodů odůvodnění tak, aby byl zdůrazněn nedostatečný pokrok v reformách za posledních pět let a aby se zvýšil význam sociální soudržnosti a ekologického rozměru v Lisabonské strategii. Myslím si, že to je podstata Lisabonské strategie, vědomí, že není jenom jeden rozměr, ale že jsou tři rozměry a že je třeba hledat a brát je v úvahu v každé další politice. Na druhou stranu, co se týče konkrétních hlavních zásad, mohu vás ubezpečit, že Komise podpoří větší angažovanost, pokud jde o partnerství, rovnost žen a mužů, problematiku mladých lidí a nové zdroje pracovních míst. Avšak Komise nechce docílit vytvoření zvláštní hlavní zásady pro prevenci pracovních úrazů, neboť takový krok by byl za hranicí rámce stanoveného v závěrech Evropské rady. Nyní mi dovolte říci několik slov o sociální agendě. Její ústřední role, jakožto nedílné součásti jak Lisabonské strategie, tak strategie udržitelného rozvoje je nesporná, jelikož popisuje hlavní směry činnosti nutné pro pokrok na cestě za větším počtem kvalitních pracovních míst, za dosažením solidárnější a vyváženější společnosti. Uznávajíce tuto skutečnost, Evropská rada na svém jarním zasedání přijala sociální agendu příznivě, přičemž zdůraznila, že přispívá k dosažení Lisabonské strategie tím, že posiluje evropský sociální model založený na úsilí o plnou zaměstnanost a větší sociální soudržnost. Růst a zaměstnanost jsou bezprostřední priority, nicméně zlepšení konkurenceschopnosti a růstu jsou prostředky a nikoliv cíle samy o sobě. Růst sám o sobě nezaručí solidaritu ani sociální udržitelnost. Měli bychom rovněž učinit politická rozhodnutí, která by zajistila, aby se naše různé cíle vzájemně podporovaly. Mimo jiné právě tento souhrnný dokument je jedním z kroků na této cestě."@lv13 "Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v prvé řadě mi dovolte, abych poděkoval Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, a zejména zpravodajce paní Oomen-Ruijten za vynikající práci týkající se sociální agendy a paní Mato Adrover za kvalitní a proaktivní přípravu stanoviska Evropského parlamentu k hlavním směrům. Takový je přístup sociální agendy. V tomto procesu je jejím cílem přispět k řešení hlavních strukturálních problémů, jimž musí Evropská unie čelit a které se týkají demografického vývoje, globální konkurence a technologického vývoje a inovace. Bylo učiněno záměrné rozhodnutí představit cíle Komise v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti jiným způsobem, než tomu bylo v případě minulé sociální agendy. Nová agenda označuje hlavní problémy, navrhuje cesty pro nové úvahy o dalších krocích a předpokládá vypracování otevřené a transparentní politiky, která zajistí účast všech zúčastněných stran. Nejedná se o podrobný vyčerpávající katalog opatření, neboť by nebylo logické stanovovat nyní opatření, která bychom měli přijímat za čtyři nebo pět let. Je ovšem správné stanovit hlavní záměry a strategické cíle. To rovněž znamená, že není třeba, aby od samého začátku byla určena volba politického a technického nástroje. Pro opatření na úrovni Společenství máme k dispozici široké spektrum nástrojů, právní předpisy, otevřenou metodu koordinace, finanční nástroje, zejména Evropský sociální fond, sociální dialog, atd. Volba nejúčinějšího nástroje nebo kombinace několika nástrojů nesmí být předmětem předem daných názorů a nesmí docházet k apriornímu upřednostňováná některého nástroje před jinými. Právní předpisy budou přesto nadále klíčovým nástrojem, nicméně je vícero důvodů k tomu, abychom se neuchylovali pouze k legislativním nástrojům. Všichni víme, že provádění a soulad jsou v mnoha případech daleko od ideálního stavu. V některých oblastech, jako například v oblastech boje s diskriminací, je proto v této fázi třeba dát přednost provádění toho, co již existuje a co z legislativního hlediska a hodnotového hlediska není špatné. Nebudu se pouštět do detailů, pokud jde o jednotlivé body, jsem však připraven na vaše otázky a očekávám se zájmem další diskuzi. Vítám skutečnost, že stanovisko Evropského parlamentu k hlavním zásadám politiky zaměstnanosti jde v duchu nového zaměření lisabonského procesu na růst a zaměstnanost a v duchu tří priorit politiky zaměstnanosti, které jsou zapojení většího počtu lidí do trhu práce, přizpůsobivost a investice do lidského kapitálu. Dámy a pánové, nesdílím názory těch, kteří mají pocit, že evropský sociální model je neúspěšným modelem, že Evropa je prostředím, které ztrácí. Jistěže ano, je před námi mnoho věcí a mnoho úsilí, abychom rozvíjeli svůj model dále, abychom byli konkurenceschopní, abychom byli na výši doby, ale porovnáme-li naše základní parametry s jinými srovnatelnými oblastmi světa, rozhodně na tom Evropa není špatně. Dámy a pánové, jsem rád, že změny navržené Evropským parlamentem nemají za cíl měnit strukturu hlavních směrů, jejich cílem je spíše dát větší důraz na jednání, na jedné straně na konkrétní problémy některých skupin, jako jsou ženy, mladí a starší pracovníci nebo zdravotně postižení lidé, na druhé straně na otázky považované za klíčové jako je partnerství, podpora nových zdrojů pracovních míst, boj s pracovními úrazy nebo rovnováha mezi pružností a jistotou pracovního místa. Komise vítá podstatu stanoviska Evropského parlamentu a bude se snažit, aby se odpovídajícím způsobem promítla do konečného znění, o kterém má rozhodnout Rada ve složení pro sociální věci 2. a 3. června. Konkrétně bude Komise v nejvyšší možné míře dbát na to, aby byl v rámci této diskuze brán v úvahu duch těchto změn navržených Evropským parlamentem. Na jedné straně Komise podpoří revizi bodů odůvodnění tak, aby byl zdůrazněn nedostatečný pokrok v reformách za posledních pět let a aby se zvýšil význam sociální soudržnosti a ekologického rozměru v Lisabonské strategii. Myslím si, že to je podstata Lisabonské strategie, vědomí, že není jenom jeden rozměr, ale že jsou tři rozměry a že je třeba hledat a brát je v úvahu v každé další politice. Na druhou stranu, co se týče konkrétních hlavních zásad, mohu vás ubezpečit, že Komise podpoří větší angažovanost, pokud jde o partnerství, rovnost žen a mužů, problematiku mladých lidí a nové zdroje pracovních míst. Avšak Komise nechce docílit vytvoření zvláštní hlavní zásady pro prevenci pracovních úrazů, neboť takový krok by byl za hranicí rámce stanoveného v závěrech Evropské rady. Nyní mi dovolte říci několik slov o sociální agendě. Její ústřední role, jakožto nedílné součásti jak Lisabonské strategie, tak strategie udržitelného rozvoje je nesporná, jelikož popisuje hlavní směry činnosti nutné pro pokrok na cestě za větším počtem kvalitních pracovních míst, za dosažením solidárnější a vyváženější společnosti. Uznávajíce tuto skutečnost, Evropská rada na svém jarním zasedání přijala sociální agendu příznivě, přičemž zdůraznila, že přispívá k dosažení Lisabonské strategie tím, že posiluje evropský sociální model založený na úsilí o plnou zaměstnanost a větší sociální soudržnost. Růst a zaměstnanost jsou bezprostřední priority, nicméně zlepšení konkurenceschopnosti a růstu jsou prostředky a nikoliv cíle samy o sobě. Růst sám o sobě nezaručí solidaritu ani sociální udržitelnost. Měli bychom rovněž učinit politická rozhodnutí, která by zajistila, aby se naše různé cíle vzájemně podporovaly. Mimo jiné právě tento souhrnný dokument je jedním z kroků na této cestě."@mt15 ". Mijnheer de Voorzitter, dames en heren, staat u mij toe te beginnen met een woord van dank aan het adres van de Commissie werkgelegenheid en sociale zaken. Ik zou met name de rapporteur, mevrouw Oomen-Ruijten, willen bedanken voor haar uitmuntende werk aan de sociale agenda alsmede mevrouw Mato Adrover voor de hoge kwaliteit van haar werk en voor haar proactieve aanpak voor de voorbereiding van het standpunt van het Parlement inzake de richtsnoeren. Dit is de aanpak waarvoor gekozen is in het kader van de sociale agenda, waarbij het streven is om de grootste structurele problemen waarvoor Europa zich gesteld ziet, te overwinnen, te weten demografische verandering, mondiale concurrentie en technologische verandering en innovatie. Er is weloverwogen besloten om de sociale en werkgelegenheidsdoelstellingen bij te stellen ten opzichte van die in de voorgaande sociale agenda. In de sociale agenda wordt een uiteenzetting gegeven van de grootste problemen en de geopperde ideeën omtrent toekomstige maatregelen. Daarnaast bevat de agenda het uitgangspunt dat al het geformuleerde beleid open en transparant is en dat alle belanghebbenden erbij betrokken zijn. Een gedetailleerd of uitputtend overzicht van maatregelen ontbreekt, omdat het nogal onlogisch zou zijn om nu besluiten te nemen over maatregelen die we pas over vier of vijf jaar zouden toepassen, al is het natuurlijk wel nuttig om richtsnoeren en strategische doelstellingen te formuleren. Dit betekent ook dat we niet van meet af aan hoeven vast te leggen welke politieke en technische instrumenten er gebruikt zullen worden. We beschikken over een brede reeks van instrumenten voor maatregelen op communautair niveau, waaronder wetgeving, de open coördinatiemethode, financiële instrumenten, het Europees Sociaal Fonds vooral en de sociale dialoog. We moeten ons niet bij voorbaat vastpinnen op het meest effectieve instrument of de meest doeltreffende combinatie van instrumenten op basis van de heersende opvattingen en geen enkel instrument mag voorrang krijgen boven andere instrumenten. Hoewel wetgeving een sleutelinstrument zal blijven, zijn er nogal wat redenen waarom we niet onze toevlucht moeten zoeken tot wetgeving alleen. We weten allemaal dat de stand van zaken op het gebied van tenuitvoerlegging en naleving in een groot aantal gevallen verre van optimaal is. Op bepaalde gebieden, bijvoorbeeld de bestrijding van discriminatie, moet er in dit stadium dus prioriteit worden gehecht aan de uitvoering van bestaande maatregelen, die op het vlak van de wetgeving waardevol en nuttig zijn. Ik ben niet van plan om in te gaan op allerlei details van afzonderlijke kwesties, dus ben ik nu klaar om te luisteren naar uw vragen, en ik kijk met interesse uit naar de voortzetting van het debat. Ik heb er met voldoening kennis van genomen dat het standpunt van dit Huis inzake de richtsnoeren voor het economisch beleid niet alleen de nieuwe oriëntatie van de strategie van Lissabon op groei en werkgelegenheid weerspiegelt, maar ook de drie prioriteiten van het werkgelegenheidsbeleid, te weten een hogere arbeidsmarktparticipatie, flexibiliteit en investering in menselijk kapitaal. Dames en heren, ik ben het niet eens met degenen die het idee hebben dat het Europees sociaal model een mislukking is en dat Europa als regio steeds verder achterop raakt. Er is geen twijfel aan dat er nog veel gedaan moet worden om dit model verder te ontwikkelen, ons concurrentievermogen te vergroten en te moderniseren, maar we hoeven slechts onze basisbeperkingen te vergelijken met die van andere regio’s in de wereld waar de omstandigheden vergelijkbaar zijn, om te concluderen dat we het helemaal niet zo slecht doen. Dames en heren, ik ben verheugd dat de door het Parlement ingediende amendementen niet strekken tot wijzigingen in de structuur van de richtsnoeren. De achterliggende bedoeling ervan is de wens meer aandacht te schenken aan de bespreking van bepaalde kwesties. Het gaat daarbij om specifieke problemen die door bepaalde groepen worden ervaren, zoals vrouwen, jonge en oudere werknemers of personen met een handicap, en om bepaalde factoren die cruciaal worden geacht, zoals partnerschappen, de bevordering van werkgelegenheid, het voorkomen van letsel op de werkplek en het creëren van evenwicht tussen flexibiliteit en baanzekerheid. De Commissie verwelkomt in grote lijnen het standpunt van het Parlement en zal haar best doen om ervoor te zorgen dat er gepaste aandacht wordt geschonken aan de definitieve versie van de richtsnoeren waarna de Raad Sociale Zaken op 2 en 3 juni een besluit zal nemen. Concreet zal de Commissie alles in het werk stellen om te verzekeren dat de reeks van amendementen van het Parlement gedurende de besprekingen aan de orde worden gesteld. De Commissie staat achter een herziening van de overwegingen, enerzijds om het feit te belichten dat er de laatste vijf jaar onvoldoende vooruitgang is geboekt met de hervormingen, en anderzijds om te verzekeren dat er meer nadruk wordt gelegd op sociale samenhang en de milieudimensie als onderdeel van de strategie van Lissabon. Zoals ik het zie, is dat de essentie van de strategie van Lissabon; het bewustzijn dat we niet met één, maar met drie dimensies te maken hebben en dat wij deze dimensies in kaart moeten brengen en in acht moeten nemen bij al het beleid dat we in de toekomst vaststellen. Ten aanzien van de afzonderlijke richtsnoeren kan ik u verzekeren dat de Commissie ermee instemt dat de betrokkenheid van de EU wordt verhoogd bij zaken als partnerschappen, gelijkheid tussen mannen en vrouwen, problemen van jongeren en het scheppen van banen. De Commissie is nochtans niet van zins een aparte richtsnoer op te stellen over letselpreventie op de werkplek, omdat zulks buiten het bestek zou vallen dat de Raad in zijn conclusies heeft uiteengezet. Staat u mij toe enkele woorden te wijden aan de sociale agenda, die zonder twijfel een cruciale rol vervult. Het is immers een integraal onderdeel van zowel de strategie van Lissabon als de strategie inzake duurzame ontwikkeling. Er worden richtsnoeren in vermeld voor de maatregelen die nodig zijn om vooruitgang te boeken bij het scheppen van meer en betere banen en de ontwikkeling van een evenwichtigere samenleving waarin solidariteit een grotere rol vervult. De Europese Raad heeft dit feit erkend in zijn voorjaarstop door goedkeuring te hechten aan een conclusie ten gunste van de sociale agenda. Voorts benadrukte de Raad dat deze agenda het Europees sociaal model versterkt, waarvan de algemene doelstellingen volledige werkgelegenheid en grotere sociale samenhang zijn, en de EU zou helpen om de doelstellingen van Lissabon te verwezenlijken. Groei en werkgelegenheid zijn onmiddellijke prioriteiten. Een groter concurrentievermogen en snellere groei zijn evenwel een middel om een doel te bereiken en geen doelen op zichzelf. Groei alleen biedt geen waarborgen voor solidariteit of sociale duurzaamheid. Ook moeten we politieke besluiten nemen die zorgen voor een wederzijdse versterking ten aanzien van onze verschillende doelstellingen. Al het andere terzijde gelaten, doen wij met deze geïntegreerde richtsnoeren een stap in die richting."@nl3 "Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v prvé řadě mi dovolte, abych poděkoval Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, a zejména zpravodajce paní Oomen-Ruijten za vynikající práci týkající se sociální agendy a paní Mato Adrover za kvalitní a proaktivní přípravu stanoviska Evropského parlamentu k hlavním směrům. Takový je přístup sociální agendy. V tomto procesu je jejím cílem přispět k řešení hlavních strukturálních problémů, jimž musí Evropská unie čelit a které se týkají demografického vývoje, globální konkurence a technologického vývoje a inovace. Bylo učiněno záměrné rozhodnutí představit cíle Komise v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti jiným způsobem, než tomu bylo v případě minulé sociální agendy. Nová agenda označuje hlavní problémy, navrhuje cesty pro nové úvahy o dalších krocích a předpokládá vypracování otevřené a transparentní politiky, která zajistí účast všech zúčastněných stran. Nejedná se o podrobný vyčerpávající katalog opatření, neboť by nebylo logické stanovovat nyní opatření, která bychom měli přijímat za čtyři nebo pět let. Je ovšem správné stanovit hlavní záměry a strategické cíle. To rovněž znamená, že není třeba, aby od samého začátku byla určena volba politického a technického nástroje. Pro opatření na úrovni Společenství máme k dispozici široké spektrum nástrojů, právní předpisy, otevřenou metodu koordinace, finanční nástroje, zejména Evropský sociální fond, sociální dialog, atd. Volba nejúčinějšího nástroje nebo kombinace několika nástrojů nesmí být předmětem předem daných názorů a nesmí docházet k apriornímu upřednostňováná některého nástroje před jinými. Právní předpisy budou přesto nadále klíčovým nástrojem, nicméně je vícero důvodů k tomu, abychom se neuchylovali pouze k legislativním nástrojům. Všichni víme, že provádění a soulad jsou v mnoha případech daleko od ideálního stavu. V některých oblastech, jako například v oblastech boje s diskriminací, je proto v této fázi třeba dát přednost provádění toho, co již existuje a co z legislativního hlediska a hodnotového hlediska není špatné. Nebudu se pouštět do detailů, pokud jde o jednotlivé body, jsem však připraven na vaše otázky a očekávám se zájmem další diskuzi. Vítám skutečnost, že stanovisko Evropského parlamentu k hlavním zásadám politiky zaměstnanosti jde v duchu nového zaměření lisabonského procesu na růst a zaměstnanost a v duchu tří priorit politiky zaměstnanosti, které jsou zapojení většího počtu lidí do trhu práce, přizpůsobivost a investice do lidského kapitálu. Dámy a pánové, nesdílím názory těch, kteří mají pocit, že evropský sociální model je neúspěšným modelem, že Evropa je prostředím, které ztrácí. Jistěže ano, je před námi mnoho věcí a mnoho úsilí, abychom rozvíjeli svůj model dále, abychom byli konkurenceschopní, abychom byli na výši doby, ale porovnáme-li naše základní parametry s jinými srovnatelnými oblastmi světa, rozhodně na tom Evropa není špatně. Dámy a pánové, jsem rád, že změny navržené Evropským parlamentem nemají za cíl měnit strukturu hlavních směrů, jejich cílem je spíše dát větší důraz na jednání, na jedné straně na konkrétní problémy některých skupin, jako jsou ženy, mladí a starší pracovníci nebo zdravotně postižení lidé, na druhé straně na otázky považované za klíčové jako je partnerství, podpora nových zdrojů pracovních míst, boj s pracovními úrazy nebo rovnováha mezi pružností a jistotou pracovního místa. Komise vítá podstatu stanoviska Evropského parlamentu a bude se snažit, aby se odpovídajícím způsobem promítla do konečného znění, o kterém má rozhodnout Rada ve složení pro sociální věci 2. a 3. června. Konkrétně bude Komise v nejvyšší možné míře dbát na to, aby byl v rámci této diskuze brán v úvahu duch těchto změn navržených Evropským parlamentem. Na jedné straně Komise podpoří revizi bodů odůvodnění tak, aby byl zdůrazněn nedostatečný pokrok v reformách za posledních pět let a aby se zvýšil význam sociální soudržnosti a ekologického rozměru v Lisabonské strategii. Myslím si, že to je podstata Lisabonské strategie, vědomí, že není jenom jeden rozměr, ale že jsou tři rozměry a že je třeba hledat a brát je v úvahu v každé další politice. Na druhou stranu, co se týče konkrétních hlavních zásad, mohu vás ubezpečit, že Komise podpoří větší angažovanost, pokud jde o partnerství, rovnost žen a mužů, problematiku mladých lidí a nové zdroje pracovních míst. Avšak Komise nechce docílit vytvoření zvláštní hlavní zásady pro prevenci pracovních úrazů, neboť takový krok by byl za hranicí rámce stanoveného v závěrech Evropské rady. Nyní mi dovolte říci několik slov o sociální agendě. Její ústřední role, jakožto nedílné součásti jak Lisabonské strategie, tak strategie udržitelného rozvoje je nesporná, jelikož popisuje hlavní směry činnosti nutné pro pokrok na cestě za větším počtem kvalitních pracovních míst, za dosažením solidárnější a vyváženější společnosti. Uznávajíce tuto skutečnost, Evropská rada na svém jarním zasedání přijala sociální agendu příznivě, přičemž zdůraznila, že přispívá k dosažení Lisabonské strategie tím, že posiluje evropský sociální model založený na úsilí o plnou zaměstnanost a větší sociální soudržnost. Růst a zaměstnanost jsou bezprostřední priority, nicméně zlepšení konkurenceschopnosti a růstu jsou prostředky a nikoliv cíle samy o sobě. Růst sám o sobě nezaručí solidaritu ani sociální udržitelnost. Měli bychom rovněž učinit politická rozhodnutí, která by zajistila, aby se naše různé cíle vzájemně podporovaly. Mimo jiné právě tento souhrnný dokument je jedním z kroků na této cestě."@pl16 "Senhor Presidente, Senhoras e Senhores Deputados, permitam-me que comece por agradecer à Comissão do Emprego e dos Assuntos Sociais. Gostaria de agradecer particularmente à relatora, senhora deputada Oomen-Ruijten, pelo seu excelente trabalho sobre a Agenda Social, e à senhora deputada Mato Adrover, pela elevada qualidade do seu trabalho e pela sua abordagem pro-activa na preparação da posição do Parlamento relativa às orientações. Esta é a abordagem da Agenda Social, cujo objectivo é ajudar a superar os principais problemas estruturais que a Europa enfrenta, entre eles, a evolução demográfica, a concorrência global e a transformação tecnológica e a inovação. A forma como os objectivos da Comissão no domínio social e do emprego foram apresentados na Agenda Social actual e na anterior é deliberadamente diferente. A nova Agenda, para além de identificar os principais problemas e de propor caminhos de reflexão sobre medidas futuras, pressupõe que as políticas que forem formuladas serão abertas e transparentes e envolverão todos os decisores. Não se apresenta uma lista pormenorizada ou exaustiva de medidas, visto que não seria lógico tomar decisões agora sobre medidas que só serão adoptadas daqui a quatro ou cinco anos, embora seja útil definir orientações e objectivos estratégicos, como é óbvio. Isto também significa que não necessitamos de determinar desde logo os instrumentos políticos e técnicos que serão utilizados. Temos à nossa disposição um vasto espectro de instrumentos para medidas a nível comunitário, incluindo a legislação, o método aberto de coordenação, os instrumentos financeiros, em particular, o Fundo Social Europeu, e o diálogo social. O instrumento ou a combinação de vários instrumentos mais eficaz não deve ser escolhida antecipadamente, com base nas opiniões existentes, e não deve ser dada preferência a qualquer instrumento. Embora a legislação continue a ser um instrumento decisivo, existem muitas razões para não recorrermos apenas a ela. Todos nós sabemos que há muitos casos em que os níveis de implementação e de cumprimento estão longe de serem ideais. Por isso, nesta fase e em certos domínios, como, por exemplo, na luta contra a discriminação, é necessário privilegiar a implementação das medidas existentes, que são tanto valiosas quanto úteis em termos legislativos. Não tenciono insistir em pormenores de questões concretas, mas estou disponível para responder às vossas questões e aguardo com interesse o resto do debate. Congratulo-me com o facto de a posição desta Câmara relativa às orientações para a política económica reflectir o novo enfoque da estratégia de Lisboa para o crescimento e o emprego, assim como pelo facto de esta também reflectir as três prioridades da política de emprego, concretamente, o aumento da participação no mercado de trabalho, a flexibilidade e o investimento em capital humano. Senhoras e Senhores Deputados, não partilho a opinião daqueles que têm a sensação de que o modelo social europeu constitui um insucesso e que a Europa, enquanto uma região, está a ficar cada vez mais para trás. É inegável que ainda temos de trabalhar muito e de fazer um grande esforço para desenvolver este modelo, para nos tornarmos competitivos e para nos actualizarmos, mas basta comparar as nossas limitações fundamentais com as de outras regiões do mundo onde existem condições similares para ver que a Europa não está, claramente, a fazer um trabalho assim tão mau. Senhoras e Senhores Deputados, congratulo-me com o facto de as alterações apresentadas pelo Parlamento não visarem alterar a estrutura das orientações. Pelo contrário, a intenção subjacente a estas alterações consiste em dar uma maior ênfase ao debate de determinadas questões. Estas incluem tanto problemas concretos vividos por certos grupos, como, por exemplo, mulheres, jovens e trabalhadores mais velhos ou pessoas com deficiência, como certas questões são consideradas decisivas, como, por exemplo, a parceria, a promoção da criação de empregos, a prevenção de acidentes de trabalho e o equilíbrio entre a flexibilidade e a segurança do emprego. A Comissão congratula-se com o teor geral da posição do Parlamento e fará o seu melhor para garantir que ela seja tomada devidamente em conta na versão final das orientações que serão objecto de decisão por parte do Conselho “Assuntos Sociais” nos dias 2 e 3 de Junho. A Comissão fará, concretamente, todos os esforços para assegurar que este debate se ocupe do cerne das alterações propostas pelo Parlamento. A Comissão é favorável à revisão dos considerandos, de modo a que se sublinhe o facto de não ter havido progressos suficientes nas reformas nos últimos cinco anos e se assegure que seja dada uma maior ênfase à coesão social e à dimensão ambiental da Estratégia de Lisboa. Penso que isto constitui a essência da Estratégia de Lisboa, a consciência de que estamos a tratar de três dimensões e não apenas de uma, que necessitamos de identificar estas dimensões e de as ter em conta em todas as políticas que adoptarmos no futuro. Voltando à questão das orientações concretas, posso garantir-vos que a Comissão é favorável a um maior envolvimento da UE em questões como, por exemplo, a parceria, a igualdade entre homens e mulheres, os problemas dos jovens e a criação de emprego. Por outro lado, a Comissão não pretende elaborar uma orientação específica para a prevenção dos acidentes de trabalho, visto que tal extravasaria o âmbito definido nas conclusões do Conselho. Permitam-me que diga agora algumas palavras sobre a Agenda Social. Não há dúvida de que esta desempenha um papel decisivo, visto que constitui parte integrante tanto da Estratégia de Lisboa, como da Estratégia do Desenvolvimento Sustentável. Ela define orientações para as medidas que necessitamos de adoptar a fim de progredirmos no sentido de mais e melhores empregos e de uma sociedade mais equilibrada, na qual a solidariedade desempenhe um papel mais importante. O Conselho Europeu reconheceu este facto na sua cimeira da Primavera, chegando a uma conclusão favorável no que diz respeito à Agenda Social, ao mesmo tempo que sublinhou que a Agenda reforça o modelo social europeu, cujos objectivos fundamentais são o pleno emprego e uma maior coesão social e realçou que a Agenda ajuda a UE a alcançar os objectivos de Lisboa. No entanto, embora o crescimento e o emprego constituam prioridades imediatas, o aumento da competitividade e o crescimento mais rápido constituem meios para atingir um fim e não objectivos em si mesmos. O crescimento, por si só, não representa uma garantia de solidariedade, nem de sustentabilidade social. Também deveríamos tomar decisões políticas para assegurar que os nossos diversos objectivos se reforcem mutuamente. Estas orientações integradas constituem, além do mais, um passo nesta direcção."@pt17 "Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v prvé řadě mi dovolte, abych poděkoval Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, a zejména zpravodajce paní Oomen-Ruijten za vynikající práci týkající se sociální agendy a paní Mato Adrover za kvalitní a proaktivní přípravu stanoviska Evropského parlamentu k hlavním směrům. Takový je přístup sociální agendy. V tomto procesu je jejím cílem přispět k řešení hlavních strukturálních problémů, jimž musí Evropská unie čelit a které se týkají demografického vývoje, globální konkurence a technologického vývoje a inovace. Bylo učiněno záměrné rozhodnutí představit cíle Komise v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti jiným způsobem, než tomu bylo v případě minulé sociální agendy. Nová agenda označuje hlavní problémy, navrhuje cesty pro nové úvahy o dalších krocích a předpokládá vypracování otevřené a transparentní politiky, která zajistí účast všech zúčastněných stran. Nejedná se o podrobný vyčerpávající katalog opatření, neboť by nebylo logické stanovovat nyní opatření, která bychom měli přijímat za čtyři nebo pět let. Je ovšem správné stanovit hlavní záměry a strategické cíle. To rovněž znamená, že není třeba, aby od samého začátku byla určena volba politického a technického nástroje. Pro opatření na úrovni Společenství máme k dispozici široké spektrum nástrojů, právní předpisy, otevřenou metodu koordinace, finanční nástroje, zejména Evropský sociální fond, sociální dialog, atd. Volba nejúčinějšího nástroje nebo kombinace několika nástrojů nesmí být předmětem předem daných názorů a nesmí docházet k apriornímu upřednostňováná některého nástroje před jinými. Právní předpisy budou přesto nadále klíčovým nástrojem, nicméně je vícero důvodů k tomu, abychom se neuchylovali pouze k legislativním nástrojům. Všichni víme, že provádění a soulad jsou v mnoha případech daleko od ideálního stavu. V některých oblastech, jako například v oblastech boje s diskriminací, je proto v této fázi třeba dát přednost provádění toho, co již existuje a co z legislativního hlediska a hodnotového hlediska není špatné. Nebudu se pouštět do detailů, pokud jde o jednotlivé body, jsem však připraven na vaše otázky a očekávám se zájmem další diskuzi. Vítám skutečnost, že stanovisko Evropského parlamentu k hlavním zásadám politiky zaměstnanosti jde v duchu nového zaměření lisabonského procesu na růst a zaměstnanost a v duchu tří priorit politiky zaměstnanosti, které jsou zapojení většího počtu lidí do trhu práce, přizpůsobivost a investice do lidského kapitálu. Dámy a pánové, nesdílím názory těch, kteří mají pocit, že evropský sociální model je neúspěšným modelem, že Evropa je prostředím, které ztrácí. Jistěže ano, je před námi mnoho věcí a mnoho úsilí, abychom rozvíjeli svůj model dále, abychom byli konkurenceschopní, abychom byli na výši doby, ale porovnáme-li naše základní parametry s jinými srovnatelnými oblastmi světa, rozhodně na tom Evropa není špatně. Dámy a pánové, jsem rád, že změny navržené Evropským parlamentem nemají za cíl měnit strukturu hlavních směrů, jejich cílem je spíše dát větší důraz na jednání, na jedné straně na konkrétní problémy některých skupin, jako jsou ženy, mladí a starší pracovníci nebo zdravotně postižení lidé, na druhé straně na otázky považované za klíčové jako je partnerství, podpora nových zdrojů pracovních míst, boj s pracovními úrazy nebo rovnováha mezi pružností a jistotou pracovního místa. Komise vítá podstatu stanoviska Evropského parlamentu a bude se snažit, aby se odpovídajícím způsobem promítla do konečného znění, o kterém má rozhodnout Rada ve složení pro sociální věci 2. a 3. června. Konkrétně bude Komise v nejvyšší možné míře dbát na to, aby byl v rámci této diskuze brán v úvahu duch těchto změn navržených Evropským parlamentem. Na jedné straně Komise podpoří revizi bodů odůvodnění tak, aby byl zdůrazněn nedostatečný pokrok v reformách za posledních pět let a aby se zvýšil význam sociální soudržnosti a ekologického rozměru v Lisabonské strategii. Myslím si, že to je podstata Lisabonské strategie, vědomí, že není jenom jeden rozměr, ale že jsou tři rozměry a že je třeba hledat a brát je v úvahu v každé další politice. Na druhou stranu, co se týče konkrétních hlavních zásad, mohu vás ubezpečit, že Komise podpoří větší angažovanost, pokud jde o partnerství, rovnost žen a mužů, problematiku mladých lidí a nové zdroje pracovních míst. Avšak Komise nechce docílit vytvoření zvláštní hlavní zásady pro prevenci pracovních úrazů, neboť takový krok by byl za hranicí rámce stanoveného v závěrech Evropské rady. Nyní mi dovolte říci několik slov o sociální agendě. Její ústřední role, jakožto nedílné součásti jak Lisabonské strategie, tak strategie udržitelného rozvoje je nesporná, jelikož popisuje hlavní směry činnosti nutné pro pokrok na cestě za větším počtem kvalitních pracovních míst, za dosažením solidárnější a vyváženější společnosti. Uznávajíce tuto skutečnost, Evropská rada na svém jarním zasedání přijala sociální agendu příznivě, přičemž zdůraznila, že přispívá k dosažení Lisabonské strategie tím, že posiluje evropský sociální model založený na úsilí o plnou zaměstnanost a větší sociální soudržnost. Růst a zaměstnanost jsou bezprostřední priority, nicméně zlepšení konkurenceschopnosti a růstu jsou prostředky a nikoliv cíle samy o sobě. Růst sám o sobě nezaručí solidaritu ani sociální udržitelnost. Měli bychom rovněž učinit politická rozhodnutí, která by zajistila, aby se naše různé cíle vzájemně podporovaly. Mimo jiné právě tento souhrnný dokument je jedním z kroků na této cestě."@sk18 "Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v prvé řadě mi dovolte, abych poděkoval Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, a zejména zpravodajce paní Oomen-Ruijten za vynikající práci týkající se sociální agendy a paní Mato Adrover za kvalitní a proaktivní přípravu stanoviska Evropského parlamentu k hlavním směrům. Takový je přístup sociální agendy. V tomto procesu je jejím cílem přispět k řešení hlavních strukturálních problémů, jimž musí Evropská unie čelit a které se týkají demografického vývoje, globální konkurence a technologického vývoje a inovace. Bylo učiněno záměrné rozhodnutí představit cíle Komise v sociální oblasti a v oblasti zaměstnanosti jiným způsobem, než tomu bylo v případě minulé sociální agendy. Nová agenda označuje hlavní problémy, navrhuje cesty pro nové úvahy o dalších krocích a předpokládá vypracování otevřené a transparentní politiky, která zajistí účast všech zúčastněných stran. Nejedná se o podrobný vyčerpávající katalog opatření, neboť by nebylo logické stanovovat nyní opatření, která bychom měli přijímat za čtyři nebo pět let. Je ovšem správné stanovit hlavní záměry a strategické cíle. To rovněž znamená, že není třeba, aby od samého začátku byla určena volba politického a technického nástroje. Pro opatření na úrovni Společenství máme k dispozici široké spektrum nástrojů, právní předpisy, otevřenou metodu koordinace, finanční nástroje, zejména Evropský sociální fond, sociální dialog, atd. Volba nejúčinějšího nástroje nebo kombinace několika nástrojů nesmí být předmětem předem daných názorů a nesmí docházet k apriornímu upřednostňováná některého nástroje před jinými. Právní předpisy budou přesto nadále klíčovým nástrojem, nicméně je vícero důvodů k tomu, abychom se neuchylovali pouze k legislativním nástrojům. Všichni víme, že provádění a soulad jsou v mnoha případech daleko od ideálního stavu. V některých oblastech, jako například v oblastech boje s diskriminací, je proto v této fázi třeba dát přednost provádění toho, co již existuje a co z legislativního hlediska a hodnotového hlediska není špatné. Nebudu se pouštět do detailů, pokud jde o jednotlivé body, jsem však připraven na vaše otázky a očekávám se zájmem další diskuzi. Vítám skutečnost, že stanovisko Evropského parlamentu k hlavním zásadám politiky zaměstnanosti jde v duchu nového zaměření lisabonského procesu na růst a zaměstnanost a v duchu tří priorit politiky zaměstnanosti, které jsou zapojení většího počtu lidí do trhu práce, přizpůsobivost a investice do lidského kapitálu. Dámy a pánové, nesdílím názory těch, kteří mají pocit, že evropský sociální model je neúspěšným modelem, že Evropa je prostředím, které ztrácí. Jistěže ano, je před námi mnoho věcí a mnoho úsilí, abychom rozvíjeli svůj model dále, abychom byli konkurenceschopní, abychom byli na výši doby, ale porovnáme-li naše základní parametry s jinými srovnatelnými oblastmi světa, rozhodně na tom Evropa není špatně. Dámy a pánové, jsem rád, že změny navržené Evropským parlamentem nemají za cíl měnit strukturu hlavních směrů, jejich cílem je spíše dát větší důraz na jednání, na jedné straně na konkrétní problémy některých skupin, jako jsou ženy, mladí a starší pracovníci nebo zdravotně postižení lidé, na druhé straně na otázky považované za klíčové jako je partnerství, podpora nových zdrojů pracovních míst, boj s pracovními úrazy nebo rovnováha mezi pružností a jistotou pracovního místa. Komise vítá podstatu stanoviska Evropského parlamentu a bude se snažit, aby se odpovídajícím způsobem promítla do konečného znění, o kterém má rozhodnout Rada ve složení pro sociální věci 2. a 3. června. Konkrétně bude Komise v nejvyšší možné míře dbát na to, aby byl v rámci této diskuze brán v úvahu duch těchto změn navržených Evropským parlamentem. Na jedné straně Komise podpoří revizi bodů odůvodnění tak, aby byl zdůrazněn nedostatečný pokrok v reformách za posledních pět let a aby se zvýšil význam sociální soudržnosti a ekologického rozměru v Lisabonské strategii. Myslím si, že to je podstata Lisabonské strategie, vědomí, že není jenom jeden rozměr, ale že jsou tři rozměry a že je třeba hledat a brát je v úvahu v každé další politice. Na druhou stranu, co se týče konkrétních hlavních zásad, mohu vás ubezpečit, že Komise podpoří větší angažovanost, pokud jde o partnerství, rovnost žen a mužů, problematiku mladých lidí a nové zdroje pracovních míst. Avšak Komise nechce docílit vytvoření zvláštní hlavní zásady pro prevenci pracovních úrazů, neboť takový krok by byl za hranicí rámce stanoveného v závěrech Evropské rady. Nyní mi dovolte říci několik slov o sociální agendě. Její ústřední role, jakožto nedílné součásti jak Lisabonské strategie, tak strategie udržitelného rozvoje je nesporná, jelikož popisuje hlavní směry činnosti nutné pro pokrok na cestě za větším počtem kvalitních pracovních míst, za dosažením solidárnější a vyváženější společnosti. Uznávajíce tuto skutečnost, Evropská rada na svém jarním zasedání přijala sociální agendu příznivě, přičemž zdůraznila, že přispívá k dosažení Lisabonské strategie tím, že posiluje evropský sociální model založený na úsilí o plnou zaměstnanost a větší sociální soudržnost. Růst a zaměstnanost jsou bezprostřední priority, nicméně zlepšení konkurenceschopnosti a růstu jsou prostředky a nikoliv cíle samy o sobě. Růst sám o sobě nezaručí solidaritu ani sociální udržitelnost. Měli bychom rovněž učinit politická rozhodnutí, která by zajistila, aby se naše různé cíle vzájemně podporovaly. Mimo jiné právě tento souhrnný dokument je jedním z kroků na této cestě."@sl19 ". Herr talman, mina damer och herrar! Låt mig börja med att tacka utskottet för sysselsättning och sociala frågor. I synnerhet vill jag tacka föredraganden Ria Oomen-Ruijten, för hennes utomordentliga arbete med den socialpolitiska dagordningen, och Ana Mato Adrover, för hennes högkvalitativa arbete och för hennes aktiva och framåtsyftande tillvägagångssätt för att förbereda parlamentets ståndpunkt när det gäller riktlinjerna. Detta är den hållning som man har intagit i den socialpolitiska dagordningen, vars syfte är att hjälpa till att övervinna de huvudsakliga strukturproblem som EU står inför och som omfattar demografiska förändringar, global konkurrens och teknisk förändring och innovation. Man fattade ett noga övervägt beslut att lägga fram kommissionens social- och sysselsättningspolitiska mål på ett annorlunda sätt än vad som var fallet i den förra socialpolitiska dagordningen. Förutom att fastställa huvudproblemen och framföra idéer om framtida åtgärder förutsätter den nya dagordningen att den politik som formuleras är öppen och genomblickbar och omfattar alla berörda parter. Dagordningen rymmer ingen detaljerad eller uttömmande förteckning över åtgärder, eftersom det skulle vara fullständigt ologiskt att i dagsläget besluta om åtgärder som vi inte kommer att vidta förrän om fyra eller fem år, även om det givetvis är bra att fastställa riktlinjer och strategiska mål. Detta innebär också att vi inte från början behöver fastställa vilka politiska och tekniska instrument som skall användas. Ett stort antal instrument står till vårt förfogande för åtgärder på gemenskapsnivå, däribland lagstiftning, den öppna samordningsmetoden, ekonomiska instrument, i synnerhet Europeiska socialfonden, och social dialog. Det mest effektiva instrumentet eller den mest effektiva kombinationen av instrument bör inte väljas i förväg på grundval av rådande opinion, och inget instrument får på förhand ges företräde framför andra. Även om lagstiftningen kommer att förbli ett centralt instrument finns det åtskilliga orsaker till varför vi bör undvika att endast använda oss av lagstiftning. Vi känner alla till att graden av genomförande och iakttagande många gånger är långt ifrån idealisk. På vissa områden, till exempel kampen mot diskrimineringen, måste därför företräde ges åt att genomföra de befintliga åtgärderna i det här skedet, vilket lagstiftningsmässigt är såväl värdefullt som fördelaktigt. Jag har inte för avsikt att älta detaljer i enskilda frågor, men jag är villig att höra era frågor och jag ser med intresse fram emot resten av debatten. Jag gläder mig åt att parlamentets ståndpunkt i fråga om riktlinjerna för den ekonomiska politiken återspeglar den nya fokuseringen på Lissabonstrategin för tillväxt och sysselsättning och att den också återspeglar sysselsättningspolitikens tre prioriteringar, nämligen ett ökat deltagande på arbetsmarknaden, flexibilitet och investeringar i mänskligt kapital. Mina damer och herrar! Jag håller inte med dem som anser att den europeiska sociala modellen är ett misslyckande och att EU som region halkar ännu mer efter. Det rådet inga tvivel om att vi fortfarande måste lägga ned en hel del arbete och göra stora ansträngningar för att utveckla denna modell och för att vara konkurrenskraftiga och tidsenliga, men det räcker med att jämföra våra grundläggande begränsningar med dem i andra regioner i världen där liknande förhållanden råder för att se att EU inte alls gör dåligt ifrån sig. Mina damer och herrar! Jag är glad över att de ändringsförslag som parlamentet har lagt fram inte syftar till att förändra riktlinjernas struktur. I stället är den bakomliggande avsikten att i större utsträckning framhäva diskussionen om vissa frågor. Dessa frågor omfattar både specifika problem som vissa grupper, såsom kvinnor, unga och äldre arbetstagare eller funktionshindrade personer, upplever och vissa frågor som anses vara centrala, såsom partnerskap, att främja skapandet av nya arbetstillfällen, att förebygga arbetsplatsolyckor och att uppnå en balans mellan flexibilitet och arbetstrygghet. Kommissionen välkomnar den allmänna innebörden i parlamentets ståndpunkt och kommer att göra sitt bästa för att se till att den beaktas vederbörligen i riktlinjernas slutliga version, som rådet för sysselsättning och socialpolitik kommer att besluta om den 2 och 3 juni. I konkreta ordalag kommer kommissionen att göra sitt bästa för att se till att syftet bakom parlamentets ändringsförslag tas upp under debatten. Kommissionen är för en revidering av skälen, för att belysa att arbetet med reformerna inte framskridit tillräckligt under de senaste fem åren och för att se till att tonvikten läggs på den sociala sammanhållningen och på miljödimensionen som en del av Lissabonstrategin. Enligt min mening är detta själva kärnan i Lissabonstrategin. Medvetenheten om att det handlar om tre dimensioner, snarare än bara en, och att vi måste identifiera dessa dimensioner och ta med dem i beräkningen i varje politiskt beslut som vi hädanefter fattar. För att övergå till frågan om individuella riktlinjer kan jag försäkra er om att kommissionen är för förslaget om att öka EU:s delaktighet i frågor som partnerskap, jämlikhet mellan kvinnor och män, problem som unga människor upplever och skapande av nya arbetstillfällen. Samtidigt vill kommissionen emellertid inte utarbeta separata riktlinjer för förebyggandet av arbetsplatsolyckor, eftersom detta skulle gå utanför de ramar som fastställdes i rådets slutsatser. Låt mig nu säga ett par ord om den socialpolitiska dagordningen. Det råder inga tvivel om att den spelar en huvudroll, eftersom den utgör en integrerad del av både Lissabonstrategin och strategin för hållbar utveckling. I den socialpolitiska dagordningen anges riktlinjer för de åtgärder som vi bör vidta för att avancera i riktning mot bättre arbeten och mot ett mer balanserat samhälle där solidariteten spelar en större roll. Europeiska rådet erkände detta vid vårens toppmöte genom att enas om en bra slutsats om den socialpolitiska dagordningen. Samtidigt betonade rådet att dagordningen förstärker den europeiska sociala modellen, vars grundläggande mål är full sysselsättning och starkare social sammanhållning, och att den i sig skulle bidra till att EU når Lissabonmålen. Även om tillväxt och sysselsättning är överhängande prioriteringar är emellertid ökad konkurrenskraft och snabbare tillväxt snarare medel för att nå målen än själva målen i sig. Endast tillväxt garanterar varken solidaritet eller social hållbarhet. Vi bör också fatta politiska beslut som gör så att våra olika mål förstärker varandra. Dessa integrerade riktlinjer är ett steg i den riktningen."@sv21
lpv:unclassifiedMetadata	"Vladimír Špidla,"5,19,15,1,18,14,16,11,13 "a priori"3,4,20,17 "člen Komise"5,19,15,1,18,14,16,11,13

Named graphs describing this resource:

The resource appears as object in 2 triples

Context graph