Local view for "http://purl.org/linkedpolitics/eu/plenary/2005-05-12-Speech-4-029"

Predicate	Value (sorted: default)
rdf:type	lpv_eu:Speech⁶
dcterms:Date	"2005-05-12"^^xsd:date⁶
dcterms:Is Part Of	lp_eu:WTO eeskirjade rakendamine Hiinas⁶
dcterms:Language	"cs"^^xsd:language⁶
lpv:document identification number	"en.20050512.3.4-029"⁶
lpv:hasSubsequent	lp_eu:2005-05-12-Speech-4-030⁶
lpv:speaker	lp:Zuzana Roithová⁶
lpv:spoken text	"Vážení, považuji přístup Unie k čínskému stylu obchodování za lehkovážný. Odmítám argument, že se textiláci mohli deset let připravovat na dnešní liberalizaci. Teprve po přijetí Číny do WTO si Unie už v roce 2002 mohla ověřit dopad přechodné liberalizace. Ceny klesly na 40 % a Čína obsadila bleskurychle 75 % trhu. To byl snad jasný signál ke změně obchodní politiky Unie, ale nestalo se tak i přesto, že obchodní politiku svěřily státy do výlučné pravomoci Unie. Čína dnes nemilosrdně válcuje nejchudší země Asie a Afriky, kde byl textil klíčový pro jejich přežití. Na jeden milion evropských textiláků, z toho desetitisíce žen z České republiky, přijdou o práci tam, kde je textil tradičním odvětvím, a to kvůli dumpingovým cenám. Ty nejsou důsledkem jen pověstné čínské pracovitosti, ale jde i o minimální ekologické a sociální standardy, dětskou práci nevyjímaje. Dále státní subvence a také řízená podhodnocená měna. My své trhy otevíráme, ale Čína textiláky na svoje nepustí. O porušování družstevního vlastnictví mohou svědčit třeba automobilky. Tolik k argumentům porušování pravidel WTO. Unie měla a musí použít své ekonomické a politické nástroje, pokud je ještě má, a přimět Čínu k dodržování našich pravidel férové soutěže. A to kvůli udržitelnosti rozvoje na planetě, kvůli hodnotám, pro něž regulujeme evropský trh s vědomím, že zvyšujeme náklady evropské výroby a snižujeme tak naši konkurenceschopnost, a také kvůli důvěře občanů v integraci musí být Unie jednotná a stát se silným partnerem pro WTO, rovnocenně s Japonskem, Čínou a USA. To není výzva, ale povinnost. Jak pro Evropskou komisi, tak pro Radu, ale i tento Parlament. Vítám, že Komise uznala nutnost šetření dopadu liberalizace, ale zavedení sedmiprocentních kvót na jeden rok je málo. Volám po vážné změně strategie zahraniční politiky vůči Číně tak, aby byla v souladu s dlouhodobými cíly vnitřního trhu Evropské unie. Přeji úspěch této práci."@cs¹
lpv:spokenAs	vice-chair; IMCO (2004-07-22--2007-01-14)²² substitute; INTA (2005-04-04--2007-01-14)²² member; Delegation to the ACP-EU Joint Parliamentary Assembly (2004-09-15--2009-07-13)²² member; EPP-ED (2004-07-20--2009-07-13)²² substitute; FEMM (2004-09-16--2007-01-14)²² unknown; Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová (2004-07-20--2009-07-13)²²
lpv:translated text	"Mine damer og herrer, efter min mening har EU en uforsvarlig holdning til kinesernes måde at handle på, og jeg nægter at falde for argumentet om, at tekstilproducenterne har haft 10 år til at forberede sig på den igangværende liberalisering. Først i 2002, da Kina var blevet medlem af Verdenshandelsorganisationen (WTO), kunne EU fastslå konsekvenserne af en gradvis liberalisering. Priserne faldt med 40 %, og Kina erobrede 75 % af markedet på et øjeblik. Tegnene på, at kursen for EU's handelspolitik burde ændres, kunne formentlig ikke have været tydeligere. Men det skete lige præcis ikke, selv om medlemsstaterne har betroet EU enekompetencen til at føre handelspolitik. I øjeblikket knuser Kina hensynsløst de fattigste asiatiske og afrikanske lande, hvor tekstilhandel var nøglen til overlevelse. Dumping af priserne vil betyde, at 1 million europæiske tekstilproducenter, herunder titusinder af kvinder i Den Tjekkiske Republik, vil miste deres job i områder, hvor tekstilproduktion er en traditionel industri. Det er ikke kun den berømte kinesiske arbejdsomhed, der gør sådanne priser mulige - de er også en følge af minimale miljø- og socialstandarder, for ikke at nævne børnearbejde, og statsstøtte og Kinas undervurderede, statskontrollerede valuta spiller også en rolle. Vi åbner vores markeder, men tekstilproducenterne har ikke adgang til det kinesiske marked. Bilfabrikkerne er rigeligt bevis på, at princippet om kooperativt ejerskab brydes. Jeg mener, det må fremgå meget klart af det, jeg har sagt, at WTO-reglerne ikke overholdes. EU må benytte alle de økonomiske og politiske instrumenter, det har tilbage, til at tvinge Kina til at overholde reglerne om fair konkurrence, både af hensyn til den bæredygtige udvikling på vores planet og af hensyn til de værdier, der får os til at regulere det europæiske marked, selv om vi ved, at vi øger omkostningerne ved at fremstille varer i Europa og samtidig mindsker vores konkurrenceevne. Hvis EU ønsker at højne offentlighedens tillid til integrationen, må det danne en samlet front og blive en stærk WTO-partner på lige fod med Japan, Kina og USA. Kommissionen, Rådet og også Parlamentet bør snarere se dette som en pligt end en udfordring. Jeg er meget glad for, at Kommissionen har indset, at konsekvenserne af liberaliseringen skal mildnes, men det er ikke nok at indføre kontingenter på 7 % i et år. Jeg opfordrer på det kraftigste EU til at ændre sin udenrigspolitik over for Kina radikalt for at sikre, at den er i overensstemmelse med de langfristede mål for EU's indre marked. Jeg håber meget, at det vil lykkes for os."@da² "Meine Damen und Herren! Ich glaube, die EU macht sich über die Art und Weise, wie China Geschäfte betreibt, keine richtigen Gedanken. Von dieser Auffassung bringt mich auch das Argument nicht ab, dass die Textilhersteller zehn Jahre Zeit hatten, um sich auf die derzeit stattfindende Liberalisierung vorzubereiten. Erst im Jahre 2002, nachdem China der WTO beigetreten war, konnte die EU sich ein Bild davon machen, welche Auswirkungen die stufenweise Liberalisierung haben würde. Die Preise sind um 40 % gefallen und China hat im Nu 75 % des Marktes erobert. Das war ein mehr als deutliches Zeichen, dass die EU ihre Handelspolitik ändern müsste. Aber genau dies ist nicht passiert, obwohl die Mitgliedstaaten die EU mit der ausschließlichen Zuständigkeit für die Handelspolitik ausgestattet haben. Gegenwärtig ist China dabei, die ärmsten Länder in Asien und Afrika, für die die Textilfertigung lebenswichtig war, vom Markt zu verdrängen. Durch Preisdumping werden eine Million europäischer Textilhersteller einschließlich zehntausender Frauen in der Tschechischen Republik in Regionen ihre Arbeit verlieren, in denen die Textilfertigung eine Traditionsbranche ist. Es ist nicht nur der berühmte chinesische Fleiß, der solche Preise ermöglicht, sondern auch ein Ergebnis der niedrigsten Umwelt- und Sozialstandards, von Kinderarbeit ganz zu schweigen, auch staatliche Subventionen und die unterbewertete, staatlich kontrollierte chinesische Währung spielen eine Rolle. Wir öffnen unsere Märkte, aber die Textilhersteller sind noch immer vom chinesischen Markt ausgeschlossen. Die Automobilwerke sind ein guter Beweis dafür, dass der Grundsatz des Gemeinschaftseigentums verletzt wird. Aus dem bisher Gesagten sollte deutlich werden, dass die WTO-Bestimmungen missachtet werden. Die EU muss alle ihr zur Verfügung stehenden wirtschaftlichen und politischen Instrumente anwenden, um China zur Befolgung der Regeln des fairen Wettbewerbs zu zwingen, und zwar sowohl im Interesse einer nachhaltigen Entwicklung auf unserem Planeten als auch im Sinne der Werte, nach denen wir den Europäischen Markt regeln, auch wenn uns klar ist, dass das zu einer Erhöhung der Produktionskosten in Europa und gleichzeitig zum Verlust an Wettbewerbsfähigkeit führt. Wenn die EU mehr Vertrauen der Öffentlichkeit in die Integration erreichen will, muss sie eine einheitliche Front schaffen und ein starker Partner für die WTO werden, der Japan, China und den USA ebenbürtig ist. Die Kommission, der Rat und dieses Parlament sollten dies als ihre Pflicht, nicht nur als Herausforderung ansehen. Ich freue mich darüber, dass die Kommission es als notwendig erkannt hat, die Auswirkungen der Liberalisierung abzufedern. Allerdings reichen Quoten von 7 % pro Jahr nicht aus. Ich würde die EU zu größeren Veränderungen in ihrer Außenpolitik gegenüber China drängen, um sicherzustellen, dass diese Politik in Übereinstimmung mit den langfristigen Zielen des EU-Binnenmarktes steht. Ich hoffe sehr, dass wir dabei erfolgreich sein werden."@de⁹ "Κυρίες και κύριοι, πιστεύω ότι η ΕΕ υιοθετεί μια παράτολμη προσέγγιση έναντι της κινεζικής επιχειρηματικότητας και αρνούμαι να παρασυρθώ από το επιχείρημα ότι οι βιομήχανοι του κλωστοϋφαντουργικού κλάδου είχαν 10 χρόνια να προετοιμαστούν για την ελευθέρωση που έχει δρομολογηθεί τώρα. Μόλις το 2002, αφότου η Κίνα εντάχθηκε στον Παγκόσμιο Οργανισμό Εμπορίου (ΠΟΕ.), μπόρεσε η ΕΕ να προσδιορίσει ποιες θα ήταν οι επιπτώσεις της βαθμιαίας ελευθέρωσης. Οι τιμές έπεσαν κατά 40% και η Κίνα εν ριπή οφθαλμού βρέθηκε να ελέγχει το 75% της αγοράς. Ενδεχομένως να μην υπήρξε σαφέστερη ένδειξη ότι η εμπορική πολιτική της ΕΕ έπρεπε να αλλάξει πορεία. Ωστόσο, αυτό ακριβώς ήταν που δεν έγινε, παρόλο που τα κράτη μέλη έχουν εκχωρήσει στην ΕΕ αποκλειστική αρμοδιότητα όσον αφορά την εμπορική πολιτική. Επί του παρόντος, η Κίνα συντρίβει ανηλεώς τις φτωχότερες ασιατικές και αφρικανικές χώρες, όπου η κλωστοϋφαντουργία ήταν το κλειδί της επιβίωσης. Οι τιμές ντάμπινγκ θα προκαλέσουν την απώλεια θέσεων εργασίας ενός εκατομμυρίου ευρωπαίων εργατών κλωστοϋφαντουργίας, περιλαμβανομένων δεκάδων χιλιάδων γυναικών στην Τσεχική Δημοκρατία, σε περιοχές όπου η κλωστοϋφαντουργία είναι παραδοσιακή βιομηχανία. Δεν είναι μόνον η γνωστή κινεζική εργατικότητα που καθιστά δυνατές αυτές τις τιμές· είναι και το αποτέλεσμα ελάχιστων περιβαλλοντικών και κοινωνικών προδιαγραφών, για να μη μιλήσουμε για την παιδική εργασία, οι δε κρατικές επιχορηγήσεις και το υποτιμημένο κινεζικό, κρατικά ελεγχόμενο νόμισμα επίσης παίζουν έναν ρόλο. Ανοίγουμε τις αγορές μας, ωστόσο, οι κλωστοϋφαντουργοί μας δεν έχουν πρόσβαση στην κινεζική αγορά. Οι αυτοκινητοβιομηχανίες αποτελούν χαρακτηριστικό παράδειγμα της παραβίασης της αρχής της συνεταιριστικής ιδιοκτησίας. Πιστεύω πως πρέπει να καταστεί σαφές από τα όσα είπα ότι παραβιάζονται οι κανόνες του ΠΟΕ. Η ΕΕ πρέπει να κάνει χρήση των οικονομικών και πολιτικών μέσων που της έχουν απομείνει για να αναγκάσει την Κίνα να τηρήσει τους κανόνες του υγιούς ανταγωνισμού, για το καλό τόσο της αειφόρου ανάπτυξης στον πλανήτη μας όσο και των αξιών που μας ωθούν να διαμορφώνουμε ρυθμιστικό πλαίσιο στην ευρωπαϊκή αγορά, έστω και αν ξέρουμε ότι αυξάνουμε το κόστος παραγωγής των αγαθών στην Ευρώπη και στην πορεία μειώνουμε την ανταγωνιστικότητά μας. Αν η ΕΕ επιθυμεί να ενισχύσει την εμπιστοσύνη του κοινού στην ολοκλήρωση, πρέπει να διαμορφώσει ενωμένο μέτωπο και να καταστεί ισχυρός εταίρος για τον ΠΟΕ, σε ισότιμη θέση με την Ιαπωνία, την Κίνα και τις ΗΠΑ. Η Επιτροπή, το Συμβούλιο αλλά και το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο πρέπει να το θεωρήσουν καθήκον τους παρά πρόκληση. Χαίρομαι που η Επιτροπή αντιλήφθηκε ότι ο αντίκτυπος της ελευθέρωσης πρέπει να μετριαστεί, δεν αρκεί όμως να επιβάλουμε ποσόστωση 7% για έναν χρόνο. Θα παρότρυνα την ΕΕ να προβεί σε μείζονες αλλαγές της εξωτερικής της πολιτικής έναντι της Κίνας, προκειμένου να διασφαλίσει ότι αυτή η πολιτική συνάδει με τους μακροπρόθεσμους στόχους της εσωτερικής αγοράς της ΕΕ Ελπίζω πραγματικά να μπορέσουμε να επιτύχουμε σε αυτή την αποστολή."@el¹⁰ "Ladies and gentlemen, I believe that the EU is taking a reckless approach to the Chinese way of doing business, and I refuse to be swayed by the argument that textile manufacturers have had 10 years to prepare for the liberalisation currently underway. It was not until 2002, after China had joined the World Trade Organisation (WTO), that it became possible for the EU to determine what the impact of gradual liberalisation would be. Prices fell by 40%, and China captured 75% of the market in a trice. There could probably have been no clearer indication that EU trade policy should change course. Yet that is exactly what did not happen, even though the Member States have entrusted the EU with exclusive power over trade policy. At present China is ruthlessly crushing the poorest Asian and African countries, where textiles were key to survival. Dumping prices will mean that one million European textile manufacturers, including tens of thousands of women in the Czech Republic, will lose their jobs in areas where textiles are a traditional industry. It is not only the famed Chinese industriousness that makes such prices possible; they are also the result of minimal environmental and social standards, not to mention child labour, and state subsidies and China’s undervalued, state-controlled currency also play a part. We are opening up our markets, yet textile manufacturers are barred from the Chinese market. The car factories are ample proof that the principle of cooperative ownership is being violated. I believe it should be quite clear from what I have said that the WTO rules are being breached. The EU must use any economic and political instruments it has left to force China to observe the rules of fair competition, both for the sake of sustainable development on our planet and for the sake of the values that prompt us to regulate the European market, even though we know that we are increasing the cost of producing goods in Europe and lowering our competitiveness in the process. If the EU wishes to boost public confidence in integration, it must form a united front and become a strong partner for the WTO, on a par with Japan, China and the USA. The Commission, the Council and also this House should view this as a duty, rather than a challenge. I am delighted that the Commission has realised that the impact of liberalisation needs to be mitigated, but it is not enough to impose 7% quotas for one year. I would urge the EU to make major changes to its foreign policy towards China, in order to ensure that this policy is in line with the long-term goals of the EU internal market. I very much hope that we can succeed in this task."@en⁴ "Señorías, en mi opinión, la Unión Europea está adoptando un planteamiento temerario con respecto a la forma de hacer negocios que tiene China y yo me niego a dejarme convencer por el argumento de que los fabricantes del sector textil han tenido 10 años para prepararse de cara a la liberalización que está teniendo lugar actualmente. Hasta 2002, después de que China ingresara en la Organización Mundial del Comercio, la Unión Europea no pudo saber cuál sería el efecto de la liberalización gradual. Los precios cayeron un 40 % y China capturó el 75 % del mercado en un santiamén. Probablemente no haya habido un indicador más claro de que la política comercial de la Unión Europea debía cambiar de rumbo. Sin embargo, eso es precisamente lo que no ocurrió, a pesar de que los Estados miembros habían cedido a la Unión Europea competencias exclusivas en materia de política comercial. En la actualidad, China está aplastando sin piedad a los países asiáticos y africanos más pobres, donde el sector textil era fundamental para su supervivencia. Los precios de dúmping harán que un millón de fabricantes textiles europeos, entre ellos varias decenas de miles de mujeres en la República Checa, pierdan sus puestos de trabajo en zonas donde los textiles son la industria tradicional. No es solo la famosa laboriosidad china la que posibilita esos precios; son también el resultado de unas normas sociales y medioambientales mínimas, por no mencionar el trabajo infantil, a lo que también contribuyen las ayudas estatales y la infravalorada divisa China controlada por el Estado. Nosotros estamos abriendo nuestros mercados, pero los fabricantes del sector textil no pueden acceder al mercado chino. Las fábricas de vehículos son una buena prueba de que se está violando el principio de reciprocidad. Creo que lo que he dicho deja bastante claro que se están incumpliendo las normas de la OMC. La Unión Europea debe emplear todos los instrumentos económicos y políticos a su disposición para obligar a China a cumplir las reglas de la competencia, por el bien del desarrollo sostenible en nuestro planeta y por el bien de los valores que nos llevan a regular el mercado europeo, aún cuando sepamos que estamos aumentando el coste de producción de las mercancías en Europa y reduciendo nuestra competitividad por ello. Si la Unión Europea quiere que los ciudadanos confíen en la integración, tiene que formar un frente unido y convertirse en un importante socio para la OMC, del mismo modo que Japón, China y los Estados Unidos. La Comisión, el Consejo y también esta Cámara deben plantearse eso como una obligación, no como un desafío. Me satisface que la Comisión se haya dado cuenta de que es necesario amortiguar el impacto de la liberalización, pero no basta con imponer cuotas del 7 % durante un año. Insto a la Unión Europea a introducir cambios importantes en su política exterior con respecto a China, para garantizar que esa política contribuya al logro de los objetivos a largo plazo del mercado interior de la Unión. Espero de todo corazón que tengamos éxito en esta tarea."@es²⁰ "Vážení, považuji přístup Unie k čínskému stylu obchodování za lehkovážný. Odmítám argument, že se textiláci mohli deset let připravovat na dnešní liberalizaci. Teprve po přijetí Číny do WTO si Unie už v roce 2002 mohla ověřit dopad přechodné liberalizace. Ceny klesly na 40 % a Čína obsadila bleskurychle 75 % trhu. To byl snad jasný signál ke změně obchodní politiky Unie, ale nestalo se tak i přesto, že obchodní politiku svěřily státy do výlučné pravomoci Unie. Čína dnes nemilosrdně válcuje nejchudší země Asie a Afriky, kde byl textil klíčový pro jejich přežití. Na jeden milion evropských textiláků, z toho desetitisíce žen z České republiky, přijdou o práci tam, kde je textil tradičním odvětvím, a to kvůli dumpingovým cenám. Ty nejsou důsledkem jen pověstné čínské pracovitosti, ale jde i o minimální ekologické a sociální standardy, dětskou práci nevyjímaje. Dále státní subvence a také řízená podhodnocená měna. My své trhy otevíráme, ale Čína textiláky na svoje nepustí. O porušování družstevního vlastnictví mohou svědčit třeba automobilky. Tolik k argumentům porušování pravidel WTO. Unie měla a musí použít své ekonomické a politické nástroje, pokud je ještě má, a přimět Čínu k dodržování našich pravidel férové soutěže. A to kvůli udržitelnosti rozvoje na planetě, kvůli hodnotám, pro něž regulujeme evropský trh s vědomím, že zvyšujeme náklady evropské výroby a snižujeme tak naši konkurenceschopnost, a také kvůli důvěře občanů v integraci musí být Unie jednotná a stát se silným partnerem pro WTO, rovnocenně s Japonskem, Čínou a USA. To není výzva, ale povinnost. Jak pro Evropskou komisi, tak pro Radu, ale i tento Parlament. Vítám, že Komise uznala nutnost šetření dopadu liberalizace, ale zavedení sedmiprocentních kvót na jeden rok je málo. Volám po vážné změně strategie zahraniční politiky vůči Číně tak, aby byla v souladu s dlouhodobými cíly vnitřního trhu Evropské unie. Přeji úspěch této práci."@et⁵ "Hyvät kollegat, mielestäni EU suhtautuu liian kevyesti kiinalaiseen liiketoimintatapaan, eikä minua vakuuta väite, jonka mukaan tekstiilivalmistajilla olisi ollut 10 vuotta aikaa valmistautua parhaillaan käynnissä olevaan vapauttamiseen. Vasta vuoden 2002 jälkeen Kiinan liityttyä Maailman kauppajärjestöön (WTO) EU:ssa on ollut mahdollista arvioida asteittaisen vapauttamisen mahdollisia vaikutuksia. Hinnat putosivat 40 prosenttia, ja Kiina kaappasi hetkessä 75 prosenttia markkinoista. Tuskin selkeämpää merkkiä voisi olla siitä, että EU:n kauppapolitiikan suunnan on muututtava. Näin ei suinkaan tapahtunut, vaikka jäsenvaltiot ovat antaneet EU:lle yksinomaisen kauppapoliittisen toimivallan. Tällä hetkellä Kiina ajaa häikäilemättä ahdinkoon köyhimpiä Aasian ja Afrikan maita, joissa tekstiilit ovat olleet keskeinen selviytymiskeino. Polkumyyntihinnat johtavat siihen, että miljoona eurooppalaista tekstiilivalmistajaa, muun muassa kymmenet tuhannet tšekkiläiset naiset, menettävät työpaikkansa alueilla, joilla tekstiilit ovat perinteinen elinkeino. Polkumyyntihinnat eivät ole mahdollisia pelkästään kuuluisan kiinalaisen ahkeruuden ansiosta, vaan ne ovat lisäksi minimaalisten ympäristö- ja sosiaalinormien ansiota lapsityövoimaakaan unohtamatta, ja oma merkityksensä on myös valtiontuilla ja Kiinan aliarvostetulla valtiojohtoisella valuutalla. Avaamme omia markkinoitamme, mutta tekstiilivalmistajilla ei ole pääsyä Kiinan markkinoille. Autotehtaat ovat mainio todiste osuustoiminnallista omistusta koskevan periaatteen rikkomisesta. Mielestäni äsken sanomani perusteella pitäisi olla varsin ilmeistä, että WTO:n sääntöjä rikotaan. EU:n on käytettävä kaikkia jäljellä olevia taloudellisia ja poliittisia keinoja Kiinan pakottamiseksi noudattamaan reilun kilpailun sääntöjä maapallomme kestävän kehityksen ja niiden arvojen nimissä, jotka johdattavat meidät sääntelemään eurooppalaisia markkinoita, vaikka tiedämmekin, että tavaroiden valmistuskustannukset Euroopassa nousevat ja kilpailukykymme prosessissa heikkenee. Jos EU haluaa lisätä kansalaisten luottamusta yhdentymiseen, sen on oltava yhtenäinen ja siitä on tultava WTO:ssa Japanin, Kiinan ja Yhdysvaltojen veroinen vahva kumppani. Komission, neuvoston ja myös Euroopan parlamentin olisi nähtävä tämä pikemminkin velvollisuutena kuin haasteena. Olen iloinen siitä, että komissio on huomannut, että vapauttamisen vaikutuksia on lievennettävä, mutta ei riitä, että yhdeksi vuodeksi asetetaan 7 prosentin kiintiö. Kehotan EU:ta muuttamaan merkittävästi ulkopolitiikkaansa suhteessa Kiinaan sen varmistamiseksi, että tämä politiikka on EU:n sisämarkkinoita koskevien pitkän aikavälin tavoitteiden mukaista. Toivon hartaasti, että onnistumme tässä tehtävässä."@fi⁷ "Mesdames et Messieurs, je pense que l’UE aborde de manière irresponsable la manière dont la Chine fait des affaires, et je refuse de me laisser influencer par l’argument selon lequel les producteurs de textiles ont eu dix ans pour se préparer à la libéralisation en cours actuellement. Ce n’est qu’à partir de 2002, après l’adhésion de la Chine à l’Organisation mondiale du commerce (OMC), que l’Union a pu se faire une idée des conséquences d’une libéralisation graduelle. Les prix ont chuté de 40%, et la Chine a récupéré 75% du marché en moins de temps qu’il n’en faut pour le dire. Rien sans doute ne pouvait indiquer plus clairement que la politique commerciale de l’Union devrait changer de cap. Cependant, c’est précisément ce qui ne s’est pas passé, bien que les États membres aient octroyé à l’Union l’exclusivité des pouvoirs en matière de politique commerciale. Aujourd’hui, la Chine écrase sans pitié les pays les plus pauvres d’Asie et d’Afrique, dont la survie est essentiellement assurée par les textiles. La conséquence des prix de dumping pratiqués est qu’un million de travailleurs européens du textile, dont des dizaines de milliers de femmes en République tchèque, perdront leur emploi dans des régions où le textile est une industrie traditionnelle. Le fameux caractère industrieux de la Chine n’est pas le seul facteur permettant d’expliquer de tels prix; ces derniers sont également la conséquence de normes sociales et environnementales minimales, pour ne pas parler du travail des enfants. Les subventions publiques et la sous-évaluation de la devise chinoise contrôlée par l’État jouent également un rôle. Nous ouvrons nos marchés, mais les producteurs de textiles ne sont pas autorisés à vendre sur le marché chinois. Les usines d’automobiles prouvent largement que le principe de propriété coopérative est violé. Je pense qu’il est tout à fait clair, à la lumière de ce que je viens de dire, que les règles de l’OMC ne sont pas respectées. L’Union doit utiliser tous les instruments politiques et économiques qu’il lui reste pour contraindre la Chine à respecter les règles de concurrence équitable, au nom tant du développement durable sur la planète que des valeurs qui nous poussent à réglementer le marché européen, quand bien même nous savons que, ce faisant, nous augmentons les coûts de production en Europe et réduisons notre compétitivité. Si l’UE souhaite favoriser la confiance du public dans l’intégration, elle doit présenter un front uni et devenir un partenaire solide de l’OMC, au même titre que le Japon, la Chine et les États-Unis. La Commission, le Conseil, mais aussi cette Assemblée, devraient considérer cela comme une mission, et non comme un défi. La Commission a compris - et je m’en félicite - que l’impact de la libéralisation devait être atténué, mais il ne suffit pas d’imposer des quotas de 7% pour un an. J’appelle l’Union à apporter des changements majeurs à sa politique étrangère vis-à-vis de la Chine, afin de garantir sa conformité aux objectifs à long terme du marché intérieur européen. J’espère de tout cœur que nous réussirons."@fr⁸ "Vážení, považuji přístup Unie k čínskému stylu obchodování za lehkovážný. Odmítám argument, že se textiláci mohli deset let připravovat na dnešní liberalizaci. Teprve po přijetí Číny do WTO si Unie už v roce 2002 mohla ověřit dopad přechodné liberalizace. Ceny klesly na 40 % a Čína obsadila bleskurychle 75 % trhu. To byl snad jasný signál ke změně obchodní politiky Unie, ale nestalo se tak i přesto, že obchodní politiku svěřily státy do výlučné pravomoci Unie. Čína dnes nemilosrdně válcuje nejchudší země Asie a Afriky, kde byl textil klíčový pro jejich přežití. Na jeden milion evropských textiláků, z toho desetitisíce žen z České republiky, přijdou o práci tam, kde je textil tradičním odvětvím, a to kvůli dumpingovým cenám. Ty nejsou důsledkem jen pověstné čínské pracovitosti, ale jde i o minimální ekologické a sociální standardy, dětskou práci nevyjímaje. Dále státní subvence a také řízená podhodnocená měna. My své trhy otevíráme, ale Čína textiláky na svoje nepustí. O porušování družstevního vlastnictví mohou svědčit třeba automobilky. Tolik k argumentům porušování pravidel WTO. Unie měla a musí použít své ekonomické a politické nástroje, pokud je ještě má, a přimět Čínu k dodržování našich pravidel férové soutěže. A to kvůli udržitelnosti rozvoje na planetě, kvůli hodnotám, pro něž regulujeme evropský trh s vědomím, že zvyšujeme náklady evropské výroby a snižujeme tak naši konkurenceschopnost, a také kvůli důvěře občanů v integraci musí být Unie jednotná a stát se silným partnerem pro WTO, rovnocenně s Japonskem, Čínou a USA. To není výzva, ale povinnost. Jak pro Evropskou komisi, tak pro Radu, ale i tento Parlament. Vítám, že Komise uznala nutnost šetření dopadu liberalizace, ale zavedení sedmiprocentních kvót na jeden rok je málo. Volám po vážné změně strategie zahraniční politiky vůči Číně tak, aby byla v souladu s dlouhodobými cíly vnitřního trhu Evropské unie. Přeji úspěch této práci."@hu¹¹ "Onorevoli colleghi, a mio avviso l’approccio dell’Unione europea alla strategia commerciale cinese è davvero imprudente; mi rifiuto di accogliere l’argomentazione secondo cui produttori tessili avrebbero avuto dieci anni di tempo per prepararsi alla liberalizzazione attualmente in corso. In realtà è stato solo nel 2002, dopo l’ingresso della Cina nell’OMC, che l’Unione europea ha potuto determinare il futuro impatto della graduale liberalizzazione. I prezzi hanno fatto registrare una caduta del 40 per cento, e la Cina si è accaparrata in un baleno il 75 per cento del mercato; probabilmente non poteva esserci prova più chiara dell’esigenza di imprimere una direzione diversa alla politica commerciale dell’Unione europea. Eppure, è proprio quello che non è successo, anche se gli Stati membri hanno affidato all’UE un potere assoluto in fatto di politica commerciale. Oggi, la Cina sta schiacciando spietatamente le economie dei paesi più poveri dell’Africa e dell’Asia, in cui i prodotti tessili rappresentavano un cruciale fattore di sopravvivenza. Il effettuato sui prezzi provocherà la perdita di un milione di posti di lavoro nel settore tessile europeo, in zone dove quest’industria è un’attività tradizionale; anche nella Repubblica ceca ne saranno colpite decine di migliaia di donne. Prezzi così bassi non sono resi possibili solo dalla nota laboriosità dei cinesi; essi sono frutto anche di sociali ed ambientali bassissimi, per non parlare del lavoro minorile, degli aiuti statali e del ruolo svolto da una moneta sottovalutata e controllata dallo Stato come quella cinese. Noi stiamo aprendo i nostri mercati, ma i produttori di articoli tessili sono esclusi dal mercato cinese; e le fabbriche di automobili provano ampiamente che il principio della proprietà cooperativa non viene rispettato. Credo che da questo quadro emerga chiaramente che si stanno violando le norme OMC. L’Unione europea deve usare tutti gli strumenti economici e politici di cui ancora dispone per costringere la Cina a rispettare le regole della concorrenza leale: questo sia in nome dello sviluppo sostenibile del nostro pianeta, sia dei valori che ci spingono a regolamentare il mercato europeo, anche se sappiamo che in tal modo facciamo aumentare i costi di produzione in Europa e la nostra competitività ne soffre. Se l’Unione europea vuole alimentare la fiducia dell’opinione pubblica nell’integrazione, deve formare un fronte unitario e proporsi come autorevole per l’OMC, su un piede di parità con Giappone, Cina e USA. Per la Commissione e il Consiglio, e anche per il nostro Parlamento, tutto questo deve rappresentare un dovere, più ancora che una sfida. Sono molto lieta che la Commissione abbia compreso la necessità di ammorbidire l’impatto della liberalizzazione, ma non basta imporre quote del 7 per cento per un anno. Esorto l’Unione europea a modificare nettamente la propria politica estera nei confronti della Cina, per adeguare tale politica agli obiettivi di lungo termine del mercato interno dell’UE. Mi auguro vivamente che il nostro impegno in tal senso sia coronato da successo."@it¹² "Vážení, považuji přístup Unie k čínskému stylu obchodování za lehkovážný. Odmítám argument, že se textiláci mohli deset let připravovat na dnešní liberalizaci. Teprve po přijetí Číny do WTO si Unie už v roce 2002 mohla ověřit dopad přechodné liberalizace. Ceny klesly na 40 % a Čína obsadila bleskurychle 75 % trhu. To byl snad jasný signál ke změně obchodní politiky Unie, ale nestalo se tak i přesto, že obchodní politiku svěřily státy do výlučné pravomoci Unie. Čína dnes nemilosrdně válcuje nejchudší země Asie a Afriky, kde byl textil klíčový pro jejich přežití. Na jeden milion evropských textiláků, z toho desetitisíce žen z České republiky, přijdou o práci tam, kde je textil tradičním odvětvím, a to kvůli dumpingovým cenám. Ty nejsou důsledkem jen pověstné čínské pracovitosti, ale jde i o minimální ekologické a sociální standardy, dětskou práci nevyjímaje. Dále státní subvence a také řízená podhodnocená měna. My své trhy otevíráme, ale Čína textiláky na svoje nepustí. O porušování družstevního vlastnictví mohou svědčit třeba automobilky. Tolik k argumentům porušování pravidel WTO. Unie měla a musí použít své ekonomické a politické nástroje, pokud je ještě má, a přimět Čínu k dodržování našich pravidel férové soutěže. A to kvůli udržitelnosti rozvoje na planetě, kvůli hodnotám, pro něž regulujeme evropský trh s vědomím, že zvyšujeme náklady evropské výroby a snižujeme tak naši konkurenceschopnost, a také kvůli důvěře občanů v integraci musí být Unie jednotná a stát se silným partnerem pro WTO, rovnocenně s Japonskem, Čínou a USA. To není výzva, ale povinnost. Jak pro Evropskou komisi, tak pro Radu, ale i tento Parlament. Vítám, že Komise uznala nutnost šetření dopadu liberalizace, ale zavedení sedmiprocentních kvót na jeden rok je málo. Volám po vážné změně strategie zahraniční politiky vůči Číně tak, aby byla v souladu s dlouhodobými cíly vnitřního trhu Evropské unie. Přeji úspěch této práci."@lt¹⁴ "Vážení, považuji přístup Unie k čínskému stylu obchodování za lehkovážný. Odmítám argument, že se textiláci mohli deset let připravovat na dnešní liberalizaci. Teprve po přijetí Číny do WTO si Unie už v roce 2002 mohla ověřit dopad přechodné liberalizace. Ceny klesly na 40 % a Čína obsadila bleskurychle 75 % trhu. To byl snad jasný signál ke změně obchodní politiky Unie, ale nestalo se tak i přesto, že obchodní politiku svěřily státy do výlučné pravomoci Unie. Čína dnes nemilosrdně válcuje nejchudší země Asie a Afriky, kde byl textil klíčový pro jejich přežití. Na jeden milion evropských textiláků, z toho desetitisíce žen z České republiky, přijdou o práci tam, kde je textil tradičním odvětvím, a to kvůli dumpingovým cenám. Ty nejsou důsledkem jen pověstné čínské pracovitosti, ale jde i o minimální ekologické a sociální standardy, dětskou práci nevyjímaje. Dále státní subvence a také řízená podhodnocená měna. My své trhy otevíráme, ale Čína textiláky na svoje nepustí. O porušování družstevního vlastnictví mohou svědčit třeba automobilky. Tolik k argumentům porušování pravidel WTO. Unie měla a musí použít své ekonomické a politické nástroje, pokud je ještě má, a přimět Čínu k dodržování našich pravidel férové soutěže. A to kvůli udržitelnosti rozvoje na planetě, kvůli hodnotám, pro něž regulujeme evropský trh s vědomím, že zvyšujeme náklady evropské výroby a snižujeme tak naši konkurenceschopnost, a také kvůli důvěře občanů v integraci musí být Unie jednotná a stát se silným partnerem pro WTO, rovnocenně s Japonskem, Čínou a USA. To není výzva, ale povinnost. Jak pro Evropskou komisi, tak pro Radu, ale i tento Parlament. Vítám, že Komise uznala nutnost šetření dopadu liberalizace, ale zavedení sedmiprocentních kvót na jeden rok je málo. Volám po vážné změně strategie zahraniční politiky vůči Číně tak, aby byla v souladu s dlouhodobými cíly vnitřního trhu Evropské unie. Přeji úspěch této práci."@lv¹³ "Vážení, považuji přístup Unie k čínskému stylu obchodování za lehkovážný. Odmítám argument, že se textiláci mohli deset let připravovat na dnešní liberalizaci. Teprve po přijetí Číny do WTO si Unie už v roce 2002 mohla ověřit dopad přechodné liberalizace. Ceny klesly na 40 % a Čína obsadila bleskurychle 75 % trhu. To byl snad jasný signál ke změně obchodní politiky Unie, ale nestalo se tak i přesto, že obchodní politiku svěřily státy do výlučné pravomoci Unie. Čína dnes nemilosrdně válcuje nejchudší země Asie a Afriky, kde byl textil klíčový pro jejich přežití. Na jeden milion evropských textiláků, z toho desetitisíce žen z České republiky, přijdou o práci tam, kde je textil tradičním odvětvím, a to kvůli dumpingovým cenám. Ty nejsou důsledkem jen pověstné čínské pracovitosti, ale jde i o minimální ekologické a sociální standardy, dětskou práci nevyjímaje. Dále státní subvence a také řízená podhodnocená měna. My své trhy otevíráme, ale Čína textiláky na svoje nepustí. O porušování družstevního vlastnictví mohou svědčit třeba automobilky. Tolik k argumentům porušování pravidel WTO. Unie měla a musí použít své ekonomické a politické nástroje, pokud je ještě má, a přimět Čínu k dodržování našich pravidel férové soutěže. A to kvůli udržitelnosti rozvoje na planetě, kvůli hodnotám, pro něž regulujeme evropský trh s vědomím, že zvyšujeme náklady evropské výroby a snižujeme tak naši konkurenceschopnost, a také kvůli důvěře občanů v integraci musí být Unie jednotná a stát se silným partnerem pro WTO, rovnocenně s Japonskem, Čínou a USA. To není výzva, ale povinnost. Jak pro Evropskou komisi, tak pro Radu, ale i tento Parlament. Vítám, že Komise uznala nutnost šetření dopadu liberalizace, ale zavedení sedmiprocentních kvót na jeden rok je málo. Volám po vážné změně strategie zahraniční politiky vůči Číně tak, aby byla v souladu s dlouhodobými cíly vnitřního trhu Evropské unie. Přeji úspěch této práci."@mt¹⁵ "Dames en heren, ik ben van mening dat de EU roekeloos te werk gaat met betrekking tot de Chinese manier van zakendoen, en ik weiger mij te laten overtuigen door het argument dat de textielfabrikanten tien jaar lang de tijd hebben gehad om zich voor te bereiden op de liberalisering die nu plaatsvindt. Pas in 2002, nadat China was toegetreden tot de Wereldhandelsorganisatie (WTO) kon de EU immers bepalen wat het effect van de geleidelijke liberalisering zou zijn. De prijzen daalden met 40 procent, en China veroverde direct 75 procent van de markt. Een duidelijker aanwijzing dat men met betrekking tot het handelsbeleid van de EU een andere koers moest gaan varen was waarschijnlijk onmogelijk. Toch gebeurde dat juist niet, ook al hebben de lidstaten de exclusieve bevoegdheid voor het handelsbeleid overgedragen aan de EU. Op dit moment verplettert China de armste Aziatische en Afrikaanse landen zonder genade, terwijl textielproducten cruciaal zijn voor het overleven van deze landen. Prijsdumping zal betekenen dat in gebieden waar de textiel traditioneel een belangrijke bedrijfstak is, een miljoen Europese textielarbeiders, waaronder tienduizenden vrouwen in Tsjechië, hun baan zullen kwijtraken. Deze lage prijzen zijn niet alleen mogelijk vanwege de befaamde Chinese vlijtigheid; zij zijn tevens het gevolg van minimale milieu- en sociale normen, om van kinderarbeid nog maar te zwijgen. Ook de staatssubsidies en de te laag gewaardeerde, door de staat beheerde munt spelen hierbij een rol. Wij stellen onze markten open, terwijl de Chinese markt voor buitenlandse textielfabrikanten gesloten blijft. De autofabrieken bieden talloze bewijzen dat het beginsel van coöperatief eigenaarschap geschonden wordt. Ik vind dat uit het voorgaande duidelijk blijkt dat de WTO-regels overtreden worden. De EU moet alle economische en politieke instrumenten die nog tot haar beschikking staan, inzetten om China te dwingen de regels inzake eerlijke concurrentie na te leven, zowel ten behoeve van duurzame ontwikkeling op onze planeet als met het oog op de waarden die ons doen besluiten tot het reguleren van de Europese markt, ook al weten we dat we daardoor de productiekosten van goederen in Europa verhogen en ons concurrentievermogen negatief beïnvloeden. Als de EU het publieke vertrouwen in de integratie wil bevorderen, moet het een gesloten front vormen en een sterke partner worden voor de WTO, op één lijn met Japan, China en de Verenigde Staten. De Commissie, de Raad en ook dit Parlement dienen dit als hun plicht te beschouwen, in plaats van als een uitdaging. Ik vind het zeer verheugend dat de Commissie heeft ingezien dat het effect van de liberalisering moet worden verzacht, maar het is niet voldoende om een jaar lang quota van 7 procent op te leggen. Ik wil de EU met klem verzoeken haar buitenlandse beleid ten opzichte van China op belangrijke punten te wijzigen, teneinde ervoor te zorgen dat dit beleid overeenstemt met de langetermijndoelen van de interne markt van de EU. Ik hoop ten zeerste dat we deze taak tot een goed einde zullen brengen."@nl³ "Vážení, považuji přístup Unie k čínskému stylu obchodování za lehkovážný. Odmítám argument, že se textiláci mohli deset let připravovat na dnešní liberalizaci. Teprve po přijetí Číny do WTO si Unie už v roce 2002 mohla ověřit dopad přechodné liberalizace. Ceny klesly na 40 % a Čína obsadila bleskurychle 75 % trhu. To byl snad jasný signál ke změně obchodní politiky Unie, ale nestalo se tak i přesto, že obchodní politiku svěřily státy do výlučné pravomoci Unie. Čína dnes nemilosrdně válcuje nejchudší země Asie a Afriky, kde byl textil klíčový pro jejich přežití. Na jeden milion evropských textiláků, z toho desetitisíce žen z České republiky, přijdou o práci tam, kde je textil tradičním odvětvím, a to kvůli dumpingovým cenám. Ty nejsou důsledkem jen pověstné čínské pracovitosti, ale jde i o minimální ekologické a sociální standardy, dětskou práci nevyjímaje. Dále státní subvence a také řízená podhodnocená měna. My své trhy otevíráme, ale Čína textiláky na svoje nepustí. O porušování družstevního vlastnictví mohou svědčit třeba automobilky. Tolik k argumentům porušování pravidel WTO. Unie měla a musí použít své ekonomické a politické nástroje, pokud je ještě má, a přimět Čínu k dodržování našich pravidel férové soutěže. A to kvůli udržitelnosti rozvoje na planetě, kvůli hodnotám, pro něž regulujeme evropský trh s vědomím, že zvyšujeme náklady evropské výroby a snižujeme tak naši konkurenceschopnost, a také kvůli důvěře občanů v integraci musí být Unie jednotná a stát se silným partnerem pro WTO, rovnocenně s Japonskem, Čínou a USA. To není výzva, ale povinnost. Jak pro Evropskou komisi, tak pro Radu, ale i tento Parlament. Vítám, že Komise uznala nutnost šetření dopadu liberalizace, ale zavedení sedmiprocentních kvót na jeden rok je málo. Volám po vážné změně strategie zahraniční politiky vůči Číně tak, aby byla v souladu s dlouhodobými cíly vnitřního trhu Evropské unie. Přeji úspěch této práci."@pl¹⁶ "Senhoras e Senhores Deputados, penso que a UE está a tomar uma posição imprudente em relação à maneira chinesa de fazer negócio e recuso-me a deixar-me convencer pelo argumento de que os fabricantes de têxteis tiveram dez anos para se preparar para a liberalização actualmente em curso. A UE só pôde prever o impacto possível da liberalização gradual em 2002, depois da adesão da China à Organização Mundial do Comércio (OMC). Os preços baixaram 40% e a China conquistou 75% do mercado num abrir e fechar de olhos. Provavelmente, não poderia ter havido um sinal mais claro de que a UE precisava de mudar de política comercial. Contudo, foi precisamente isto que não aconteceu, embora os Estados-Membros tenham confiado à UE poderes exclusivos no domínio da política comercial. Neste momento, a China está a esmagar implacavelmente os países mais pobres da Ásia e África, onde os têxteis eram cruciais para a sobrevivência. Os preços de significarão que um milhão de trabalhadores europeus da indústria têxtil, incluindo dezenas de milhares de mulheres na República Checa, vão perder o seu trabalho em regiões nas quais os têxteis são a indústria tradicional. Não é só a famosa diligência chinesa que permite estes preços; eles também resultam de padrões ambientais e sociais mínimos, para não mencionar o trabalho infantil; os subsídios estatais e a moeda chinesa subvalorizada, controlada pelo Estado, também desempenham um papel. Estamos a abrir os nossos mercados, mas os industriais do têxtil estão impedidos de entrar no mercado chinês. As fábricas de automóveis constituem uma prova cabal de que o princípio da propriedade cooperativa está a ser violado. Penso que aquilo que eu disse é bastante para tornar claro que as regras da OMC estão a ser violadas. A UE deve utilizar todos os instrumentos económicos e políticos de que dispõe para obrigar a China a respeitar as regras de uma concorrência leal, tanto a bem do desenvolvimento sustentável no nosso planeta, como dos valores que nos levam a regulamentar o mercado europeu, embora saibamos que estamos a aumentar os custos da produção de mercadorias na Europa, ao mesmo tempo que diminuímos a nossa competitividade. A UE tem de formar uma frente unida e de se tornar um parceiro forte para a OMC, em pé de igualdade com o Japão, a China e os EUA, se quer aumentar a confiança dos cidadãos na integração. A Comissão, o Conselho e esta Câmara deveriam encarar esta matéria como uma obrigação e não como um desafio. Congratulo-me com o facto de a Comissão ter percebido que o impacto da liberalização tem de ser atenuado, mas não é suficiente impor quotas de 7% para um período de um ano. Gostaria de exortar a UE a fazer alterações de fundo na sua política externa em relação à China, para assegurar que esta esteja em conformidade com os objectivos do mercado interno da UE a longo prazo. Espero sinceramente que possamos ser bem sucedidos nesta tarefa."@pt¹⁷ "Vážení, považuji přístup Unie k čínskému stylu obchodování za lehkovážný. Odmítám argument, že se textiláci mohli deset let připravovat na dnešní liberalizaci. Teprve po přijetí Číny do WTO si Unie už v roce 2002 mohla ověřit dopad přechodné liberalizace. Ceny klesly na 40 % a Čína obsadila bleskurychle 75 % trhu. To byl snad jasný signál ke změně obchodní politiky Unie, ale nestalo se tak i přesto, že obchodní politiku svěřily státy do výlučné pravomoci Unie. Čína dnes nemilosrdně válcuje nejchudší země Asie a Afriky, kde byl textil klíčový pro jejich přežití. Na jeden milion evropských textiláků, z toho desetitisíce žen z České republiky, přijdou o práci tam, kde je textil tradičním odvětvím, a to kvůli dumpingovým cenám. Ty nejsou důsledkem jen pověstné čínské pracovitosti, ale jde i o minimální ekologické a sociální standardy, dětskou práci nevyjímaje. Dále státní subvence a také řízená podhodnocená měna. My své trhy otevíráme, ale Čína textiláky na svoje nepustí. O porušování družstevního vlastnictví mohou svědčit třeba automobilky. Tolik k argumentům porušování pravidel WTO. Unie měla a musí použít své ekonomické a politické nástroje, pokud je ještě má, a přimět Čínu k dodržování našich pravidel férové soutěže. A to kvůli udržitelnosti rozvoje na planetě, kvůli hodnotám, pro něž regulujeme evropský trh s vědomím, že zvyšujeme náklady evropské výroby a snižujeme tak naši konkurenceschopnost, a také kvůli důvěře občanů v integraci musí být Unie jednotná a stát se silným partnerem pro WTO, rovnocenně s Japonskem, Čínou a USA. To není výzva, ale povinnost. Jak pro Evropskou komisi, tak pro Radu, ale i tento Parlament. Vítám, že Komise uznala nutnost šetření dopadu liberalizace, ale zavedení sedmiprocentních kvót na jeden rok je málo. Volám po vážné změně strategie zahraniční politiky vůči Číně tak, aby byla v souladu s dlouhodobými cíly vnitřního trhu Evropské unie. Přeji úspěch této práci."@sk¹⁸ "Vážení, považuji přístup Unie k čínskému stylu obchodování za lehkovážný. Odmítám argument, že se textiláci mohli deset let připravovat na dnešní liberalizaci. Teprve po přijetí Číny do WTO si Unie už v roce 2002 mohla ověřit dopad přechodné liberalizace. Ceny klesly na 40 % a Čína obsadila bleskurychle 75 % trhu. To byl snad jasný signál ke změně obchodní politiky Unie, ale nestalo se tak i přesto, že obchodní politiku svěřily státy do výlučné pravomoci Unie. Čína dnes nemilosrdně válcuje nejchudší země Asie a Afriky, kde byl textil klíčový pro jejich přežití. Na jeden milion evropských textiláků, z toho desetitisíce žen z České republiky, přijdou o práci tam, kde je textil tradičním odvětvím, a to kvůli dumpingovým cenám. Ty nejsou důsledkem jen pověstné čínské pracovitosti, ale jde i o minimální ekologické a sociální standardy, dětskou práci nevyjímaje. Dále státní subvence a také řízená podhodnocená měna. My své trhy otevíráme, ale Čína textiláky na svoje nepustí. O porušování družstevního vlastnictví mohou svědčit třeba automobilky. Tolik k argumentům porušování pravidel WTO. Unie měla a musí použít své ekonomické a politické nástroje, pokud je ještě má, a přimět Čínu k dodržování našich pravidel férové soutěže. A to kvůli udržitelnosti rozvoje na planetě, kvůli hodnotám, pro něž regulujeme evropský trh s vědomím, že zvyšujeme náklady evropské výroby a snižujeme tak naši konkurenceschopnost, a také kvůli důvěře občanů v integraci musí být Unie jednotná a stát se silným partnerem pro WTO, rovnocenně s Japonskem, Čínou a USA. To není výzva, ale povinnost. Jak pro Evropskou komisi, tak pro Radu, ale i tento Parlament. Vítám, že Komise uznala nutnost šetření dopadu liberalizace, ale zavedení sedmiprocentních kvót na jeden rok je málo. Volám po vážné změně strategie zahraniční politiky vůči Číně tak, aby byla v souladu s dlouhodobými cíly vnitřního trhu Evropské unie. Přeji úspěch této práci."@sl¹⁹ "Mina damer och herrar! Jag anser att EU har en ansvarslös inställning till det kinesiska sättet att göra affärer på, och jag övertygas inte av argumentet att textiltillverkarna har haft tio år på sig att förbereda sig för den avreglering som för närvarande pågår. Det var inte förrän 2002, efter det att Kina hade anslutit sig till WTO, som EU kunde avgöra vilka effekter den successiva avregleringen skulle få. Priserna föll med 40 procent, och Kina erövrade 75 procent av marknaden i en handvändning. Detta är den allra tydligaste indikationen på att EU:s handelspolitik borde ges en ny inriktning. Ändå är detta exakt vad som inte hände, även om medlemsstaterna har betrott EU med exklusiva befogenheter på det handelspolitiska området. För närvarande pressar Kina hänsynslöst de allra fattigaste asiatiska och afrikanska länderna, där textilindustrin är ett grundvillkor för överlevnad. En dumpning av priserna kommer att medföra att en miljon europeiska textiltillverkare, däribland tiotusentals kvinnor i Tjeckien, förlorar sina arbeten i områden där textilindustrin är en traditionell näring. Det är inte bara den berömda kinesiska flitigheten som möjliggör sådana priser, utan dessa är också följden av minimala miljömässiga och sociala normer, för att inte tala om barnarbete, och statligt stöd och Kinas undervärderade statligt kontrollerade valuta spelar också in i detta. Vi öppnar våra marknader, och ändå utestängs textiltillverkare från den kinesiska marknaden. Bilfabrikerna är ett fullödigt bevis på att principen om gemensamt ansvarstagande kränks. Jag anser att det framgår med all önskvärd tydlighet av det jag har sagt att Kina bryter mot WTO-reglerna. EU måste använda alla kvarvarande ekonomiska och politiska instrument för att få Kina att följa bestämmelserna för sund konkurrens, både av hänsyn till en hållbar utveckling i världen och av hänsyn till de värderingar som har drivit oss att reglera EU-marknaden, trots att vi vet att vi samtidigt ökar kostnaderna för att producera varor i EU, vilket i sin tur leder till att vår konkurrenskraft försämras. Om EU vill öka allmänhetens förtroende för integreringen, måste unionen bilda en enad front och bli en stark WTO-partner som är jämbördig med Japan, Kina och Förenta staterna. Kommissionen, rådet och även parlamentet bör se detta som en plikt, snarare än en utmaning. Det gläder mig att kommissionen har insett att det är nödvändigt att mildra följderna av avregleringen, men det räcker inte att införa kvoter på 7 procent för ett år. Enligt min mening måste EU göra större förändringar i sin utrikespolitik gentemot Kina, för att se till att denna politik ligger i linje med de långsiktiga målen för EU:s inre marknad. Jag hoppar innerligt att vi kommer att lyckas med denna uppgift."@sv²¹
lpv:unclassifiedMetadata	"Zuzana Roithová (PPE-DE )."^{5,19,15,1,18,14,16,11,13} "dumping"^17,12 "partner"¹² "standard"¹²